LETEM SVĚTEM

Úterý 5.1.2016 - Ngorongoro Conservation Area - Serengeti NP

Ráno jdeme v 7:30 na snídani. Je obdobná té včerejší. Dostali jsme obědové balíčky a v 8:15 opouštíme hotel. Dneska nás čeká poměrně dlouhý přesun do NP Serengeti přes oblast Ngorongoro. Odpoledne potom máme mít safari v centrálním Serengeti v oblasti Seronera až do západu slunce. Kousek za městem Baltazar zastavuje u jedné vyhlídky u cesty, odkud se naskýtá pěkný výhled na NP Lake Manyara, jezero i hřeben Velké příkopové propadliny.

Během jízdy pozorujeme život kolem cesty, jak ženy i děti nosí kbelíky s vodou, dřevo, nůše s trávou.
 
Vidíme Masaje pasoucí dobytek. U cesty nám zastavil u jedné prodejny suvenýrů, kde jsme chtěli koupit nějaké pohledy a Martin kšiltovku. Ale nic jsme nevybrali. Projíždíme oblastí i městem Karatu, odkud pochází náš průvodce Baltazar. Oblast je typická červenou půdou. Je to zemědělská oblast se spoustou políček. Domy podél cesty jsou převážně z hlíny a střechy mají z vlnitého plechu.
   
Až po vjezd do oblasti Ngorongoro je výborná kvalitní asfaltová silnice, které potom přechází v nezpevněnou, štěrkovou, hliněnou, takže se snižuje i rychlost jízdy, ale to nám nevadí, protože v oblasti Ngorongoro je krásná krajina, divoká zvířata, Masajové, takže je stále na co koukat. Přijíždíme k bráně Lodoare (Lodware) Gate, která je vstupním místem do Chráněné oblasti Ngorongoro Conservation Area, která je biosférickou rezervací UNESCO a také jednou z nejznámějších v Tanzanii. Tady zastavují všechna auta i autobusy a musí si jít vyřídit potřebná povolení a vstupy.

I  za průjezd přes oblast Ngorongoro dále do Serengeti se musí zaplatit poplatek 50 USD/osoba (tzn. pro nás dva 100 USD), který platí jen na 24 hodin + 10,000 TZS za auto + 1500 TZS za našeho průvodce. Když se budeme za pár dní vracet a zůstaneme i v oblasti, tak musíme zaplatit znova. Tyto poplatky jsou už započítané do celkové ceny našeho safari dle harmonogramu. Bohužel se ceny každým rokem zvyšují. Baltazar jde vyřídit povolení a my mezitím jsme si zašli na toalety a do místního muzea, seznamujícího s oblastí Ngorongoro, zvířaty, která zde žijí a další. Vstup je zdarma. Je tady i informační centrum a předražený obchod se suvenýry. Ukazujeme papíry rangerovi, zvedá závoru a vjíždíme do Chráněné oblasti Ngorongoro (Ngorongoro Conservation Area), která má rozlohu 8300 km² a je produktem vulkanické činnosti. Samotný kráter Ngorongoro má rozlohu pouhých 260 km².

Pokud přijedete jako my z východu (brána Lodoare), po pár kilometrech stoupání a průjezdu lesem se před námi objeví vyhlídková plošina s nezapomenutelným výhledem do kráteru. Pořizujeme panoramatické fotky a kocháme se nádherným výhledem.
 

Kráter (přesněji řečeno kaldera) Ngorongoro, jeden z největších vyhaslých kráterů světa, má průměr 20 km. Okraj kráteru, kde se nacházíme nyní i my je v nadmořské výšce 2286 m n.m. Jeho dno je potom o 600 m níže. Kaldera se zformovala propadnutím vulkánu do země, sopka bývala vysoká jako Kilimanjaro. Před 2,5 miliony let se láva nashromážděná pod obrovskou sopkou tyčící se nad západním svahem Velké příkopové propadliny při obrovské explozi dostala na povrch a zanechala po sobě vakuum, do nějž se hora vlastní vahou zřítila a nechala za sebou 600 m hluboký kráter. Byť to ze shora tak nevypadá, a řekli by jste si, že tam dole žádná zvířata nejsou, protože je nevidíte jak jsou z té dálky malá, přesto je v kráteru největší celoroční koncentrace zvířat na světě. Je domovem přibližně 25 000 - 30 000 zvířat, která nikam nemigrují (na rozdíl třeba od Serengeti). Někdy se mu také přezdívá "osmý div světa". Od roku 1978 je na seznamu UNESCO. Ze shora máme celou kalderu jako na dlani. Přibližně uprostřed kaldery se nachází mělké zásadité jezero Magadi a les Lerai. Dnes ovšem do kráteru nesjíždíme, projíždíme pouze oblastí po jeho okraji. 

Nedaleko vyhlídky je hned u silnice památník prof. Dr. Bernharda Grzimka a jeho syna Michaela. Bernhard Grzimek pomohl založit první NP v Tanzanii - Serengeti. Jeho syn zahynul při pádu letadla, které pilotoval a byl pohřben na hraně kráteru v r. 1959, kde mu pak vláda postavila pomník ve tvaru pyramidy nad jeho hrobem. Jeho otec zde byl pohřben po své smrti v roce 1987.

Pastviny okolo kráteru jsou domovem Masajů, kteří sem byli zahnáni z NP Serengeti, odkud je vyhnali a nesmí tam ani lovit. Zde ano. Všude okolo vidíme jejich vesnice Bomy s jejich chýšemi. I zde jsou některé turistické vesnice, kam umožňují za poplatek vstup turistům a některé jsou dokonce vytvořené uměle. Na hraně kráteru se nachází i luxusní hotely, které ovšem zapadají do zdejší krajiny a nijak ji svým vzhledem nenarušují. Kolem dokola jsou zelené pastviny plné dobytka Masajů. Masajové v jejich barevných šukas postávají u silnice. Krajina je kopcovitá a velmi zajímavá. I stromy jsou hodně zajímavé. Některé vypadají jako z pravěku.
  
Zastavili jsme u sestupové cesty Seneto, která vede dolů do kráteru. Je v podstatě na druhé straně kaldery, než byla vyhlídková plošina, takže máme odtud pěkný výhled do kaldery z jiného úhlu. Po této cestě budeme sjíždět dolů za pár dnů. Kolem rostou zvláštní jedovaté stromy, pryšce (euphorbia candelabrum). Již jsme se s nimi setkali a ještě setkáme i v Serengeti.
 
Pokračujeme dále. Kolem cesty pozorujeme spoustu zvířat, hlavně zebry stepní, impaly a pakoně hřivnaté. Čím více se blížíme k NP Serengeti, tím více přibývá dalších druhů i množství zvěře.
  
Kromě obřích stád pakoňů, která sem v tomto období přichází v rámci velké migrace z Keňského NP Masai Mara porodit mláďata, zeber včetně mláďat v pruhovaném pyžamu a impal, pozorujeme velké množství gazel. Jedná se o dva druhy, gazelu Grantovu a gazelu Thomsonovu. Oba typy mají rohy. Gazely Thomsonovy jsou menší než gazely Grantovy a mají na boku černý pruh. Gazely Grantovy černý pruh nemají ale mají zase pro změnu bílou skvrnu na zadku, která se táhne až na záda.

Každý rok mezi prosincem a květnem zde množství pakoňů rodí mláďata a začínají odtud každoroční migraci. Na pláních jižního Serengeti se v tuto dobu zdržuje také hodně gazel před migrací. Každoročně probíhá migrace obrovských stád pakoňů a zeber (až 5 milionů zvířat) do keňského parku Maasai Mara, který navazuje na NP Serengeti. Během tří týdnů ve stejné roční době (cca únor) se na pláních jižního Serengeti narodí 250 000 mláďat pakoňů, což je neuvěřitelných 12 000 denně a 500 každou hodinu !!! Matky se o cizí mláďata nikdy nestarají. Pokud se tedy nějaké mmládě ztratí své matce v té obrovské mase zvířat, je v podstatě předurčeno záhubě. Celkem je zde v tuto dobu 1,3 mil. pakoňů. Migrace se účastní také 250 tis. zeber a přes 300 tis. antilop. Migrační trasa měří 650 km, ale běžně pakoně nachodí až 1500 km.

Vidíme také pštrosy dvouprsté (samce i samice, které jsou světle hnědé), kteří jsou největším ptákem na světě. Váží až 150 kg a dokážou běžet rychlostí 80 km/hod.

Zaujal nás také zvláštní pták jménem drop kori (angl. kori bustard). Je to nejtěžší létající pták, který váží až 19 kg. Těch dropů existuje více druhů.

V této části rezervace, která volně přechází v NP Serengeti, je tráva v tuto dobu hodně nízká, takže šelmy mají lepší přehled, ale také ostatní zvířata zase lépe zahlédnou predátora, než ve vysoké trávě. Ngorongoro Conservation Area je od NP Serengeti oddělena pouze bránou. Vlastní vstup do NP Serengeti je ještě o pár kilometrů dál. 

Z cesty, po které jsme jeli odbočují další silnice do jiných částí Tanzanie, například i ke známe Olduvajské rokli (správně Oldupai Gorge). Rokle je 48 km dlouhá strž se strmými stěnami dosahujícími hloubky až 150m. Vyhloubila ji řeka Oldupai a odkryla fosilní pozůstatky zvířat a více než 50 hominidů téměř 2 miliony let starých. Zde Mary a Louis Leakeyovi jako první objevili fosilní ostatky Zinjanthropa žijícího cca před 1,8 miliony let, což je vzdálený předek pračlověka - Australopitheka. Jde údajně o nejstarší kosterní pozůstatky člověka. Rokli je možné si prohlédnout pěšky nebo autem. Vstup do rokle je vedle muzea, z něhož je výhled do rokle. Chtěli jsme se tam zajet podívat, ale nejet dolů do rokle, ale pouze se podívat seshora. Ale ani pohled do rokle není zadarmo. I kdyby jsme nechtěli jet dolů, což jsem ani neplánoval, chtěl jsem to pouze vidět seshora, tak stejně bychom museli zaplatit vstupné tak jako tak, říkal Baltazar. Jinak do rokle vidět není. A vstupné není zrovna nejnižší 12,5 USD (v TZS je prý levnější než v dolarech). A nemáme na to ani čas.

Místo toho pokračujeme do NP Serengeti. Sledujeme i zápas pakoňů. Pakoně žijí v symbióze se zebrami a navzájem se doplňují a hlídají.
   
A kde je "potrava" tam nemůžou chybět ani šelmy. V trávě jsme zahlédli i několik pro mně odporných hyen skvrnitých. Hodně jich leželo přímo u vodní tůně, kde se napájely zebry.
  
Jedna z nich byla dokonce těhotná. Samice porodí většinou 1 nebo 2 mláďata, o které se stará i více než rok.

Hyeny mohou vážit až 85 kg a dožívají se kolem 25 let. Samice jsou větší než samci, což u zvířat je většinou naopak a jsou dominantní a vůdkyněmi klanu. Hyeny žijí ve skupinách tzv. klanech, ať už malých o pěti nebo velkých až o 80 členech, přičemž v těchto velkých skupinách nesetrvávají permanentně. Jedinci se často potulují sami nebo v malých skupinkách. Také při lovu velmi dobře spolupracují. Hyena skvrnitá je známá jako mrchožrout, často se živí zbytky, které nechají jiné šelmy, nebo které jim ukradou poté co si je složitě uloví. Ve skupině si troufnou napadnout i krále zvířat, lva. Hyeny se ale neživí pouze mršinami, jsou také zkušení lovci, kteří se pustí i za kořistí jakou je pakůň nebo zebra. Proto tady číhají. Ale živí se i plazy, antilopami apod. Ze všech zvířat na světě mají právě hyeny největší stisk čelistí. Hyeny jsou velmi rychlé a dokážou běžet na velkou vzdálenost bez známek únavy na rozdíl třeba od geparda. Mají velmi dobrý čich a zrak. Baltazar v dálce pod stromem zahlédl smečku lvů, kteří odpočívali ve stínu. Byli od nás poměrně daleko. Jeden lev samotář se procházel v trávě.
 
Velmi zajímavý a nevšední je pták s názvem hadilov písař, anglicky se mu říká secretary bird, protože má dlouhé nohy jako sekretářka.

Cesta od kráteru Ngorongoro do centra Serengeti prochází přímo přes pláň Serengeti. Ve 14 hodin přijíždíme k jedné ze vstupních bran do národního parku Serengeti (při příjezdu od Ngorongoro) a to k bráně Naabi Hill Gate. Zde se nachází informační centrum, piknikové místo, restaurace, toalety a sídlo rangerů a místo, kde se kupují vstupenky do parku. Nachází se 45 km JV od návštěvnického centra Seronera. Baltazar vyřizuje příslušná povolení a kupuje vstupenky. Vstupné je 60 USD/os./den (24 hodin) + auto 20,000 TZS. Je tady i obchod se suvenýry, kde si Martin kupuje za 15 dolarů kšiltovku. Na všechno si bereme účty, abychom to následně mohli vyúčtovat pojišťovně z cestovního pojištění při zpožděných zavazadlech.

NP Serengeti je vzdálený 300 km od Arushi. Je nejstarším NP v Tanzanii, byl založen r. 1956. Je to nejrozsáhlejší chráněné území Afriky. V Tanzanii zabírá plochu neuvěřitelných 14 763 km². V masajštině slovo serengeti znamená "nekonečná pláň" a skutečně pláně jsou nekonečné. NP patří do biosférické rezervace UNESCO od roku 1981. Lze ho navštívit celoročně, nejlepší je však prosinec až březen (z toho nejlepší je únor), kdy je v Serengeti nejvíce zvěře. V tomto období jsou obrovská stáda migrujících zvířat na pláních v jižním Serengeti, kde je nízká tráva. Současně je to období porodů pakoní a antilop. 
Park je rozdělen do 4 částí, z nichž každá zabere minimálně půl dne. Na celý park je zapotřebí pro jeho rozlehlost mým odhadem minimálně 4 dny, a to si myslím, že je málo. My jsme zde strávili v podstatě 2 dny a to jsme stihli pouze JV část parku, což je Pláň Serengeti (Serengeti Plains) a oblast Seronera Valley v jižní - centrální části rezervace. Jde o území hojně navštěvované jak migrujícími zvířaty, tak je zde spousta zvěře po celý rok, protože i voda je zde téměř po celý rok. Chtěl jsem navštívit i tzv. Západní koridor (Western Corridor) což je 50 km široký pás země, který sleduje tok řeky Grumeti západně od oblasti Seronera až skoro k jezeru Ukerewe (Viktoriino jezero). Zde se nachází jezírka plná hrochů, třeba na řece Grumeti, kde se mezi tlustokožci prohání krokodýli. V lesích okolo řeky sídlí primáti, například vzácné guerézy pláštíkové, leopardi. Je tady spousta vodního ptactva. Například okolo Kirawiry překračují při velké migraci (mezi květnem a červencem) rozvodněnou řeku pakoně, zebry, žirafy, buvolci, vodušky, impaly, antilopy losí nebo gazely Thomsonovy rozvodněnou řeku, kde na ně číhají krokodýli dlouzí až 6 metrů a lvi. Ale na to nemáme ani čas, čas je neúprosný, a ani není na to vhodná doba. Nyní se migrující zvířata zdržují právě v oblasti jižních serengetských plání. No a konečně je potom ještě čtvrtá část parku, Severní Serengeti (Northern Serengeti) neboli Lobo Area. Zdejší Lobo Hills jsou pravděpodobně nejtradičnější oblast parku se zvlněnými kopci a žulovými kopci, kde se vyskytuje 28 druhů akácií. Tím, že je tato oblast již hodně z ruky, není tady tolik aut. Krajina je ideální na pozorování zvířat z velké dálky. V Lobo Kopjes se zase naskýtají výhledy na zvířata migrující do keňského NP Masai Mara v období červenec - září a vracející se zpět během listopadu a prosince. Pěkný je okruh východně od Lobo Wildlife Lodge, kde vodní napajedla lákají zvěř. Nemigrační zvěř, jako jsou sloni, buvoli, velké smečky lvů, zebry, gazely, prasata bradavičnatá se zde nachází celoročně.

Každopádně je dobré se nechat odvézt do středu parku, nezůstat jen na okraji, tam toho zase tak moc není. Ale to jsem trochu odbočil. Zatímco Baltazar kupuje vstupenky, my jsme si zašli na toalety a dali jsme si oběd. Obědové balíčky byly stejné jako včera. Zrovna tady stál i autobus, který křižuje Tanzanii a projíždí i přes NP Serengeti a oblast Ngorongoro. Nevím jak místní, ale turisté i kdyby autobusem jen projížděli na druhou stranu Tanzanie, tak musí zaplatit to vysoké vstupné za oblast Ngorongoro a Serengeti. Nedalo mi to nevyfotit si místní ženy, které jsou oblečené do krásných barevných šatů. Oni si na pěkné oblečení potrpí. Byť mi to úplně nekoresponduje s tím, co jsme viděli prodávat v obchodech v Mto Wa Mbu.
  
Během jídla se kolem nás motal pro mně nádherný, pro někoho možná ošklivý, velký pták, marabu africký nebo také čáp marabu. Je tak ošklivý, až je krásný. Hlavně mě zaujaly ty jeho "vlasy" na hlavě. Marabu mají skoro holou hlavu, porostlou jen řídkým černým peřím podobným vlasům a dlouhý zobák. Je tady asi jako doma, protože jsme ho tady potkali i na zpáteční cestě. Chodí mezi stoly a čeká co kde dostane. Ale nikde v NP se nesmí zvířata krmit. Je to přísně zakázané pod pohrůžkou pokuty. Setkali jsme se s ním v Serengeti ještě několikrát a dokonce i v hojnějších počtech.
  
Kromě něj zde byla ještě spousta dalších zajímavých ptáčků. Například opravdu nádherná leskoptev nádherná (Superb starling), která se na slunci leskne a září převážně modrou barvou, hrdlička šedoocasá (African mourning dove-Mourning collared dove), která vypadá trochu jak náš holub, na stromě sedící tkalčík červenozobý (Red-billed buffalo weaver), který jak už název napovídá má červený zobák.
  
Přímo u brány se nachází velký kopec (tzv. kopje) Naabi Hill, na který jsme jako většina turistů vylezli. Je z něho krásný výhled na pláně. Narazili jsme tady na barevnou, fialovo modrou ještěrku, agama mwanzae (rock agama), které se vyskytují hlavně na skalách. Rostla zde Flame lily (Gloriosa superba), což je národní květina Zimbabwe.
   
V 15 hodin pokračujeme dále. Ze savany vystupují tzv. kopjes, což jsou žulové balvany (hrboly) vzniklé během století erozí a vlivy počasí. Tvoří ostrůvky, na kterých rádi odpočívají predátoři (lvi, gepardi) protože mají odtud dobrý výhled. Zajišťují stín a zadržují vodu v tůňkách po deštích, takže se zde vyskytují zvířata i v období sucha. Tyto různě velké a vysoké kopečky porostlé trávou a většinou i stromy jsou typické pro pláně jižního Serengeti. Přijíždíme ke skupině tzv. Simba Kopjes (simba = lev), kde se často vyskytují lvi, paviáni a žirafy. Lvů zde žije údajně na 3000 kusů. Nikde žádná auta. Většina jeepů pokračuje po hlavní cestě (ovšem štěrkové, nečekejte tady asfaltky) směrem k oblasti Seronera v centrální části rezervace. Baltazar ale odbočuje z této hlavní silnice do polí, kde jsou vyjeté koleje od aut a pomalu popojíždíme mezi "kopjes" a hledáme, jestli nezahlédneme nějakou šelmu. Mimo tyto vyjeté koleje se autem nesmí pod vysokou pokutou. Jinak by auta naháněla zvířata všude možně.
   
Zatím jsme zahlédli pouze párek nádherných jeřábů  královských (Grey crowned crane), což je národní pták Ugandy.

Na pláních se pásla obrovská stáda buvolů afrických, kterým dělali společnost bílé volavky. Volavky nepohrdnou hmyzem vyplašeným z trávy a občas sezobnou i nějaké to klíště, ale hlavní je pro ně výhled z vyvýšeného místa, který jim jejich hostitelé umožňují. Možná je využívají i jako levný dopravní prostředek. Zdržovali se u malých tůní s vodou.

A jak říká Baltazar, kde je voda a zvířata, tam bývají lvi. Už jsme byli celkem nervózní, že tady jezdíme po "poli" už skoro hodinu a nikde nic. Ale trpělivost růže přináší. Najednou jsme zahlédli skupinku lvů pustinných odpočívajících ve vysoké trávě poblíž malé hroudy. Byli to tři mladí bratři. Zastavili jsme autem téměř u nich. Výjimečně jsme porušili pravidlo a vyjeli ze zajetých kolejí. Ale to se v tuto chvíli ani jinak nedalo. Když se k nám po nějakém čase blížilo další auto, Baltazar se rychle vrátil na vyjetou trasu, aby nás neudali rangerům a nevycálovali by jsme pokutu. Ale i odtud byli nádherně vidět. Poprvé jsme se dostali tak blízko ke lvům. Byl to nádherný zážitek. Fotil jsem o sto šest. Mám ty lvy snad ze všech stran. Vůbec na nás neútočili. Dobře věděli, že tady jsme, hlídali si nás, ale nijak na to nereagovali. Když jsme totiž v autě, neberou nás jako lovnou zvěř, ale berou nás jako součást toho "velkého" plechového auta. Velkého v uvozovkách, protože ti lvi byli taky pěkní mackové. Když jeden zívnul, viděli jsme jeho ostré tesáky. Kolem nich poletovaly samé mouchy, tak se po nich občas ohnali tlapou. V NP Serengeti je údajně největší koncentrace lvů na planetě, cca 2500 jedinců.
    
Když jsme se jich po půl hodině dostatečně nabažili, pokračovali jsme dál. V trávě seděl nádherný dravec, orel okrový nebo také se mu říká orel stepní (Tawny eagle).

Přijeli jsme k další tůni, kde odpočívalo stádo buvolce stepního (Cokes Hartebeest), což je druh antilopy. Měli mezi sebou i mláďata. Zaujaly mě palmové stromy, které u tůně tvořily malý palmový háj. Ty bych tady opravdu nečekal. Na břehu tůně byly ještě husice nilské.
 
Odtud se musíme vrátit stejnou cestou kolem lvů. Ještě pořád tady leží. Kdybychom jeli jako všichni po hlavní cestě, neviděli bychom je. Baltazar věděl co dělá. A tímto se mu omlouvám, že jsme už byli zlí, že jezdíme mezi trávou, kde nic není. A přitom nám připravil nejkrásnější zážitek dnešního dne. Rozloučili jsme se se lvy a pokračuje směrem k našemu hotelu. Ono se to nezdá, ale vzdálenosti jsou tady opravdu obrovské. Za chvíli se začne stmívat. V 18 hodin jsme dojeli k zásaditému jezeru Magadi, kde bývají plameňáci a občas i nějaký ten hroch. My jsme tady viděli pouze pár vodních ptáků jako je pisila čáponohá (Black-winged stilt) - menší pták s dlouhýma červenýma nohama a několik plameňáků malých.
 
Pokračujeme dál. Vjíždíme do zalesněné části. Tady se pasou impaly, což je druh antilopy. Poznáte ji podle toho, že jako jediná antilopa má nad kopyty černé chumáče chlupů. Samci mají dlouhé rohy. A když utíkají tak dělají vysoké výskoky. Zdržují se jak v otevřených savanách, tak blízko lesa.

Ve vysoké trávě jsme zahlédli i nejmenší druh antilopy, kterým je dikdik Kirkův. Dorůstá délky 70 cm a váhy max. 7 kilo. Nejaktivnější jsou právě večer a ráno. Proto jsme ho znova viděli až při ranním safari před východem slunce. samci na rozdíl od samic mají drobné růžky. Když je dikdik vyrušen nebo vylekán, vydává hvízdavý zvuk přes svůj dlouhý nos. Už se pomalu stmívá.

V 18:45 přijíždíme na hotel. Dvě noci strávíme v luxusní 4* Serengeti Sopa Lodge, která se nachází přímo v NP Serengeti v pohoří Nyarboro Hills, Banagi v nadmořské výšce 1650 m n.m., 46 km JZ od Seronery a 61 km od Naabi Hill Gate, kde jsme do parku vstoupili. Kontakt: Sopa Lodges, 99 Serengeti Road, Sopa Plaza, P O Box 1823, Arusha, Tanzania, tel.: +255784250630, +255754250630,  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Když jsme přijeli před hotel, vyběhli poslíčci, otevřeli kufr auta a kde nic tu nic. Ptají se našeho průvodce, kde máme kufry? Nemají kufry. Asi jim to vysvětli, nevím, ještě tak dobře svahilštinu neovládám :-). Byli překvapeni. Asi se s tím ještě nesetkali. Ruské dámy si tady vozí loďáky s večerní róbou (jak jsme viděli u večeře) a my měli každý pouze malý příruční batůžek. Tím i naznačuji, že stále naše kufry nedorazily a už ani moc nevěřím, že je ještě někdy uvidíme. Zjistili jsme, že je zbytečné i někam pořád volat, protože oni stále nic nevědí a nic pro to nedělají. Děj se vůle boží. Na druhou stranu, nemusíme se tahat s kufrem, pořád se vybalovat a balit. Baltazar tentokrát nebydlí ani se nestravuje s námi přímo v našem hotelu, ale je tady kousek vedle část určená pro řidiče a průvodce. Na uvítanou jsme dostali džus a přinesli nám vlhké ručníky na otření. Je to opravdu luxusní lodge ve srovnání s tím, kde jsme bydleli doposud. Lodge byla otevřená v roce 1992 a je krásně zasazená do okolní krajiny, takže tady vůbec neruší. Z příjezdové cesty není téměř vidět.

Poslíček nás odvedl na pokoj č. 44 v 1. patře. Je tady pouze přízemí a 1. patro. První patro je lepší, protože kolem hotelu a na balkónech pobíhají opice, proto je nutné zavírat okno! Dále se kolem hotelu občas projdou gazely, žirafy, buvoli nebo sloni.

Lodge má 69 dvojlůžkových pokojů typu standard a 4 prostorné poschoďové suites. Každý pokoj, tedy i ten náš má balkon se židlemi a stolem a výhledem na JZ pláně Serengeti poseté akáciemi. První co bylo, když jsme přišli na pokoj, šup na balkon a udělat několik fotek soumraku a západu slunce. Výhled je opravdu nádherný. A obloha hraje všemi barvami.
 
Pokoj standard má 30m2, ve vstupní hale, jakési předsíni, je minibar s ledničkou, set na přípravu čaje a kávy, dvě malé balené vody, deštník pro případ deště. Protože do lobby a restaurací se jde venkem. Dá se jít sice určitý úsek podloubím, kde jsou vstupy do pokojů, ale potom se stejně kousek musí projít nekrytou částí. V pokoji je stůl + 2 židle, koberce, velké zrcadlo, 2 samostatné manželské postele queen-size s moskytiérou, sedačka, šatní skříň s trezorem a dekou navíc kdyby někomu byla v noci zima. Není tady ani větrák ani klimatizace, což nebylo ani zapotřebí vzhledem k nadmořské výšce, ale ani telefon a televize. Ne že by nám to vadilo, ale spíš mně to překvapilo. Na druhou stranu, člověk se tady přijel dívat na divokou přírodu a ne na televizi. TV místnost se satelitním příjmem je hostům k dispozici poblíž lobby. Na balkon jsou obrovské prosklené dveře, přes které lze obdivovat krajinu i z pokoje a přes jednu polovinu je zasouvací síto proti hmyzu. Dále je na pokoji velká koupelna s toaletou, prostorný sprchovací kout, fén, ručníky, toaletní potřeby. Všechno je v typickém africkém stylu. A hlavně je všechno čisté. Z venku se ozývají cikády.
  
Wifi bez hesla je k dispozici ve společných prostorách, v jídelně a u bazénu a v pokojích poblíž recepce. K nám už signál nedosahoval. Ale funkční je pouze když je elektrický proud. Elektřina je z vlastního generátoru. Údajně je vypnutá mezi 14:30-15:30, ale to tady stejně nebudeme. Teplá voda a elektřina je k dispozici od 6:00 do 9:00 a od 18:00 do 21:00 hodin. Za celou dobu pobytu byla teplá voda stále co jsme si všimli a elektřina svítila i večer, třeba ve 23 hodin.
Na terase (zahradě) hotelu je k dispozici bazén, lehátka a slunečníky opět s nádherným výhledem na pláně Serengeti.

Další venkovní terasa s výhledem je v hlavní restauraci (jídelně), kde podávají snídaně, obědy a večeře a v baru, kde lze posedět a kochat se výhledem na západ slunce. Dále lze využívat tělocvičnu (opět s výhledem do krajiny), prádelnu nebo konferenční místnost. V ceně je plná penze, nápoje jsou za příplatek. Útratu je lépe platit v TZS, protože v dolarech je špatný kurz. I voda u večeře se platí, ale klidně si můžete přinést svou. Každý host má láhev vody zdarma. Tu jsme měli připravenou na pokoji. Snídaně se podávají formou bufetu, večeře formou bufetu nebo à la carte. Oběd lze zvolit buď v hotelu, který je samozřejmě lepší, nebo obědové balíčky. Jelikož se nechceme na oběd vracet na hotel, vzdálenosti jsou opravdu velké, tak si na recepci před večeří objednáváme obědový balíček. Na výběr je kuřecí nebo hovězí. Lepší je hovězí tortilla. Když jsem se díval na internet, kolik tady ta sranda stojí, tak v našem termínu, což je top sezóna (1.1.-28.2.) je cena pro 2 dospělé s plnou penzí 680 USD na noc. Stejnou cenu měl přímo hotel i booking.com. Samozřejmě že cestovky to mají asi o něco levnější, ale ne zase o moc.
Ono k tomuto našemu ubytování se vztahuje celkem zajímavá historka. Měli jsme vybrané a zaplacené (v ceně safari) jiné ubytování v Serengeti a to v 3* Mapito Tented Camp, což je luxusní stanový kemp mezi stromy akácií. Ovšem s výborným hodnocením na Tripadvisor, kdy získal i certifikát výjimečnosti 2013. Zaujímá 18. místo z 99 lodgí v Serengeti. Cena pro 2 dospělé s plnou penzí je tady 540 USD na noc. Phone: +255-732-975210, Mobile +255-774-520410,  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Kemp se nachází v oblasti Ikoma (blízko brány Ikoma), ale už za hranicí parku Serengeti. Na rozdíl od Sopa Lodge, která je přímo v parku. "Mapito" ve svahilštině znamená stezka zvířat (v okolí je totiž spousta zvěře). Zvířata kempem migrují každý rok mezi červnem a srpnem na sever a mezi listopadem a lednem na jih. Tím, že se kemp nachází mimo park, jsou zde ale možné pěší procházky i noční safari. V noci můžete slyšet zvuky zvířat. Zvířata se totiž pohybují blízko kempu (žirafy, hyeny, sloni,...). Vše je na solární energii (voda, osvětlení), generátory se používají pouze v deštivých dnech. Byť nejsem příznivcem spaní pod stanem, vybral jsem toto ubytování s ohledem na to, že se stany nachází právě přímo v přírodě, jsou to luxusní stany a obecně kvůli velmi dobrému hodnocení této lodge. Ale asi měsíc před našim odjezdem psal Bobby z cestovní agentury, jestli by nám nevadilo, kdyby nám právě toto ubytování ve stanu vyměnil za 4* Sopa Lodge, tedy o třídu vyšší a samozřejmě bez doplatku. Měl totiž na toto ubytování již zaplacenou zálohu a nepřijeli mu turisti a o zálohu by přišel. Kdežto na náš kemp zálohu zaplacenou ještě neměl. Martin neváhal, já jsem z toho moc nadšený nebyl, protože jsem se na to fakt těšil. Prošel jsem si recenze Sopa Lodge a rozhodli jsme se tedy to vyměnit. Samozřejmě toho nelitujeme, takový luxus v Africe jsem ani nečekal, a už asi nikdy ani nezažiju, ale stejně mi ten stan pořád tak nějak ... Jinak ještě pár informací o tom kempu, kdyby jste si ho náhodou někdo chtěli vybrat. Je tady 13 prostorných stanů (všechny stejné) s oddělenou spací částí a oblékací částí. Stan je vybaven "venkovní" přidruženou zděnou koupelnou s umyvadlem, sprchou a splachovací toaletou bez střechy s výhledem na oblohu při sprchování. Sprcha je ohřívaná na solární energii 24 hodin denně. V každém stanu jsou dvě samostatné nebo jedna velká postel s komfortními matracemi, polštáři, přikrývkami a moskytiérami, kdy před spaním rozestelou postele (to bylo samozřejmostí i u nás v hotelu), židle, stoly, záclony, v každé části stanu je osvětlení na solární energii. Truhla, která se dá zamknout s cennými věcmi. Každý stan má vlastní terasu se stolkem a židlemi. Stan obklopují kerosinové lampy. Celé stany jsou v síti, takže jsou chráněné proti hmyzu. Elektrické zásuvky nejsou ve stanu, ale je jich hodně v hlavní lodgi. Denně pečou čerstvý chleba. Údajně je tady výborné jídlo formou bufetu a obědové boxy také dobré (pokud je možnost vrátit se na oběd do kempu).Wifi zdarma u recepce, v baru a restauraci. Během noci jsou zde masajští hlídači a po večeři Vás zavedou do stanu. Pokud chcete jít v noci ven ze stanu, je třeba si zavolat si masajské hlídače a oni Vás doprovodí. Při příjezdu Welcome drink.Večer venkovní ohniště.
Vrátím se ale zpátky k naší Serengeti Sopa Lodge. Od 19:30 jsou večeře. Obsluha nás uvedla ke stolu a byl nám přidělený číšník, který se představil jménem a staral se o nás během celého pobytu. Číšníci obsluhují v bílých rukavičkách. Ani si tady nepřipadám, že jsem v Africe. Jen jídelna je v africkém stylu. Večeře je formou servírovaného několika chodového menu s výběrem. Ať si vyberete cokoliv, vše je vynikající. A to jak jídlo, tak stolování, servis. Na stolech jsou zapálené svíčky. Menu je vyvěšené i před vstupem do restaurace. Já jsem si za předkrm zvolil zeleninové jarní závitky se smaženým koriandrem a chilli dipem a Martin červenou řepu na kostičky s jablkem a nakládanými cibulkami s dresingem s olivového oleje. K tomu bylo čerstvé teplé pečivo a máslo.

Potom byla polévka, buď krémová rajčatová s čočkou nebo kuřecí vývar consommé s nudlemi. Jako hlavní chod Martin zvolil hovězí lasagne ozdobené čerstvým salátem a já vepřovou kotletu s česnekovými brambory, sezonní zeleninou a mango BBQ omáčkou.
 
Už jsme byli pěkně plní, ale neodolali jsme ani dezertu. Martin si dal talíř s ovocem a já banánový koláč s karamelovou omáčkou. Zdarma k dezertu podávají tanzanský čaj nebo kávu. Připadáme si jako někde v Imperialu. A světe div se, restaurace je úplně plná, tzn. že je plný i hotel. A to je tak drahý. Jinak pití v ceně není. Martin si dal panáka (30 ml) jamajského rumu Appleton za 4500 TZS, já jsem vyzkoušel místní Brandy Valeur za 2000 TZS. A bylo dobré. A donesli to v těch správných sklenicích. A není to tak drahé. Ale třeba lahvové pivo, které jinde většinou stálo 3500 TZS, tak tady ho měli za 7500 TZS. Martin dal Baltazarovi dneska mimořádná tringelt 10,000 TZS, aby si dal pivo. Protože dnes bydlel jinde než my a nemohli jsme mu to koupit. Každý večer je v lobby představení tradičních tanců a hudby. Začíná už během večeře.

Na chvilku jsme si sedli v lobby na internet, kde je signál nejsilnější. V lobby u recepce je posezení s pohodlnými židlemi z naplaveného dřeva, barevnými polštáři a vyzdobeno je africkými motivy.

Martin si ještě v baru dal panáka 12 leté whisky Glenfiddich (30 ml) za 8000 TZS. V hotelovém obchůdku jsme za 18 USD koupili opalovací krém, protože celý den peče slunko a i když jsme pod střechou, tak pořád máme vystrčené ruce ven když fotíme. Snad nám ho zase proplatí pojišťovna. Potom se vracíme na pokoj. Mezitím co jsme byli na večeři, tak pokojské rozestelou postele, roztáhnou moskytiéry nad postelemi, zatáhnou závěsy a nechají svítit noční lampičky. Tomu se říká romantika.