LETEM SVĚTEM

Sobota 9.1.2016 - Let na Zanzibar "Ostrov koření" - Stone Town

Snídaně se podávají od 6:30 v restauraci, kde jsme večeřeli. Byly tady vajíčka, párky, toasty, máslo, džemy, arašídové máslo, ovoce, buchta, čaj/káva. V 7:15 už nás čeká řidič z Bobby Camping Safaris s autem před hotelem. Veze nás na letiště Kilimanjaro International Airport (JRO), které se nachází 48 km od Arushi a 41 km od našeho hotelu. Cestou se nám naskýtá ještě docela hezký výhled na horu Kilimanjaro vysokou 5891 metrů.

V 8:20 jsme před letištní budovou. Venku je 30°C. Po přistání na Zanzibaru 31°C. Nejdříve si jdeme vyzvednout naše ztracené kufry. Ty mají být v kanceláři Precision Air, která se ovšem nachází v příletové hale, která byla zavřená. Tak co teď. Nedalo se dostat dovnitř, nikam se nedalo dobouchat, nikdo nereagoval. Čas běží. Naštěstí náš průvodce s námi ještě zůstal, takže nějaké tlustoprdce svahilsky vysvětlil o co se jedná. Nějak jsme se dorvali nakonec dovnitř. Chtěla vidět ten reklamační protokol. Potom někam odešla a báby zase nebylo. Už jsem docela nervózní, je 8:45 a letadlo nám letí v 10. Musíme se ještě odbavit. Oddechlo se mi, když vidím bábu jak táhne naše dva kufry. Hakuna Matata. Žádný problém. Protokol si chtěla nechat výměnou za kufry. Jenže my jsme ho potřebovali taky kvůli refundaci na pojišťovně. Kopírku tady neměli. Tak co teď. Chytrý mobil a foťák. Poděkovali jsme průvodci za odvoz i pomoc s vyřízením kufrů. Bez něj bychom je možná ani nezískali, nebo by nám uletělo letadlo. Dali jsme mu za to 2 USD. Běžíme do odletové haly. Odbavujeme se. Už se mi nechce dát kufr z rukou, ale musím. Letíme v 10 hodin se společností Precision Air, let č. PW421 na Zanzibar (ZNZ). Kontakt Precision Air: Tel:+255 22 2121718, mobile: +255 784 550022, AIRPORT Dar es Salaam Tel: +255 222843547, Call Center: +255 22 216 8000/+255 787 888417/408/409, Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Arusha - Boma Road Opposite TTLC, Safari Hotel Building, Tel:+255 27 2545489.
Check-in probíhá už od 8 hodin. Na letišti by se mělo být 2 hodiny před odletem, odbavovací přepážky se zavírají 40 minut před odletem. Povolená váha zavazadel je 23 kg a příruční 7 kg. Letenky jsme opět kupovali přes www.expedia.com. Cena letenky vč. všech poplatků byla 162 USD (3.911 Kč). Dostali jsme sedadlo 4A, 4 B (okno a ulička).

Je to letadlo ATR 72 pro 70 cestujících. Let na Zanzibar trvá něco přes hodinu. Trasa letu je Dar es Salaam - Kilimanjaro - Zanzibar - Dar es Salaam. Letiště není moc velké, ale létají sem přímo i mezinárodní lety a dokonce i z Evropy. Nastupujeme do letadla.
 
Sedí se po dvou. Letadlo je plné do posledního místa. Startujeme kupodivu na čas. Během letu jsme dostali i malé občerstvení ve formě 50 gramového sáčku oříšků kešu a nealko nápoj + čaj/káva. Lepší než nic.

Let proběhl bez problémů, utekl rychle a už v 11:05 už přistáváme na ostrově Zanzibar, na letišti Abeid Amani Karume International Airport (ZNZ), svahilsky Uwanja wa Ndege, což v překladu znamená "ptačí stadion". Opět musíme projít kontrolou a vyplnit další vstupní kartu (imigrační formulář), i když přijíždíme již z Tanzanie. Tanzanské vízum platí i pro Zanzibar.

Ale všechno proběhlo rychle. Potřebovali jsme se dostat do hotelu. Nejrychlejší a nejpohodlnější je samozřejmě taxík. Přesun do hotelu zabral asi 15 minut jízdy. Je to jen 7 km. Dohodli jsme se na ceně 20,000 TZS, což je necelých 10 dolarů. Za sdílené taxi do Stone Town si účtují 10,000 TZS za osobu a ještě čekáte než se auto naplní. Před příletovou halou je Zanzibar airport taxi service, kde jsme auto odchytli. Běžná taxa je mezi 10-15 USD. Taxi po městě potom stojí 1-2 USD (2000-4000 TZS, v noci více). Nejlevnější, ale také nejpomalejší a nejhorší možností je "MHD" tzv. dala-dala č. 505 (Route U - Uwanja wa Ndege, jede taky 15 min a stojí cca 300 TZS). Odjíždí od severního konce ostrůvku před letištěm. Je třeba vyjít z hlavní zóny letiště a dívat se, kde se shlukují další lidé na něčem co se podobá autobusové zastávce. Jede na Creek Road (nově se jmenuje Benjamin Mkapa Rd.), kde je stanoviště daladaly Darajani (tržnice). Odtud by to bylo ještě 10 minut pěšky k hotelu. Ale v tom horku a s kuframa ani náhodou. Taxikář nás vysazuje před hotelem Baraste Lodge, Mlandege Road, Baraste Kipande, Michenzani Block No. 3, Zanzibar City (poblíž Kwality supermarketu), Telefon: +255242239116, +255773117777, +255712567318, +255773485858, Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ,  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Hotel má 3 hvězdy, já bych mu dal maximálně 2. Je to nejhorší ubytování na naší cestě. A není úplně nejlevnější. Cena za pokoj s kontinentální snídaní je 60 USD (1.438 Kč). Kdyby aspoň ta cena odpovídala kvalitě. Nachází se ve špatné čtvrti, kde se celkem bojíme jít přes den, natož v noci. To bych tady nešel pěšky vůbec. Ani foťák v této čtvrti nevytahuju z batohu, až ve Stone Town, do jehož centra je to asi 1,3 km. Ubytování je taky katastrofální. Personál neochotný. Je to tady špinavé. A přitom na fotkách na www.booking.com, kde jsme si to rezervovali, to vypadalo moc hezky. Byla to novinka na bookingu a zatím bohužel bez recenzí. Možná, že teď už to ubytování ani nenabízí. Naštěstí tady jsme pouze jednu noc. Objednali jsme si dvojlůžkový pokoj deluxe s manželskou postelí a balkonem. Balkon je ovšem sdílený na chodbě. Ubytování se platí přímo v ubytování v TZS nebo dolarech a to pouze hotově, nepřijímá kreditní karty. Wifi (NIKA/2015) je zdarma v celém hotelu. Ve 3. poschodí, kde máme pokoj č. 302, je plný signál, ve 4. patře už signál nebyl. Zatím to je nejrychlejší internet co jsme měli, zato ubytování nejhorší. Hotel, na to, že má 4 patra, tak nemá výtah. Pokoj si název deluxe v žádném případě nezaslouží. Pokoj má snad 28 m², je tady manželská postel (king) + 1 normální, LCD TV se satelitním příjmem, telefon, psací stůl + židle a zrcadlo, skříň v předsíni, která se nedala zavřít a štítil bych se do ní cokoliv uložit, ventilátor i klimatizace. Klimatizace ovšem nejde zapnout, protože tam chybí ovládací knoflík. Jak jsme se později dozvěděli, tak knoflík Vám přinesou až pokud má člověk objednaný a zaplacený pokoj s klimatizací. Ono to tady totiž funguje tak, že hotel nabízí různé varianty ubytování. S větrákem nebo s klimou, apod. Takže vše je připraveno pouze pro jednoho člověka s větrákem, proto i pouze 1 ručník a ostatní věci doplní a knoflík ke klimě namontují až podle požadavků hosta. Síla. Takže nám poslíček, který byl taky nepříjemný, následně přinesl knoflík pro regulaci klimy. Nasraný byl asi i proto, že nám musel tahat kufry do 3. patra a nic za to nedostal. Jejich problém, že tady nemají výtah. Čajová konvice / kávovar tady sice je, ale bez čaje a kávy, lednička smrdí rybinou, nic bychom do ní nedali, koupelna je špinavá, je tady sprcha, umyvadlo a toaleta. avizované toaletní potřeby zdarma tady nejsou, když pominu zbytek starého toaletního papíru + 1 nový. Psali, že tu budou přezůvky. Byly. Gumové nehygienické vietnamky, které už kdo ví kolik lidí mělo na noze. O tom, že by je po každém dezinfikovali tady silně pochybuji. Na pokoji je pouze 1 ručník. Pro druhý jsme si museli zajít na recepci. Trezor taky není na pokoji jak psali, ale pouze hromadný na recepci, kde si napíšete co tam dáváte. Nedal bych tam ani 1 tanzanský šilink. Avizovaný 1 litr minerální vody nebo 2 sody/na pokoj a den zdarma tady taky není. Naštěstí elektřina a voda je 24 hodin denně.
  
Výhled z pokoje taky stojí zato. Hnusný, ošuntělý dlouhý panelák a barabizny s plechovými střechami. Ještě že tady jsou závěsy. Panelové domy v Zanzibar Town jsou z doby socialistické orientace Tanzanie.
 
Jestli tady je nějaká restaurace nevím, a ani raději nechci vědět. Pod pojmem "slunečná terasa" se skrývá jídelna ve 4. patře, kde se podávají katastrofální snídaně, a kde některá okna jdou otevřít zasouvacím systémem a máte "skvělý" výhled na město. Zato nabízí zdarma soukromé parkování. Parkoviště jsem tady neviděl, pokud nemyslí neoplocený prostor před hotelem. Nabízí i odvoz z letiště za dvojnásobnou cenu než jsme měli my, tedy za 20 USD nebo 40.000 TZS. Populární spice tour nabízí za 30 USD/os. Osprchovali jsme se a vypadli na prohlídku starého města, ať se v té hrůze moc dlouho nezdržujeme. Všechny cenné věci jsme si vzali raději k sobě. Nevěřil bych jim tady, ani kdyby byl trezor na pokoji. Hned jsme ubytování i zaplatili ať máme pokoj a nechali si samozřejmě vystavit doklad, aby to zítra po nás čistě náhodou nechtěli zaplatit znovu. Jediné čemu se z jejich propagačního letáčku dá věřit, je doba jízdy z letiště.
Zanzibaru se přezdívá "ostrov koření". Je to souostroví ležící v Indickém oceánu a je součástí Tanzanie. Zanzibar (= Zandž Barr znamená ostrov černochů) je souhrnný název pro 2 hlavní ostrovy, jižní ostrov Zanzibar (svahilsky Unguja) a severní ostrov Pemba a dalších cca 50 korálových ostrůvků o celkové ploše 2650 km². Ostrov Unguja (čte se angudža), kde jsme my, leží 35 km východně od pobřeží Tanzanie. Je 84 km dlouhý a 28 km široký a zabírá plochu 1658 km². Ománci poprvé dopluli k Zanzibaru již v 8. století. Ostrov po 200 let ovládal sultán z Ománu (sultanát zde byl do roku 1964), který vyhnal Portugalce, kteří tu vybudovali první přístav v roce 1503. Jako první Evropan připlul na Zanzibar portugalský mořeplavec Vasco da Gama roku 1499. Za vlády ománského sultána sloužil Zanzibar jako brána do černé Afriky, kterou proudilo na Střední východ koření a také tisíce otroků. Největším vývozním artiklem se stala lidská pracovní síla, tedy obchod s otroky a koření hřebíček. V dobách největší slávy zdejšího otrokářství v polovině 18. století se zde ročně prodalo až 15 000 otroků. Ve velkém se zakládaly hřebíčkové plantáže. Ale pěstoval se také muškátový oříšek a později i vanilka. Naprostá většina obyvatel Zanzibaru jsou muslimové na rozdíl od pevninské Tanzanie. Hovoří svahilsky a je jich kolem 800 tis. Teplo je na ostrově celoročně, průměrné teploty jsou 27°C. Léto začíná v prosinci (nejtepleji je leden až březen 32°C). Moře má celoročně průměrně 27°C a viditelnost 20-60 m. 


My se vydáváme na prohlídku historického centra hlavního města Zanzibar City, kterému se říká Stone Town, což v překladu znamená Kamenné město. Místní ho nazývají Mji Mkongwe. Je na seznamu UNESCO. Stavby jsou většinou z korálového kamene těženého na okolních ostrovech, odtud název města. Jde o arabský labyrint pokroucených úzkých uliček plných paláců, rezidencí a bazarů z 19. století. Místní architektura v sobě nese vliv arabský, africký, evropský a indický. Nejslavnějším architektonickým prvkem jsou dveře. Dřevěné, řezbářsky zdobené. Každý dům a rodina má své specifické a ve městě neexistují dvoje stejné. Dveře se dědí z generace na generaci a jsou často starší než samotný dům. Protože obyvatelé Zanzibaru věří, že dveře jsou základ rodinného štěstí, při stavbě domu se první postaví dveře s bytelným kamenným rámem a teprve kolem nich pak vzniká samotná stavba. Navíc mají každé dveře své vlastní symboly, které jsou pro jejich majitele důležité. Například vyřezaný lotos má zajistit rodině dostatek štěstí, řetěz je ochranou před zloději a vyřezaná ryba je zase údajnou zárukou plodnosti.
   
Do starého města je to od našeho hotelu pěšky asi 10 minut. Je 13 hodin a venku je šílené horko. Hlavní změna oproti pevninské Tanzanii, která je patrná na první pohled, je že většina obyvatel jsou muslimové. Ženy chodí zahalené, ale obličeje mají většinou odkryté. Všude jsou mešity.
Prohlídku zahajujeme u anglikánské katedrály Anglican Cathedral Church of Christ z konce 19. století. Je to první anglikánský kostel ve východní Africe. Nachází se na ulici Mkunazini Rd. Než jsme sem jeli tak jsem na internetu četl, že v sobotu není přístupná turistům jelikož tu mají místní mše. Dneska je sobota a je normálně otevřená. Otevřeno je od 8 do 18 hodin. V neděli probíhají bohoslužby ve svahilštině.

Vstupné 5 USD zahrnuje vstup do katedrály a jejího okolí včetně sousoší otroků a také vstup do bývalých cel otroků. Pokladna se nachází u hostelu St. Monica´s Hostel (New Mkunazini Rd.). Ubytovnu provozuje anglikánská církev. Je to impozantní stará kamenná budova. Její suterén (sklepení bývalé misijní nemocnice, dnes součást St. Monica´s Hostel) poskytuje připomínku obchodu s otroky. Kamenné schodiště vede ze vstupní haly dolů, kde byla údajná podzemní kobka, kde byli drženi namačkaní otroci (společně muži, ženy, děti, nemocní) po vyčerpávající plavbě před cestou na trh. Nachází se zde dvě bývalé maličké cely pro otroky (Slave Chambers) každá pro cca 70 lidí. Cely jsou tak nízké, že dospělý člověk se tady ani rovně nepostaví. Otroci byli spoutáni okovy, které tady také jako rekvizita leží. Stone Town kdysi byl hlavním překladištěm otroků. Odhaduje se, že mezi lety 1830-1873 kolem 600 tis. otroků bylo prodáno z východní Afriky do Persie, Arabských zemí a ostrovů v Indickém oceánu. Před vstupem Vás osloví samozvaní průvodci, kteří Vás tady za poplatek provedou. Ale my jsme jejich služeb nevyužili. Jsou tady vyvěšené i informace a mapy týkající se bývalého obchodu s otroky. Otevřeno je denně od 9 do 18 hodin. Dokonce i církev z hostelu organizuje prohlídky s průvodcem.
  
Potom navštěvujeme samotnou katedrálu. Věžní hodiny daroval sultán Bargaš. Katedrála stojí na místě někdejšího největšího trhu s otroky na Zanzibaru (Old Slave market) zavřeného v roce 1873. Sloužil svému účelu v 18. a 19. století. Nádherné jsou samotné vstupní dveře do katedrály. Červený kruh na podlaze vedle oltáře označuje místo, kde stál kůl, ke kterému byl otrok připoután před prodejem. Zřízenci jej přitom bičovali, aby ukázali jeho sílu a odolnost. V kostele se také nachází krucifix vyrobený ze dřeva stromu, pod kterým údajně v roce 1873 v Zambii, ve vesnici Chitambo village Ilala, zemřel Dr. Livingstone a pod kterým je pohřbeno jeho srdce.
   
Když už jsem narazil na toho Livingstona, tak ve městě, na ulici Gulioni Rd. se nachází Dům Dr. Davida Livingstona (Dr. Livingston´s House), původně postavený v roce 1860 pro sultána Majid bin Said, ale později používaný evropskými misionáři. Livingstone zde žil když se připravoval na poslední expedici do vnitrozemí Tanganiky v roce 1866. Velkou měrou se mimo jiné zasloužil o zrušení trhu s otroky na Zanzibaru. Dnes je zde hlavní kancelář Zanzibar Tourist Corporation (ZTC). My jsme tam nešli, protože je to už poněkud z ruky a není tam nic zajímavého, co by stálo za vidění.
Před katedrálou se ještě nachází památník otroků, Slavery Memorial. Tvoří ho sochy 5 černošských otroků svázaných řetězy kolem krku v jámě.

Pokračujeme k arabským lázním, Hamamni Persian Baths na ulici Hamamni Street, u mešity Hamamni Mosque nedaleko katedrály. "Hammam" znamená arabsky lázně. Lázně již nefungují, ale jsou otevřené pro návštěvníky denně mezi 10 a 16 hodinou. Lázně lze navštívit s průvodcem. Za 5000 TZS mně provedl a poskytl výklad. Martin zůstal venku. Prohlídka netrvá dlouho. Jsou přístupné pouze některé části původního komplexu, napříkad převlékárna, toalety, parní lázeň, bazén se studenou vodou, horká lázeň, kde se zatápělo dřevem pod kulatou nádobou z jiné části budovy. U vstupních dveří je malý výklenek, který sloužil jako místo na kávu při odchodu z lázní. Světlo dovnitř proniká pouze malými otvory ve stropě, které vedou na střechu. Po prohlídce lázní mě průvodce zavedl i na střechu. Měl jsem strach, že za to bude chtít něco navíc, ale nechtěl. Museli jsme budovu obejít, vstup na střechu je z druhé strany. Ukazuje mi místo, kde se topilo. Vylezli jsme na střechu, kde se nachází několik kupolí a v nich malé otvory překryté sklem, kterými právě proniká světlo dovnitř lázní. Jiné osvětlení tam neexistovalo. Jsou to největší perské lázně na Zanzibaru. Byly postavené v letech 1870-1888 pro sultána Barghash bin Said jako první zanzibarské veřejné lázně v perském stylu. Budova byla komplexem několika místností, zahrnující teplé a studené lázně, toalety, místa na holení a restauraci. Teplá voda byla zajišťována podzemními akvadukty. Vstup byl zpoplatněn, takže pouze bohatí Zanzibarci je mohli běžně užívat. Byly přístupné mužům i ženám, ale s rozdílnými časy vstupu. Část komplexu, jako třeba restaurace, byla předělána na soukromé obydlí.
   
Pokračujeme dál labyrintem uliček. Většina domů má oprýskanou fasádu. Na několika místech ve městě narážíme na jakási veřejná "pítka", kde z kohoutku teče voda, kterou místní pijí. Já bych to určitě neriskoval.

Přicházíme na náměstíčko Sokomuhogo Square (poblíž St. Joseph´s Cathedral, kde se střetávají ulice Baghani Street, Cathedral St. a  Soko Muhogo St.), známé spíš jako Jaw´s Corner. Ráno, ale i během dne si zde místní dávají černou neslazenou kávu s příchutí zázvoru. Maličký šálek kávy stojí 20-50 TZS. Když ale vidím, z čeho ji nalévají, tak mě přešla chuť. Ráno se zde schází rybáři, kteří se vrátili z nočního rybolovu a muži, kteří začínají další den. Tady se odehrává veškerý život. Jsou tady kamenné lavice lemující ulice tzv. baraza. Na nich sedí výhradně muži, klábosí, sledují televizi a popíjí jednu kávu za druhou. Většina má na sobě tradiční oblečení dišdaša, připomínající bílou noční košili, a na hlavě tradiční muslimskou pokrývku hlavy "kummaů, který je vyšívaný a pěkně zdobený. Kolem dokola je několik stánků s ovocem a zeleninou. Uprostřed se nachází sloup, na kterém jsou hodiny a pokladnička, do které lze dávat příspěvky na Jaw´s Corner.
  
Přicházíme k římskokatolické katedrále St. Joseph´s Cathedral (Cathedral Street). Jde o jednu z nejdůležitějších historických budov ve městě. Byla postavena francouzskými misionáři v letech 1893-1898. Je kopií baziliky Notre Dame de la Garde v Marseille. Hlavní dveře jsou zavřené, bývají otevřené během mše. Vstup do areálu je možný ale zadními dveřmi přístupnými přes nádvoří sousedícího kláštera. Katedrála jako taková ale byla stejně zavřená.

U katedrály je obchůdek, kde jsme koupili 3 pohledy po 500 TZS a 6 známek do Evropy po 1400 TZS. V jiném obchůdku jsem koupil dvě magnetky po 4500 TZS.
Pokračujeme kolem velmi pěkné bílé koloniální budovy pošty z roku 1906, Shangani Post Office na ulici Kenyatta Road. Jsou zde další pěkné domy se zajímavými zdobenými balkony.
 
Ulice nás přivedla až ke Kamennému oblouku u malého parčíku, kde se kříží ulice Kaunda Rd. a Vuga Rd. Tady jsme si pod stromy dali malou pauzu a něco drobného snědli. Tady se nachází nádherná budova nejvyššího soudu, Old High Court, postavená britským architektem J. H. Sinclairem v koloniálním stylu s islámským vzhledem a maurskými oblouky (klenbami). Tento architekt postavil navrhl několik budov ve městě včetně pošty Shangani. Nejzajímavější je její věž s kopulí a hodinami.

Odtud jsme se dostali poprvé k Indickému oceánu. Na moři je několik lodí. Na nábřeží se nachází Africa House Hotel, impozantní stará budova z roku 1888 s těžkými vyřezávanými dveřmi pobitými mosaznými hřeby. Původně šlo o exkluzivní anglický klub. Dnes je zde luxusní hotel, byť budova vypadá poněkud neudržovaně. Bar na terase nabízí výhled na oceán.
  
Odtud je to kousek k domu Tippu Tip´s House (nachází se za kanceláří Jasfa Tours, 15-25 minut chůze od Old Fort). Jedná se o dům neblaze proslulého zanzibarského obchodníka s otroky Tippu Tip (můžete se setkat i s pojmenováním Tippoo Tib, Toppu Tob), pravým jménem Hamed bin Mohammed el Marjebi. Narodil se v roce 1840 a už v 18 letech se podílel na obchodu s otroky. Přezdívka pochází z místního slova znamenající "mrkat", jelikož měl zjevné nervové tiky v očích. Byl velmi bohatý a po mnoha letech obchodování na pevnině vlastnil 7 plantáží na Zanzibaru a 10 tisíc otroků. Zemřel v roce 1905. Dnes se zde bydlí a dům není přístupný. Nicméně obrovské vyřezávané dveře svědčící o jeho bohatství, a patřící k nejkrásnějším ve městě, vedou na přístupné nádvoří. Bohužel v době naší návštěvy je dům obehnán lešením a tedy na nádvoří jsme se nedostali. Dům jako takový je hodně zanedbaný. Hodně domů ve městě je v dezolátním stavu.
 
O kousek dál se rozkládá zelené náměstí Kelele Square, dnes jedno z nejklidnějších a nejudržovanějších v Zanzibaru. Také se zde nachází luxusní hotely, jako například Park Hyatt Zanzibar Hotel, a krásně opravené domy hostí vládní úřady a konzuláty. Nic již nenasvědčuje tomu, že zde kdysi byl také trh s otroky.

Přicházíme k budově Sirotčince (The Orphanage) poblíž Staré pevnosti. Než se stal sirotčincem byl zde anglický klub a indická škola. Pod domem vede průchod a silnice pro auta.

Kolem domu vede lávka, kam se dá vystoupat po schodech, a odkud máme výhled na zahrady Forodhani Gardens, Starou pevnost a Dům zázraků s vysokou věží, která je viditelná z mnoha míst ve městě. Zahrady Forodhani Gardens nebo také Forodhani Park (na některých mapách se ještě uvádí jako Jamituri Gardens) je udržovaný parčík plný zeleně. Jsou tady lavičky, altán a stará děla. Naskýtá se odtud výhled na oceán a na přístav. Nachází se podél hlavní nábřežní promenády Mizingani Road, která vede od Forodhani Gardens k přístavu na severu. Nábřeží lemuje velkolepý pás monumentálních budov, jimiž sultán v 19. století vyjadřoval svou moc a bohatství. Většinu domů nechal postavit sultán Barghash, za jehož vlády byl zrušen trh s otroky. Jméno "forodhani", tedy lodní náklad nebo překladiště, odkazuje právě na obchod s otroky, kteří tady byli drženi, než je prodejci vzali na trh. Poté zde sídlil celní úřad. Večer by jste to ale vůbec nepoznali. Po západu slunce se tady každý večer koná večerní tržnice pod otevřeným nebem. Prodavači pokrmů tradiční zanzibarské kuchyně tady rozloží stánky s jídlem a schází se tady většina obyvatel města i turistů. 
 
Vrátím se k tomu později, kdy jsme i my sem večer zavítali se najíst. Naproti zahradám navštěvujeme Starou neboli Portugalskou pevnost (Old Fort, Arab Fort, svahilsky Ngome Kongwe). Vstup je zdarma, přístupná je denně od 9 do 20 hodin. Také se ji říká Ománská pevnost protože byla postavena roku 1701 Ománci na obranu proti Portugalcům na místě portugalské kaple. Roky sloužila jako vězení a veřejné popraviště, poté tržnice, celnice, vlakové nádraží Bububu železnice i tenisový klub. Dnes se tady nachází hlavně obchody se suvenýry. A je tady i amfiteátr, kde se konají různá představení a restaurace. Přes jeden obchod s uměním lze vystoupat po schodech na jednu z věží. Přesto všechno je zajímavá hlavně její masivní vstupní budova. Je obehnána masivními zdmi a kulatými věžemi. V pozdním odpoledni na stěně Old Fort otevírá Mr. Babu obchod, kde prodává kahawa ya tangawizi, což je kořeněná zázvorová káva (spicy coffee). Obsahuje kardamom, skořici a zázvor. Pije se neslazená a místní lidé k ní pojídají arašídové oříšky. Večer se přemístí se svým stánkem na večerní trh do protějších zahrad.
 
Hned vedle pevnosti stojí tří poschoďový Palác zázraků nebo také Dům zázraků (House of Wonders, arabsky Beit al-Ajaib) s vysokou věží. Dnes zde sídlí National Museum of Zanzibar. Otevřeno je denně od 9 do 18 hodin. Vstupné je 6000 TZS. Focení je povoleno bez omezení. Původně se jednalo o bývalé sídlo zanzibarského sultána. Byl postaven roku 1883 pro sultána Barghashe bin Said jako reprezentační a ceremoniální palác. Ve své době byl prý nejvyšší budovou ve východní Africe. Jednalo se také o první budovu s tekoucí vodou, elektrickým osvětlením a elektrickým výtahem (z roku 1913). Naskýtá se odtud pěkný výhled na Old Fort a město. Vstup do paláce střeží dvě portugalská děla ze 16. století a vstupní dveře jsou údajně největší a nejtěžší ve městě. Tomu by se dalo i věřit.
  
V přízemí se nachází replika plachetnice Jahazi la Mtepe, která byla naposledy postavena ve 30. letech minulého století. Je tady vystaveno mnoho věcí týkající se stavby tradičních dřevěných zanzibarských lodí a námořního obchodu. V jedné místnosti stojí zaprášený Ford Zephyr, auto kterým kdysi jel prezident Karume. samozřejmě je zde i onen první výtah. Podobné výtahy s plechovou klecí a dřevěnými dveřmi ještě občas najdeme i u nás.
 
Na jedné mapě je vidět, že město Zanzibar bylo kdysi odděleno mořem od zbytku ostrova. V dalších patrech jsou expozice zaměřené na zanzibarské vaření, tradiční oblečení, nábytek, osvětlení, truhly, šperky, výrobky ze slonoviny, portréty sultánů. Velmi pěkné je schodiště a interiérové vyřezávané dveře.
 
Muzeum není špatné, nicméně pokud by jste si měli vybrat zda navštívit právě toto muzeum nebo vedlejší Palácové muzeum, rozhodně doporučuji Palácové muzeum. Tam jsme zamířili i my.
Palácové muzeum (People´s Palace, Palace Museum, arabsky Beit el-Sahel) se nachází hned vedle také na ulici Mizingani Rd. Otevřeno je od pondělí do neděle od 8:30 do 18 hodin a vstupné je 5000 TZS. Původně se nazýval Sultan´s Palace. Byl postaven v roce 1890 (někde jsem četl 1827-1834) pro členy sultánské rodiny, sultána Saida. Od roku 1911 sloužil jako oficiální rezidence zanzibarského sultána. Po revoluci v roce 1964 byl přejmenován na People´s Palace (Palác lidu), když byl sultán Jamshid bin Abdullah sesazen (svržen). Do roku 1994 sloužil jako vládní úřad a dnes je zde muzeum historie sultánů ze Zanzibaru. Popisy vystavených exponátů jsou stejně jako v předchozím muzeu jak ve svahilštině tak v angličtině.
 
Velkou část expozice tvoří ebenový nábytek a vybavení, které se zachovalo z dob sultánů. Vybavení pocházelo z Indie, Číny. Můžeme si tak udělat dobrou představu, jak sultáni žili. Je zde nábytek, koberce, lustry, vázy, hodiny, truhlice. Je zde i kredenc, který skrývá i umyvadlo s kohoutkem. Vyrobené bylo v Německu. V domě byla i koupelna s vanou a toaleta. Na stěnách visí kromě portrétů mnoha sultánů i portrét císaře Františka Josefa I., který prezentovali sultánovi u příležitosti podepsání obchodní dohody mezi Zanzibarem a Rakousko-Uherskou říší. Z terasy se nám naskýtá krásný výhled na přístav, kde kotví jak velké nákladní lodě tak menší rybářské loďky a jakýsi hřbitov dole.
      
Pokračujeme v prohlídce města po nábřeží po ulici Mizingani Rd. Stojí zde velká nezajímavá bílá budova se zelenými okenicemi, zelenými balkony a se souborem nádherných vyřezávaných dřevěných dveří. Byly zdobeny v arabském stylu motivy ryb, lotosů a kotevních řetězů. Jedná se o budovu Staré celnice (The Old Customs House). Hamoud, vnuk sultána Saida, zde byl v roce 1896 prohlášen sultánem. Roku 1995 byla celnice renovována ze zdrojů Unesca. V domě je Zanzibar Conservation Centre - informační centrum a Seaview Indian Restaurant.
Hned vedle stojí Mizingani Seafront Hotel s hezkými dřevěnými balkony. Na něj navazuje menší parčík, jehož dominantou je velký fíkovník - Big Tree (ve svahilštině "Mtini" místo stromu). Velký indický banyán zasadil sultán Khalifa v roce 1911.

Procházíme kolem přístaviště.

Na stejné ulici Mizingani Rd., naproti nových přístavních budov, stojí jedna z nejkrásnějších budov ve městě. Jedná se o Starou ošetřovnu, The Old Dispensary nebo také Ithnasheri Dispensary. "Dispensary" znamená lékárna. Čtyřpodlažní budova s dekorativními balkony byla postavena v letech 1887-1894 jako soukromý dům pro prominentního indického obchodníka Tharia Topan, který byl celním poradcem sultánů a jedním z nejbohatších lidí té doby na Zanzibaru. Budova sloužila také jako dobročinná nemocnice pro chudé, později jako lékárna. Vstup je zdarma a přístupná je denně od 9 do 17 hodin. Podívali jsme se pouze na nádvoří.

Nedaleko odtud, na ulici Malawi Road, stojí jedna z nejstarších mešit na Zanzibaru a asi nejstarší ve Stone Town. Roku 1834 byla postavena Sunitskými Muslimy. Jedná se o mešitu Mnara Mosque. Ale setkáte se i s názvem Malindi Mosque nebo Msikiti wa Balnara. Zajímavý je především kónický tvar minaretu. Jedná se o jeden z pouze 3 minaretů takového tvaru ve východní Africe. Tuto mešitu snadno přehlédnete, protože není moc vidět. Ani my jsme ji nemohli najít až nám poradila jedna muslimka, která bydlela vedle a šla zrovna domů, tak nás k ní dovedla. V průvodci píšou, že pokud nejste muslimové dovnitř Vás nepustí, a že je zde přísný zákaz focení. Nevím, ale nebyl sebemenší problém dovnitř nahlédnout a také mi nikdo nic neřekl že tady fotím. Před vstupem se samozřejmě musíme zout. Je tady rituální umývárna, kde si muslimové před vstupem do mešity obřadně umývají tvář, hlavu, ruce a nohy. Samotná modlitebna je velice jednoduchá, v podstatě tady kromě koberce, výklenku mihráb ukazujícího modlitební směr a stropních ventilátorů nic není. Mihráb je vždy orientován směrem k Mekce, resp. Ka'bě, jednoduché kamenné stavbě ve tvaru kostky uprostřed Velké mešity. Ka'ba je nejposvátnějším místem islámu.
  
Motáme se labyrintem uliček. Je tady dost špíny. Mezi tím si hrají děti a dospělí posedávají a baví se. Většina domů má oprýskanou fasádu. Škoda. Ale i ten sebeškaredší dům má pěkné vyřezávané dveře. Kdyby se všechny domy opravily, bylo by to tady mnohem hezčí. Na někoho Stone Town vůbec nezapůsobí. Mě se líbil. Má své kouzlo. Na různých místech mají lidé postavený stůl nebo pojízdný vozík, někdy jsou rozložení jen tak na chodníku. Prodávají buď nějaké ovoce jako například oloupané grepy, arašídy nebo něco k jídlu, jako například masové špízy. Na stole mají malý gril na dřevěné uhlí, naložené masové špízy, které před Vámi ugrilují a k tomu různé přílohy. Ženy se nechtějí nechat fotit. Když jejich směrem zamířím objektivem, otočí se, nebo si zakryjí obličej šátkem. Zbytečně nechci provokovat, abych nedostal přes držku. Některými uličkami bych se sám bál i jít. A v noci už vůbec ne. Na několika místech mají místní rozdělaný oheň a na tom kotlík, kde si něco vaří.
    
Došli jsme k hotelu Emerson on Hurumzi na ulici Hurumzi Street, který se nachází v překrásně zrestaurované budově. Je to prý nejlepší hotel v Zanzibaru. Dům postavil roku 1870 bohatý obchodník, vedoucí celní správy a hlavní finanční poradce sultána Barghase, Sir Tharia Topan, který postavil i Starou ošetřovnu. Budova sloužila jako celnice a jeho obydlí. Není problém nahlédnout dovnitř. Interiér je nádherný. Mě ale zajímala restaurace na střeše hotelu. Z její terasy je nádherný výhled na město a také hinduistický chrám Shree Shiv Shakti Temple. Je vidět anglikánská katedrála, Dům zázraků, přístav a oceán. Výtah tady nemají, takže musím pěkně po svých. Martin čekal dole. Restaurace se pomalu plní. Lidé přichází na večeři a pozorovat západ slunce. Je nutná rezervace, jinak nemáte šanci sehnat volné místo.
 
Pomalu se začíná stmívat. Došli jsme k domu nazvanému Mercury House na ulici Kenyatta Road. Ano, z ostrova Zanzibar pochází zpěvák rockové skupiny Queen, Freddie Mercury. Narodil se v roce 1946 jako Farrokh Bulsara. V roce 1954 v jeho osmi letech ho rodiče poslali do anglické internátní školy v Indii, domů jezdil jen na prázdniny. Vrátil se až po studiu v roce 1962. Ihned po zanzibarské revoluci v roce 1964 rodina, jako mnoho dalších rodin, uprchla navždy do Anglie za lepším životem. Tady začal jeho skutečný život jako rokové hvězdy. Přesné místo, kde se tento slavný zpěvák narodil, nechtějí místní sdělovat. Respektive, když se někoho zeptáte, kde se nachází rodný dům Freddieho Mercuryho, tak Vás každý zavede někam jinam. Turisté si myslí, že se narodil právě v tomto domě, proto sem houfně míří. Ovšem Freedie se svou sestrou a rodiči, kteří byli Peršané, v tomto domě nějakou dobu během jeho dětství pouze žili. Dnes se zde nachází 4 apartmány, které jsou součástí Tembo House Hotel. Kdykoliv Freddie přijel na Zanzibar navštívit své příbuzné a kamarády, bydlel právě v tomto domě.
 
Prohlídku starého města jsme zakončili v 18:45 v baru Livingston, který se nachází přímo na pláži, vedle bývalého britského konzulátu. Kousek od budovy Sirotčince. Na pláži a v moři se koupou pouze místní. A to hlavně děti. Zato u stolů sedí pouze turisté. Sehnali jsme volné místo u stolu, které byly postavené přímo na písku na pláži. Na stolech hoří svíčky. Venku hraje živá kapela. Na obzoru se pohupuje spousta lodí. Tak tak jsme stihli happy hour, které je od 17 do 19 hodin. Zvládli jsme tři piva Serengeti a Safari za 4000 TZS (běžná cena je 5000 TZS). Pivo mají pouze lahvové. Když se setmělo, měli to tady krásně nasvícené. Míchané koktejly měli v rámci happy hour za 50%. Vybral jsem si Snake on the grass za 6000 TZS (standardní cena 12,000 TZS). V koktejlu byl Gin, Cointreau, suchý Vermut a čerstvý citronový džus. Původně jsem si objednal nápoj s mátou, ale máta jim došla a sháněli tak dlouho až nesehnali. Tak jsem si dal tento nápoj a cenu mi uznali poloviční i když bylo už dávno po 19 hodině.
   
Odtud jsme zamířili na noční jídelnu pod širým nebem do zahrad Forodhani Gardens. Své stánky zde místní kuchaři otvírají po západu slunce. Za dobrým jídlem sem míří hlavně místní, ale je to také atrakce pro turisty a příležitost ochutnat místní skvělou kuchyni. Stánky s jídlem jsou osvětlené petrolejovými lampami. Někteří tady mají natahané elektrické dráty bůhví odkud a na tom zavěšené žárovky. Jídla připravují na sporácích na dřevěné uhlí a plynové bomby. Jídla se často opakují a ceny jsou u většiny stánků podobné, takže konkurence tady moc nefunguje. Pochutnat si můžete na čerstvých mořských plodech a různých druzích masa. Většinou mají všechno připravené formou špízů, která vám dle vašeho výběru připraví. K tomu si můžete vybrat různé přílohy a omáčky. Většinou mají hranolky, nebo tradiční placky naan. Ochutnal jsem špíz z mladého žraloka a jeden špíz z tuňáka za 3000 TZS za kus. K tomu jsme neodolali několika plackám naan za 1000 TZS. U většiny stánků za ně chtěli 2000 TZS. Na špízech mají napíchané různé druhy masa (kuřecí, kůzlečí, hovězí), mleté maso, masové a zeleninové kuličky samosa plněné masem nebo zeleninou a spoustou salátu, celé ryby, již nakrájené ryby na kostičky jako žraloky, barakudy, mořské plody, olihně, krevety, langusty, chobotnice. Špízy jsou proložené zeleninou. Vše mají perfektně okořeněné. K tomu si můžete dle chuti vybrat různé omáčky. Dále tady mají grilovanou kukuřici, grilované manioky, grilované a smažené banány (polité třeba čokoládou), smažené brambory, kokosové placky.
   
Je to pastva nejen pro jazyk, ale taky pro oči. Je to tak pestré a barevné. Na starodávných strojích lisují cukrovou třtinu na čerstvý nápoj.

U mnoha stánků připravují tzv. zanzibarskou pizzu, po jejich mantabalí. Je to všechno jenom ne pizza jakou známe my. Připravují ji na slano i na sladko třeba s nutelou a ovocem. Vybrat si můžete z nepřeberného množství druhů v menu. Je to v podstatě placka čapátí, kterou zručně a ručně roztáhnou, na to nakladou různé přísady dle vašeho výběru, zeleninu, maso, syrové vajíčko. Potom to přeloží do jakési kapsy a pořádně osmaží na oleji z obou stran na jakési "wok pánvi". Nakonec placku dají na tácek, nakrájí na kostičky a k tomu dají napichovátko. Vyzkoušeli jsme jednu s mletým hovězím masem, zeleninou a vejcem za 4000 TZS.
  
Posadit se můžete na kamenné nábřežní zdi. Jsou tady i stará bronzová děla. Moc míst k sezení tady není. Na pár místech jsou plastové nebo dřevěné stoly, mnohé s ubrusy, a židle, ale většina míst je obsazených. Lidí je tady opravdu hodně.

Nechybí samozřejmě i pití, nealko nápoje, voda, káva a také jemně kořeněný zázvorový čaj (spiced tea). Také jsem ho vyzkoušel a to přímo u Mr. Babu (Babu chai), který jak už jsem psal má přes den stánek u Staré pevnosti, kde kromě kořeněného a zázvorového čaje prodává i kořeněnou zázvorovou kávu, kahawa ya tangawizi, která obsahuje kromě zázvoru také kardamom a skořici. Pije se neslazená a místní lidé k ní pojídají arašídové oříšky. Trochu jsem zapomenul na jedno z pravidel cestovatelů, že by se nemělo jíst na ulici. Ale říkám si, že čaj je horký, takže voda, ať už pochází odkudkoliv, tak prošla varem. Navaří ho ve velkých konvicích a dají do termosek. Potom jej rozlévají do klasických keramických čajových hrnků. Žádný plast. Můžete si ho navíc libovolně osladit. Cena je 1000 TZS. Byl tak dobrý, že jsem šel ještě pro nášup. Byl hodně silný. A nebylo mi z něho nic. Horší už to je s tím, kde, resp. v čem umývají to nádobí.

U jiného stánku připravují gyros. U dalšího vyrábí popcorn. Jiný prodává ovoce, melouny, ananasy, oloupané grepy, kokosové ořechy. Oči by jedly. Krásně to všude voní.
Těžko se nám odchází. Pěšky ale na hotel z bezpečnostního důvodu nejdeme. Lehce by nás mohli přepadnout a okrást. Bereme si taxík. Přímo tady, u Domu zázraků jich stojí několik. Cena je velmi přijatelných 5000 TZS. Dali jsme se s řidičem do řeči a jen tak ze zvědavosti jsme se ptali, kolik by stál odvoz do 47 km vzdáleného Nungwi, kam máme zítra namířeno. Samozřejmě bychom mohli jet celkem levně místním autobusem zvaným "dalla dalla", ale trvalo by to déle, nebylo by to moc pohodlné a hlavně jsme dneska neuměli najít místo, odkud by autobusy měly údajně jezdit. Říká 30 USD. Není to málo, ale za to pohodlí to stojí. Dohodli jsme se s ním, ať nás zítra v 11 hodin vyzvedne u hotelu. Loučíme se s řidičem a jdeme na kutě. Zamykáme pokoj a klíč necháváme v zámku.