LETEM SVĚTEM

Neděle 25.9.2016 - výlet do Mahdie

Po snídani je lehce zataženo, v moři jsou poměrně velké vlny a fouká vítr. Rozhodli jsme se zajít se podívat do centra starého města Mahdia vzdáleného jen 1,8 km od hotelu. Pěšky nám cesta zabrala 25 minut. Vede po nábřežní promenádě se spoustou obchodů a restaurací podél moře kolem sochy Mečouna.

Celou cestu se nám naskýtá výhled na Mys Mahdia s bíle natřenými domy a majákem. Letovisko a město Mahdia se nachází totiž u takového ostrého výběžku (Mys Mahdia) vybíhajícího do moře. Je na něm spousta zajímavých věcí. Je to jakoby pokračování starého města, jsou zde malé plácky plné bazarů, prodávají se zde rukodělné práce, koberce a oblečení, jsou zde úzké uličky mezi bílými domy.

Mahdia (známé také jako El Mahdi) je jedno z nejstarších měst na pobřeží Tuniska, v centrální části Tuniska, tedy v Sahelu. Je to krásné rybářské islámské městečko na břehu Středozemního moře, které žije především z rybolovu a zemědělství. V dávných dobách tu měli svůj velký přístav Féničané. Jméno má podle svého zakladatele sultána Obeida el Mahdi, který jej nechal vystavět v roce 921 na skalnatém poloostrově. Korzár Dragout, který ve službách Osmanů jako kapitán turecké flotily ohrožoval bezpečí na moři, zde nechal v 16. stol. vystavět pevnost a kasbu, ovšem dnes už je význam Mahdie ten tam a nacházíme tady klidné městečko s malebnými zákoutími, rozpadlou kasbou, zbytky zmíněného fénického přístavu, bílé budovy v tradičním maurském stylu, oblé kopule mešit a štíhlé minarety. V 10. století byla Mahdia velmi významným městem, dokonce byla hlavním městem jedné linie muslimských vládců. Kdysi bývala Mahdia pouhou nevýznamnou vískou ve středním Tunisku. To ovšem jen do okamžiku, kdy zde v roce 1908  místní rybář chytil podivný úlovek: děravý hrnec, jež se ukázal být více jak 2000 let starý. Tím se zažehnula archeologická jiskra a horečka původně malého městečka. Vrak staré řecké lodi vydal celou řadu dalších historických skvostů, které můžete dnes spatřit v muzeu Bardo v hlavním městě.

Mahdia je město s půvabnou Medinou vystavěnou na relativně úzkém poloostrově. Jako medina se v Tunisku a dalších arabských zemích označují staré původní části měst. Ta ve středověku byla chráněna velkými hradbami a ty jsou na mnoha místech dodnes. Hlavním vstupním bodem do Mediny (nedaleko vlakového nádraží) a zdejší chloubou je brána Skifa el Kahla, díky které projdete 10 metrů širokou zdí, kterou nechali bývalí muslimští vládci obehnat město na jeho obranu. Už při průchodu pocítíte sílu a monumentálnost místa (aby ne, 10 metrů tlustá zeď se jen tak nevidí) a na druhé straně čeká téměř jiný svět, staré město (Medina). Tento vstupní portál je opravdu mohutný a samotný průchod je dokonce 50 m dlouhý. Uvnitř se nachází pár krámků. Skifa Kahla je jedinou památkou, která se dochovala z doby založení Mahdie. Tato velkolepá vstupní brána do Mediny je jednou z nejkrásnějších v celém Tunisku. Původně byla součástí vstupu také padací mříž, která měla ochránit příslušníky vládnoucí vrstvy žijící za hradbami Mediny před nechráněnými návštěvníky. Vedle této brány se nachází muzeum.
  
My jsme ovšem u této brány naši prohlídku města netradičně zakončili. Pro změnu jsme prohlídku zahájili na mysu Afrika (Cap Afrique) na samém konci poloostrova vybíhajícího do moře. Na samém konci stojí pěkný maják. Mezi majákem a pevností se rozkládá muslimský bílý hřbitov - Hřbitov námořníků s množstvím bílých hrobů. Mořský břeh v těchto místech lemují zbytky fatimovského přístavu. Ale jsou to opravdu už jen neforemné ruiny a člověk musí mít opravdu bujnou fantazii, aby si tu představil veliký přístav, který tady kdysi stával.
 
Na prohlídku města lze využít i turistický vláček. Ovšem městečko není příliš velké a tak jeho prohlídku zvládnete pohodlně pěšky. Nám na to stačily necelé dvě hodiny. Na hřbitov navazuje mohutná Dragoutova pevnost Borj el-Kebir neboli Velká pevnost, jež zde byla vybudovaná v 16. stol., aby chránila místní důležitý přístav. Vstupné je již 7 TND + tradiční poplatek za focení 1 TND. Dovnitř jsme nešli, asi tam toho k vidění moc nebude. Údajně je z pevnosti krásný výhled na město a bílý hřbitov, ale to jsme viděli i tak.

Pokračujeme podél moře směrem ke starému městu a narazili jsme na Velkou mešitu z r. 921, která se zdá být na pohled poměrně zachovalá a zrenovovaná. Velká mešita, která v Mahdii stávala již od počátku 9. století byla zničena Španěly, kteří v polovině 16. století vyhodili do povětří část městských hradeb. Současná mešita z roku 1960 byla později postavena přesně podle vzoru původní. Ovšem byla zavřená, takže jsme se dovnitř nedostali, ani na její nádvoří.
 
Před mešitou se rozkládá náměstí Khani en Noamine a zde začíná i Medina. Většinu starého města tvoří úzké uličky, ve kterých najdete jak původní dílny řezbářů nebo dílny kde tkají tuniské koberce. Úzké ulice lemují obchůdky, restaurace a mešity se svými minarety.
 
Došli jsme na náměstíčko Place du Caire, které slouží jako jedna velká kavárna po širým nebem nebo spíš pod stromy. Místní muži tady posedávají, klábosí, popíjí kávu nebo čaj a hrají různé stolní hry. Je tu i několik obchůdků a malebná mešita Mustafy Hamzy z roku 1772.

Vedle ní se nachází arabské lázně Hammam El Medina s barevnými kachlíky. Podařilo se mi lehce nakouknout i dovnitř. Historické budovy v Medině slouží jako kavárny a některé z nich mají stropy zdobené zlatem, nebo opravdu krásně vyřezávaný či jinak zdobený interiér. V jednom obchůdku kupujeme 2 magnetky po 1 TND. Přicházíme až k bráně Skifa el Kahla, o které jsem se již zmiňoval.

Odbočujeme směrem k přístavu, kde se rozkládá další náměstí s kavárnami a stoly rozloženými pod stromy. Opět je zde plno. Hned vedle se nachází místní tržnice. V každé zemi musím navštívit místní trh, takže ani v Tunisku nemůžu udělat výjimku. Obchoduje se tady převážně s ovocem, zeleninou, kořením, masem a rybami.
 
U jednoho stánku kupují za 2 TND sáček se šafránem. Je mi jasné, že za ty peníze to nebude žádná valná kvalita, jelikož šafrán patří k nejdražším kořením na světě. Všude vidí trsy datlí, které se v Tunisku hojně pěstují. Vyděsila mně hlava krávy visící na stěně jednoho řeznictví. Vedle zase ležely na pultu kozí hlavy.

Kapitolou samou o sobě byly stánky s rybami a mořskými plody. Dokonce tady měli i žraloky.
 
Je 11 hodin, už se vybralo i slunce. Vracíme se zpět k bráně Skifa el Kahla. Chceme se svézt na hotel taxíkem. Původně chtěli 5 TND, potom 4. Nakonec nás po chvilce chůze jeden zastavil že nás za 3 TND odveze. Jmenoval se jako každý druhý Mohammed. Ptali jsme se ho na cestu do El Jem, kam bychom se ještě chtěli podívat. Nabízí nám cestu tam a zpět za 80 TND vč. 2 hodin čekání. Je to asi 45 km. Nechal nám na sebe telefon, pokud budeme chtít ať mu zavoláme. Městečko mě zaujalo a určitě jeho prohlídku doporučuji. V 11:30 už jsme na hotelu. Šli jsme na pláž. Fouká vítr, jsou vlny a moře je chladné, byť svítí slunce. Po obědě jsme lenošili u bazénu. Tady přece jenom fouká méně.

Dneska jsou k večeři mimo jiné grilované krevety, uzená makrela, jehněčí kýta (úplně se maso rozpadá), velký výběr předkrmů. Po večeři jsme si dali tuniský mátový čaj, nějaké drinky. Udělal jsem pár nočních snímků hotelu, když začíná opět poprchávat.
 

Pondělí 26.9.2016

Dneska je ráno slunce, fouká vítr, vlny. Začínají se stahovat mraky a ve 12 hodin začíná pršet. Naštěstí to trvá jen hodinu. Na oběd jsem si dal mimo jiné tuňáka. Po obědě svítí opět slunce. Ležíme u bazénu, který má 24°C. V 5 hodin se zatáhlo, ale nepršelo. Potom opět slunce. Večeře byla tematická a sice španělská. Každý večer byla na jiné téma.
 

Úterý 27.9.2016

Po ránu je opět slunce, vlny jsou menší a moře se mi zdá o něco teplejší. V rámci sportovních aktivit jsme se zúčastnili střelby z luku a dokonce jsem se stal společně s jedním Němcem vítězem.

Po obědě jsme leželi na pláži. V 16 hodin když se začaly stahovat mraky jsme se vrátili na pokoj, okoupali se a vyrazili před večeří pěšky opět do Mahdie. Prošli jsme si znova Medinu, podívali jsme se do přístavu, kde kotvily velké rybářské lodě.
 
Zastavili jsme se v jednom supermarketu naproti vlakového nádraží, které se nachází západně od přístavu. Tady stojí i klasické autobusy. Stanoviště sběrných taxíků, kterým se tady říká louage se nachází ještě cca 200m dále u vlakového nádraží Ezzahra v Mahdii (1,6 km od hotelu). Odtud odjíždí sběrná taxi do Sousse, Monastiru, El Djemu a Tunisu. V supermarketu kupuji dvoje datle po 1,5 TND a Martin rodičům místní kávu za 3 TND. Na hotel se vracíme pěšky. Už je tma a na obloze se blýská. Na večeři jdeme v 19 hodin. Dneska měli mimo jiné uzené maso, bramborovou kaši. Takové typické tuniské jídlo. Potom jsme si sedli do baru, popíjeli a hráli člověče nezlob se. Od 21:30 je dnes beach party, ale čekat se nám nechce a navíc to nemají na pláži, ale u pláže.