Cestopis Dominikánská republika 2017

Punta Cana a Santo Domingo

"Toto je nejkrásnější země, jakou kdy lidské oko spatřilo."
napsal Kryštof Kolumbus královně Isabele Kastilské, když v roce 1492
přistál v Dominikánské republice, poblíž dnešního města Puerto Plata.

I my jsme chtěli tuto krásnou zemi navštívit a tak jsme se na začátku ledna rozhodli zaletět si odpočinout k moři. Moc možností, kam v tuto roční dobu letět, kde by bylo teplé moře, není. A tak nakonec padla volba na Dominikánskou republiku a na letovisko Punta Cana. Již dříve jsme plánovali Dominikánu procestovat celou vypůjčeným autem, ale vzhledem k tomu, že mě v polovině března čeká operace druhého kolene, zvolili jsme pouze odpočinkový pobyt u moře a poznávací aktivity jsme omezili pouze na jednodenní výlet do hlavního města Santa Dominga. Zbytek ostrova snad někdy příště. Letenky jsme 5.1. koupili u německé letecké společnosti Condor, která je součástí skupiny Thomas Cook. Let Praha - Frankfurt a Mnichov - Praha byl operován společností Lufthansa a let Frankfurt - Punta Cana a Punta Cana - Mnichov společností Condor. Cena za zpáteční letenku v ekonomické třídě včetně všech tax a poplatků byla 520 eur na osobu (14.333 Kč). Zahrnuje i odletovou taxu z Dominikánské republiky ve výši 20 USD. Ubytování jsme si rezervovali také u německé cestovní kanceláře 5 vor Flug přes českou osvědčenou agenturu NaCesty.cz. Vybrali jsme si ne zrovna levný, ale opravdu kvalitní 5* hotel Grand Palladium Bávaro Suites Resort & Spa v letovisku Punta Cana na pláži Playa Bavaro resp. její části Playa del Cortecito, na východním pobřeží Dominikánské republiky. Samozřejmě All inclusive a dvojlůžkový pokoj s označením Deluxe Run of the House (DXR). Cena za osobu na 9 nocí byla 1084 eur, tedy (29.881 Kč). Zajistili jsme si u nich i transfer na hotel a zpátky na letiště za 15 eur na osobu. Před odletem jsme obdrželi od cestovní kanceláře na email voucher na ubytování i na transfer z letiště. Před odletem ještě musíme vyřešit jednu věc a tou je vízum. Pro pobyt do 90 dnů není nutné vízum, je třeba si zakoupit pouze 30-denní Turistickou kartu (Tarjeta de turista) za 10 USD na letišti u celníka nebo v automatu, platba kartou, USD i EUR. Dá se vyřídit předem na Konzulátu Dominikánské republiky v Praze (http://www.godominicanrepublic.cz/vstupni-doklady) nebo a to je nejjednodušší varianta, kterou jsme zvolili i my a to online přes internet na https://www.dgii.gov.do/Tturistaweb/home. Jednoduše to vyplníte, zaplatíte kartou a během pár minut na email přijde turistická karta, kterou stačí vytisknout a při příletu ukázat imigračnímu úředníkovi. Ušetříte si tím čas na letišti.

Pro vstup do země je nutný pas platný 6 měsíců od vstupu do země (v pase musí být 2 volné strany) a vyplněný mezinárodní regulační formulář předaný imigračním úředníkům při příjezdu i odjezdu. Ten rozdávají letušky v letadle, ale najdete ho i na letišti.

Sobota 28.1.2017 - ČR

V sobotu se v 15:01 přesouváme vlakem Regiojet RJ 1014 z Ostravy Svinova do Prahy. Zvolili jsme třídu business, přece jenom je to pohodlnější za cenu 349 Kč na osobu. Cesta utekla rychle, dal jsem si ke kafi dortík a croissant se šunkou a sýrem. Do Prahy na hlavní nádraží přijíždíme v 18:12. Já jsem počkal na letišti a Martin zaběhl do směnárny Eurochange vyměnit 500 dolarů (kurz 25,35 Kč/USD). Nocleh máme zajištěný u našich známých, kteří mají byt v Praze 9, 200 metrů od stanice metra Českomoravská a O2 Arény. A když potřebujeme, není problém a půjčí nám klíče. Martin zašel do obchodního centra Harfa, které je hned vedle koupit něco na večeři. V Eurestu koupil půlku grilovaného kuřete a pečivo. Levné a dobré.

Neděle 29.1.2017 - ČR - Německo (Frankfurt) - Dominikána (Punta Cana)

Vstáváme brzo, protože už na 5:00 hodin máme domluvený odvoz na letiště u společnosti Praguedriver.cz, kterou nám zajistil známý. Mercedes s příjemným řidičem čeká před domem. Provoz na silnicích žádný, takže za 25 minut jsme na letišti u Terminálu 2 odkud jsou odbavovány lety v rámci Schengenského prostoru. Poprvé jsme jeli i slavným tunelem Blanka. Ten je tak dlouhý, že je snad pod celou Prahou. Odbavujeme zavazadla a dostáváme palubní lístky. Máme let č. LH 1403 do Frankfurtu nad Mohanem se společností Lufthansa v 6:55. Povolená váha zavazadel je 23 kg + příruční 8 kg. Do letadla pouští v 6:25 z Gate C09. Je to Airbus A321-200. Sedadla jsou 3-3. My máme sedadla 32 D,E.

Startujeme v 7:05 a let trvá pouhých 45 minut. Jen co jsme snědli bábovku a vypili čaj tak už v 7:50 dosedáme na ranvej letiště Frankfurt International (FRA) na Terminálu 1. Musím říct, že tak klidné přistání jsem ještě nezažil. Letadlo dosedlo na zem tak, že jsme to vůbec necítili. Neuvěřitelné. Buď tak dobrý pilot, nebo mají Němci tak kvalitní letištní dráhu. Celková doba cesty i s přestupem má být 15:05 hodin. Do odletu na Dominikánu máme 3,5 hodiny času. Dost na to, abychom navštívili jeden z letištních salónků, do kterých máme díky Martinovi přístup. Je to LuxxLounge. Nevýhodou je, že se nachází mimo tranzitní prostor, tudíž potom musíme znova projít bezpečnostní a pasovou kontrolou. Ale i tak se to oplatí. Salónek je hezký, pohodlný, přístupný od 6 do 21:30. Je tady zdarma internet, časopisy a noviny, toalety a občerstvení. Ale chybí tady docela podstatná věc a to je tabule s odlety. Dali jsme si snídani. Mají tady párky, salámy, sýry, sladké pečivo, ovoce, čaj, káva, nealko a alkoholické nápoje. Paráda. V 10:40 musíme být u Gate B48. Jak už jsem psal, musíme znova projít bezpečnostní kontrolou. Každý musí projít skenerem, který Vás celého prohlédne a upozorní na místa, kde něco máte. Jelikož nevíme jak to bude v letadle s pitím a pitný režim se dodržovat musí, kupujeme jednu 1,5 litrovou vodu za 4,90 eur a k tomu nám účtují 0,25 eur recyklační poplatek! Mají to dokonce napsáno malým písmem na té láhvi, ale nikde jinde to uvedeno není a cenu avizují 4,90. Paradoxem je, že tu láhev nebudou recyklovat v Německu, ale dovezu a vyhodím ji v Dominikánské republice, která z toho poplatku neuvidí ani cent.
V 10:40 pouští do letadla. Tento let č. DE 2226 do Punta Cana již provozuje společnost Condor. Tentokrát letíme Boeingem 767-300ER, kde jsou sedadla uspořádána 2-3-2. Sedíme sami dva a podařilo se nám získat místa u nouzového východu 22A,C, byť jsou přímo na křídle.
 
Jedinou nevýhodou je, že sedíme hned u toalet a slyšíme každé spláchnutí. Naštěstí letíme přes den a nebudeme spát. A ještě jedno mínus mají sedadla u exitu a to, že nejdou sklopit opěradla.

Jsem mile překvapený. Každý má před sebou balenou 0,5 l vodu, polštář, deku a LCD obrazovku s ovladačem, kde jsou základní programy, filmy, hudba a mapa cesty. Za rozšířený Premium Entertainment se připlácí 8 eur. Ale mi bohatě stačilo to co bylo. Dokonce i místa na nohy bylo dost a to myslím i u sedadel mimo nouzový východ. Trochu jsem se bál, protože na internetu lidi píšou, že u Condoru je málo místa na nohy. Není to pravda. Letadlo je nové, pěkné, čisté. Máme startovat v 11:40, ale odlétáme až ve 12:07. Doba letu je 9:50 hodin a před námi 8195 km do cílové destinace. Povolená váha zavazadel 20 kg + příruční 6 kg. Trasa letu je Paříž - Nantes - Vigo ve Španělsku - potom již přes Atlantik kolem Madeiry až do Dominikány. Hodinu po startu roznáší oběd. Boloňské těstoviny, houska, máslo, hermelín, zelný salát, krekry, kokosová pěna s citronem jako dezert, nealko nápoje, voda, džus, ... to vše zdarma.

Alkoholické nápoje jsou pouze placené, například pivo 3 eura. Během letu nabízí vodu. 4 hodiny před přistáním nabízí nápoje včetně čaje a kávy. Hodinu a tři čtvrtě před přistáním roznáší večeři. S tím jsem ani nepočítal, že budou dvě jídla. Dostáváme karbenátek s bramborovým salátem (typicky německé jídlo), bramborový salát raději nejím, nejím ho ani doma, kromě maminčiného vánočního. Dále máslo, teplý preclík, ovocný koláč s jablkem a rybízem a pití vč. čaje a kávy. Potom letušky roznáší imigrační formulář a deklarační prohlášení ať si to můžeme předem vyplnit.

V 17 hodin místního času (časový posun GMT - 4 hodiny, vůči ČR zimní - 5 hodin, letní - 6 hodin) přistáváme na mezinárodním letišti Punta Cana International Airport - Aeropuerto Internacional Punta Cana (PUJ) na Terminálu A. Vítejte v Dominikánské republice. Řadíme se do front k imigračním úředníkům. Jde to rychle. Odevzdáváme turistickou kartu, imigrační formulář, snímají si naše obličeje na kameru, dostáváme razítko do pasu a jdeme dál.

Další úřednice vybírá deklarační prohlášení. Nikdo to nečte. Čekáme na kufry. Dostáváme je skoro poslední. Hledáme náš odvoz do hotelu. Už jsme venku na parkovišti, kde stojí různé mikrobusy, doptáváme se. Posílají nás zpátky do letištní haly k Meeting Point Dominicana, který zastupuje několik cestovek. Mají je tam vypsané. Nevšimli jsme si toho, když jsme kolem procházeli. Je tam několik pultů jednotlivých cestovek. Těsně před východem z letiště. Tam chlapík rozděluje lidi do autobusů podle cestovních kanceláří a hotelů. Transfer do hotelu a zpátky na letiště máme koupený u cestovní kanceláře 5 vor Flug, kde máme koupený i hotel za cenu 15 eur/os. Odevzdáváme voucher. Dostáváme obálku s pokyny. Je tam seznam hotelů a časů schůzek s delegáty a nabídka výletů. Skoro poslední nastupujeme do mikrobusu. Konečně v 18:15 odjíždíme směr náš hotel. Je to 20 km. Naštěstí náš hotel bude jako první v pořadí, kde bude vysazovat turisty, takže nebudeme zase objíždět všechny hotely.

Něco málo k Dominikánské republice.

DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA se rozprostírá na dvou třetinách rozlehlého ostrova Hispaniola, který sdílí s republikou Haiti. S rozlohou 48 730 km² je druhou největší zemí Karibiku. Území obývá již přes 10 miliónů lidí. Hispaniola je po Kubě druhým největším ostrovem v Karibské oblasti a spolu s Jamajkou a Portorikem náleží do skupiny tzv. Velkých Antil.
  
Je rozdělena do 31 provincií a oblast hlavního města Santo Domingo.

Pobřeží je dlouhé přes 1600 km. Území Dominikánské republiky bylo objeveno 5. prosince 1492 (někde se uvádí 6. prosince) Kryštofem Kolumbem při jeho první cestě do Nového světa na lodi Santa Maria. Nazval ho rájem na Zemi. V té době ostrov Hispaniola (jak jej Kolumbus pojmenoval) ostrov obývali indiáni Taínové, kteří zemi pojmenovali „Quisqueya“ - Matka všech zemí. Původní obyvatelé „Taínos“ (v překladu vznešený, čistý), jejichž tehdejší počet se odhaduje přibližně na 600 000, byli ke Kolumbovi a jeho španělské posádce velice přátelští a pohostinní. Taínové jsou indiánské etnikum, které obývalo oblast Velkých a Malých Antil před příchodem Evropanů. Na Antily se začali přesouvat z území dnešní Venezuely již kolem 3. tisíciletí př.n.l. Kolumbus sám měl pro ostrov velkou slabost a ve svém deníku ho popsal jako „krásný ráj na zemi s vysokými zalesněnými horami a říčními údolími“. Kolumbův bratr Bartoloměj byl jmenován hlavním guvernérem ostrova Hispaniola a v roce 1496 založil město Santo Domingo, které se vzápětí stalo reprezentačním sídlem španělského královského dvora a získalo tak moc a velký vliv. Nejvyšší horou na ostrově a současně nejvyšším vrcholem Antil je Pico Duarte (3098 m). Počasí v této oblasti je po celý rok slunečné a tropické. Průměrné roční teploty dosahují hodnot od 25 °C do 34 °C. Nejchladnější období nastává od listopadu do dubna, naproti tomu nejteplejší vládne od května do října. Je dobré se vyhnout obdobím dešťů, květen - červen, říjen - listopad. V červnu, srpnu a září se mohou vyskytnout hurikány. Nejlépe je letět v sezoně od listopadu do konce dubna, to i prší nejméně. Hlavním městem je historické a podmanivé Santo Domingo de Guzman s 2,5 mil. obyvateli. Je nejstarším městem Nového světa (vůbec nejstarší město obou Amerik) a jeho koloniální část byla v roce 1990 zapsána na Seznam UNESCO. Úředním jazykem je španělština. Převládající náboženskou skupinou je římské katolictví (95%). Oficiální měnou je dominikánské peso (RD$ nebo DOP). V době našeho pobytu činilo 1 RD$ 0,55 Kč. 1 DOP se dělí na 100 centavos. Bez problémů lze platit v amerických dolarech. Zásuvky jsou na 110 V / 60 Hz, stejně jako v Severní Americe, nutný je tedy adaptér.

Náš hotel se nachází v letovisku PUNTA CANA v provincie Higüey v části Bávaro. Exotická oblast Punta Cana, to jsou nádherně čisté pláže s bílým pískem a kokosovými palmami, rozprostírající se na více než 53 kilometrech omývány tyrkysovými vodami Atlantického oceánu a Karibského moře na východním pobřeží Dominikánské republiky. Pro množství palem se mu často přezdívá "Kokosové pobřeží". V tomto regionu se setkává Atlantský oceán s Karibským mořem. Právě zde se nachází ty nejlepší all-inclusive hotely. Služby all-inclusive vznikly právě v Dominikánské republice a považují se tedy za nejkvalitnější na světě. Oblast je také nejvyhledávanější golfovou destinací Karibiku, která se řadí mezi světovou špičku. Součástí Punta Cany je luxusní letovisko Bávaro, kde leží náš hotel. V oblasti Punta Cana se nachází jedny z nejkrásnějších pláží světa. Nejznámější pláže jsou: Arena Gorda, Uvero Alto, Bávaro, Macao, El Cortecito, Cabeza de Toro, Cabo Engaño, Punta Cana, Cap Cana a Juanillo. Mnohé z nich se mohou pochlubit Modrou vlajkou, známkou jedinečné úrovně z hlediska čistoty, vybavenosti i ohleduplnosti k životnímu prostředí. Modrá vlaje i na pláži El Cortecito, kde se nachází náš hotel Grand Palladium Bávaro. Dále jsou to pláže Arena Gorda, Bávaro, Macao a Cabeza de Toro, vše v oblasti Punta Cana. Samozřejmě Modrou vlajku mají i pláže v jiných částech Dominikánské republiky, jako Playa Costa Dorada v Puerto Plata, Playa La Laguna Dominicus v Bayahibe či Playa Cayacoa na poloostrově Samaná.

Pláž Bávaro je jedna z nejlepších pláží v Dominikánské republice. Je to nejrozvinutější letovisko východního pobřeží. Je protkáno hotely, restauracemi a obchody se suvenýry, které jsou dostupné přímo na pláži. Pás třpytivě bílého písku sahající 48 kilometrů daleko obklopují korálové útesy. Lemuje ji Atlantik. Vstup do moře je pozvolný a dno je bez kamínků či korálů.

Playa Macao byla organizací UNESCO vyhlášena jako jedna z nejlepších pláží Karibiku. Macao je veřejná pláž, na kterou se z většiny hotelů dá dostat během 20 až 30 minut. Nachází se asi 9 km severně od letoviska Playa Bávaro. Podél pláže se nachází řada stánků s občerstvením. Nádherná pláž bez korálů s křišťálovým mořem a bílými plážemi. Lepší a bezpečnější koupání je v jižní zátoce (restaurace Cabañas/Restaurant), kterou obklopují vysoká skaliska, která rozbíjejí prudký příboj. Chtěli jsme se tady jeden den zajít podívat, ale nakonec nám to časově nevyšlo.

Řidič mikrobusu nás vysazuje u recepce hotelu Grand Palladium Bávaro Suites Resort & Spa, kde máme rezervované ubytování. 5* hotel Grand Palladium Bávaro Suites Resort & Spa (ex: Bávaro Suites Resort & Spa) se nachází v oblasti Punta Cana, v části Playa Bavaro resp. Playa del Cortecito na východním pobřeží Dominikánské republiky. Na Trip Advisor je 42. ze 110 hotelů v Punta Cana. Nachází se na Avda. Francia s/n, Playas de Bavaro Higuey, Borrachón 23000, tel.: +1 809 2218149.
 
Vesnice Cortecito je jediná původní osada, která na východním výběžku ostrova přežila nápor turistického průmyslu. Ovšem je zde velký počet dominikánských obchodníků. Máme rezervovaný all inclusive pobyt na 9 nocí ve dvojlůžkovém pokoji Deluxe Run of the House (DXR). Byť máme rezervaci v hotelu Grand Palladium Bávaro, pokoje DXR jsou umístěné buď v hotelové části Grand Palladium Punta Cana nebo Grand Palladium Palace. Alokace, tedy umístění do pokojů se provádí až na místě v závislosti na dostupnosti. Rezervaci hotelu máme přes cestovní agenturu NaCesty.cz a pořadatelem je německá CK 5 vor Flug z Mnichova. Cena za osobu na 9 nocí byla 1084 eur (29.881 Kč).

Hotelový komplex se nachází uprostřed kokosové plantáže a bujné tropické vegetace, přímo u 1 km dlouhé, volně přístupné písečné pláže El Cortecito s jemným bílým pískem, kokosovými palmami a azurově modrým mořem v samotném srdci Bávara.
 
Tato oblast je malou rybářskou vesničkou, kde najdete překrásné pláže, řadu restaurací, barů, supermarketů, nákupních center i obchodů se suvenýry a místními výrobky. Poslíček nám odnesl kufry na recepci. Tady nám dle počítače sdělili, že nám byl již přidělený pokoj č. 6021, který se nachází v hotelové části Grand Palladium Punta Cana Resort & Spa. Naštěstí se nemusíme plahočit s kufry pěšky. Poslíček nás naložil do golfového elektrovozítka a odvezl nás k recepci hotelu Punta Cana Resort & Spa. Abych to ještě vyjasnil. Hotelový komplex se skládá ze 4 propojených 5* sesterských hotelů v Punta Caně na okraji pláže Playa de Bávaro. Jedná se o hotel Grand Palladium Bávaro Suites Resort & Spa 5*, hotel Grand Palladium Punta Cana Resort & Spa 5*, nově zrekonstruovaný v roce 2016 hotel Grand Palladium Palace Resort Spa & Casino 5* a The Royal Suites Turquesa by Palladium 5*.
V rámci all inclusive lze využívat služeb a všech restaurací ve všech komplexech kromě The Royal Suites Turquesa by Palladium 5* (nejluxusnější a pouze pro dospělé, takže se nemusíte obávat, že by Vás rušily děti a můžete si v klidu užívat dovolené). Což je naprosto vynikající. Jste v jednom komplexu a přitom máte k dispozici služby tří hotelů. Rozlehlosti areálu se nemusíte bát. Je sice velký, ale vše je dobře značené a když se zorientujete tak zjistíte, že to není zase tak velké a lehce areál projdete pěšky. Na recepci dostanete při ubytování plánek areálu.

A pokud se Vám nechce chodit pěšky, můžete využít "shuttle bus", resp. vláček, který jezdí po celý den zdarma v hotelovém areálu po jedné trase jedním směrem. Jsou zde i klasické zastávky jako na autobus, ale většinou Vám zastaví i kdekoliv jinde na zamávání, nebo když řeknete řidiči. Kromě několika vláčků jsou hostům k dispozici i "golfová" vozítka (menší i větší), které slouží hlavně při převážení hostů se zavazadly, ale když mají místo a jedou Vaším směrem, tak Vás bez problému svezou. Pro členy Palladium Travel Club jsou vyhrazené samostatné vozítka, která je vozí na zavolání kam si řeknou.
 

Na recepci hotelu Grand Palladium Punta Cana Resort & Spa nás přivítala příjemná recepční. Všechna lobby, kde se nachází recepce i jednotlivé bary jsou ozdobené nádhernými živými kyticemi.
    
Dostali jsme ubytovací kartičku, karty od pokoje a poslíček nás opět vozítkem zavezl k "naší" vilce kde se nachází pokoj Deluxe Run of the House (DXR) č. 6021. Vilky (tzv. Villa) jsou krásné, barevné, jednopatrové (přízemí + 1. patro) uprostřed nádherně udržované zahrady se spoustou květin a palem.

Popis pokoje Deluxe Run of the House (DXR) podle cestovních kanceláří: 34 m² (ano pokoje jsou opravdu velké), komfortní, zařízené moderním špičkovým vybavením (tady bych nesouhlasil, možná to tak je v renovovaném hotelu Grand Palladium Palace), postel s rozměrem king size (1 velká pro 2 osoby, nebo jsou i dvě oddělné velké postele), balkon (1.p.) / terasa (přízemní pokoje) se stolem, 2 židlemi nebo křesílky a sušákem na prádlo. Koupelen je více typů, což jsme zjistili až časem, kdy jsme procházeli více pokojů. Buď je hydromasážní vana přímo v pokoji + umyvadlo v pokoji a k tomu je oddělená koupelna se sprchou a toaletou, což na první pohled vypadá luxusně a ještě nikde jsem to neviděl, na druhou stranu a to byl i tento případ, tím, že je vana přímo v pokoji a není nijak oddělená od ložnice, tak je pokoj zatuchlý. Nehledě na to, že je voda všude v pokoji když se koupete, všechno je vlhké i ve skříních. Druhou variantou je, že je masážní vana, toaleta i umyvadlo v oddělené místnosti od pokoje (není zde už ale sprchovací kout pokud by měl někdo problém ze zdravotních důvodů vlézt do vany), což už není sice tak romantické, ale rozhodně je to praktičtější. Dále je v pokoji žehlící prkno, žehlička, klimatizace, stropní větrák, fén, sada na přípravu kávy/čaje, radiobudík s MP3 přehrávačem, satelitní TV, telefon, elektronický trezor zdarma, minibar (v rámci all inclusive vše v ceně) - doplňován 1 x denně (voda, nealko, pivo, oříšky, balená mletá káva Santo Domingo v sáčcích do kávovaru který byl na pokoji), WLAN (v ceně), wifi v ceně. Výhled je buď do zahrady, na bazén nebo za příplatek na moře. Jak už jsem nastínil, první pokoj sice vypadal luxusně, ale vana v pokoji nám vadila, všechno tady smrdělo zatuchlinou, vybavení bylo staré, ošuntělé, chyběly v pokoji závěsy, takže při koupání by Vás viděl celý hotel. No děs.
 
Šli jsme tedy na recepci a žádali výměnu pokoje. Byl to trochu problém, kvůli obsazenosti hotelu. Ale zavedl nás poslíček do dalších dvou pokojů, tam to bylo obdobné. Zkusili jsme žádat i pokoj v zrekonstruovaném hotelu GP Palace, ale to už spadá pod jinou recepci a to by nám nevyřídil tento recepční, ale museli bychom zajít tam a zkusit to vyřešit. Příště bych určitě volil tento hotel. Potom jsem se ho ptal jestli nemá pokoj, kde by vana nebyla v pokoji, ale odděleně. Měl. Takže jsme šli s poslíčkem se podívat na další pokoj. Tyto pokoje se ovšem již nenachází v samostatných vilkách, ale ve třech podlouhlých 1.-2. patrových budovách hotelového typu označených jako Torre 2000, 3000 a 4000. Zavedl nás do pokoje č. 3124 v 1. patře. Pokoj je i větší, přijde mi zachovalejší a hlavně to tady není cítit zatuchlinou po vodě a jsou tady i závěsy. Vana je v koupelně. Máme dvě velké samostatně postele. Z balkonu je výhled do zahrady a na moře, což vidíme až ráno. Bereme. Následně nám poslíček dovezl kufry na pokoj.
     
Máme docela hlad. Jdeme do restaurace "Behique", která je hlavní bufetovou restaurací hotelu GP Punta Cana. Večeře podávají až do 22:00 hodin, takže se stihneme ještě najíst. Je hodně klimatizovaná, takže je dobré mít s sebou nějaký svetr. Večeře je formou bohatého bufetu. Na výběr je dominikánská kuchyně, asijská, mezinárodní, španělská včetně kvalitní sušené šunky Jamón Serrano. Ta se mimochodem vyskytuje v bufetu každý den, a to jak u snídaní, obědů, tak večeří. Dále mají čerstvé sushi které před námi připravují, různé steaky z masa z USA připravované na počkání dle přání, několik druhů ryb, mušle, krevety na česneku, vepřová kýta, spoustu příloh, salátů, těstovin, dezertů,... Neskutečný výběr. A to je ve všech restauracích.
     
Po večeři jsme si zašli do Lobby Baru Macao, který se nachází v lobby hotelu GP Punta Cana. Vyzkoušeli jsme pár rumů, nejvíce nám chutná Brugal XV. Připravují tady i míchané koktejly. A v lobby hraje živá hudba a lidi tančí.

Jdeme na pokoj. V noci slyším déšť. Je mi zima, byť máme klimatizaci vypnutou. Přikrývám se další dekou ze skříně.

Teď bych na tomto místě zmínil, co všechno v hotelu můžete najít a není toho málo. Jak už jsem psal, hotelový komplex se skládá ze 4 hotelů, kdy můžete využívat veškerých služeb 3 hotelů GP Punta Cana, GP Bávaro a GP Palace.

Vybavení hotelu: Každý z hotelů má vlastní vstupní halu (lobby) s vlastní recepcí, která funguje 24 hodin denně. Celkem by zde mělo být 673 pokojů umístěných v bungalovech (cabaña), vilkách a 3 budovách hotelového typu, tzv. Torre, kde jsme nakonec ubytováni i my. Nebudu se zabývat hotelovým komplexem The Royal Suites Turquesa by Palladium, jelikož tam jsme nechodili, protože jako jediný není zahrnutý v AI. Projeli jsme se tam jednou vláčkem, který projíždí i tímto areálem, mají tady domky, tzv. Edificio, z nichž většina, možná všechny, mají vlastní bazén a přístup do bazénu je přímo z pokoje.
Základní WIFI je v celém komplexu zdarma. Je nutné se poprvé přihlásit k síti PHG, zadat číslo pokoje, email a datum odjezdu a frčíte. Dosah jsme měli i na pokoji. Bohatě dostačující. Premium WIFI je za poplatek, stejně jako internetový koutek.
Dále je zde kasino (mezi GP Punta Cana a Palace), vstup od 18 let je za poplatek a otevřeno mají od 10:00 do 03:00 ráno.

Kromě toho se v areálu nachází 2 divadla, ve kterých každý večer je nějaké vystoupení nebo show. Teatro Merengue (GP Punta Cana) s barem Bar Teatro Merengue (21-22:00) a divadlo Sunset Teatro (GP Bávaro) s barem Bar Teatro Sunset (21-23:00).
Hned vedle něj je klimatizovaná diskotéka Sunset Boulevard, otevřená od 23:15 do 02:00. Vstup a pití je zahrnuto v AI, stejně jako v barech v divadlech. Program je vyvěšený na tabuli.

Dále jsou v areálu supermarket, obchody se suvenýry, konferenční místnost, úschovna zavazadel, směnárna, prádelna (za poplatek), automat na led, nápojový automat, parkoviště, údajně kostel (Iglesia) v části GP Palace, kde se každou sobotu v 19 hodin koná katolická mše (nenatrefili jsme na to, pouze na altán u našeho ubytování, kde se pořádají svatební obřady, hotel Vám zajistí kompletní svatby včetně obřadu, jídla, ubytován, výzdoby apod.), půjčovna aut, salón krásy, kadeřník, lékařská služba (za poplatek), čisté a voňavé toalety (zdobené živými květinami) a sprchy u restaurací, bazénů, pláže.
Dále je tady několik Baby clubů pro děti podle věku - Baby Club "El Castillo del Pirata" v části GP Punta Cana hned u bazénu Samana a restaurace Behique pro děti od 1 do 3 let, který vypadá jako starý hrad, dále Mini Club (4-12 let) a Junior Club "Black & White" (13-21 let) v GP Bávaro.

V AI není zahrnuté klimatizované Zentropia Palladium Spa & Wellness Center, které se nachází v hotelu GP Palace (stojí u něj vláček). Otevřeno je denně, je určené pouze pro dospělé. Za poplatek 10 USD/os./den (nutná rezervace předem až na tělocvičnu) získáte přístup do jacuzzi, bazénu, sauny, parní lázně, turecké lázně a tělocvičny se šatnou. Salón krásy, vosk, masáže, pedikúra a manikúra je za poplatek navíc. Masáže si můžete dopřát i na pláži, kde se nachází k tomu určené přístřešky a při masáži se kocháte výhledem na oceán a posloucháte šplouchání moře. Byl jsem překvapený, kolik lidí toho využívalo. Většinou jsme totiž leželi na pláži přímo vedle masážního přístřešku, u restaurace Bohio (GP Palace).

Co všechno je zahrnuto v All inclusive? Všechny bary, restaurace a à la carte restaurace, lehátka a slunečníky u bazénu i na pláži, plážové osušky (vydávají se od 10 hodin u bazénů, jejich výměna je neomezená), fittness centrum, sauna, jacuzzi, aerobik, aqua aerobik, posilovna - tělocvična od 6:00 do 22:00 hodin (vyjma Zentropia Palladium Spa & Wellness Center), jízda na kajaku, jízda na katamaránu (tady to není až tak pravda, jak jsme se sami přesvědčili, když jsme řekli že jsme sami na tom ještě nejeli, tak nám tvrdil, že si musíme udělat 3 hodinový kurz za 100 USD a potom si to můžeme bezplatně sami libovolně krát půjčit, případně se na katamarán vydat s někým a tomu zaplatit 45 USD za hodinu, no nevím, jezdila na tom spousta lidí a nevěřím, že všichni měli udělaný nějaký ten kurz), windsurfing, badminton (4 kurty), basketbal, fotbal, minigolf, tenis - 6 tenisových kurtů (večerní osvětlení je za poplatek), padel (paddle) tenis (4 kurty). Dále stolní tenis, plážový volejbal, lukostřelba, pétanque (6 hřišť), šipky, billiard, kurz jógy, vodní pólo, denní animace, večerní show a hry v divadle, diskotéka Sunset Boulevard (vstup + pití), lekce španělštiny, živá hudba každý večer. Také tady provozují pokojový servis, kdy si můžete od 11:00 do 23:00 hodin objednat na tel. č. 3743 na pokoj předkrmy, hlavní jídla, dezerty, saláty, sendviče, rolky, Quesadillas, hamburgery, pizzu, těstoviny, ovoce, ...

Za poplatek je potom plachtění, kurzy potápění, motorizované sporty (jízda na banánu, jízda na padáku), loď s proskleným dnem, výlet za šnorchlováním a potápěním na ostrov Isla Catalina, rybolov na širém moři, půjčovna kol, golf - 18 jamkové hřiště (shuttle je zdarma).

V okolí hotelu je spousta restaurací, barů, obchodů, nákupních center. Některé jsou dosažitelné pěšky, taxíkem, shuttlem.

A dostávám se ke stravování all inclusive (AI): snídaně, obědy a večeře formou bufetu, u večeře je požadován formální dress code, byť to ne všichni dodržují, show vaření, tématické bufety, snack 24 hodin denně, nápoje 24 hodin denně (alkoholické a nealkoholické nápoje místní a zahraniční výroby). Čepují tady dominikánské pivo Presidente a je celkem dobré, akorát většinou bez pěny.
K dispozici je 5 bufetových restaurací, kde podávají jídla formou bohatých švédských stolů. Všechny jsou zahrnuté v AI, takže si můžete vybírat kam který den si zajdete.
Arrecife Restaurant se nachází na pláži hotelu GP Bávaro. Tady podávají pouze obědy od 12:00 do 16:00 hodin. Stačí neformální oblečení, ale i když je u pláže, není povolený vstup v plavkách. Podávají mezinárodní bufet a místní kuchyni, jídla z grilu, BBQ, pizzu, těstoviny, salátový bar, zmrzlinu, snacky. Bývá tady v poledne hodně lidí, protože to je hned u pláže.

Las Torres Restaurant je modernější restaurace v GP Palace. Tady podávají pouze snídaně 7:00-10:00 a večeře 19:00-22:00. Požadováno je neformální oblečení. Opět mezinárodní bufet a místní kuchyně, večer speciální kuchařská show, 7 tematických večerů, široký výběr salátů a zdravých jídel, italská a americká sekce, zmrzlina.

Behique Restaurant v GP Punta Cana vedle bazénu Samana, za lobby Punta Cana. Tady můžete zajít na snídani 7:00-10:00, oběd 12:30-15:00 a večeři 19:00-22:00. Požadováno neformální oblečení. Mezinárodní bufet, u večeře kuchařské show, široký výběr salátů a zdravých jídel, italská a americká sekce, zmrzlina.

Bohio Restaurant se nachází na pláži hotelu GP Palace a podávají tady obědy 12:00-16:00 a snad i večeře protože jsem vždycky viděl odpoledne, že měli přichystané stoly na večeře. Také nelze vstupovat v plavkách. Hned vedle jsou i toalety, které využívají návštěvníci pláže. Často jsme tady chodili na oběd, protože to je otevřená restaurace, stejně jako Arrecife, kde jsme ale byli pouze jednou. Opět mezinárodní bufet a místní kuchyně, gril, BBQ, pizza, těstoviny, polévky, salátový bar, zdravá jídla, zmrzlina, snacky.

La Catedral Restaurant v GP Bávaro podává snídaně 7:00-10:00 a večeře 19:00-22:00. Vyžadováno je neformální oblečení. Mají tady vnitřní moderní část, kde je skleněnou stěnou a dveřmi oddělena část na vaření a kde se jí, takže "smrad" z kuchyně se nedostává ke stolům a potom venkovní část u jezírka kde si lze pochutnat na snídani i večeři a společnost tady dělají volavky. Opět servírují mezinárodní bufet a místní kuchyni, čerstvé džusy, u snídaně kuchařské show.

Kromě bufetových restaurací je v hotelovém komplexu k dispozici 8 à la carte restaurací určených na večeři a to neomezeně během pobytu. Restaurace mají systém bzučáku. Neobjednává se předem s výjimkou à la carte speciality připravované v teppanyaki v japonské restauraci Sumptuori. Takže stačí pouze přijít. Pokud není volný stůl, dostanete bzučák a když se stůl uvolní, tak Vám bzučák oznámí, že je stůl volný. Doporučuje se slušné oblečení, tzn. dlouhé kalhoty nebo společenské bermudy, košile nebo triko. Jídelní lístky mají v několika jazycích a jsou vyvěšeny jak před danou restaurací, tak v lobby každého hotelu.
La Adelita Restaurant je mexická restaurace a nachází se v části GP Bávaro. Večeře podávají od 18:00 do 22:00 hodin. Vzhledem k tomu, že mexická kuchyně nepatří zrovna k mým oblíbeným, tak tuto restauraci jsme nenavštívili, stejně tak indickou a italskou, proto je nemohu hodnotit. Ale ve všech tematických restauracích je přizpůsobené prostředí, vybavení a personál chodí oblečený v tradičním oblečení dané země.

Tapeo Restaurant jak už název napovídá je španělská restaurace, opět v části GP Bávaro otevřená od 18:00 do 22:00 hodin. Můžete si vybrat zda chcete sedět uvnitř nebo venku. Pochutnat si můžete na tradičních španělských chuťovkách tapas a dalších specialitách, španělských vínech a Cavě, což je šumivé španělské víno na způsob šampusu. Tady jsme si opravdu pochutnali a restauraci mohu vřele doporučit. Co se týče pití, tak ve všech à la carte restauracích je v ceně voda, klasické víno a asi i pivo, v podstatě to co je v AI, ale pokud máte chuť vyzkoušet vína z vinných lístků a podobně, tak ta jsou již placená. Mimochodem Cavu si můžete dát každý den na snídani, oběd nebo večeři v bufetových restauracích.

Japonská Sumptuori Restaurant se nachází před lobby hotelu GP Palace, vedle brazilské restaurace Rodizio. Mají společný vstup, kdy brazilská restaurace je vlevo a japonská vpravo. Otevřena je také od 18 do 22 hodin. Rezervace není nutná, pokud máte chuť na klasickou japonskou kuchyni, sushi apod. Pokud ale chcete zažít něco neobvyklého jako my, a to je japonská kuchařská show, à la carte speciality připravované v teppanyaki, potom je nutná rezervace. Rezervace na určitou hodinu se vyřizují až v ten den od 17:20 přímo v restauraci. Teppanyaki je způsob přípravy pokrmů přímo před hostem na speciálně upravených stolech s digestoří. Těch stolů tady mají tuším 8 a u každého sedí max. 10 hostů. Kuchař při přípravě jídla se snaží hosty pobavit svou kuchařskou show. Pokrmy se připravují postupně, abyste mohli všechny chutě postupně a v klidu ochutnat. Velmi zajímavý zážitek, určitě doporučuji. Více se o tom zmíním v daný den, kdy jsme restauraci navštívili.

Bhogali Restaurant je nová indická restaurace v hotelu GP Palace, otevřená od 18:00 do 22:00 hodin. Nenavštívili jsme, jelikož indická kuchyně, kromě jejich chlebů naan, není můj šálek čaje.

Zato brazilská Rodizio Restaurant je také velmi zajímavá. Otevřeno mají od 18:00 do 22:00 a nachází se před lobby hotelu GP Palace vedle japonské restaurace Sumptuori. Více se o speciálním podávání jídla zmíním v pondělí 6.2., kdy jsme tady byli na večeři.

La Parrilla Restaurant je steaková restaurace, která se nachází na pláži u hotelu GP Punta Cana a otevírací dobu má stejnou jako všechny ostatní. Můžete si vybrat, zda chcete sedět uvnitř, nebo venku na pláži. Výběr jídla je totožný. Je zde široký výběr kvalitního masa ze spojených států. Přes den je od 10 do 17 hodin vedle otevřený malý La Uva Beach snack bar, kde připravují takové drobnosti jako hranolky, hamburgery, popcorn, pitu a různé nealko nápoje.

Chef Raffaele Restaurant (Trattoria) je italská restaurace, která se nachází na pláži u hotelu GP Punta Cana, respektive u bazénu Saona, odkud je oficiální vstup jak do italské tak do steakové restaurace. V italské restauraci jsme nebyli, takže opět hodnotit nemůžu. Ale připravují tady domácí čerstvé těstoviny a taky tady mají pec na pizzu.

Poslední z à la carte restaurací je asijská Bamboo Restaurant v hotelu GP Bávaro otevřená rovněž od 18:00 do 22:00 hodin. Jak tato asijská, tak mexická a španělská restaurace se nachází vedle sebe a jsou propojené dřevěnými krytými lávkami vedoucími nad jezírky. Můžete sedět uvnitř v klimatizované části, nebo venku. Nabízí asijské a indické speciality, můžete využít i stolů s tatami rohožemi, kdy sedíte nebo klečíte jako Japonci na zemi na těchto rohožích u nízkých stolků. Nic pro moje kolena. Navíc musím říct, že tato restaurace nás hodně zklamala jak obsluhou, tak kvalitou jídla.

Jsou tady ještě další 2 à la carte restaurace, ale ty patří k hotelu TRS Turquesa by Palladium vedle bufetové restaurace Las Torres, a to francouzská restaurace Le Chantarelle (18-22 hodin) a Royal Gourmet Restaurant, která je kombinací à la carte a samoobslužné restaurace. Nabízí nejlepší výběr z mezinárodní kuchyně. Bohužel obě tyto restaurace nelze využívat v rámci AI, jsou určené pouze hostům TRS Turquesa hotel.

Dostávám se k barům, kterých je tady celkem 22. A to jak koktejlový bar Hemingway v GP Bávaro (dle mého nejlepší a kupodivu sem nechodí moc lidí), 3 lobby bary (GP Bávaro, Punta Cana, Palace), 5 barů u bazénů + 1 bar u bazénu určeného pouze pro dospělé (The Secret) v GP Palace , 4 plážové bary tzv. kiosky (quiosco) otevřené od 10 do 17 hodin + bar na pláži u The Royal Suites, Meeting Bar u restaurace Bohio (GP Palace) a mezi asijskou a španělskou restaurací v GP Bávaro, sportovní bar - Sports bar u hotelu GP Bávaro otevřený 24 hodin denně.

Lobby bar Caoba se nachází v luxusní vstupní hale hotelu GP Bávaro a otevřený je od 9:00 do 01:00. Podávají tady národní drinky a prémiový výběr nápojů, pivo. Každý večer zde hraje živá tropická hudba.

Lobby bar Guayacán se pro změnu nachází v lobby hotelu GP Palace. Otevřeno má od 9:00 do01:00. Je to moderní lobby stejně jako celý hotel Palace, s pohodlnými křesílky a několika závěsnými houpačkovými koši. Na baru připravují národní drinky a prémiový výběr nápojů, tropické koktejly, kávu, čaj, lze zakoupit i poměrně levně doutníky a vychutnat si je k pití. I zde hraje každý večer živá tropická hudba. Na všech barech jsou uvázané nádherné kytice z čerstvých květin.

Lobby bar Macao se nachází v lobby hotelu GP Punta Cana. Otevřeno má od 9 hodin do 01:00. Mají zde pivo, nealko nápoje, míchané alko i nealko nápoje (levnější). A asi jako jediný lobby bar připravuje brzké snídaně od 6 do 7:00 pro lidi, kteří se nemůžou dočkat snídaně, nebo brzo odjíždí z hotelu na letiště nebo na výlet a nestihli by klasickou snídani. Také jsme toho využili při výletu do Santa Dominga. Výběr je sice malý, ale stačí. Mají tady jeden salám, sýr, máslo, pečivo, croissanty, buchtu, kávu, čaj, džus a ovoce. Večer opět v lobby téměř denně vystupuje živá kapela a lidé se baví a tančí.

Hemingway Bar se nachází v zahradě nedaleko bazénu Boca Chica v hotelu GP Bávaro (blízko lobby kam vede krytý chodník). Dá se sedět venku nebo uvnitř. Otevřeno je až od 17:00 do 24:00 hodin. Je to nejlepší a nejkvalitnější bar v celém hotelu. Mají zde široký výběr národních a mezinárodních koktejlů, opravdu kvalitní alkohol a to jak místní tak zahraniční, vč. španělského šampusu Cava, několik druhů vynikající kávy a horké čokolády. Nejlepší je "Jamajská káva", určitě vyzkoušejte nebudete litovat. Vyzkoušeli jsme snad všechny rumy a nejlepší byly Ron Barcelo Imperial 12 letý (dá se v hotelu koupit láhev za 30 USD) a 8 leté Extra Viejo a Brugal XV (20 USD). Pili jsme potom už pouze tyto. Ale ne v každém baru mají všechny tyto rumy. Hlavně v kioscích na pláži ne. Od 17 do 18 hodin, je tzv. Tea Time s různými koláčky. Téměř každý večer tady hraje jeden pán na klavír. K pití si můžete zakoupit levné doutníky (od 5 USD). Ve čtvrtek od 17 do 22 hodin zde probíhal tzv. Tarde de Chocolate, tedy čokoládový večer, kdy měli připravené 3 stoly plné všeho možného vyrobeného z čokolády a ovoce, vč. čokoládové fontány. Byl to zážitek nejen pro chuťové pohárky, ale taky pastva pro oči.

Sports Bar nedaleko lobby GP Bávaro je otevřený 24 hodin denně, kde nabízejí drinky a jednoduché snacky, když na Vás přijde mlsná třeba v noci, nebo se potřebujete najíst před odjezdem na letiště a vše ostatní je zavřené. Na televizních obrazovkách zde běží přenosy fotbalu, basketbalu a F1.


Plážové bary, Beach Bar jsou 4 dřevěné kiosky rozmístěné podél 1 km dlouhé pláže, patřící k hotelu. Otevřeno mají od 10:00 do 17:00 hodin a nabízí nealko nápoje, čepované pivo, vodu, kvalitní kávu z automatu, levnější alkoholické nápoje místní výroby, předchystané míchané koktejly ze stroje (alkoholu v tom moc není).


La Uva Beach snack bar je otevřený od 10 do 17 hodin u pláže (vedle italské a steakové restaurace), kde připravují takové drobnosti jako hranolky, hamburgery, popcorn, pitu a různé nealko nápoje. Můžete se posadit venku s výhledem na moře.

U každého bazénu je také Bar Piscina (Pool Bar). Otevřené jsou od 10 do 18 hodin. Většina z nich je přístupná i z bazénu, kde jsou i bobky na sezení (tzv. swim up bar). Tady dostanete v podstatě totéž co v barech na pláži. Kromě toho v průběhu dne prochází kolem chlápek s vozíkem na kole, kde má nanuky a zmrzlinu.

Tzv. Meeting bar se nachází v GP Bávaro mezi španělskou a asijskou restaurací a u restaurace Bohio v GP Palace.

V hotelovém areálu najdete také 6 bazénů, z nichž jeden je určený pouze pro dospělé a jeden se nachází v hotelu GP Royal Suites. U všech bazénů jsou k dispozici zdarma slunečníky, lehátka, osušky, sprcha a toalety. Každý bazén má svůj bar, který je přístupný i přímo z bazénu (swim up bar) a dá se u něj sedět na takových bobcích, popíjet a nohy mít namočené ve vodě. V některých bazénech jsou i vířivky (jacuzzi) a vykachlíkované lehátka. Vilky, tzv. Edificio, v The Royal Suites mají vlastní bazény přístupné přímo z terasy pokoje. Některé mají navíc i vlastní vířivku na terase, a to jak v části Palace tak Bávaro. Většina barů u bazénů je otevřena od 10 do 18 hodin. U bazénu Samana až do 23 hodin.

Boca Chica Pool se nachází v hotelu GP Bávaro, přístupný je od 7:00 do 19:00 hodin. Max. hloubka je 2,4 m, má swim up bar, lehátka, slunečníky, výměna ručníků, ping pong.

Barahona Pool je v hotelu GP Palace (7:00-19:00), max. hloubka 2,4 m, swim up bar, jacuzzi, lehátka v bazénu, slunečníky, lehátka, výměna ručníků.

Kromě něj je v GP Palace ještě jeden bazén, El Secreto Pool určený pouze pro dospělé od 18 let (ne pro děti), 10:00-00:00, má jacuzzi a lehátka v bazénu. Není u něj ale bar.

Samana Pool u hotelu GP Punta Cana (u bufetové restaurace Behique) je přístupný od 7:00 do 19:00 hodin. Max. hloubka 2,4 m, swim up bar otevřený od 10 do 23 hodin, jacuzzi, lehátka v bazénu, slunečníky, lehátka, výměna ručníků. Je tady i dětský bazén a spousta vodních atrakcí pro děti a hned vedle je i dětský klub "El Castillo del Pirata".

Saona Pool se nachází také v GP Punta Cana, ale je téměř u pláže (u italské a steakové restaurace). Přístupný je od 7:00 do 19:00 hodin. Max. hloubka 2,4 m, swim up bar, lehátka, slunečníky.

V The Royal Suites Turquesa hotel je ještě jeden bazén s barem, lehátky v bazénu, slunečníky a není tady tolik lidí.

Jak je vidět, je tady toho opravdu požehnaně a je z čeho vybírat. Za týden máte co dělat všechno obejít.

Pondělí 30.1.2017 - Punta Cana

Máme tady první den u moře. Od rána svítí sluníčko a poprvé vidíme oceán z našeho balkónu. Nesplachují záchody. Na recepci nám sdělili, že je problém v celém hotelu, ale že by se to mělo brzy opravit. Kolem oběda už to fungovalo. Naše první snídaně v restauraci Behique. Formou bufetu a výběr je opravdu obrovský. Kde se Vám poštěstí mít na snídani šampaňské, tedy španělskou Cavu, k tomu kvalitní sušenou španělskou šunku Jamón Serrano a uzeného lososa. Luxus. Kromě toho je na výběr kolem 10 druhů čerstvých džusů a ovocných mléčných shaků, samozřejmě čaje (velký výběr), horká čokoláda, mléko, čepované pivo Presidente typu Pils z Dominikánské republiky (je hořké a není špatné) a výborná dominikánská káva značky Santo Domingo (v bílém sáčku) - taky jsme si potom koupili domů v Santo Domingu.

Dominikánská káva patří k vůbec nejlepším na celém světě. Zrna rostou ve vysokých nadmořských výškách na svazích Centrální Kordillery. Značka Santo Domingo (v bílém sáčku) je považována za nejlepší kávu Dominikánské republiky. Mezi další značky patří Barahona, Cibao Altura (nízká kyselost), Ocoa, Bani, Dominicana AA Juncalito.

Vajíčka připravují na několik způsobů, jsou zde připravené 3 druhy míchaných vajec, ztracené vejce, omelety, na tvrdo,.... Dále pikantní mexické fajitas z hovězího i kuřecího masa, k tomu tortilly, velký výběr teplých jídel včetně masa, kotlety, vepřová kýta, smažené hot dogy, smažené sýry, hranolky, smažené bramborové placičky, pečené brambory, pečená zelenina, zapečené rajčata se sýrem, zapečené plněné sendviče panini a croissanty s čím si vyberete (salámy, sýry, tuňák, majonézy, zelenina,...), plněné zapečené palačinky se sýrem a salámem, se špenátem, různé druhy salámů včetně španělského Choriza, které se dá přirovnat k čabajce, opečená šunka, slanina, spousta sýrů, zeleniny, ovoce, nějaké kaše, jogurty, velký výběr sladkých jídel jako jsou palačinky, lívance, vafle, churros se skořicovým cukrem nebo čokoládou (ty znám už z Kuby, kde je navíc plnili krémem dulce di leche). Speciální válec s pístem a tryskou zvaný churrero se naplní těstem a vytlačují se z něho tyčinky nebo spirály s hvězdicovitým průřezem a osmaží se dozlatova jako koblihy. Jí se horké posypané cukrem se skořicí nebo polité čokoládou. Mňam. Sbíhají se mi sliny jak to píšu. Dále zákusky, zmrzlina, smažené banány. Nechybí velký výběr pečiva včetně chleba, který je zelený, růžový a žlutý. Akorát je v restauraci velká zima z klimatizace, takže svetřík přijde vhod. Číšníci obsluhují u stolu.
      

Po snídani jdeme k moři. Našli jsme si místo poblíž restaurace Arrecife. Jsou tady lehátka, palmové slunečníky a u většiny slunečníků i stolečky. Vyzvedli jsme si plážové ručníky u bazénu (vydávají se od 10 hodin na výměnu za kartu z recepce).

Pláž Bávaro je jedna z nejlepších pláží v Dominikánské republice. Pás třpytivě bílého písku sahající 48 kilometrů daleko obklopují korálové útesy. Lemuje ji Atlantický oceán. Náš hotel se nachází na volně přístupné (veřejné), 1 km dlouhé písečné pláži El Cortecito (část pláže Bávaro) s jemným bílým pískem, kokosovými palmami a azurově modrým, průzračným mořem. Jsou menší vlny, ale moře je teplé, odhaduji to na 25°C. Vstup do moře je pozvolný a dno je bez kamínků či korálů. Pláž se chlubí také Modrou vlajkou, která je známkou jedinečné úrovně z hlediska čistoty, vybavenosti i ohleduplnosti k životnímu prostředí.
  
Šli jsme se projít po pláži. Zastavili jsme se v několika plážových barech, tzv. kioscích, které jsou ze dřeva. Otevřeno mají od 10:00 do 17:00 hodin a nabízí nealko nápoje, čepované pivo, vodu, kvalitní kávu z automatu, levnější alkoholické nápoje místní výroby, předchystané míchané koktejly ze stroje (alkoholu v tom moc není).
 
V jednom místě je na pláži i houpačka.

Na oběd jsme zašli nejdříve do "naší" restaurace Behique, myslím tím že patří k našemu hotelu GP Punta Cana.
Potom jsme se vláčkem svezli ještě k restauraci Arrecife. Výběr jídel je podobný, jen zde mnohem víc lidí, musí se čekat než se uvolní stůl. Ale více jídla je na oběd určitě v Behique. Už u oběda cítím jak hořím, mám zimnici. Vrátili jsme se na pokoj. Teplota 37,7°C. Beru si Acylpyrin a zalézám do postele. Odpoledne už teplota vystoupala na 38,5 stupňů. Přidávám k tomu Panadol. Potím se. Zůstal jsem na pokoji a Martin šel k moři. Takže už to, že mi v noci byla zima, nebylo jen tak. Spal jsem až do večera. K večeru teplota moc neklesá. Nejdu ani na večeři, nemám sílu, ani chuť. Martin mi přinesl večeři na pokoj, kuře a rýži. Spouští se rýma. Ve 20 hodin mám 37,7°C. Tabletky trochu zabraly. V noci mě bolí hlava.

Úterý 31.1.2017 - Punta Cana

Budím se v 7 hodin. Teplota 37,7°C. Saridon. Už mě bolí i v krku. Chřipka jako blázen. Chytil jsem to v práci, kdy plno kolegů chrlalo, bylo jim zle, a s tím chodili do práce místo aby zůstali doma. Doma jsem odolal a skolilo mě to zrovna na dovolené. V 8 hodin jsme šli na snídani do restaurace Behique. Je tam zima. Našli jsme si potom místo, kde tolik nefouká z klimatizace. Dal jsem si vaječnou omeletu, Jamón Serrano, uzeného lososa a Chorizo. V 8:45 mám 37,2°C.

V 9 hodin jdeme na pláž. Je teplo, ale moře je chladné. Ale asi jenom pro mně, když mi není dobře. Ležím ve stínu, zabalený do ručníku a čtu si. V plážovém baru jsme si dali mojito a daiquiri. Nápoje mají již připravené ve stroji, jen ho načepují formou ledové tříště do plastového pohárku. Alkoholu v tom moc není. Kelímky se odkládají do speciálních stojanů na pláži, kde je průběžně sbírají. Někteří lidé se dopřávají masáž s výhledem na moře.

Chvílemi se obloha zatáhla. Ve 12 hodin se spouští krátký déšť. Trápí mně rýma. Ve 12 hodin mám pouze 36,8°C.

Na oběd jsme dneska zašli do restaurace Bohio, která se nachází u pláže a patří k hotelu GP Palace. Hned vedle jsou i toalety, které lze využívat z pláže. Restaurace je otevřená do prostoru. Jídlo je všude ± stejné. Dal jsem si krevety, lososa, vyzkoušel jsem i mušle, k tomu rýži, vodu a bílé víno. Kromě toho tady připravují hamburgery, hot dogy, zapečené toasty, smažené kuře, čočku, fazole, smažené ryby, paellu s mořskými plody a ještě jeden druh paelly, několik druhů ryb a mas vč. steaků na grilu (losos, tuňák, jehněčí kotletky, hovězí steaky, vepřové kotlety,...), smažené banány, místní jídla dominikánské kuchyně, saláty, zákusky, zmrzlinu.
    

Po obědě, ve 13:30 už mám zase zimnici, hořím a teplota opět vystoupala na 38,3°C. Zůstávám opět celou dobu na pokoji v posteli nadopovaný prášky. Spát se moc nedá, protože pořád někdo tříská dveřmi a řve na chodbách. Škrábe mně v krku. O půl čtvrté mám 37,9°C. Martin byl u moře a přišel v 17 hodin. Šel do barů na nějaké drinky, přece nebude sedět kvůli mně na pokoji, když je na dovolené. Potom si zašel na večeři. Opět mi přinesl pečené kuře, rýži, palačinku a hroznové víno. Od 20 hodin, cca hodinu k nám doléhá hudba z lobby hotelu. Zatímco v 6 hodin jsem měl 37,5°C, ve 20 hodin už mám zase 38,1. Beru si Panadol. Spouští se silný déšť a fouká vítr. Netrvá ale dlouho.

Středa 1.2.2017 - Punta Cana

A už je tady středa a dovolené jsem si zatím moc neužil. V 7 hodin mám 37,7°C. Beru si Orofar na bolest v krku a Pinosol na rýmu. Na snídani jsem došel stejně jako včera. Dal jsem si zapečený toast s tuňákem, cibulí a sýrem a zapečený rohlík se šunkou, sýrem a rajčetem. V jídelně je opět šílená zima. S sebou jsem si vzal na svačinu croissant a banán. Po snídani, v 8:30 teplota lehce poklesla na 37,5.

Jdeme na pláž. Fouká vítr. Oblečený a zabalený do ručníku si pod deštníkem čtu. Do vody jsem ani nešel. Martin mi přinesl jahodové daiquiri. Jak už jsem psal, od míchaných nápojů z plážových nebo bazénových barů žádný zázrak nečekejte. Je to spíš o kvantitě než o kvalitě. Pokud si chcete vychutnat opravdu kvalitní drink, musíte do lobby barů nebo do baru Hemingway, který je top. V 11 hodin se účastníme hry o láhev rumu. Jde o házení látkových pytlíků naplněných pískem do šikmé desky s otvory. Nevyhráli jsme. Po pláži chodí chlap s papouškem a opicí a nabízí focení s těmito zvířaty.

Ve 12 hodin jdeme na oběd do restaurace Bohio. Dali jsme si víno, květákový krém s toasty, kousek pizzy (mají několik druhů), rýži se zeleninou a hovězí steak. 

Ve 13 hodin jdeme na pokoj. Už bylo uklizeno. Našli jsme tady pozvánku na páteční koktejlový večer určený pro německy hovořící hosty. Tím, že jsme přijeli přes německou cestovku, automaticky nás považují za německé klienty. Párty se koná od 17:30 v restauraci Arrecife. Teplota opět 38°C. Dopoledne vždycky nějak přežiju a po obědě se to rapidně zhorší. Dokonce už zvažujeme návštěvu hotelového lékaře. S Panadolem ulehám do postele a potím se. Martin šel mezitím k moři. Přišel v 15:30. Dal jsem si banán na svačinu a o půl čtvrté (teplota 37,6°C) jsme šli na chvíli k bazénu u našeho hotelu a potom jsem si četl na balkóně.

V 17 hodin je mi trochu lépe, tak jsme se hotelovým vláčkem svezli do hotelu Bávaro. Projíždíme hotelovým areálem, který se nachází uprostřed kokosové plantáže a bujné tropické vegetace. Vše je krásně udržované.
   
Vystupujeme u lobby hotelu Bávaro. Je luxusnější, stejně jako hotel, jsou tady nádrže s vodou a vodopády, spousta květin, poslíčci ve stejnokrojích s "pampalíniovskou" čepicí. Na německé concierge potvrzujeme naši účast na páteční koktejlový večer.

   

Poprvé jsme zašli do baru Hemingway, který se nachází v zahradě nedaleko bazénu Boca Chica v hotelu GP Bávaro (blízko lobby kam vede krytý chodník). Dá se sedět venku nebo uvnitř, kde je klimatizace. Otevřeno je od 17:00 do 24:00 hodin. Je to nejlepší a nejkvalitnější bar v celém hotelu. Mají zde široký výběr národních a mezinárodních koktejlů, které připravují z originálních značek alkoholů, opravdu kvalitní alkohol a to jak místní tak zahraniční, vč. španělského šampusu Cava, španělských vín, čepovaného piva Presidente z Dominikánské republiky.
   
Několik druhů vynikající kávy a čokolády, které připravují na horko i na studeno. Vyzkoušel jsem "Jamajskou kávu" a neměla chybu. Byla s kávovým likérem a vychlazenou smetanou (nevím) a mísily se v ní různé chutě a byla osvěžující. Z káv, které tady nabízejí, a většinu jsme postupně vyzkoušel, byla tato nejlepší. Martin si dal horkou čokoládu se skořicí a brandy. Na mně byla moc řídká.
 
Během pobytu jsme vyzkoušeli snad všechny rumy v tomto hotelu a nejlepší byly 12 letý Ron Barcelo Imperial a 8 leté Extra Viejo a Brugal XV. Nemají je ale v každém baru. Každý den od 17 do 18 hodin je zde tzv. Tea Time s různými koláčky a zákusky. Téměř každý večer tady hraje jeden pán na klavír.

K pití si můžete zakoupit různé značky doutníku, a nebyly až tak drahé, začínaly na 5 dolarech a nejdražší byly za 25 USD. Potom přichystali na tácek množství malých skleniček s míchaným nápojem B-52, který se pije na ex. Obsahuje kávový likér, Baileys a bílý rum a vytváří 3 barevně oddělné vrstvy. Nejenže to pěkně vypadá, ale výborně to i chutnalo. S táckem obcházeli hosty a nabízeli. Jsem překvapený, že tady není moc lidí, a ani nikdy nebylo, na to, že tady nabízejí opravdu nejlepší nápoje. I prostředí je nejhezčí ze všech barů. Zítra tady od 17 do 22 hodin pořádají tzv. Tarde de Chocolate, tedy čokoládový večer. To si nemůžeme nechat ujít.

Je mi trochu lépe, tak už jsem se odvážil jít i na večeři. Navštívili jsme první à la carte restauraci, a to španělskou "Tapeo" Restaurant", která se nachází rovněž v hotelu GP Bávaro. Přístup k restauraci je po dřevěných krytých mostech vedoucích na jezírky s vodotrysky.
 
Otevřená je od 18:00 do 22:00 hodin. Místa do à la carte restaurací nelze rezervovat předem. Stačí přijít. Když se přijde včas, místa bez problémů seženete. Před vstupem do restaurace je vždy slečna, která Vás uvítá a uvede ke stolu. Můžete si vybrat zda chcete sedět uvnitř nebo venku. Je teplo, tak jsme si sedli ven. Prostředí i obsluha je moc příjemná. Automaticky nám přinesli vodu. Pití v rámci AI je bílé a červené víno (asi jen po jednom druhu) a pivo. Ostatní vína a nápoje si můžete vybrat z nápojového lístku, ale ta se už platí. Nabízejí 4 - chodové menu dle jídelníčku s výběrem. Jako předkrm jsme zvolili španělský mix, kde byly olivy, toasty s lososem a velmi kvalitní iberijskou šunkou Jamón iberico, která pochází ze zadní kýty černého iberijského prasete. Jako druhý chod, jsme si pochutnali na mixu tradičních španělských chuťovek zvaných tapas. Byly to různé druhy salámů včetně pikantního Choriza, několik druhů sýra a rozinek.
 
Následoval hlavní chod. Vybral jsem si krevety, byly již vyloupané, ochucené a výborné, a bylo jich hodně. Ale servírka mi předtím řekla, že je toho málo, a doporučila mi ještě další jídlo, nějaké maso (asi telecí) v omáčce s rozmarýnem a bramborami. Martin si dal kuřecí ve sladkokyselé omáčce (sweet and sour) se sezamem. To mi spíš přijde do asijské kuchyně. Následoval dezert. Ty rozvážejí na vozíčku a můžete se vybrat co se Vám líbí. Oba jsme zvolili cheesecake, ale vůbec mi nechutnal.

Nakonec nám přinesli tablet, abychom vyplnili hodnocení restaurace, jídla a obsluhy. Můžu říct, že až na ten dezert jsme si opravdu pochutnali a restauraci mohu vřele doporučit.

Po večeři jsme se ještě zašli podívat do bufetové restaurace La Catedral. Je moderní a hlavně má sklem a posuvnými dveřmi oddělenou část kde se vaří a kde se jí, takže různé pachy z kuchyně se k hostům nedostávají. U vstupu je dezinfekce na ruce. Jídla jsou ale podobná jako v jiných bufetových restauracích.
     
V lobby hraje živá kapela a rozdávají skleničky se šampusem. 
 
Se skleničkou šampáňa jsme se vláčkem odvezli k hotelu GP Palace. 
  
Lobby má moderní design. Také zde hraje živá hudba a mezi hosty chodí kouzelník, který je baví různými kouzly a triky. Mají tady zavěšené houpací proutěná křesla.

Prošli jsme se k pláži. Na terase steakové restaurace probíhá americká business párty pro zvané. Hraje hudba, mají tady jídlo. Nevím pro koho to bylo určeno. 

Vracíme se na pokoj ve 21:30. V noci párkrát zapršelo. Teplotu mám 37,2°C.

Čtvrtek 2.2.2017 - Punta Cana

V 7 hodin mám 37,8°C a po snídani v 8:45 ještě 37,5. Vyhodil se mi opar. Pro změnu neteče voda.

Jdeme na pláž. Dneska už jsem se koupal. Martin šel pěšky 3 km po pláži na hotel Barceló Bávaro Palace, kde byla zrovna na dovolené jeho kolegyně z práce. Hotel je opravdu luxusní a také má krásnou pláž.

Já jsem zůstal u hotelu na pláži. Je slunečno a fouká vítr. Vrátil se ve 12 hodin. Říkal, že krásná pláž a přístup do moře je pouze u našeho hotelu, potom dál už to bylo jen horší. Takže jsme zvolili opravdu dobře. Oběd jsme si dali pět v restauraci Bohio. Mimo jiné měli dobrou fazolovou polévku. Šli jsme na pokoj. Já jsem tady zůstal na internetu a Martin šel ještě k moři.

Odpoledne v našem bazénu Saona probíhala pěnová párty, kdy speciálním dělem stříkali pěnu do bazénu, hrála hudba, bylo tady občerstvení a lidi tančili. Bohužel mi nebylo úplně nejlépe, takže do bazénu jsem nešel. Tolik lidí tady v bazénu nikdy nebylo.
 
Zašli jsme na recepci našeho hotelu abychom si objednali na sobotu na ráno na 6:15 taxík na autobusové nádraží Expreso Bávaro, které je vzdálené 3 km od hotelu. Autobus do Santo Dominga odjíždí v 7 ráno a je tam třeba být dříve, aby jsme si koupili lístek, když se autobus zaplní, tak máme smůlu. Taxík je třeba si objednat den předem. Není to hotelové taxi, ale jiné společnosti. Cena je 10 USD.

V lobby baru Macao jsme si dali mojito a rum.
  
Šli se postavit do fronty na rezervaci místa do japonské restaurace Sumptuori na jídlo připravované v teppanyaki. To je jediné, kdy je nutná rezervace do à la carte restaurace. Na klasickou japonskou kuchyni z menu rezervace třeba není, ale pokud chcete zažít něco neobvyklého jako my, a to je japonská kuchařská show, kdy speciality připravují v teppanyaki, potom je nutná rezervace. Rezervace na určitou hodinu se vyřizují až v ten den od 17:20 přímo v restauraci.
  
Objednali jsme si místo hned na 18 hodinu, kdy otevírají. Japonská Sumptuori Restaurant se nachází před lobby hotelu GP Palace, vedle brazilské restaurace Rodizio. Mají společný vstup, kdy brazilská restaurace je vlevo a japonská vpravo. Máme ještě půl hodiny čas, tak jsme zašli na drink do lobby baru Guayacán v hotelu Palace. Na 6 hodinu se vracíme do restaurace. Usazují nás ke speciálně upravenému stolu s vařící plochou a digestoří a kolem dokola jsou židle a plocha na jídlo. Takových stolů tady mají 8 a u každého sedí 10 hostů. Posadili nás společně s amíky a Kanaďany. Potom tady mají ještě klasické stoly. Nejdříve nám přinesli vodu a dali jsme si víno. U číšníka se objednává předkrm, buď sushi nebo tradiční japonská polévka miso nebo nějaká pálivé polévka. Martin vyzkoušel polévku miso, ale moc mu nechutnala. Já jsem zvolil sushi, které zbožňuju.

Následuje kuchařská show. Teppanyaki je způsob přípravy pokrmů přímo před hostem na těchto speciálních stolech. Kuchař při přípravě jídla se snaží hosty pobavit svou kuchařskou show. Jak na všech 8 stolech kuchaři začali třískat kuchyňským náčiním do stolů, tak jsem myslel, že se z toho kraválu zblázním. Do toho hosté hulákají. Až mě rozbolela hlava. Ten kravál je fakt šílený a upřímně mi to hodně vadilo. Pokrmy se připravují postupně, abyste mohli všechny chutě postupně a v klidu ochutnat. Nejdříve připravil rizoto se zeleninou. Následovalo kuřecí a hovězí maso na čínský způsob.
 
Kuchař z dálky házel kousky vaječné omelety do úst zákazníka, který se je snažil chytit. Strašná sranda :-)

Další chod byly krevety a losos. K dispozici jsou jak hůlky tak klasický příbor.

Nakonec následoval dezert. Zvolili jsme zmrzlinu smaženou v těstíčku s oříškama. Nic moc. Zážitek to byl zajímavý, nikdy jsme nic podobného nezažili, určitě doporučuji. Až na ten randál. Na konec dávají hosté kuchaři tringelt. Oni ti Američani a Kanaďané jak jsme si všimli dávají tringelty číšníkům, v barech, kuchařům pořád. Pokaždé, co si šli na pláži k baru pro nějaké pití, tak dali číšníkovi dolar.

V 19 hodin jsme se přesunuli vláčkem do hotelu Bávaro. V lobby rozdávají speciální nápoj, šampus smíchaný s jablečným džusem a snad brandy. Zamířili jsme do baru Hemingway, kde dneska od 17 do 22 hodin probíhá tzv. Tarde de Chocolate, tedy čokoládový večer. Měli připravené 3 stoly plné všeho možného vyrobeného z čokolády a ozdobeného ovocem, vč. čokoládových fontán s bílou i mléčnou čokoládou. Měli tady zákusky, dezerty, bonbony. Byl to zážitek nejen pro chuťové pohárky, ale taky pastva pro oči. K tomu hrál pán na piano. K tomu jsem vyzkoušel zase jinou kávu s alkoholem a horkou čokoládu s vanilkou, kávou a sambucou, což je druh anýzového alkoholického nápoje italského původu.
   
Vláčkem jsme se odvezli zpátky. Je to velká úspora času. I když troška pohybu po tolika jídle by neuškodila.

Pátek 3.2.2017 - Punta Cana

Vstáváme v 7:30, moje teplota 36,9°C v 9 hodin 37°C. Dneska jsem zašli na snídani do restaurace Las Torres, která patří hotelu GP Palace. Tady podávají pouze snídaně 7:00-10:00 a večeře 19:00-22:00. Restaurace je modernější, není tady taková zima od klimatizace. Jídlo je ale podobné, jako v jiných restauracích. Dali jsme si "šampus" Cavu, Quesadilla, což je grilovaná tortilla plněná v tomto případě šunkou a sýrem a zapečená. Většinou je plněná sýrem a masem nebo klobásou Chorrizo. K tomu jsem si dal zapečenou housku s lososem a sýrem, samotného uzeného lososa, pošírované (nebo také ztracené) vejce, opečenou slaninu a kuřecí fajitas, klasika mexické kuchyně.

   

Po snídani jsme šli na pláž. V altánku už se připravuje indická svatba. Několik Indů v typickém sárí už jsme potkali u snídaně. Šli jsme se projít po pláži a udělat pár fotek. Ve stínu je 28°C. Nad hlavami často létají vrtulníky s turisty, kteří si dopřávají vyhlídkový let. Procházíme i kolem vilek, které mají vlastní bazén přístupný přímo z terasy pokoje a velké matrace s nebesy. Jiné zase mají vlastní vířivku na terase.
 
Průběžně jsme se u plážových barů osvěžovali. Všude je dostatek volných lehátek.
   
Došli jsme k bazénu Boca Chica, který patří hotelu Bávaro. Vlezl jsem do něho i s Martinovým mobilem a kartami od pokoje, které jsem měl v kapse. Naštěstí jsem si to brzo uvědomil a všechno se podařilo zachránit a přežilo bez úhony. No nebylo mi z toho zrovna nejlépe. Maximální hloubka bazénu je 2,4 m. Má swim up bar, lehátka, slunečníky a je tady i stůl na ping pong. Dali jsme si drink.
 
O půl 12 jsme se zastavili v La Uva Beach snack bar (vedle italské a steakové restaurace), který je otevřený od 10 do 17 hodin. Připravují tady drobné občerstvení jako hranolky, hamburgery, popcorn, pitu a různé nealko nápoje a pivo. Posadili jsme se venku s výhledem na moře a zobali popcorn a popíjeli pivko.
 
Akorát v altánku probíhá svatební obřad. Velká indická svatba. Hostů je tady požehnaně. Všichni oblečení v tradičním sárí a muži mají na hlavách turbany.
 

Ve 12 hodin jdeme na pokoj. Stále mám zvýšenou teplotu 37,2°C. Oběd jsme si dnes dali u nás v restauraci Behique. Naštěstí tady není dnes taková zima. Dal jsem si hovězí steak, rýži s černými fazolemi, olivami a sýrem a nějakou sekanou, ale tu jsem nesnědl, nechutnala mi. K tomu červené víno. Martin poprvé vyzkoušel zmrzlinu a já tropické ovoce passion fruit česky marakuja. Vnitřek plodu je šťavnatý a obsahuje hodně semínek. A vyzkoušel jsem i místní crème caramel s mandlemi, který mi na Kubě tak chutnal. Tady už méně. Po obědě jsme si šli odpočinout na pokoj a poslali jsme poprvé on-line pohledy přes aplikaci České pošty. Ve 3 hodiny jdeme zpátky na pláž. V baru jsme si dali pivo a koktejl Tequila Sunrise složený z tequily, pomerančového džusu a grenadiny.

V 16 hodin jsme se přemístili k bazénu Barahona hotelu Palace. Je hezký, má vířivku (jacuzzi), lehátka v bazénu, swim up bar a také zde můžete vyměnit ručníky. Dal jsem si Baileys.

V 17 jsme šli na pokoj, osprchovali se a zašli na recepci objednat si na zítra na 6:15 taxík na autobusové nádraží Expreso Bávaro, které je vzdálené 3 km od hotelu. Autobus do Santo Dominga odjíždí v 7 ráno a je tam třeba být dříve, aby jsme si koupili lístek, když se autobus zaplní, tak máme smůlu. Taxík je třeba si objednat den předem. Není to hotelové taxi, ale jiné společnosti. Cena je 10 USD.

Vláčkem jsme se odvezli do restaurace Arrecife, kde dneska od 17:30 pořádají koktejlový večer pro německy hovořící turisty. Převážnou většinu hostů tvoří němečtí důchodci. Mezi lidmi chodí němečtí delegáti a povídají si s nimi, někteří na tabletech vyplňují dotazníky spokojenosti. Je tady postavený "bar", kde připravují různé drinky, stejné jako v barech. Dal jsem si Caipirinhu, což je brazilský národní koktejl z Cachacy, limety a třtinového cukru. Mezi tím nosili průběžně různé jednohubky, malé zákusky. Nachystané měli kokosové ořechy a do toho nalévali směs kokosového mléka, džusu z marakuje a nějakého likéru. Bylo to moc dobré.
  
Chvilku a stačilo. Jen nám bylo blbé se zvednout a odejít. Ale nebyli jsme sami. Více lidí čekalo, až se někdo první zvedne k odchodu. Potom začali i němčouři houfně odcházet. Každý při odchodu jako pozornost dostal barevnou keramickou figurku ženy s nápisem Punta Cana a vlajkou Dominikánské republiky. Podobné figurky prodávali v hotelovém obchodě se suvenýry za 10-15 dolarů.

Pěšky jsme se přes zahradu prošli do lobby hotelu Bávaro a na večeři jsme zamířili do asijské à la carte restaurace "Bamboo". Je teplo, tak jsme si sedli zase venku. Prostředí je tady moc hezké, a to i uvnitř v klimatizované části. Nabízí asijské a indické speciality, můžete využít i stolů s tatami rohožemi, kdy sedíte nebo klečíte jako Japonci na zemi na těchto rohožích u nízkých stolků. Nic pro moje kolena. Ale tato restaurace nás hodně zklamala, a to jak obsluhou, tak kvalitou jídla.
 
Voda, víno, pivo a nealko je zdarma, jiná lepší vína dle nápojového lístku se již platí. Můžete využít salátový bufet, který se nachází uvnitř. Já jsem si nabral hlavně různé druhy sushi. K tomu sójovku, křen wasabi a naložený zázvor. Sushi bylo dobré.
 
Hlavní chod je výběr z menu. Předkrm, polévka, hlavní chod a dezert. Jako předkrm si dal Martin kachní plátky, ale bylo na nich více tučného než masa. První mínus.

Já jsem vyzkoušel čínské knedlíčky dim sum připravované v páře, které mi přinesli ve speciálním košíčku, ve kterém se připravují a k tomu sójovku.
 
Jako hlavní chod jsme zvolil kachnu s rýží, ale taky měla hodně tučného, více než libového masa co se dalo jíst! To u nás Vietnamci v bistrech mají lepší. Druhé mínus. Martin si dal své oblíbené thajské nudle pad thai, ale ty u těch thajských ani nestály. Bylo to připravené formou polévky s tenkými nudlemi a vůbec to nebylo dobré. Další mínus. Vrchol byl, když mu číšník po předkrmu příbor odložil na ubrus, místo aby ho odnesl a přinesl mu nový k hlavnímu jídlu. Dezert, který vozili zase na vozíčku, aby si každý vybral, jsme si raději ani nedali a zamířili jsme raději do baru Hemingway na něco dobrého. Opět hrál nějaký černoch v bílé košili na piano. Dal jsem si svou oblíbenou "jamajskou" kávu, Martin nějaký ořechový likér, ale nechutnal mu, tak si z toho nechal namíchat nějaký drink. Opět jsme tady skoro sami. Pár lidí sedí venku na terase.

Od 20 hodin probíhá v lobby hotelu Bávaro Coconut party (kokosová párty), kde spoře oděná děvčata nabízí kokosové ořechy, které jim asi zůstaly z naší "německé" párty. K tomu hraje živá hudba.
 
Zašli jsme se podívat do jednoho obchůdku se suvenýry. Žádná láce. Pohled za dolar, malá káva Santo Domingo 500 gr za 14 USD, doutníky, rumy, magnetky, ale žádné hezké. Vláčkem jsme se odvezli k nám a šli jsme na pokoj, abychom se nabalili na ráno na výlet, budeme brzo vstávat. Předtím jsme ještě na recepci vyměnili 60 dolarů za místní dominikánské peso (dostali jsme 2700 RDS). Dlouho do noci, jako každý den, hraje hlasitá hudba. Mám problém usnout. Ve 21 hodin mám teplotu 36,9°C. Snad zítřejší celodenní výlet zvládnu.

Sobota 4.2.2017 - Punta Cana

Budík řinčí v 5:30. Moc jsme toho nenaspali. Na 6 hodin jdeme do lobby baru Macao u recepce hotelu GP Punta Cana. Od 6 do 7 hodin připravují brzké snídaně pro lidi, kteří jako my odjíždí na výlet, nebo brzy na letiště a nestihli by klasickou snídani od 7 hodin. Teprve to postupně chystají. Výběr je sice malý, ale stačí. Mají tady šunku, sýr, máslo, pečivo, croissanty + nějakou buchtu, kávu, čaj, džus a ovoce. Něco málo jsme snědli. Je 6:15 a taxík nikde. Volali tam z recepce, že přijede za 5 minut. Nic. Znova volali. Za 2 minuty je tady. Přijel až v 6:40, což jsme už řekli, že nemáme zájem, že to autobus nestihneme, protože vyjíždí v 7 a místa v autobuse jsou omezená a čekat tam do 9 hodin na další spoj se nám nechtělo a navíc bychom nestíhali prohlídku města a zase se vrátit, když poslední autobus odjíždí v 16 hodin a na to se spoléhat nedá, protože když nebude místo, už se nebudeme mít jak vrátit, jedině taxíkem za nehorázné peníze. Zbytečně bychom zaplatili 20 dolarů za taxi na nádraží a zpátky. Taxikář na dotaz, zda autobus stihneme jen řekl "maybe", tedy možná. Nasraně odjel. Měl tady být včas a mohl si vydělat. Na recepci tedy objednáváme taxík na zítra, na neděli, po zkušenostech už raději na 6 hodin. Recepční William se dušoval, že když to objedná on a má i směnu, tak že tady taxík v 6 bude. Uvidíme. Bohužel hotel nemá vlastní taxislužbu, takže za jejich servis není zodpovědný. Vrátili jsme se tedy na pokoj. Aspoň jsme si to nacvičili.

Když už jsme tak brzo vzhůru, vyrazili jsme aspoň na pláž na východ slunce. Slunce vychází každý den kolem 7 hodiny a zapadá v 18:30. Pořídili jsme několik pěkných fotek a už nemusíme příště kvůli tomu brzo vstávat. Hodně lidí běhá po pláži.
      
V 8 hodin jsme šli na snídani. Dneska jsem zvolil pouze sladkou snídani. Dal jsem si palačinky, vafle a na to ovoce (nakládané hrušky v sirupu) a skořici. K tomu čaj i presso. Pro jistotu si ještě měřím o půl deváté teplotu, 36,6°C. Naštěstí viróza pominula i bez návštěvy lékaře. Zase mi to trochu zkazilo dovolenou, ale co se dá dělat. Po snídani jdeme na pláž. Martin se šel projít po pláži, já jsem zůstal pod deštníkem, ať nejsem moc na slunci. Ve 12 už máme hlad, když jsme dříve snídali, tak fičíme na oběd do restaurace Bohio. Dal jsem si tortillový krém, brambor a smažené cibulové kroužky, smaženou rybu, krevety i hovězí hambáč.

Odpoledne jsme leželi u našeho bazénu Saona Pool. Je téměř u pláže (u italské a steakové restaurace). Je hezký. Uprostřed je ostrůvek s palmami. Jsou tady lehátka, slunečníky, swim up bar. Lehátka ve vodě, ani jacuzzi tady není. Chlapík vozí na kole nanuky a zmrzlinu. Jsou zahrnuty v AI. Zrovna probíhá lekce salsy. Pár lidí se zúčastnilo.
 
Později jsme se přemístili k druhému bazénu, který patří také hotelu GP Punta Cana a to Samana Pool (u bufetové restaurace Behique). Je tady swim up bar otevřený od 10 do 23 hodin, kde již notně podnapilí amíci řádí a vyhrávají na plné kule ze svého magneťáku. Dali jsme si pár drinků. Nechybí ani jacuzzi, kachlíková lehátka v bazénu, slunečníky, lehátka, toalety a bouda na výměnu ručníků. Je tady i dětský bazén a spousta vodních atrakcí pro děti a hned vedle je i dětský klub "El Castillo del Pirata".
   
Po 17 hodině jdeme na pokoj.

Pro dnešní večeři jsme zvolili steakovou restauraci La Parrilla, která se nachází na pláži u hotelu GP Punta Cana a otevírací dobu má stejnou jako všechny ostatní. Vstup je od bazénu Saona. Můžete si vybrat, zda chcete sedět uvnitř, nebo venku na terase na pláži, kde se přes den sedí u snack baru La Uva. Výběr jídla je ale totožný ať si sednete uvnitř nebo venku. Posadili jsme se raději venku, ale fouká poměrně silný vítr. Mají to tady nasvícené a na stolech hoří svíčky. Dali jsme si víno. Připravený je bufet, kde si můžete libovolně nabírat celý večer. Jsou tady saláty, krůtí a hovězí pastrami což je delikatesa z konzervovaného libového masa, španělská šunka Jamón Serrano, sýry Ementál a tvrdý švýcarský sýr Gruyère, brambory, pečivo a další. Nabrali jsme si ze všeho trochu a tím pádem jsme si z menu předkrm, polévku ani dezert nevybrali, jelikož jsme si dali steak a to byla teda pořádná flákota masa.
 
Mají tady široký výběr kvalitního masa ze spojených států pocházející z anguského skotu. Zvolil jsem hovězí rib-eye steak z vysokého roštěnce a Martin New York steak, také se mu říká strip steak a ten je pro změnu z nízkého roštěnce. K tomu jsme si nabrali opečené brambory. Měli jsme co dělat abychom to snědli. Jídlo bylo dobré, obsluha trochu vázla. Ale to se dalo přežít.
  

Z hlavní restaurace jsme si na zítra na výlet vzali ještě kousky másla, nějaké krekry, jablka a banány. A kolem 10 jdeme na kutě.

Neděle 5.2.2017 - Santo Domingo

Dneska vstáváme už v 5:30. Na snídani jsme si v lobby baru vzali jen croissant. V 6 přijíždí taxík. Není možné. Nasedáme a fičíme na autobusové nádraží Estación de autobuses 1 (Bavaro Bus Station), Av. Estados Unidos, Cruce de Friusa (Gran Plaza Friusa), 1 blok jižně od čerpací stanice a 3 km od našeho hotelu Grand Palladium. Platíme 10 $. Jediný denní linkový spoj mezi Punta Cana/Bávaro a Santo Domingem zajišťuje společnost Expreso Bávaro. Ve směru Bávaro (Punta Cana) - Santo Domingo odjíždí autobus denně v 7:00, 9:00, 11:00, 13:00, 15:00 a 16:00 hodin. Cena jízdenky jedním směrem je 400 RD$. Nelze koupit zpáteční lístek. Ten se musí koupit zase v Santo Domingu. Lístky nelze ani předem rezervovat. Doporučují být zde 1 hodinu před odjezdem. Lidé již vytváří venku frontu. Odbavovací halu se sedačkami a pokladnu otevírají v 6:30. Je tady dost lidí, ale téměř všichni jsou místní. Kupujeme lístek. Jsou tady i toalety. Autobusové "nádraží" je moderní. Je určeno pouze pro společnost Expreso Bávaro. Za chvíli pouští řidič do autobusu. Autobus je pohodlný, klimatizovaný (je dobré si vzít svetr), je tady wifi a televize, kde promítají během celé cesty film. A také je tady toaleta, protože autobus jede nonstop bez zastávky na občerstvení.
 
Autobus je celkem plný. Moc volných míst nezůstalo. Vyjíždíme v 6:55. Lístky vybíral až v autobuse za jízdy "průvodčí". Autobus má ještě jednu zastávku na druhém terminálu v Punta Caně, kde se zaplní úplně. Cesta utíká rychle.

Všude kolem jsou plantáže s cukrovou třtinou a místy probíhá i sběr cukrové třtiny.

Dominikánská republika se kromě doutníků proslavila také pěstováním cukrové třtiny a výrobou rumu. Stala se útočištěm těch, kteří po převratu na konci 50. let utekli z Kuby. A tím pádem i novou rumovou velmocí. Dominikánská republika od té doby navazuje na tradici velmi kvalitních kubánských rumů. Není divu, že rumy z této oblasti patří ke světové špičce pro svojí vynikající chuť, která je výsledkem poctivé práce a kvalitních surovin. Rumy jsou většinou lehké, s jemnou chutí. Rum vyráběný z melasy má několik druhů – základem koktejlů je bílý rum (blanco), samostatně se pije zlatý (amarillo) a tmavý (añejo). Nákup rumu přímo v Dominikáně vyjde výrazně levněji než u nás. Litr asi nejznámějších značek Brugal a Barceló tady vyjde na dvě stovky, u nás za stejné množství zaplatíte okolo tisícovky. Vyvézt ze země můžete libovolné množství tohoto nápoje, do zemí EU je ale možné dovézt jen litr na osobu, jinak platíte clo. Osvědčené jsou značky Barceló, např. Barceló Gran Añejo, 5 letý Brugal Añejo, 8 letý Brugal Extra Viejo. Firma Brugal & Co. vyrábí tři nejznámější a nejběžnější značky Brugal, Barceló a Bermúdez (nejlepší), společně známé jako "3 B". Dále značky Cubanacán, Cubaney, Guantanamera, Presidente, které vyrábí firma Oliver&Oliver, kterou vedou potomci těch, kteří do Dominikány přišli právě z Kuby.
Když chcete jen to nejlepší pak sáhněte po rumu Cubaney Centenario. Směs až třicetiletých rumů v luxusním balení je zážitkem pro všechny smysly. Získal titul nejlepšího rumu světa pro rok 2012. Výtečný prémiový rum barvy třešňové až mahagonové je tím nejlepším, co rodina rumů Cubaney nabízí. Jedná se o opravdu skvostný rum s lehce ovocnou vůní s nádechem dubu. Lehce povidlová chuť, která se rozvine při jeho pití na jazyku je skutečným zážitkem. Láhev tohoto jedinečného rumu je balena do luxusní zlaté krabičky. Beverage tasting institut z Chicaga ohodnotil tento rum 94 body ze 100, zařadil ho tak mezi nejlepších 10 rumů světa a jako nejlepší rum z Dominikánské republiky. U nás stojí cca 2500 Kč. Těšil jsem se jak si tady nějaký opravdu kvalitní rum koupím za nižší cenu než u nás, ale omyl. Nesehnali jsme takovéto kvalitní rumy ani v Santo Domingu, dokonce ani na letišti v Duty Free Shopech. Tak nevím, kde se dají koupit. Možná jsou určené pouze na export.
Kromě tohoto rumu jsem měl vytipovaný ještě Ron Esclavo XO, věkově nejstarší a nejvyzrálejší rum z rodiny Esclavo, který zraje již plných 23 let v sudech z amerického dubu a je míchán, tak aby dosáhl jedinečné sladší chuti na začátku i na svém konci, s nádechem chutě vanilky, karamelu a skořice s medem. Jednotlivé chutě se unikátním způsobem vzájemně prolínají až do svého jemně kořeněného konce. Větší obsah alkoholu dává vyniknout všem chutím tohoto rumu. Technika výroby je Solera. Rum má krásnou temně hnědou karamelovou barvu. Obsah alkoholu je 42%. Těžká, skleněná lahev je vložená do reprezentativní kartonové krabice, opatřené podpisy majitelů firmy Oliver&Oliver a blendera tohoto rumu. Jde o velmi reprezentativní prémiový rum jedinečné kvality.
Chybu neuděláte ani s rumem Ron Barcelo Imperial Premium Blend, PUNTACANA XOX 50 ANIVERSARIO - rum v exkluzivním dárkovém balení oceněný Zlatou medailí na kongresu rumu 2013 v Madridu, RUM EXQUISITO 1985 - poklad 26 letých rumů, který se datuje do roku 1985, BAVARO GRAND NOIR - barva tohoto 25 letého rumu připomíná odstíny třešňového dřeva. Již při prvním doušku Vás osloví mahagonová intenzivní rozkoš, příjemná chuť s vyváženou harmonií. V ústech ucítíte lehký kokosový nádech, který tento rum řadí mezi ty největší světové “špičky”.

3x projíždíme mýtnou branou, kde řidič platí za autobus 200 RD$, za auto se platí 100 RD$. Během jízdy, právě většinou na mýtné bráně, nastoupí do autobusu prodavač, který nabízel nějaké pití, chipsy a co já vím ještě. Místní si většinou něco koupili. Turistů tady moc není, ti asi jezdí většinou na výlet v rámci organizovaného, předraženého, fakultativního výletu. Před desátou hodinou již vjíždíme na předměstí Santo Dominga, kde má již autobus pár zastávek. My vystupujeme v 10 hodin na zastávce Estación 2 - Parque Enriquillo, která se nachází u čínské čtvrti (Barrio Chino) - vidíme typické čínské stavby. Ale nezdržujeme se tady. Je to první zastávka, když autobus přejede most přes řeku Río Ozama a zahne doleva a zastaví pod mostem. Tady vystupuje asi polovina autobusu. Většina si bere taxík. My už jdeme po svých, protože jsme v podstatě už blízko historické koloniální zóny. Nenechte se nalákat taxikářem, opravdu už jste blízko historického města. Jinak se dá případně domluvit s řidičem. Autobus potom pokračuje na hlavní terminál Estación 1 na ulici Calle Juan Sánchez Ramírez casi esquina con Máximo Gómez u zastávky metra Joaquín Balaguer. Odtud budeme odjíždět zpátky. Doporučuji vystoupit jako my na první zastávce.

SANTO DOMINGO DE GUZMÁN (zkráceně Santo Domingo) je moderní a kosmopolitní město, hlavní město Dominikánské republiky se 2,5 miliony obyvatel. Bylo kolébkou americké civilizace v průběhu 15. a 16. století Bylo založeno 4. srpna 1496 královským prefektem ("el Adelantado") Bartolomějem Kolumbem (Don Bartolome Colón), bratrem slavného Kryštofa Kolumba (Cristobal Colón) - objevitele ostrova Hispaniola, na kterém se Dominikánská republika nachází společně se sousedním chudším Haiti. Vzápětí se stalo reprezentačním sídlem španělského královského dvora a centrem španělské kolonizace Střední Ameriky. Je nejstarším městem Nového světa a pyšní se první katedrálou, první univerzitou, první nemocnicí a dokonce i první dlážděnou ulicí na americkém kontinentu. Tady se zrodila americká civilizace. Právě odtud začalo dobývání Nového světa. Díky své historické a kulturní hodnotě byla jeho koloniální část roku 1990 zapsána na seznam UNESCO jako kolébka evropské civilizace v Novém světě a jako jedno z 10. nejzajímavějších měst Karibiku pro kulturní turistiku. Santo Domingo bylo také místo, kde se začal rozvíjet transatlantický obchod s otroky kvůli nově zakládaným třtinovým plantážím.

Jeho návštěvu určitě doporučuji. Nasazuji si ortézu na koleno a vyrážíme na prohlídku města. Po městě se můžete pohybovat několika způsoby. Jezdí tady metro, které má 2 linky, sever-jih o délce 15 km se 16 stanicemi (linka 1 - oranžová) a západ-východ (linka 2A - modrá) se 14 stanicemi. Ale na prohlídku starého města ho vůbec nevyužijete. Dále tady jezdí autobusy veřejné dopravy - OMSA, denně od 6 do 21:30, jízdné je 10-115 RD$ a dopravní prostředky público a guagua s jednotným jízdným 5 RD$. Bohatě si vystačíte s vlastníma nohama a všechny zajímavé památky v pohodě projdete pěšky. A pokud se Vám nechce jít pěšky, nebo si chcete prohlídku města zpestřit, můžete využít turistický vláček Chu Chu Colonial, který jezdí denně od 9 do 17 hodin. Vyjížďky začínají vždy v celou v Parque Colón (Kolumbův park) a trvají 45 min. Vláček jezdí po největších pamětihodnostech starého města. Trasa nabízí překrásné panoramatické výhledy, které jsou doplněny informacemi o nejvýznamnějších památkách historické čtvrti města, z nichž některé jsou starší více než 500 let. Ale my jdeme po svých. S ortézou jsem to v pohodě uchodil.

Historická KOLONIÁLNÍ ZÓNA (Zona Colonial de Santo Domingo) s nejstaršími památkami Nového světa se nachází v srdci města na západním břehu řeky Río Ozama. Dlážděné ulice zde před staletími vystavěli španělští dobyvatelé. Nachází se tady zachovalé budovy z počátku 16. století, z nichž mnohé v současnosti slouží jako muzeum. Ještě dnes lze ve staré části města obdivovat zachovalé části kdysi mohutných obranných valů, jež měly chránit obyvatele před útoky francouzských a anglických lodí. Koloniální město je jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst celého Karibiku. Chrání asi 300 monumentů. Roku 2010 byla vyhlášena Hlavním americkým městem kultury. Od ledna 2014 je historické centrum pouze pěší zónou.

Staré centrum není velké, takže na procházku stačí několik hodin. My jsme ho prošli za 4,5 hodiny. Je fakt, že jsme nikde neseděli a neodpočívali, protože jsme chtěli stihnout zpáteční autobus v 15 hodin, kdyby byl náhodou plný, tak ať máme rezervu ještě na poslední spoj v 16 hodin. Času by to chtělo o něco více, ať se člověk tolik nehoní. Ale turistické autobusy ještě stíhají v ten den národní park Los Tres Ojos nedaleko Santo Dominga, kde jsou jeskyně s jezírky a kde se lidi koupou. Takže na město možná nemají ani tolik času jako my. Na druhou stranu nejsou vázání zpátečním autobusovým spojem.

Při stoupání do svahu, kde jsou umístěny řemeslné krámky, se dostaneme na ulici Calle Isabel La Católica (původně nazvanou Calle del Comercio). Odbočení doprava na konci této ulice nás zavedlo ke komplexu koloniálního kostela a pevnosti, jedinému svého druhu ve městě. Iglesia Santa Bárbara a El Fuerte de Santa Bárbara je tak nazván jako celek. Je to jeden z nejstarších kostelů s pevností z koloniální doby. Byly vystavěny samostatně, kostel r. 1537 na bývalém kamenolomu, ze kterého byl získáván stavební materiál pro výstavbu většiny monumentů koloniální části města. Je zasvěcen patronce vojáků, svaté Barboře. V té stejné kapli došlo k tomu, že zde byl pokřtěn Juan Pablo Duarte, zakládající otec vlasti. Kostel, byť má být otevřený denně od 8:30 do 19 hodin, byl uzavřený, takže jsme neměli možnost nahlédnout dovnitř.

Na rohu Delmonte y Tejada (ulice Calle Hostos) jsou, jako památník nekončící zkázy, ruiny františkánského kláštera - Ruinas del Monasterio de San Francisco, který byl vystavěn v roce 1512. Stalo se to zde, kde byl Taino jménem Guarocuya pokřtěn na křesťanskou víru a dostalo se mu vzdělání. Katolická církev se snažila Santo Domingo proměnit v církevní hlavní město západní polokoule. Zapsal se hlubokým způsobem do dominikánské historie pod nyní velice slavným mystickým jménem „Enriquillo". Na klášter několikrát zaútočily přírodní živly, dvakrát ho pobořilo zemětřesení, jednou hurikán a navíc jej vzal útokem korzár sir Francis Drake. Říká se, že je zde pohřbený Bartoloměj Kolumbus, ale není to jisté. Nachází se tady Kaple třetího řádu - Capilla de la Tercera Orden Franciscana, křížová chodba a klášterní kostel. Dovnitř se nám nepodařilo ani z jedné strany proniknout. Před ruinami je hřiště na basket, kde místní kluci hrají basketbal.

 

Po ulici Calle Hostos, kterou lemují nádherné barevné domečky jsme došli k viktoriánskému kostelu Iglesia Nuestra Señora de la Altagracia, postavenému Nicolasem de Ovandem r. 1503. V nemocniční kapli z 18. stol. se nachází socha doktora Josého Gregoria Hernandéze. Panna Altagracia je svatou ochránkyní Dominikánské republiky, oslavována každoročně 21. ledna. Zrovna v kostele probíhala mše.

   

Naproti vstupu do kostela, na ulici Calle Las Mercedes jsme vlezli do obchodu s doutníky, La Leyenda del Cigaro. Mají tady obchůdek, ale také tady nějaké doutníky vyrábějí.
 
Kolega z práce chtěl, abych mu nějaký doutník dovezl. Vybral jsem mu dva doutníky nejznámějších značek a to konkrétně Arturo Fuente Gran Reserva Petit Corona za 350 RD$ a La Aurora Cetros za 200 RD$, což je celkem 300 korun. Dominikánská republika patří mezi hlavní producenty špičkových prémiových doutníků. Ročně tady vyrobí na 150 miliónů doutníků. Ty nejlepší se vyrábějí ručně. Znalci cení jejich mimořádnou, nasládlou chuť. Poté, co se na Kubě dostal k moci Fidel Castro, mnoho bohatých majitelů továren na cigarety, doutníky si sbalilo kufry a přestěhovali se sem. Dnes se všechny prestižní značky cigaret vyrábějí ze zdejšího tabáku. Říká se, že "Nejznámější doutníky jsou z Kuby, ale ty nejlepší z Dominikány". Kvalita dominikánských doutníků již dávno překonala doutníky kubánské. Nejznámější jsou značky Arturo Fuente a La Aurora. Jejich nákupem nic nezkazíte. Doporučované jsou dále zejména značky León Jimenés, Monte Cristi, Dunhill, Peterson, Don Esteban. Doutník se nešlukuje, neodklepává a v žádném případě se znovu nezapaluje. Pokud jednou vyhasl, jeho chuť při opětovném zapálení už není dobrá. To není z mé hlavy, to jsem se dozvěděl na Kubě.

Hned vedle kostela se rozkládají ruiny první nemocnice, která byla založena v Novém světě se jménem Ruinas del Hospital San Nicolás de Bari v byzantském stylu. Mezi jejími zdmi byla postavena první kaple zasvěcená panně Virgen de la Altagracia, patronky Hispanioly. Nemocnice byla vybudována v roce 1503 a udržela si svou velkolepou architektonickou formu po celá staletí. Špitál odolával zkáze až do roku 1911, kdy jej zničil hurikán. Nejpozoruhodnější částí je dvouposchoďový portál s renesančními sloupy a skvostný gotický oblouk nad ním. Ale kromě toho nás zaujalo množství barevných zeleno-červených papoušků aratinga zelenokřídlý (Hispaniolan Parakeet, lat. Aratinga Chloroptera), kteří vykukují z cihlových škvír. A samozřejmě jich hodně poletuje nad našimi hlavami.

  

Nedaleko odtud jsme vlezli do jednoho obchůdku, kde jsem koupil kávu Santo Domingo (v bílém sáčku), která je považována za nejlepší kávu Dominikánské republiky. Dominikánská káva patří k vůbec nejlepším na celém světě. Zrna rostou ve vysokých nadmořských výškách na svazích Centrální Kordillery. 500 gramů nemleté kávy stálo 260 RD$ (5 USD) a stejné množství mleté (pro mamku) 6 USD. Stejnou kávu prodávají u nás v hotelu v obchůdku za 14$.

Procházka po ulici Arzobispo Meriño nás zavedla ke Casa de la Moneda (Casa de los Medallones) neboli mincovně. Dům postavený roku 1540 je ozdobený údajně nejhezčím portálem v celém hlavním městě. Pojmenovaný je pravděpodobně podle 5 medailonů s lidskou tváří na sloupech a nad dveřmi. Prostřední obličej pravděpodobně patří králi Karlu V.

Přicházíme na ulici Calle Isabel La Católica, kde se nachází dům La Casa del Cordón, datovaný na počátek 16. století. Tato budova je jedním z prvních rezidenčních majetků v Santo Domingu. První majitel, Francisco de Garay, pozdější zakladatel španělské Jamajky, přijel s Kryštofem Kolumbem při jeho první plavbě. Podle historických záznamů byl Garay rovněž veřejným notářem v Hispaniole a je rovněž znám tím, že si v nemovitostech nashromáždil nesmírné bohatství. Když král Ferdinand pověřil Franciska Tampiu funkcí starosty města Santo Domingo de Guzmán, rovněž požádal Dona Diego Colóna, aby vyklidil svou rezidenci na Torre del Homenaje. Colón pak dočasně obýval právě dům Casa del Cordón postavený roku 1502 v isabelském stylu, společně se svou manželkou a doprovodem. Na tomto místě se narodily jeho dvě dcery, Felipa a María, v roce 1510 a 1511. Je to nejstarší kamenná stavba v Novém světě se 2 poschodími. Své jméno dům získal podle portálu s půvabnou arabeskovou dekorací a obřím kamenným mnišským pásem františkánského řádu, který visí nad vstupem a imituje tak islámský pravoúhlý dveřní portál známý jako arraba. V současné době jsou zde kanceláře banky Banco Popular Dominicano, instituce, která financovala rekonstrukci tohoto objektu. Je možné bez poplatku navštívit nádvoří s dlážděním v mudejárském stylu.

  

Na stejné ulici Calle Isabel La Católica v čísle 261 se nachází Muzeum rumu a cukru, Museo del Ron Dominicano y la Caña, ale v neděli je zavřené. To nám zase až tak nevadí, navštívili jsme muzeum rumu Havana Club v Havaně.

A co by kamenem dohodil se rozkládá prostorné Španělské náměstí, Plaza de España nebo také Plaza de Armas, symbol veselé zábavy historického centra s pěkným výhledem na řeku Ozama a její druhý břeh. Právě zde se v minulosti nacházelo místní centrum moci a obchodu. Z přilehlého přístavu vyplouvaly plně naložené lodě, připlouvali sem obchodníci přivážející otroky z Afriky, které hned na místě prodávali v dražbě. Celou jednu stranu náměstí teď zabírají restaurace s venkovními zahrádkami. Uprostřed náměstí se tyčí socha Nicoláse de Ovando, guvernéra Hispanioly v letech 1502-1509.

 

Dominantou náměstí je vícekrálovský palác Palacio Virreinal Alcázar de Diego Colón (Diegův dům), který je otevřený od úterý do neděle od 9 do 17 hodin. Byť vstupné 50 RDS není vysoké, dovnitř jsme nešli. Prohlédli jsme si stavbu pouze zvenčí. Budova paláce byla postavena na náměstí Plaza de España na okraji prudkého svahu s výhledem přes řeku Ozama. Žil zde syn Kryštofa Kolumba admirál Diego Colón spolu s manželkou Marií de Toledo. Její sochu najdete z pravé boční strany paláce.

Dům dostal od katolického krále Ferdinanda. Diego přišel do země v roce 1509 coby guvernér ostrova a jeho úkolem bylo postavit zde dům pro krále a jeho potomky, kteří měli zůstat na ostrově. Dnes se uvnitř nachází Museo Alcázar de Colón, které je výsledkem tří rekonstrukcí a do značné míry jen replikou bývalého paláce ovšem s autentickým renesančním nábytkem a předměty popisující život španělské šlechty v Americe 16. století jakou jsou tapisérie, portréty, hudební nástroje, modely lodí. Alcázar de Colón je grandiózní a velkolepé obydlí, které Don Diego Colón nařídil přestavět a rekonstruovat jako svou přepychovou rezidenci. Stavební práce na Alcázar začaly v roce 1510 za účasti asi 1500 domorodých Tainos pod přísným dohledem španělských architektů, kteří byli za tímto účelem dopraveni na ostrov. Práce byly prováděny při používání velmi primitivních nástrojů, pil, dlát a kladiv. Tento velkolepý palác, směs stylů mudejarské gotiky a španělské a italské renesance, byl dokončen bez použití jediného hřebíku ve všech jeho 22 pokojích i 72 dveřích a oknech, které se dokonce i dnes dají otevírat a zavírat s pomocí velkých mahagonových příčných nosníků pevně zapuštěných do tlustých zdí. Dvoupatrová rezidence má arkádové průčelí. Na tomto místě se v roce 1512 a 1513 po sobě narodily této dvojici další dvě dcery, Juana a Isabel. Přilehlá kaple, jejíž původní konstrukce byla zachována, byla svědkem svatby Enriquilla a Mencíi v roce 1517. Enriquillo je výjimečným ztělesněním boje proti bezpráví. Manželé Columbovi v něm žili jen do roku 1523, kdy se definitivně vrátili do Španělska a dům přenechali svým dětem a vnukům, kteří zde žili dalších sto let. Potom se opuštěný palác pomalu rozpadal, až z něj zbyly jen obvodové zdi. V r. 1533 dorazil jistý kapitán Francisco de Barrionuevo do Hispanioly na palubě válečné lodi. Pod jeho velením bylo 200 vojáků a byl vybaven paktem podepsaný Karlem V., a šlo prokazatelně o první diplomatický dokument, který byl vyměněn mezi evropskou politickou mocí a politickým zřízením Nového světa. Uvedený dokument byl adresován Enriquillovi a vyzýval ke zrušení otroctví. Tento doposud ponížený Taino, který se nyní stal nezkrotným a hrdým, a jehož síla byla inspirována jeho lidem s požadavkem pouze respektovat svobodu a důstojnost, tento dokument podepsal a jako znak souhlasu jej přiložil na svou hlavu a okamžitě nařídil svým stoupencům sejít z hor Sierra de Bahoruco a požadovat dodržení tohoto paktu. Původní zdi statečně čelily bouřím času a stále stojí až do dnešních dní, tichý svědek mnohých intrik, triumfů a agónií, které potomci admirála Don Kryštofa Kolumba snášeli a trpěli po celých sedm dekád. Alcázar byl sídlem prvního španělského soudu v Novém světě a tribunálu místokrálovství. Odtud byl Nový svět spravován, byly založeny vojenské strategie a zahajovány expedice. Toto centrum moci a autority nakonec uskutečnilo kolonizaci Guatemaly, Kuby, Peru, Mexika, Floridy, Portorika, Kolumbie a Jamaiky. Princův palác Alcázar byl rekonstruován v roce 1955 pod řízením španělského architekta Jater Barrosa.

Vedle je umístěno muzeum místokrálovství, Museo Naval de Las Atarazanas, kde si můžete prohlédnout vystavené primární dokumenty historické důležitosti, které nesou podpisy katolických králů Ferdinanda a Isabelly.

Z levé strany paláce Alcázar (pohledem čelem) se nachází brána Puerta de Las Reales Atarazanas rekonstruována v roce 1970.

Las Reales Atarazanas neboli Královské loděnice (Španělský námořní sklad) je zatočená řada koloniálních domovních průčelí s obchody lemující ze severní strany palác Alcázar. Oslnivost architektonického výrazu 15. a 16. století je vyjádřena v kolosálních, starobylých budovách loděnic Atarazanas. Úzké uličky, které je stěží oddělují od Alcázar de Colón, admirality (Bateria del Almirante), nabízejí jedinečnou příležitost si představit epochu, jejíž pravá historie je milníkem dědictví všech Američanů. Byly to sklady sloužící k ukládání zboží dovezeného na lodích. Loděnice byly vybudované v přední části paláce, takže guvernér mohl sledovat co doveze a vyveze ze země. Byly postaveny mezi lety 1509-1536. Reales Atarazanas vytvářejí grandiózní komplex, který nemá v tehdejších Amerikách srovnání. Podobný je jim jen areál Atarazanas Reales de Barcelona, považovaný za architektonický skvost katalánského přístavu. Jednotlivé budovy Atarazanasu jsou propojeny prostřednictvím vnitřních nádvoří a v současné době tvoří prostory pro umělecké galérie, obchůdky se suvenýry a kancelář svazu kulturního dědictví. Přes opatrně chráněná okna loděnic se pomalu formuluje nezřetelné zjevení panny – i když jde o imaginární bytost. Je oděna ve stylu minulých století, část jejího obličeje se pokrývá ruměncem, když přijímá s vějířem v ruce význačné občany, kteří jako první zřídili první španělský dvůr v Amerikách.

Bateria del Almirante (Baterie admirála) byla postavena jako dvojitá zeď, kde se dalo procházet na povolení po obvodu Atarazanas a Alcázar de Colón na straně řeky.

Odtud (stejně jako od Las Casas Reales) je vidět Faro de Colon (Kolumbův maják) na východním břehu řeky Río Ozama. Tento monumentální maják o rozměrech 250 x 100 m ve tvaru obrovského kříže a výšce 50 m byl postaven a otevřen roku 1992 jako připomínka 500. výročí objevení Nového světa (Ameriky) Kryštofem Kolumbem. Je to největší maják světa. Když se rozsvítí, je jeho záře vidět až v 300 km vzdáleném Portoriku. V hrobce jsou údajně uloženy i Kolumbovy ostatky. Španělé ovšem tvrdí, že je mají "doma" v Seville. Bezpochyby ale jde o nejvhodnější hold jeho památce. Celý komplex skrývá řadu muzeí, galerií a knihoven. Ovšem zdálky, ale i z blízky mi připomíná panelák. Otevřený je úterý - neděle od 9 do 17hodin a vstupné by mělo být 30 RDS. My jsme k němu nejeli, je to už dost daleko a musela by se využít nějaká místní doprava.

Obešli jsme Alcázar de Colón z druhé strany, kolem řeky Ozama, kde se nachází přístav a naproti brána Puerta de San Diego - Puerta de la Mar (Dveře moře), kterou jsme se vrátili zpátky na Španělské náměstí. Tato původní brána, původního starého města, byla postavena roku 1549 jako ochrana města proti útoku přicházejícímu od řeky. Brána zpřístupňovala zdmi obehnané město ve směru od přístavu. Ještě dnes naproti brány je další zbytek obranného systému s děly namířenými na řeku. Před bránou se nachází ještě socha politika Juan Pablo Duarte, zakládajícího otce vlasti.

 

A přicházíme k velkolepému architektonickému komplexu, který je částí budov, které byly za koloniálních dob nazývány Las Casas Reales (královské nemovitosti) na ulici Calle Las Damas. Ohraničují další stranu Španělského náměstí. Dvě sousedící a propojené budovy byly postavené ve stejné době mezi lety 1503-1520. Budova napravo je Palác guvernéra, druhá budova zvaná Real Audiencia (Královská audienční síň) byla sídlem místní vlády a také nejvyššího královského soudu s jurisdikcí pro celý tehdejší Nový svět a celý tento komplex byl potvrzen ediktem krále Ferdinanda V. 5. dubna roku 1511. Real Audiencia byl první soudní dvůr španělské koruny v amerických koloniích. Soud byl ve 2. poschodí a v přízemí sídlilo hlavní účetnictví. Později tento komplex sloužil vojenským velitelům. Královská audienční síň v době svého vzniku především kontrolovala a omezovala až příliš vysoké pravomoci, které byly poskytnuty místokráli Donu Diego Colónovi, které zdědil po svém otci. Těžké, kamenné budovy s renesančními okny, které připomínají spíš kasárna než vládní palác, byly postrachem nejen tohoto ostrova, ale i celého španělského Karibiku.

Po roce 1795 Španělsko postoupilo východní Hispaniolu Francii jako součást basilejské dohody a Královská audienční síň, resp. nejvyšší soud pro karibskou oblast byl přenesen 12. listopadu 1799 na Kubu. V průvodci psali, že z jižního průčelí budovy Casas Reales, které je obráceno do ulice Las Mercedes, můžeme obdivovat jediný na světě známý erb královny Juana de la Castilla, která si vhodně vysloužila příjmení „Juana la Loca", manželka Felipe el Hermosa. Ptali jsme se, ale nikdo nám neuměl poradit, kde ho najdeme. Jediný erb (a podle google by to mohl být on) jsme našli na průčelí budovy směrem od řeky. Vedle něj z okna visí vlajka Dominikánské republiky. Tento artefakt by měl být v současné době vystaven v Museo de las Casas Reales, ale ani tam o něm nic nevěděli. Přímo před Real Audiencia se nachází několik starých děl, nějaké železné sochy, ale hlavně sloup se slunečními hodinami (Reloj de Sol), vztyčené v roce 1753 na žádost Francisco de Rubio y Peñaranda, aby měli královští úředníci z Audiencie pojem o čase. Tyto hodiny ukazují přesný čas dokonce i v dnešních dnech. Jde o jedny z nejstarších slunečních hodin v obou Amerikách.
 
Dnes jsou v Casas Reales umístěny instituce Museo de Las Casas Reales a kancelář Fundación Dominicana para el Desarrollo (Dominikánská nadace pro rozvoj), instituce, která financuje restauraci těchto prostorů. Podle populární lidové tradice je možné zde zaslechnout podivené hlasy, o kterých se říká, že patří oněm „dobrým" jezuitům, kteří jsou již dávno zesnulí. I my jsme navštívili Museo de Las Casas Reales - Muzeum královského majetku. V 16. století bylo sídlem správy Západní Indie, později sídlem nejvyššího soudu guvernéra. Nad hlavním vstupem se nachází okno lemované dvěma miniaturními sloupy a erbem krále Karla V.

Otevřené je denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin. Vstupné je 100 RDS a určitě stojí za návštěvu. Je moc pěkně udělané a je tady toho hodně k vidění. Dokumentuje pestrou historii Santo Dominga starými tapisériemi, námořními mapami (na jedné jsou zobrazeny zámořské objevitelské plavby ze Španělska), španělskými navigačními pomůckami, tainskými artefakty, okovy otroků kteří pracovali na třtinových plantážích. Najdete tady repliky lodí Kryštofa Kolumba, model lisu na cukrovou třtinu, zařízení lékárny ze 16. století, ukázky zbraní a brnění, kočárů, původní dřevěná vrata, vyřezávaný sloní kel, kancelář generálů, rekonstruovaný královský soudní dvůr, Sala del real acuerdo de la audiencia i guvernérovo sídlo. Z některých oken je výhled na řeku Río Ozama a Faro de Colon. Dostanete se i na několik vnitřních nádvoří. Na jedné tabuli jsou vypsáni všichni guvernéři a generálové Santa Dominga včetně letopočtů kdy vládli.
     
Prohlídka nám zabrala 40 minut. Samozřejmě že bychom tady mohli strávit více času, ale ještě toho máme hodně před sebou.

Před palácem, na ulici Calle Mercedes, čeká koňská drožka na nějakého pohodlného turistu. My pokračujeme hezky po svých. V ulici Calle Mercedes se vedle sebe nachází dvě budovy ze 16. století. Dům Casa de las Gárgolas své jméno získal podle vystupující řady šesti chrličů s tvářemi pokřivenými do nepříjemného výrazu přímo nad hlavním vstupem.

Sousední dům La Casa de Juan Villoria je další významnou budovou z raně koloniálních dob postavená v roce 1520 pro královského komořího Juana de Villoriu.

U Las Casas Reales začíná ulice Calle de las Damas - Ulice dam, která je od roku 1502 nejstarší dlážděnou ulicí v Novém světě (Ameriky). Její zvláštní jméno, Dámská ulice, pochází z doby, kdy se tu procházela snacha Kryštofa Kolumba, velice populární María de Toledo, doprovázená svými dvorními dámami do zdejšího kostela. Spojuje dvě významné dominanty města a to pevnost Fortaleza Ozama a náměstí Plaza España. Najdete tady kavárny, restaurace, hotely, obchůdky se suvenýry a některé instituce. Akorát ji hyzdí elektrické dráty, které jsou vedené úplně všude a množství aut, které po ní jezdí. Pořídit pěknou fotku bez auta nebo bez drátu je téměř nemožné. Mohli tady taky udělat pěší zónu.

Na začátku prestižní Dámské ulice v čísle 57 jsou budovy Casa de los Dávila (obytný dům rodu Davilů) a na něj přilepená Capilla de Nuestra Señora de los Remedios - Kaple naší matky milosrdné, okouzlující budova vystavěná v 16. století téměř výhradně z cihel v mudejarském stylu jako soukromá kaple Davilů, prominentní rodiny koloniálních osadníků, kde se na výzvu hlasu zvonu ke klekání k modlitbě shromažďovali všichni obyvatelé města, aby se modlili na počest vtělení. Cihlová fasáda je ozdobená půvabnou trojposchoďovou zvonicí s výhledem na přístav. Francisco Davila byl v té době nejbohatším mužem na ostrově. Je zde pohřbený on i členové jeho rodiny.

Vedle Casa de los Dávila se nachází dům připomínající spíše zámek (ze strany od řeky) postavený roku 1502. Jedná se o Casa del Comendador de Lares Nicolás de Ovando, rezidenci guvernéra Nicolás de Ovando (La residencia del gobernador), prvního guvernéra Ameriky. Jeho palác se proslavil svým nádherným goticko-alžbětinským portálem, který je jediný svého druhu v Novém světě a je oceňován některými historiky jako architektonický skvost. Dnes zde sídlí nejluxusnější a nejkrásnější hotel v Santo Domingu a nese guvernérovo jméno - Hotel Hodelpa Nicolás de Ovando a často hostí i hlavy států. On byl tím pravým zakladatelem Santo Dominga, jeho pevnosti a prvních patnácti zděných budov, které přikázal stavět na pravém břehu řeky Ozamy poté, co Novou Isabelu na levém břehu roku 1502 zcela zničil hurikán. Nahlédl jsem pouze do lobby, ale podle fotek na googlu vypadají jeho interiéry nádherně. Ukrývá i venkovní bazén a nádherná atria. Skrytý luxus v centru města.

 

Přímo před vstupem do hotelu Nicolás de Ovando se rozkládá malé náměstí Marie z Toleda, Plaza María de Toledo s kašnou ze 16. století. V neděli se mění na tržiště.

 

Jednu stranu náměstí lemuje budova postavena ve formě hvězdy mezi lety 1714 a 1747, která sloužila jako chrám Ježíšova řádu, Casa de los Jesuitas - Jezuitská kolej, jedna z nejstarších budov ve městě. Býval to jezuitský kostel. Komandér řádu Nicolás de Ovando nařídil její vystavění v roce 1701. Dřívější sídlo Universidad de Gorjón (Gorjónská univerzita) se v roce 1711 stalo opatstvím Casa de los Jesuitas. Na nádvoří se nachází krásný islámský portál. Komplex těchto budov zaujímal plochu 788 m². Jezuité byli ovšem nedlouho po dokončení vyhnáni ze všech španělských kolonií a svatostánek rychle chátral a nakonec byl odsvěcen. V roce 1958 byla stavba restaurována a velikášský prezident Trujillo, který Dominikánské republice dlouho vládl jako diktátor ji nechal přebudovat na pompézní Panteón Nacional - Národní Panteon postavený z velkých, nahrubo otesaných vápencových kvádrů, v nichž objevíme množství zkamenělých schránek mořských živočichů. Zřejmě měl na mysli především svůj vlastní památník. Střední hlavní chrámová loď a postranní kaple jsou navrženy ve tvaru krucifixu. V bodě jejich průsečíku je kopule, ze které je zavěšen grandiózní víceramenný lustr – dar španělského generála a diktátora Francisca Franca jako symbolický příspěvek jeho země k procesu restaurování tohoto monumentu. Mříže se svastikou na oknech na balkónech uvnitř jsou pro změnu darem Třetí říše. Dnes je tu pohřbena většina významných vojenských a politických postav dominikánských dějin. Před ním stojí čestná stráž. Prohlédnout jsme si ho mohli zdarma, dokonce i v neděli, byť jsem měl načteno že je otevřeno od pondělí do soboty (9-19 hodin).

 

Vedle Plaza María de Toledo se na ulici Calle Las Damas nachází v č. 44 obchůdek se suvenýry Flor Ambar Gift shop, kde kupujeme 2 pohledy za 1 USD a 2 známky do Evropy za 2 USD (1 stojí 60 RDS).

A hned vedle v č. 42 se nachází Casa Francia nebo také Casa de Hernán Cortés (po-pá 9-17, vstup zdarma), která byla původně sídlem slavného konquistadora Hernána Cortése, a která je dalším z oněch patnácti domů které nařídil postavit Frey Nicolás de Ovando v roce 1503 na pronájem návštěvníkům. Věří se, že to byl Cortés, tehdy úředník města Santo Domingo, kdo zde plánoval svou strategii pro trestné výpravy proti mexickému Montezumovi. Dnes je zde francouzská ambasáda, taneční sál, malé divadlo, knihovna a obchod se suvenýry.

Pokračujeme po ulici Calle Las Damas. Vlevo z ní odbočují schody Las Escalinatas del Conde, které vedou k řece Ozama.

Přímo naproti schodiště začíná ulice Calle El Conde, která je obchodním středem starého města, tzv. "Zona Colonial de Santo Domingo". Je to mozaikovitě dlážděná ulice, která spojuje parky Colón a park Independencia. Je to jediná pěší zóna hlavního města s luxusními obchody, hospůdkami, elegantními kavárnami, galeriemi. Uprostřed stojí busty národních hrdinů. Schází se zde i hráči domina. Svoje jméno nese na počest Hraběte z Peñalvy (Conde de Peñalva), guvernéra Hispañoly, který v roce 1655 zabránil dobytí města Angličany. Byla a stále to je nejznámější a hlavní ulice starého Dominga.

  

My ale zatím pokračujeme dále po ulici Las Damas. Hned za "křižovatkou" stojí jedna z prvních patnácti staveb, které byly vystavěny na základě příkazu Ovanda v roce 1504. V současné době jsou v této budově kancelář Sociedad Dominicana de Bibliófilos (Dominikánská bibliofilistická společnost) a také Academia de Ciencias de la Republica Dominicana. Obě jsou velmi pěkně restaurované koloniální budovy.

Přímo naproti stojí Casa de Bastidas, která je součástí vojenského komplexu pevnosti Ozama. Budova byla postavena kolem roku 1510 pro biskupa Rodriga Bastidase, který zde působil jako královský výběrčí daní a později se stal významným dobyvatelem a kolonizátorem Kolumbie. Ve skutečnosti byl v roce 1512 Rodrigo de Bastidas čestným starostou Santa Dominga a jeho "casona" (panské sídlo) nyní slouží jako kanceláře kulturních institucí a řemeslná dílna a sídlí zde Museo Infantil Trampolín. Na nádvoří jsme mohli nahlédnout bez placení. Do muzea se asi vstupné nějaké platí. Otevřeno je denně kromě pondělí.

 

Bránou Puerta Carlos III. z r. 1787 se vstupuje do pevnosti La Fortaleza Ozama. Otevřeno je denně od 8 do 17 hodin a vstupné je 70 RDS. Nešli jsme dovnitř, protože všude stojí bílé stánky, jako z pouti. Pouze jsme nakoukli od vstupu. Na obloze se stahují černé mraky. Brzo bude pršet. Pevnost nese jméno po nedaleké řece Ozama. Stavba pevnosti probíhala od roku 1502 do roku 1508 pod dohledem guvernéra Fray Nicoláse de Ovando. Je to nejstarší vojenská stavba v Americe. Od roku 1503 až do roku 1925 nad její bránou zavlály vlajky 7 různých národů. Od svého vzniku byla symbolem moci. Kdo ji držel, ovládal město a v prvním období kolonizace i celý ostrov. Je vybudována na strategickém místě nad řekou. Posláním pevnosti bylo chránit vstup do přístavu a potažmo do města před útoky pirátů a dobyvatelů. Za dobu své existence byla několikrát dobyta. Stavebním materiálem byl kámen, který si i dodnes zachoval svůj starobylý vzhled. Za mohutnými hradbami se skrývají původní děla. Nejmohutnější částí pevnosti je masivní středověká kamenná Věž cti (La Torre del Homenaje), postavená v letech 1503-1507 z nařízení Nicolase Ovanda. Šlo o první rezidenci Diega Kolumba když zde žil se svou ženou při opravách jejich paláce. Následně sloužila jako vězení a hladomorna. Uvnitř objevíte tajemné tunely a žaláře, kde bývali drženi vězni včetně Kryštofa Kolumba poté, co padl do zajetí, starý muniční sklad. Dnes je z ní jedinečný výhled na řeku Ozama, na moře a skoro na celé město. Na vnitřním nádvoří stojí socha slavného kronikáře kolumbovské doby Gonzala Fernández de Oviedo (Kronikáře Indií) v nadživotní velikosti. Ještě jsme nakoukli přes nízkou zeď, která celý komplex ohraničuje. Nachází se tam ještě jedna kamenná stavba Armory Polvorin de Santa Barbara.

  

Na ulici Calle Isabel La Católica se nachází Convento e Iglesia de Santa Clara - první ženský klášter Nového světa postavený roku 1552 a později Drakem a jeho piráty silně poškozen. Nyní zde sídlí katolická škola.

Na stejné ulici se nachází zajímavý dům s okrouhlou věží, ve kterém najdete bar Eli´s Beer Market. Obloha už je úplně černá.

Jen o kousek dál, na rohu ul. Calle Isabel La Católica a Calle Alfau, stojí dům La Casa del Sacramento (Dům Těla Páně) postavený roku 1520 Diegem Caballerem. Dnes je sídlem arcibiskupa Dominikánské republiky - Arzobispado de Santo Domingo.

 

Pěší promenáda Los Nichos (Calle Alfau) nese jméno vznešeného měšťana, Dr. Arturo Pellerano Alfáu, zakladatele novin Listín Diario.

Následuje Palacio de Borgellá, nádherná dvou poschoďová budova v koloniálním stylu z počátku 16. století postavena Haiťanem G.M. Borgellá. V době své největší slávy býval skutečným architektonickým skvostem Santo Dominga. V roce 1940 byl sídlem vlády a v roce 1998 byl silně poškozen hurikánem, který zničil cennou fasádu s velkolepou výzdobou. Dnes zde sídlí mimo jiné pošta (Oficina de correos) a turistické kanceláře.

Na tuto budovu přiléhá bývalá městská věznice z počátku 19. století, Casa de Abogados (Colegio de Abogados de la República Dominicana), kterou po sobě zanechali Haiťané.

Přímo před budovou je zastávka turistického vláčku Chu Chu Colonial, který jezdí denně od 9 do 17 hodin. Právě zde vždy v celou vyjížďky začínají a trvají 45 min. Vláček jezdí po největších pamětihodnostech starého města. Trasa nabízí překrásné panoramatické výhledy, které jsou doplněny informacemi o nejvýznamnějších památkách historické čtvrti města, z nichž některé jsou starší více než 500 let.

A to už jsme na náměstí Parque Colón (Kolumbův park), který byl duchovním centrem koloniálního města, kdysi hlavním náměstím. Je obklopený krásnými koloniálními a viktoriánskými budovami, jako například Museo de Ambar nebo nákupní galerie, Centro Comercial "Colón", kde jsme se schovali před deštěm, který trval naštěstí jen 15 minut. Uvnitř se mimo jiné nachází prodejny doutníků. Na náměstí je také spousta barů a restaurací, prochází tudy i pěší zóna Calle El Conde, která je obchodním středem starého města. Je to mozaikovitě dlážděná ulice, která spojuje parky Colón a park Independencia. Je to jediná pěší zóna hlavního města s luxusními obchody, hospůdkami, elegantními kavárnami, galeriemi. Uprostřed stojí busty národních hrdinů. Schází se zde i hráči domina. Svoje jméno nese na počest Hraběte z Peñalvy (Conde de Peñalva), guvernéra Hispañoly, který v roce 1655 zabránil dobytí města Angličany. Byla a stále to je nejznámější a hlavní ulice starého Dominga.

    

Je po dešti. Na západním okraji parku, na rohu ulice Calle El Conde a Calle Arzobispo Meriño stojí bývalá městská radnice - Palacio Consistorial (Ayuntamiento), postavena původně kolem roku 1500 a přestavěna v 19. století v typickém viktoriánském slohu.

Uprostřed náměstí stojí socha Kryštofa Kolumba v hrdinské póze s pohledem pevně upřeným k horizontu a u nohou mu leží polonahá domorodá tainská dívka.

Ovšem dominantou náměstí Parque Colón je katedrála Catedral Primada de América (Basílica Catedral de Santa María de la Encarnación, celým jménem Catedral Metropolitana Santa María de La Encarnación, Primada de América) prohlášena roku 1542 papežem Pavlem III. za první katedrálu Nového světa. Bohužel dnes je zavřená, otevřená je pouze od pondělí do soboty od 9 do 16:30. A asi se platí i vstupné, protože jsme z druhé strany, na náměstí Plazoleta de los Curas, kam je podle šipek směřován i vstup do katedrály, našli pokladnu. Ale ceny zde uvedené nebyly. Muži musí mít pro vstup dlouhé kalhoty. Museli jsme se tedy spokojit pouze s venkovní prohlídkou. Katedrálu jsme obešli celou. Tato dvoulodní stavba je postavena v gotickém stylu s renesančními prvky a její výstavba trvala od roku 1514 do roku 1540. Ovšem pro zhoršující se finanční podmínky nebyla nikdy dokončena. Chybí ji především věž, výsostný symbol křesťanských kostelů. Krátce po zahájení stavby kostela bylo ve městě zřízeno i první americké biskupství, později povýšené na arcibiskupství (sídlo je hned vedle, viz. výše). Je to první křesťanský kostel Nového světa. Interiéry zdobí umělecká díla, malby, starožitný nábytek, hrobky s ostatky arcibiskupů a další zajímavé relikvie z kolonizačního období. V dobách, kdy byly obrozené klasické formy vystaveny španělským represím, architekt Alonso de Rodríguez obdržel dne 25. května 1510 královský edikt, aby zahájil výstavbu katedrály v Santo Domingo de Guzmán. Don Diego Colón vyplul do Hispanioly dne 13. června stejného roku s jedenácti staviteli a dvěma kameníky. Brzy poté Don Diego Colón položil základní kámen a práce byly započaty. Nicméně vzrušení, vyvolané vyhlídkou válečné kořisti na dobyvatelských výpravách odčerpaly od stavebního projektu většinu kvalifikovaných pracovníků. Mnoho dělníků bylo zlákáno pověstmi o lehkém zbohatnutí na okraji španělského impéria a opustilo tento projekt. Deprimovaný, leč stále odhodlaný Alonso de Rodríguez, odplul do Mexika vyzbrojen konstrukčními plány, kde postavil Catedral de Ciudad México (Katedrálu v Mexiko City). Biskup Alejandro Geraldini dorazil na ostrov a zahořkle si stěžoval na neústupnou nesourodost mezi lukrativním způsobem života věřících a chatrčovitou úroveň stavby, ze které měla vzniknout katedrála. Pokusil se vzkřísit tento projekt symbolickým položením dalšího základního kamene dne 25. března 1521. Úsilí znovu nastartovat pokračování projektu trvalo dva roky. Po dalších 17 let se čas vlekl s nepatrnými výsledky a téměř žádného pokroku ve výstavbě katedrály dosaženo nebylo. Nakonec byl projekt dokončen. Avšak nedokončená zvonice, která zůstává v tomto stavu ještě dnes, je připomínkou problémů a strastí s výstavbou tohoto dómu zbožnosti. U katedrály je uplatněna architektura kombinované gotiky s prvky renesance a i když převládající prvky patří ke gotice, klasické charakteristiky převládají. Papež Pavel III. v roce 1542 (1546) povýšil tuto stavbu na status katedrály Metropolitana y Primada de las Indias (první metropolitní katedrála západoindických ostrovů a přidružených oblastí), a tímto ji přidělil církevně nadřazenou úroveň nad kostely v Novém světě, čímž ji transformoval do hemisféry křesťanského srdce. Plán prostorového uspořádání katedrály obsahoval navíc k hlavnímu oltáři čtrnáct modliteben, kde urny obsahovaly zpopelněné ostatky mnoha slavných jedinců, kteří jsou provždy uchováváni jako živí v kolektivní paměti.

Do vnitřních částí vedou troje dveře: Severní jsou obráceny ke Kolumbovu parku, jedny k jižnímu čelu Plazoleta de los Curas (malé náměstí kněží), rovněž známé jako Puerta del Perdón (Portál shovívavosti). Pro celou řadu politických disidentů znamenalo dosažení prahu tohoto portálu ocitnout se v bezpečném útočišti. Dlouho předtím, než mezinárodní smlouvy uznávaly diplomatické imunity, dohody o nevydávání nebo poskytování asylu či uprchlického statutu, bylo toto uspořádání trvalým světlem naděje pro uprchlíky. Když uvážíme zmatečné situace dnešního světa, pravděpodobně bychom rádi použili v řadě případů takovéto brány shovívavosti. Pokovované hlavní dveře vedou do atria, které bylo v 19. století v průběhu haitské vojenské okupace přeměněno na trhovou plochu.

Kryštof Kolumbus zemřel ve Valladolidu 20. května 1506. Král Ferdinand nařídil, aby byl nad jeho hrobem vyryt epitaf s nápisem „Kastilii a Leonu dal Nový svět". Kolumbovy posmrtné ostatky byly uloženy k odpočinku v Seville až do doby, než je Doña María de Toledo společně s pozůstatky svého manžela Dona Diego Colóna převezla na místo, kde si přáli být pohřbeni. Tyto pozůstatky byly roku 1536 pohřbeny v kryptě umístěné v hlavním oltáři katedrály. V roce 1586 vyloupil slavný anglický pirát Sir Francis Drake Santo Domingo. Protože Drakea předcházela pověst o krutém loupení a zkáze, které byly vždy zanechány jako následek podobných akcí, biskup diecéze nařídil, aby byly všechny nápisy a inskripce smazány, aby byla snížena pravděpodobnost, že budou ostatky Drakem a jeho stoupenci znesvěceny. Když Španělsko předalo východní Hispaniolu Francii v roce 1795 v souladu s basilejskou smlouvou, Kuba (která byla stále pod španělskou nadvládou) vznesla požadavek na urnu, která obsahovala Kolumbovy ostatky, protože si „urna zaslouží zůstat na španělském území". Do Santa Dominga proto dorazila skupina pověřená povinností vyzvednout ostatky Kolumba a v katedrále vyjmula z krypty pod hlavním oltářem první urnu, na kterou narazila a okamžitě s ní odjela - tito pověřenci byli přesvědčeni, že urna ostatky admirála obsahuje. Když však v roce 1877 započaly restaurační práce na katedrále, došlo ke značnému ohromení, když otec Francisco Xavier Billini zjistil 10. září stejného roku, že olověná urna s nápisem "Vynikající muž Don Christopher Kolumbus, první admirál Amerik", byla tímto nápisem opatřena ve Valladolidu, když bylo nařízeno, aby byly ostatky přeneseny k veřejnému vystavení v kapli Santa María de las Cuevas v Seville. Podle historického záznamu, příslušní úředníci, členové diplomatického sboru, náboženské a vojenské autority se shromáždily v katedrále v tento osudový den a před jejich zraky byl tento artefakt prozkoumán, prohlášen za pravý a ryzí a toto bylo legalizováno notářskou veřejností, kterou byl tento dokument stvrzen podpisy. Reverend Canónigo Francisco Xavier Billini urnu otevřel a ukázal ostatky veřejnosti, skutečně byl na urně vyřezaný křišťál. Kněz přečetl nahlas na urně nápis, který potvrdil bez jakýchkoliv pochyb, že tyto ostatky skutečně patří „Illustrious Genoese, Great Admiral, Don Christopher Columbus, Discoverer of America" (vynikajícímu Janovanovi, velkému admirálovi Donu Kryštofovi Kolumbovi, objeviteli Ameriky). Okamžitě byla vypálena salva jednadvaceti děl dělostřeleckou jednotkou na náměstí, rozezněly zvony na kostelních zvonicích a první tóny válečné hudby se halasně linuly z vojenských kapel. Lidé byli vzrušeni nepopsatelným způsobem.V roce 1922 byla urna a krypta převezeny do Faro a Colón (Kolumbův maják), význačného monumentu vystavěného v tomto století na počest a památku objevitele Ameriky, Kryštofa Kolumba. Zde leží v míru posmrtné ostatky velkého admirála. Každá země Ameriky provedla exhibici na počest jeho jména.

Prošli jsme kolem severních dveří na náměstí Colón, přes náměstíčko Plazoleta de los Curas z druhé strany, kde je přímo před bránou Puerta del Perdón památník Monumento al Arzobispo Meriño, busta politika, bývalého prezidenta Dominikánské republiky a posléze arcibiskupa, Fernando Arturo de Meriño.

Portál na západní straně, kde se nachází i zvonice se mi líbí nejvíc. Je propracovaný v každém detailu. Nachází se zde i socha papeže Jana Pavla II., jako vzpomínka na jeho první návštěvu Ameriky 25. ledna 1979. Kromě dalších dvou turistů s průvodcem tady není nikdo.

  

Vycházíme úzkou uličkou Callejón de los Curas, která nás vyvedla na ulici Calle Padre Bellini, kde se nachází další zajímavá stavba, Casa del Tostado. Sídlí zde Muzeum dominikánské rodiny. Dům má jedno z nejunikátnějších oken na celém světě. Je to alžbětinské gotické okno s maurskými vlivy.

 

Pokračujeme po této ulici až na náměstíčko Parque Duarte. Zde se nachází pomník jednoho ze zakladatelů Dominikánské republiky, Juan Pablo Duarte. Ovšem zajímavější stavbou je tady klášter postavený roku 1510, Convento e Iglesia de los Padres Dominicos (otevřený pondělí - pátek 8:30-12:30 a 15-17:30). V jeho prostorách nejprve byla první univerzita Nového světa San Tomé de Aquino a jednou z nejslavnějších historických událostí bylo první kázání o lidských právech, které zde pronesl otec Montesinos. Je to velmi pěkná stavba s oranžovou fasádou a zvonicí.

  

Přímo naproti stojí kaple Capilla de la Tercera Orden Dominica, postavená kolem roku 1514. Byla zde umístěna Universidad Santo Tomás de Aquino.

Pokračujeme uličkami až k Iglesia y Convento Regina Angelorum, první budově postavené výhradně pro dominikánské jeptišky na stejné ulici.

Odbočujeme do ulice Calle Jose Reyes, kde se nachází Museo de la Porcelana (Muzeum porcelánu) v docela hezkém domě s vysunutým balkónem.

Došli jsme až na ulici Calle Mercedes. Tady se nachází Iglesia y Convento de las Mercedes (1549-1555). Byl to jeden z nejvýznamnějších chrámů Indie. Dnes je to jeden z nejoblíbenějších chrámů Dominikánců, přichází se sem modlit k panně Virgin de las Mercedes.

Po ulici Calle El Conde se spoustou obchodů, jsme došli až na její konec u náměstí Parque Independencia. Ulici zakončuje socha Coronel Francisco Alberto Caamano.

Poblíž Parque Independencia jsou vidět zbytky hradeb, které chránily město. Do parku se vstupuje slavnostní novogotickou Hraběcí branou (Puerta El Conde). Pod průčelím brány hoří děkovný kahan na znamení vděku a úcty dominikánského lidu za jejich hrdinské činy. Vojáci, když procházejí kolem tohoto kahanu, patřičně salutují a civilisté smekají. Velkolepá kamenná stavba je ozdobená velmi pěknou zvonicí z červených cihel. Nahoře vlaje dominikánská vlajka. Vstup střeží dvě děla.
 
Na dlážděném nádvoří parku Independencia se nachází bronzová větrná růže, která ukazuje všech 32 směrů. Je to takový nultý milník. Bod, od kterého se počítají vzdálenosti do všech obcí Dominikánské republiky. V mauzoleu z bílého mramoru, Altar de la Patria (Oltář národa), odpočívají pozůstatky "Otců Vlasti", zakladatelů Dominikánské republiky (Francisco del Rosario Sánchez, Juan Pablo Duarte a Matías Ramón Mella).

  

Severně od parku stojí pevnost Fuerte de la Concepción, vojenská strážní varta ze 17. století. Nachází se tady pětistranná plošina s dělem postavená na mohutných zdech z vápence.

Naopak jižně, na rohu ulic Palo Hincado a Arzobispo Portes se nachází mohutná Brána milosrdenství, Puerta de la Misericordia, opevněný vstup do města ze 16. století. Místo, kde Ramón Matías Mella dne 27. února 1844 vyhlásil nezávislost.

Ve 14:30 jsme skončili s prohlídkou. Přímo u parku jsme si vzali taxík na hlavní terminál společnosti Expreso Bávaro. Za 5 minut jízdy chtěl 10 USD. Potom to na nás zkoušel ještě dalších 5, ale měl smůlu. Autobusy Expreso Bávaro ze Santo Dominga do Punta Cana (Bávaro) vyjíždí denně z hlavního terminálu Estación 1 na Calle Juan Sánchez Ramírez casi esquina con Avenida Máximo Gómez u zastávky Metra Joaquín Balaguer a to v 7:00, 9:00, 11:00, 13:00, 15:00 a 16:00 hodin. Podařilo se nám chytit autobus v 15 hodin, byť už je tady dost lidí, ale místa byla. Autobusový terminál je starý, ne jako ten moderní v Punta Cana. V pokladně kupujeme lístek za 400 RD$. Autobus je tentokrát v horším stavu, ale opět s WC, televizí a wifi. Před autobusem má černoška pojízdný stánek, kde si lze koupit něco malého k jídlu a pití na cestu. Autobus vyjíždí v 15:10.

V 15:30 zastavuje na druhém nástupním terminálu poblíž Čínské čtvrti, Estación 2 - Parque Enriquillo, Parada De Bávaro, Calle Ravelo. Tady čeká plno lidí a ne všichni už se vešli. Je proto opravdu lépe jít na dřívější autobus a na Estación 1.

Cestou míjíme neoklasický Palacio Nacional - Národní palác, který nechal postavit v roce 1944 Rafael Trujillo. Stavbu dokončenou během pouhého půl roku navrhl italský architekt Guido D´Alessandro. Dnes zde sídlí kanceláře úřadu dominikánského prezidenta. Vzdáleně mi připomíná Washingtonský Capitol.

Ve městě je samozřejmě ještě spousta dalších míst, která by se dala navštívit, ale to bychom zde museli být déle. Například již výše zmiňovaná Čínská čtvrť - Barrio Chino, nábřežní promenáda Malecon, která ožívá hlavně k večeru, Náměstí kultury - La Plaza de la Cultura, kde najdete zahrady, kašny a moderní budovy s řadou muzeí - Biblioteca Nacional (Národní knihovna), Cinemateca Nacional (Národní filmotéka), Galería de Arte Moderno (Muzeum moderního umění), Museo Nacional de Historia Natural (Národní přírodovědné muzeum), Museo de Historia y Geografía (Muzeum národní historie a geografie), dále Museo del Hombre Dominicano (Muzeum dominikánského lidu) s dobovými interiéry z 19. století ve zrekonstruovaném domě spisovatele Tostada z doby kolem roku 1520. Jedinečná sbírka tainských artefaktů, expozice věnovaná africkému kulturnímu dědictví. Z jeho střechy je krásný výhled na koloniální město. Dále to může být Národní divadlo Teatro Nacional, jehož hlavní hlediště pojme 1700 diváků. Národní botanická zahrada Jardín Botánico Nacional Dr. Rafael M. Moscoso je největší botanickou zahradou Karibiku o rozloze 2 km². Nese jméno předního dominikánského botanika. Krásu rostlin můžete obdivovat z malého vláčku. Nachází se zde oblasti se vzrostlými palmovými stromy, orchidejemi a exotickými druhy flory. Talismanem zahrady je štětinatec (Solenodon), nejstarší a největší ze všech antilských hmyzožravců a jediný zástupce žijící v zemi. Na východním břehu řeky Río Ozama se kromě Kolumbova majáku nachází i Capilla del Rosario, nejstarší městský kostel, jehož vznik se datuje do roku 1496, kde město, tehdy nesoucí jméno New Isabella, bylo na druhé straně řeky. Existuje zde důkaz, že v roce 1544, fráter Bartolomé de las Casas sloužil mši k velebení expedičních sil, které odtud byly vyslány, aby kolonizovaly Guatemalu. Byl údajně postaven na místě, kde dříve stával dům Kryštofa Kolumba. A to je jen slabý výčet dalších zajímavostí ve městě, které určitě stojí za návštěvu.

Na zpáteční cestě máme po pravé straně výhled na Karibik s velkými vlnami a skalnatým pobřežím.Burácející moře skalními otvory tryská do výšky a vytváří jakési "vodotrysky". Rybáři čekají na svůj úlovek s napnutými pruty. Při zpáteční cestě autobus zastavuje i na letišti v Punta Cana a potom jede trochu jinou cestou, kdy jede po silnici Avenida Alemani a Av. Francia kolem jednotlivých hotelů a vysadí Vás kdekoliv si řeknete. Takže ušetříme na taxíku.

My vystupujeme v 18:30 u hlavní brány do komplexu a silnice Av. Palladium. Kousek už musíme po příjezdové cestě k hotelu dojít pěšky.
 
Vedle divadla Sunset Teatro je v plném proudu Tailgate Party u příležitosti amerického turnaje ragby. Zatímco v divadle se na plátně promítají přímé přenosy zápasů, venku probíhají různé soutěže, hraje hudba, animátoři jsou v ragbyových dresech, nechybí jídlo a pití, masa na grilu, grilovaná kukuřice, popcorn, hot dogy, hamburgery.

Když už jsme tady, zašli jsme si do baru Hemingway. Martin si dal dva koktejly Blue Lagoon a k tomu 2 samostatné rumy a já jiný míchaný koktejl a kávu Bonbon, černou kávu s kondenzovaným mlékem, která vytváří dvě samostatné vrstvy.
 
Napsali jsme 2 pohledy, které jsme dneska koupili a v lobby GP Bávaro jsme je hodili do schránky. Snad dojdou, na rozdíl od Kuby. Jen tak pro zajímavost, oba pohledy došly současně, ale až 19.4. a nebylo na nich ani razítko.

Večeři jsme si dali v bufetové restauraci La Catedral hotelu Bávaro. Dal jsem si sushi, pizza kapsu se šunkou a sýrem, kuřecí maso na nudličky s bramborovou kaší a červené víno.
      
Jsme po celém dni dost utahaní. Vláčkem jsme se odvezli k našemu hotelu. Okoupali jsme se, vybalili, uvařili si čaj, dopsal jsem deník a o půl jedenácté jdeme spát.

Pondělí 6.2.2017 - Punta Cana

V noci jsme si moc klidu neužili díky hlučným Rusům. Jak jinak. Vstáváme v 7:40. Slunce už svítí. Pěšky jsme se prošli hotelovou zahradou na snídani do GP Bávaro, restaurace La Catedral. Trvalo nám to asi 10 minut.
 
Posadili jsme se venku hned u jezírka. Společnost nám dělají dvě volavky, jedna bílá a druhá tmavá, kačeny a ptáci, podobní našim kosům. Jsou tak ofrklí, že kradou ze stolů balené cukry. Dal jsem si zapečený toast se šunkou a sýrem, quesadillas se sýrem, uzeného lososa, jamón serrano, chorizo, máslo, sýry, ztracené vejce, opečený chleba a housku.
    
V 8:30 je u recepce delegátka Barbara, ale je to Němka, pro české turisty to je Martin, ale do hotelu nechodí nebo o tom turisti neví. Odjezd z hotelu na letiště bude zítra v 11:35 buď od lobby Bávaro nebo Palace.

V 9 hodin se spouští krátký prudký déšť. Za 10 minut už zase svítí sluníčko. Vláčkem jsme se odvezli k hotelu Palace. V restauraci jsme si vzali na svačinu na pláž něco sladkého a banán.
    

V 9:30 už ležíme na pláži. Chtěli jsme si půjčit katamarán, který je zahrnutý ve službách all inclusive. Na Kubě ho půjčují i s "lodníkem", který nás 15 minut svezl. Jenže tady nám chlápek vytáhnul ceník a dle ceníku je zdarma na 1 hodinu pokud ovšem máte licenci. Kdo licenci nemá, "musí" si ji udělat a za 3 hodiny kurzu chtějí 100 dolarů, za 2 hodiny si nepamatuji a opakovací jedna hodina strojí 45 USD. Eventuálně je možné si ho pronajmout s lodníkem na hodinu, ale taky za 45 USD. Ne zdarma. Předtím se nás ptal, jestli jsme na tom už jeli. Řekli jsme že ano, na Kubě, ale sami ne. A hned začal nabízet ty kurzy. Prostě nám to jen tak nepůjčil. Přitom hned po nás si to půjčovali další tři a nevěřím, že nějakou licenci měli.
 
Moře je dneska pro mně nejteplejší z celého pobytu. Martin si vzal brýle a šnorchloval poblíž břehu. Kromě pár rybek a korálů tady nic zajímavého neviděl. Jezdí se odtud samozřejmě i za potápěním. V baru jsme si dali rumy. Po pláži chodí trhovci, kteří nabízí obrazy, tretky a doutníky. Martin si šel zahrát poprvé plážový volejbal.

Oběd jsme si dali v restauraci Bohio u pláže. Já dietní pečenou krůtu s bramborovu kaší a mrkvový salát, pivo a vyzkoušel jsem i nakládané papriky.

   

Po obědě jsme opět na pláži. Lehátko jsem si dotáhl až do moře, kdy mě vlny pěkně osvěžovaly.
   
Šli jsme se projít, tentokrát na druhou stranu, vpravo od hotelu, směr Vista Sol. Hned za hotelem, který je ohraničený vlajkami, jsou obchody místních, hnusné, neudržované, rozpadlé nechané napospas osudu, špína, bordel, otravní prodejci. Další pláž už je špinavá, neudržovaná, nánosy všeho možného, traviny, plno lidí, nepěkné pláže, málo palem, spíše lesy, moře taky nic moc. Prcháme zpátky. 
   

Podívali jsme se na bazén, který patří části The Royal Suites Turquesa. Mají i vlastní část pláže s jinými pohodlnějšími lehátkami a taky hrubými velkými matracemi s nebesy. Mají i jiné pásky na ruce.
  
V plážovém baru jsme si dali Johnnie Walker Red Label whisky.

Já jsem šel naposledy do moře a Martin si šel ještě jednou zahrát volejbal. Den jsme zakončili u bazénu hotelu Palace. Ve vířivce a s rumem.
  
V 18 hodin jdeme na pokoj.

Pěkně jsme se oblékli a vyrazili do poslední à la carte restaurace, tentokrát brazilské Rodizio, která se nachází před lobby hotelu GP Palace vedle japonské restaurace Sumptuori. Otevřeno mají od 18:00 do 22:00.

Usadili nás ke stolu. Uprostřed restaurace je salátový bufet, různé salámy, sýry, ...
 
Přinesli nám vodu a víno, 3 druhy dipů, z nichž jedna mi vůbec nechutnala. Potom každému přinesli talíř, na kterém byl párek, hromádka rýže, bramborová kaše, brokolice a klas kukuřice. Potom postupně chodí číšnice po restauraci s grilovacími jehlami a na tom mají napíchnuté různé věci. Přijde ke stolu, nabídne co má zrovna na jehle, pokud o to máte zájem, odřeže Vám mačetou kousek a kleštičkami si to přidržíte a naložíte na talíř. Každý má na stole kartičku, z jedné strany je zelená, ANO mám zájem, a do té doby stále ke mně chodí a nabízí. Na druhé straně je červená, NE děkuji, a pokud otočíte na tuto stranu, tak Vám přestane jídlo nabízet. Průběžně nosili různé druhy hovězího, vepřové, kuřecí špalíky, krůtí, párek a ananas se skořicí.
    
Jídlo bylo výborné a hlavně to bylo zajímavé a pro mně něco nového. Martin už to zažil v brazilské restauraci v Bratislavě. Když jsme ukončili tyto hody, nabízeli dezerty a kávu, ale to už jsme si nedali, protože jsme byli plní nejen dojmů.

V hotelovém obchůdku kupuji mamce plaskačku 8 letého rumu Brugal Extra Viejo - 0,375ml za 8 USD. V lobby hotelu Palace hraje živá hudba a dnes je Sangria párty. U baru si Martin dal slavný svěží koktejl Cosmopolitan, který se připravuje z vodky, pomerančového likéru Cointreau, brusinkového džusu a pár kapek citronové nebo limetkové šťávy. Já jsem si dal čistý rum Brugal XV.
 
Na pokoj jsme šli kolem 21 hodiny.

Úterý 7.2.2017 - Punta Cana - let do Mnichova

Vstáváme v 7:30. Jdeme na snídani. S sebou jsme si vzali nějaké croissanty a jablko. Martin se šel ještě okoupat do moře, já jsem se mezitím sbalil a seděl na internetu. V 11:15 jdeme na check-out, který je ve 12 hodin. Lze ho prodloužit do 16 hodiny za příplatek 40 USD, případně do 18 hodin za 60 USD. Vracíme kartu na plážové osušky. Shuttlem jsme se nechali s kufry odvézt k lobby hotelu Bávaro, odkud je v 11:35 odjezd na letiště. Je možné nastoupit v lobby Bávaro a nebo Palace. Martin si dal v baru rum a já koktejl Cosmopolitan.

Minibus přijel přesně. Řidič měl vytištěný seznam cestujících. Transfer na letiště jsme měli zakoupený u cestovní kanceláře 5 vor Flug za cenu 15 eur/os. (letiště-hotel-letiště). Je to nový krásný Mercedes s koženými sedadly. Jedeme přímo na letiště Punta Cana International Airport (PUJ). Cesta trvá 25 minut. Check-in ještě není otevřený, tak stojíme ve frontě.
 
Konečně začínají odbavovat. Bohužel nám nedali místa u nouzového východu, že údajně nemůže, že nemá oprávnění a že je rezervované pro posádku. Nejdříve nám dal prostřední tři sedadla, ale nakonec nám je vyměnil, že sedíme po dvou. Máme sedadla 15 K,H. Let č. DE 2189 do Mnichova opět s leteckou společností Condor v 15:20 z terminálu A. Boarding je plánovaný na 14:20 z Gate A12. Odletová taxa 20 USD je již zahrnuta v ceně letenky.

Je nutné vyplnit odletový formulář a projít několika kontrolami. Stojí se dlouhé fronty. Bezpečnostní kontrolou Vás již nepustí s nápoji a musíme zout i boty. Potom následuje pasová kontrola. Mezitím Vás x lidí kontroluje, palubní lístky atd. aby nebylo asi moc nezaměstnaných. Potom se prochází přímo přes Duty Free Shop, ale všechno je tady drahé, dokonce dražší než u nás. A výběr těch kvalitních značkových rumů, které jsem doufal že koupím levněji než u nás, tady ani nemají.

Navštěvujeme letištní salónek VIP Lounge Punta Cana na terminálu A na základě Priority Pass. Otevřený je od 8 hodin do odletu posledního letadla v cca 21 hodin. Nachází se ve 2. patře za prostorem s restauracemi po bezpečností a pasové kontrole. Výběr občerstvení je slabý a také personál není moc ochotný. Tak jak se v hotelu všichni Dominikánci stále usmívali, tak tady měli kyselé ksichty. V nabídce byly místní rumy, pivo, balená voda, káva, croissanty, muffiny, jahodový šáteček, sýry, jednohubky, nějaké saláty a tyčinky Grissini. Je tady TV, klimatizace, toalety, wifi bez hesla, tabule s odlety a pár časopisů.

Ve 14:20 nás pouští na letištní plochu, kde čekají autobusy, které nás odvezou k letadlu. U východu z haly hrají místní hudebníci. Nastupujeme do letadla Boeing 767-300.
 
Sedadla jsou 2-3-2. sedíme tedy po dvou u okna a ulička. Místa na nohy tady moc není, dokonce i já se koleny dotýkám sedadla přede mnou. Chudák Martin. Ten si natáhnul nohy aspoň do uličky. Kvůli nohám nejde ani sklopit stolek. Sedadlo mám neuklizené. Připravena je deka a polštář. Ale není pro každého nachystaná balená voda jako byla při letu z Frankfurtu sem, donesli ji až po jídle po 1,5 hodině letu. Ještě že jsme si vzali z letištního salonku. Máme tady sice dotykové obrazovky, ale bez ovladače. Třída Business a Premium má prémiový program v ceně, jinak je v ceně základní a prémiový lze dokoupit za 8 eur. Do Mnichova nás čeká 7952 km. Předpokládaná doba letu je 9 hodin. Startujeme s menším zpožděním v 15:45. Po 1,5 hodině letu roznáší jídlo. Jsou teplé těstoviny s pestem, mrkví a sýrem, zelný salát s rozinkami, houska, máslo, mazací sýr, balený celozrnný chleba a dezert. Voda, džusy, káva, čaj. 0,25 l vína lze zakoupit za 5 eur, plechovkové pivo 0,33 za 3 eura, alkoholy v malých flaštičkách za 4 eura. Všem přinesli 0,33 balené vody. Snažím se spát, ale je tady málo místa. 1:45 hodiny před přistáním, přilétáme již do Evropy (Francie, město Brest v Bretani) podávají snídani. Houska, máslo, jahodový džem, plátek sýra, 5 plátků salámu, rajče, ovocný mix (hrozno, ananas, meloun, pomeranč, papája), nealko nápoje a čaj / káva. Letíme směr Paříž, Štrasburk, německý Ulm.

Středa 8.2.2017 - Mnichov - let do Prahy

V 5:45 přistáváme v Mnichově, na letišti Munich International - oficiálně Flughafen Franz Josef Strauß München (MUC) na terminálu 1. Venku jsou 2°C. Jsme v tranzitní zóně. Hned následuje bezpečnostní kontrola, kde strávíme celou věčnost. Fungují 2 přepážky a jde to strašně pomalu. Kdyby jsme spěchali na přestup, tak nám letadlo určitě uletí. Ještě že jsme si raději koupili až další let ať máme jistotu. Čas mezi lety máme tedy 5:50.

Naštěstí máme opět přístup do letištního salonku Atlantik, který je otevřený od 6 do 23 hodin. Je tady TV, časopisy, wifi, toalety (sprchy jsou uzamčené) a občerstvení. Mají tady presovar značky Rioba a můžeme si tak vychutnat skvělou kávu, café latte, cappuccino, horkou čokoládu,... Dále čaje Pickwick, vína, whisky Johnnie Walker Red Label, další alko a nealko, muffiny, malé výborné čokoládky, máslo, marmeládu, Nutellu, mazací sýr, paštiky, karbenátky, kuličky Mozzarelly, malé klobásky, jogurty, ovoce, olivy, rajčata, preclíky, housky, toastový chleba, arašídy, bonbony. Všechny lety z a do Berlína jsou kvůli stávce pozemního personálu za zvýšení mzdy z 11 na 12 eur za hodinu do cca 11 hodin zrušeny. Po 9 hodině se salonek hodně zaplnil.

Jsme na terminálu 1, ale do Prahy odlétáme z terminálu 2 v 11:50 se společností Lufthansa, let č. LH 1690. Musíme se přesunout na druhý terminál shuttle autobusem z C08, který jezdí každých 15 minut, vždy v celou, 15, 30 a 45. Potom se musíme dostat ke Gate K19, který nám změnili z původního G24. Z G na K se musí ještě jet automaticky řízeným vlakem, který jezdí každé 4 minuty a jízda trvá pouhou 1 minutu. Celkem nám přesun zabral 30 minut. V 11:30 pouští do letadla Airbus A319-100, kde jsou sedadla 3-3. Máme sedalo 21 E a F.

Letadlo do Prahy je téměř plné. Startujeme s 15 minutovým zpožděním ve 12:05. Hned po startu (protože let je opravdu krátký) letušky nabízí nealko pití, čaj a čokoládový oplatek. Ve 12:38 už dosedáme na ranvej v Praze na terminálu 2. Ovšem z terminálu 2 zrušili odjezdy autobusu Airport express, což tam nikde není napsané. Jezdí pouze z terminálu 1, kde to je uvedeno. Vítejte v ČR. Kupujeme si lístky na autobus ve 13:30. Na hlavním nádraží jsme vběhli do Regio Jetu a koupili si místa v kupé pro 6 osob za 219 Kč na vlak ve 14:44. Martin si dal v restauraci 2 pivka, abych mohl jít i na WC zdarma (po předložení účtenky z restaurace). Ve vlaku jsme dostali vodu Rajec a čaj z čerstvé máty. Do Ostravy přijíždíme v 17:55 a další výlet za exotikou je za námi. Tak kam to bude příště?

Zde najdete tabulku nákladů.

Užitečné webové stránky:

Předpověď počasí: http://www.yr.no/place/Dominican_Republic/

www.godominicanrepublic.com

www.dominicanway.com