LETEM SVĚTEM

Pondělí 30.1.2017 - Punta Cana

Máme tady první den u moře. Od rána svítí sluníčko a poprvé vidíme oceán z našeho balkónu. Nesplachují záchody. Na recepci nám sdělili, že je problém v celém hotelu, ale že by se to mělo brzy opravit. Kolem oběda už to fungovalo. Naše první snídaně v restauraci Behique. Formou bufetu a výběr je opravdu obrovský. Kde se Vám poštěstí mít na snídani šampaňské, tedy španělskou Cavu, k tomu kvalitní sušenou španělskou šunku Jamón Serrano a uzeného lososa. Luxus. Kromě toho je na výběr kolem 10 druhů čerstvých džusů a ovocných mléčných shaků, samozřejmě čaje (velký výběr), horká čokoláda, mléko, čepované pivo Presidente typu Pils z Dominikánské republiky (je hořké a není špatné) a výborná dominikánská káva značky Santo Domingo (v bílém sáčku) - taky jsme si potom koupili domů v Santo Domingu.

Dominikánská káva patří k vůbec nejlepším na celém světě. Zrna rostou ve vysokých nadmořských výškách na svazích Centrální Kordillery. Značka Santo Domingo (v bílém sáčku) je považována za nejlepší kávu Dominikánské republiky. Mezi další značky patří Barahona, Cibao Altura (nízká kyselost), Ocoa, Bani, Dominicana AA Juncalito.

Vajíčka připravují na několik způsobů, jsou zde připravené 3 druhy míchaných vajec, ztracené vejce, omelety, na tvrdo,.... Dále pikantní mexické fajitas z hovězího i kuřecího masa, k tomu tortilly, velký výběr teplých jídel včetně masa, kotlety, vepřová kýta, smažené hot dogy, smažené sýry, hranolky, smažené bramborové placičky, pečené brambory, pečená zelenina, zapečené rajčata se sýrem, zapečené plněné sendviče panini a croissanty s čím si vyberete (salámy, sýry, tuňák, majonézy, zelenina,...), plněné zapečené palačinky se sýrem a salámem, se špenátem, různé druhy salámů včetně španělského Choriza, které se dá přirovnat k čabajce, opečená šunka, slanina, spousta sýrů, zeleniny, ovoce, nějaké kaše, jogurty, velký výběr sladkých jídel jako jsou palačinky, lívance, vafle, churros se skořicovým cukrem nebo čokoládou (ty znám už z Kuby, kde je navíc plnili krémem dulce di leche). Speciální válec s pístem a tryskou zvaný churrero se naplní těstem a vytlačují se z něho tyčinky nebo spirály s hvězdicovitým průřezem a osmaží se dozlatova jako koblihy. Jí se horké posypané cukrem se skořicí nebo polité čokoládou. Mňam. Sbíhají se mi sliny jak to píšu. Dále zákusky, zmrzlina, smažené banány. Nechybí velký výběr pečiva včetně chleba, který je zelený, růžový a žlutý. Akorát je v restauraci velká zima z klimatizace, takže svetřík přijde vhod. Číšníci obsluhují u stolu.
      

Po snídani jdeme k moři. Našli jsme si místo poblíž restaurace Arrecife. Jsou tady lehátka, palmové slunečníky a u většiny slunečníků i stolečky. Vyzvedli jsme si plážové ručníky u bazénu (vydávají se od 10 hodin na výměnu za kartu z recepce).

Pláž Bávaro je jedna z nejlepších pláží v Dominikánské republice. Pás třpytivě bílého písku sahající 48 kilometrů daleko obklopují korálové útesy. Lemuje ji Atlantický oceán. Náš hotel se nachází na volně přístupné (veřejné), 1 km dlouhé písečné pláži El Cortecito (část pláže Bávaro) s jemným bílým pískem, kokosovými palmami a azurově modrým, průzračným mořem. Jsou menší vlny, ale moře je teplé, odhaduji to na 25°C. Vstup do moře je pozvolný a dno je bez kamínků či korálů. Pláž se chlubí také Modrou vlajkou, která je známkou jedinečné úrovně z hlediska čistoty, vybavenosti i ohleduplnosti k životnímu prostředí.
  
Šli jsme se projít po pláži. Zastavili jsme se v několika plážových barech, tzv. kioscích, které jsou ze dřeva. Otevřeno mají od 10:00 do 17:00 hodin a nabízí nealko nápoje, čepované pivo, vodu, kvalitní kávu z automatu, levnější alkoholické nápoje místní výroby, předchystané míchané koktejly ze stroje (alkoholu v tom moc není).
 
V jednom místě je na pláži i houpačka.

Na oběd jsme zašli nejdříve do "naší" restaurace Behique, myslím tím že patří k našemu hotelu GP Punta Cana.
Potom jsme se vláčkem svezli ještě k restauraci Arrecife. Výběr jídel je podobný, jen zde mnohem víc lidí, musí se čekat než se uvolní stůl. Ale více jídla je na oběd určitě v Behique. Už u oběda cítím jak hořím, mám zimnici. Vrátili jsme se na pokoj. Teplota 37,7°C. Beru si Acylpyrin a zalézám do postele. Odpoledne už teplota vystoupala na 38,5 stupňů. Přidávám k tomu Panadol. Potím se. Zůstal jsem na pokoji a Martin šel k moři. Takže už to, že mi v noci byla zima, nebylo jen tak. Spal jsem až do večera. K večeru teplota moc neklesá. Nejdu ani na večeři, nemám sílu, ani chuť. Martin mi přinesl večeři na pokoj, kuře a rýži. Spouští se rýma. Ve 20 hodin mám 37,7°C. Tabletky trochu zabraly. V noci mě bolí hlava.

Úterý 31.1.2017 - Punta Cana

Budím se v 7 hodin. Teplota 37,7°C. Saridon. Už mě bolí i v krku. Chřipka jako blázen. Chytil jsem to v práci, kdy plno kolegů chrlalo, bylo jim zle, a s tím chodili do práce místo aby zůstali doma. Doma jsem odolal a skolilo mě to zrovna na dovolené. V 8 hodin jsme šli na snídani do restaurace Behique. Je tam zima. Našli jsme si potom místo, kde tolik nefouká z klimatizace. Dal jsem si vaječnou omeletu, Jamón Serrano, uzeného lososa a Chorizo. V 8:45 mám 37,2°C.

V 9 hodin jdeme na pláž. Je teplo, ale moře je chladné. Ale asi jenom pro mně, když mi není dobře. Ležím ve stínu, zabalený do ručníku a čtu si. V plážovém baru jsme si dali mojito a daiquiri. Nápoje mají již připravené ve stroji, jen ho načepují formou ledové tříště do plastového pohárku. Alkoholu v tom moc není. Kelímky se odkládají do speciálních stojanů na pláži, kde je průběžně sbírají. Někteří lidé se dopřávají masáž s výhledem na moře.

Chvílemi se obloha zatáhla. Ve 12 hodin se spouští krátký déšť. Trápí mně rýma. Ve 12 hodin mám pouze 36,8°C.

Na oběd jsme dneska zašli do restaurace Bohio, která se nachází u pláže a patří k hotelu GP Palace. Hned vedle jsou i toalety, které lze využívat z pláže. Restaurace je otevřená do prostoru. Jídlo je všude ± stejné. Dal jsem si krevety, lososa, vyzkoušel jsem i mušle, k tomu rýži, vodu a bílé víno. Kromě toho tady připravují hamburgery, hot dogy, zapečené toasty, smažené kuře, čočku, fazole, smažené ryby, paellu s mořskými plody a ještě jeden druh paelly, několik druhů ryb a mas vč. steaků na grilu (losos, tuňák, jehněčí kotletky, hovězí steaky, vepřové kotlety,...), smažené banány, místní jídla dominikánské kuchyně, saláty, zákusky, zmrzlinu.
    

Po obědě, ve 13:30 už mám zase zimnici, hořím a teplota opět vystoupala na 38,3°C. Zůstávám opět celou dobu na pokoji v posteli nadopovaný prášky. Spát se moc nedá, protože pořád někdo tříská dveřmi a řve na chodbách. Škrábe mně v krku. O půl čtvrté mám 37,9°C. Martin byl u moře a přišel v 17 hodin. Šel do barů na nějaké drinky, přece nebude sedět kvůli mně na pokoji, když je na dovolené. Potom si zašel na večeři. Opět mi přinesl pečené kuře, rýži, palačinku a hroznové víno. Od 20 hodin, cca hodinu k nám doléhá hudba z lobby hotelu. Zatímco v 6 hodin jsem měl 37,5°C, ve 20 hodin už mám zase 38,1. Beru si Panadol. Spouští se silný déšť a fouká vítr. Netrvá ale dlouho.

Středa 1.2.2017 - Punta Cana

A už je tady středa a dovolené jsem si zatím moc neužil. V 7 hodin mám 37,7°C. Beru si Orofar na bolest v krku a Pinosol na rýmu. Na snídani jsem došel stejně jako včera. Dal jsem si zapečený toast s tuňákem, cibulí a sýrem a zapečený rohlík se šunkou, sýrem a rajčetem. V jídelně je opět šílená zima. S sebou jsem si vzal na svačinu croissant a banán. Po snídani, v 8:30 teplota lehce poklesla na 37,5.

Jdeme na pláž. Fouká vítr. Oblečený a zabalený do ručníku si pod deštníkem čtu. Do vody jsem ani nešel. Martin mi přinesl jahodové daiquiri. Jak už jsem psal, od míchaných nápojů z plážových nebo bazénových barů žádný zázrak nečekejte. Je to spíš o kvantitě než o kvalitě. Pokud si chcete vychutnat opravdu kvalitní drink, musíte do lobby barů nebo do baru Hemingway, který je top. V 11 hodin se účastníme hry o láhev rumu. Jde o házení látkových pytlíků naplněných pískem do šikmé desky s otvory. Nevyhráli jsme. Po pláži chodí chlap s papouškem a opicí a nabízí focení s těmito zvířaty.

Ve 12 hodin jdeme na oběd do restaurace Bohio. Dali jsme si víno, květákový krém s toasty, kousek pizzy (mají několik druhů), rýži se zeleninou a hovězí steak. 

Ve 13 hodin jdeme na pokoj. Už bylo uklizeno. Našli jsme tady pozvánku na páteční koktejlový večer určený pro německy hovořící hosty. Tím, že jsme přijeli přes německou cestovku, automaticky nás považují za německé klienty. Párty se koná od 17:30 v restauraci Arrecife. Teplota opět 38°C. Dopoledne vždycky nějak přežiju a po obědě se to rapidně zhorší. Dokonce už zvažujeme návštěvu hotelového lékaře. S Panadolem ulehám do postele a potím se. Martin šel mezitím k moři. Přišel v 15:30. Dal jsem si banán na svačinu a o půl čtvrté (teplota 37,6°C) jsme šli na chvíli k bazénu u našeho hotelu a potom jsem si četl na balkóně.

V 17 hodin je mi trochu lépe, tak jsme se hotelovým vláčkem svezli do hotelu Bávaro. Projíždíme hotelovým areálem, který se nachází uprostřed kokosové plantáže a bujné tropické vegetace. Vše je krásně udržované.
   
Vystupujeme u lobby hotelu Bávaro. Je luxusnější, stejně jako hotel, jsou tady nádrže s vodou a vodopády, spousta květin, poslíčci ve stejnokrojích s "pampalíniovskou" čepicí. Na německé concierge potvrzujeme naši účast na páteční koktejlový večer.

   

Poprvé jsme zašli do baru Hemingway, který se nachází v zahradě nedaleko bazénu Boca Chica v hotelu GP Bávaro (blízko lobby kam vede krytý chodník). Dá se sedět venku nebo uvnitř, kde je klimatizace. Otevřeno je od 17:00 do 24:00 hodin. Je to nejlepší a nejkvalitnější bar v celém hotelu. Mají zde široký výběr národních a mezinárodních koktejlů, které připravují z originálních značek alkoholů, opravdu kvalitní alkohol a to jak místní tak zahraniční, vč. španělského šampusu Cava, španělských vín, čepovaného piva Presidente z Dominikánské republiky.
   
Několik druhů vynikající kávy a čokolády, které připravují na horko i na studeno. Vyzkoušel jsem "Jamajskou kávu" a neměla chybu. Byla s kávovým likérem a vychlazenou smetanou (nevím) a mísily se v ní různé chutě a byla osvěžující. Z káv, které tady nabízejí, a většinu jsme postupně vyzkoušel, byla tato nejlepší. Martin si dal horkou čokoládu se skořicí a brandy. Na mně byla moc řídká.
 
Během pobytu jsme vyzkoušeli snad všechny rumy v tomto hotelu a nejlepší byly 12 letý Ron Barcelo Imperial a 8 leté Extra Viejo a Brugal XV. Nemají je ale v každém baru. Každý den od 17 do 18 hodin je zde tzv. Tea Time s různými koláčky a zákusky. Téměř každý večer tady hraje jeden pán na klavír.

K pití si můžete zakoupit různé značky doutníku, a nebyly až tak drahé, začínaly na 5 dolarech a nejdražší byly za 25 USD. Potom přichystali na tácek množství malých skleniček s míchaným nápojem B-52, který se pije na ex. Obsahuje kávový likér, Baileys a bílý rum a vytváří 3 barevně oddělné vrstvy. Nejenže to pěkně vypadá, ale výborně to i chutnalo. S táckem obcházeli hosty a nabízeli. Jsem překvapený, že tady není moc lidí, a ani nikdy nebylo, na to, že tady nabízejí opravdu nejlepší nápoje. I prostředí je nejhezčí ze všech barů. Zítra tady od 17 do 22 hodin pořádají tzv. Tarde de Chocolate, tedy čokoládový večer. To si nemůžeme nechat ujít.

Je mi trochu lépe, tak už jsem se odvážil jít i na večeři. Navštívili jsme první à la carte restauraci, a to španělskou "Tapeo" Restaurant", která se nachází rovněž v hotelu GP Bávaro. Přístup k restauraci je po dřevěných krytých mostech vedoucích na jezírky s vodotrysky.
 
Otevřená je od 18:00 do 22:00 hodin. Místa do à la carte restaurací nelze rezervovat předem. Stačí přijít. Když se přijde včas, místa bez problémů seženete. Před vstupem do restaurace je vždy slečna, která Vás uvítá a uvede ke stolu. Můžete si vybrat zda chcete sedět uvnitř nebo venku. Je teplo, tak jsme si sedli ven. Prostředí i obsluha je moc příjemná. Automaticky nám přinesli vodu. Pití v rámci AI je bílé a červené víno (asi jen po jednom druhu) a pivo. Ostatní vína a nápoje si můžete vybrat z nápojového lístku, ale ta se už platí. Nabízejí 4 - chodové menu dle jídelníčku s výběrem. Jako předkrm jsme zvolili španělský mix, kde byly olivy, toasty s lososem a velmi kvalitní iberijskou šunkou Jamón iberico, která pochází ze zadní kýty černého iberijského prasete. Jako druhý chod, jsme si pochutnali na mixu tradičních španělských chuťovek zvaných tapas. Byly to různé druhy salámů včetně pikantního Choriza, několik druhů sýra a rozinek.
 
Následoval hlavní chod. Vybral jsem si krevety, byly již vyloupané, ochucené a výborné, a bylo jich hodně. Ale servírka mi předtím řekla, že je toho málo, a doporučila mi ještě další jídlo, nějaké maso (asi telecí) v omáčce s rozmarýnem a bramborami. Martin si dal kuřecí ve sladkokyselé omáčce (sweet and sour) se sezamem. To mi spíš přijde do asijské kuchyně. Následoval dezert. Ty rozvážejí na vozíčku a můžete se vybrat co se Vám líbí. Oba jsme zvolili cheesecake, ale vůbec mi nechutnal.

Nakonec nám přinesli tablet, abychom vyplnili hodnocení restaurace, jídla a obsluhy. Můžu říct, že až na ten dezert jsme si opravdu pochutnali a restauraci mohu vřele doporučit.

Po večeři jsme se ještě zašli podívat do bufetové restaurace La Catedral. Je moderní a hlavně má sklem a posuvnými dveřmi oddělenou část kde se vaří a kde se jí, takže různé pachy z kuchyně se k hostům nedostávají. U vstupu je dezinfekce na ruce. Jídla jsou ale podobná jako v jiných bufetových restauracích.
     
V lobby hraje živá kapela a rozdávají skleničky se šampusem. 
 
Se skleničkou šampáňa jsme se vláčkem odvezli k hotelu GP Palace. 
  
Lobby má moderní design. Také zde hraje živá hudba a mezi hosty chodí kouzelník, který je baví různými kouzly a triky. Mají tady zavěšené houpací proutěná křesla.

Prošli jsme se k pláži. Na terase steakové restaurace probíhá americká business párty pro zvané. Hraje hudba, mají tady jídlo. Nevím pro koho to bylo určeno. 

Vracíme se na pokoj ve 21:30. V noci párkrát zapršelo. Teplotu mám 37,2°C.

Čtvrtek 2.2.2017 - Punta Cana

V 7 hodin mám 37,8°C a po snídani v 8:45 ještě 37,5. Vyhodil se mi opar. Pro změnu neteče voda.

Jdeme na pláž. Dneska už jsem se koupal. Martin šel pěšky 3 km po pláži na hotel Barceló Bávaro Palace, kde byla zrovna na dovolené jeho kolegyně z práce. Hotel je opravdu luxusní a také má krásnou pláž.

Já jsem zůstal u hotelu na pláži. Je slunečno a fouká vítr. Vrátil se ve 12 hodin. Říkal, že krásná pláž a přístup do moře je pouze u našeho hotelu, potom dál už to bylo jen horší. Takže jsme zvolili opravdu dobře. Oběd jsme si dali pět v restauraci Bohio. Mimo jiné měli dobrou fazolovou polévku. Šli jsme na pokoj. Já jsem tady zůstal na internetu a Martin šel ještě k moři.

Odpoledne v našem bazénu Saona probíhala pěnová párty, kdy speciálním dělem stříkali pěnu do bazénu, hrála hudba, bylo tady občerstvení a lidi tančili. Bohužel mi nebylo úplně nejlépe, takže do bazénu jsem nešel. Tolik lidí tady v bazénu nikdy nebylo.
 
Zašli jsme na recepci našeho hotelu abychom si objednali na sobotu na ráno na 6:15 taxík na autobusové nádraží Expreso Bávaro, které je vzdálené 3 km od hotelu. Autobus do Santo Dominga odjíždí v 7 ráno a je tam třeba být dříve, aby jsme si koupili lístek, když se autobus zaplní, tak máme smůlu. Taxík je třeba si objednat den předem. Není to hotelové taxi, ale jiné společnosti. Cena je 10 USD.

V lobby baru Macao jsme si dali mojito a rum.
  
Šli se postavit do fronty na rezervaci místa do japonské restaurace Sumptuori na jídlo připravované v teppanyaki. To je jediné, kdy je nutná rezervace do à la carte restaurace. Na klasickou japonskou kuchyni z menu rezervace třeba není, ale pokud chcete zažít něco neobvyklého jako my, a to je japonská kuchařská show, kdy speciality připravují v teppanyaki, potom je nutná rezervace. Rezervace na určitou hodinu se vyřizují až v ten den od 17:20 přímo v restauraci.
  
Objednali jsme si místo hned na 18 hodinu, kdy otevírají. Japonská Sumptuori Restaurant se nachází před lobby hotelu GP Palace, vedle brazilské restaurace Rodizio. Mají společný vstup, kdy brazilská restaurace je vlevo a japonská vpravo. Máme ještě půl hodiny čas, tak jsme zašli na drink do lobby baru Guayacán v hotelu Palace. Na 6 hodinu se vracíme do restaurace. Usazují nás ke speciálně upravenému stolu s vařící plochou a digestoří a kolem dokola jsou židle a plocha na jídlo. Takových stolů tady mají 8 a u každého sedí 10 hostů. Posadili nás společně s amíky a Kanaďany. Potom tady mají ještě klasické stoly. Nejdříve nám přinesli vodu a dali jsme si víno. U číšníka se objednává předkrm, buď sushi nebo tradiční japonská polévka miso nebo nějaká pálivé polévka. Martin vyzkoušel polévku miso, ale moc mu nechutnala. Já jsem zvolil sushi, které zbožňuju.

Následuje kuchařská show. Teppanyaki je způsob přípravy pokrmů přímo před hostem na těchto speciálních stolech. Kuchař při přípravě jídla se snaží hosty pobavit svou kuchařskou show. Jak na všech 8 stolech kuchaři začali třískat kuchyňským náčiním do stolů, tak jsem myslel, že se z toho kraválu zblázním. Do toho hosté hulákají. Až mě rozbolela hlava. Ten kravál je fakt šílený a upřímně mi to hodně vadilo. Pokrmy se připravují postupně, abyste mohli všechny chutě postupně a v klidu ochutnat. Nejdříve připravil rizoto se zeleninou. Následovalo kuřecí a hovězí maso na čínský způsob.
 
Kuchař z dálky házel kousky vaječné omelety do úst zákazníka, který se je snažil chytit. Strašná sranda :-)

Další chod byly krevety a losos. K dispozici jsou jak hůlky tak klasický příbor.

Nakonec následoval dezert. Zvolili jsme zmrzlinu smaženou v těstíčku s oříškama. Nic moc. Zážitek to byl zajímavý, nikdy jsme nic podobného nezažili, určitě doporučuji. Až na ten randál. Na konec dávají hosté kuchaři tringelt. Oni ti Američani a Kanaďané jak jsme si všimli dávají tringelty číšníkům, v barech, kuchařům pořád. Pokaždé, co si šli na pláži k baru pro nějaké pití, tak dali číšníkovi dolar.

V 19 hodin jsme se přesunuli vláčkem do hotelu Bávaro. V lobby rozdávají speciální nápoj, šampus smíchaný s jablečným džusem a snad brandy. Zamířili jsme do baru Hemingway, kde dneska od 17 do 22 hodin probíhá tzv. Tarde de Chocolate, tedy čokoládový večer. Měli připravené 3 stoly plné všeho možného vyrobeného z čokolády a ozdobeného ovocem, vč. čokoládových fontán s bílou i mléčnou čokoládou. Měli tady zákusky, dezerty, bonbony. Byl to zážitek nejen pro chuťové pohárky, ale taky pastva pro oči. K tomu hrál pán na piano. K tomu jsem vyzkoušel zase jinou kávu s alkoholem a horkou čokoládu s vanilkou, kávou a sambucou, což je druh anýzového alkoholického nápoje italského původu.
   
Vláčkem jsme se odvezli zpátky. Je to velká úspora času. I když troška pohybu po tolika jídle by neuškodila.

Pátek 3.2.2017 - Punta Cana

Vstáváme v 7:30, moje teplota 36,9°C v 9 hodin 37°C. Dneska jsem zašli na snídani do restaurace Las Torres, která patří hotelu GP Palace. Tady podávají pouze snídaně 7:00-10:00 a večeře 19:00-22:00. Restaurace je modernější, není tady taková zima od klimatizace. Jídlo je ale podobné, jako v jiných restauracích. Dali jsme si "šampus" Cavu, Quesadilla, což je grilovaná tortilla plněná v tomto případě šunkou a sýrem a zapečená. Většinou je plněná sýrem a masem nebo klobásou Chorrizo. K tomu jsem si dal zapečenou housku s lososem a sýrem, samotného uzeného lososa, pošírované (nebo také ztracené) vejce, opečenou slaninu a kuřecí fajitas, klasika mexické kuchyně.

   

Po snídani jsme šli na pláž. V altánku už se připravuje indická svatba. Několik Indů v typickém sárí už jsme potkali u snídaně. Šli jsme se projít po pláži a udělat pár fotek. Ve stínu je 28°C. Nad hlavami často létají vrtulníky s turisty, kteří si dopřávají vyhlídkový let. Procházíme i kolem vilek, které mají vlastní bazén přístupný přímo z terasy pokoje a velké matrace s nebesy. Jiné zase mají vlastní vířivku na terase.
 
Průběžně jsme se u plážových barů osvěžovali. Všude je dostatek volných lehátek.
   
Došli jsme k bazénu Boca Chica, který patří hotelu Bávaro. Vlezl jsem do něho i s Martinovým mobilem a kartami od pokoje, které jsem měl v kapse. Naštěstí jsem si to brzo uvědomil a všechno se podařilo zachránit a přežilo bez úhony. No nebylo mi z toho zrovna nejlépe. Maximální hloubka bazénu je 2,4 m. Má swim up bar, lehátka, slunečníky a je tady i stůl na ping pong. Dali jsme si drink.
 
O půl 12 jsme se zastavili v La Uva Beach snack bar (vedle italské a steakové restaurace), který je otevřený od 10 do 17 hodin. Připravují tady drobné občerstvení jako hranolky, hamburgery, popcorn, pitu a různé nealko nápoje a pivo. Posadili jsme se venku s výhledem na moře a zobali popcorn a popíjeli pivko.
 
Akorát v altánku probíhá svatební obřad. Velká indická svatba. Hostů je tady požehnaně. Všichni oblečení v tradičním sárí a muži mají na hlavách turbany.
 

Ve 12 hodin jdeme na pokoj. Stále mám zvýšenou teplotu 37,2°C. Oběd jsme si dnes dali u nás v restauraci Behique. Naštěstí tady není dnes taková zima. Dal jsem si hovězí steak, rýži s černými fazolemi, olivami a sýrem a nějakou sekanou, ale tu jsem nesnědl, nechutnala mi. K tomu červené víno. Martin poprvé vyzkoušel zmrzlinu a já tropické ovoce passion fruit česky marakuja. Vnitřek plodu je šťavnatý a obsahuje hodně semínek. A vyzkoušel jsem i místní crème caramel s mandlemi, který mi na Kubě tak chutnal. Tady už méně. Po obědě jsme si šli odpočinout na pokoj a poslali jsme poprvé on-line pohledy přes aplikaci České pošty. Ve 3 hodiny jdeme zpátky na pláž. V baru jsme si dali pivo a koktejl Tequila Sunrise složený z tequily, pomerančového džusu a grenadiny.

V 16 hodin jsme se přemístili k bazénu Barahona hotelu Palace. Je hezký, má vířivku (jacuzzi), lehátka v bazénu, swim up bar a také zde můžete vyměnit ručníky. Dal jsem si Baileys.

V 17 jsme šli na pokoj, osprchovali se a zašli na recepci objednat si na zítra na 6:15 taxík na autobusové nádraží Expreso Bávaro, které je vzdálené 3 km od hotelu. Autobus do Santo Dominga odjíždí v 7 ráno a je tam třeba být dříve, aby jsme si koupili lístek, když se autobus zaplní, tak máme smůlu. Taxík je třeba si objednat den předem. Není to hotelové taxi, ale jiné společnosti. Cena je 10 USD.

Vláčkem jsme se odvezli do restaurace Arrecife, kde dneska od 17:30 pořádají koktejlový večer pro německy hovořící turisty. Převážnou většinu hostů tvoří němečtí důchodci. Mezi lidmi chodí němečtí delegáti a povídají si s nimi, někteří na tabletech vyplňují dotazníky spokojenosti. Je tady postavený "bar", kde připravují různé drinky, stejné jako v barech. Dal jsem si Caipirinhu, což je brazilský národní koktejl z Cachacy, limety a třtinového cukru. Mezi tím nosili průběžně různé jednohubky, malé zákusky. Nachystané měli kokosové ořechy a do toho nalévali směs kokosového mléka, džusu z marakuje a nějakého likéru. Bylo to moc dobré.
  
Chvilku a stačilo. Jen nám bylo blbé se zvednout a odejít. Ale nebyli jsme sami. Více lidí čekalo, až se někdo první zvedne k odchodu. Potom začali i němčouři houfně odcházet. Každý při odchodu jako pozornost dostal barevnou keramickou figurku ženy s nápisem Punta Cana a vlajkou Dominikánské republiky. Podobné figurky prodávali v hotelovém obchodě se suvenýry za 10-15 dolarů.

Pěšky jsme se přes zahradu prošli do lobby hotelu Bávaro a na večeři jsme zamířili do asijské à la carte restaurace "Bamboo". Je teplo, tak jsme si sedli zase venku. Prostředí je tady moc hezké, a to i uvnitř v klimatizované části. Nabízí asijské a indické speciality, můžete využít i stolů s tatami rohožemi, kdy sedíte nebo klečíte jako Japonci na zemi na těchto rohožích u nízkých stolků. Nic pro moje kolena. Ale tato restaurace nás hodně zklamala, a to jak obsluhou, tak kvalitou jídla.
 
Voda, víno, pivo a nealko je zdarma, jiná lepší vína dle nápojového lístku se již platí. Můžete využít salátový bufet, který se nachází uvnitř. Já jsem si nabral hlavně různé druhy sushi. K tomu sójovku, křen wasabi a naložený zázvor. Sushi bylo dobré.
 
Hlavní chod je výběr z menu. Předkrm, polévka, hlavní chod a dezert. Jako předkrm si dal Martin kachní plátky, ale bylo na nich více tučného než masa. První mínus.

Já jsem vyzkoušel čínské knedlíčky dim sum připravované v páře, které mi přinesli ve speciálním košíčku, ve kterém se připravují a k tomu sójovku.
 
Jako hlavní chod jsme zvolil kachnu s rýží, ale taky měla hodně tučného, více než libového masa co se dalo jíst! To u nás Vietnamci v bistrech mají lepší. Druhé mínus. Martin si dal své oblíbené thajské nudle pad thai, ale ty u těch thajských ani nestály. Bylo to připravené formou polévky s tenkými nudlemi a vůbec to nebylo dobré. Další mínus. Vrchol byl, když mu číšník po předkrmu příbor odložil na ubrus, místo aby ho odnesl a přinesl mu nový k hlavnímu jídlu. Dezert, který vozili zase na vozíčku, aby si každý vybral, jsme si raději ani nedali a zamířili jsme raději do baru Hemingway na něco dobrého. Opět hrál nějaký černoch v bílé košili na piano. Dal jsem si svou oblíbenou "jamajskou" kávu, Martin nějaký ořechový likér, ale nechutnal mu, tak si z toho nechal namíchat nějaký drink. Opět jsme tady skoro sami. Pár lidí sedí venku na terase.

Od 20 hodin probíhá v lobby hotelu Bávaro Coconut party (kokosová párty), kde spoře oděná děvčata nabízí kokosové ořechy, které jim asi zůstaly z naší "německé" párty. K tomu hraje živá hudba.
 
Zašli jsme se podívat do jednoho obchůdku se suvenýry. Žádná láce. Pohled za dolar, malá káva Santo Domingo 500 gr za 14 USD, doutníky, rumy, magnetky, ale žádné hezké. Vláčkem jsme se odvezli k nám a šli jsme na pokoj, abychom se nabalili na ráno na výlet, budeme brzo vstávat. Předtím jsme ještě na recepci vyměnili 60 dolarů za místní dominikánské peso (dostali jsme 2700 RDS). Dlouho do noci, jako každý den, hraje hlasitá hudba. Mám problém usnout. Ve 21 hodin mám teplotu 36,9°C. Snad zítřejší celodenní výlet zvládnu.

Sobota 4.2.2017 - Punta Cana

Budík řinčí v 5:30. Moc jsme toho nenaspali. Na 6 hodin jdeme do lobby baru Macao u recepce hotelu GP Punta Cana. Od 6 do 7 hodin připravují brzké snídaně pro lidi, kteří jako my odjíždí na výlet, nebo brzy na letiště a nestihli by klasickou snídani od 7 hodin. Teprve to postupně chystají. Výběr je sice malý, ale stačí. Mají tady šunku, sýr, máslo, pečivo, croissanty + nějakou buchtu, kávu, čaj, džus a ovoce. Něco málo jsme snědli. Je 6:15 a taxík nikde. Volali tam z recepce, že přijede za 5 minut. Nic. Znova volali. Za 2 minuty je tady. Přijel až v 6:40, což jsme už řekli, že nemáme zájem, že to autobus nestihneme, protože vyjíždí v 7 a místa v autobuse jsou omezená a čekat tam do 9 hodin na další spoj se nám nechtělo a navíc bychom nestíhali prohlídku města a zase se vrátit, když poslední autobus odjíždí v 16 hodin a na to se spoléhat nedá, protože když nebude místo, už se nebudeme mít jak vrátit, jedině taxíkem za nehorázné peníze. Zbytečně bychom zaplatili 20 dolarů za taxi na nádraží a zpátky. Taxikář na dotaz, zda autobus stihneme jen řekl "maybe", tedy možná. Nasraně odjel. Měl tady být včas a mohl si vydělat. Na recepci tedy objednáváme taxík na zítra, na neděli, po zkušenostech už raději na 6 hodin. Recepční William se dušoval, že když to objedná on a má i směnu, tak že tady taxík v 6 bude. Uvidíme. Bohužel hotel nemá vlastní taxislužbu, takže za jejich servis není zodpovědný. Vrátili jsme se tedy na pokoj. Aspoň jsme si to nacvičili.

Když už jsme tak brzo vzhůru, vyrazili jsme aspoň na pláž na východ slunce. Slunce vychází každý den kolem 7 hodiny a zapadá v 18:30. Pořídili jsme několik pěkných fotek a už nemusíme příště kvůli tomu brzo vstávat. Hodně lidí běhá po pláži.
      
V 8 hodin jsme šli na snídani. Dneska jsem zvolil pouze sladkou snídani. Dal jsem si palačinky, vafle a na to ovoce (nakládané hrušky v sirupu) a skořici. K tomu čaj i presso. Pro jistotu si ještě měřím o půl deváté teplotu, 36,6°C. Naštěstí viróza pominula i bez návštěvy lékaře. Zase mi to trochu zkazilo dovolenou, ale co se dá dělat. Po snídani jdeme na pláž. Martin se šel projít po pláži, já jsem zůstal pod deštníkem, ať nejsem moc na slunci. Ve 12 už máme hlad, když jsme dříve snídali, tak fičíme na oběd do restaurace Bohio. Dal jsem si tortillový krém, brambor a smažené cibulové kroužky, smaženou rybu, krevety i hovězí hambáč.

Odpoledne jsme leželi u našeho bazénu Saona Pool. Je téměř u pláže (u italské a steakové restaurace). Je hezký. Uprostřed je ostrůvek s palmami. Jsou tady lehátka, slunečníky, swim up bar. Lehátka ve vodě, ani jacuzzi tady není. Chlapík vozí na kole nanuky a zmrzlinu. Jsou zahrnuty v AI. Zrovna probíhá lekce salsy. Pár lidí se zúčastnilo.
 
Později jsme se přemístili k druhému bazénu, který patří také hotelu GP Punta Cana a to Samana Pool (u bufetové restaurace Behique). Je tady swim up bar otevřený od 10 do 23 hodin, kde již notně podnapilí amíci řádí a vyhrávají na plné kule ze svého magneťáku. Dali jsme si pár drinků. Nechybí ani jacuzzi, kachlíková lehátka v bazénu, slunečníky, lehátka, toalety a bouda na výměnu ručníků. Je tady i dětský bazén a spousta vodních atrakcí pro děti a hned vedle je i dětský klub "El Castillo del Pirata".
   
Po 17 hodině jdeme na pokoj.

Pro dnešní večeři jsme zvolili steakovou restauraci La Parrilla, která se nachází na pláži u hotelu GP Punta Cana a otevírací dobu má stejnou jako všechny ostatní. Vstup je od bazénu Saona. Můžete si vybrat, zda chcete sedět uvnitř, nebo venku na terase na pláži, kde se přes den sedí u snack baru La Uva. Výběr jídla je ale totožný ať si sednete uvnitř nebo venku. Posadili jsme se raději venku, ale fouká poměrně silný vítr. Mají to tady nasvícené a na stolech hoří svíčky. Dali jsme si víno. Připravený je bufet, kde si můžete libovolně nabírat celý večer. Jsou tady saláty, krůtí a hovězí pastrami což je delikatesa z konzervovaného libového masa, španělská šunka Jamón Serrano, sýry Ementál a tvrdý švýcarský sýr Gruyère, brambory, pečivo a další. Nabrali jsme si ze všeho trochu a tím pádem jsme si z menu předkrm, polévku ani dezert nevybrali, jelikož jsme si dali steak a to byla teda pořádná flákota masa.
 
Mají tady široký výběr kvalitního masa ze spojených států pocházející z anguského skotu. Zvolil jsem hovězí rib-eye steak z vysokého roštěnce a Martin New York steak, také se mu říká strip steak a ten je pro změnu z nízkého roštěnce. K tomu jsme si nabrali opečené brambory. Měli jsme co dělat abychom to snědli. Jídlo bylo dobré, obsluha trochu vázla. Ale to se dalo přežít.
  

Z hlavní restaurace jsme si na zítra na výlet vzali ještě kousky másla, nějaké krekry, jablka a banány. A kolem 10 jdeme na kutě.