Cestopis Kapverdy 2017

28.9.2017 - 11.10.2017

KAPVERDY (República de Cabo Verde, kreolsky: Kabu Verdi):

Kapverdské souostroví, správně česky nazývané ostrovy Zeleného mysu. Oficiální název je República de Cabo Verde (Kapverdská republika). Celková plocha, kterou ostrovy zabírají, čítá 4033 km². Hlavním městem je Praia na ostrově Santiago. Kapverdy se skládají z 10 větších ostrovů (z toho 9 obydlených) a 16 menších neobydlených ostrůvků vulkanického původu uprostřed rovníkového Atlantiku, geograficky náležící k Africe, společně s Azorskými ostrovy, Madeirou a Kanárskými ostrovy tvořící Makaronésii (souhrnný název pro skupinu ostrovů v Atlantském oceánu západně od Gibraltaru). Kapverdy se nachází u 15° zeměpisné šířky, 1800 km nad rovníkem. Nejbližší pevninou je 455 km vzdálené pobřeží afrického senegalského Dakaru. Ostrovy vznikly magmatickou činností v oslabené části zemské kůry na dně hlubokooceánské pánve v průběhu třetihor. Ostrovy se působením podmořských erupcí vynořily z vln Atlantiku.

Každý ostrov je jiný a jedinečný tím, co nabízí. Vyprahlejší ostrovy Sal a Boa Vista nabízí přenádherné dlouhatánské a široké písčité pláže s úžasným koupáním a pouštní roviny. Fogo nabízí jedinečný zážitek z vulkanického, stále činného ostrova s terasami místních zemědělců. Na tomto ostrově se nachází také poslední aktivní vulkán (stratovulkán) – Pico do Fogo (Pico de Cano, Cha des Caldeiras, kterému místní přezdívají Pico Volcano), s činností naposledy evidovanou v r. 1995. S výškou 2829 metrů je to nejvyšší hora Kapverd a druhá nejvyšší v ostrovní oblasti Atlantského oceánu po kanárské sopce Pico de Teide na ostrově Tenerife. V kráteru sopky Fogo o průměru 8 km v nadmořské výšce 1700 metrů jsou 2 vesnice, kde lidé pěstují víno a kávu, která je proslulá pro svou aromatickou chuť díky úrodné sopečné půdě. Najdeme zde také překrásné pláže s jemným pískem, ale i strmé hory a hluboká údolí s panenskou přírodou.
São Vicente je hlavní ostrov s překrásnou místní a původní barevnou architekturou a je nejvíce „kulturní“ ze všech ostrovů. Ostrov Santo Antão má zase jedinečnou bujnou vegetací. Vítr, slunce a nekonečné písečné pláže charakterizují východní, pouštní ostrovy Boa Vista, Sal a Maio, se zřetelným africkým vlivem. Subtropická vegetace, vysoké hory, klidná údolí, malé zátoky s lávovým pískem a skalnaté útesy definují vzhled západních vulkanických ostrovů Santiago, Fogo, Brava, São Nicoalu, São Vincente a Santo Antão. Vegetace je chudá, většinou tu rostou trnité křoviny, sukulenty a tamaryšky.

Trocha historie:
Prvních pět ostrovů archipelagu pozorovali portugalští kapitáni Diego Gomes a António da Noli v roce 1460. Diego Afonso, rytíř prince Jindřich Mořeplavce, objevil v letech 1461-62 většinu zbývajících ostrovů. Nad přístavem Praia se vypíná socha portugalského mořeplavce a objevitele kapverdského ostrova Santiago, Diega Gomese. V roce 1587 se Kapverdy staly portugalskou kolonií - Kap Verde. Souostroví se začalo říkat "ostrovy Zeleného mysu" (Ilhas de Cabo Verde). Ostrovy jsou pojmenovány podle senegalského poloostrova Cabo Verde, Cap-Vert (ve francouzštině „Zelený mys“) – nejzápadnějšího bodu africké pevniny. Portugalci Kapverdy po staletí využívali jako vojenskou základnu, překladiště otroků a zboží, s nímž se plulo dál až do Indie. Stahovali se sem také lovci velryb a piráti. Jinak ale ostrovy trpěly opakovanými hladomory. Nedařilo se tady téměř nic vypěstovat, a kdo mohl, stěhoval se pryč. V roce 1951 změnily Kapverdy svůj status kolonie na zámořskou provincii a svou nezávislost na Portugalsku ostrovy vyhlásily 5. června 1975. Dnes jsou tedy parlamentní republikou.

Klima a počasí:

Ostrovy se rozdělují do dvou celků podle pozice převládajících větrů. Severní Návětrné ostrovy (Ilhas do Barlavento, odkud vítr fouká) – Santo Antão, São Vicente, Santa Luzia, São Nicolau, Sal, Boa Vista a jižní Závětrné ostrovy (Ilhas do Sotavento, kam vítr fouká) – Maio, Santiago (největší ostrov), Fogo a Brava. Vzhledem ke své poloze v jižních pasátových mořích jsou ostrovy ideálním místem k odpočinku u stále teplého moře. Poloha ostrovů, jižnější než třeba Dominikánská republika, zaručuje teplé a stálé tropické počasí po celý rok s „350 slunečnými dny v roce“, což je marketingový tah. Teploty se pohybují v rozmezí 20–30 °C, období s nejvyššími teplotami vzduchu i moře je od září (nejteplejší měsíc, průměr 27°C, ale může vystoupat až k 36°C) do listopadu kolem 30°C, teploty moře 22–27 °C (ale většinou díky Atlantiku okolo 22 stupňů). Nejchladněji je od ledna do dubna. Největrnějším a nejchladnějším obdobím je leden – únor (průměrná teplota 21°C, ale může klesnout až k 16 stupňům), což ocení hlavně milovníci surfingu a kitingu. Nejklidnější moře bývá od dubna do listopadu. Celoročně (ale hlavně od října do poloviny července) je typické pro „návětrné“ ostrovy tzv. „brisa“ – mírný větřík, který zpříjemňuje pobyt na přímém slunci. Někdy ale fouká velmi silný vítr. Také se kvůli stále vanoucím větrům Kapverdám přezdívá „Větrná výspa v Atlantiku“. Klima ostrovů je suché a horké, mezi prosincem a červnem je ovlivněno silným větrem, který sebou přináší písek ze Sahary a je místními nazýván Harmattan (horký písečný vítr) a fouká v podstatě celý den. V červenci až listopadu převládá stabilní teplé a suché počasí, kdy fouká mnohem méně a méně často, a zřídka je přerušeno přívalovým tropickým lijákem (během srpna (nejvíce srážek), září a částečně října). Ročně spadne na ostrovech jen okolo 100-300 mm srážek, a to většinou v několika málo dnech. Rozdíl denní a večerní teploty může být v zimním období (ne září-listopad) až 10°C takže je dobré si přibalit svetr, lehkou větrovku a dlouhé kalhoty. My jsme svetr ani bundu nevyužili ani jednou. I večer jsme byli většinou s krátkým rukávem. Nicméně Návětrné ostrovy jsou vždycky o něco chladnější než ostrovy Závětrné.

Místo klasických čtyř ročních období na Kapverdských ostrovech v podstatě existují pouze 2: Tempo das Brisas (období větrů) suché období od října (listopadu) do poloviny července, kdy více fouká a Tempo das Chuvas (období dešťů) od srpna do září (října), kdy někdy i zaprší ale taky mohou být silné tropické deště. V létě, kdy panuje zvýšená vlhkost vzduchu, se objevují komáři, takže repelent si určitě vezměte s sebou, nejlépe ten do zásuvky.
Oceán okolo Kapverdských ostrovů je velmi často zónou, kde se tvoří tropické cyklony. Tyto hurikány patří k jedněm z nejsilnějších a jsou pojmenovány po ostrovech „Hurikány kapverdského typu“. Aktuální předpověď počasí, větru a vln najdete na těchto stránkách: https://www.windguru.cz/206841

Slunce vychází už před půl sedmou a zapadá po většinu roku kolem 19. hodiny, ale díky rovníku je zde ještě dlouho světlo. V období Vánoc se stmívá ale již kolem 18. hodin. V době naší dovolené slunce vycházelo v 6:20 a zapadalo v 18:20. 

Místní obyvatelé a náboženství:

Každého určitě potěší velmi vřelá atmosféra místních obyvatel, kteří sem během staletí imigrovali ze všech koutů světa a vnesli prvky svých kultur. Dnešní podoba je směsí evropských (především portugalských) a afrických kořenů, v hudbě a tanci je dominantní africký základ. Ačkoliv byly ostrovy objeveny a kolonizovány Portugalci, místní kulturu nemůžeme rozhodně označit za evropskou. Díky trhu s otroky a dobré strategické poloze ostrova se tu střetávají vlivy Afričanů, Brazilců a jiných národů. Z Kapverdských ostrovů se stalo překladiště černých otroků putujících dál do Brazílie. Průměrná kapverdská žena má 5-6 dětí. Celkový počet obyvatel je 507 tisíc.

Většina obyvatel jsou křesťané. 85% jsou katolíci, 10% protestanti, 1% baptisté a zbývající jsou tradiční náboženství a domorodé víry. Místní žijí jiným způsobem života, než na jaký jsme zvyklí my. Nikdy nikam nespěchají, za ničím se neženou, nic je nerozčiluje. A hlavně jejich „no stress“ přístup k životu hovoří za vše. Je to heslo ostrovů. Najdete ho skoro všude. Na domech, na náramcích z korálků, … slyšíte ho na každém rohu. Místní Kapverdám říkají Atlantický ráj – Paraiso di Atlantico.

Kriminalita na Kapverdách je velmi nízká a lidé jsou zde velmi přátelští, milí a příjemní. Přesto se vyvarujte návštěvě místních slumů a odlehlých vesnic. Je tady zatím bezpečněji než ve většině Evropských měst. Pro všechny případy telefon na policii je 132.

Úředním jazykem je portugalština. Neoficiálně kapverdská kreolština – crioulo – směs portugalského a západoafrických jazyků, kterou mezi sebou mluví místní. Ale domluvíte se v pohodě anglicky, francouzsky, nebo italsky, ale i španělsky. Francouzština se vyučuje na školách. Školní docházka je povinná.

Ostrovy byly v minulosti závislé především na těžbě soli, trhu s otroky a zemědělství, které však bylo velmi nákladné kvůli nedostatku vody. V současné době se ekonomika zaměřuje na cestovní ruch a obchod s kávou a vínem. Přestože na ostrovech téměř neprší, pěstují se zde některé plodiny určené buď pro přímou spotřebu ostrovů nebo na vývoz. Nejhlavnějšími jsou banány, fazole, sladké brambory, maniok, proslulá kapverdská káva (k nejznámějším patří Café de Fogo z ostrova Fogo), víno (opět z ostrova Fogo), cukrová třtina, rajčata nebo arašídy. Na pastvinách jsou chovány kozy, krávy a ovce.
Rybolov je zde velmi důležitý – tuňák a humr jsou jedny z nejčastěji lovených mořských tvorů. Výborné jsou konzervy lahodného tuňáka z místních vod. Mohu potvrdit. Jednu červenou konzervu jsme si koupili domů a je úžasný. Jsou v ní obrovské kusy lahodného růžového tuňáka, žádná drť. Lituji, že jsme jich nedovezli více.

Jídlo a pití:

Místní výtečná kreolská kuchyně je jednoduchá, tradičně připravovaná z dostupných ostrovních ingrediencí. Mísí se v ní vlivy Portugalců, Afričanů a Brazilců. Součástí ostrovní kuchyně je koření pocházející z africké kuchyně, zatímco jiné pokrmy a suroviny jsou portugalského původu. Základem jsou většinou ryby (tuňák, mečoun, treska,...), mořské plody jako krabi, humři, langusty, krevety upravené na všechny možné způsoby nebo maso a to kozí, vepřové, králičí nebo kuřecí. Opravdovou delikatesou je „prato de mariscos“ - směs darů moře. Jako příloha k rybě a masu se na Kapverdách často podává rýže, většinou v kombinaci se smaženýma hranolkama, které si místní dochucují pikantní omáčkou malagueta nebo piri-piri. Oblíbenou přílohou je také vařený maniok. Jednou z hlavních surovin kreolské kuchyně jsou vedle ryb také luštěniny, zejména fazole, obilniny a maniok a batáty (sladké brambory). Místní specialitou je cachupa (catchupa), jeden z nejtradičnějších pokrmů země a národní jídlo na všech ostrovech. Jde o omáčku připomínající náš guláš, ovšem s mnohem pestřejším obsahem. Hlavními surovinami pro její přípravu jsou kukuřice, fazole a další boby, zelí, čerstvá zelenina, sladké brambory, zelené banány, vepřové nebo kuřecí maso nebo ryba, slanina a rajský protlak. Všechny suroviny se vaří v jednom velkém hrnci. Jedí ji i k snídani s tím, že vyvaří tekutinu a pak si cachupu dají jako přílohu ke smaženým vejcím, klobáse nebo pečené slanině. Případně ji osmaží. Je to tzv. „cachupa refogada“ nebo „cachupa de café“ což je vlastně cachupa z předešlého dne vařená s cibulí až do sucha. Měli jsme příležitost ji v hotelu na Salu vyzkoušet, ale nijak mně nezaujala.
Za ochutnání stojí směs vařených fazolí, zeleniny, vepřového masa, pikantní klobásky, slaniny, bobkového listu, cibule, česneku a malaguety zvaná „feijoada“ nebo pikantní smažené krokety z vařených ryb a brambor „Croquetes de Peixe“. Z dezertů je nejtypičtější tradiční puding, který se vaří z kondenzovaného mléka a polévá se karamelem. Za vyzkoušení stojí vynikající kozí sýr přelitý medem s papájovým želé nebo v kombinaci s marmeládou, případně papája s kozím sýrem nebo s medem aromatizovaná fíkovým listem. V domácí kuchyni jsou typické „bolachas“, tvrdé sušenky bez chuti, které se připravují z mouky bez kvasnic, které nahrazují chleba a které se zakusují k výbornému kozímu sýru. Sýr z kozího mléka je nejlepší na ostrovech Maio a Santo Antão. K snídani se připravují také „papas“, kterých existuje několik variant a jsou jak na sladko tak na slano. Výborné jsou také banánové placky Filhoses de Banana. „Fongo“ nebo „fonguinho“ je typický moučník zhotovený z mouky ze sladkých brambor a rozmixovaného banánu s kukuřičnou moukou, ze které se vytvoří válcovitý tvar. Existuje více druhů banánů různých chutí. Další pochutinou jsou sladké brambory povařené ve vodě s s pomerančovou kůrou. Typickými předkrmy na ostrovech jsou polévky a vývary.

Z nápojů se na Kapverdách produkuje pivo, světlá Strela s chutí lehké desítky a obsahem alkoholu 5,4% (zkusili jsme i portugalské pivo Super Bock) a Grogue. Tradičním nápojem je právě Grogue, nebo též Grogo, národní pálenka vyráběná z cukrové třtiny, která se na ostrovech hojně pěstuje, s obsahem alkoholu 38-54%. Pije se s ledem a citrónem. Jeho kvalita ale kolísá a nedoporučuje se moc pít. Samotný mi moc nechutnal, připomínal mi líh. Dalším tradičním nápojem, ten už byl lepší, je míchaný alkoholický nápoj pontche (ponche), jehož základem je právě Grogue, který se smíchá s medem a citronem. S medem mi připomínal naši medovinu. Jediné místní víno se vyrábí na sopečném ostrově Fogo. Jinak je pouze z dovozu, většinou z Portugalska. Výtečná je také místní káva, opět z ostrova Fogo - Café de Fogo. Vynikající jsou tropické přírodní šťávy z papáji či banánu. Oblíbené jsou rovněž čaje. Největší nevýhodou je absence pitné vody. Musí se kupovat balená či odsolená v kanystrech z takzvaných fontanarií, místních vodáren, kde barel pro zdejší obyvatele stojí 50 centů. Takovou fontanarii jsme viděli ve městě Palmeira na ostrově Sal. Pro našince však odsolená mořská voda není ideální, neboť má vysoký obsah soli a jiných minerálů, na které náš organismus není zvyklý a může způsobit zažívací potíže. Vodu z vodovodu na Kapverdách tedy nepijte. Doporučuji pít pouze vodu balenou. Všude v hotelích dávají balené originální vody. Místní obyvatelé ji pijí, protože jsou na ni zvyklí.

Spousta věcí se na ostrovy ale dováží především z Evropy, hlavně z Portugalska a JAR. A to včetně pitné vody. Tomu odpovídá i cena vody i dovážených potravin, která je pro místní neúměrně vysoká. Každý pátý Kapverďan totiž přežívá s jedním dolarem na den. Průměrný Kapverďan si přijde na plat 350 eur, což je na africké poměry dobrý standard. Pracovníci v hotelích si vydělají přibližně 180-250 eur/měsíc. Nejzákladnější potraviny v samoobsluze na Salu v Santa Marii stojí jen o něco málo více než v Česku.

Měna:

Oficiální měnou na Kapverdách je kapverdské escudo - Escudo de Cabo Verde (CVE). Setkáte se i s označením esc nebo ECV. Dělí se na drobné centavos. Oficiální směnný kurs je všude stejný, protože místní escudo je pevně vázáno na euro v poměru 1 eur = 110,265 CVE (1 Kč je asi 4 CVE). Běžně tedy v přepočtu používáme dělení čtyřmi. Je to nejjednodušší. Může se lišit poplatek za výměnu. Měnu směníte pouze na Kapverdách. Peníze lze vyměnit na mezinárodních letištích (ne vnitrostátních), v bankách, kdy je nutné předložit pas a zaplatit poplatek 500 CVE, ale také na recepcích hotelů bez poplatku, ale s o něco horším kurzem (nikdy po nás pas nechtěli). Běžně lze v obchodech, taxících i jinde platit eurem, ale vrací již v escudos v horším kurzu (1 euro = 100 escudos), tedy 100:1. I v potravinách v hlavním městě Espargos na ostrově Sal jsme platili eurem. Účet z pokladny byl v escudo i v eurech. Dolary nelze k přímé platbě v hotovosti použít. Lze využít i platební karty Visa a Master Card (Maestro nebývá akceptované) a při platbě kartou je nutné údajně předložit pas. Nevím, nemáme osobní zkušenost. Platili jsme pouze hotově. Je zvykem dávat spropitné (pokojská, nosič kufrů apod.), běžné je 5-10%. V restauracích, barech a taxících není povinné. Nedoporučuje se nechávat spropitné pokojským na polštáři, jako třeba v Egyptě, protože jsou většinou vázané přísnými pravidly a nesmí se dotýkat osobních věcí hostů ani peněz. Pokud jste s úklidem spokojeni a přesto chcete pokojské nějaké ty peníze dát, je lepší ji dát drobné přímo do ruky, aby z toho neměla problémy. Na Kapverdách se také daří systému dvojích cen, kdy místní platí podstatně méně než turisté. Místní prodejci v letoviscích ceny velice rádi nadsazují, s některými lze smlouvat, jiní se urážejí. V kapverdských obchodech, obchodech s potravinami a v čínských obchodech se nesmlouvá. Vnucují se také rádi jako vaši průvodci. Pokud se s nimi ale dáte do řeči, těžko se jich pak zbavíte. Takže se jich raději co nejdříve zbavte.

Při cestě na Kapverdy není vyžadováno žádné očkování. Ale pokud máte běžné cestovatelské očkování proti žloutence A, B, tetanu, tyfu, choleře, žluté zimnici, tak to není na škodu. Pijte pouze balenou vodu a vždy si zkontrolujte uzávěr, a nejezte ovoce, které se neloupe, aby jste se vyvarovali možnému průjmu (přibalte si do kufru nějaké léky proti průjmu). Dávejte si také pozor na škorpiony (cempé), jejichž bodnutí může být bolestivé podobné vosímu. Jedovaté hady tady nenajdete. Telefonní číslo na nemocnice je 130.

Půjčení auta, čtyřkolky, kola, aj.:

Při půjčení auta nebo jiného dopravního prostředku (motorka, čtyřkolka) je vyžadován platný řidičský průkaz ČR, mezinárodní není potřeba, aspoň po nás ho nechtěli a psali to i v pokynech CK v hotelu, dále pas a věk 21 let. Platit se dá platební kartou i hotově. Záleží na půjčovně. My jsme vše platili hotově, i depozit, který nám zase v hotovosti vrátili po skončení pronájmu. Při půjčení auta bývalo často v ceně zahrnuto max. 80-120 km/den, dneska už kvůli konkurenci skoro všichni nabízí neomezené kilometry. Alespoň v půjčovnách, kde jsme si půjčovali my to tak bylo. Na obou ostrovech, Boa Vistě i Salu, je lepší terénní auto 4x4 (malé Suzuki Jimny nás na Salu stálo 55 eur/den, Toyota Yaris nebo Aygo 50 eur/den (naprosto nevhodné do místního terénu, maximálně na asfaltky), pickup je dražší 65-75 eur/den) nebo čtyřkolka 525cc (quad, 4-wheel cycle) za 70-75 eur/den. Skútry na Boa Vistě se půjčují za 25 eur/den (50 cc), 38 eur za 125cc, na Salu se půjčují za 30-35 eur/den. Mimo zpevněné cesty ale není skútr úplně vhodný. Se skútrem se špatně dostanete mimo asfaltové silnice a zpevněné silnice. V žádném případě ho nedoporučuji. Důležité je mít pojištění auta. Bylo zahrnuto v ceně půjčovného. Kola se půjčují přibližně za 10-12 eur/den. Půjčují i elektrokola. Na Boa Vistě u našeho hotelu Iberostar půjčovali i speciální kola s hrubými pneumatikami, upravenými pro jízdu po pláži. Ale byly celkem drahé, za 2 hodiny 25 eur. Benzín v době naší návštěvy stál na obou ostrovech všude stejně a to 116,4 CVE za litr.

Taxíky nedělají turistické okruhy po ostrově, ale po asfaltových silnicích Vás odvezou kdekoliv. Na ceně je nutné se domluvit předem. 1 km stojí přibližně 85 CVE. Dále je možné využít klasické autobusy (moc jsme jich na cestách neviděli) a mikrobusy colectivos, nebo také tzv. "aluguer", sběrné taxíky v podobě 15 místných mikrobusů nebo pickupů s dřevěnými lavicemi k sezení v zadní části, které fungují na ostrovech místo veřejné dopravy. Červený nápis "aluguer" mají za čelním sklem, takže je snadno poznáte. Místní doprava funguje výborně. Cesta ze Santa Marie do hlavního města Espargosu stojí 1 euro (1000 CVE) ve dne a 1500 CVE v noci.

Elektřina: Najdete tady evropskou formu zásuvek se 2 kolíky, tedy není potřeba adaptér. Občas dochází na pár hodin k výpadkům elektřiny vzhledem k omezeným zdrojům výroby elektřiny. Delší výpadky v hotelích nehrozí, protože mívají náhradní generátory, stejně jako zásobníky vody.

Telefonování a internet:

Co se týče mobilních telefonů tak na ostrovech není kompletní pokrytí hlavně v odlehlejších místech a nefungují tady někteří zahraniční mobilní operátoři. Ale jinak pokud máte aktivovaný roaming, tak z hotelů a turistických míst není problém se dovolat. Na ostrovech fungují 2 mobilní operátoři, CV TELECOM a UNITEL T+, kteří nabízí i 3G. Ostrov Sal je pokrytý oběma operátory. Připojení k internetu přes wifi je snad ve všech hotelech, hlavně těch vícehvězdičkových, někdy zdarma, někdy za poplatek. Navíc vláda poskytuje zdarma wifi připojení na všech letištích, přístavech, hlavních náměstích a hlavních ulicích. Mohli bychom se od nich v tomto učit.

Fauna a flóra Kapverdských ostrovů souvisí s jejich geografickou polohou na hranici Sahary. Místní klima je tudíž velmi vyprahlé. Netýká se to všech ostrovů, ale zejména Boa Visty a Salu. Následkem suchého klimatu je počet původních rostlin na Kapverdách velice nízký, odhaduje se 250 druhů, z čehož pouze 82 je endemických, tedy původních na souostroví, které jinde nenajdete. Na pobřeží je vegetace tvořena rostlinami, které snáší sůl a endemickými palmami.

Čtvrtek 28.9.2017 - cesta do Prahy a návštěva Prahy

Dneska vyrážíme na dovolenou na Kapverdy. Zájezd máme přes CK Exim Tours. Cena za osobu kombinovaného pobytu na ostrově Boa Vista (hotel Iberostar Club Boa Vista 5* AI, 4 noci) + ostrov Sal (hotel OA Salinas Sea 5* AI, pokoj s výhledem do zahrady s příplatkem 1790 Kč/os. (jiný nebyl již k dispozici), 7 nocí) vč. letenek Praha - Boa Vista - Sal (místním vrtulovým letadlem) - Praha, všechny transfery mezi letišti a hotely je 34.466 Kč (vč. slevy 5% na ČPZP), Martin 34.131 Kč díky slevě 335 Kč za bonusové body nasbírané u Eximu. V hotelu na recepci se hradí ještě turistická taxa 220 CVE, nebo 2 eur/noc/os. nad 16 let. Ale maximálně za 10 nocí. Při pobytu v jednom hotelu na 14 dní je vybírána taxa jen za 10 nocí. Taxa údajně přispívá k rozvoji oblasti turismu a kultury země. A samozřejmě vízum. O tom píšu níže.

Odjíždíme z Ostravy Svinova vlakem SC Pendolino v 9:29. Bohužel byl na rychlo vyměněný vlak, takže to nebylo Pendolino, ale klasický vlak. Seděli jsme tedy v kupé a ne otevřeném vagónu, ale na stejných místech, jako jsme si koupili, tedy vůz č. 4, sedadla 34 a 36. Dostali jsme jen vodu a noviny. Průvodčí nám řekla, že máme nárok na vrácení peněz za místenku ve výši 35 korun, tak jsme hned na nádraží v Praze, jako většina šli na reklamace, ale musí se to vyřídit přes internet, když jsme jízdenky kupovali přes web. Vyplnili jsme hned žádost o reklamaci, tak uvidíme. Jízdenka nás tedy nestála 254 Kč ale pouze 219 korun. Kupujeme si 24 hodinový lístek na MHD v Praze za 110 Kč. Zajeli jsme na byt na Praze 9 od známých, který už využíváme po několikáté. Cestou jsme si u Číňanů koupili oběd a vzali jsme si ho s sebou. Já kuřecí rizoto za 85 korun a Martin kuřecí maso na sezamu s rýží a sladkokyselou omáčkou za 100 korun. Na bytě jsme si nechali věci, snědli oběd a vyrazili do města.

Metrem jsme se svezli na zastávku Malostranská. Dnes je státní svátek svatého Václava (28. října), den České státnosti. Některé instituce jsou volně přístupné. Nejdříve Martin vymyslel návštěvu vinice sv. Václava pod Pražským hradem, kde se konalo vinobraní. Vstupné bylo 150 korun. V ceně byla sklenička na víno (jako suvenýr) a dva žetony na víno. Další ochutnávky už by si člověk musel kupovat. Tak jsme tam nešli. Zamířili jsme ke Strakově akademii, sídlu vlády ČR, ale fronta byla tak na hodinu. Pouštěli dovnitř každých 15 minut po cca 50 lidech, jak mi řekl policajt. Vracíme se na tramvaj a odvezli jsme se k Loretě. Navštívili jsme velmi pěkné zahrady Černínského paláce, kde sídlí Ministerstvo zahraničních věcí.

Odtud pokračujeme na Pražský hrad. Tentokrát naštěstí nebyla žádná fronta na bezpečnostní kontrolu, tak jsme šli. Prohlédli jsme si budovy pouze z venčí. Lidí je tady požehnaně. Bazilika sv. Jiří byla dnes uzavřena kvůli pravoslavné mši. Došli jsme ke Zlaté uličce, která je taky zpoplatněna, ale volný vstup je denně od 17 hodin. Teprve jsou čtyři, tak se nám nechce čekat. Prošli jsme Prašnou bránou a naskytl se nám krásný výhled na Prahu. Počasí je ukázkové, celkem teplo a svítí slunce. Sešli jsme dolů po Starých zámeckých schodech a vešli jsme do Valdštejnské zahrady. Je krásně udržovaná, je tady jezírko s ostrůvkem a rybami, chodí tady pávi, různé sochy a krásný výhled na hrad.

Zajímavá je i černá stěna jeskyně, grotty. Vedle je voliéra s výry velkými. Dnes se v salla tereně, kryté galerii, která sloužila k zábavě a odpočinku, koná od 17 hodin koncert nějaké školy pod záštitou senátora Grulicha. Takovéto koncerty se zde konají jednou za měsíc. Vstup je zdarma. Jsou nachystané židle. Našli jsme si místo na lavičce. Poslechli jsme si asi 15 minut.

Zjistil jsem, že je zdarma přístupná historická část Valdštejnského paláce, sídla senátu ČR, tak jsme si ho šli prohlédnout. Je zpřístupněno 5 sálů v 1. patře. Tato část je přístupná vždy v sobotu a v neděli a o všech svátcích.
 
Odtud jsme už metrem jeli na byt na zastávku Českomoravská. Tady jsme vlezli do restaurace Šnyt Lobkowicz, ulice Kovářská 488/16, Praha Libeň/Vysočany. Je to jedna z restaurací franchisového řetězce pivovaru Lobkowicz. Příjemné prostředí. Martin si dal česnekovou polévku za 45 korun, velké pivo Lobkowicz Premium za 39 a Svatováclavský 13° speciál za 36 a zakončil to panákem Lžínské jablkovice s karamelem za 60 korun. Já jsem vyzkoušel polotmavý malý Démon Šnyt za 26 a dal jsem si smažené řízečky z vepřové panenky se šťouchaným bramborem za 185 korun. Žádná hitparáda to nebyla. Pak už jdeme rovnou na byt. Jdeme spát celkem brzo, protože ráno budeme brzo vstávat.

Pátek 29.9.2017 - Let na Kapverdy - ostrov Boa Vista

Budík máme na 5:50. Nesnídáme. Jdeme na metro Českomoravská a linkou B jsme se přemístili na konečnou na Zličín. Tady jsme přestoupili na autobus číslo 100 a jedeme na letiště k terminálu 1. Na Zličíně mi Martin koupil jeden ořechový koláč za 29 korun. Drahý, ale byl velký a výborný.
V 7:40 jsme na letišti Václava Havla. Odbavovací přepážku otevřeli v 8 hodin. Jsme první na řadě. Můj kufr samozřejmě váží o 3 kila více než je povolených 15 kilo, ale je to v pohodě, protože Martin má jen 15. Sedadla máme zamluvená a koupená už z domu u nouzového východu.

Procházíme pasovou kontrolou a ocitáme se v Duty free shopu. Mají to tady předělané. Kdysi se hned po pasové kontrole procházelo bezpečnostní kontrolou, a už se nemohly pronést tekutiny. To zrušili. Místo rentgenů je tady free shop a bezpečnostní kontroly probíhají až před vstupem do jednotlivého gatu. Odlétáme z gate A3, boarding time je 9:20.
Máme dost času a tak jdeme na snídani do salónku Master Card Lounge. Vstup je 450 Kč na osobu, ale díky přihlášení do programu Priceless special, Martinovi vrátí za každý vstup na kreditku 350 korun, tak vstup vyjde jen na 100 korun a to se oplatí, když na letišti si koupíte samotné pivo za 150. Tady je spousta jídla a pití, časopisy, noviny, internet, toalety, sprchy (asi za poplatek, protože byly zamčené). Máme výhled na přistávající a vzlétající letadla. Na výběr jsou alkoholické nápoje, nealko nápoje jako džusy, vody, bílá a červená vína, piva, čaje, kávy, chipsy, slané tyčinky, oříšky, croissanty, müsli, mléko, jogurty, marmeláda, ovoce, máslo, plátkové sýry, šunka, vysočina, moravské uzené, obložené housky, vajíčka na tvrdo, vaječné omelety se šunkou nebo se sýrem, hovězí polévka, olivy, mrkev, bagetky, toasty. Pořádně jsme se nadlábli. Na palubní vstupenku nám dali nálepku fast track, pro rychlejší odbavení. Ale nebylo ho zapotřebí.

V 9:30 procházíme bezpečnostní kontrolou, byl jsem vybrán i ke kontrole na nebezpečné látky. Původně byl let plánován na 12:10, ale když nám přišly na email letenky, tak byl uvedený odlet 10:10 což je fajn, budeme o 2 hodiny dříve u moře. Jedná se o let č. QS 4162. Martin v automatu ještě kupuje půl litrovou vodu za 35 korun a 0,33 litru 100% jablečného džusu za 30 kaček. V 9:45 nastupujeme do letadla Boeing 737-800 společnosti SmartWings. Letecká společnost Travel Service provozuje i pravidelné linky pod obchodní značkou SmartWings.

U vstupu do letadla jsou k dispozici noviny. Letadlo je upravené pro středně dlouhé lety, nicméně místa na nohy tady moc není. Ještě že máme koupené sedadla XL seat (Premium seat) u nouzového východu v obou směrech za 1000 Kč na osobu. Sedíme v řadě 15, sedadla D a E, tedy střed a ulička. Sedadla jsou před křídlem, takže máme i pěkný výhled. Řada 16, taky exitová už je přímo na křídle. Místa máme hafo. Letadlo pro 189 cestujících je téměř plné. Sedí se po třech (3-3). Před námi je cca 5033 km a předpokládaná doba letu je 6:42 hodin. Samozřejmě nestartujeme včas, ale od země se odlepujeme až v 10:40. Po 45 minutách roznáší teplý oběd. Na výběr je buď krůtí guláš s pečeným bramborem nebo kuřecí nudličky s indiánskou rýží. Jídlo není na tácku. Jen v černé plastové krabičce, která barví jak ruce tak jídelní stolek. Příbor samozřejmě plastový. Potom každý dostal housku, máslo, mazací sýr, slaný krekr a polomáčené sušenky s mléčnou polevou. Dále nealko nápoj buď voda, džus, Cola, Sprite nebo Tonic. Pivo a víno je ve třídě economy za poplatek. Třetinka piva v plechu 75 korun nebo 3 eura, necelé dvě deci vína 110 Kč (4,5 eur), miniatury alkoholu 0,05 l taky 4,5 eur, nealko nápoje 0,25 l za 2 eura, půl litrová voda 2 eura, káva, čaj, cappuccino a horká čokoláda 0,2 l za 2,5 eur. Po jídle roznáší ještě čaj a kávu. Po další asi hodině opět nabízí nealko nápoje, ale přinesou i když si na letušku zazvoníte. Vodu určitě. Káva, čaj, cappuccino a horká čokoláda je za 60 korun. Z klimatizace už mě lechtá opět v krku a nose. Lidi kýchají. Na WC neteče v umyvadlech voda, jsou tam postavené PET lahve od minerálky. Trasa letu směřuje na Innsbruck v Rakousku, Brescia v Itálii, Marseilles, Barcelona, Valencia, pokračujeme nad Granadou, Malagou a Gibraltarem, dále letíme již nad mořem podél pobřeží Maroka. Přelétáme ostrovy Lanzarote a Fuerteventura. Do cíle nám zbývá ještě 2,5 hodiny. Z letadla fotím ostrov Tenerife a sopku Pico del Teide, nejvyšší horu Španělska.

Ve 14:11 místního času přistáváme na mezinárodním letišti Aeroporto Internacional Aristides Pereira (BVC) ve městě Rabil na ostrově Boa Vista. Máme za sebou 5187 km a šest a půl hodiny letu. Cestující na ostrov Sal, musí zůstat v letadle než nastoupí lidi z Boa Visty co se vrací do Prahy a pak budou pokračovat. Je jich více než nás co vystupujeme na Boa Vistě. Letiště se nachází 5 km JV od hlavního města Boa Visty, města Sal Rei. Často se používá jeho původní jméno “letiště Rabil” (Rabil Airport), ačkoli bylo již v roce 2011 oficiálně přejmenováno na “letiště Aristida Pereiry”, a to na počest prvního prezidenta nezávislých Kapverd. 

Časový posun je GMT (UTC) -1 hodina, vůči ČR v době platnosti zimního času -2 hodiny, v době platnosti letního času a tedy i naší návštěvy -3 hodiny. Kapverdské ostrovy nemají „letní čas“ a tudíž je zde po celý rok jednotný čas.

Jen co jsme vystoupili z letadla, tak nás praštil přes obličej závan horkého vzduchu. Masakr. Pěšky přecházíme do letištní haly, kde se dělíme na dvě skupiny. Jednu frontu tvoří ti co už mají vízum z domova vyřízené přes cestovku a druhou my co ho nemáme. Je to tak +- napůl. Probíhá to v pohodě. Naskenuje pas, vytiskne pěkné vízum i s naší fotkou, nalepí ho do pasu. Zaplatíme 25 eur, dostaneme potvrzení o zaplacení, razítko do pasu a to je všechno. Vízum lze vyřídit i předem přes CK za 1300 Kč, ale levněji ho vyřídíte individuálně za 25 eur (4000 CVE) po příletu na letišti u imigračního úředníka. Platí se hotově. Vízum platí 4 týdny, při vyřízení na ambasádě předem platí 90 dní a do země se musí vstoupit do 180 dnů od vydání víza. Pas musí být platný minimálně 6 měsíců po skončení platnosti víza – striktně to hlídají. Tzn. že tzv. rychlopas neakceptují. Celníci jsou vždy přítomní a kontrolují i lidi co už vízum mají zakoupené předem u CK.

Čekáme na kufry. Odtud už vycházíme ven, kde čeká delegát cestovky, rozděluje nás do autobusů podle hotelů a dává nám papír s úvodními informacemi. Úvodní schůzka bude zítra v 9 hodin v hotelu.


Fotím si letiště i s různými kaktusy, které před ním rostou. 

Ostrov Boa Vista (Ilha da Boavista)

Název ostrova Boa Vista v portugalštině znamená „krásný pohled“. Je to nejvýchodnější a zároveň 3. největší ostrov Kapverdského souostroví po Santo Antão a Santiagu, známý pro své písečné duny a nekonečné písečné pláže, kterých je dohromady 55 km. Ostrov se pyšní nejkrásnějšími plážemi celého souostroví. Zdejší pláže bývají srovnávány s plážemi u Indického oceánu. 18 km dlouhá pláž Santa Mónica je vyhlášena jako jedna z nejkrásnějších pláží celého světa. Ostrov byl objeven roku 1480 a pojmenován St Cristovao (Svatý Krištof). Historie Boa Visty se začala psát s objevnými plavbami Portugalců, kteří hledali západní cestu do Indie. A tak když italský navigátor Alviste Cadamosto, ve službách Jindřicha Mořeplavce roku 1456 uviděl zemi, vykřikl "boa vista", tedy "krásný pohled", odtud tedy jméno ostrova. Jako ostatní ostrovy souostroví byla do svého objevení neobydlená. Ale již v 16. století se na ostrově usazují Portugalci. Město Rabil (dnes 2. největší osídlení), se stává hlavním městem.
Ostrov se rozkládá na ploše 620 km² a je tedy 3x větší než ostrov Sal. Na délku má 31 km a na šířku maximálně 29 km. Boa Vista leží ve stejné úrovni se Saharou. Do Senegalského Dakaru to je jen 456 km. Vítr vane také odtamtud. Proto na ostrově naleznete nekonečné písečné duny naváté sem přes oceán. Nejvyšší horou ostrova je s 387 metry Pico d´Estância. Jako všechny ostrovy Makaronézie (Kanárské ostrovy, Madeira, Azory) i Kapverdy a potažmo Boa Vista je sopečného původu. Vzhledem k blízkosti afrického kontinentu jsou průměrné teploty na ostrově Boa Vista vyšší než na ostatních "více atlantických" ostrovech.
Na ostrově žije přibližně 12 000 obyvatel, z toho polovina v současném hlavním městě  Sal Rei, což v překladu znamená "Král soli". Svůj název odvozuje od dříve velmi prosperující těžby soli z mořské vody ve zdejších salinách.
Ostrov Boa Vista je nechvalně známý také kvůli útesům a silným proudům, které spolu s vysokým obsahem železa, magnetické rudy - magnetovec v místních horninách na severním pobřeží, matoucím kompasy, způsobily, že se okolí ostrova stalo pohřebištěm a vrakovištěm mnoha lodí. Ostrov proto nebyl příliš oblíbený mezi mořeplavci.
Na Boa Vistě, jelikož je jedním z Návětrných ostrovů (Barlavento), hodně fouká vítr, tudíž ostrov nabízí vynikající podmínky pro windsurfing, surfing a kiting. Na své si na ostrově přijdou i potápěči. Zdejší podmořský svět je nejkrásnější z celého souostroví. Velkou atrakcí jsou zde kromě 1 000 druhů pestrobarevných ryb, spousty korálů i vzácné druhy mořských želv, kterých je zde díky ideálnímu prostředí velké množství. Populace karet zde patří mezi jedny z největších na světě. Děje se tak od přelomu června / července po říjen až listopad. Mimo dobu kladení je i tak můžete často spatřit v oceánu stejně jako migrující velryby nebo stálé populace delfínů kapverdských. Potápěči ocení také bohatě zastoupené velryby, některé druhy žraloků a potopené vraky lodí. Rybolov je jedním ze základních druhů obživy místních obyvatel.

Gastronomie na tomto ostrově se zaměřuje hlavně na ryby a dary moře. K hlavním jídlům patří humr, jídla z mořských krabů a škeblí, rybí polévky a polévka z koz. Dlouhou minulost má také pastevectví, chovají hlavně kozy a krávy. Výborný je také místní kozí sýr. Obyvatelé žijí také ze zemědělství, pěstují hlavně tropické plodiny jako banány, papája, sladké brambory a další.
Boa Vista je větší než ostrov Sal. Morfologicky je hodně podobná Salu, ale jinak je velmi odlišná. Je mnohem klidnější než turistické letovisko Santa Maria na ostrově Sal, kde se nachází většina hotelů. Je tady jen minimum hotelů a turisticky se teprve rozvíjí. Ale staví se další hotely, takže za pár let z něj bude druhý ostrov Sal. Lidé jsou tady tradicionálněji ladění. A taky je tady levněji, a to zřetelně. Ostrov je ideální k nicnedělání. Ostrov Sal zase nabízí bohatší kulturní život a více výletních cílů a je už civilizovanější. Boa Vista je také trochu větrnější než Sal.

Příklady cen: Taxi ve městě 400 CVE, taxi z hotelu Iberostar do Sal Rei 10 eur, do města Rabil 3 eura, diskotéka 500 CVE, voda 1,5l 120 CVE, pivo malé 100-150 CVE.

Nasedáme do alugueru, což je místní forma dopravy. Je to v podstatě minibus. Kufry dávají do přívěsného vozíku. Asi za 15 odjíždíme. Do hotelu Iberostar Club to jsou pouhé 3 kilometry a cesta trvala jen 7 minut. Paráda.

Na recepci vyplňujeme formulář pro cizineckou policii, odevzdáváme voucher na ubytování. Dostáváme na ruku žlutý náramek, dvě karty od pokoje, jednu kartu na elektřinu a dvě karty na plážové osušky. Pokoj už máme přidělený č. 1903, jeden z těch co jsme chtěli, tak jsme spokojeni. Je to blízko všeho. Nečekali jsme na nosiče kufrů, vzali jsme kufry a šli sami na pokoj. V hotelu na recepci se hradí turistická taxa 220 CVE, cca 2 eur/noc/os. nad 16 let. Ale maximálně za 10 nocí. Při pobytu v jednom hotelu na 14 dní je vybírána taxa jen za 10 nocí. Platí se nejpozději při odjezdu z hotelu.
Jsme ubytováni v 5* hotelu Iberostar Club Boa Vista na pláži Praia de Chave, Areia de Chaves na východním pobřeží ostrova Boa Vista, 10 km od hlavního města Sal Rei. Tel.: +238 251 21 70, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Top hotel řetězce Iberostar je situován přímo nad fascinující, širokou a několik kilometrů dlouhou pláží Praia de Chave, v exotické krajině na břehu Atlantiku. Pláž patří k těm nejlepším na Kapverdách. Na pláž vedou schody i sjezd pro kočárky apod. Jedná se o přízemní, max. 1 poschoďové budovy. Hotelová kuchyně připravuje velmi bohatou nabídku místní i mezinárodní kuchyně, množství nápojů i lahodných koktejlů.

Vybavení hotelu:
Vstupní hala, recepce 24 hodin denně se směnárnou.

276 pokojů vč. 14 rodinných pokojů a 3 suites s výhledem na moře o velikosti 86 m2 (2 pokoje, 2 koupelny, velká terasa) - výhledy do zahrady, přímý nebo boční na moře.

2 venkovní bazény se slanou vodou – jeden je větší a jsou v něm dvě vodní sprchy a jedna tryska vyvěrá ze dna bazénu, vstup do bazénu je po schůdcích nebo po pozvolné neklouzavé podlaze. Druhý bazén je menší s nádherným výhledem na pláž a na oceán, jelikož hotel se nachází na skalním útesu. Bazény jsou přístupné od 8 do 20 hodin. Voda je teplá v obou bazénech, v tom „vyhlídkovém“ je jako kafe. Dále je tady dětský bazén se slanou vodou.
 
Ve Spa centru Sensation, které je za poplatek, je potom ještě vyhřívaný krytý bazén, jacuzzi, sauna, turecké lázně a masáže. Fitness (8:00-20:00).
1 hlavní bufetová restaurace, 1 restaurace s obsluhou à la carte, 6 barů z toho 1 je plážový bar.
WIFI je v celém komplexu zdarma, nejsilnější signál je v lobby, ale chytili jsme ho i u bazénu a na pokoji, ale tady signál trochu kolísal. U recepce je internetový koutek (za poplatek) a bankomat.
K dispozici jsou obchůdky se suvenýry a fotograf. Nejbližší nákupní možnosti jsou až ve městě Sal Rei vzdáleném 10 km, případně něco málo ve městě Rabil, které je od hotelu asi 3 km. Před hotelem je parkoviště zdarma.
Hotel nabízí možnost půjčení auta přes recepci a pobočku (starý dřevěný stůl) v lobby tady má půjčovna Mendes & Mendes, od kterých jsme si půjčili auto na ostrově Sal. Je zde i taxi služba, taxi na letiště a do města Rabil stojí 5 eur, do Sal Rei 10 eur.
Dále v hotelu najdete salón krásy, lékařskou službu (za poplatek), prádelnu (za poplatek) a konferenční sál.
Pro děti jsou dle věku dětské koutky: Miniclub pro děti (4-7 let) – v provozu od června do září, Maxiclub (8-12 let), Teenieclub (13-17 let).
Vodní sporty na pláži jsou za poplatek.
Ostraha je jak na pláži, tak večer i v hotelu. Check-out je v hotelu ve 12 hodin. Mají tady místo na uložení kufrů. Pozdější check-out je možný za poplatek.

Služby zahrnuté v all inclusive (AI):
Všechny bary, restaurace a à la carte restaurace, lehátka, slunečníky a plážové osušky u bazénu i na pláži, tenis, five-a-side football pitch, stolní tenis, plážový volejbal, lukostřelba, boccia (pétanque), šipky, vodní pólo, animační a zábavní program, fitness, aerobik, aquafit a aquagym v bazénu, nordic walking, lekce tance. 

Stravování:
All Inclusive 24 hodin, snídaně, obědy a večeře formou bufetu, během dne lehké občerstvení, neomezené množství nápojů 24 hodin denně (alkoholické a nealkoholické nápoje místní výroby), zmrzlina. V rámci AI je na objednání 4 - chodová večeře místních specialit v à la carte restauraci Saudade.
Hlavní bufetová restaurace Belvedere - snídaně 7:30-10:30, oběd 13-15, večeře 19:00-22:00, mezinárodní i kapverdská kuchyně. Každý týden jsou dvě tématické večeře - večerní show (živé portugalské noci s portským vínem nebo mexické noci s vařením burrito, kapverdský večer s mořskými plody). Na večeře je požadováno, aby muži měli dlouhé kalhoty a košili s rukávy, nicméně lidi chodí v kraťasech, někteří jsou oblečeni dokonce jak na pláž – kraťasové plavky a tílko, vůbec se to nehodí, ale nikdo je bohužel nevyhodil. Při vstupu do restaurace na oběd a večeři vždy nabízeli nějaký „welcome“ drink alkoholický a nealkoholický. U dveří je i dezinfekce na ruce.
Gurmánská restaurace Saudade – à la carte restaurace s obsluhou, kde nabízí degustační menu. Otevřena je 5 dní v týdnu (pondělí – pátek od 19 do 21 hodin. Rezervaci místa je nutné provést na recepci, kde si zvolíte čas a zapíšou to do rezervační knihy. Je požadováno, aby muži měli dlouhé kalhoty.
Snack-bar u bazénu (10:30-18:00) – výhled na moře, stoly + židle, může se tady v plavkách, nápojové automaty – nealko nápoje (Cola, Sprite, Fanta, Tonic, džusy), pivo i víno z automatu, káva, čaje, cappuccino, čokoláda, zmrzlina, bufet (12:30-18:00) – pizza, ryba, maso, hranolky, palačinky, zelenina, saláty, zákusky, snacky výběrem z menu připravované na objednávku (10:30-18:00): salát Caprese; salát Caesar; Club sandwich s kuřecím masem, vejcem, slaninou, salátem, rajčetem, sýrem, majonézou a k tomu hranolky; Cheeseburger; vepřová Arepa – water bread plněný marinovaným vepřovým vařeným při nízké teplotě s pálivou rajčatovou omáčkou; vegetariánská fajita – kukuřičná tortila; kuřecí teriyaki; smažené kalamáry; kuřecí krokety – hnus !!!; špagety nebo penne s rajčatovou nebo boloňskou omáčkou.
Palapa bar (10:30-00:00) – u bazénu, navazuje na Snack-bar - nealko i alko nápoje, koktejly, čepované pivo Strela, káva z pressovaru, mix oříšků ve skleničce, šumivé víno, i mezinárodní nápoje např. Jim Beam whisky
Bar na pláži - Beach Bar (10:00-18:00) - nealko nápoje, čepované pivo, balené 1,5 litrové vody, zmrzlina, káva, studené sendviče
Lobby Bar (24 hodin denně) - nápoje vč. slavného kapverdského rumu grogue, mezinárodní drinky, šumivé víno, od 23:00 studené sendviče, sýry, šunka, ovoce v lednici, balená voda
Theatre Bar (otevřený 5 nocí v týdnu pouze během show od 21:45 do 23:00) - představení a show animátorů, koktejly, čepované pivo, víno
Disco Bar - Diskotéka (23:00-01:00, otevřeno 4 dny v týdnu) – hudba, DJ, nápoje, koktejly

Dostali jsme pokoj standard č. 1903 o velikosti cca 35 m2 v přízemní zástavbě uprostřed krásné zahrady. Pokoj je poměrně moderní a hezký. Máme spojené postele, ale je možné požádat i o2 oddělené. Máme oplocenou velkou terasu s výhledem do zahrady se spoustou keřů a květin, dvě židle a stůl, které by mohly být novější. V koupelně je sprchový kout, toaleta a bojler na ohřev vody, která teče horká. Umyvadlo je odděleně v předsíňce před vstupem do koupelny. Nechybí ručníky a kosmetické přípravky. Jen je utržený držák na šampony ve sprše. Jinak je vše čisté. K dalšímu vybavení pokoje patří klimatizace (okna musí být zavřená aby fungovala), 32" satelitní TV, telefon, Wi-Fi zdarma, minibar za poplatek (denně doplňují 1-2 velké láhve vody zdarma, případně si můžeme balenou vodu vyzvednout kdykoli na recepci hotelu nebo v lobby baru či baru na pláži), fén, digitální trezor (za poplatek 3 eur/den, 16 eur/týden nebo 32 eur/14 dní ). župany (pouze v suites). Úklid pokojů je prováděn denně. Jedna karta je pouze na zapnutí elektřiny. Tzn. Že klimatizaci můžeme mít stále zapnutou bez ohledu na karty od pokoje, které máme u sebe.
     
Pokud si chcete vybrat pokoj, stačí do hotelu napsat předem email ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) a oni se vám pokusí dát pokoj, který si řeknete (komunikoval jsem s paní Paulou Rodriguez – zástupkyně ředitele). Na webu mají interaktivní mapu hotelu s pokoji, stačí si napsat čísla. Pokoje jsou vesměs všechny stejné, jen se liší výhledem. Také jsme napsali, že chceme pokoje 2119-2125, které jsou s výhledem na moře, ale paní mi odepsala, že to jsou pokoje s výhledem na moře a my máme objednaný s výhledem do zahrady, takže mi je dát nemůže a nelze je ani za poplatek upgradovat. Vypsala mi tedy pokoje, ze kterých si můžeme vybrat. Zvolili jsme přízemní pokoje č. 1901-1904 s výhledem do zahrady. Takže uvidíme, který pokoj dostaneme. Napsala, že udělají maximum pro to, abychom dostali jeden z pokojů v této řadě, ale až do check-inu nemůžou mi zamluvit konkrétní číslo pokoje. Takže není pravda jak jsem někde četl, že i když si u CK zaplatíte standard s výhledem do zahrady, můžete požádat o pokoj s přímým výhledem na moře a nemusíte dát ani korunu. Jinak dost Čechů prý ubytovávají do zadní části hotelu s výhledem do zdi.

Vybalili jsme si pouze plavky a šli k moři. U bazénu jsme si vyměnili osušky za kartu a šli k moři. Pokud je budka u bazénu kde vydávají ručníky zavřena, je možné si ručník vyzvednout nebo vyměnit na recepci. Stejně tak je možné tady dostat balenou vodu, pokud jsou zavřené bary. Hotel se nachází na vysoké skále s krásným výhledem na dlouhou pláž Praia de Chaves s písečnými dunami a moře. Z terasy můžeme každý večer pozorovat kouzelný západ slunce, kdy slunce osvítí i písečné duny. Tím, že je hotel na skále, k moři a na pláž se musí sejít buď z kopce nebo po schodech, které jsou táhlé a mírné. Pro mě po operaci kolene to není zrovna nejlepší a taky bych to nedoporučil lidem co mají podobná zdravotní omezení.
  

Pláž je nádherná, písečná, lehátka, slunečníky a zábrany proti větru, protože tady téměř pořád fouká vítr. Písek jako drobné jehličky nás píchá. Visí červená vlajka, která tady visela každý den. Přesto se lidé koupou. Vlny jsou ale dost velké, alespoň pro mě to není moc jednoduché. Takže jsem se jenom smočil u břehu. Martin se odvážil dál. Moře je ale fakt teplé. Odhaduji to na 26 stupňů. Na Atlantik super. Dno je písečné, jen není pravidelné, jak ho vlny vymlely, takže jsou různé propady. Je krásně čisté. Na pláži je i pobřežní hlídka, což je nutnost, jak jsme se později přesvědčili na vlastní kůži. Přes písek vede od plážového baru k moři dřevěná lávka. Dále je tady plážový bar, kde mají nápoje, pivo, kávy, nealko, koktejly, balené vody v 1,5 litrových flaškách, zmrzliny v kelímcích vyrobené na Kanárských ostrovech, studené sendviče. Vedle se nachází půjčovna elektro kol s hrubými pneumatikami upravené pro jízdu po písku (za 2 hodiny chtějí 25 eur). Nabízí kurzy windsurfingu, kitingu, pořádají výlety po ostrově, za žraloky, pozorování želv. 

 

Vedle nás se rozkládá 4* hotel Royal Horizons Boa Vista od společnosti New Horizons Hotels & Resorts (dříve to měla společnost Decameron). Nevypadá vůbec špatně, alespoň takto z venku. Nevím jaké jsou pokoje. Ale služby a jídlo nejsou hodnoceny nijak zvlášť. Martin byl kdysi v 5* hotelu Royal Decameron Baobab (dnes Royal Horizons Baobab) v Senegalu a hrozně si ho chválil. Britská společnost Thomas Cook Group staví a v letošní zimní sezóně na přelomu roku 2017/2018 bude otevírat nový hotel New Horizons Ponta Sinó Resort na ostrově Sal, v Santa Maria, který se bude skládat z 5* hotelu Royal Horizons Sunprime (bude ho vést společnost Sunprime Hotels) a bude pro lidi nad 16 let a 5* family resort Royal Horizons Sunwing zaměřený na rodiny, který bude vést společnost Sunwing Hotels. Celkem mají nabídnout 600 pokojů a stály 80 mil. eur. Staví se na nejjižnějším bodě ostrova Sal na pláži Praia Ponta Sinó. Šli jsme se kolem něj projít, jen jsme nevěděli, jaký hotel to bude. Společnost Thomas Cook má v úmyslu otevřít svou vlastní značku hotelů v mnoha populárních dovolenkových destinacích.

Jinak kde nic tu nic. Pohoda, klid, ticho, jen moře a písek s písečnými dunami. Pláž Praia de Chave je nádherná opuštěná 10 km dlouhá pláž se zlatavým pískem a patří k těm nejlepším na Kapverdách. V některých místech dosahuje šířky i více než půl kilometru a její mohutné duny sahají značný kus do vnitrozemí. Hlavní pláž Praia de Chave je situována směrem do otevřeného oceánu, takže tady bývají často velké vlny a vyvěšena červená vlajka. My jsme měli červenou vlajku každý den. Pláž vyhledávají také milovníci windsurfingu a potápěči. Důležité je překonat hranici příboje, kde se vlny lámou a nekompromisně ženou všechno na pobřeží. Vlny se lámou tam, kde se z hloubky stává mělčina.

Moře má azurovou barvu a je teplejší o 2-3 stupně než kdekoliv jinde na ostrově. Směrem na jih lze pozorovat nádherné písečné duny, na kterých lze sledovat "vodopád" písku, který vzniká utržením horní hrany duny.

Vrátili jsme se k bazénu. Jsou tady dva, oba se slanou vodou. V jednom jsou ještě vodní trysky. Druhý menší je s krásným výhledem na oceán a pláž. Voda je teplá jako kafe. Potom je tady ještě jeden kulatý dětský. K dispozici jsou lehátka, slunečníky, ale chybí stolečky. Občas jsme si tam místo něj dali plastovou židli ze snack baru. Míst je ale dostatek. Jsou tady sprchy. Celý areál hotelu je krásně udržovaný, plný zeleně, rozkvetlých květin, rostou tady kokosové i datlové palmy.

 



Bar nabízí nápoje, kávy, čaje, čepované výborné místní pivo Strela s chutí lehké desítky a obsahem alkoholu 5,4%, vína bílá, růžová a červená z automatu, Sprite, Cola, Fanta, džusy, šumivé víno, alkoholické nápoje, koktejly, dokonce i Jim Beam whisky. Terasa baru nabízí hezký výhled na moře. Kromě toho zde podávají lehčí obědy a snaky během dne dle výběru z lístku, viz. výše. Dali jsme si cheesburger s hranolkama, ten celkem ušel, zato kuřecí nugety byla hrůza. Uvnitř bylo něco, co vypadalo jako bramborová kaše. Já jsem to ani nezkoušel, poté co to Martin vyplivl. Bar je i s obsluhou. Pití dávají u bazénu do plastových kelímků.

Jdeme na pokoj. Osprchovali jsme se, vybalili, převlékli a šli na recepci, kde jsme si pronajali trezor na pokoji. Ten bohužel není v ceně. Cena je 3 eur/den, 16 eur/týden nebo 32 eur/14 dní. Zaplatili jsme 12 eur za 4 dny, dostali potvrzení a kód 1212. Tím se měl trezor vynulovat a pak nastavit vlastní. Nějak nám to nešlo, tak přišel pán, co nám to zprovoznil. Možná že u všech pokojů je stejný kód 1212 na resetování a otevření. Můžete vyzkoušet a možná ušetříte. Trezor je jinak na pokoji zamčený.

Také jsme si objednali na recepci večeři v à la carte restauraci Saudade na 2. října na 20:00 hodin. Musí se objednat předem a dostanete potvrzení a zapíšou to do rezervační knihy. Jinak v lobby je taxi služba (taxi na letiště a do města Rabil 5 eur, do Sal Rei 10 eur), dále je tady knihovna, kde jsou i knihy s informacemi jednotlivých cestovek. Potom přepážka autopůjčovny Mendes & Mendes, ale nikoho jsme nezastihli. Dále je tady lobby bar a k němu patří venkovní zahrádka, která je osvícená blikajícími umělými svíčkami. Dali jsme si před večeří drink.

Večeře se podávají od 19 hodin v restauraci Belvedere, stejně jako snídaně a obědy. U vstupu nabízí vždy nějaký drink, dneska míchaný koktejl, druhý den ráno šumivé víno Prosseco, na oběd bílé a červené Martinni a podobně. Lidí je tady plno. Výběr jídla je opravdu velký, vybere si každý. Jak maso, ryby, saláty, zelenina, různé speciality, velký výběr sýrů asi 8 druhů (kozí, Gouda, Eidam, Ementál, parmezán,....), grilované papriky plněné tuňákem, sardinky, pizza, těstoviny. Super. I atmosféra. Číšníci obsluhují co se týče pití. Všichni jsou tady milí a usměvaví a velmi přátelští. Na stolech jsou svíčky. Mají příbory s logem Iberostar, stejně tak i kvalitní hrubé ubrousky.
Po večeři jsme si dali ještě drink a šli na pokoj. Jsme unaveni po cestě. Program v amfiteátru začíná denně až ve 21:45. Bazény jsou krásně nasvícené.

Sobota 30.9.2017 - Boa Vista - Praia de Chave

Vstáváme v 6:30. Na noc jsme zapnuli pro všechny případy do zásuvky Raid, ale komáři naštěstí nebyli. Spali jsme jako mimina, bylo ticho.
Snídaně jsou až od 7:30, tak jsme se ještě prošli. Kocháme se výhledem na oceán. Po skalách běhají kozy. Jen se divím, že se udrží. Jednou jsem kozy načapal v zahradě před našim balkonem, kde se přišli napást čerstvé trávy. Ale hned je vyháněli. Písečné duny, které jsou jen pár metrů od našeho hotelu a jsou vidět z terasy, jsou úchvatné. Něco podobného jsme zatím neviděli. 
 

Snídaně jsou taky bohaté. U vstupu je dezinfekce na ruce. Milá obsluha nabízí při vstupu do restaurace šumivé víno Prosseco. Podařilo se nám ukořistit stolek venku s výhledem na moře. Je jich tady jen pár. Zato much a koček je tady požehnaně. Žebrají, rvou se o jídlo, mraučí, chytají se za krk, perou se. Je to docela otravné. Jsou i v baru u bazénu a čekají co jim kde spadne. Když někdo dojí neostýchají se vylézt i na stůl. Obsluha je taky odhání. Dali jsme si vaječnou omeletu, houby s klobáskou, opečenou cibuli s paprikou, čerstvou papriku, několik druhů sýra, máslo, zapečenou housku s rajčetem, pečivo. Všechno pečivo je světlé. Mají ale výborný ještě teplý chleba, který tady sami každé ráno na snídani pečou. Toho bych se užral. Servírka nám přinesla v konvičkách čaj. Každý si z jídla vybere, výběr je hodně slušný a nikdo hlady neumře. Nechybí spousta dalších jídel, zeleniny, palačinky,....

Před snídaní jsme si zabrali lehátka u bazénu s výhledem na moře. Není třeba si lehátka ale předem zabírat, bylo jich vždy dost. Po snídani jsme se šli projít po pláži směrem k městu Rabil. Vlny jsou stejné jako včera. Martin tam vlezl i když je opět červená vlajka. Kdo ví, jestli je někdy jiná. Jdeme po pláži podél moře a před námi se zvedají písečné duny a tyčí se komín.

Vedle nás je 4 hvězdičkový hotel Royal Horizons Boa Vista, který vypadá taky moc hezký, akorát má horší recenze. Vedle něj jsou apartmány Holliday Villas – Vilas de Chaves, které jsou určené k pronájmu za cenu cca 55 eur/noc. Místy jsou v moři skály. Pár lidí, turistů, tady rybaří. Místní mají na pláži pár stánků, kde nabízí suvenýry, dřevěné sošky, magnety, nějaké látky. Blíž jsme nešli, aby nám něco nevnucovali.
Došli jsme po pláži po cca 1,5 km až k severnímu konci pláže Chave u města Rabil, kde lze vidět zbytky staré cihelny (Ruína Fábrica de Chave) napůl pohřbené v písečných dunách. Z písku čouhá vysoký komín Chaminé de Chaves. Nachází se tady i vypalovací pece na keramiku, palmy a tamaryšky. Fascinují nás okolní písečné duny. Mezi nimi vyrůstají ostrůvky zeleně.
 
Na pláži najdeme pěkný bar a restauraci Perola D´Chaves, kde mají lehátka a slunečníky. Pár lidí tady je, nevím, kdo to využívá, když většina má asi all inclusive. Ale zastavují se tady i zájezdy s turisty. Vyšplhali jsme na jednu dunu, na jejím vrcholu vlaje vlajka Kapverd. Je odtud hezký výhled na oceán, na celou pláž Chave, která se táhne v délce 10 km. Vzadu se tyčí dvě hory, Monte Estância, nejvyšší hora ostrova (387 m) a Rocha Estância s výškou 354 metrů.
 
Na druhé straně jsou další písečné duny, následuje pláž Praia das Dunas, kde se nachází 5* ClubHotel RIU Karamboa, jehož špičky v dálce vykukují. Martin se vyšplhal na jednu z dalších dun, odkud byl hotel trochu vidět. Hned vedle něj se staví další hotel, jsou tam tři jeřáby, kravál, takže kdo zvolil tento hotel, moc klidu si neužije. To nemluvím o prachu. V cestovce nás při výběru zájezdu na tuto skutečnost nikdo neupozornil.
Scházíme z duny dolů. Kousek odtud se koupeme. Moře je tady mnohem klidnější, jelikož se nachází v částečně krytém zálivu a tak jsem se konečně pořádně v moři koupal i já. Je krásně teplé.

Vracíme se kolem 11 hodiny k hotelu. Pár lidí se učí jezdit na kitu. Trénují zatím na pláži. Větrné počasí dělá z Kapverd Mekku kitesurfingu. První hodiny kurzu kitesurfingu probíhají právě na sucho na pláži, kde se učíte ovládat draka - kite. A teprve potom Vás pustí na moře. V baru u pláže jsme si dali zmrzlinu v kelímku, dneska byla čokoládová a jahodová, včera i vanilková. Vyrobena byla na Kanárských ostrovech. Pokoj už je uklizený, jen nám nedoplnili sprchové gely, tak jsem odchytil pokojskou. Šli jsme k bazénu. Dneska je opět slunečno a horko, 32°C. Čteme si a koupeme se. Dáváme si pivka, různé drinky, Prosseco. Během dne probíhají různé animační programy, plážový volejbal, vodní polo, aerobic v bazénu,...
Ve 13 hodin jsme šli na oběd do hlavní restaurace. U vstupu nabízí bílé a červené Martinni s citronem. Výběr jídla opět naprosto uspokojivý. Dali jsme si zeleninovou polévku, potom rýži, rybu na grilu (chutnala jako tuňák), pečené vepřové maso, zeleninu, sýry. Dal jsem si i dezert, koláčky z listového těsta s jablky a s broskví a dva další, ale ty mi nechutnaly, byly suché. Po obědě jsme si dali v baru mátový čaj. Celé odpoledne jsme byli u bazénu. Četli jsme si, odpočívali, koupali se v bazénu, Martin si párkrát zašel i do moře. V baru jsme si dali presso, Martin pivo, vyzkoušel míchaný nápoj „Cabo Verde“ zelené barvy, ale nic moc, já jsem vyzkoušel čepované růžové víno. Bylo celkem dobré. K tomu pár kousků pizzy. Martin se zúčastnil hry bingo. Čísla hlásí v několika jazycích, včetně češtiny.
Kolem 17 hodiny jsem psal deník a Martin už šel na pokoj se osprchovat. Potom jsme zašli na recepci, kvůli připojení na internet. Wifi je zdarma v celém areálu hotelu, ale nevíme jak se připojit. Musí se vyplnit přihlašovací jméno, což je příjmení, ale záleží jak si ho zapíšou oni do počítače. Heslo je číslo pokoje. Funguje všude, ale nejrychlejší je právě v lobby u recepce. Na pokojích často padá a odpojuje se. Na recepci Martin vyměnil 30 eur, bez pasu a dokladu. Kurz byl 1 eur = 104,88 CVE, což je o něco horší než oficiální směnný kurs, který je všude stejný, protože místní escudo je pevně vázáno na euro v poměru 1 eur = 110,265 CVE (1 Kč je asi 4 CVE). I když zaplatíte eurem, tak Vám většinou vrátí v escudech, ale v horším kurzu, často 100:1.
Potom jsme šli na večeři. Dneska jako welcome drink nás čekalo u vstupu mojito. Dal jsem si rybu na grilu, uzeného lososa, kousek pizzy, několik druhů sýra včetně parmezánu a k tomu jen pečivo. Po večeři jsme si v baru u bazénu dali čaj a panáka místní whisky, která není nic moc. Dnes tady hraje španělská „disko“ hudba a animátoři tančí s turisty.

Neděle 1.10.2017 - Boa Vista – prohlídka ostrova půjčenou čtyřkolkou

Budíme se v 6:30. Na snídani jsem vyzkoušel zapečený osmažený toast se sýrem a šunkou, vajíčko na tvrdo. Jeden toast, croissanty a jablko jsem si vzal s sebou na celodenní výlet.
Dneska máme v plánu si půjčit čtyřkolku a celý ostrov si projet. Již z domu jsem komunikoval s několika půjčovnami, nakonec jsem čtyřkolku rezervoval v půjčovně Quad Zone LDA. Komunikoval jsem mailem asi s majitelem, Leonard Ripa. Tel.: +238 9927306 / +238 924 37 37 / +238 2512025, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , SKYPE: ripa.leonard. Cena za čtyřkolku na 24 hodin je 75 eur včetně pojištění, levněji mi to dát nechtěl. Depozit je 200 eur, který lze uhradit hotově jako my nebo kreditní kartou Visa nebo Master Card. Nabízí neomezené kilometry. Dopravní prostředek je nutné si vyzvednout přímo v půjčovně, nepřistavují čtyřkolky k hotelu jak jsme chtěli. Ale poskytují zdarma taxi z hotelu a zpět na hotel. Taxi přijelo k hotelu pro nás přesně v 9 hodin, jak jsem měl domluvené. Dříve to nejde, protože předtím mají odjezdy na exkurze. Půjčovna je ve městě Rabil, u letiště, pouhé 3 km od hotelu. Zrovna odjížděla skupina čtyřkolek s průvodcem na exkurzi ostrovem. Na mobil si vyfotil Martinův pas a řidičský průkaz, stačil náš, nepožadoval mezinárodní. Vyplnili jsme smlouvu o půjčení, zaplatili depozit + půjčovné. Nafasovali jsme helmu a látkovou čepici pod helmu, abychom si moc nezašpinili vlasy. Stejně to moc nepomohlo a za chvíli jsme byli jak prasata. Helma je povinná. První nachystaná čtyřkolka nešla nastartovat. Ale hned nám dovezl další. Proběhla krátká instruktáž. Pod sedadlem je úložný prostor, ale tak na jeden batoh, takže já jsem svůj měl celý den na zádech. Půjčují s plnou nádrží a vrací se s plnou, resp. tak jak dostanete, tak se vrací. Nebo můžete vrátit tak jak bude, zaplatit za benzín a oni si to dotankují sami. Tak jsme to podruhé udělali my. Dostali jsme mapku ostrova s pokyny, kam se nemá jezdit.

Nesmí se se čtyřkolkou ani autem jezdit až na pláž kvůli hnízdištím želv (hlavně od června do listopadu v době hnízdění), nesmí se jezdit po písečných dunách. Zaprvé je to nebezpečné (můžete se převrátit) a zadruhé je to chráněné území. Jezdí to kontrolovat policejní hlídky a když Vás načapou, zaplatíte pokutu. Je proto lépe zaparkovat kousek od pláže. Doporučuje se řídit minimálně 100 metrů od moře.

Můžete případně zvolit jiné půjčovny:
Boa Vista Rent – ve městě Sal Rei na hlavní silnici před benzínkou Shell, otevřeno denně 8-19, dovezou motorku i do hotelu, Tel.: (Viber): +238 523 35 55, Skype: BOAVISTARENT, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , skútry (50cc – 25 eur/den, 125cc – 38 eur) čtyřkolky
Turtle Rent - Sal Rei, Zona do Liceu, před hotelem Boavista (10 min od hotelu Iberostar), Joana Gomes, Tel.: +238 997 35 96, +238 251 10 28, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , čtyřkolka (quadbike, 4-wheel bike) – 75 eur/den (45 eur/ půl den resp. 4 hodiny), deposit 200 eur, řidičský průkaz,
La Perla – Sal Rei, Largo de Santa Isabel (hlavní náměstí Sal Rei), tel.: +238 251 22 93, Mobil: 997 48 63, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , otevřeno pondělí – pátek 8-13 a 15-18, sobota 9-13, čtyřkolky půjčují pouze v rámci exkurzí. Půjčují pouze auta. Platí se hotově. Půjčují s plnou nádrží a vrací se s plnou nádrží. V ceně je pojištění auta. Vyzvednutí auta je možné pouze v jejich kanceláři v Sal Rei nebo za 20 eur je možné doručení na letiště. Pokud zapadnete do písečných dun, tak si musíte zaplatit odtah auta. Toyota Hilux 4x4 (5 lidí, AC), Renault Duster 4x4 (5 lidí, AC) – diesel, 65 eur/den (den pronájmu trvá 24 hodin od dodání auta) + 5 eur umytí auta, deposit 300 eur (car allowance – spoluúčast), cena zahrnuje 100 km/den (extra kilometry 0,30 eur) Ford Everest 4x4 (7 lidí, AC) – diesel, 75 eur/den + 5 eur umytí auta, deposit 300 eur, car allowance 300 eur, cena zahrnuje 100 km/den (extra kilometry 0,30 eur).
V angličtině uvádím informace, které mi paní z půjčovny La Perla napsala: The car allowance is the deposit. (In the event of an accident or damage to the vehicle, the deposit / car allowance will be refunded to the tenant only after verification of the situation and the discharge of responsibilities). The rental rate includes the Mandatory Auto Insurance in force in Cape Verde. The insurance does not cover damage caused by shock, rollover, fire, theft, accessories and spare parts. Damages whose value is less than the franchise/deposit (300 euro) is the responsibility of the tenant whatever the nature of the accident or theft. In the case of claims whose repair/replacement value is greater than the franchise/deposit, the tenant is obliged to pay the amount corresponding to the car allowance (300 euro), regardless of the nature of the claim. The tenant shall be responsible for the costs of the car trailer damaged. If you pick up the car you pay only the deposit 300 euro. At the end of the contract we give your deposit back if everything it s ok.. Toyota are best to walk in places with sand. I must inform you that it is forbidden to walk with cars and quad on the beaches due to the protected area and if you park near the beach the police can give a fine. For that it is better to park a little away from the beach.
ATC SCOOTER, SAL REI, TEL: +238 251 18 72
ALUCAR, SAL REI, TEL: +238 251 14 45
J&J MENDES, Morada: SAL REI, TEL: +238 28 251 22 96
MLT, SAL REI, TEL: +238 251 22 93
MENDES E MENDES, SAL REI, TEL: +238 251 11 45, bez limitu km, má pobočku v hotelu Iberostar
OLICAR, SAL REI, TEL: +238 251 80 57
QUAD AVENTURAS, SAL REI, TEL: +238 989 91 84

Z půjčovny odjíždíme v 9:10. Naši okružní trasu začínáme ve městě Rabil, kde se nachází půjčovna.
 
Rabil je bývalé hlavní město na SZ ostrova přibližně 6 km od současného hlavního města Sal Rei a 3 km od pláže Chave. Taxíkem se sem z hotelu Iberostar dostanete za 3-5 eur. Rabil je také název ptáka fregatka, charakteristického pro souostroví, kterému na Kapverdách hrozí vyhynutí.
Zastavujeme se u kostela Igreja Matriz de São Roque (kostel Sv. Rocha) nebo také Igreja de Rabil, který je nejstarším kostelem na ostrově. Vysoká a štíhlá koloniální budova s béžovou a modrou fasádou se dvěma věžemi pochází z roku 1801. Je ale zavřený, takže dovnitř se nám nepodařilo nahlédnout. Nachází se na malém náměstíčku obklopeném pestrobarevnými domky. Od kostela je výhled na oslnivě bílé písečné duny pouště Viana, za kterými se v dáli zvedají hory.
 
Ve městě lze vidět hrnčířské dílny na výrobu keramiky (portugalsky: olaria) s použitím typických afrických metod. Zastavili jsme ve městě poblíž školy, kde byly děti a jejich rodiče a dali jsme jim spoustu omalovánek, tužek a pastelek, které Martin vezl z domu. Byli moc rádi, děkovali a hned si to začali dělit mezi sebou.

Pod městem Rabil, směrem na Estância de Baixo se podél hlavní silnice rozprostírá „Ribeira Grande“. V údolí uprostřed vysokých písečných dun se nachází malá oáza s bohatou vegetací plnou zeleně, kde převládají kokosové palmy a datlovníky. Tato zelená část ostrova je ve velkém kontrastu se zbytkem ostrova, kde téměř vůbec neprší. Voda ve zdejší hydrografické pánvi je pouze během krátkého období dešťů.

S Rabilskou lagunou sousedí poušť Deserto de Viana v SZ části ostrova mezi městem Rabil a Estância de Baixo, která zabírá plochu více než 60 km2. Je tvořena jemným bílým pískem navátým ze Sahary. Dodnes se vědcům nepodařilo přesně objasnit jak vznikla. Najdete tady nádherné písečné duny, na kterých lze provozovat sjíždění na prknech tzv. sand-boarding. Cena je cca 9 eur. Kontrastem k hromadám písku je okolní zeleň, kde rostou mimo jiné akácie. Na okraji pouště se tyčí sopečné vrcholky. Jak už jsem psal, po dunách se nesmí jezdit, takže jedeme pouze po vyjetých stopách v písku, kde před námi projela skupinka na čtyřkolkách z naší půjčovny. Zastavili jsme poblíž nich a kochali se pohledem na nekonečné moře písku. Je neskutečné co vítr dokáže vytvořit. Ve stínu pod stromy číhají na turisty prodejci se suvenýry. Naštěstí přijela tato velká skupina, takže nás si nevšímali.
 
Jelikož to tady neznáme, a mohli bychom lehce zabloudit, vracíme se stejnou cestou do města Rabil a kolem letiště pokračujeme po krásné asfaltové silnici až do hlavního města, nebo spíš hlavní vesnice ostrova Sal Rei se 3000 obyvateli.

Jeho název, který v překladu znamená „sůl králů“, vznikl díky tomu, že zdejší sůl měla královskou kvalitu. Hned na kraji města zastavujeme na Shellce, abychom dotankovali do plna, protože benzínky jsou pouze v hlavním městě. Jinde nenatankujete. Cena benzínu je 116,4 escudo za litr. Za 201 escudo jsme dotankovali do plna 1,73 litrů. To nám už vyšlo tak tak až do vrácení čtyřkolky, kdy už nám večer svítila kontrolka. Abychom nemuseli jet znova do Sal Rei dočepovat, zaplatili jsme v půjčovně 10 eur, resp. 1100 escudo za 10 litrů. Takže celkově nás půjčení čtyřkolky vyšlo na 88 eur (čtyřkolka 75 eur + benzín 1301 escudo). Taxíkem se do Sal Rei z hotelu Iberostar dostanete za 10 eur. Z benzínky podle ukazatelů pokračujeme do centra města.
Zaparkovali jsme na hlavním náměstí Praça de Santa Isabel (Praça Sal Rei) přímo u katolického kostela Igreja da Santa Isabel postaveného v koloniálním slohu s barokní fasádou béžové barvy s modrými ornamenty. Je neděle a zrovna se blížil začátek nedělní mše, kdy se scházeli místní lidé.
 
Ve městě se nachází mnoho budov a domů v evropském koloniálním stylu z doby portugalské nadvlády, což potvrzuje bohatou historii ostrova. Dnes je ovšem městečko velmi klidným přístavem a má ospalý charakter. Najdete tu několik obchodů, banku, poštu, diskotéku a několik restaurací. Ale zas tak malé mi to městečko nepřipadá. Hned na náměstí nás odchytil jeden místní, který se nás snažil nalákat do svého krámku. Šel s námi až k moři. Všichni, když zjistí, že jste z Česka, tak spustí pár naučených frází v češtině. „Ahoj. Jak se máš.“ Pořád nám nutil drobnou minci pro štěstí, odmítali jsme. Nakonec jsme si jednu vzali. Měl jsem strach že se ho potom nezbavíme, ale podařilo se.
Došli jsme na ulici Avenida dos Pescadores, která se táhne podél oceánu. Nachází se zde starý přístav a loděnice. Severním směrem je Avenida lemovaná stromy a barevnými malými domky. Nacházíme se na pláži Praia Diante. Je tady malé molo, na moři se houpou lodě a v moři skotačí místní kluci a další hrají na pláži fotbal. Zálivy v Sal Rei jsou ideální ke koupání, protože jsou chráněny proti větru ostrovem Ilhéu de Sal Rei. Pláže po obou stranách mola nabízí moře s nádhernou tyrkysovou barvu a úplně klidnou hladinou. Ke koupání doporučují 1 km dlouhou písečnou pláž Praia de Estoril jižně od města, dále pláž Praia de Carlota, taky jižně od města a pláž Praia de Cabral severně od města.
 
Přímo u mola se nachází dvě historické budovy a to Casa da Cultura, bývalý celní úřad Afândega postavený v roce 1934 a později přestavěný na Kulturní dům a antiga Fábrica de Conservas e Embalagem de Atum Ultra, což je továrna na zpracování tuňáků v plechovkách. Továrna a obchod s tuňákovými konzervami dosáhla svého vrcholu v 50. letech minulého století, kdy zaměstnávala 150 lidí. Dnes je to oprýskaná stavba, která už určitě neslouží svému účelu. Nicméně konzervy lahodného tuňáka z místních vod jsou výborné. Také jsme si jednu na ostrově Sal potom koupili. Rybolov je na ostrově dodnes velmi důležitý. Tuňák a humr jsou jedny z nejčastěji lovených mořských tvorů. Každý den se ve městě údajně koná rybí trh.
 
Z pláže Praia Diante je vidět malý ostrov Ilhéu de Sal Rei vzdálený 1 km od pobřeží, na kterém se nachází maják Farol Sal Rei a pozůstatky portugalské středověké Pevnosti vévody z Braganzy (Forte do Duque de Bragança). Pevnost byla postavená roku 1818 jako ochrana ostrova proti pirátům. Je v perfektním stavu a stále má kanony a obranné zdi. Ovšem je to poměrně daleko, abychom obě stavby viděli zřetelně. Muselo by se tam zajet na lodi.
Vrátili jsme se na náměstí ke čtyřkolce a posunuli se k místnímu přístavu. Tady se nachází několik velkých lodí a z moře čouhá i jeden vrak. Nachází se tady budova rybí tržnice Peixaria Municipal, ale v neděli má asi zavřeno a restaurace Casa do Pescador, dům s modrou fasádou. Ve městě najdete i tržnici Mercado Municipal, kde v přízemí nakoupíte zeleninu a ovoce, v patře potom různé věci z Afriky a Brazílie.
 
Pokračujeme severním směrem podél pobřeží směrem k pláži Praia de la Cruz, kde najdete plážové bary a restaurace. Každoročně se zde koná hudební festival. Měli jsme namířeno k malému židovskému hřbitovu (Cemitério Judeu), který je skutečným skvostem. Je to vzácná památka, která připomíná aktivní židovskou komunitu, která se tady usadila a ovládala sociální a ekonomický život na ostrově. Nachází se vedle Marina Club Hotel u pláže Praia de Cruz. U silnice byla odbočka doprava k Cemitério. Myslel jsem, že to bude ono. Ale místo toho jsme dojeli ke klasickému malému hřbitovu s kostelíkem.

Odtud pokračujeme již po prašné cestě s červenou půdou ke zřícenině kaple Capela Nossa Senhora de Fátima, která se nachází nad skalnatým pobřežím. Vedle ruin staré kaple stojí krásný nově postavený bílý kostelík s hnědou střechou se zlatou soškou. Nahoru na terasu vede pár schodů a je odtud krásný výhled na skalnaté pobřeží, oceán a kopcovitou krajinu. Je to kouzelné místo, které stojí za návštěvu. Ovšem fouká tady velmi silný vítr. Jsou odtud vidět tři velké větrné elektrárny.
 

 
Máme namířeno k majáku Farol Ponta do Sol, který se nachází na výběžku na levém konci pláže Praia de Atalanta v rezervaci Reserva Natural Ponta do Sol. Vede sem „cesta“ právě od kaple. Cestou se to moc nazvat nedá. Je to kamenitá cesta po červené půdě, která nemá konce. U větrných elektráren je budka a závora, odkud se po takové „lepší“ cestě nesmí pokračovat. Zvolili jsme okružní cestu po vyjeté trase po kamenech, kde mám strach že dostaneme defekt, nebo se převrhneme. Martin už je naštvaný a ani se mu nedivím. Vždycky vyberu nějaké fajné cesty a cíle. Navíc se musí jet strašně pomalu. Nemá to cenu. Značení žádné, takže ani nevíme jestli jedeme správně.

Raději se otáčíme a jedeme k dalšímu cíli, kterým je vrak španělské lodi, který nejdete snad na všech fotkách a pohlednicích z Kapverd. Ovšem cesta k němu taky stojí za to. Většina turistů k němu jezdí po lepší cestě, která začíná na silnici spojující Sal Rei a městečko Bofarreira. My jsme to vzali od větrných elektráren přes písečné pole a duny. Orientace nulová, značení žádné, orientujeme se jen podle moře a vraku, který je v dálce vidět. Natrefili jsme na skupinu z půjčovny. Pár jedinců si neuměla poradit s výjezdem do kopce po písku. Průvodci jim museli pomoct se čtyřkolkou vyjet. To mi moc nepřidalo. Kdo by pomohl nám. Nikde nikdo. Pokračujeme dál. Všude jen písek, duny, mezi tím traviny. Krajina je to moc zajímavá a fotogenická.
 
Severní pobřeží ostrova je nazváno pobřeží Dobré naděje – Costa da Boa Esperança s pláží stejného jména Praia da Boa Esperança. Celá oblast je přírodním parkem Parque Natural da Boa Esperança. Na pláže se jet nesmí, protože to jsou chráněné oblasti kvůli želvám. Natrefili jsme i na stanici ochránců želv. V průběhu dne jsme ještě viděli asi dvě na jiných plážích.
 
Konečně jsme dojeli k pláži Praia de Atalanta, známé také jako Praia Cabo Santa Maria, která se nachází na severním pobřeží na konci Costa da Boa Esperança a je dostupná pouze na čtyřkolce nebo autem 4x4. U dlouhé písčité pláže leží zrezivělý vrak španělské nákladní lodi Cabo de Santa Maria, která zde ztroskotala v roce 1968. Naštěstí nikdo při nehodě nezemřel. Do Brazílie převážela ze Španělska auta, melouny, nápoje, olivové oleje, korek, ... Podle něj byla pojmenovaná zdejší pláž i mys, ze kterého je krásný výhled na divoký Atlantik a na severní část ostrova, včetně pouště a hor. Silné proudy a vítr vytváří ideální podmínky pro surfaře. V písku nacházíme i zrezivělou kotvu a další lodní díly.

Potkáváme tady dva turisty s místním průvodcem. Ptáme se ho na cestu do Fundo das Figueiras, kudy máme pokračovat. Říká, že podél moře přes duny se pokračovat nedá, že tady cesta končí a navádí nás na cestu, kterou jsem popisoval výše. On po ni přijel i když měl terénní auto 4x4 Toyota Hilux. Jedeme tedy raději pomalu za ním. Musí se jet cca 800 metrů směrem do vnitrozemí, tady je cesta už celkem „slušná“ a viditelná. Napojili jsme se na hlavní silnici vedoucí ze Sal Rei a odbočili doleva. Paráda. Konečně zase pořádná cesta. Už jsme z toho celí vytřesení. Je to krásná asfaltka, jako dálnice, a úplně bez aut. Ale naše nadšení netrvá zase tak dlouho. Následuje cesta dlážděná z dlažebních kostek. Fouká tady dost silný vítr. „Estrada Pitoresca“ je starobylá silnice spojující Sal Rei se severem ostrova. Projíždíme nejmenší vesnicí na ostrově, Bofareira, která se nachází asi 10 km východně od Sal Rei. Zatímco až sem to byla téměř samá poušť a vyprahlá pustina, tady začíná „zalesněná“ oblast, kde pěstují místní různé plodiny. Podél cesty vidíme oplocená políčka se záhony zeleniny, pasou se tady kozy, osli, krávy. Dokonce tady mají i fotbalové hřiště uprostřed ničeho. Následuje cesta překrásnou krajinou severu po scénické silnici nazvané „kapverdská Route 66“, protože připomíná slavnou americkou silnici. Vede po staré dlážděné cestě, kolem nás barevná pustá krajina plná kopců, skal, červeného písku připomínající Utah v Americe.
 
Mezitím se pasou hlavně kozy. Přejíždíme most jak nám říkal průvodce, kterého jsme potkali u vraku a za ním odbočujeme doleva. Cesta nemá konce, je to velká zajížďka a nevíme jak dlouho nám vydrží benzín. Jestli ukazatel funguje správně netušíme. Čeká nás ještě kus cesty, a to ještě netušíme jaké, a benzínka už nikde nebude. Snad někde neskončíme v poušti a neuškvaříme se na slunci. Napadlo mně koupit benzín od místních z nějakého kanystru, ale Bůh ví, jestli bychom ho tady sehnali. Nezbývá než se modlit a pokračovat dál. Naštěstí máme vytištěné různé mapy z internetu a hodně slušnou mapu na mobilu od mapy.cz. Funguje off-line a jsou na ní značené i drobné cestičky včetně vrstevnic. Hodně nám na cestě pomohla. Stačí si stáhnout do mobilu aplikaci mapy.cz a k nim vždy příslušnou mapu státu nebo místa kam jedete.

Následují malebné malé zemědělské vesničky s barevnými domky na severu a severovýchodě ostrova Cabeça dos Tarafes nebo Cabeço dos Tarrafes (kreolsky: Kabésa d Tarraf), Fundo das Figueiras a João Galego, které společně tvoří oblast nazvanou Norte. Východní část ostrova je většinou osamělá a opuštěná. Jejich obyvatelé, kterých je asi 800, tady žijí většinou velmi těžkou prací. Zemědělství doplňuje hlavní zdroj příjmu ostrova, rybolov. Kromě zemědělství se věnují také chovu dobytka, hlavně koz. Zejména v 70. letech odtud odešlo hodně emigrantů do Itálie.

První obcí, kterou projíždíme je João Galego (kreolsky: Djon Galég). Je to malá vesnice na východě ostrova, kterou tvoří v podstatě jedna hlavní ulice s barevnými domky, kde je možné pozorovat nástěnné malby. Vyrábí zde výborný kvalitní kozí sýr a umělecké předměty. Zastavujeme se u bílo-modrého kostelíku. Ještě je možno navštívit Centro Cultural e de Formaçao Juvenil Amilcar Cabral.
 
Následuje malebné městečko Fundo das Figueiras (v kapverdské kreolštině: Funda das Figéras nebo Funda das F´géras) s pestrobarevnými domky a žaluziemi kontrastních barev. Před přízemními domky rostou barevné keře Buganvilie (fialové, žluté) a ibišku. Zastavili jsme se u katolického kostela sv. Jana Křtitele (Igreja de São João Baptista) s fasádou v bílých a pastelových barvách se zeleným lemováním. Nakoukl jsem otevřenými dveřmi dovnitř. Oltář a kazatelna je ve dřevě. Snědli jsme si croissant a pokračujeme dál.
   
Dá se odtud pokračovat na sever do Národního parku Parque Natural Norte, kde najdete největší porosty endemické palmy Phoenix atlantica, datlovníku kapverdského, místními obyvateli lidově označované jako tamareira. A také se dá jet, co jsme měli původně v plánu, k tzv. „žraločí zátoce“ Baía das Gatas (Baía da Gata). Je to záliv na východním pobřeží ostrova s křišťálově čistou vodou a jemným pískem. Lze odtud pozorovat delfíny, kteří plavou blízko pobřeží. Před mnoha lety zde v moři byli žraloci tygří, to je důvod proč se oblast nazývá "Das Gatas" (gata v portugalštině znamená kočka). Rozmanitý podmořský svět láká ke šnorchlování. Ovšem času ubývá a tak tuto část země vynecháváme a zamířili jsme na jih.

Projíždíme vesnicí Cabeça dos Tarafes nebo Cabeço dos Tarrafes (kreolsky: Kabésa d Tarraf). Poslední ze tří vesnic v této části ostrova. Všechny vesničky jsou si hodně podobné a za tu zajížďku to dle mého nestojí. Odtud se buď musíte vrátit po stejné zdlouhavé cestě do hlavního města Sal Rei nebo jako my pokračovat cestou necestou dál. Je to ovšem pouze pro silné nátury a bez čtyřkolky nebo pořádného off-roadu nemáte sebemenší šanci to projet. Navíc značení je již nulové, nepotkáte ani živáčka, pouze kozy, krávy a koně, takže se nemůžete nikoho zeptat na cestu. Nejsou tady silnice, pouze vyjeté koleje v červeném písku plném kamení, dobré taky ještě dostat defekt. To by jsme byli úplně v prdeli. Nevím koho bychom se dovolali a tady asi moc lidí nejezdí. Musíme tipovat kterou cestou se vydat, protože cestičky se různě větví. Záchytný bod žádný. Často se zastavujeme a snažíme se zorientovat podle navigace. Občas se musíme kousek vrátit a vyzkoušet jinou cestičku. Mazec. Ale krajina je to jinak zajímavá, kolem se tyčí vysoké hory a hraje všemi barvami. Zase máme zážitek, který moc turistů nemá. Ale to jsem ještě trochu přeskočil. Z vesnice Cabeça dos Tarafes se dají podniknout dva výlety v oblasti Morro Negro. První je k majáku na pobřeží. Ve vesnici je odbočka na plotě s nápisem „Farol“. Potom už si dál musíte poradit sami. Maják v dálce vidíme, ale cesta je opět hodně špatná a je to daleko, jeli bychom k němu věčně. Maják Farol de Morro Negro se vypíná na vrcholu skály vysoké 150 metrů s krásným výhledem. Maják je nejblíže africkému kontinentu. Postavený byl roku 1930 a je vysoký 163 metrů. Cestu ale vzdáváme. Musíme šetřit časem i benzínem. Níže se potom rozkládá pláž Praia dos Balejas a Ponta do Roque s panoramatickým výhledem a s úložištěm mrtvých velryb keporkaků a delfínů přinesených proudy Atlantiku.

Druhým možným výletem je nádherný přírodní bazén v oblasti Morro Negro vytesaný vlnami moře v lávě. Říká se mu Ocho de Mar (Odjo d´Mar). V období dešťů potok vytváří vodopád. Ve vesnici je k němu odbočka, ale nedá se k němu údajně dojet. Musí se jít 30 minut pěšky z obce Cabeça dos Tarrafes. V tom horku se nám fakt nechce. Máme toho už plné kecky. Ani nevíme jestli je tam voda ke koupání celoročně. Šlak by nás trefil, kdybychom se tam doplahočili a nemohli bychom se ani smočit a šli zase půl hodiny zpátky. Navíc nemáme zase už tolik času. Když si představíme jaká cesta nás ještě čeká, a to jsme měli ještě slabé představy od reality, tak to vzdáváme.
Pokračujeme směrem na Curral Velho. Jsme uprostřed opuštěné krajiny. Připadáme si jako na Marsu. Najdeme tady jen skály, občas načervenalé keře tamaryšku a palmy. Značení žádné. Držíme se vyjetých cest, i když i ty nás občas dovedly na zcestí. Opravdu důležitá je navigace !!! Zastavili jsme se uprostřed pouště. Martin hledá cestu, já si prohlížím políčka se zasazenou zeleninou a ohradu, kde chovají kozy. Ale nikde živá duše. Kolem nás se tyčí vysoké hory včetně nejvyšší hory ostrova Monte Estância s nadmořskou výškou 387 m.n.m. Bloudíme. Nemá to konce. Moře v nedohlednu. Sem tam se pasou koně, občas kozy. Chudáci. Zeleně tady moc nemají.
  
Jedeme převážně po kamenech cestou necestou, už jsme celí červení a zaprášení. Hnus. Už mě bolí zadek a nohy, jak mám pořád roztažené nohy, když sedím vzadu. Cítil jsem je potom ještě dva dny. Na celodenní ježdění čtyřkolka není moc ideální. Celý den máme na hlavě helmu, už mám odřený krk z přezky, celý den mám na zádech batoh. Slunko na nás celý den pere. Naštěstí mám košili s dlouhým rukávem, která je taky celá červená jako všechno. Ten prach je všude. Nejhorší je fototechnika. Snažím se ji chránit jak se dá. Občas se z té pusté krajiny vynoří malá zelená oáza s palmami.

Dojeli jsme k pláži Praia de João Barrosa, která se nachází mezi Punta Ervatão a Praia de Curral Velho a je ideální pro pozorování želv. Boa Vista je jedno ze dvou míst v Atlantiku, kde hnízdí mořské želvy, karety obrovské. Jde o čtvrtou největší populaci želv na světě. Od září do prosince se zde z nakladených vajíček líhnou tisícovky želv. Jako dospělé želvy se sem vrací v období léta k nakladení nových vajíček. V sezóně karety pravé kladou vejce i na pláži Praia de Ervãtao, která se nachází v přírodní rezervaci Reserva Natural Tartaruga. Tato pláž je vhodná i ke koupání. Poblíž pláže se nachází další oáza. Parkuje tady několik aut. Jedeme k ni. Jsou tady místní, kteří pořádají piknik. Grilují ryby. Jsou tady i turisté s průvodcem, kteří sem přijeli na piknik a následně na večerní pozorování želv na pláži. Takových výletů místní organizace pořádají hodně. I u pláží vidíme postavené velké stany, které patří organizacím chránícím mořské želvy. Místního jsme se zeptali kde vlastně jsme, ať se trochu zorientujeme. Konečně aspoň nějací lidé. Také nám poradil kudy dále pokračovat. Nakonec nás pozval na piknik, ale s díky jsme odmítli. Jelikož tady se již s turisty jezdí dost často, tak kamenitá cesta je lemována kameny s bílými značkami, aby se i místní rychleji orientovali. Protože opravdu zabloudit tady není žádný velký problém.

Na tuto pláž navazuje jedna z nejkrásnějších pláží ostrova, pláž Praia de Curral Velho (v kapverdské kreolštině: Kurral Bédj´). Pláž má nádherný bílý písek a menší duny. Respektive malé kopečky písku, ze kterých vyrůstají zelené pouštní rostliny. Jsou tady ale poměrně velké vlny, takže na koupání to tady není. V pusté krajině se objevují ruiny staveb opuštěné vesnice u řeky Ribeira Mansa. Za ní se tyčí nejvyšší hora ostrova Monte Estância.
  
Pokračujeme dál podél pobřeží. U moře se nachází nyní již opuštěná vesnička Curral Velho v důsledku emigrace v 60. letech. Najdeme tady ještě staré rybářské domky, které si zachovaly střechu z palmových listů. Saliny Salinas naturias na východě města dříve ostrovanům zajišťovaly živobytí. Na jednom domě je cedule s nápisem “Le château de món pére”, obnovený dům otce zpěváka Abel Lima. Nedaleký ostrov Ilhéu de Curral Velho a přilehlé pobřeží jsou důležitou oblastí pro ptáky.

Přijíždíme k bráně 5* hotelu RIU Touareg, který stojí na krásné pláži Praia de Lacação. Chtěli jsme se podívat dovnitř jak to tam vypadá, ale ostraha nás nepustila. Ani se nedivím, když nás viděli. Jsme jako prasata. A nemáme náramek z tohoto hotelu. Komplex je hodně rozsáhlý se samými věžičkami. Spíš než do Afriky bych ho zařadil někam do Emirátů. Trochu působí jako z pohádek tisíce a jedné noci. Dali jsme si jablko. Zrovna skončila směna zaměstnancům. Při odchodu z hotelu jim ostraha kontroluje tašky a kabelky. Dokonce je nepustí ven ani s načatou lahví vody. Buď to musí vypít, nebo jim to vezmou a vyhodí. Viděli jsme to na vlastní oči. Jinak bych tomu ani nevěřil. Není to jak na Kubě, kdy v hotelu zaměstnanci kradou celé tyčky salámu a sýru a potom to prodávají soukromníkům, kteří pronajímají turistům pokoje a chystají jim z toho snídaně. Tady je nepustili ven s ničím. Na Kapverdách je velká bída a nedostatek pitné vody. V podstatě většina zboží se dováží a je drahé a pro mnohé obyčejné obyvatele nedostupné. Tady končí silnice, je tady točna, kam jezdí autobusy a taxíky. Zaměstnanci čekají na autobus.

Od hotelu vede nádherná fungl nová asfaltová silnice, kterou asi postavil na své náklady hotel. Hotel je to moc pěkný, ale jinak tady chcípl pes. V okolí není vůbec nic. Letiště je vzdálené 24 km. Hotel je ale v současné době nejlepší na Boa Vistě. Šlápli jsme trochu na plyn, protože se pomalu blíží západ slunce. Fouká silný vítr. Uháníme si to sedmdesátkou po krásné asfaltce. Všude jsou nové ukazatele. Po obou stranách cesty se tyčí dvě krásné hory. Po pravé straně máme rozložitou horu Santo Antonio vysokou 379 metrů a po levé ruce horu Rocha Estância vysokou 354 metrů. Hora nabízí úžasnou krajinu, nádherné výhledy na ostrovy Maio a São Nicolau a jeskyně, kde se kdysi ukrývali otroci.

Přijíždíme na kruhový objezd. Ukazatel letiště rovně. Ouha. Ale cesta rovně nepokračuje. Staví se. Chybička se vloudila. Odbočujeme vlevo, jinam se jet nedá. Tady se cesta dělí. Doprava je na město Rabil a doleva kam jsme se vydali my do nejstarší osady na ostrově Povoação Velha (kreolsky: Povoason Bédja). Byla založená v 1. čtvrtletí 17. století. Toto půvabné město se nachází 16 km jižně od Sal Rei na JZ ostrova na úpatí hory Rocha Estância. Vede do něj pouze původní dlážděná cesta. Projíždíme městečkem. Praceta de Santo António je malé náměstí s květinami a lavičkami uprostřed města, které vybízí k odpočinku a je jakýmsi centrem města. U barevných domků posedávají místní obyvatelé. Na mnoha domech jsou namalované různé obrázky a nápisy, včetně hesla Kapverd „No stress“. Najdeme tady kapli Capela de Santo António z roku 1800. Ve městě jsou kupodivu i ukazatele.

Vydali jsme se podle ukazatele s nápisem „Santa Mónica“. Pláž Praia do Curralinho známá spíše jako Praia de Santa Mónica je divoký úsek písku na jihu ostrova 8 km od městečka Povoação Velha, dlouhý 18 km. Je považována za nejkrásnější pláž Afriky a jednu z nejkrásnějších pláží celého světa. Je pojmenovaná podle slavné pláže v Los Angeles v Kalifornii. Není ale bohužel snadno přístupná, dá se k ní dostat pouze mocí čtyřkolky po 8 km dlouhé příšerné kamenité cestě. Zatím je nezastavěná a proto je tady málo lidí. Pláž nabízí tyrkysové moře, bílý písek, pás palem podél pláže a úchvatné vlny. Je to ideální místo pro šnorchlování a potápění a také pro pozorování západu slunce. Některé části pláže jsou chráněné kvůli hnízdícím želvám. Od září do prosince se líhnou malé želvičky. U pláže se nachází několik poničených starých rybářských obydlí. My jsme cestu na pláž bohužel vzdali hned na jejím začátku u kostelíka Igreja (Chapelle) Nossa Senhora da Conceição, který stojí na okraji města na kopečku, na úpatí hory Rocha Estância. Byl postavený v roce 1828. Je to bílý, hodně zdevastovaný, kostelík se zelenými dveřmi a okny. Interiér zdobí barevně malované kněžiště se spoustou obrázků svatých. Právě odtud vede ta šílená cesta k pláži. Když jsme ji viděli, tak nás přešla po celém dni chuť. Navíc nám pomalu ale jistě dochází benzín, začíná se stmívat a je jisté, že za světla bychom už nedojeli. A riskovat v cizí zemi, kde to neznáme, jízdu v noci po takovýchto cestách nechceme. V podstatě souběžně s touto cestou teče řeka Ribeira Baixa, která se nakonec vlévá do Atlantiku.
Podobná a ještě delší cesta vede z opačného konce vesnice k pláži Praia da Varandinha (nebo také Bracona). Je to malá, ale prý nádherná romantická pláž na západě ostrova s úchvatnými jeskyněmi plnými zkamenělin a skalními průrvami ukrytá mezi skalisky. Lemují ji romantická skaliska a rozeklané útesy s bohatým pobřežním životem. Pláž je díky špatné cestě dostupná opět pouze na čtyřkolkách. A navíc před pláží se nachází oblast písečných dun. Mezi skalnatými útvary na pláži se nachází také přírodní jeskyně s výhledem na moře známá jako Bracona. Součástí pláže je také nejzápadnější bod ostrova s majákem vysokým 22 metrů a nádherným výhledem na Atlantik. Občas je možné zahlédnout i další z Kapverdských ostrovům, Maio. Pláž má ideální podmínky pro surfaře a kitesurfaře, jejichž prkna nepohání obvyklá plachta, ale vysoko se vznášející drak. Pláž tvoří část přírodní rezervace Reserva Natural de Morro de Areia, která pokrývá plochu 2585 ha a dosahuje výšky až 300 metrů. Je pojmenovaná podle blízkého kopce Morro de Areia (156 m). S jeho pobřežím je také mořskou rezervací. Je ideální pro pořízení krásných fotek písečných dun. Podél moře se dojde až k našemu hotelu Iberostar. Pláž Varandhina je od našeho hotelu vzdálená 10 km a dalo by se k ní asi dojít i po pláži. Pláž Santa Mónica společně s pláží Varandinha patří k těm nejkrásnějším na ostrově a po pravdě mě mrzí, že jsme je neviděli. Kdybych věděl, jaká cesta necesta nás čeká na východním pobřeží, tak bychom se vykašlali na vesničky v oblasti Norte a od vraku se vrátili do města Sal Rei. A po pěkných asfaltkách přes město Rabil jeli rovnou sem a stihli bychom obě tato místa. To je možná rada pro Vás.

Stmívá se a kontrolka benzínu už nám bliká. K plážím bychom už ani nedojeli a zůstali bychom tam uvězněni. Původně jsme se chtěli vrátit na hotel a čtyřkolku zajet vrátit až ráno, s tím, že zajedeme do Sal Rei natankovat, okoupeme se v moři a vrátíme čtyřkolku. Ale vzhledem k tomu, že nám již benzín dochází a stejně projíždíme městem Rabil, jiná cesta na hotel nevede, rozhodli jsme se zkusit zajet do půjčovny rovnou, jestli tam někdo ještě bude. A byl. Máme štěstí. Kontroluje si čtyřkolku. Vrací nám depozit. Dali jsme mu jenom 1100 escudo za 10 litrů benzínu a oni si ji dotankují sami a my to máme bez starostí a nemusíme se s tím ráno zdržovat. Majitel půjčovny nás následně zavezl na hotel, kam jsme utahaní přijeli v 18:30.

Jsme jako prasata. Proklouzli jsme kolem recepce, aby nás nikdo neviděl. Hodili jsme věci na pokoj a šli do bazénu. Ze všeho nejdříve jsme se pořádně osprchovali u bazénu, abychom ze sebe smyli ten červený prach. Potom jsme se naložili do bazénu a relaxovali. Na pokoji jsme museli všechno pořádně vyčistit a vyprat. Z košile a kraťasů se to nepodařilo, dokonce ani po dvojitém praní doma v pračce. Nakonec jsem na to zkusil Savo Perex. Košile zachráněna, ale kraťasy jsem vyhodil, protože Savo se dá používat pouze na stálobarevné prádlo. Což očividně kraťasy koupené loni v Tanzanii jako náhradní, když nám nepřijely kufry a byli jsme týden bez kufrů, nebyly. Zůstaly na nich obrovské hnědé fleky. Pal to čert. Žádná škoda.

V baru jsme si dali míchaný koktejl a ve 20 hodin jsme šli na večeři. Kupodivu nemáme ani moc hlad, byť jsme přes den toho moc nesnědli. Dnešní uvítací drink byla Piňacolada. Na večeři jsem si dal výbornou rybí polévku s mušlemi, rýží, zeleninou a krutony, španělskou sušenou šunku Jamón Serrano, parmezán a další sýry, výborné kyselé rybky, hejka a vepřové nudličky na grilu a k tomu pečivo. K pití jsem si dal bílé víno. Rozlévaná vína jsou z nápojového automatu a většina pochází ze Španělska a Portugalska. Vína z ostrova Fogo si lze koupit pouze celé láhve dle vinného lístku. Cena za láhev se pohybuje 2200-2700 escudo.

V baru u bazénu, kde hrála hudba, jsme si dali různé míchané koktejly, Tequila Sunrise a Sangria, a natáhli se na lehátka a pozorovali noční oblohu a měsíc.
Vzhledem k tomu, že jsme šli na večeři později, rozhodli jsme se aspoň jednou zajít do amfiteátru. Večerní show začíná vždy až ve 21:45. Přišlo poměrně dost lidí. K dispozici je tady bar, kde si můžete dát čepované pivo, míchané koktejly, alkoholické i nealkoholické nápoje. Dneska měla být Mamma Mia! Show, ale došlo ke změně programu a byl mix hudby a tance. Bylo to hezké, občas i vtipné. Dali jsme si jahodové Daiquiri a brazilský koktejl Caipirinha.
  
Na pokoj jdeme až ve 23:15. Posíláme delegátovi SMS ohledně zítřejšího půldenního výletu na nejhezčí pláže, které jsme dneska nestihli, jestli by se dalo přidat a kdy bude pozítří odjezd na letiště, kdy přelétáme na ostrov Sal. V knize Eximu nic není napsáno. Cena je 33 eur. Vyjíždí se v pondělí, středu a pátek v 8:30 a návrat na hotel je ve 12:30. Akorát na oběd. Zahrnuje osadu Povoação Velha, pláž Santa Mónica, pláž Varandinha a duny nad pláží Praia de Chaves. Delegát neodepsal ani ráno. Vůbec. Je fakt, že je v pokynech napsáno, ať raději voláme z recepce, že SMS posílané na místní telefonní čísla a naopak se nemusí doručit. Kdo ví. Každopádně se neozval a ani termín přeletu do knihy nenapsal. Stejně jsme mu druhý den volali z recepce.

Pondělí 2.10.2017 - Boa Vista - Praia de Chave

V 7:30 už jsme na snídani, kdyby náhodou se delegát ozval a mohli bychom jet v 8:30 na výlet. Neozval se. Dal jsem si vajíčka, opečenou slaninu, sýr, játrovou paštiku, máslo a horký chleba. Ten mi bude chybět. S sebou jsem si vzal croissanty. Zatím je lehce pod mrakem.

Dopoledne jsme se po pláži prošli k restauraci Perola de Chaves (u komína), abychom se dvakrát okoupali v klidném moři. Po návratu jsme si v baru na pláži dali kelímkovou zmrzlinu. Dneska mají jahodovou a vanilkovou. Potom jsme šli k bazénu. Na svačinu jsem si dal presso a croissant. Následně Margaritu, koktejl z tequily, pomerančového likéru a limetkové šťávy. Na chuť nám přišly i oříšky. Dopsal jsem deník a četli jsme si. Ve 13 hodin jsme šli na oběd. Dneska nás přivítali pravým delikátním portským, které je chloubou Portugalska. Zašel jsem si i pro nášup. Dal jsem si zeleninový krém, grilovanou rybu, cizrnu, která mi ale moc nechutnala, rýži s čočkou, čočku smíchanou s mrkví, cibulí, uzeným a klobásou, rybu na kostičky smíchanou s mrkví a bramborem, kousek krůtího a sirloin steak (hovězí nízký roštěnec bez kosti) na grilu. Steaky jsou křehké a šťavnaté.

Odpoledne trávíme u bazénu. V baru měli připravené suché Martini s Ginem, citronem a olivami. Poprvé a taky naposled jsme si vzali do moře nafukovací lehátko. Vzali jsme ho z domu, aby se mi lépe dostávalo přes příboj u břehu. Nikoho jsme tady na lehátku zatím neviděli. Později jsme zjistili proč. Samozřejmě vlaje červená vlajka jako každý den. Nadnášelo perfektně, akorát ležet a udržet se na něm nedalo, je celkem úzké a klouže. Dalo se ležet pouze na šířku a kopat nohama. Jenomže nás to táhlo stále dál a dál do moře. Martin už nestál nohama na dně a neměl už sílu nás dotáhnout s lehátkem ke břehu. Moře mělo velkou sílu a zpětné proudy a možná i trochu odliv nás držel stále na stejném místě a ke břehu jsme se vůbec nepřibližovali. Mezi tím se valily velké vlny, naštěstí lehátko, kterého jsem se držel jako klíště, mě drželo nad hladinou. Martin se oddělil a bylo vidět že už taky nemá sílu, valí se přes něj vlny, byl vyčerpaný. V ten moment jsem měl o něj velký strach, aby se neutopil. Nezbývalo než volat o pomoc. Začal jsem volat vší silou „hilfe“ a mávat rukama, lidi se začali otáčet. Naštěstí si nás všimli borci z pobřežní hlídky. Odhodili trika, seskočili z věže, popadli červený plovák a jako Mitch Buchannon z kultovního seriálu Pobřežní hlídka nám běželi na pomoc. Jeden rychle doplaval k Martinovi a držel ho nad hladinou a snažil se mu pomoct dostat ho ke mně k lehátku. Mezitím druhý borec nedoplaval až ke mně, ale zůstal pevnýma nohama na dně a hodil mi plovák, který měl na dlouhém laně. A vždy když šla vlna, zatáhl za lano a s pomocí vlny jsme se přiblížili blíže ke břehu. Potom už šel po dně a na laně nás dotáhl s lehátkem na břeh. Naštěstí lehátko nás stále nadnášelo, protože nás přelévaly vysoké vlny. Když jsme byli na břehu, oddechlo se mi. Upřímně, byl jsem podělaný strachy. Sami bychom to asi nezvládli se dostat na břeh. Martin by to možná nějak doplaval s vypětím všech sil, ale mně by neměl sílu dotáhnout na břeh. Mohli jsme skončit s lehátkem v 500 km vzdáleném Senegalu. Naštěstí na nás nebyli naštvaní, pozdravili jsme se, poděkovali. Uf. Hned jsme si v baru dali panáka a palačinku s čokoládou.

K večeru jsme se šli projít k písečným dunám, které se vypínají vlevo od hotelu na pláži Chaves. Písečné duny, abstraktní dílo přírody. Je neuvěřitelné co písek a vítr dokáže vytvořit. Občas se z písku vynoří nějaká zelená rostlinka. Duna je písečný přesyp, který vzniká převážně v pouštních oblastech anebo vlivem větrného odnosu částic v oblasti plážového pobřeží (litorální duny).

Písečná duna je tvořena z drobných písečných zrnek, které jsou větrnou silou neustále přenášeny z jednoho místa na jiné pomocí pohybu, během kterého je částice valena po povrchu. Postupným tlačením částic se na jistém místě začne hromadit dostatečné množství částic, které začnou tvořit přesyp. Podle směru převažujícího větru se utváří určité druhy dun, které jsou typické pro určité oblasti. I tady se setkáváme s několika druhy dun. Zajímavé jsou tzv. barchany, neboli srpovité duny. Jsou to duny ve tvaru půlměsíce, jejichž špičky směřují po větru, zatímco střední část je vůči větru příčného směru. Výška bývá obvykle do 10 metrů. Když se Martin k nim postavil, byl proti nim jako trpaslík. Barchany jsou typické pro oblast Sahary.
   
Často jsme se při výletech kolem ostrovů, ale i tady kolem hotelu setkávali s písečnými návějemi a závějemi, což jsou malé akumulace vátého písku vznikající před jakoukoliv překážkou a za ní. Zvláště časté jsou právě závěje za pouštním rostlinstvem neboli nebky.
 
Vyskytuje se tady několik rozsáhlých barchanů velkých průměrů. Z jejich cípů pokračují pruhy vátých písků, které tvoří množství menších, stále se přemísťujících barchanů a nebky. Povrch písečných dun pokrývají drobné čeřiny, které na nich vytváří vítr. Jedná se o laicky řečeno jakési souměrné vlnky a rýhy. Na dunách můžeme sledovat „vodopád“ písku,který vzniká utržením horní hrany duny. Je to nádhera. Něco podobného jsem ještě neviděl.

Vyšplhali jsme se na jednu dunu.

Z jejího vrcholu jsme měli další duny pod sebou jako na dlani. Pozorujeme nekonečné moře písku a zapadající slunce, které duny barví do jasných žlutých barev. Přes den, když svítí silné slunce jsou v podstatě bílé. Slunce tady zapadá v 18:20. Za nimi se rozprostírá dlouhatánská pláž Chaves a nekonečný Atlantik s poměrně velkými vlnami.



Na druhé straně se vypínají nejvyšší hory ostrova.
 
Naprosto úchvatný zážitek, který se mi nadlouho vryje do paměti. Nádhera. Nemůžu se té krásy nabažit. Sklouzáváme po duně dolů. Tady by se nám mohlo hodit naše slavné lehátko. Procházíme se po dunách a jdeme až ke břehu moře.
 
Po návratu na hotel jsme si dali tradiční kapverdský nápoj Grogue též Grogo. Je to národní pálenka vyráběná z cukrové třtiny s obsahem alkoholu 38-54%. Místní ji pijí s citrónem a s ledem. Jeho kvalita ale kolísá a nedoporučuje se moc pít. Mě osobně moc nechutná. Je hodně silný a chutí mi připomíná obyčejný líh. Dalším tradičním nápojem je míchaný nápoj pontche (ponche) s různými příchutěmi (ovocnými, medem,...), jehož základem je právě Grogue. Te mi pro změnu připomíná naši medovinu. Je mnohem lepší a stojí za ochutnání. Dneska v baru u bazénu barman připravuje Mojita. Vzali jsme si ho s sebou na balkon, kde jsme dosud neměli čas posedět. V 19:30 jdeme na recepci, abychom zavolali delegátovi, protože v informační knize CK Exim Tours není žádná zpráva v kolik hodin budeme mít zítra odjezd od hotelu na letiště. Tak údajně odjezd bude v 11 hodin a odlet je ve 12:45. Přijde kolegyně, která nám přinese letenky.

Na 20 hodin máme objednanou večeři v à la carte restauraci Saudade. Restaurace je otevřena 5 dní v týdnu (pondělí až pátek) od 19 do 21 hodin. Místo je třeba si rezervovat na recepci.
 
Je tady poměrně dost lidí. Hned u vstupu dostáváme welcome drink. Usadí nás ke stolu. Na stole hoří svíčka. Jsou připravené sklenice na vodu, bílé a červené víno, příbory vč. příboru na ryby. Obsluha je velmi příjemná. Nejdříve nám nalili vodu a víno. Rozlévané mají bílé, červené a růžové, které je zahrnuté v all inclusivu. Je možné si z vinného lístku zakoupit i celou láhev dle vlastního výběru, včetně velmi kvalitních a oceňovaných vín z ostrova Fogo, kde se kvalitní vinná réva pěstuje na vinicích rozprostřených pod vulkánem Fogo vysokém 2829 metrů, na černé lávové půdě. Servírují degustační menu. Nejdříve nám přinesli 2 špízy smaženého kuřecího masa obaleného v kukuřičných lupíncích (cornflakes) - Kentucky chicken a k tomu BBQ omáčka.

Následoval salát s kuřecím masem, nějakou rybou a chobotnicí s redukcí.

Potom jsme dostali výbornou rybu monkfish (mořský ďas) úplně bez kostí, jen páteř, která se dala krásně vyndat. Byla výborně ochucená a posazená na bramboru. Toto jídlo, stejně jako následující chod přinesli na horkých talířích pod stříbrnými poklopy.
 
Už jsme docela plní, ale další chod musíme vyzkoušet. Jedná se o kuřecí závitky se sýrem, slaninou a houbami ve vínové omáčce se sušeným ovocem a s mrkvovým pyré.

Následuje dezert. Přinesli nám jiný příbor. Dostali jsme horký čokoládový fondant, čokoládový dortík s tekutou horkou čokoládou uvnitř. Úplně se rozplývá na jazyku. K tomu je ovoce a z jahodové redukce je na talíři vyrobena hvězda, stejná jako se logo Iberostaru. Všechna jídla, ne jen že byla výborná, tak lahodila i oku.

Na závěr nám nabídli tři druhy destilátů. Místní rum, rum smíchaný s něčím, který byl sladší, připomínal mi trochu Griotku anebo nějaký ananasový likér. Strávili jsme v restauraci velmi příjemnou hodinu a tři čtvrtě, než jsme si všechny chody vychutnali. Někteří hosté při odchodu z restaurace dávali do košíčku u dveří spropitné. My jsme s sebou ani peníze neměli. Na Kapverdách je zvykem dávat spropitné pokojským, nosičům kufrů apod., běžné je 5-10%. V restauracích, barech a taxících není povinné. Na terase baru jsme si ještě dali na trávení mátový čaj.

Úterý 3.10.2017 - přelet na ostrov Sal - Santa Maria

Budíme se v 6 hodin. Když jsme tak brzo vzhůru tak jsme se sbalili. Potom jsme si zašli na recepci na internet, který je tady rychlý a bez výpadků, oproti pokojům. V 8 hodin jsme si dali snídani a šli ještě k bazénu. Martin se zašel párkrát okoupat do moře. Já jsem si četl. Check-out je v hotelu ve 12 hodin. Mají tady místo na uložení kufrů. Pozdější check-out je možný za poplatek. Vracíme plážové ručníky výměnou za kartu. Jdou ale vrátit i na recepci. Na pokoji jsme se osprchovali. Z hotelu jsme se odhlásili v 10:45. Zaplatili jsme ještě turistickou taxu za 4 noci po 2 eurech/noc/os. Na to nám vystavili potvrzení, které se nám následně hodilo v hotelu na ostrově Sal. Podle nových nařízení se v hotelu na recepci hradí turistická taxa 220 CVE, 2 eur/noc/os. nad 16 let. Ale maximálně za 10 nocí. Tzn. že při pobytu v jednom hotelu na 14 dní je vybírána taxa jen za 10 nocí. Týká se to i kombinace ostrovů a hotelů, jako je v našem případě. Takže když jsme tady zaplatili za 4 noci, tak ve druhém hotelu doplatíme pouze 6 nocí, byť tam budeme déle. Většina hotelů to požaduje uhradit nejpozději v den odjezdu. V lobby baru jsme si dali ještě pár drinků, Martin šampus a Baileys, já Jim Beam.
Delegátka spřízněné slovenské cestovky Kartago Tours už čeká na recepci. Dala nám telefon na delegátku Petru Pavlickovou na ostrově Sal (+238 594 37 35), kdyby bylo cokoliv potřeba, ať ho máme k dispozici. V 11 hodin pro nás přijelo auto, chlapík nám dal vytištěnou elektronickou letenku (od místní cestovky Barracuda Tours která sídlí v Santa Maria na ostrově Sal). V autě už sedí dvě holky z vedlejšího hotelu Royal Horizon, které letí s námi. Ale budou na Salu pouze 3 noci a v pátek odlétají domů. Jsem překvapený, že tak málo lidí zvolilo kombinaci obou ostrovů, protože je to super příležitost jak během jedné dovolené navštívit oba ostrovy, kam české cestovky létají a mít tak možnost je poznat a porovnat.
Jedeme na letiště Aristides Pereira International Airport ve městě Rabil, vzdálené pouze 3 km od hotelu a 5 km JV od hlavního města Boa Visty, města Sal Rei. Letíme se společností Binter Cabo Verde, odnoží letecké společnosti Binter Canarias z Kanárských ostrovů. Cena tady uvedena není. Odbavovací přepážka je již otevřená. Jsme již 47. v pořadí cestujících. Kufry váží 18 a 15 kg. Povolená váha zavazadel je 20 kg. Na příruční zavazadlo (povolená váha 8-10 kg) dostáváme nálepku. Náš let NT 861 na ostrov Sal je plánován na 12:45. Je poledne a venkovní teploměr ukazuje 35°C. Dostáváme sedadla 15A a 15C.

Letiště má oficiální název Aeroporto Internacional Aristides Pereira. Často se ovšem používá jeho původní jméno “letiště Rabil” (Rabil Airport), ačkoli bylo již v roce 2011 oficiálně přejmenováno na “letiště Aristida Pereiry”, a to na počest prvního prezidenta nezávislých Kapverd. Hýří zářivými barvami a má velmi neobvyklé architektonické řešení. Letiště je velmi vtipně stavěno tak, že de facto nemá zdi. Ze shora je kryto velkými plachtami. Bylo vybudované na konci 20. století a už v červenci 2007 začalo po výstavbě nové ranveje fungovat jako mezinárodní letiště. Jsou tady kanceláře leteckých společností, půjčovna aut, pobočka banky, obchody, kavárna, restaurace.
 
Boarding, tedy nástup do letadla, je zahájen ve 12:20. Pěšky jdeme přes letištní plochu k turbovrtulovému letadlu ATR72. Sedíme po dvou na kožených sedačkách. Letuška všem rozdala bonbon. Startujeme ve 12:40. Sotva jsme se vznesli a opustili pobřeží ostrova Boa Vista, zahajujeme klesání a přistání na ostrově Sal. Ostrovy jsou od sebe vzdálené pouhých 45 km a let trval 12 minut. Je to asi nejkratší let, který jsem kdy letěl.
  
Ve 12:52 přistáváme na ostrově Sal na mezinárodním letišti Aeroporto Internacional Amílcar Cabral (SID). Letiště je situováno 2 km jihozápadně od hlavního města Espargos a nachází se poblíž silnice směrem k nejnavštěvovanějšímu letovisku Santa Maria. Při výstupu z letadla každý dostal vlhčený ubrousek a balíček oříšků. Milá pozornost.
Místní letiště je nejdůležitější a také nejstarší mezinárodní letiště na Kapverdských ostrovech. Pojmenováno bylo po významném revolučním vůdci Amílcaru Cabralovi a vybudováno bylo už v roce 1939 Italy jako zásobovací stanice paliva pro italské letectvo při dálkových letech přes Atlantik. S dráhou dlouhou 3,8 km a navigačním systémem pro přistání bez viditelnosti (ILS) je v západní Africe jedinečné a bylo dokonce záložním letištěm pro americký raketoplán. Během doby apartheidu bylo letiště hojně využívané, protože většina afrických zemí neumožňovala využít jejich vzdušný prostor letadlům JAR při letech do Londýna a později i do New Yorku nebo Atlanty. Obletět Afriku byla tedy jediná možnost.

Vyzvedáváme kufry. Neprocházíme již žádnou kontrolou, ani pasovou. Na letišti nás čeká černoch z cestovní kanceláře TUI s cedulí Exim a našimi jmény. Od něj jsme dostali informace o Salu od CK.
 
Za 10 minut přijel mikrobus, který nás odvezl do hotelu společně s těmi děvčaty, které jely do vedlejšího 4* hotelu Oasis Atlantico Belorizonte. Transfer z letiště do hotelu OA Salinas Sea ve městě Santa Maria trvá 15 minut. Je to nějakých 20 km. Taxi z letiště do Santa Marie stojí 10 eur. Jedeme po krásné asfaltové silnici.

Ostrov Sal

Je to nejstarší ostrov celého souostroví. Před 50 miliony lety se vynořil z oceánu. Ostrov byl objeven roku 1460 a pojmenován Llana nebo Plana, což znamená v portugalštině „plochý“. Nicméně i na tomto ostrově se z pouště zvedá několik dávno vyhaslých sopečných kuželů. Převažujícím rysem krajiny jsou spíše vyprahlé pouštní roviny. Název ostrova se změnil až v 18. století, kdy byly na území ostrova nalezeny zásoby soli. Slovo sal znamená v portugalštině „sůl“. Ekonomika ostrova byla v minulosti závislá právě na těžbě soli. Ostrov se nachází přibližně 40 km od ostrova Boa Vista. Je jedním z návětrných ostrovů, neustále tu fouká celkem silný vítr, nejvíce od prosince do června. Vytváří tak ideální podmínky pro surfaře a kitesurfaře. Díky minimálnímu světelnému znečištění můžete na Salu pozorovat hvězdnou noční oblohu podobně jako uprostřed Sahary. Ostrov má také krásné pláže, průzračné moře a nejjemnější písek. Má rozlohu 216 km². Na délku má 35 km a na šířku měří od 4 do 12 km. V nejužším místě, kde má pouhé čtyři kilometry, ze silnice vidíte z obou stran moře. Skalnaté pobřeží střídající se s nečekanými mělčinami, silný vítr a mohutné proudy byly odjakživa noční můrou námořníků a vody v okolí Salu se proměnily v bohaté podmořské vrakoviště, které láká vrakové potápěče. Většina hotelů se nachází v městečku Santa Maria na jihu ostrova, kde se soustředí veškerý ruch. Kromě krásných pláží tady najdeme bary, restaurace, obchůdky. Na ostrově žije kolem 35 000 obyvatel. Je to nejslunečnější ostrov. Přeháňky jsou na Salu téměř neznámým pojmem. Prší sotva 10 krát do roka, a to jen v období září a října (někde se uvádí červenec a srpen). Déšť většinou ale nevydrží déle jak hodinu.
Příklad některých cen: Taxi Aeroporto/Santa Maria – 10 eur, taxi Santa Maria/Murdeira – 6 eur (aluguer 1 euro), víno z Foga 0,7 l v supermarketu v Santa Maria 1700 CVE (v hlavním městě Espargos 1150 CVE), káva 100 gr - 90 CVE (250 gr – 200 CVE), malé čepované i lahvové pivo - 100-150 CVE, kilo čerstvého vynikajícího tuňáka přímo na molu v Santa Marii od 5 eur, konzerva tuňáka malá 350 CVE, velká 450 CVE, pizza Margarita v restauraci v Santa Maria - 1000 CVE, běžné jídlo 900-1000 CVE, ryby 1200-1900 CVE, humr – 3800 CVE.

Řidič nás vysazuje před hotelem OA Salinas Sea 5* (Oásis Atlântico Salinas Sea), Praia Santa Maria, CP 63, Santa Maria, který se nachází na jižním pobřeží ostrova Sal přímo u krásné písečné pláže Santa Maria, 5 minut procházky po nábřežní promenádě od vesničky Santa Maria. Jde o moderní hotel portugalské hotelové skupiny Oásis Atlântico otevřený v roce 2013 určený pro nejnáročnější klienty. Tel.: +238 242 23 00, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Čeká nás pobyt all inclusive na 7 nocí. Máme zamluvený dvojlůžkový pokoj s výhledem do zahrady (DBL GV) za příplatek 1790 Kč/os., jelikož jiný pokoj nebyl již v tomto termínu v cestovní kanceláři k dispozici. A hlavně bychom nechtěli pokoj do ulice. Je tady hluk, není hezký výhled, je tady páchnoucí stojaté „jezero“.

 

Na recepci jsme dostali džus na uvítanou. Byť tady není naštěstí moc lidí, panují tady zmatky. Jeden pracovník dělá všechno a tři čumí a nic neví. Zrovna tady byla delegátka Petra z Exim Tours, která tady žije už 6 let. Za chvíli se chystá na letiště pro turisty, kteří přiletí z Prahy. To tady byly potom fronty, jak jsme později viděli. Požádal jsem o pokoj v 1. patře, protože jsem měl zažité, že je tady pouze přízemí a první patro, tak jsme chtěli být nahoře. Jenomže pokoj č. 1067 v 1. patře který nám dali měl společnou terasu, jakousi pavlač, bez vlastního uzavřeného balkonu. Budova má totiž 3 křídla ve tvaru písmene E. V krajních křídlech jsou pokoje v suterénu s vlastním balkonem, v 1. a ve 2. patře s vlastními balkony. Kdežto v prostředním křídle je pouze 1. patro se společnou terasou a 2. patro s vlastními balkony. V přízemí je kuchyň. To jsme zjistili až nás poslíček s kufry dovedl k pokoji. Martin tam počkal a já jsem šel na recepci poprosit o výměnu pokoje do 2. patra s vlastním balkónem. Musel to ověřit a museli jsme počkat 10 minut, než bude připravený. Nakonec nás sem recepční zavedl. Byl to pokoj č. 2090 v prostředním křídle s výhledem do zahrady a tím, že byl až předposlední, tak jsme měli současně krásný boční výhled na moře. Dostali jsme 2 karty od pokoje, které slouží i na elektřinu. Nicméně klimatizace a odvětrávání v koupelně fungovalo nezávisle, takže klimatizace může jet pořád, i když karta není zasunuta.
Ještě se vrátím k recepci. Chceme hned zaplatit pobytovou taxu. Zde budeme 7 nocí a chlapík od nás chce zaplatit taxu za 7 nocí. Snažím se mu vysvětlit, že jsme 4 noci již zaplatili v předchozím hotelu a tady zaplatíme pouze 6, byť jsme tady 7 nocí, ale maximum které se platí je za 10 nocí. Stále to nechápe. Přijde druhý, ukazuji mu potvrzení z Iberostaru, tak říká, že je to v pořádku, ofotil si to a zaplatili jsme pouze za 6 nocí, tzn. 24 eur za 2 osoby (2640 CVE), na to nám dal zase potvrzení ale až na vyžádání, ne automaticky jako v Iberostaru. Takže bylo dobře, že jsme si potvrzení z předchozího hotelu schovali. Byť by to byly blbé 2 eura za osobu navíc. Dostali jsme informační leták, co v hotelu najdeme a jaké služby je možné využívat.

Z informačního papíru, který měli u recepce jsme se dozvěděli, že hlavní bufetová restaurace Tabanka je od 2. do 6. října včetně v rekonstrukci, že bude úplně nová a tudíž že jídla se po tu dobu budou podávat v náhradním režimu v ostatních restauracích, i tam kde běžně nebývají. Ze začátku jsme z toho měli trochu obavy, že to bude na úkor kvality, ale opak byl pravdou. Dokonce si myslím, že to bylo lepší a nebyli jsme tím nijak ochuzeni a nijak to náš pobyt nezhoršilo. Chtěl jsem po nich leták ofotit ať víme, kde se nyní jaká jídla podávají, ale řekl mi, že všechno je na tom malém lístečku, který jsme při ubytování dostali. V žádném případě tam ale nebylo všechno. Když jsem vytáhl foťák, abych si to vyfotil, tak se mně zeptal jestli to chci ofotit.

U recepce se rezervují i místa do à la carte restaurací a to každý den od 8:30 do 11 a potom od 16 do 18 hodin. Přišli jsme zrovna mezi tím, takže máme přijít až po 16 hodině. Nicméně věděli jsme pouze o jedné restauraci s obsluhou, kde se dá objednat, a to restauraci Tradiçon, ale v té se nyní podávají snídaně obědy a večeře místo rekonstruované restaurace, tudíž zde lze objednávat à la carte večeři až od 7.10. Do toho data lze rezervovat pouze večeři v Sushi restauraci Sakura, o které jsme ani nevěděli, že tady je. Dostali jsme voucher a čas si musíme přijít rezervovat později. Vrátili jsme se tady hned na 16 hodinu, kdy zrovna přiletělo hodně nových turistů z Eximu. Rezervovali jsme si tedy na 4.10. servírovanou večeři v Sushi restauraci Sakura, která se nachází v zahradě. Jak jsme zjistili, večeře v à la carte restauracích lze rezervovat pouze pokud je pobyt min. 7 nocí, což je náš případ. Hned na 7.10. jsme si rezervovali místo na večeři na degustační menu v restauraci Tradiçon, protože to budou chtít postupně všichni a nebudou mít třeba volná místa. Ale to není všechno. Jak jsme se později dozvěděli z informační hotelové knihy na pokoji, tak lze ještě rezervovat večeři BBQ v plážovém baru a také tradiční kapverdskou snídani v restauraci Tradiçon. Takže jsme toho samozřejmě využili a v následujících dnech když jsme to zjistili, rezervovali. Takže jsme za 7 nocí pobytu využili 4 servírovaná jídla. Maximálně spokojeni. 

Ještě jsme dostali 2 karty na plážové osušky, které se mění 2x denně u bazénu, kde dovezou vždy mezi 8 a 11 hodinou a potom odpoledne od 16:30 do 18:30 čisté ještě horké ručníky.
Konečně se můžeme ubytovat. Jak už jsem psal máme dvojlůžkový pokoj s výhledem do zahrady a s bočním výhledem na moře, č. 2090 ve 2. patře. Pokoj je prostornější než klasický pokoj standard. Vše je nové, moderní, navoněné. Dřevěnou policí je oddělena obývací a spací část. Máme manželskou postel, ale bývají i 2 oddělené postele s možností až dvou přistýlek formou rozkládací pohovky, noční stolky s lampičkami, velkou šatní skříň ve které je zabudovaný digitální trezor, který je zdarma. U postele je koberec. Dále psací stůl a židle, telefon, v obývací části satelitní TV, konferenční stolek, sedačka stojací lampa, regulovatelná klimatizace, v předsíni police a minibar, denně je doplňovaná balená voda zdarma. Pokud chcete doplnit minibar je to možné za poplatek. K dispozici je konev na kávu, kávy, čaje, cukry, skleničky. Koupelna je společná s toaletou, bidet, velký sprchový kout, vše moderní, ručníky, fén, kosmetické přípravky. Samozřejmostí je balkon se dvěma židlemi a stolem. Klima a ventilátor na toaletě funguje nezávisle na pokojové kartě a běží v podstatě stále. Pokoj se uklízí denně a to v době od 9 do 17 hodin. Hlavně je tady klid, na rozdíl od pokojů blízko lobby.

        

Vybavení hotelu:

Hotel má moderní vstupní halu (lobby) s vodopádem, pohodlnými sedačkami, recepcí 24 hodin denně a směnárnou, poštovní schránkou, autopůjčovnou Mendes & Mendes, obchůdkem a několika stoly cestovních kanceláří. V polici jsou informační knihy jednotlivých cestovek. Můžete si tady objednat i taxi.

Velmi moderní hotel nabízí 327 pokojů (114 standard, 119 s výhledem do zahrady, 64 s bočním výhledem na moře, 10 junior suites a 20 suites. Mnoho pokojů má také výhled na hlavní ulici před hotelem, která je poměrně dost frekventovaná a další velké množství pokojů je orientováno do bočních cest, což taky není úplně nejlepší. Takže určitě doporučuji si připlatit alespoň za výhled do zahrady ať máte jistotu. Celý areál je moc hezký, udržovaný a moderní a hned u pláže, od které ho odděluje pouze úzká cesta, po které nikdo nejezdí a pobřežní promenáda vedoucí do centra městečka Santa Maria. Non stop ostraha je při vstupu do hotelu do lobby, další je při vstupu do hotelového areálu od pláže a jedna v plážovém baru, jelikož jsou oddělené pobřežní promenádou, která je volně přístupná všem. Hlavně kontrolují, aby do hotelu šel jenom ten co tam patří podle pásky.
K dispozici je 1 venkovní bazén se slanou vodou, který není moc velký, ale nikdy v něm nebylo více než 10 lidí. Součástí bazénu je swim-up bar s posezením, kde nabízí alko a nealko, koktejly, čepované pivo a kopečkovou zmrzlinu. Dále menší dětský bazén se stříškou a malá vířivka pro max. 4 lidi se slabými tryskami. Bazény jsou k dispozici od 7 do 19 hodin. U bazénu jsou moderní lehátka, slunečníky, stolečky a pár dvojmatrací na ležení, na pláži jsou plastová lehátka a místo klasických slunečníků látkové plachty které se natáhnou nebo srolují. Osušky u bazénu i na pláži zdarma. Ztráta ručníku je zpoplatněna 1500 CVE. Nechybí sprchy.
  
Dále je k dispozici dětský klub (v provozu 10-12, 14-18, 19:30-20:30), herna – Games Room – přístup je s klíčem od pokoje, kulečník, prádelna, denní a večerní animace, hřiště na plážový volejbal na pláži, několik posilovacích strojů v zahradě, vnitřní fitness centrum zdarma přístupné s kartou od pokoje. V sousedním hotelu OA Belorizonte je možné využívat tenisový kurt.
Wifi je zdarma v celém areálu i na pokojích, v lobby je heslo SALINAS13, protože se před hotelem shlukují turisté z vedlejšího hotelu OA Belorizonte, kde je wifi za poplatek. K internetu se ale lze připojit po celém hotelu. Wifi routery mají rozmístěné na mnoha místech a signál je naprosto dostačující. Stačí si vždy zvolit tu nejlepší síť podle toho kde se zrovna nacházíte. Většinou to nechtělo žádné heslo, někdy maximálně číslo pokoje. V 1. patře nad recepcí se nachází 2 počítače s přístupem na internet zdarma a fotokoutek, kde si lze objednat fotografa případně vyzvednout hotové fotky.
Při pozdějším check-outu lze využít převlékárnu a úschovnu zavazadel. SPA centrum Nativa Spa je za poplatek, wellness také za poplatek, Bali Bed (altán umístěný v zahradě) kde provozují masáže & Shiatsu za poplatek.

V hotelu je k dispozici i konferenční sál pro 200 osob a 4 zasedací místnosti.
Rovněž zajistí u jiných partnerů potápění (Relax and Diving Center), půjčení auta, lékařskou službu, exkurze a taxi. V hotelu má pobočku autopůjčovna Mendes & Mendes, od kterých jsme si také půjčili jeden den auto. Mají pobočku i ve městě. V hotelu jsou k dispozici výtahy. Jeden jezdí mezi lobby a 1. patrem, kde je lobby bar a další výtahy jsou potom v chodbách u pokojů, jezdí do všech pater, ale jsou strašně pomalé.

Po ubytování jsme stihli ještě oběd, který se podával v restauraci Tradiçon, která jinak při běžném provozu slouží jako à la carte restaurace. V restauraci je bar, kde můžete dostat čepované pivo, víno a nealko nápoje. Obsluha u stolu tady nefunguje, musíte si pro pití chodit k baru. Obsluha pouze odnáší prázdné nádobí ze stolů. Oběd je formou bufetu, stejně jako snídaně a večeře. K dispozici je i velká venkovní terasa, kde si můžete vychutnat své jídlo s výhledem na bazén a moře. Dole je pódium, kde se konají večerní animační show. Před restaurací jsou krásné toalety. Vše je čisté. Úklid na všech toaletách i u pláže probíhá každou hodinu až do 22 hodiny večer.

   

Když už jsem narazil na to stravování, tak napíšu jaké restaurace a bary můžeme v hotelu využívat (v běžném provozu). Nyní při rekonstrukci je to jinak. All Inclusive je 24 hodin denně - snídaně, oběd, večeře (v hlavní restauraci formou bufetu), různé sneky během dne, nápoje nealkoholické i alkoholické: Tonic, Coca-Cola, Fanta, Sprite, džus, balená voda v 1,5 litrových i v menších lahvích, perlivá voda, čepované pivo Strela Imperial i lahvové pivo, nápoje místní výroby: vína bílá, růžová a červená, Licor de Santo Antão, Grogue Nova de Santo Antão, Ponche de Santo Antão, vermut bílý a červený, Bitter club - lihovina s hořkou chutí (bylinný likér), whisky, rum, Gin, Brandy - vynikající 40% Napoleon XO Gold z Francie, Vodka, Tequila, likéry Triple Sec - třikrát destilovaný suchý nápoj - mezi nejznámější patří Grand Marnier, Curaçao a pomerančový Cointreau. Z dalších likérů nabízí Amareto a Anisette, tedy anýzovku. Dále si můžete objednat různé míchané koktejly a nápoje na bází grogu místní výroby, jako je Caipirinha, Cuba Libre, Sex on the Beach, Pina Colada, Tequila Sunrise. Z horkých nápojů různé druhy kávy včetně bezkofeinové, různé čaje, horkou čokoládu. V ceně je i zmrzlina, kterou během dne podávali v baru u bazénu. V rámci AI je možné využít několik à la carte restaurací, ale je nutná rezervace na recepci.

Restaurace a bary:

Tabanka Restaurant – hlavní bufetová restaurace která se v době našeho pobytu kompletně rekonstruovala a otevřeli ji novou 7. října. Nachází se v suterénu prostředního křídla hotelu. Vstup je možný ze schodiště, výtahem nebo z venkovní terasy. Na terase je také několik stolů a židlí, krytých rolovací pergolou. Interiér je moderní, stoly a židle, bufetové stoly, gril a bar, kde si chodíme pro pití. K dispozici jsou i nápojové automaty. Káva a čaj je pouze u snídaně, jinak v barech u bazénu a u pláže. Snídaně se podávají od 7:00 do 10:30, oběd 12:30-15:30, večeře 18:30-22:00. Nikdy jsme nehladověli, ale výběr není tak pestrý jako byl v Iberostaru na Boa Vistě. Například tady u snídaně 2 druhy sýra, tam 8 druhů, u obědů a večeří na grilu tady dělali pouze párky, tam různá masa a ryby. Vždy jsou různé těstoviny, několik druhů ryb, masa, příloh, zeleniny, salátů, jeden druh polévky, pečivo, dezerty cca 6 druhů. Chuťově jídlo nebylo vůbec špatné, akorát výběr by mohl být pestřejší.

Tradiçon Restaurant - à la carte restaurace v 1. patře s terasou nad hlavní bufetovou restuarcí. Podívají se zde pouze večeře (degustační menu) 18:30-22:00 a tradiční kapverdská snídaně od 7 do 10:00. Na obě je nutná předchozí rezervace u recepce (8:30-11 a 16-18 hodin). Možnost čerpat tuto službu je pouze 1 x za týden při pobytu od 7 nocí na základě voucheru.

Restaurace Sakura – nachází se v zahradě poblíž bazénu. Tady můžete na základě předchozí rezervace 1 x za 7 nocí si objednat degustační japonskou sushi večeři od 18:30 do 22 hodin. Sedí se venku v zahradě, kde jsou stoly a židle a kiosek, kde kuchaři menu připravují. Přes den, mezi 10-12 a od 15:30 do 17:30 si tady můžete dát lehké občerstvení (sneky) – hamburgery, hranolky, smažené rybí prsty z hejka, bramborové krokety, krokety z kořeněné bramborové kaše smíchané s rybou, kuřecí nugety, chipsy, ovoce – jablka, broskev, zelenina, pečivo, croissanty, buchty, oříšky, jogurt, sýr, salám,...

Batuko – nachází se mezi bazénem a restaurací Tabanka. V časech 12:30-15:00 a 18:30-22:00 si můžete vybrat další plnohodnotná jídla z menu zahrnuté v AI (kdo nemá AI musí si je zaplatit): polévka 250 CVE, míchaný salát 350 CVE, grilovaná zelenina se sýrem a pestem 450 CVE, grilovaná ryba 800 CVE, výborného grilované tuňáka způsob přípravy medium s grilovanou zeleninou za 1100 CVE (toho jsem si dal a byl vynikající a obrovská porce), grilované krevety 1750 CVE pro ty co mají AI (3000 CVE pro ostatní), grilovaný humr 3250 CVE pro ty co mají AI (4000 CVE pro ostatní) - k oběma jídlům jsou brambory a grilovaná zelenina, vepřový filet na grilu s hranolkama a salátem 750 CVE, 1/2 grilovaného kuřete Piri Piri s hranolkama a salátem 750 CVE, vepřový sendvič s hranolkama 550 CVE, tuňákový sendvič s česnekovým máslem a hranolkama 800 CVE, dezert podle denní nabídky 300 CVE. Podávají velké porce. Můžete si objednat i samotné hranolky, hamburgery nebo smažené rybí prsty.

Pano di Terra – nachází se naproti restaurace Batuko a vzájemně se prolínají a doplňují. Tady si objednáváte a v Batuku to připravují. Barový servis je k dispozici od 8:00 do půlnoci. Můžete si tady dát různé alko a nealko nápoje, míchané koktejly, koktejl dne (vždy jeden alko a druhý bez alkoholu), kávy, horké čokolády, cappuccino, čaje, víno, čepované pivo Strela. Během dne si tady můžete dát pizzu, dělají dva druhy (obyčejnější - Margarita) a to od 10:30 do 18:30 kdy si můžete brát kolik výkrojů chcete, v době obědů 12:30-15:00 a večeří 18:30-22:00 si můžete objednat další druhy pizzy (celou) dle jídelního lístku: Margarita 750 CVE, tuňáková, Romana, vegetariánská, quattro stagioni (Mozarella, šunka, houby, oregano) - všechny za 900 CVE, plody moře 1200 CVE. Dále si můžete objednat toast se sýrem a šunkou za 350 CVE, toast s tuňákem sýrem a rajčetem 450 CVE, hot dog se sýrem a rajčetem 400 CVE, bageta s krůtí šunkou, rajčetem a hlávkovým salátem 400 CVE, bageta se sýrem a šunkou 400 CVE, vegetariánská bageta taky za 400 CVE, Bageta Salinas s kuřecím masem, slaninou, rajčetem, salátem, vajíčkem a majonézou za 450 CVE. Všechna tato jídla jsou zahrnutá v AI, kdo nemá AI musí si je zaplatit.

Morna Beach Club – jedná se o plážový bar a restauraci. Dojdete k němu cestou na pláž přes nábřežní promenádu. Je hlídaný ostrahou. Je to dřevěná stavba, kde se nachází bar, posezení s televizí kde pouští jen fotbalové zápasy, restaurace, venkovní gril, venkovní posezení s pár židličkami i přímo na pláži, toalety a sprchy. Z jedné strany je vstup do potápěčského centra. Každý den ráno před otevřením se všechno uklízí, umývají okna. Toalety se uklízí každou hodinu mezi 8 a 22 hodinou. Barový servis je k dispozici od 10:00-24:00 (v pátek a sobotu mezi 23:30-01:30 není zahrnutý v all inclusive a platí se podle ceníku). Nabízí alkoholické a nealkoholické nápoje, koktejly, koktejl dne (vždy jeden alko a druhý bez alkoholu), čepované pivo, kávy, čaje, nanuky Magnum (placené). Sneky a jídla dle menu se podávají od 12:30 do 15:00 hodin, ale nejsou zahrnuté v AI, ale placené dle jídelního lístku. V AI je zahrnutý pouze lehký bufetový oběd mezi 12:30-15 hodinou (polévka, zelenina, saláty,…). Každý večer je možné si tady objednat na základě předchozí rezervace v rámci AI při pobytu nad 7 nocí BBQ večeři od 19 do 22 hodin. Každou středu od 18:30 do 22 hodin je možné si místo rezervovat na tzv. Mariscadu, tedy večeři s mořskými plody, ovšem není to zahrnuto v AI. Některé dny tady odpoledne hraje DJ.

Bar Ponton – nachází se v 1. patře nad lobby (recepcí). Barový servis je k dispozici 24 hodin denně, noční snaky 23:00-07:00, alkoholické a nealkoholické nápoje, čepované pivo, koktejly, čaj, káva. Je tady televize, kde běžely samé fotbalové zápasy.

Bar D'Jéu – nachází se přímo u bazénu, jedná se o tzv. swim-up bar, tzn. že k němu doplavete z bazénu a můžete i posedět na židličkách ve vodě. Ale můžete si z druhé strany objednávat i suchou nohou. Jen tady obsluhuje jedna paní, která přebíhá mezi bazénem, druhou stranou a zmrzlinou, takže to tady občas trochu trvá. V provozu je od 10:00 do 17:00 hodin. Nabízí alko a nealko nápoje, kávy, čaje, pivo, míchané nápoje, kopečkovou zmrzlinu.

Po obědě jdeme na pláž. Na cestě mezi hotelem a pláží mají bohužel stánky všudypřítomní otravní senegalští přistěhovalci, kteří nabízí různé výlety a suvenýry. Jejich stánky lemují i nábřežní promenádu. Samozřejmě se snaží oslovovat, ale časem je to přejde, když vidí, že nemáme zájem.
Pláž Praia de Santa Maria je nádherná 8 km dlouhá pláž s bílým jemným pískem a průzračně tyrkysovou vodou. Po pobřeží, případně po promenádě mezi hotely a pláží se příjemnou procházkou po 200 metrech od hotelu OA Salinas Sea dostaneme až k rybářskému molu (Pontâo de Santa Maria), kde denně můžete pozorovat rybáře. Koupání na pláži u městečka Santa Maria před hotelovou zónou je z hlediska mořských proudů bezpečné, protože se nachází v zálivu, který proudy i vlny omezuje. Takže je to tady naprosto ideální i pro mě a koupu se v moři několikrát za den, na rozdíl od Boa Visty. Moře je relativně klidné s menšími vlnami. Také tady visí zelená vlajka a poslední 3 dny žlutá. Na Boa Vistě vlála pouze červená. Vítr vane rovnoměrně s pláží a teplota vody je příjemná po celý rok, nejteplejší je právě nyní od srpna do konce října. Zaskočit vás mohou příbojové vlny, které na jinak idylické pláži v Santa Marii někdy vyrostou až do dvoumetrové výše. Pokud takové vlny umíte překonat, za nimi si zaplavete kdykoli. Ale to spíše v zimním období. V této době tady takové vlny nebyly, pouze menší, takže stačilo vyčíhnout vhodný okamžik a překonat příboj a pak už to bylo v pohodě. Vždycky šlo několik větších vln a potom byl chvíli klid, vhodný dostat se do vody. Vzhledem k silným podmořským proudům podél některých dalších pláží se doporučuje plavat podél břehu a ne daleko do moře. Proudy jsou ale nebezpečné hlavně na ostrově Boa Vista.
   
Pláž Santa Maria je považována za jedno z pěti nejlepších míst pro windsurfing na světě. Také si můžete vybrat pláž na jiné straně ostrova, kde vlny zrovna nejsou. Na Salu mají písčité pláže unikátní polohu, takže v době velkých vln na pláži v Santa Marii bývá klidná voda u duny na Ponta Pretě a naopak. Z pláže v Santa Marii bývá občas pouhým okem vidět 40 km vzdálený ostrov Boa Vista. Nám se to nepodařilo ani jednou. Blízko břehu malé rybky tvoří obrovská hejna, která na hladině vytváří tmavé fleky. Nejdříve jsme si mysleli, že to jsou korály na dně, než jsme zjistili, že to jsou hejna sardinek. Dno je písečné. Na pláži jsou plastová lehátka, místo slunečníků jsou látkové plachty, které se natáhnou na připravené sloupky. Nechybí ani pobřežní hlídka. Doufám, že už ji nebudeme potřebovat. S lehátkem už do moře raději nepůjdeme.

Potom jsme se vrátili na pokoj, osprchovali se a vybalili kufry. Zašli jsme k recepci rezervovat si večeři do à la carte restaurace. Krátce jsme se prošli kolem hotelu. Zašli jsme se zeptat do autopůjčovny Hertz na půjčení auta, ale nemají dobré podmínky, a do dvou minimarketů. Láhev červeného vína z Foga 0,7 l se prodává za 1700 CVE, malá tuňáková konzerva 350 CVE a velká 450. Vešli jsme se podívat do vedlejšího hotelu OA Belorizonte, který je ze stejného řetězce jako náš, ale má pouze 4*. Má moderní novou vstupní budovu, hodně podobnou našemu hotelu, moderní lobby a nové pokoje postavené v této budově. Mají tady pěkný bazén, větší než u nás a taky větší jacuzzi. Ale pokoje v bungalovech jsou prý starší. Hosté tohoto hotelu stojí na ulici před naším hotelem a chytají wifi, protože u nich je internet za poplatek. Na Kapverdách ještě najdete další hotely tohoto řetězce, a sice Oasis Praiamar Hotel na ostrově Santiago a Oasis Porto Grande Hotel na ostrově S. Vicente.

V 19 hodin jdeme na večeři. Podává se v restauraci Tradiçon. Dneska je kapverdský večer, takže je i tématická večeře a následuje i večerní show kapverdských tanců a zpěvu. Restaurace je plná lidí. Našli jsme si místo venku na terase. Hraje hudba. Je odtud i výhled na pódium, ale trochu vadí šprušle zábradlí, proto jsme šli potom raději si sednout dolů na terasu bufetové restaurace, která se nyní rekonstruuje. Vyzkoušel jsem smažený maniok, známý též jako kasava. V Africe to je velmi cenná potravina. Ochutnat lze i batáty neboli sladké brambory, či jamy. Hlízy (vypadají jako velké podlouhlé červené brambory) obsahují hlavně škrob, ale také cukr, díky čemu mají sladkou chuť. Používají se k vaření, pečení i smažení. Modjo de Saõ Nicolau je specialita z ostrova stejného jména. Jde o vepřové (hovězí) maso ve šťávě s další zeleninou (mrkev, maniok, zelený banán, brambor, jam), vše nakrájené na kostky. Dal jsem si k tomu kuřecí salát a víno. Vyzkoušel jsem různé čerstvé mořské potvory. Až moc čerstvé. Syrové tygří krevety, mušle,...
  
Naprosto zvláštní byli percebes neboli vilejši (anglicky barnacles, francouzsky pousse-pied). Jedná se o živočicha z třídy svijonožců, což jsou mořští, v dospělosti přisedle žijící korýši, kteří se rádi vyskytuje na obtížně přístupných skalních útesech u pobřeží Atlantiku a jejich lov je tudíž velmi náročný a nebezpečný. Najdete je také přichycené na vodních stavbách, molech, měkkýších, velrybách či trupech lodí. Loví se ve Španělsku a Portugalsku, ale moc se odtud nevyváží. Já jsem je ochutnal, byť jsem netušil co to přesně je. Je to vzácná a drahá delikatesa, kterou používají michelinští kuchaři po celém světě. V hlavní sezóně stojí kilo až 500 eur, ale můžeme je sehnat i za 200 eur za kilo. Jedna porce v luxusní restauraci vyjde na 30 až 35 eur. Vilejši nevypadají vábně. Tělo mají chráněné schránkou, která se skládá z 5 částí. Skrz otvor na vršku schránky vystrkují šest párů pérovitých ramen, takové chapadélka (trochu mi to připomíná kuřecí pařáty), kterými zachytávají z vody částečky potravy. Schránka se musí nalomit a z něj vytáhnout měkké masité tělíčko. Jí se syrové, pokapané citronem. Nabízí masitou a potom velmi intenzivní chuť moře. Mi to připadalo, jako bych jedl mořskou vodu. Jsem rád, že jsem to vyzkoušel, ale už bych si to znovu nedal.



Potom tady měli něco, co nevím jak se jmenuje. Byla to velká mušle, vypadala jako kus skály, v tom byly otvory a špejlí se zašpičatěným koncem se z toho mělo vydolovat maso. Šlo to hodně špatně a chutnalo to stejně hnusně jako ti vilejši.



Po večeři jsme si v baru dali na spravení chuti pivo a Sex on the Beach. Od 21 hodin začíná každý večer na pódiu nějaké hudební vystoupení a zábava. Čas je super, protože 21:45 jako byl v Iberostaru už byl docela pozdě. Místa se zaplnila hodně rychle, někteří se dívali z terasy restaurace a mnozí seděli či postávali na schodech. Dneska byla kapverdská show. Ukázky nejpopulárnějších tanců a zpěvu. Každému donesli ke stolu ofocený popis představení a tanců v portugalštině a angličtině.

Hudba hraje v životě ostrovanů důležitou roli, provází je od narození až po jejich smrt. Kapverdskou muziku tvoří několik stylů, s evropskými i africkými vlivy. Nejznámějším hudebním žánrem je teskná "morna" a kreolský folklór "colladeira".
  
Za místo zrodu typického hudebního žánru "morna" na Kapverdách je považována Boa Vista. Za královnu morny je považována nejlepší kapverdská zpěvačka Cesária Évora, která zemřela v roce 2011. Jedná se o citlivé melodie, prostřednictvím kterých Kapverďané zpívají o lásce, nostalgii, přírodě a svých existenčních problémech. Tento druh hudby má své kořeny právě u místních rybářů a mísí se v něm stesk (saudade) po domově, ať už při cestě na moři či po původní vlasti. Většina obyvatel Kapverd má své kořeny v černé Africe, odkud byli odváženi až do poloviny 19. století jako otroci. A právě tento fakt velmi ovlivnil kulturu celého souostroví, stejně jako jeho portugalská koloniální minulost.
"Colladeira" se objevila v 50. letech a jedná se o rytmy rychlejší než morna. Je doprovázený klarinetem, houslemi, kytarou a cavaquinho, což je malá portugalská kytara.
Tradičním tancem je energická "funaná", která byla dlouhou dobu elitou odmítána, protože ji považovali za muziku venkovanů. Zrodila se totiž na počátku 20. století v izolovaném venkovském prostředí ve středu ostrova Santiago a zpívá o tématech, jako je společnost, láska, konflikty apod. Její rytmus připomíná broušení nože. Zvuk bývá zpravidla doplněný zpěvem a tahací harmonikou. Dneska je nejposlouchanějším hudebním stylem na všech ostrovech.
"Batuque" pochází také ze Santiaga a jedná se o rituál s africkými vlivy, který se dostal na Kapverdy s otroky, a proto byl koloniálními autoritami zakázán. Hraje se především na slavnostech, jako jsou křtiny nebo svatby. Během tohoto rituálu sedí skupina žen v kruhu a "bubnují" na šátek, který mají položený na svých sukních, jakoby to byl buben, jde o tzv. "tchabetu". Nejdříve bubnují v pomalém rytmu, který se postupně zrychluje, nabývá na síle a intenzitě, až se ženy dostanou jakoby do transu. Toto zvláštní bubnování je doprovázeno zpěvem, který se nazývá "finaçon".
"Batucada" je odlišná než batuque. Jedná se o brazilské rytmy, při kterých se rozezvučí skupinové bubnování. Jsou to rytmy typické pro karneval.
"Tabanca" je muzika, která se hrála na slavnostech Tabanca v Santa Cruz, São João a São Pedro a vyznačuje se používáním bicích nástrojů jako "búzio", což je schránka živočicha žijícího ve vodách u Kapverdských ostrovů.
Na ostrovech, jako je Santo Antão, lze ještě najít lidi, kteří hrají a tančí "mazurku", "valsu" a "contradançu" jako v dávných dobách. Není známo, jak se tento evropský druh hudby na Kapverdy dostal, ale s postupem času došlo k jeho modifikaci. Například mazurka pochází původem z Polska.
"Colá São Jom" je druh hudby typický především na slavnostech posvícení a na svátek San Juana. Hraje se na bubny a na píšťalu. Je spojený s rituály v období letního slunovratu, které měly zajistit úrodu půdy. Zvláštní je doprovodný tanec, při kterém se tanečníci sráží pánví (colá).
"Zouk" je hudební styl původem z Antil a Kapverďané ho přijali za vlastní. Je to jeden z hudebních stylů, který se na ostrovech nejvíce poslouchá.
Bylo to moc pěkné. Měli hezké kostýmy. Trvalo to až do 22:30. Naštěstí není venku vůbec chladno.

Po skončení představení vyzvali lidi na pódium a učili je různé tance. Hudbu slyšíme až na pokoj, ale naštěstí brzo skončili.

Středa 4.10.2017 - Ostrov Sal - Ponta Sinó, Ponta Preta, Santa Maria

Snídani jsme si dnes dali na pláži v Morna Beach Bar. Sedli jsme si na venkovní terasu s výhledem na moře. Až bude otevřená nová bufetová restaurace, tak už to nebude možné. Vadí mi jen množství much. Jsou všude kde je jídlo. Mají tady čaj, kávu, džusy, ovoce, vejce na tvrdo, míchané vajíčka, ale připraví na požádání i omeletu, pouze 3 druhy salámů a jeden druh sýra, máslo, zelenina, párky, grilovanou cuketu, opečenou slaninu, jogurty, vafle, palačinky, několik druhů pečiva, chleba, sladké koláčky, sladká houska s kokosovou pusinkou nahoře. V baru je možné si objednat capuccino a další nápoje.
  
Po snídani jsme šli na pláž. V zahradě jsme objevili dvě koťata. Pořád si chtějí hrát.

Moře je klidné a má krásnou tyrkysovou barvu.

Na pláži vedle hotelu se nachází Funana Vivo Museo – Casa da Cultura. Jakési muzeum kapverdské kultury. Ale v podstatě to je restaurace s živou hudbou a tanci. Vstup je zdarma. Platí se za „all inclusive“ jídlo.
V 9:30 se jdeme projít po pláži. Vedle nás stojí hotel Oasis Atlantico Belorizonte, v dalším hotelu je na pláži pouze 1 host na lehátku. Hned vedle se dokončuje stavba moderního 5* hotelu Hilton Cabo Verde Sal Resort. Na pláži finišuje stavba baru. V provozu je již Nautical Center, kde provozují různé vodní sporty. Hotel své první hosty přivítá už v říjnu letošního roku.

Na nejjižnějším bodě ostrova Sal, na pláži Praia Ponta Sinó staví britská společnost Thomas Cook Group další rozsáhlý hotelový komplex. V letošní zimní sezóně na přelomu roku 2017/2018 bude otevírat nový hotel New Horizons Ponta Sinó Resort, který se bude skládat z 5* hotelu Royal Horizons Sunprime (bude ho vést společnost Sunprime Hotels) a bude pro lidi nad 16 let a 5* family resort Royal Horizons Sunwing zaměřený na rodiny, který bude vést společnost Sunwing Hotels. Celkem mají nabídnout 600 pokojů a stály 80 mil. eur. Společnost Thomas Cook má v úmyslu otevřít svou vlastní značku hotelů v mnoha populárních dovolenkových destinacích. Nevýhodou tohoto hotelu ale je, že už jsou tady velké vlny, protože se nachází na výběžku, kde se střetává moře ze dvou stran a není to tady nijak chráněné. Je to v podstatě otevřené moře.

Po pláži podél moře se k nám blíží jezdci na koních. Jeden kůň se trochu splašil, ale naštěstí ho vedl průvodce, takže paní z něho nespadla. Taky jsem uvažoval domluvit si projížďku na koních, protože koně miluji a po pláži nebo v moři jsem na něm ještě nejel. Naposledy jsem jel na koni na Kubě v oblasti Vinales a byla to paráda a hlavně levné, cca 100 korun na hodinu pokud si to dobře vybavuji (viz. můj cestopis z Kuby). Projížďky na koních pořádá například Santa Marilha Horse Excursions, jejichž stáje se nachází 3 km od města v botanické zahradě Viveiro. Kontakt na ně je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . V ceně je transfer z a na hotel, helma a pojištění. Nabízí tři typy exkurzí: - Solné pláně - 4 km, 1 hodina, 40 eur (4400 CVE) - Solné pláně, Costa da Fragata (Kite Beach) - 7 km, 1,5 hod, 50 eur (5500 CVE) - Písečné duny na poušti z písku navátého ze Sahary, Solné pláně, Costa da Fragata (Kite Beach) - 9 km, 2 hod, 60 eur (6600 CVE). Není to nic levného. Nakonec jsem jízdu neabsolvoval. Tak snad někdy příště, někde jinde.
 
V této oblasti se rozkládá přírodní rezervace Reserva Natural da Ponta do Sinó s rozlohou 5182 ha a zahrnuje i vody, které souostroví obklopují. Pláž Praia Ponta Sinó se nachází asi 1 km JZ od městečka Santa Maria na jihu ostrova. Po pláži jsme došli k majáku Farol da Ponta do Sinó, který stojí na nejjižnějším bodě ostrova Sal. Na místě původního devítimetrového majáku umístěného 300 metrů od břehu postaveného portugalskou koloniální vládou roku 1892, slouží na pohled stejný maják vzdálený od břehu jen 100 metrů postavený roku 2014. Bílá betonová věž je čtverhranná a vysoká 9 metrů. Má vnější schodiště a svítilnu.
  
Zdejší pláž patří k těm menším na Kapverdských ostrovech, konkrétně na ostrově Sal, ale rozhodně není malá svou důležitostí. Je oblíbeným cílem vyznavačů kitesurfingu i klasického surfování, kteří sem míří krotit divoké vlny Atlantiku. V okolí jsou menší písečné duny, ze kterých vyrůstají různé keře. Koupeme se v moři.

Následuje pláž Praia da Ponta Preta do Sul (tzv. Černá pláž) 2 km západně od městečka Santa Maria. Od Santa Marie vede k pláži jednoduchá silnice, která ji spojuje se zbytkem ostrova směrem od hotelu RIU Palace Cabo Verde. Dá se k ní dostat i po pláži pěšky jako my za cca 20 minut kolem majáku Ponta do Sinó. Ponta Preta znamená v portugalštině “Černý mys”. Byla pojmenována podle hnědě až černě zbarvených skal které se tady nacházely v době, kdy byl mys pojmenován. Pláž je jiná než ostatní pláže na Salu, a právě proto je možná ještě krásnější. Je jednou z nejkrásnějších na Kapverdách. Je to písečná pláž s černými lávovými kameny a mysem. Keře a trávy mají také hnědou a černou barvu, například arthrocnemum franzii. V hloubce 7 metrů se při šnorchlování můžete seznámit s pestrým oceánským životem. Od pláže je také pěkně vidět na zdejší nízké krásné pohoří Serra Negra. Lze tady pozorovat krásný západ slunce nad Atlantikem. Velké vlny lákají surfaře a kitesurfaře a jsou atraktivní i pro fotografy. Kapverdy jsou vůbec velmi fotogenické. Díky tomu, že jste blízko rovníku, máte slunce přímo nad hlavou. Je tady jedna z nejrychlejších a nejkrásnějších vln na světe. Surafři se sem sjíždí z celého světa. Vlny dosahují 3-4 metrů. Na pláži vedle velké písečné duny se nachází i plážový bar, ale není vždy otevřený. Na pláži stojí 5* hotel RIU Palace Cabo Verde (dříve RIU Garopa – Funana). Před hotelem je pěkná písečná pláž a tyrkysové moře. Vlny jsou trochu větší, ale koupat se tady dá.
  
Na pláži přímo před hotelem je líheň, kterou lze navštívit zdarma, kdy ranger je v provozu každé ráno od 10 do 12 hodin. Ti co vstávají brzy mohou vidět přibližně mezi 8-9 hodinou ranní přemísťování hnízd. Je tady oplocený prostor, kde jsou umístěné snůšky vajec karet obecných (Loggerhead Sea Turtle) s popisem. Želvy na Salu hnízdí a kladou vejce po celém jižním pobřeží, ale nejlepší místo kde je najít je jihovýchodní pobřeží, v pěší vzdálenosti od Santa Maria. Jezdit po těchto plážích na čtyřkolkách je zakázáno. Mořské želvy v noci v červenci až září snesou vejce cca 100 kusů, z nichž se za 60 dní v září až prosinci vylíhnou malé želvičky. Z tisíce nakladených vajec dospějí 1 až 2 želvy protože většina z nich skončí jako potrava dravců. Na Salu jsou to hlavně karety obecné (caretta caretta) dosahující až 150 kg, na Boa Vistě i šestkrát těžší kožatky velké. Každý rok tu rangeři „SOS Tartarugas“ nasbírají pro své líhně kolem 200 000 vajec. Na konci léta lze líhně navštívit a každý večer pozorovat vypouštění čerstvě vylíhnutých želviček do moře. Jinak organizace SOS Tartarugas organizuje mimo jiné výlety za pozorováním želv kladoucí vejce pod noční oblohou za 35 eur na osobu.
 
Přímo na pláži se vypíná vysoká písečná duna – Dune of Sal. Vyšplhali jsme se nahoru. Vlevo se rozprostírá hotel RIU, vpravo pokračuje pláž Ponta Preta až k rozsáhlému hotelovému komplexu řetězce Melia. V dálce se tyčí hora Monte Leão. Na březích obou pláží najdete mořské želvy a žraloky. Zejména žraloky citronové.
   
Pod námi se ke břehu ženou vysoké vlny, které se lámou v příboji. Tady to na koupání není. U pláže je tabule s nápisem Praia Sem Vigilância, což znamená pláž bez dozoru.

Nachází se tady i plážový bar, ale není vždy otevřený.

Stejnou cestou se vracíme zpátky. Občas se zvlažíme v moři. Chvílemi je pod mrakem. I přesto se mi podařilo se dneska spálit. Ani jsme si neuvědomili jak ten čas letí. Na hotel jsme přišli ve 13 hodin. Od 12:30 už jsou obědy. V plážovém baru jsme si dali pivo, tradiční grogue který místní pijí s citronem a ledem. K jídlu jsem si dal kuřecí polévku s rýží, nudlemi, mrkví a kuřecím masem, následně grilovanou rybu, kuře, roládu z mletého masa se špenátem, mandlemi a mrkví, hranolky, salát z ananasu oliv a sýra.
  
Po obědě jsme se okoupali v moři a šli si na chvíli odpočinout na pokoj. Byli jsme na internetu. Signál mám silný i na pokoji, což je fajn, že nemusíme sedět někde v lobby. Od 14 hodin jsme zpátky na pláži. Slunce opět pere jak sedlák cepem.
Po pobřeží jsme příjemnou procházkou po 200 metrech od hotelu došli rybářskému molu v centru Santa Marie (Pontâo de Santa Maria), kde denně můžete pozorovat rybáře jak přináší čerstvě ulovené ryby, které tady čistí a porcují tak jako v minulosti. Jedná se hlavně o velké tuňáky. Teď už tady sedí pouze jedna baba co prodává zbytek ryb. Vlevo od mola se dá šnorchlovat a nad skalnatým dnem se vznáší spousta ryb. Kotví tady plno hlavně rybářských lodí. Nechybí tady senegalští prodejci suvenýrů. Pár chlapů tady pilami a dalšími nástroji vyřezávají želvy z nějakého kamene, snad pískovce. Jde jim to pěkně od ruky.
  
Po návratu na hotel jsme se přemístili na lehátko k bazénu.

Martin vyzkoušel zmrzlinu, vanilkovou a citronovou, 2 kousky pizzy a místní whisky. Já jsem si v „japonské“ restauraci dal hamburger, byl celkem dobrý, kuřecí nugeta nebyla nic moc, smažený rybí prst z hejka a bramborová kroketa mi taky chutnaly. V 16:30 jsme si vyměnili ručníky na zítra ať máme už od rána čisté. Osprchovali jsem se a šli na recepci, objednat si na 7.10. tradiční kapverdskou snídani, která je zahrnuta jednou za týden v all inclusivu. Dostali jsme voucher na 7:30 do restaurace Tradiçon. Podávají se od 7 do 10 hodin.

Vedle má stánek autopůjčovna Mendes & Mendes. Zrovna je tady paní Samira (její telefon je 00238 9886533. Domluvili jsme si na zítra na 8:30 půjčení malého off-roadu, auta 4x4, třídveřové Suzuki Jimny. Auto bude přistavené u hotelu a ona tady bude, aby nám ho předala. Jinak mají kancelář ve městě, cca 5 minut pěšky od hotelu. Cena za 24 hodin je 55 eur a depozit 200 eur, který se platí hotově. Již také nabízí neomezené kilometry, což předtím neměli a proto jsme je původně vyloučil, protože původně měli limit 120 km a za každý další kilometr 1 euro. Martin zašel na pokoj pro peníze, mezitím nám vypsala smlouvu. Dala nám mapku, kde zaznačila co je dobré navštívit. Všechno jsme to už ale měli naplánované. Jejich email na pobočku na Salu je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Zašli jsme do autopůjčovny Bebe Beach Bike & Scooter, abychom zrušili na zítra rezervaci čtyřkolky, kterou jsme měli už z domu přes email. Půjčovna se nachází v městečku Santa Maria na hlavní ulici Rua 1 de Junho naproti hotelu Morabeza. Otevřeno mají od 9 do 17 hodin. Majitel je Ital. Půjčuje kolo za 12 eur/den, skútr 35 eur/den, auto (Toyota Yaris nebo Aygo – nejsou vhodná do tohoto terénu) 50 eur/den i čtyřkolku 525 cc s pohonem na všechna 4 kola za 70 eur/den (9-17 hod.). Kilometry jsou bez limitu, deposit 100 eur (hotově). Půjčuje s plnou nádrží a vrací se s plnou nádrží. U čtyřkolky nezapomeňte na helmu a tmavé oblečení (na prašných cestách). Auto je určitě rychlejší a komfortnější způsob jízdy, ale zase se jím oproti čtyřkolce nedostanete všude. I když na Salu to až tak neplatí, tady je auto 4x4 v pohodě. Spíš na Boa Vistě by to byl problém. BE BE BEACH 1: Rua 1° Junho 63 - 4111 Santa Maria - Ilha do Sal - Capo Verde BE BE BEACH 2: Loggia 52, Porto Antigo 3 - 4111 Santa Maria - Ilha do Sal - Capo Verde Tel.: +238 970 13 03, +238 939 17 11, skype: CLAUDIO.BERNARDELLI6, PAOLO.BERNARDELLI.JOSE, mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Další autopůjčovny v Santa Marii: Hertz, Alucar, Avis, Cabo Verde Rent a Car, Inco Rent-A-Car, SULCAR

Do večeře času dost, tak jsme se prošli městem.

Santa Maria (portugalsky Saint Mary) je původně rybářská vesnička, dnes spíše turistické středisko s přibližně 20 000 obyvateli, kde najdete spoustu obchůdků, restaurací, barů, diskoték, půjčoven skútrů, luxusních hotelů. Říká se mu Malá Itálie, protože sem jezdí hodně Italů a provozují tady řadu občerstvení a další podniků. Původní osadu založil roku 1835 Manuel António Martins, aby mohl rozvíjet obchod se solí. V jeho raných dobách bylo ze Santa Marie dodáno 30 000 tun soli většinou do Brazílie až do roku 1887, kdy Brazílie uvalila vysokou daň na dovoz soli, aby ochránila vlastní výrobu soli. Výroba soli trvala do roku 1984. Saliny, kde se stále pracuje najdeme kousek za městem a stojí za to se tam podívat. Později ve 40. letech se rozvinulo i rybářství a konzervárenství tuňáků. Santa Maria byla až do roku 1977 hlavním městem ostrova než ji vystřídal Espargos.

První na očích byla restaurace a vyhlášená diskotéka Pirata, dvojče proslulé diskotéky z brazilské Fortalezy, kde můžete prožít noc při karibských a latinskoamerických rytmech. Nachází se při vjezdu do města. Otevírá pouze v pátek od 23:00 do 4 hodin a v sobotu do 7 hodin do rána. A platí se vstupné.


Ve městě nás zaujaly na první pohled pastelově zbarvené domky, ve kterých lidé bydlí. V mnohých se nachází obchůdky, bary, restaurace. 

     
Nejvýznamnějším bodem ve městě je vážní dům – Historic Salt Scales na starém přístavním nábřeží, přímo naproti přístavnímu molu, kde se v minulosti vážila sůl. Dnes tady najdeme obchody se suvenýry.

Zajímavé je zdejší hlavní náměstí Parca Marcelo Leitão a katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie s modro-zelenou fasádou - Paroquia de Nossa Senhora das Dores (Igreja Nossa Senhora das Dores). Navštívili jsme zdejší nedělní mši, stejně jako v protestantském kostele Igreja do Nazareno, který snadno poznáte podle modré fasády.
 
Hlavní ulicí je Rua Amílcar Cabral.
  
Míjíme růžovou budovu, Museu do Sal.

Poblíž mola najdete posilovnu pod širým nebem, kde místní borci pumpují své svaly a hned vedle jiná skupinka jen tak hraje pro pobavení vlastní (i turistů) na hudební nástroje.
  
My jsme si našli místní „hospůdku“ umístěnou v karavanu. Dali jsme si oba místní grogue po 1 euru neboli 200 CVE. Chutná jako líh. Brrrr. Taky tady čepují portugalské pivo značky Super Bock.
 
Po nábřežní promenádě se vracíme na hotel. Promenádu lemují stánky prodavačů se suvenýry, hlavně šperky, korále, mušle, tašky, dřevěné sošky, látky, šaty,… Vedle nás stojí 4* hotel Morabeza, který vypadá moc hezky a není tak plný jako náš. Nachází se přímo u pláže. Má 3 bazény. A na Tripadvisoru je na 2. místě v Santa Maria.

Zašli jsme se převléct a na 18:30 máme rezervaci v sushi restauraci Sakura, která se nachází v zahradě poblíž bazénu. Tady si můžete na základě předchozí rezervace 1 x za 7 nocí objednat degustační japonskou sushi večeři od 18:30 do 22 hodin. Sedí se venku v zahradě, kde jsou stoly a židle a kiosek, kde kuchaři menu připravují. Přes den, mezi 10-12 a od 15:30 do 17:30 si tady můžete dát lehké občerstvení (sneky). V tuto chvíli jsme tady pouze my a ještě jeden pár u vedlejšího stolu. Nejdříve nám donesli vodu a víno. Dal jsem si růžové. První chod byla polévka, vývar s nudlemi a 2 kusy nějakých smažených taštiček. Nic speciálního. Následoval pro každého sushi mix. Nejenom že to pěkně vypadalo, ale taky to skvěle chutnalo. Nechybí dřevěné hůlky, křen wasabi, který je nezbytnou součástí servírování sushi, strouhaný zázvor a sójovka. Martin sushi nikdy neměl rád a ani moc nejedl. Dneska taky nesnědl všechny kousky, ale to mi nevadilo, dojedl jsem to za něho. Výborný byl syrový tuňák položený na válečku rýže. Tuňáci na Kapverdách jsou vynikající! Vyskytuje se jich tady několik druhů a ti co v Čechách rádi chodíte na sushi, zjistíte, že je to téměř nesrovnatelné s tím, co ochutnáte na Kapverdách. Následoval dezert. Dvě tvrdé kuličky, snad ořechové a k tomu ovoce. Vůbec mi to nechutnalo.
   

Po večeři jsme se přemístili do baru u bazénu Pano di Terra a Batuko, kde jsme si dali pivo, rum a čaj. Ne že bych měl ještě nějaký hlad, ale v menu mě zaujal nedopečený steak z tuňáka na grilu v úpravě medium rare. Tak jsem si ho objednal. Porce jako hrom. Tak výborného tuňáka jsem ještě nejedl. Byl připraven jako medium rare. K tomu byl opečený brambor ve slupce a grilovaná zelenina, cuketa. Neskutečné. Akorát jsem to bohužel celé nedojedl, protože to byla fakt obrovská porce a hlavně už jsem toho dost předtím snědl. Jinak bych to nenechal. Je to zahrnuto v AI. Kdo ale nemá AI může si to objednat za 1100 ECV. Kolem nás se motá kočka s koťaty, tak jsem jim dal trošku ryby. Jenom se olizovaly. Venku je teplo.
  
Dneska se nám nechce čekat ještě 45 minut na večerní show. Stejně to nebylo nic moc, mix hudby, který jsme slyšeli až na pokoj. Uvařil jsem ještě čaj, Martin se natáhl v obýváku na gauč k televizi. Nabalil jsem batoh na zítřejší celodenní výlet a dopsal deník. Ve 21 hodin jsme otevřeli balkon a hudbu jsme krásně slyšeli. Ve 22 hodin je klid a můžeme spát.

Čtvrtek 5.10.2017 - Ostrov Sal autem kolem dokola

Na snídani jdeme na 7 hodin do restaurace Tradiçon. Výběr oproti Iberostaru je malý. Míchaná vajíčka + natvrdo, 3 druhy salámů, 2 druhy sýra, opečená slanina, párečky, fazole, zelenina, máslo, ovoce, vafle, pečivo, sladké pečivo, croissanty, smažené sladké brambory (maniok), jogurt, mléko, müsli, automaty na pití – nealko, džusy, voda, káva, čaj, … Je to bez obsluhy u stolu, jen odnáší prázdné nádobí.

Po snídani se šel Martin ještě okoupat do moře. Na 8:30 jdeme na recepci, paní z autopůjčovny Mendes & Mendes tady ještě není, přišla až v 8:45, s tím, že se auto ještě myje a bude přistaveno v 9 hodin. No stress. Před devátou nám předává bílé 3-dveřové v podstatě nové Suzuki Jimny, které má najeto pouze 6921 km. Ostrov není velký a všechna zajímavá místa se dají prozkoumat za jeden den. Nejlevnější a nejdobrodružnější je vyrazit na vlastní pěst vypůjčeným autem případně čtyřkolkou. Jinak lze vyrazit s CK nebo s místními domorodci, kteří nabízí výlety v okolí turistických hotelů, ale to vyjde o polovinu dráž. Místa, která nabízí i cestovní kanceláře jsme zvládli navštívít v pohodě sami.

Ideální je čtyřkolka nebo jeep 4x4. Je třeba vyrazit hned v 9, aby se všechno zvládlo. I tak jsme ještě pár věcí stihli až druhý den ráno před vrácením auta. Máme ho totiž na 24 hodin.

Ze všeho nejdříve jsme zamířili k pláži Praia da Ponta Preta do Sul (tzv. Černá pláž), která se nachází na JZ ostrova pouhé 2 km západně od městečka Santa Maria u hotelu RIU Palace Cabo Verde (dříve RIU Garopa - Funana). Od Santa Marie vede k pláži jednoduchá silnice, která ji spojuje se zbytkem ostrova směrem od hotelu RIU Palace Cabo Verde. Dá se k ní dostat i po pláži pěšky za 15-20 minut kolem majáku Ponta Sinó. My jsme zvolili z města krásnou novou asfaltku, ze které jsme po chvíli odbočili vlevo na prašnou kamenitou cestu a dojeli až k pláži, která se nachází u velké písečné duny Dune of Sal, ke které jsme včera došli pěšky. Parkujeme kousek od pláže. Ponta Preta znamená v portugalštině “Černý mys”. Byla pojmenována podle hnědě až černě zbarvených skal které se tady nacházely v době, kdy byl mys pojmenován. Pláž je jiná než ostatní pláže na Salu, a právě proto je možná ještě krásnější. Je jednou z nejkrásnějších na Kapverdách. Je to písečná pláž s černými lávovými kameny a mysem. Keře a trávy mají také hnědou a černou barvu, například arthrocnemum franzii. V hloubce 7 metrů se při šnorchlování můžete seznámit s pestrým oceánským životem. Od pláže je také pěkně vidět na zdejší nízké krásné pohoří Serra Negra. Lze tady pozorovat krásný západ slunce nad Atlantikem. Velké vlny lákají surfaře a kitesurfaře a jsou atraktivní pro fotografy. Je tady jedna z nejrychlejších a nejkrásnějších vln na světe. Surafři se sem sjíždí z celého světa. Vlny dosahují 3-4 metrů. U pláže je ale tabule s nápisem Praia Sem Vigilância, což znamená pláž bez dozoru. Nachází se tady i plážový bar, ale není vždy otevřený.

 

Odtud pokračujeme po menší silnici podél moře. Projíždíme kolem rozsáhlého hotelového komplexu řetězce Meliá (5* hotely Meliá Tortuga Beach, Meliá Dunas Beach Resort & Spa, Meliá Llana Beach Resort & Spa a Sol Dunas s přímým přístupem k pláži Algodoeiro) a 5* TUI Sensimar Cabo Verde Resort & Spa.

Odtud se napojujeme zpátky na hlavní silnic, která míří na sever do města Murdeira. Míjíme botanickou zahradu a mini ZOO, Viveiro Botanical Garden & Zoo di Terra. Nachází se 3 km severně od městečka Santa Maria přímo u hlavní silnice. Dostanete se sem pohodlně taxíkem za 7 minut nebo půjčeným dopravním prostředkem. Vstupné je 300 CVE (5 eur). Otevřeno je pondělí - pátek 9-18 a v neděli 10-18. Najdete tady romantická zákoutí, všude plno zeleně a květin, místní faunu a floru, ohrádky se zvířaty, kaktusové pole, obrovský skleník s palmami a jinými rostlinami a mnoho dalšího. Asi 120 druhů rostlin které můžete najít na kapverdském souostroví. Naskýtají se z ní úžasné výhledy na Kite Beach. My se tady nezdržujeme, protože bychom tady asi neviděli nic víc, než uvidíme při cestě ostrovem. Ale možná se pletu.

Následuje menší kruhový objezd. U něj se na kopečku nachází malý kostel Igreja Nossa Senhora de Fátima. Vyfotili jsme si ho a před ním odbočili na kamenitou prašnou cestu směrem k oceánu.
 

Občas musíme cestu odhadovat, ale pomáhá nám navigace a stažená off-line aplikace mapy.cz se staženou mapou Kapverd. Ta už nám zachránila život na Boa Vistě a spoléháme na ni i tady. Míříme k zálivu Baía do Algodoeiro a stejnojmenné pláži Praia do Algodoeiro. Cestou míjíme ruiny bývalého vojenského objektu z koloniální doby a dlouhou zeď z kamenů. Projíždíme malou zelenou oázou Oasis of Algodoeiro. Mezi stromy se pasou osli a koně, potkáváme jednoho hospodáře a dům u pláže.
 

Nedaleká pláž Ponta do Rife je vhodná pro kite a windsurfing.

Pokračujeme podél moře po písečných, skalnatých pobřežích "silnicích" od Baía do Algodoeiro po západním pobřeží. Předjíždí nás 2 čtyřkolky a jeden Range Rover. Takže asi jedeme správně. Pláž je tvořena černými lávovými kameny.
  
Přijeli jsme k pěkné opuštěné zátoce s tyrkysovou vodou, Calheta Funda, na západním pobřeží ostrova, asi 5 km SZ od Santa Maria. Je ideální na klidné koupání, šnorchlování a sběr mušlí. Nejsou tady téměř žádné vlny. Najdeme tady skalní útvary a je také hnízdištěm želv. Jsou to v podstatě dvě pláže oddělené korálovou skálou. V okolí je jen suchá poušť. Parkujeme a jdeme se okoupat. Na pláži mají postavený domek nějací bezdomovci. Dva z nich spí pod stromem. Údajně zde můžete pozorovat okouzlující západ slunce. Rychleji se sem můžete dostat po hlavní silnici ze Santa Marie a po 4-5 km odbočit na západ na písečnou štěrkovou cestu do Calheta Funda. Druhá možnost je rychlejší, ale první je krásnější a blíže k přírodě, právě díky oceánu. V dálce vidíme tzv. Lví horu.
  

Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme do vesničky Murdeira (kreolsky: Murdera), které se nachází zhruba na půl cesty z hlavního města Espargos do městečka Santa Maria na západě ostrova ve stejnojmenném zálivu. Ze Santa Marie se sem dá dostat taxíkem za 6 eur, případně sběrným taxíkem aluguerem za euro. Na kruhovém objezdu odbočujeme z hlavní silnice vlevo a vjíždíme do vesnice Murdeira, která nás vítá bilboardem. Původně byla Murdeira jen malou rybářskou osadou, v 90. letech se pak rozrostla spolu se vzkvétajícím turistickým ruchem. Dnes se tady nachází rekreační domky a vily bohatých cizinců, jinak nikde nic. Vesničku si oblíbili spisovatelé a malíři a také se tady na penzi usadili němečtí lékaři a otevřeli si tu malou ordinaci. Lidé jsou usazeni v okolních osadách jako například Prainha da Madama. Úzký pruh umělé pláže Murdeira se táhne stejnojmennou zátokou. Murdeira má 2 pláže. Jednu u vstupu do tohoto ospalého města a druhou nejlepší a nejčistší v Murdeiře asi 5 minut chůze podél pobřeží směrem na jih od restaurace u první pláže. Záliv Baía da Murdeira je známý bohatým podmořským životem s malým korálovým útesem. Hloubka je okolo 4 metrů. Jsou tady nejlepší podmínky pro šnorchlování. Nejsou tady téměř žádné vlny, protože pláž je chráněná přírodními stěnami, takže je vhodná ke koupání. Pláže v Murdeiře jsou prázdné bez turistů. Karety obrovské zde kladou do písku svá vejce.
V pravé části zálivu se tyčí Lví hora (Monte Leão), která dostala své jméno podle charakteristického tvaru.
Mořská rezervace Reserva Natural de Baía da Murdeira má rozlohu přibližně 2066 ha. Je hnízdištěm několika druhů mořských želv, stanoviště mořských ptáků faetonů červenozobých (Phaeton aethereus) a místem sezónního výskytu ohroženého druhu velryb - keporkaků (Megaptera novaeangliae) kvůli páření.
U pláže v malém zálivu odbočujeme vpravo a jedeme podél moře po boční silnici, která vede souběžně s hlavní silnicí. Po levé straně, kousek předtím, než se silnička napojuje na hlavní silnici stojí auto s turisty. Kdyby tady nebylo to auto tak si tohoto místa ani nevšimneme. Pobřeží je tvořeno vyvřelými sopečnými horninami, které se vytvarovaly když rozžhavená láva tekla do oceánu. A právě v tomto místě je menší skalní oblouk, nebo spíš most, pod kterým proudí moře.
  
4 km východně od Murdeiry se nachází generátor solární elektrárny, který obsluhuje celý ostrov. Od počátku roku 2010 je jediným zdrojem elektrické energie na ostrově.
Napojili jsme se na hlavní silnici, abychom z ní po chvilce opět sjeli doleva podle ukazatele a potom už jízda pokračuje po prašných šotolinových cestách. Tentokrát je částečně vymezena bílými kameny. Jinak jsou cesty neznačené a chaotické. Míříme k přírodní rezervaci Reserva Natural de Rabo de Junco. Zastavili jsme se u malebné písečné pláže s výhledem na horu Monte Leão (což v překladu znamená Lví hora, protože vypadá z boku jako obrovský odpočívající lev zanořený v Atlantickém oceánu).
   
Dá se odtud pokračovat dál kolem moře a jakýmsi místním „Grand Canyonem“ se zajímavými přírodními útvary přes Fontonu až do Palmeiry. Fontona je malá vesnice, která je oázou zeleně uprostřed pouště. Nad hlavami Vám tady létají velké barevné kobylky.

Je tady pěkná opuštěná kamenitá pláž Fontona, kde budete převážně sami. Pláž je vhodná k plavání, protože je chráněna před vlnami okolními skalisky. Pláž Fontona nebo Baia da Fontana je směs písku, malého štěrku a skal. Je tu možné šnorchlovat.

Jelikož by se jelo po špatné cestě vracíme se raději zpátky na hlavní cestu, je to rychlejší. Po levé straně míjíme letiště a přijíždíme do hlavního města Espargos, které nás již z dálky vítá obřím radarem. O tom ale píšu dále.
 
Na Shellce jsme za 600 escudo natankovali 5,16 litrů benzínu (116,4 CVE/litr). Ukazatel se nám vůbec neposunul, tak hned na vedlejší pumpě Enacol jsme ještě natankovali za 1000 escudo 8,61 litrů. Cena za litr je tady stejná jako na Shellce.
Naproti pumpě v parku Praça Abilio Duarte se nachází knihovna Biblioteca Municipal Jorge Barbosa. Je pojmenovaná po jednom z největších kapverdských spisovatelů všech dob a slouží jak pro město Palmeira, Espargos, Pedra Lume a sever ostrova.

Odtud pokračuje 5 km západním směrem cesta do města Palmeira.


Palmeira (kreolsky: Palméra) je rybářská vesnice a hlavní přístav Porto de Palmeira na Salu. Spojuje ostrov s okolními ostrovy a africkou pevninou. Dováží se sem ovoce a jídlo, vyváží se hlavně ryby. Palmeira je rybářská vesnice, kam připlouvali mořeplavci, aby zde hledali želvy. Městečko se nyní rychle rozšiřuje kvůli instalaci depozitů na uskladnění pohonných hmot pro lodě, které kotví v přístavu a díky rozvoji rybolovu sloužícího na export. V současné době se zde nachází středisko produkce elektrické energie a pitné vody sloužící ke spotřebě obyvatelům ostrova a plánuje se tady vytvoření průmyslové zóny. Kolem přístavu se dá po 1,5 km dojet do Fontony z druhé strany. Jeli jsme jen kousek, ale otočili jsme se. V jižní části Palmeiry, naproti dokovací stanice pro nákladní lodě je dlouhá písečná pláž, kde skoro nikdo není. Prázdná a opuštěná pláž vybízí k procházce pod typickými africkými stromy. Nikdo se tady ale nekoupe. Zaparkovali jsme v centru Palmeiry naproti budově s nápisem „Mercado Municipal“ a prošli se kousek po městě. Pro městečko jsou typické barevné domky, které mají převážně portugalský charakter. Hodně domů je pomalovaných. Nachází se tady restaurace, bary a obchůdky.
      
U Parkoviště se nachází tzv. Fontaneria, kam místní chodí pro vodu. Zrovna si jedna žena nakládala jeden kanystr na hlavu a druhý do ruky. Ve druhé ruce držela dítě. Další 2 kluci se tady myjí.


Vedle tržnice stojí kostel Igreja do Nazareno.

Došli jsme do přístavu, kde se nachází kaple sv. Josefa - Capela de São José a u ní socha rybáře. Kotví tady velké nákladní a rybářské lodě. Místní jsou tady trochu otravní, tak raději pomalu ale jistě odcházíme.
    
Míjíme základní školu, Escola de Ensino Básico da Palmeira.
Vracíme se k autu a pokračujeme podle značek směr Buracona. Na okraji města stojí paneláky, kde bydlí místní obyvatelé.

U těchto paneláků a odstavené ponorky je skrytý směrovník k Buraconě na SZ ostrova. Dostanete se tam po prašné silnici vedoucí od městečka Palmeira podél západního pobřeží na sever ostrova po asi 5 kilometrech. Asi v polovině cesty narazíte na docela zajímavý přírodní útvar s názvem Regona. Je to téměř uzavřená zátoka kam se dostává mořská voda. Je to také potápěčská lokalita, která se skládá z labyrintu jeskyní různých rozměrů spojených podkovovitým tunelem, který ústí do otevřeného moře.
 
Ve 12:45 přijíždíme do Buracony, unikátního místa vyhlášeného svými přírodními bazény a jezírkem s „Modrým okem“. Okolí je velmi pěkné s horou Monte Leste (263 m.n.m.) na jedné straně a drsným oceánem na straně druhé. Zbytek okolí je pouze pustá plochá poušť.
   
Turistů, kteří nasedají do auta se ptáme jestli je ještě vidět zvláštní přírodní úkaz, abychom neplatili zbytečně vstupné. Říkají že ano a jejich místní průvodce nám říká, abychom si pospíšili. Úkaz je možné pozorovat pouze v poledne cca od 11:30 do 13 hodin, kdy mají sluneční paprsky pravý úhel. V pokladně platíme vstupné 3 eura na osobu. Hned u vstupu je restaurace a obchod se suvenýry. Zátoka je tvořena kamenitými lávovými útesy. Nad zátokou se nachází přírodní vyvřelá lávová jezírka spojená s mořem úzkou průrvou, kudy stříká voda. Gejzíry vody pod tlakem stříkají na pevninu z děravých útesů rozbouřené Buracony. Voda v jezírku se neustále doplňuje z Atlantiku až desetimetrovými vlnami, které se rozbíjejí o skály, jež jsou tvořeny černou sopečnou horninou, zvětralou působením vody a větru. Pokud je moře klidné, dá se v jezírku i vykoupat. Ve větrném počasí to je ale nebezpečné. Pobřeží je skalnaté a moře divoké. Místní tady skáčou z útesů do zpěněných jezírek. Turisté se taky koupou v horním, relativně bezpečném jezírku zelené barvy. Ovšem přístup k němu a sestup do vody je hodně krkolomný. Kolem jezírek vedou dřevěné chodníky. Na lávových vyvřelinách jsou rozmístěné i lehátka.
   
Vedle přírodního bazénu se nachází malá jeskyně, kde plavou ryby a langusty.
My jsme ale ze všeho nejdříve zamířili k jeskyni s jezírkem, ve kterém při určitém lomu světla dochází k úkazu, kterému místní říkají Olho Magico „Magické oko“ - nebo také Blue Eye – Olho Azul. Jakési „modré oko“ vzniká, když se sluneční paprsky, pronikající propadlým stropem jeskyně, lámou na průzračné hladině vody na dně mořské jeskyně hluboké 12 metrů a ode dna se odráží sluneční paprsky vzhůru. Aby byl dobře vidět, musí samozřejmě svítit sluníčko, což na Salu není zase takový problém. Jak už jsem psal, musíte přijet mezi 11:30 a 13 hodinou. Později máte smůlu. Hlídač pouští lidi vždy v určitém počtu, protože je tady málo místa a lehce by někdo mohl dolů spadnout. Je to zajímavé. Blue Eye je také oblíbenou potápěčskou lokalitou pro zkušené potápěče, protože vytváří nádherný jeskynní systém. V hloubce 35 metrů vstoupí do tunelu, který je dlouhý 70 metrů, kterým se propluje a vynoří se v jeskyni, kam prosvítá denní světlo.
  
Na druhé straně areálu je vybudovaná zahrada, která je rozdělena na jednotlivé ostrovy Kapverd a najdete v ní místní flóru, keře, kaktusy, vystavené různé horniny. Je šílené horko. Vyšplhali jsme se jako jediní na vyhlídkovou věž na mysu. Byla obehnaná bezpečnostní páskou, protože se ještě dodělává, ale tu silný vítr, který tady fouká roztrhal. Místní dělník nás ale nevyhnal. Je odtud krásně vidět lávová jezírka a burácející oceán zase z jiného úhlu. Z mysu je skvělý výhled na západní část Salu i na vrcholy Monte Leste.




Odjíždíme ve 13:20. Po odjezdu z Buracony je dobré se držet nějaké výpravy, ať se v místní „poušti“ neztratíte. Ale s mapou, dobrou navigací a dobrým orientačním smyslem se to dá v pohodě zvládnout. Jedeme vyprahlou, pustou pouští. Okolní krajina připomíná povrch Marsu. Jedeme po vyjetých cestách v písku. Kolem nás se vypínají různé hory. V této části ostrova se vyskytují kulaté pahorky vytvořené erozí, ze kterých je nejvyšší Monte Grande. Jsou to pozůstatky kráterů vyhaslých sopek, které kdysi pokrývaly ostrov. Monte Grande (v portugalštině znamená „Velká Hora“) známý také jako Monte Vermelho je nejvyšší hora ostrova Sal, v jeho severní části (405,3 m.n.m.) a je jak jinak než sopečného původu. Jedná se o stratovulkán. Můžete ji vidět téměř ze všech míst na ostrově.
Všude kolem je vyprahlá pláň a další hory Morrinho do Filho (55 m), Rocha de Poi (194 m), Morro da Glória (123 m), Morrinho de Açucar (40,5 m.n.m.).
 
Máme štěstí a na poušti v severní části ostrova pozorujeme „fata morgánu“ - Miragem. Jedná se o pouhou optickou iluzi způsobenou teplotní inverzí. Jako bychom v dálce viděli vodní hladinu.
 
V severní části ostrova asi 4 km severně od města Espargos se rozkládá „úrodná“ oblast Terra Boa. V portugalštině to znamená „dobrá země“. Je to jediné místo na ostrově vhodné k zemědělství a chovu skotu. Okolní krajina je převážně pustá, nehostinná neúrodná krajina s několika keři, stromy a kopci. Okolí je v podstatě plochá poušť.

Míjíme skálu, jejíž sloupce připomínají zkamenělé píšťaly varhan - . Kamenné varhany jsou typickým přírodním fenoménem krajin se sopečnou minulostí, což je i případ Kapverd.
 
Míříme k majáku Farol de Ponta Norte (Farol de Reguinho Fiúra) na severní špičce ostrova poblíž vesnice Reguinho Fiúra, 1-1,5 km od Ponta do Norte. Původní maják byl postavený roku 1897 s věží ze železa a výškou 13 metrů a domem strážce majáku. Nový maják byl postaven na počátku roku 1941, ale dnes je v troskách. Tvořila ho bílá válcová věž vysoká 11 metrů. Dnešní maják je moderní ocelový sloup vysoký 5 metrů. Cesta k němu je špatná a nestojí za návštěvu.
 
Ponta do Norte je nejsevernější bod ostrova cca 11 km od města Espargos. Tento bod je na Kapverdách nejblíže Kanárským ostrovům, konkrétně ostrovu El Hierro (1297 km). Kousek od Ponta do Norte je zajímavá oblast, kde v polích černého lávového popela trčí do výšky sloupy bílého pískovce.

Míříme zpátky na jih do města Espargos. Severně od města Espargos se rozkládá místní slum, kde místní obyvatelé žijí v příbytcích které si sami postavili ze všeho možného. Přes tuto oblast vede písečná cesta směrem k Terra Boa. Je třeba si dávat pozor, protože už pár lidí tady bylo oloupeno. Naštěstí se nám nic nestalo.
  
Projedeme celým městem Espargos a dáme se za ním po silnici směrem doleva na Pedra de Lume, které se nachází na východním pobřeží ostrova Sal, 3 km východně od města Espargos a 12 km SV od Santa Maria.

Pedra de Lume (Pedra do Lume) což v překladu znamená „ohnivý kámen“ je malé městečko s malebnou pláží, malým přístavem a restaurací. Město bylo známé svými salinami, které začaly kolem 18.století. Prošli jsme se přístavem Porto Pedra Lume. V Pedra de Lume se nachází pozůstatky nejstarší osady ostrova Sal, založené roku 1804 obchodníkem Manuelem Martinsem. V současné době je opuštěná. Vedle přístavu jsou patrné zbytky továrny na zpracování soli, kam vedla lanovka z nedalekého solného dolu, koleje, po kterých se vyvážela sůl a řadové domky pracovníků v dolech. Hned u cesty se nachází malá zachovalá bílo-modrá kaplička Nossa Senhora da Piedade, která byla dokončena roku 1853 a byla jedním z prvních kostelů na ostrově. Jednou dobou bylo světlo majáku v dřevěné věži vedle kaple, ale vypadá to, že věž byla odstraněna. Maják Farol de Pedra de Lume se má nacházet 1 km SV od městečka Pedra de Lume. Věž majáku má moderní kovový sloup vysoký 5 metrů. Přední část je tvořena dřevem pyramidálního tvaru vysokým 8 metrů. Jediné co maják připomíná je červený sloup, který vidíme na kopci za továrnou na sůl.
  
Sloupy bývalé lanovky nás dovedly na bezplatné parkoviště u vstupu do solného dolu.

Nacházíme se v chráněné krajinné oblasti Salinas de Pedra Lume e Cagarral. V sopečném kráteru u městečka Pedra de Lume se nachází solná pánev „Salinas de Pedra de Lume“. Je to nejznámější a největší ze solných dolů na ostrově Sal. U parkoviště je pokladna. Po zaplacení vstupného 5 eur na osobu obdržíme vstupenku.

Tunelem ve skále se dostaneme nad kráter vyhaslé sopky o průměru asi 1 km s krásnými barevnými plochami a mělkými solnými jezírky. Celý kráter máme jako na dlani. Jezírka mají různou barvu, od tyrkysové, přes růžovou až po bílou.
 
Tunel byl otevřený v roce 1804 obchodníkem a tehdejším vlastníkem dolu, kterým byl António Manuel Martins. Když se stal vice konzulem Spojených států, prodal důl Francouzům z Bordeaux, kteří v roce 1919 založili společnost Société Salines du Sal a vytvořili dopravní systém, který je dodnes viditelný. Dnes ho vlastní italská turistická společnost Turinvest Holding.

Sestupujeme z kopce dolů. Je tady vybudovaná restaurace a obchůdek se suvenýry. K dispozici jsou sprchy za 1 euro. Převlékárna a toalety jsou zdarma.

Sestoupili jsme až na dno kráteru. Uvnitř kráteru o rozloze 900 m² se nachází jedno z jezírek (Salinas) plné vysoce koncentrované mořské vody o teplotě 30 stupňů, které je svými léčebnými účinky a nadnášením na hladině srovnáváno s Mrtvým mořem. Voda je tady 26x slanější než v moři a díky tomu tak hustá, že se člověk nepotopí ani kdyby chtěl. Voda příznivě působí na kožní choroby jako jsou ekzémy a lupénka. Jezírko má tmavou barvu, sirný zápach a sopečné bahno na dně má kolem 60°C. Je to poznat když chodíme po dně. Při vstupu do vody je třeba dávat velký pozor, protože se na dně nachází kameny. Podařilo se mi zakopnout a spadnout a měl jsem pocit, že jsem si zlomil ruku. Naštěstí ne. U břehu je voda velmi plytká a plná kamenů. Na břehu jezera je pár laviček na odložení věcí. Lidí je tady spousta. Každý se čváchá ve vodě a nemá šanci se ponořit. Je to sranda. Podobný zážitek jsme měli před několika lety v Izraeli u Mrtvého moře. Lidi si tam čtou noviny na hladině jezera. Hned na začátku jezírka vpravo, když vlezete do vody a kousek dál od břehu (stačí pár metrů) zalovíte rukama ve vodě, ze dna si můžete nabrat mazlavé jemné černé bahno a natřít si ho na celé tělo a nechat na kůži uschnout 15-20 minut. Potom se vykoupat a zbytky bahna ze sebe smýt. Na závěr je dobré se vysprchovat normální sladkou vodou, k tomu jsou určeny i sprchy u restaurace za 1 euro. Koupel v jezírku by kvůli vysokému obsahu soli neměla přesáhnout 20 minut. Je dobré si sem vzít starší plavky, které se od bahna trochu obarví. My jsme sprchu nevyužili, pořádně jsme se otřeli do ručníku. Zatopený solný lom je pod úrovní hladiny oceánu, a proto se sem skrytými rozsedlinami při každém přílivu dostává trocha mořské vody (i když je od pláže vzdálená 1 km), která se za celoročně slunečného počasí pomalu odpařuje a dává tak vzniknout mořské soli. Některá solná jezírka jsou díky působení chlorofylu a karotenu obarvena na růžovo.
  
Sůl se tady těžila už od 18. století. První solný důl byl otevřený v roce 1799. Dnes tady najdeme zbytky středověkého solného dolu, kde se dodnes v omezené míře ještě těží sůl. Najdeme tady pozůstatky lanovky, kterou zde vystavěli Francouzi a která z kráteru vedla do přístavu a dopravovala sůl, která se dovážela na Africký kontinent, do Brazílie, Anglie a Spojených států. Dnes zde najdeme v podstatě jen podpěrné sloupy lanovky. Ve 30. letech činnost upadla do zapomnění. Dnes už se sůl nevyváží. Taky tady najdeme staré technické vybavení, využívané k původní těžbě. Stojí tady zaparkované bagry.
Procházíme se mezi solnými jezírky. Na dně a na bocích jezírek, stejně jako na dřevěných domcích, které slouží nejspíš k uskladnění soli, se nachází vysrážené krystalky soli. Pár jsme si jich vzali na památku.
    


Po stejné silnici se vracíme zpět do města Espargos. Kousek od Pedra de Lume je místo nazvané Shark Bay (Žraločí zátoka) - Rifes da Parda, známé také jako Baia da Parda na západním pobřeží ostrova. Místo je známé tím, že malí žraloci citronoví tady plavou ve vzdálenosti pouhých 3 metrů od břehu. Je nutné mít ovšem vhodnou obuv do vody, jde se mořem po ostrých kamenech (voda je někde až po pás) na místo kus od břehu, kde jsou žraloci vidět. Přístup je velmi špatný. Také se tady schází surfaři. Chtěli jsme se tam zajet podívat, ale podle navigace tam vede hodně špatná cesta, tak jsme to vzdali. Nevím, zda lze žraloky pozorovat i ze břehu nebo pouze výše popsaným způsobem.

Přijíždíme do města Cidade dos Espargos (zkráceně Espargos), což je hlavní město Salu s 18 000 obyvateli. Výstavba města začala v roce 1939. Espargos v portugalštině znamená „chřest“. Jeho název odkazuje na zeleninu s jasně žlutými květy, které rostou v písečných oblastech kolem ostrova. Z městečka Santa Maria vzdáleného 20 km se sem dostanete pohodlně za 20 minut po jediné silnici vedoucí z jihu na sever ostrova. Silnice je asfaltová a poloprázdná. Doprava aluguerem ze Santa Marie stojí 1 euro. Nachází se asi 2 km severně od letiště.

Nejdříve jsem vyjeli na pahorek Morro do Coral (Monte Curral) vysoký 107 metrů, okolo kterého se město rozprostírá. Na vrcholu stojí americký vojenský radar Espargos a letištní řídící věž. Radar tvoří dominantu města a je dobře viditelný ze širokého okolí. Radar monitoruje letecký provoz nad západní Afrikou a středním Atlantikem a je hlídán kapverdskými vojáky. Přesto není problém si ho vyfotit, ale přes bránu nás nepustí. Z kopce je pěkná vyhlídka na město i na celý ostrov, včetně Morro Pedra de Lume chránící solné doly.
 



Sjeli jsme dolů z kopce a zaparkovali u katolického kostela Paróquia Santo António, který stojí u spodní části silnice vedoucí na kopec Monte Curral. Má bílou fasádu se žlutým lemováním a strohý interiér. Vedle něj stojí škola.
 
Místního policajta jsme se zeptali kde se nachází historické centrum města Preguiça. Odpověděl, že jsme v podstatě v něm. Když jsme se vraceli k autu, drze si řekl o peníze. Samozřejmě jsme mu nic nedali. Udělali jsme si krátkou procházku městem. Najdeme tady malebné hlavní náměstí Espargos Square, pár barevných hezčích domků, zbytek jsou příbytky chudé, ne moc vzhledné. Domy mají pozdně koloniální, raně moderní a dokonce i moderní architekturu, protože na rozdíl od jiných částí Kapverd nebyla do poloviny 40. let minulého století v Espargosu vybudována žádná budova.
  
Po ulici Travessa Santa Maria jsme došli na prostorné náměstí Praça v jižní části města, kde stojí evangelický kostel Igreja Nazareno Espargos s výraznou modrou barvou.

Touláme se jen tak uličkami města. Došli jsme k dalšímu náměstí, kde jsou stánky se vším možným, vč. oblečení a bot. Před jedním stánkem leží na zemi hromada bot a oblečení, boty nejsou ani spojené a místní ženy se v tom přehrabují a vybírají co koupí. Pod stromem sedí chlap a šije na šicím stroji. Pod vedlejším stroji skupina místních chlapů hraje karty.
  
Vlezli jsme do jednoho minimarketu (Minimercado Daniela Sousa Evor) na ulici Rua 3 de Agosto a koupili jsme jednu konzervu tuňáka v oleji (Atum em oleo S. Nicolau) 300 gr za 350 CVE. Jediná továrna je tady na konzervy z místních tuňáků. Jsou skvělé, vřele doporučuji jejich nakoupení jako ideální suvenýry. Dalším vhodným suvenýrem je skvělá kapverdská káva. Koupili jsme 5 balíčků 100 gr mleté Natural Café Moído de Santo Antão po 90 CVE a 2x250 gr stejné kávy po 200 CVE. Celkem tedy 1210 CVE, což odpovídá 12,10 euro. V obchodě se dalo platit hotově, kartou i eury. Na účtu byla cena jak v escudo, tak v eurech. Víno z ostrova Fogo měli za 1150 CVE (11,50 eur). Nejlevnější co jsme viděli. I ta káva za tuto cenu je dobrý kup. Levněji jsme ji nikde neviděli.
U hlavní silnice poblíž kruhového objezdu směr Palmeira a Santa Maria si lze v kavárně Café Bom Día vychutnat skvělou kapverdskou kávu.

Po hlavní silnici se vracíme směr Santa Maria. V úrovni botanické zahrady odbočujeme z hlavní silnice vlevo opět na kamenito-písčitou cestu a směřujeme do přírodní rezervace Reserva Natural da Costa da Fragata. Jde o chráněnou přírodní oblast o rozloze 351 ha (3510 km²), ornitologickou oblast, která zahrnuje pláž Fragata a velkou část písečných dun JZ od ní. Sledujeme vyjeté koleje v písku. Dvakrát musíme autem přebrodit vyschlé koryta řek Ribeira de Morrinho Branco a Ribeira da Fragata. Jednou mám docela strach, abychom se nepřevrhli, když sjíždíme a vyjíždíme. Míjíme hřiště na paintball – Sal Paintball, postavené přímo vedle písečných dun pár metrů od moře u pláže Kite Beach.

Pláž Praia de Fragatas známá spíše jako Kite Beach je rájem surfingu a kaitingu. Je to nejlepší pláž pro kiting na Salu i na Kapverdách. Pláž je tvořena černými lávovými kameny. Nachází se tady líhniště chráněných karet obecných, kde želvy kladou vejce, proto je na pláž zákaz vjezdu na čtyřkolkách a auty. Pláž je snadno dostupná „aluguerem“ nebo autem po hlavní silnici severním směrem od Santa Maria a po 1,5 km odbočit směrem k pobřeží. Dá se sem dojít ze Santa Maria i pěšky podél východního pobřeží směrem na sever.
My pokračujeme ještě trochu severněji a dorazili jsme do oblasti černých hor Serra Negra, krásného pohoří vulkanického původu. Je to asi 2,5 km dlouhý pás lávových svahů, které se zvedají kousek od pláže Praia de Fragatas, kde jsou mezi rozeklanými skalami skryty desítky „privátních plážiček“, ze všech stran pěkně chráněných. Serra Negra je chráněná oblast a je jedním z nejdůležitějších stanovišť mořských ptáků na ostrově. Geologicky oblast vznikla před 5,5 miliony let. Nachází se na JV ostrově asi 6 km SV od městečka Santa Maria mezi Ponta de Fragata a Ponta do Morrinho Vermelho. Ponta da Fragata se nachází na úpatí Serra Negra. Naproti se nachází v moři malý ostrůvek Ilhéu da Fragata.
 
Pokud by jste jeli ze Serra Negra trochu do vnitrozemí, narazíte na další, pro nás zcela neobvyklý úkaz, na pole černého lávového skla. Vstoupíte-li do pole, teplota kolem vás se zvedne na 50 °C.

My jsme vyjeli na jeden strmý kopec. Nemít auto 4x4 nebo čtyřkolku tak to nedáme. Ale stálo to za to. Je odtud nádherný výhled na okolní červeně zbarvenou krajinu, lávové kameny dole u pláže, oceán, ostrůvek Ilhéu da Fragata, pláž Kite Beach i Santa Marii.
  

Pozorujeme západ slunce.


Je půl sedmé, opatrně sjíždíme dolů, když se nahoru řítí skupina čtyřkolek. Odjeli jsme v pravou chvíli, kdy jsme tu byli úplně sami. Stmívá se a my jedeme už přímo na hotel.
Konečný stav kilometrů je 7039. Tzn., že jsme za dnešní den najeli 118 km. Další den ráno jsme najeli ještě nějakých 15 km, takže celkem cca 133 km.

Osprchovali jsme se a v 19:30 jdeme na večeři do restaurace Tradiçon. Dneska je nejspíš italský večer, protože mají hodně jídel italských. Dal jsem si hustou italskou zeleninovou polévku Minestrone, lasagne, kuřecí nugety, pečenou dýni, sýry, rýži s houbami, hovězí nudličky na způsob guláše, pivko a víno.
 
Potom jsme si zašli do baru na pláž. Objevili jsme vynikající 40% koňak (brandy) Napoleon XO Gold z Francie, který jsme potom pili až do konce dovolené. Z toho co tady nabízeli zdarma v rámci AI to bylo nejlepší. Martin si dal ještě pivo a já espresso a ovocný zákusek. Sedli jsme si na židle přímo na pláži. Martin neodolal a dal si ještě grilované kuře a hranolky.

Ve 21 hodin jsme se přemístili do „divadla“, kde dneska byla africká taneční show. Měli krásné kostýmy. Seděli jsme v první řadě. Bylo to super.


Ve 22 hodin po skončení jdeme na pokoj. Jsme po celém dni docela unavení. Ono se to nezdá, ale celý den v tom horku. Pořád se soustředit protože jsme v cizím prostředí. Ale stálo to zato.

Pátek 6.10.2017 - Ostrov Sal - autem okolo města Santa Maria

Vstáváme v 6:30. V 7 hodin, kdy začínají snídaně jsme si vzali s sebou croissanty a jedeme autem na pláž Fragata. Auto vracíme až v 9 hodin tak se chceme ještě podívat na pár míst v okolí Santa Marie. Jedeme po hlavní silnici směrem na sever a po cca 1,5 km za salinami odbočujeme doprava směrem k pobřeží, je tam ukazatel „Kite Beach“. Jedeme po vyjetých cestách. Kolem nás jsou menší písečné duny, keře a nějaké rostliny. Přijeli jsme skoro k pláži.
 
Přímo na pláž, ani na duny se autem nesmí, protože je to jedno z líhnišť želv, karet obecných. Také krunýř jedné malé želvičky jsem našel v písku. Chuděrka měla smůlu a po vylíhnutí už se ji z nějakého důvodu nepodařilo dostat do moře. S největší pravděpodobností ji sezobnul nějaký pták. Z tisíce nakladených vajec dospějí pouze 1-2 želvy, protože většina z nich skončí jako potrava dravců, dřív, než se jim podaří dolézt po vylíhnutí do moře. Ostrov Sal je atlantická želví líheň, ale současně i hřbitov. Východně od městečka Santa Maria najdeme i želví hřbitov „Cemitério de Tartarugas“. Obrovské krunýře karety obrovské tu výmluvně leží i s kostrou uhynulé želvy.
 
2 km východně od Santa Maria se nachází místo, kde černé zakulacené lávové kameny a miliony lastur tvoří tzv. „Hřbitov mušlí“ - Cemitério de mexilhões. My jsme ho nenašli, není tady žádné značení.

Pláž Praia de Fragatas, známá ale spíše jako Kite Beach je jak už název napovídá ideální pro provozování kitingu a surfingu. Pláž má tmavý lávový písek a lemují ji černé lávové kameny. Jsme tady úplně sami. Kolem nás jen písečné duny a oceán. Najednou se odněkud vynořil „kovboj“ na koni bez sedla a druhý kůň šel sám bez jezdce s ním. Popojíždíme kolem písečných dun.
  
Z jedné duny vidíme místní saliny. Z hlavní silnice nejsou vidět a lehce je můžete minout, stejně jako my. Delegátka Exim Tours nám na recepci říkala, že zdejší saliny nestojí za návštěvu, že hezčí a zajímavější jsou v Pedra de Lume. Mysleli jsme si, že když je nevidíme ze silnice, tak že tady opravdu nejsou, že jsou třeba vyschlé. Opak je pravdou. Salinas de Santa Maria (Salinas Velhas) se nachází 1 km severovýchodně od centra města, 10 minut pěší chůze. Je to chráněná krajinná oblast rozkládající se na ploše 78 ha. Saliny jsou sice menší než v Pedra de Lume, nejsou umístěné v kráteru sopky, nicméně jsou velmi fotogenické a hlavně místní lidé zde denně pracují. Dojeli jsme autem až k nim. Upravená jezírka, která připomínají políčka na zahradě mají různou barvu, od bílé přes růžovou. Odpařená sůl vytváří po obvodu jezírek solné krusty a krystaly. Jsou tady hromádky soli. Mezi nimi dva dělníci, kteří sůl shrabují hráběmi a vytváří hromádky. Potom ji nakládají na kolečka a převáží jinam. Stojí tady i větší bagry a velké pytle plné soli. Je to tady úplně jiné než v Pedra de Lume a troufnu si říct, že mě to tady zaujalo minimálně stejně.
   



Vracíme se do města. Projíždíme celým městem a jedeme k pláži Praia Afonso nebo také Praia de Igrejinha. Je v docházkové vzdálenosti cca 1 km východně od Santa Maria. Malá pláž je chráněna před vlnami, ale na mořském dně je spousta korálů. Najdete tady pár malých starých opuštěných dřevěných budov. Za budovami se nachází malý záliv, který je zcela bezpečný před vlnami, a odříznutý od moře. Hluboký je pouze 0,5-1 metr a je plný tropických ryb a krabů. Je to výborné místo pro šnorchlování. Neexistuje podobné místo na Salu i celých Kapverdách. Bývá tady málo lidí, občas místní obyvatelé tady o víkendu s rodinami grilují, nebo rybaří případně sbírají kraby. Odpovídá tomu i množství odpadků. U pláže je informační tabule, že je pláž bez dozoru - Praia Sem Vigilância.
 
Cestou na hotel se zastavujeme ve městě v místní tržnici Mercado Municipal de Santa Maria otevřené v roce 2010. Je to 2. patrová budova, ale uvnitř je jen pár prodejců ovoce a zeleniny a několik obchůdků se suvenýry. U jedné paní kupujeme 2 magnetky po 2 eurech a jeden náramek z korálků s nápisem „No stress“ za 1 euro.
 
V 8:30 se vracíme na hotel. Paní z půjčovny už tady je. Předali jsme auto, vrátila nám depozit 200 eur.

Hned jsme si vyměnili ručníky a zamluvili místa na lehátkách. Teprve teď jdeme na snídani. Dal jsem si opečenou slaninu, papriku, míchaná vajíčka, ale vůbec mi nechutnala, byla jako by smíchaná s rýží nebo krupicí. Nevím. Už jsem si je nikdy nedal. Po snídani jsme se šli okoupat do moře. Dneska poprvé visí žlutá vlajka. Chlapík co na pláži vyrábí náramky z korálků, postavil z písku želvu, aby tím nalákal turisty. Dobrý tah. Nedělá jen s nápisem „no stress“, ale udělá Vám tam v podstatě jakýkoliv nápis, třeba Vaše jméno. Cena je 3 eura.
 
V baru jsme si dali brandy a šli k bazénu do vířivky. Je taková mini, sice pro 4 lidi, byť nevím jak by se tam všichni vešli. A bublinky jsou taky hodně slabé. Dopsal jsem deník, čtu si. Na svačinu jsem si dal croissant a Colu. Martin pizzu. Na lehátko mi přišly obě koťata, tak si s nimi hraju. Před obědem jsme zašli ještě do moře. K obědu byl zeleninový krém, rýže, vepřové kostky po portugalsku s bramborem a olivami. Jako dezert jsem si dal jablečný koláč Tarte Tatin, kokosový zákusek a zákusek z listového těsta. Vzali jsme si to s sebou na později ke kávě. Na pokoji jsme poslali konečně pohlednice online přes aplikaci České pošty. Jinak známka do Evropy stojí 60 CVE, pohled stojí přibližně 60-100 CVE. Pošta v Santa Maria má otevřeno od pondělí do pátku 8-15:30, ale pohledy můžete nechat i na recepci hotelu. V baru jsem si dal koktejl Sex on the beach a nealko drink ze Spritu a grenadiny. Zúčastnili jsme se hry pétanque, kde jsme prohráli se starším portugalským párem. V 18 hodin jdeme na pokoj. Čteme si na balkóně.
Na večeři jdeme až v 19:45. Vyzkoušel jsem plátky masa po mexicku s klobásou, opečený brambor, maso snad kozí nebo jehněčí, sýrovo - zeleninový salát. Vzali jsme si jídlo ven na terasu.
 
V plážovém baru jsme si dali Brandy, pivo, Martin ještě kuře a hranolky. Venku na grilu připravují klobásy, tuňáka, kuře, hovězí a vepřový steak. Na pláži je postavený altán, kde někdo slaví narozeniny.


Vedle hotelu se nachází Funana Vivo Museo – Casa da Cultura. Jakési muzeum kapverdské kultury a restaurace. Vstup do muzea je zdarma. Platí se za „all inclusive“ jídlo 20 eur. Za neomezené jídlo i s pitím 30 eur. Hraje tady živá hudba. Tradičním tancem je energická funana, v jejímž doprovodu je nepřeslechnutelná tahací harmonika. Tradiční je skupinové bubnování (batucada). Tyto tance a hudbu jsme měli příležitost vidět na večerní show u nás v hotelu.
   
Dneska v rámci večerní show vystupuje hudebník hrající na kytaru a jedna kapverďanka k tomu zpívá. Animátoři vyzývají hosty, aby s nimi na pódiu tančili.


Dneska jsme nebyli na celou show. Dělníci finišují s rekonstrukcí bufetové restaurace, která se má zítra otevřít v novém kabátě. Tak jsme zvědaví jestli to stihnou, protože na 7 na ráno máme objednanou à la carte snídani i večeři. V baru jsem si dal ještě whisky s Colou. V lobby baru jsme si dali Brandy a vyzkoušeli jsme tradiční nápoj Pontche s ledem a citronem. Chutná jako naše medovina. Jeho základem je jiný tradiční kapverdský nápoj, Grogue.

Na pokoj jdeme ve 22 hodin.

Sobota 7.10.2017 - Ostrov Sal - Santa Maria

Vstáváme v 7:15. Na 7:30 máme objednanou tradiční kapverdskou snídani v restauraci Tradiçon na základě předchozí rezervace. Klasická bufetová snídaně se již podává v nové restauraci a tato restaurace slouží pouze jako à la carte restauarce na snídani a večeři. Na kapverdskou snídani máte nárok v rámci AI při pobytu na 7 nocí a více. Jsme tady první. Celkem jsou obsazené pouze 3 stoly. Myslím si, že moc lidí o tom neví, protože na recepci nám voucher sami nedali a je to napsáno v informačním letáku, který jsme při ubytování dostali a kdo ví kolik lidí ho čte. No každopádně jsme tady. Jedná se o servírovanou snídani. Přinesli nám menu, abychom věděli co nás čeká a nemine. Nejdříve nám nalili vodu. Následoval džus. Na výběr je pomerančový, dýňový (calabaceira), tamarindový nebo tmavočervený džus z ibišku (bissap). V konvičce nám přinesli tradiční kapverdskou kávu a mléko. Dále smažené vejce, slaninu, rajče a catchupu.
  
„Catchupa“ nebo také cachupa je místní specialitou a jeden z nejtradičnějších pokrmů země a národní jídlo na všech ostrovech. Jde o omáčku připomínající náš guláš, ovšem s mnohem pestřejším obsahem. Hlavními surovinami jsou kukuřice, fazole a další boby, zelí, čerstvá zelenina, sladké brambory, zelené banány, vepřové nebo kuřecí maso nebo ryba, slanina a rajský protlak. Všechny suroviny se vaří v jednom velkém hrnci. Zajímavostí je, že ji nezahušťují moukou, ale dýní, což je mnohem chutnější i zdravější. Dávají do ní skoro cokoliv, co najdou doma, hlavně klobásy. Pokud je tam toho hodně a hlavně více druhů masa, pak to nazývají Cachupa Rica, neboli bohatá cachupa, když je vyrobena pouze z ryby, potom to je chudá cachupa a pokud jsou to už jen ohřáté zbytky osmažené s vajíčkem na pánvi ve formě omelety, pak tomu říkají Cachupa Guisada nebo také Cachupa Refogada či Cachupa Frita. A to je právě to, co jsme dostali my. Jedí ji k snídani s tím, že vyvaří tekutinu a pak si cachupu dají jako přílohu ke smaženým vejcím, klobáse nebo pečené slanině. Případně ji osmaží. No že bychom se po tom zrovna utloukli se říct nedá. Snědli jsme to, ale nic co bych si chtěl dát znova.
Dále nám přinesli housku a máslo, croissant, kozí sýr a papájovou marmeládu. Kromě této servírované snídani byl k dispozici ještě malý bufet, kde byl jogurt, müsli, ovoce, 3 druhy salámu, 1 druh sýra, rozinky, mandle, marmelády, sójové mléko a buchta.

Nechali jsme si věci na lehátku a šli jsme se pěšky projít do Santa Maria. Došli jsme k rybářskému molu Pontâo de Santa Maria.

Denně sem rybáři přináší čerstvě ulovené ryby. Pozorujeme jak porcují velké tuňáky.
  
Místní ženy sedí pod slunečníky a naporcované tuňáky a další druhy ryb prodávají. Kupují je jak místní, tak turisté, kteří nemají AI, ale mají pronajatý apartmán s kuchyňkou a sami si vaří.
  
Místní kluci sedí na kraji mola a chytají ryby na prut. Další kluci skáčou z mola do moře. Je tady plno turistů.

Vlevo od mola místní borci trénují jízdu na prknech.
  

Prodejci suvenýrů nabízí korálkové náramky, vyřezávané želvy z pískovce.

Na starém přístavním nábřeží, přímo naproti přístavnímu molu, stojí tzv. vážní dům – Historic Salt Scales, kde se v minulosti vážila sůl. Dnes jsou tady obchody se suvenýry.

Vedle, na pláži, se nachází italská restaurace Cretcheu s terasou, ze které je výhled na moře. V ní si můžete vychutnat plody moře.

Vlevo od mola je malá „posilovna“ pod širým nebem.
Podél pláže je spousta restaurací. Například nejobyčejnější pizza Margarita se prodává za 1000 escudo, ryby od 1200 do 1900 escudo. Pokračujeme kolem hotelů Porto Antigo a Odjó d´Agua, ke kterému patří restaurace O Farolin ve tvaru majáku s výhledem na moře.
  
Pláž Praia António Sousa, která následuje za těmito hotely není pěkná, je tady bordel a není vhodná ke koupání. Taky tady nejsou už žádné hotely, jen nějaké apartmány nebo domy místních, nevím.

Stejnou cestou po pláži se vracíme na hotel. Okoupali jsme se v moři a lehli jsme si k bazénu. Chodí dvě ženské s papouškem, se kterým se můžete vyfotit a fotky si potom koupit. Za jednu fotku chtějí nekřesťanských 10 eur. Martin šel hrát plážový volejbal a já si četl a popíjel drinky.
 
Oběd jsme si dali v nově otevřené bufetové restauraci Tabanka, která se nachází v přízemí, pod restaurací Tradiçon. Sedí se uvnitř i venku, ale venkovní posezení není tak romantické jako nahoře. Venku mají zatahovací roletu proti slunci. Je to tady pěkné, vše nové, ale výběr jídla není velký a v žádném případě se nedá srovnat s Iberostarem na Boa Vistě. Obsluha u stolů není, pro pití si chodíme k baru sami, mají obyčejné tenké ubrousky, příbory bez loga hotelu na rozdíl od Iberostaru. Vždy je jedna polévka, dva bufetové stoly, které mají stejnou nabídku, jeden stůl s dezerty, jeden s pečivem a sýry. Talíře jsou nahřáté. Dal jsem si pečené jehněčí, kaši ze sladkých brambor s barevným pepřem, grilovanou cuketu, kuřecí maso na nudličky a hranolky. Na pití bílé víno a čepované pivo.
Po obědě jsme si šli na pokoj odpočinout. Pokojská ještě nebyla uklidit. Odpoledne jsme strávili u bazénu a na pláži. Dneska fouká mnohem víc než v předchozích dnech. Popíjíme drinky a čteme si.

V 17:50 jsme se šli projít do města. Chceme ještě dokoupit náramky „no stress“ jako suvenýry. V jednom obchodě chtěla 4 eura za kus, ve druhém dokonce 5 eur za jeden a to zívala jako bychom ji vzbudili. Tak ať spí dál, nebo spíš ať se probere. A jen o pár metrů dál, na prostorném náměstí u mola, kde jsou stánky s tretkami chtěla paní 2 eura, resp. 200 escudo za kus nebo 500 escudo za 3 kusy, ale hned zlevnila na euro za jeden. Vzali jsme jich 5 v různých barvách.

Vracíme se po nábřežní promenádě na hotel.


Na 18:30 máme rezervaci v à la carte restauraci Tradiçon na degustační menu zahrnuté v all inclusive. Prostřeno je uvnitř i venku na terase. Vybrali jsme si místo venku. Je teplo, ale fouká. Dostali jsme menu dnešní večeře. Nejdříve přinesli jako welcome drink nějaký koktejl se šampusem, vodu a dal jsem si víno. Nejdříve nám přinesli tzv. couvert, pozornost podniku, bagety, slané tyčinky, máslo a výbornou tuňákovou pomazánku.
Následovala polévka - krém z mořských plodů. Přišly dvě servírky. Jedna přinesla každému hluboký talíř se surovinami – sušené rajče, cuketa, kreveta a grilované tzv. „Heart of palm“, palmito neboli palmové srdce, což je měkká bílá hmota z horního pupene některých druhů palmy. Palmové srdce jsou považovány za lahůdku. A tyto suroviny následně před námi zalili krémovým vývarem z mořských plodů.
 
Měl následovat losos s chřestem "Trigueiro", ale místo lososa kuchař zařadil tresku s chřestem a rajčatovou rýží.

Dalším chodem byla kachní prsa Magret na plátky, k tomu rybíz, opečená slanina a pyré ze sladkých brambor manioků. Samozřejmostí jsou horké talíře.

Už jsme totálně plní, ale ani dezert si neodpustíme. V hlubokém talíři je naservírován kopeček vanilkové zmrzliny, čokoládová pěna a malina.

Vše bylo naprosto dokonalé.

Z Funana Vivo Museo se ozývají bubnové rytmy. Nakoukli jsme. U vstupu hraje skupina kapverďanů na bubny pro skupinu turistů, kteří sem přišli na večeři v rámci nějaké organizované výpravy.

V plážovém baru jsme si objednali Gin s Tonicem, Brandy Napoleon a vodu. Na základě předchozí rezervace na recepci je možné si tady objednat BBQ večeři. Je tady plno lidí.
Ve 21 hodin začíná „Tropical Music Show“. Účinkující mají krásné barevné kostýmy a předvádí různé karibské tance. Sedí se již pouze dole u stolů, které patří bufetové restauraci, protože terasa u restaurace Tradiçon slouží pouze pro hosty této à la carte restaurace. 
  

Martin už šel na pokoj spát a jsem přišel hned po skončení představení.

Neděle 8.10.2017 - Ostrov Sal - mše v kostele

V 8 hodin jdeme na snídani. Dal jsem si vaječnou omeletu se vším, tedy sýrem, salámem, cibulí, zeleninou, opečenou slaninu, papriku, sýr, housku s máslem, šunkou a sýrem a čaj. Chybí mi tady ten horký čerstvý chleba. Martin si dal dneska sladkou snídani, palačinky a ovoce. V 9 hodin už jsme u bazénu. Šel jsem na recepci rezervovat BBQ večeři v Morna Beach Club. Nárok je pouze při pobytu delším než 7 nocí. Což přesně splňujeme. Ověřuje si to. Mají místo hned na dnešní večer v 19 hodin. Dostal jsem zase voucher. Jdeme se koupat do moře. Opět visí žlutá vlajka a fouká hodně silný vítr. Dneska jsou zatím „největší“ vlny, jaké jsme na Salu měli. Největší opravdu v uvozovkách, protože to je nic proti Boa Vistě. Prošli jsme se po pláži k hotelu Hilton, který se otevírá 24. října. Již ho nabízí Booking.com se snídaní a Exim Tours se snídaní, polopenzí a plnou penzí za cca 30 tisíc na týden s plnou penzí. Což není zrovna málo. Koupeme se v bazénu.

V 10:30 jdeme na pokoj, slavnostně jsme se oblékli, je totiž neděle, a je čas jít do kostela. Předtím jsme si v lobby baru dali panáka Napoleona a vzali jsme si s sebou dvě malé perlivé vody. A dobře jsme udělali. V kostele bylo šílené vedro. V neděli se konají mše v obou kostelích ve městě Santa Maria. Chtěli jsme se podívat do obou.

Nejdříve jsme zamířili do protestantského kostela Igreja do Nazareno.

Kostel je plný lidí, z toho přibližně polovinu tvoří turisté. Ale podařilo se nám najít dokonce i místa k sezení. Mnoho místních i stojí. Všichni přišli svátečně oblečení. Je tady pořadatel, který lidi usazuje, když se uvolní místa. Na stěnách je pár ventilátorů, ale to nestačí. Místní ženy si přinesly vějíře, případně se ovívají čím se dá. Ještě že máme tu vodu, jinak bychom tady nepřežili. Potíme se jak hrom. Výzdoba kostela je hodně strohá. V 9:30 je mše s dětmi - escola dominical a v 11 hodin potom rodinné bohoslužby - culto familiar. Mše začala něco po 11 hodině. Je to pro nás velký zážitek. Byť nejsme věřící, tak nás to úplně vtáhlo do děje. Zpívaná mše je současně v portugalštině a angličtině. Jsou tady dva kněží v normálním oblečení, jeden mluví portugalsky a druhý současně anglicky. Při bohoslužbě máchá rukama, chodí po pódiu. Je to hodně živé. Proslovy se prolínají se zpěvy. Hudebníci hrají na elektronické varhany a kytaru, dámy na pódiu zpívají. K nim se přidává celý kostel. Text písní se promítá v portugalštině z dataprojektoru na stěnu, takže se můžou přidat úplně všichni. Místní to hodně prožívají, pohybují se u toho až tančí. Potom si podáváme ruce, objímáme se, zdravíme se navzájem. Chytíme se všichni za ruce a zpíváme. Potom kněz vyzve kdo chce jít blíž se modlit, pár místních zaujali místo u „pódia“, kde klečeli a modlili se.
   
Když někdo odejde, zejména turisté to postupně vzdávají, tak místní hned zaujmou jejich volná místa k sezení. Nevím jak dlouho mše trvá, nevydrželi jsme až do konce. V 19:30 se pravděpodobně koná ještě bohoslužba - culto evangelistico.

Odtud jsme zamířili ještě ke druhému, tentokrát katolickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie - Paróquia Nossa Senhora das Dores (Igreja Nossa Senhora das Dores). Mše se koná každou neděli v 11:30, a v úterý v 7 ráno a v 19 hodin večer. Zpívaná mše je v portugalštině a angličtině. Nejdříve začnou děti a potom se přidají ženy. Mše v tomto kostele už se hodně podobá té, na kterou jsme zvyklí od nás. Kostel je taky úplně narvaný. Spousta lidí stojí i venku. Nakoukli jsme, chvíli se podívali a šli jsme.
 

Zastavili jsme se na náměstí Parca Marcelo Leitâo. Pěkné moderní náměstí obklopené bary a restauracemi. Každopádně jako nevšední zážitek doporučuji zpívanou mši navštívit.
   
Naproti diskotéky Pirata se na volném prostranství koná sraz terénních aut, čtyřkolek a motorek. Prohání se po prašné pláni a předvádí různé kousky. Motorky jezdí na zadním a střídavě na předním kole, čtyřkolky naklopené na bok na dvou kolech a podobné skopičiny. Pozorujeme to jen zdálky.


V lobby baru jsme si dali koktejl dne Mexicana s Tequillou, Grenadinou, ledem, citronem a ananasovým džusem. Zkusili jsme Grogue, ve kterém byla naložena celá skořice.
 
Ve 12:30 jsme si dali oběd. Pečené kuře, rybu v kokosovém mléce, rýži s hráškem a šunkou, červenou rýži s mořskými plody, grilovaný lilek, vejce na tvrdo, masovou roládu a míchaný salát pěkně naaranžovaný ve skleničce.
      
Po obědě jsme si lehli k bazénu. V baru jsme si dali Tonic, výborné čepované pivo Strela a mátový čaj. Než jsme se vrátili z moře, číšník už mi celý čaj ze stolku u lehátka odnesl. Kolikrát se nám stávalo, že jsme ještě neměli dopito, klidně půl skleničky a ptal se zda to může odnést. Nechápu. Dneska jsou v moři trochu větší vlny a jedna z nich se přese mne přelila a spláchla mi sluneční brýle, které jsem měl na očích, stejně jako na Seychelách, kde ta vlna byla mnohem silnější. Po chvíli je ale Martin svým bystrým zrakem našel. Ke kávě jsem si dal donut s čokoládou, což je americká kobliha s otvorem uprostřed. A následně zmrzlinu, kterou mají u bazénového baru. Dneska mají stracciatellu, citronovou, jahodovou a kokosovou.

V 17:20 jsme šli na pokoj a potom jsme se prošli před večeří do města. Hodně obchodů je dneska zavřených a taky lidí je méně. V maringotce u mola jsme si dali čepované malé pivo do plastového kelímku. Tentokrát jsme poprvé vyzkoušeli portugalské pivo Super Bock. Cena 1,5 eur (150 escudo). Je méně hořké a taky méně silné než Strela, ale není špatné.
 
Na molu i u mola na pláži je hodně místních. Koupou se v moři, skáčou z mola do vody. Je totiž neděle, tak mají asi volno.
  
Naproti hotelu Morabeza stojí na pláži bar, udělaný z karavanu - Brazilian Kiosk (Quiosque Olá Brasil). Na písku mají stoly a židle a pokaždé je tady úplně plno. Převážně cizinci, ale i místní. Je to velmi populární bar hlavně díky velmi přátelským zaměstnancům a nejlepší Caipirinhe ve městě. Mají lahvové pivo Super Bock (malé i velké) a čepovanou Strelu. Martin si dal malou Strelu za 1 euro.

V našem hotelovém Morna Beach baru jsme si další pivo a místní likér Ponche de Santo Antão ze stejnojmenného ostrova. Tradičně se podává s ledem a citronem. Chuťově připomíná naši medovinu. Je v tom totiž med.

Na 18:30 máme rezervaci na BBQ večeři právě v Morna Beach baru – restauraci. Můžeme si vybrat zda chceme sedět venku na terase nebo uvnitř. Nejdříve nám opět nalili vodu a víno. Připravený byl menší bufet, kde jsme si mohli nabrat polévku, byl mrkvový krém, toasty, housky, sýry, marmeládu. Rovněž dezerty si nabíráme sami.

Poté nám na stůl přinesli talíř společný pro oba, kde byla rýže, opékané brambory ve slupce na citronu, rajče, salát, okurek a 2 kousky tuňáka na grilu.

Když jsme dojedli, zeptala se servírka, zda nechceme přidat. Vzhledem k tomu, že následují další chody, tak si chceme nechat v břichu místo na další pochutiny. Následuje mix z grilu pro 2 osoby, všechno bylo po dvou kusech. Kuřecí maso, žebírko, vepřová kotleta a párek.
 
Z dezertů jsem vyzkoušel malou koblihu, která ale byla bez náplně, košíček s ořechy a výbornou hrušku ve víně se skořicí.

Dneska začíná v amfiteátru živá hudba již ve 20:30. Ostatní dny byla vždy až v devět. Tři chlapi hrají na kytary a jeden z nich k tomu i zpívá. Animátoři vytáhli lidi na pódium tančit.

V devět hodin už jdeme na pokoj. Vzali jsme si s sebou Colu a sedli si na balkon. Hudbu slyšíme krásně až sem.

Pondělí 9.10.2017 - Ostrov Sal - Santa Maria

V 8 hodin jdeme na snídani. Vzal jsem dva plátky šunky pro koťata, která pospávají na schodech pod balkonem. Venku je opět krásně jako každý den. Střídáme moře s bazénem. Dneska jsou opět větší vlny. Na svačinu jsem si dal croissant a kokosový šnek s horkou čokoládou a Martin zmrzlinu. V Morna Beach baru připravovali koktejl z růžového vína, mátového likéru, Grenadiny, Spritu a ledu. Ve 12:30 je oběd. Dal jsem si dýňový krém s opečeným toastem a sýrem, lososa a ještě jeden druh ryby, opečený brambor, rýži, zeleninu. O půl druhé se vracíme na pláž, koupeme se v moři.
 
V baru jsme si dali opět místní nápoj Ponche de Santo Antão a cachaça, což je brazilský národní alkoholický nápoj známý též jako brazilský rum. Obsahuje 40% alkoholu. Chutná jako bílý rum, pije se buď čistý nebo častěji se používá do míchaných nápojů, z nichž nejznámější je koktejl Caipirinha.

Ve snack baru u bazénu jsme si o půl třetí nechali připravit pizzu z menu. Z menu se dá vybírat do 15 hodin. Na jednu půlku jsme si dali šunku, sýr, houba a Mozzarellu a na druhou polovinu mořské plody (krevety, mušle, kalamáry) a Mozzarellu.

Martin se šel okoupat do moře, já jsem zůstal u bazénu. Popíjíme koktejly a pivo. V 17:30 jsme to zabalili a šli na pokoj. Osprchovali jsme se a šli do lobby baru na jahodové daiquiri, brandy Napoleon a pivo. V 18 hodin byla schůzka s delegátkou, které jsme se nezúčastnili, jen jsme si v informační knize překontrolovali zítřejší odjezd na letiště (13:55) a odlet. V 19:15 jsme šli na večeři. Tentokrát jsem si dal rizoto s kachním masem, slaninou, klobásou a sýre, grilovanou sardinku, opečený brambor, kousky sýra a pivo. Jako sladkou tečku jsem si vybral mrkvovou roládu, čokoládové brownies a Crème Anglaise, což je vanilková omáčka, která se používá hlavně ve francouzských dezertech. Podává se i samostatně jako v tomto případě a chutí mi silně připomíná vanilkový puding. Ve snack baru jsme si po večeři dali mátový čaj a Napoleona. Ve 21 hodin začíná show Grease, což je americký muzikální film Pomáda s Johnem Travoltou a Olivíí Newton-John. Nikdy mě to nebralo a navíc jsme dost unaveni tak ještě před začátkem jdeme na pokoj. Martin se díval na televizi, já jsem si četl. Ještě že jsme nečekali, protože dneska začali až ve 21:20.

Úterý 10.10.2017 - Ostrov Sal a odlet do Prahy

Máme tady bohužel poslední den. Nemůžu říct že to rychle uteklo. Ty skoro dva týdny byly fajn. Odpočinuli jsme si a hodně jsme toho viděli a zažili. V 7:30 jdeme na snídani. S sebou jsem vzal dva croissanty a dvě buchty s kokoskou na povrchu na svačinu a na cestu. Po snídani jsme šli sbalit kufry. Místní potěší, když personálu některé věci, které nepotřebujete a nechcete vozit domů necháte, například zbytky kosmetiky, oblečení, boty a věci pro děti. Check-out je v 11 hodin, ale služby all inclusive můžete používat až do odjezdu, respektive do 21 hodin. Zašli jsme se na recepci zeptat, zda si můžeme uvolnění pokoje posunout na 12 hodin. Nebyl žádný problém. Venku je opět horko, 32°C. V moři jsou velké vlny, na kterých se prohání pár kite surfařů s „draky“. Na obloze je i více mraků. Já jsem do moře raději nešel. Sedíme na terase plážového baru. Čteme si, popíjíme drinky. V písku jsem našel jeden náramek „no stress“. Martin se šel naposledy okoupat v moři a přesunuli jsme se k bazénu, kde jsem se smočil i já. V 11:30 jdeme na pokoj. Osprchovali jsme se a oblékli na cestu. Mokré plavky jsem vyhodil, byly už staré a měl jsem je s sebou pouze kvůli koupání v solném dole. V 11:50 jsme se odhlásili na recepci a vrátili tady i ručníky. Kufry jsme si dali do úschovny oproti lístečku s číslem. Pořádek musí být. Po check-out v 11 hodin je hostům k dispozici poblíž recepce převlékárna, kterou je možné používat až do odjezdu. Sedli jsme si do lobby baru. Dal jsem si francouzskou whisky a Martin pivo.
Ve 12:30 jsme si zašli na oběd. Dal jsem si rybu „Florentine“. Chutí mi připomíná makrelu. Potom hovězí plátky, rýži a citronový koláč.
   
V lobby jsme seděli na internetu a popíjeli poslední drinky.

Ve 13:55 přijíždí autobus a jeden mikrobus a obě delegátky, jak z Eximu tak ze slovenského Kartága. Mikrobus jede přímo na letiště, my v autobuse ještě zajíždíme k luxusnímu hotelu Meliá Sol Dunas, kde nastupuje pár turistů. Cesta na letiště Aeroporto Internacional Amílcar Cabral (SID) v Espargos trvá 20 minut. Před vstupem do letištní haly kontrolují naše pasy. Začíná odbavování. Naše kufry váží 19 a 15 kg. Povolená váha zavazadel 15 kg + příruční 5 kg, ale nikdo nic nenamítá. Kupodivu mají v systému i zaevidovanou naši rezervaci sedadel Premium seat (XL seat) 15B, 15C u nouzového východu v turistické třídě.

Potom hned následuje bezpečnostní kontrola, kde ovšem již neprojdete s vodou a dalšími tekutinami ani zapalovačem, kdo jste kuřáci. Můžete si potom koupit v obchůdku, protože možnost kouřit tam je. Pokud chcete, tak než aby jste vodu byť i načatou vyhodili, tak delegátka láhve s vodou sbírá a odveze je chudým obyvatelům žijícím na kraji města Santa Maria. Nevadí jim, ani že je voda načatá. Pitná voda je tady hodně vzácná a drahá a pro hodně obyvatel nedostupná. V rámci bezpečnostní kontroly při průchodu bezpečnostním rámem pískám, tak si mě bere chlap bokem na osobní kontrolu. Nic nenajde kromě sicherky, kterou mám na vnitřní straně kalhot připevněný látkový pytlík na peníze a doklady. Používám to již x let a nikdy na letištích to ještě nepískalo. Následuje pasová kontrola a razítko do pasu.
V 15:07 přistává letadlo společnosti Travel Service z ostrova Boa Vista, potažmo z Prahy. Vystupují tady turisté na pobyt na Salu. Ti kteří byli pouze na Boa Vistě a letí dál do Prahy, musí vystoupit z letadla také do tranzitní zóny. Ale mají přístup k obchodům, restauraci, toaletám a venkovnímu prostoru kde je možné kouřit. V jednom Duty Free shopu - World Duty Free - mi Martin s předstihem koupil dárek k narozeninám. Měli tady zlevněný parfém Issey Miyake Intense, 75ml za 29 eur (3302 CVE). A krásně voní. V bufeto-restauraci jsme si do letadla raději koupili 1,5 litrovou vodu za 2 eura. Půl litrová stojí 1,5 eura. Martin si koupil dvě lahvová piva 0,25 Strela Kriola po 2 eurech.
Nástup do letadla začíná v 15:50. K letadlu nás vezou autobusem byť je to jen pár metrů, ale asi kvůli bezpečnostním předpisům.
 
Při vstupu do letadla letušky nabízí české noviny. Čeká nás let č. QS4161 do Prahy. Startujeme přesně v 16:30. Opět se jedná o letadlo Boeing 737-800 společnosti Travel Service. Sedadla jsou po třech. V letadle je poměrně velká zima z klimatizace. Lidi se ptají na deky a polštáře. Letušky jim nosí deky, ale v žádném případě nevyjde na všechny. Naštěstí po startu se teplota v letadle upravila. Na naši levé straně letadla nejsou vyklopené obrazovky. Pracují na odstranění závady, ale nepodařilo se jim je vyklopit a zprovoznit. Naštěstí mám dost čtení. Letušky prochází letadlem a podle nějakých směrnic provádí povinnou desinfekci kabiny sprejem, aby asi do Evropy nezavlekli nějaké infekce z „Afriky“. Pět hodin před cílem roznáší teplou večeři. Na výběr mají vepřové maso s noky, což vypadalo hrozně nebo kuřecí maso na kari s rýží s hráškem. Bylo to dost pálivé. K tomu jsme dostali studenou měkkou housku, malé máslo, trojúhelníček sýra Apetito, slané krekry a čokoládové oplatky. Potom roznáší nealko, s tím, že zrovna naši řadu vynechali, tak jsme se museli připomenout. Následuje káva a čaj. Paní, která seděla vedle nás u okna měla s manželem objednané a zaplacené navíc řízky s citronem, pečivo, vodu a víno, které jim přinesli hned po startu. Nechápu jestli neměli all inclusive že si objednávali další jídlo. Ani všechno nesnědla. Potom roznášeli vodu. Je 19:30, venku se setmělo. V letadle zhasli, mohly se používat světýlka nad sedadlem. Čtu si. Hodně lidí sleduje filmy na mobilech a tabletech. Hodně lidí spí. Mě se spát moc nechtělo. V průběhu letu roznáší nealko.

Středa 11.10.2017 - Přílet do Prahy a cesta do Ostravy

V Praze přistáváme v 01:52 na Terminálu 1. Venku je pouhých 12 °C. Dvacetistupňový rozdíl oproti Kapverdám. Kufry máme celkem rychle. Kupujeme si dva 90-minutové lístky na MHD po 32 Kč. Airport Express tak brzo nejezdí. Musíme jet ve 2:54 nočním autobusem č. 910. Je to ovšem okružní jízda Prahou. Stojí úplně všude a jede takovými končinami, kde jsem v životě nebyl. Pár smradlavých bezdomovců autobus využívá jako vytápěné místo na spaní. Po 50 minutách přestupujeme na I.P. Pavlova na autobus č. 905 a jedeme pouze jednu zastávku na Hlavní nádraží. Tady chcípl pes. Otevřeno je toho strašně málo. Pokladny Regio Jet otevírají až v 5:15 a jejich první vlak odjíždí v 5:44. Přímý vlak ČD až v 6:22, dřívější spoj je s přestupem v Hranicích, ale na přestup jsou jenom 4 minuty, což nechceme riskovat. Zatímco Pražáci už chrápou, Moraváci sedí jak socky na hlaváku. Doléhá na mně únava a chce se mi spát. V 5:15 otevírá svou pobočku Regio Jet. Kupujeme 2 lístky do moderního vozu Astra, vůz č. 2 za velmi pěknou cenu 175 Kč. Dáváme si zdarma k jízdence během čekání na odjezd vlaku výborné espresso a cappuccino. Jedná se o otevřený vagon. Naštěstí lidí je málo. Vagon je moderní, čistý s koženými sedačkami. Každý má svůj stoleček, vlastní dotykovou obrazovku s audiosystémem, tak jako jsme již několikrát měli v letadlech. Stevard zdarma roznáší vodu, noviny, sluchátka, kávu, mátový čaj, mošt. Jedná se o klidovou zónu s omezeným provozem, aby cestující nebyli příliš rušeni. U každého sedadla je elektrická zásuvka pro dobití mobilů, notebooků. Wifi je v celém vagonu, ale signál je naprosto katastrofální. Na tabletu se téměř nejde připojit, stále to vypadává. Na LCD obrazovce, kde je jedna z položek internetový prohlížeč, to není o nic lepší. Neustále se seká systém i filmy. Na tom by tedy měl Regio Jet ještě hodně zapracovat. Ale jinak jízda super. Koupili jsme si každý za 20 korun croissant se šunkou a sýrem. Do Svinova místo v 8:55 přijíždíme s půlhodinovým zpožděním. Doma jsme v 9:50. Ani se nevybaluji a jdu spát. Podařilo se mi usnout a spal jsem asi do 14 hodin. Martin už šel do práce.

Náklady na dovolenou

Pár odkazů na užitečné stránky:

www.luciedelgadosilva.com - blog o Kapverdách plný užitečných informací, k němu náleží i FB skupina Kapverdy & Kapverďané

www.capeverde.com
www.caboverde-info.com
www.caboverde.com
www.explode.cz/kapverdy

http://jaletim.cz/kapverdy-nejkrasnejsi-mista-zkusenosti/
http://kapverdske-ostrovy.org/
http://www.morabitur.com/eng
http://www.caboverde.cz/index.html
http://www.kapverdske-ostrovy.sk/
http://cape-verde-islands-cabo-verde.com/