LETEM SVĚTEM

Neděle 1.10.2017 - Boa Vista – prohlídka ostrova půjčenou čtyřkolkou

Budíme se v 6:30. Na snídani jsem vyzkoušel zapečený osmažený toast se sýrem a šunkou, vajíčko na tvrdo. Jeden toast, croissanty a jablko jsem si vzal s sebou na celodenní výlet.
Dneska máme v plánu si půjčit čtyřkolku a celý ostrov si projet. Již z domu jsem komunikoval s několika půjčovnami, nakonec jsem čtyřkolku rezervoval v půjčovně Quad Zone LDA. Komunikoval jsem mailem asi s majitelem, Leonard Ripa. Tel.: +238 9927306 / +238 924 37 37 / +238 2512025, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , SKYPE: ripa.leonard. Cena za čtyřkolku na 24 hodin je 75 eur včetně pojištění, levněji mi to dát nechtěl. Depozit je 200 eur, který lze uhradit hotově jako my nebo kreditní kartou Visa nebo Master Card. Nabízí neomezené kilometry. Dopravní prostředek je nutné si vyzvednout přímo v půjčovně, nepřistavují čtyřkolky k hotelu jak jsme chtěli. Ale poskytují zdarma taxi z hotelu a zpět na hotel. Taxi přijelo k hotelu pro nás přesně v 9 hodin, jak jsem měl domluvené. Dříve to nejde, protože předtím mají odjezdy na exkurze. Půjčovna je ve městě Rabil, u letiště, pouhé 3 km od hotelu. Zrovna odjížděla skupina čtyřkolek s průvodcem na exkurzi ostrovem. Na mobil si vyfotil Martinův pas a řidičský průkaz, stačil náš, nepožadoval mezinárodní. Vyplnili jsme smlouvu o půjčení, zaplatili depozit + půjčovné. Nafasovali jsme helmu a látkovou čepici pod helmu, abychom si moc nezašpinili vlasy. Stejně to moc nepomohlo a za chvíli jsme byli jak prasata. Helma je povinná. První nachystaná čtyřkolka nešla nastartovat. Ale hned nám dovezl další. Proběhla krátká instruktáž. Pod sedadlem je úložný prostor, ale tak na jeden batoh, takže já jsem svůj měl celý den na zádech. Půjčují s plnou nádrží a vrací se s plnou, resp. tak jak dostanete, tak se vrací. Nebo můžete vrátit tak jak bude, zaplatit za benzín a oni si to dotankují sami. Tak jsme to podruhé udělali my. Dostali jsme mapku ostrova s pokyny, kam se nemá jezdit.

Nesmí se se čtyřkolkou ani autem jezdit až na pláž kvůli hnízdištím želv (hlavně od června do listopadu v době hnízdění), nesmí se jezdit po písečných dunách. Zaprvé je to nebezpečné (můžete se převrátit) a zadruhé je to chráněné území. Jezdí to kontrolovat policejní hlídky a když Vás načapou, zaplatíte pokutu. Je proto lépe zaparkovat kousek od pláže. Doporučuje se řídit minimálně 100 metrů od moře.

Můžete případně zvolit jiné půjčovny:
Boa Vista Rent – ve městě Sal Rei na hlavní silnici před benzínkou Shell, otevřeno denně 8-19, dovezou motorku i do hotelu, Tel.: (Viber): +238 523 35 55, Skype: BOAVISTARENT, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , skútry (50cc – 25 eur/den, 125cc – 38 eur) čtyřkolky
Turtle Rent - Sal Rei, Zona do Liceu, před hotelem Boavista (10 min od hotelu Iberostar), Joana Gomes, Tel.: +238 997 35 96, +238 251 10 28, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , čtyřkolka (quadbike, 4-wheel bike) – 75 eur/den (45 eur/ půl den resp. 4 hodiny), deposit 200 eur, řidičský průkaz,
La Perla – Sal Rei, Largo de Santa Isabel (hlavní náměstí Sal Rei), tel.: +238 251 22 93, Mobil: 997 48 63, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , otevřeno pondělí – pátek 8-13 a 15-18, sobota 9-13, čtyřkolky půjčují pouze v rámci exkurzí. Půjčují pouze auta. Platí se hotově. Půjčují s plnou nádrží a vrací se s plnou nádrží. V ceně je pojištění auta. Vyzvednutí auta je možné pouze v jejich kanceláři v Sal Rei nebo za 20 eur je možné doručení na letiště. Pokud zapadnete do písečných dun, tak si musíte zaplatit odtah auta. Toyota Hilux 4x4 (5 lidí, AC), Renault Duster 4x4 (5 lidí, AC) – diesel, 65 eur/den (den pronájmu trvá 24 hodin od dodání auta) + 5 eur umytí auta, deposit 300 eur (car allowance – spoluúčast), cena zahrnuje 100 km/den (extra kilometry 0,30 eur) Ford Everest 4x4 (7 lidí, AC) – diesel, 75 eur/den + 5 eur umytí auta, deposit 300 eur, car allowance 300 eur, cena zahrnuje 100 km/den (extra kilometry 0,30 eur).
V angličtině uvádím informace, které mi paní z půjčovny La Perla napsala: The car allowance is the deposit. (In the event of an accident or damage to the vehicle, the deposit / car allowance will be refunded to the tenant only after verification of the situation and the discharge of responsibilities). The rental rate includes the Mandatory Auto Insurance in force in Cape Verde. The insurance does not cover damage caused by shock, rollover, fire, theft, accessories and spare parts. Damages whose value is less than the franchise/deposit (300 euro) is the responsibility of the tenant whatever the nature of the accident or theft. In the case of claims whose repair/replacement value is greater than the franchise/deposit, the tenant is obliged to pay the amount corresponding to the car allowance (300 euro), regardless of the nature of the claim. The tenant shall be responsible for the costs of the car trailer damaged. If you pick up the car you pay only the deposit 300 euro. At the end of the contract we give your deposit back if everything it s ok.. Toyota are best to walk in places with sand. I must inform you that it is forbidden to walk with cars and quad on the beaches due to the protected area and if you park near the beach the police can give a fine. For that it is better to park a little away from the beach.
ATC SCOOTER, SAL REI, TEL: +238 251 18 72
ALUCAR, SAL REI, TEL: +238 251 14 45
J&J MENDES, Morada: SAL REI, TEL: +238 28 251 22 96
MLT, SAL REI, TEL: +238 251 22 93
MENDES E MENDES, SAL REI, TEL: +238 251 11 45, bez limitu km, má pobočku v hotelu Iberostar
OLICAR, SAL REI, TEL: +238 251 80 57
QUAD AVENTURAS, SAL REI, TEL: +238 989 91 84

Z půjčovny odjíždíme v 9:10. Naši okružní trasu začínáme ve městě Rabil, kde se nachází půjčovna.
 
Rabil je bývalé hlavní město na SZ ostrova přibližně 6 km od současného hlavního města Sal Rei a 3 km od pláže Chave. Taxíkem se sem z hotelu Iberostar dostanete za 3-5 eur. Rabil je také název ptáka fregatka, charakteristického pro souostroví, kterému na Kapverdách hrozí vyhynutí.
Zastavujeme se u kostela Igreja Matriz de São Roque (kostel Sv. Rocha) nebo také Igreja de Rabil, který je nejstarším kostelem na ostrově. Vysoká a štíhlá koloniální budova s béžovou a modrou fasádou se dvěma věžemi pochází z roku 1801. Je ale zavřený, takže dovnitř se nám nepodařilo nahlédnout. Nachází se na malém náměstíčku obklopeném pestrobarevnými domky. Od kostela je výhled na oslnivě bílé písečné duny pouště Viana, za kterými se v dáli zvedají hory.
 
Ve městě lze vidět hrnčířské dílny na výrobu keramiky (portugalsky: olaria) s použitím typických afrických metod. Zastavili jsme ve městě poblíž školy, kde byly děti a jejich rodiče a dali jsme jim spoustu omalovánek, tužek a pastelek, které Martin vezl z domu. Byli moc rádi, děkovali a hned si to začali dělit mezi sebou.

Pod městem Rabil, směrem na Estância de Baixo se podél hlavní silnice rozprostírá „Ribeira Grande“. V údolí uprostřed vysokých písečných dun se nachází malá oáza s bohatou vegetací plnou zeleně, kde převládají kokosové palmy a datlovníky. Tato zelená část ostrova je ve velkém kontrastu se zbytkem ostrova, kde téměř vůbec neprší. Voda ve zdejší hydrografické pánvi je pouze během krátkého období dešťů.

S Rabilskou lagunou sousedí poušť Deserto de Viana v SZ části ostrova mezi městem Rabil a Estância de Baixo, která zabírá plochu více než 60 km2. Je tvořena jemným bílým pískem navátým ze Sahary. Dodnes se vědcům nepodařilo přesně objasnit jak vznikla. Najdete tady nádherné písečné duny, na kterých lze provozovat sjíždění na prknech tzv. sand-boarding. Cena je cca 9 eur. Kontrastem k hromadám písku je okolní zeleň, kde rostou mimo jiné akácie. Na okraji pouště se tyčí sopečné vrcholky. Jak už jsem psal, po dunách se nesmí jezdit, takže jedeme pouze po vyjetých stopách v písku, kde před námi projela skupinka na čtyřkolkách z naší půjčovny. Zastavili jsme poblíž nich a kochali se pohledem na nekonečné moře písku. Je neskutečné co vítr dokáže vytvořit. Ve stínu pod stromy číhají na turisty prodejci se suvenýry. Naštěstí přijela tato velká skupina, takže nás si nevšímali.
 
Jelikož to tady neznáme, a mohli bychom lehce zabloudit, vracíme se stejnou cestou do města Rabil a kolem letiště pokračujeme po krásné asfaltové silnici až do hlavního města, nebo spíš hlavní vesnice ostrova Sal Rei se 3000 obyvateli.

Jeho název, který v překladu znamená „sůl králů“, vznikl díky tomu, že zdejší sůl měla královskou kvalitu. Hned na kraji města zastavujeme na Shellce, abychom dotankovali do plna, protože benzínky jsou pouze v hlavním městě. Jinde nenatankujete. Cena benzínu je 116,4 escudo za litr. Za 201 escudo jsme dotankovali do plna 1,73 litrů. To nám už vyšlo tak tak až do vrácení čtyřkolky, kdy už nám večer svítila kontrolka. Abychom nemuseli jet znova do Sal Rei dočepovat, zaplatili jsme v půjčovně 10 eur, resp. 1100 escudo za 10 litrů. Takže celkově nás půjčení čtyřkolky vyšlo na 88 eur (čtyřkolka 75 eur + benzín 1301 escudo). Taxíkem se do Sal Rei z hotelu Iberostar dostanete za 10 eur. Z benzínky podle ukazatelů pokračujeme do centra města.
Zaparkovali jsme na hlavním náměstí Praça de Santa Isabel (Praça Sal Rei) přímo u katolického kostela Igreja da Santa Isabel postaveného v koloniálním slohu s barokní fasádou béžové barvy s modrými ornamenty. Je neděle a zrovna se blížil začátek nedělní mše, kdy se scházeli místní lidé.
 
Ve městě se nachází mnoho budov a domů v evropském koloniálním stylu z doby portugalské nadvlády, což potvrzuje bohatou historii ostrova. Dnes je ovšem městečko velmi klidným přístavem a má ospalý charakter. Najdete tu několik obchodů, banku, poštu, diskotéku a několik restaurací. Ale zas tak malé mi to městečko nepřipadá. Hned na náměstí nás odchytil jeden místní, který se nás snažil nalákat do svého krámku. Šel s námi až k moři. Všichni, když zjistí, že jste z Česka, tak spustí pár naučených frází v češtině. „Ahoj. Jak se máš.“ Pořád nám nutil drobnou minci pro štěstí, odmítali jsme. Nakonec jsme si jednu vzali. Měl jsem strach že se ho potom nezbavíme, ale podařilo se.
Došli jsme na ulici Avenida dos Pescadores, která se táhne podél oceánu. Nachází se zde starý přístav a loděnice. Severním směrem je Avenida lemovaná stromy a barevnými malými domky. Nacházíme se na pláži Praia Diante. Je tady malé molo, na moři se houpou lodě a v moři skotačí místní kluci a další hrají na pláži fotbal. Zálivy v Sal Rei jsou ideální ke koupání, protože jsou chráněny proti větru ostrovem Ilhéu de Sal Rei. Pláže po obou stranách mola nabízí moře s nádhernou tyrkysovou barvu a úplně klidnou hladinou. Ke koupání doporučují 1 km dlouhou písečnou pláž Praia de Estoril jižně od města, dále pláž Praia de Carlota, taky jižně od města a pláž Praia de Cabral severně od města.
 
Přímo u mola se nachází dvě historické budovy a to Casa da Cultura, bývalý celní úřad Afândega postavený v roce 1934 a později přestavěný na Kulturní dům a antiga Fábrica de Conservas e Embalagem de Atum Ultra, což je továrna na zpracování tuňáků v plechovkách. Továrna a obchod s tuňákovými konzervami dosáhla svého vrcholu v 50. letech minulého století, kdy zaměstnávala 150 lidí. Dnes je to oprýskaná stavba, která už určitě neslouží svému účelu. Nicméně konzervy lahodného tuňáka z místních vod jsou výborné. Také jsme si jednu na ostrově Sal potom koupili. Rybolov je na ostrově dodnes velmi důležitý. Tuňák a humr jsou jedny z nejčastěji lovených mořských tvorů. Každý den se ve městě údajně koná rybí trh.
 
Z pláže Praia Diante je vidět malý ostrov Ilhéu de Sal Rei vzdálený 1 km od pobřeží, na kterém se nachází maják Farol Sal Rei a pozůstatky portugalské středověké Pevnosti vévody z Braganzy (Forte do Duque de Bragança). Pevnost byla postavená roku 1818 jako ochrana ostrova proti pirátům. Je v perfektním stavu a stále má kanony a obranné zdi. Ovšem je to poměrně daleko, abychom obě stavby viděli zřetelně. Muselo by se tam zajet na lodi.
Vrátili jsme se na náměstí ke čtyřkolce a posunuli se k místnímu přístavu. Tady se nachází několik velkých lodí a z moře čouhá i jeden vrak. Nachází se tady budova rybí tržnice Peixaria Municipal, ale v neděli má asi zavřeno a restaurace Casa do Pescador, dům s modrou fasádou. Ve městě najdete i tržnici Mercado Municipal, kde v přízemí nakoupíte zeleninu a ovoce, v patře potom různé věci z Afriky a Brazílie.
 
Pokračujeme severním směrem podél pobřeží směrem k pláži Praia de la Cruz, kde najdete plážové bary a restaurace. Každoročně se zde koná hudební festival. Měli jsme namířeno k malému židovskému hřbitovu (Cemitério Judeu), který je skutečným skvostem. Je to vzácná památka, která připomíná aktivní židovskou komunitu, která se tady usadila a ovládala sociální a ekonomický život na ostrově. Nachází se vedle Marina Club Hotel u pláže Praia de Cruz. U silnice byla odbočka doprava k Cemitério. Myslel jsem, že to bude ono. Ale místo toho jsme dojeli ke klasickému malému hřbitovu s kostelíkem.

Odtud pokračujeme již po prašné cestě s červenou půdou ke zřícenině kaple Capela Nossa Senhora de Fátima, která se nachází nad skalnatým pobřežím. Vedle ruin staré kaple stojí krásný nově postavený bílý kostelík s hnědou střechou se zlatou soškou. Nahoru na terasu vede pár schodů a je odtud krásný výhled na skalnaté pobřeží, oceán a kopcovitou krajinu. Je to kouzelné místo, které stojí za návštěvu. Ovšem fouká tady velmi silný vítr. Jsou odtud vidět tři velké větrné elektrárny.
 

 
Máme namířeno k majáku Farol Ponta do Sol, který se nachází na výběžku na levém konci pláže Praia de Atalanta v rezervaci Reserva Natural Ponta do Sol. Vede sem „cesta“ právě od kaple. Cestou se to moc nazvat nedá. Je to kamenitá cesta po červené půdě, která nemá konce. U větrných elektráren je budka a závora, odkud se po takové „lepší“ cestě nesmí pokračovat. Zvolili jsme okružní cestu po vyjeté trase po kamenech, kde mám strach že dostaneme defekt, nebo se převrhneme. Martin už je naštvaný a ani se mu nedivím. Vždycky vyberu nějaké fajné cesty a cíle. Navíc se musí jet strašně pomalu. Nemá to cenu. Značení žádné, takže ani nevíme jestli jedeme správně.

Raději se otáčíme a jedeme k dalšímu cíli, kterým je vrak španělské lodi, který nejdete snad na všech fotkách a pohlednicích z Kapverd. Ovšem cesta k němu taky stojí za to. Většina turistů k němu jezdí po lepší cestě, která začíná na silnici spojující Sal Rei a městečko Bofarreira. My jsme to vzali od větrných elektráren přes písečné pole a duny. Orientace nulová, značení žádné, orientujeme se jen podle moře a vraku, který je v dálce vidět. Natrefili jsme na skupinu z půjčovny. Pár jedinců si neuměla poradit s výjezdem do kopce po písku. Průvodci jim museli pomoct se čtyřkolkou vyjet. To mi moc nepřidalo. Kdo by pomohl nám. Nikde nikdo. Pokračujeme dál. Všude jen písek, duny, mezi tím traviny. Krajina je to moc zajímavá a fotogenická.
 
Severní pobřeží ostrova je nazváno pobřeží Dobré naděje – Costa da Boa Esperança s pláží stejného jména Praia da Boa Esperança. Celá oblast je přírodním parkem Parque Natural da Boa Esperança. Na pláže se jet nesmí, protože to jsou chráněné oblasti kvůli želvám. Natrefili jsme i na stanici ochránců želv. V průběhu dne jsme ještě viděli asi dvě na jiných plážích.
 
Konečně jsme dojeli k pláži Praia de Atalanta, známé také jako Praia Cabo Santa Maria, která se nachází na severním pobřeží na konci Costa da Boa Esperança a je dostupná pouze na čtyřkolce nebo autem 4x4. U dlouhé písčité pláže leží zrezivělý vrak španělské nákladní lodi Cabo de Santa Maria, která zde ztroskotala v roce 1968. Naštěstí nikdo při nehodě nezemřel. Do Brazílie převážela ze Španělska auta, melouny, nápoje, olivové oleje, korek, ... Podle něj byla pojmenovaná zdejší pláž i mys, ze kterého je krásný výhled na divoký Atlantik a na severní část ostrova, včetně pouště a hor. Silné proudy a vítr vytváří ideální podmínky pro surfaře. V písku nacházíme i zrezivělou kotvu a další lodní díly.

Potkáváme tady dva turisty s místním průvodcem. Ptáme se ho na cestu do Fundo das Figueiras, kudy máme pokračovat. Říká, že podél moře přes duny se pokračovat nedá, že tady cesta končí a navádí nás na cestu, kterou jsem popisoval výše. On po ni přijel i když měl terénní auto 4x4 Toyota Hilux. Jedeme tedy raději pomalu za ním. Musí se jet cca 800 metrů směrem do vnitrozemí, tady je cesta už celkem „slušná“ a viditelná. Napojili jsme se na hlavní silnici vedoucí ze Sal Rei a odbočili doleva. Paráda. Konečně zase pořádná cesta. Už jsme z toho celí vytřesení. Je to krásná asfaltka, jako dálnice, a úplně bez aut. Ale naše nadšení netrvá zase tak dlouho. Následuje cesta dlážděná z dlažebních kostek. Fouká tady dost silný vítr. „Estrada Pitoresca“ je starobylá silnice spojující Sal Rei se severem ostrova. Projíždíme nejmenší vesnicí na ostrově, Bofareira, která se nachází asi 10 km východně od Sal Rei. Zatímco až sem to byla téměř samá poušť a vyprahlá pustina, tady začíná „zalesněná“ oblast, kde pěstují místní různé plodiny. Podél cesty vidíme oplocená políčka se záhony zeleniny, pasou se tady kozy, osli, krávy. Dokonce tady mají i fotbalové hřiště uprostřed ničeho. Následuje cesta překrásnou krajinou severu po scénické silnici nazvané „kapverdská Route 66“, protože připomíná slavnou americkou silnici. Vede po staré dlážděné cestě, kolem nás barevná pustá krajina plná kopců, skal, červeného písku připomínající Utah v Americe.
 
Mezitím se pasou hlavně kozy. Přejíždíme most jak nám říkal průvodce, kterého jsme potkali u vraku a za ním odbočujeme doleva. Cesta nemá konce, je to velká zajížďka a nevíme jak dlouho nám vydrží benzín. Jestli ukazatel funguje správně netušíme. Čeká nás ještě kus cesty, a to ještě netušíme jaké, a benzínka už nikde nebude. Snad někde neskončíme v poušti a neuškvaříme se na slunci. Napadlo mně koupit benzín od místních z nějakého kanystru, ale Bůh ví, jestli bychom ho tady sehnali. Nezbývá než se modlit a pokračovat dál. Naštěstí máme vytištěné různé mapy z internetu a hodně slušnou mapu na mobilu od mapy.cz. Funguje off-line a jsou na ní značené i drobné cestičky včetně vrstevnic. Hodně nám na cestě pomohla. Stačí si stáhnout do mobilu aplikaci mapy.cz a k nim vždy příslušnou mapu státu nebo místa kam jedete.

Následují malebné malé zemědělské vesničky s barevnými domky na severu a severovýchodě ostrova Cabeça dos Tarafes nebo Cabeço dos Tarrafes (kreolsky: Kabésa d Tarraf), Fundo das Figueiras a João Galego, které společně tvoří oblast nazvanou Norte. Východní část ostrova je většinou osamělá a opuštěná. Jejich obyvatelé, kterých je asi 800, tady žijí většinou velmi těžkou prací. Zemědělství doplňuje hlavní zdroj příjmu ostrova, rybolov. Kromě zemědělství se věnují také chovu dobytka, hlavně koz. Zejména v 70. letech odtud odešlo hodně emigrantů do Itálie.

První obcí, kterou projíždíme je João Galego (kreolsky: Djon Galég). Je to malá vesnice na východě ostrova, kterou tvoří v podstatě jedna hlavní ulice s barevnými domky, kde je možné pozorovat nástěnné malby. Vyrábí zde výborný kvalitní kozí sýr a umělecké předměty. Zastavujeme se u bílo-modrého kostelíku. Ještě je možno navštívit Centro Cultural e de Formaçao Juvenil Amilcar Cabral.
 
Následuje malebné městečko Fundo das Figueiras (v kapverdské kreolštině: Funda das Figéras nebo Funda das F´géras) s pestrobarevnými domky a žaluziemi kontrastních barev. Před přízemními domky rostou barevné keře Buganvilie (fialové, žluté) a ibišku. Zastavili jsme se u katolického kostela sv. Jana Křtitele (Igreja de São João Baptista) s fasádou v bílých a pastelových barvách se zeleným lemováním. Nakoukl jsem otevřenými dveřmi dovnitř. Oltář a kazatelna je ve dřevě. Snědli jsme si croissant a pokračujeme dál.
   
Dá se odtud pokračovat na sever do Národního parku Parque Natural Norte, kde najdete největší porosty endemické palmy Phoenix atlantica, datlovníku kapverdského, místními obyvateli lidově označované jako tamareira. A také se dá jet, co jsme měli původně v plánu, k tzv. „žraločí zátoce“ Baía das Gatas (Baía da Gata). Je to záliv na východním pobřeží ostrova s křišťálově čistou vodou a jemným pískem. Lze odtud pozorovat delfíny, kteří plavou blízko pobřeží. Před mnoha lety zde v moři byli žraloci tygří, to je důvod proč se oblast nazývá "Das Gatas" (gata v portugalštině znamená kočka). Rozmanitý podmořský svět láká ke šnorchlování. Ovšem času ubývá a tak tuto část země vynecháváme a zamířili jsme na jih.

Projíždíme vesnicí Cabeça dos Tarafes nebo Cabeço dos Tarrafes (kreolsky: Kabésa d Tarraf). Poslední ze tří vesnic v této části ostrova. Všechny vesničky jsou si hodně podobné a za tu zajížďku to dle mého nestojí. Odtud se buď musíte vrátit po stejné zdlouhavé cestě do hlavního města Sal Rei nebo jako my pokračovat cestou necestou dál. Je to ovšem pouze pro silné nátury a bez čtyřkolky nebo pořádného off-roadu nemáte sebemenší šanci to projet. Navíc značení je již nulové, nepotkáte ani živáčka, pouze kozy, krávy a koně, takže se nemůžete nikoho zeptat na cestu. Nejsou tady silnice, pouze vyjeté koleje v červeném písku plném kamení, dobré taky ještě dostat defekt. To by jsme byli úplně v prdeli. Nevím koho bychom se dovolali a tady asi moc lidí nejezdí. Musíme tipovat kterou cestou se vydat, protože cestičky se různě větví. Záchytný bod žádný. Často se zastavujeme a snažíme se zorientovat podle navigace. Občas se musíme kousek vrátit a vyzkoušet jinou cestičku. Mazec. Ale krajina je to jinak zajímavá, kolem se tyčí vysoké hory a hraje všemi barvami. Zase máme zážitek, který moc turistů nemá. Ale to jsem ještě trochu přeskočil. Z vesnice Cabeça dos Tarafes se dají podniknout dva výlety v oblasti Morro Negro. První je k majáku na pobřeží. Ve vesnici je odbočka na plotě s nápisem „Farol“. Potom už si dál musíte poradit sami. Maják v dálce vidíme, ale cesta je opět hodně špatná a je to daleko, jeli bychom k němu věčně. Maják Farol de Morro Negro se vypíná na vrcholu skály vysoké 150 metrů s krásným výhledem. Maják je nejblíže africkému kontinentu. Postavený byl roku 1930 a je vysoký 163 metrů. Cestu ale vzdáváme. Musíme šetřit časem i benzínem. Níže se potom rozkládá pláž Praia dos Balejas a Ponta do Roque s panoramatickým výhledem a s úložištěm mrtvých velryb keporkaků a delfínů přinesených proudy Atlantiku.

Druhým možným výletem je nádherný přírodní bazén v oblasti Morro Negro vytesaný vlnami moře v lávě. Říká se mu Ocho de Mar (Odjo d´Mar). V období dešťů potok vytváří vodopád. Ve vesnici je k němu odbočka, ale nedá se k němu údajně dojet. Musí se jít 30 minut pěšky z obce Cabeça dos Tarrafes. V tom horku se nám fakt nechce. Máme toho už plné kecky. Ani nevíme jestli je tam voda ke koupání celoročně. Šlak by nás trefil, kdybychom se tam doplahočili a nemohli bychom se ani smočit a šli zase půl hodiny zpátky. Navíc nemáme zase už tolik času. Když si představíme jaká cesta nás ještě čeká, a to jsme měli ještě slabé představy od reality, tak to vzdáváme.
Pokračujeme směrem na Curral Velho. Jsme uprostřed opuštěné krajiny. Připadáme si jako na Marsu. Najdeme tady jen skály, občas načervenalé keře tamaryšku a palmy. Značení žádné. Držíme se vyjetých cest, i když i ty nás občas dovedly na zcestí. Opravdu důležitá je navigace !!! Zastavili jsme se uprostřed pouště. Martin hledá cestu, já si prohlížím políčka se zasazenou zeleninou a ohradu, kde chovají kozy. Ale nikde živá duše. Kolem nás se tyčí vysoké hory včetně nejvyšší hory ostrova Monte Estância s nadmořskou výškou 387 m.n.m. Bloudíme. Nemá to konce. Moře v nedohlednu. Sem tam se pasou koně, občas kozy. Chudáci. Zeleně tady moc nemají.
  
Jedeme převážně po kamenech cestou necestou, už jsme celí červení a zaprášení. Hnus. Už mě bolí zadek a nohy, jak mám pořád roztažené nohy, když sedím vzadu. Cítil jsem je potom ještě dva dny. Na celodenní ježdění čtyřkolka není moc ideální. Celý den máme na hlavě helmu, už mám odřený krk z přezky, celý den mám na zádech batoh. Slunko na nás celý den pere. Naštěstí mám košili s dlouhým rukávem, která je taky celá červená jako všechno. Ten prach je všude. Nejhorší je fototechnika. Snažím se ji chránit jak se dá. Občas se z té pusté krajiny vynoří malá zelená oáza s palmami.

Dojeli jsme k pláži Praia de João Barrosa, která se nachází mezi Punta Ervatão a Praia de Curral Velho a je ideální pro pozorování želv. Boa Vista je jedno ze dvou míst v Atlantiku, kde hnízdí mořské želvy, karety obrovské. Jde o čtvrtou největší populaci želv na světě. Od září do prosince se zde z nakladených vajíček líhnou tisícovky želv. Jako dospělé želvy se sem vrací v období léta k nakladení nových vajíček. V sezóně karety pravé kladou vejce i na pláži Praia de Ervãtao, která se nachází v přírodní rezervaci Reserva Natural Tartaruga. Tato pláž je vhodná i ke koupání. Poblíž pláže se nachází další oáza. Parkuje tady několik aut. Jedeme k ni. Jsou tady místní, kteří pořádají piknik. Grilují ryby. Jsou tady i turisté s průvodcem, kteří sem přijeli na piknik a následně na večerní pozorování želv na pláži. Takových výletů místní organizace pořádají hodně. I u pláží vidíme postavené velké stany, které patří organizacím chránícím mořské želvy. Místního jsme se zeptali kde vlastně jsme, ať se trochu zorientujeme. Konečně aspoň nějací lidé. Také nám poradil kudy dále pokračovat. Nakonec nás pozval na piknik, ale s díky jsme odmítli. Jelikož tady se již s turisty jezdí dost často, tak kamenitá cesta je lemována kameny s bílými značkami, aby se i místní rychleji orientovali. Protože opravdu zabloudit tady není žádný velký problém.

Na tuto pláž navazuje jedna z nejkrásnějších pláží ostrova, pláž Praia de Curral Velho (v kapverdské kreolštině: Kurral Bédj´). Pláž má nádherný bílý písek a menší duny. Respektive malé kopečky písku, ze kterých vyrůstají zelené pouštní rostliny. Jsou tady ale poměrně velké vlny, takže na koupání to tady není. V pusté krajině se objevují ruiny staveb opuštěné vesnice u řeky Ribeira Mansa. Za ní se tyčí nejvyšší hora ostrova Monte Estância.
  
Pokračujeme dál podél pobřeží. U moře se nachází nyní již opuštěná vesnička Curral Velho v důsledku emigrace v 60. letech. Najdeme tady ještě staré rybářské domky, které si zachovaly střechu z palmových listů. Saliny Salinas naturias na východě města dříve ostrovanům zajišťovaly živobytí. Na jednom domě je cedule s nápisem “Le château de món pére”, obnovený dům otce zpěváka Abel Lima. Nedaleký ostrov Ilhéu de Curral Velho a přilehlé pobřeží jsou důležitou oblastí pro ptáky.

Přijíždíme k bráně 5* hotelu RIU Touareg, který stojí na krásné pláži Praia de Lacação. Chtěli jsme se podívat dovnitř jak to tam vypadá, ale ostraha nás nepustila. Ani se nedivím, když nás viděli. Jsme jako prasata. A nemáme náramek z tohoto hotelu. Komplex je hodně rozsáhlý se samými věžičkami. Spíš než do Afriky bych ho zařadil někam do Emirátů. Trochu působí jako z pohádek tisíce a jedné noci. Dali jsme si jablko. Zrovna skončila směna zaměstnancům. Při odchodu z hotelu jim ostraha kontroluje tašky a kabelky. Dokonce je nepustí ven ani s načatou lahví vody. Buď to musí vypít, nebo jim to vezmou a vyhodí. Viděli jsme to na vlastní oči. Jinak bych tomu ani nevěřil. Není to jak na Kubě, kdy v hotelu zaměstnanci kradou celé tyčky salámu a sýru a potom to prodávají soukromníkům, kteří pronajímají turistům pokoje a chystají jim z toho snídaně. Tady je nepustili ven s ničím. Na Kapverdách je velká bída a nedostatek pitné vody. V podstatě většina zboží se dováží a je drahé a pro mnohé obyčejné obyvatele nedostupné. Tady končí silnice, je tady točna, kam jezdí autobusy a taxíky. Zaměstnanci čekají na autobus.

Od hotelu vede nádherná fungl nová asfaltová silnice, kterou asi postavil na své náklady hotel. Hotel je to moc pěkný, ale jinak tady chcípl pes. V okolí není vůbec nic. Letiště je vzdálené 24 km. Hotel je ale v současné době nejlepší na Boa Vistě. Šlápli jsme trochu na plyn, protože se pomalu blíží západ slunce. Fouká silný vítr. Uháníme si to sedmdesátkou po krásné asfaltce. Všude jsou nové ukazatele. Po obou stranách cesty se tyčí dvě krásné hory. Po pravé straně máme rozložitou horu Santo Antonio vysokou 379 metrů a po levé ruce horu Rocha Estância vysokou 354 metrů. Hora nabízí úžasnou krajinu, nádherné výhledy na ostrovy Maio a São Nicolau a jeskyně, kde se kdysi ukrývali otroci.

Přijíždíme na kruhový objezd. Ukazatel letiště rovně. Ouha. Ale cesta rovně nepokračuje. Staví se. Chybička se vloudila. Odbočujeme vlevo, jinam se jet nedá. Tady se cesta dělí. Doprava je na město Rabil a doleva kam jsme se vydali my do nejstarší osady na ostrově Povoação Velha (kreolsky: Povoason Bédja). Byla založená v 1. čtvrtletí 17. století. Toto půvabné město se nachází 16 km jižně od Sal Rei na JZ ostrova na úpatí hory Rocha Estância. Vede do něj pouze původní dlážděná cesta. Projíždíme městečkem. Praceta de Santo António je malé náměstí s květinami a lavičkami uprostřed města, které vybízí k odpočinku a je jakýmsi centrem města. U barevných domků posedávají místní obyvatelé. Na mnoha domech jsou namalované různé obrázky a nápisy, včetně hesla Kapverd „No stress“. Najdeme tady kapli Capela de Santo António z roku 1800. Ve městě jsou kupodivu i ukazatele.

Vydali jsme se podle ukazatele s nápisem „Santa Mónica“. Pláž Praia do Curralinho známá spíše jako Praia de Santa Mónica je divoký úsek písku na jihu ostrova 8 km od městečka Povoação Velha, dlouhý 18 km. Je považována za nejkrásnější pláž Afriky a jednu z nejkrásnějších pláží celého světa. Je pojmenovaná podle slavné pláže v Los Angeles v Kalifornii. Není ale bohužel snadno přístupná, dá se k ní dostat pouze mocí čtyřkolky po 8 km dlouhé příšerné kamenité cestě. Zatím je nezastavěná a proto je tady málo lidí. Pláž nabízí tyrkysové moře, bílý písek, pás palem podél pláže a úchvatné vlny. Je to ideální místo pro šnorchlování a potápění a také pro pozorování západu slunce. Některé části pláže jsou chráněné kvůli hnízdícím želvám. Od září do prosince se líhnou malé želvičky. U pláže se nachází několik poničených starých rybářských obydlí. My jsme cestu na pláž bohužel vzdali hned na jejím začátku u kostelíka Igreja (Chapelle) Nossa Senhora da Conceição, který stojí na okraji města na kopečku, na úpatí hory Rocha Estância. Byl postavený v roce 1828. Je to bílý, hodně zdevastovaný, kostelík se zelenými dveřmi a okny. Interiér zdobí barevně malované kněžiště se spoustou obrázků svatých. Právě odtud vede ta šílená cesta k pláži. Když jsme ji viděli, tak nás přešla po celém dni chuť. Navíc nám pomalu ale jistě dochází benzín, začíná se stmívat a je jisté, že za světla bychom už nedojeli. A riskovat v cizí zemi, kde to neznáme, jízdu v noci po takovýchto cestách nechceme. V podstatě souběžně s touto cestou teče řeka Ribeira Baixa, která se nakonec vlévá do Atlantiku.
Podobná a ještě delší cesta vede z opačného konce vesnice k pláži Praia da Varandinha (nebo také Bracona). Je to malá, ale prý nádherná romantická pláž na západě ostrova s úchvatnými jeskyněmi plnými zkamenělin a skalními průrvami ukrytá mezi skalisky. Lemují ji romantická skaliska a rozeklané útesy s bohatým pobřežním životem. Pláž je díky špatné cestě dostupná opět pouze na čtyřkolkách. A navíc před pláží se nachází oblast písečných dun. Mezi skalnatými útvary na pláži se nachází také přírodní jeskyně s výhledem na moře známá jako Bracona. Součástí pláže je také nejzápadnější bod ostrova s majákem vysokým 22 metrů a nádherným výhledem na Atlantik. Občas je možné zahlédnout i další z Kapverdských ostrovům, Maio. Pláž má ideální podmínky pro surfaře a kitesurfaře, jejichž prkna nepohání obvyklá plachta, ale vysoko se vznášející drak. Pláž tvoří část přírodní rezervace Reserva Natural de Morro de Areia, která pokrývá plochu 2585 ha a dosahuje výšky až 300 metrů. Je pojmenovaná podle blízkého kopce Morro de Areia (156 m). S jeho pobřežím je také mořskou rezervací. Je ideální pro pořízení krásných fotek písečných dun. Podél moře se dojde až k našemu hotelu Iberostar. Pláž Varandhina je od našeho hotelu vzdálená 10 km a dalo by se k ní asi dojít i po pláži. Pláž Santa Mónica společně s pláží Varandinha patří k těm nejkrásnějším na ostrově a po pravdě mě mrzí, že jsme je neviděli. Kdybych věděl, jaká cesta necesta nás čeká na východním pobřeží, tak bychom se vykašlali na vesničky v oblasti Norte a od vraku se vrátili do města Sal Rei. A po pěkných asfaltkách přes město Rabil jeli rovnou sem a stihli bychom obě tato místa. To je možná rada pro Vás.

Stmívá se a kontrolka benzínu už nám bliká. K plážím bychom už ani nedojeli a zůstali bychom tam uvězněni. Původně jsme se chtěli vrátit na hotel a čtyřkolku zajet vrátit až ráno, s tím, že zajedeme do Sal Rei natankovat, okoupeme se v moři a vrátíme čtyřkolku. Ale vzhledem k tomu, že nám již benzín dochází a stejně projíždíme městem Rabil, jiná cesta na hotel nevede, rozhodli jsme se zkusit zajet do půjčovny rovnou, jestli tam někdo ještě bude. A byl. Máme štěstí. Kontroluje si čtyřkolku. Vrací nám depozit. Dali jsme mu jenom 1100 escudo za 10 litrů benzínu a oni si ji dotankují sami a my to máme bez starostí a nemusíme se s tím ráno zdržovat. Majitel půjčovny nás následně zavezl na hotel, kam jsme utahaní přijeli v 18:30.

Jsme jako prasata. Proklouzli jsme kolem recepce, aby nás nikdo neviděl. Hodili jsme věci na pokoj a šli do bazénu. Ze všeho nejdříve jsme se pořádně osprchovali u bazénu, abychom ze sebe smyli ten červený prach. Potom jsme se naložili do bazénu a relaxovali. Na pokoji jsme museli všechno pořádně vyčistit a vyprat. Z košile a kraťasů se to nepodařilo, dokonce ani po dvojitém praní doma v pračce. Nakonec jsem na to zkusil Savo Perex. Košile zachráněna, ale kraťasy jsem vyhodil, protože Savo se dá používat pouze na stálobarevné prádlo. Což očividně kraťasy koupené loni v Tanzanii jako náhradní, když nám nepřijely kufry a byli jsme týden bez kufrů, nebyly. Zůstaly na nich obrovské hnědé fleky. Pal to čert. Žádná škoda.

V baru jsme si dali míchaný koktejl a ve 20 hodin jsme šli na večeři. Kupodivu nemáme ani moc hlad, byť jsme přes den toho moc nesnědli. Dnešní uvítací drink byla Piňacolada. Na večeři jsem si dal výbornou rybí polévku s mušlemi, rýží, zeleninou a krutony, španělskou sušenou šunku Jamón Serrano, parmezán a další sýry, výborné kyselé rybky, hejka a vepřové nudličky na grilu a k tomu pečivo. K pití jsem si dal bílé víno. Rozlévaná vína jsou z nápojového automatu a většina pochází ze Španělska a Portugalska. Vína z ostrova Fogo si lze koupit pouze celé láhve dle vinného lístku. Cena za láhev se pohybuje 2200-2700 escudo.

V baru u bazénu, kde hrála hudba, jsme si dali různé míchané koktejly, Tequila Sunrise a Sangria, a natáhli se na lehátka a pozorovali noční oblohu a měsíc.
Vzhledem k tomu, že jsme šli na večeři později, rozhodli jsme se aspoň jednou zajít do amfiteátru. Večerní show začíná vždy až ve 21:45. Přišlo poměrně dost lidí. K dispozici je tady bar, kde si můžete dát čepované pivo, míchané koktejly, alkoholické i nealkoholické nápoje. Dneska měla být Mamma Mia! Show, ale došlo ke změně programu a byl mix hudby a tance. Bylo to hezké, občas i vtipné. Dali jsme si jahodové Daiquiri a brazilský koktejl Caipirinha.
  
Na pokoj jdeme až ve 23:15. Posíláme delegátovi SMS ohledně zítřejšího půldenního výletu na nejhezčí pláže, které jsme dneska nestihli, jestli by se dalo přidat a kdy bude pozítří odjezd na letiště, kdy přelétáme na ostrov Sal. V knize Eximu nic není napsáno. Cena je 33 eur. Vyjíždí se v pondělí, středu a pátek v 8:30 a návrat na hotel je ve 12:30. Akorát na oběd. Zahrnuje osadu Povoação Velha, pláž Santa Mónica, pláž Varandinha a duny nad pláží Praia de Chaves. Delegát neodepsal ani ráno. Vůbec. Je fakt, že je v pokynech napsáno, ať raději voláme z recepce, že SMS posílané na místní telefonní čísla a naopak se nemusí doručit. Kdo ví. Každopádně se neozval a ani termín přeletu do knihy nenapsal. Stejně jsme mu druhý den volali z recepce.