LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 5.10.2017 - Ostrov Sal autem kolem dokola

Na snídani jdeme na 7 hodin do restaurace Tradiçon. Výběr oproti Iberostaru je malý. Míchaná vajíčka + natvrdo, 3 druhy salámů, 2 druhy sýra, opečená slanina, párečky, fazole, zelenina, máslo, ovoce, vafle, pečivo, sladké pečivo, croissanty, smažené sladké brambory (maniok), jogurt, mléko, müsli, automaty na pití – nealko, džusy, voda, káva, čaj, … Je to bez obsluhy u stolu, jen odnáší prázdné nádobí.

Po snídani se šel Martin ještě okoupat do moře. Na 8:30 jdeme na recepci, paní z autopůjčovny Mendes & Mendes tady ještě není, přišla až v 8:45, s tím, že se auto ještě myje a bude přistaveno v 9 hodin. No stress. Před devátou nám předává bílé 3-dveřové v podstatě nové Suzuki Jimny, které má najeto pouze 6921 km. Ostrov není velký a všechna zajímavá místa se dají prozkoumat za jeden den. Nejlevnější a nejdobrodružnější je vyrazit na vlastní pěst vypůjčeným autem případně čtyřkolkou. Jinak lze vyrazit s CK nebo s místními domorodci, kteří nabízí výlety v okolí turistických hotelů, ale to vyjde o polovinu dráž. Místa, která nabízí i cestovní kanceláře jsme zvládli navštívít v pohodě sami.

Ideální je čtyřkolka nebo jeep 4x4. Je třeba vyrazit hned v 9, aby se všechno zvládlo. I tak jsme ještě pár věcí stihli až druhý den ráno před vrácením auta. Máme ho totiž na 24 hodin.

Ze všeho nejdříve jsme zamířili k pláži Praia da Ponta Preta do Sul (tzv. Černá pláž), která se nachází na JZ ostrova pouhé 2 km západně od městečka Santa Maria u hotelu RIU Palace Cabo Verde (dříve RIU Garopa - Funana). Od Santa Marie vede k pláži jednoduchá silnice, která ji spojuje se zbytkem ostrova směrem od hotelu RIU Palace Cabo Verde. Dá se k ní dostat i po pláži pěšky za 15-20 minut kolem majáku Ponta Sinó. My jsme zvolili z města krásnou novou asfaltku, ze které jsme po chvíli odbočili vlevo na prašnou kamenitou cestu a dojeli až k pláži, která se nachází u velké písečné duny Dune of Sal, ke které jsme včera došli pěšky. Parkujeme kousek od pláže. Ponta Preta znamená v portugalštině “Černý mys”. Byla pojmenována podle hnědě až černě zbarvených skal které se tady nacházely v době, kdy byl mys pojmenován. Pláž je jiná než ostatní pláže na Salu, a právě proto je možná ještě krásnější. Je jednou z nejkrásnějších na Kapverdách. Je to písečná pláž s černými lávovými kameny a mysem. Keře a trávy mají také hnědou a černou barvu, například arthrocnemum franzii. V hloubce 7 metrů se při šnorchlování můžete seznámit s pestrým oceánským životem. Od pláže je také pěkně vidět na zdejší nízké krásné pohoří Serra Negra. Lze tady pozorovat krásný západ slunce nad Atlantikem. Velké vlny lákají surfaře a kitesurfaře a jsou atraktivní pro fotografy. Je tady jedna z nejrychlejších a nejkrásnějších vln na světe. Surafři se sem sjíždí z celého světa. Vlny dosahují 3-4 metrů. U pláže je ale tabule s nápisem Praia Sem Vigilância, což znamená pláž bez dozoru. Nachází se tady i plážový bar, ale není vždy otevřený.

 

Odtud pokračujeme po menší silnici podél moře. Projíždíme kolem rozsáhlého hotelového komplexu řetězce Meliá (5* hotely Meliá Tortuga Beach, Meliá Dunas Beach Resort & Spa, Meliá Llana Beach Resort & Spa a Sol Dunas s přímým přístupem k pláži Algodoeiro) a 5* TUI Sensimar Cabo Verde Resort & Spa.

Odtud se napojujeme zpátky na hlavní silnic, která míří na sever do města Murdeira. Míjíme botanickou zahradu a mini ZOO, Viveiro Botanical Garden & Zoo di Terra. Nachází se 3 km severně od městečka Santa Maria přímo u hlavní silnice. Dostanete se sem pohodlně taxíkem za 7 minut nebo půjčeným dopravním prostředkem. Vstupné je 300 CVE (5 eur). Otevřeno je pondělí - pátek 9-18 a v neděli 10-18. Najdete tady romantická zákoutí, všude plno zeleně a květin, místní faunu a floru, ohrádky se zvířaty, kaktusové pole, obrovský skleník s palmami a jinými rostlinami a mnoho dalšího. Asi 120 druhů rostlin které můžete najít na kapverdském souostroví. Naskýtají se z ní úžasné výhledy na Kite Beach. My se tady nezdržujeme, protože bychom tady asi neviděli nic víc, než uvidíme při cestě ostrovem. Ale možná se pletu.

Následuje menší kruhový objezd. U něj se na kopečku nachází malý kostel Igreja Nossa Senhora de Fátima. Vyfotili jsme si ho a před ním odbočili na kamenitou prašnou cestu směrem k oceánu.
 

Občas musíme cestu odhadovat, ale pomáhá nám navigace a stažená off-line aplikace mapy.cz se staženou mapou Kapverd. Ta už nám zachránila život na Boa Vistě a spoléháme na ni i tady. Míříme k zálivu Baía do Algodoeiro a stejnojmenné pláži Praia do Algodoeiro. Cestou míjíme ruiny bývalého vojenského objektu z koloniální doby a dlouhou zeď z kamenů. Projíždíme malou zelenou oázou Oasis of Algodoeiro. Mezi stromy se pasou osli a koně, potkáváme jednoho hospodáře a dům u pláže.
 

Nedaleká pláž Ponta do Rife je vhodná pro kite a windsurfing.

Pokračujeme podél moře po písečných, skalnatých pobřežích "silnicích" od Baía do Algodoeiro po západním pobřeží. Předjíždí nás 2 čtyřkolky a jeden Range Rover. Takže asi jedeme správně. Pláž je tvořena černými lávovými kameny.
  
Přijeli jsme k pěkné opuštěné zátoce s tyrkysovou vodou, Calheta Funda, na západním pobřeží ostrova, asi 5 km SZ od Santa Maria. Je ideální na klidné koupání, šnorchlování a sběr mušlí. Nejsou tady téměř žádné vlny. Najdeme tady skalní útvary a je také hnízdištěm želv. Jsou to v podstatě dvě pláže oddělené korálovou skálou. V okolí je jen suchá poušť. Parkujeme a jdeme se okoupat. Na pláži mají postavený domek nějací bezdomovci. Dva z nich spí pod stromem. Údajně zde můžete pozorovat okouzlující západ slunce. Rychleji se sem můžete dostat po hlavní silnici ze Santa Marie a po 4-5 km odbočit na západ na písečnou štěrkovou cestu do Calheta Funda. Druhá možnost je rychlejší, ale první je krásnější a blíže k přírodě, právě díky oceánu. V dálce vidíme tzv. Lví horu.
  

Vracíme se na hlavní silnici a pokračujeme do vesničky Murdeira (kreolsky: Murdera), které se nachází zhruba na půl cesty z hlavního města Espargos do městečka Santa Maria na západě ostrova ve stejnojmenném zálivu. Ze Santa Marie se sem dá dostat taxíkem za 6 eur, případně sběrným taxíkem aluguerem za euro. Na kruhovém objezdu odbočujeme z hlavní silnice vlevo a vjíždíme do vesnice Murdeira, která nás vítá bilboardem. Původně byla Murdeira jen malou rybářskou osadou, v 90. letech se pak rozrostla spolu se vzkvétajícím turistickým ruchem. Dnes se tady nachází rekreační domky a vily bohatých cizinců, jinak nikde nic. Vesničku si oblíbili spisovatelé a malíři a také se tady na penzi usadili němečtí lékaři a otevřeli si tu malou ordinaci. Lidé jsou usazeni v okolních osadách jako například Prainha da Madama. Úzký pruh umělé pláže Murdeira se táhne stejnojmennou zátokou. Murdeira má 2 pláže. Jednu u vstupu do tohoto ospalého města a druhou nejlepší a nejčistší v Murdeiře asi 5 minut chůze podél pobřeží směrem na jih od restaurace u první pláže. Záliv Baía da Murdeira je známý bohatým podmořským životem s malým korálovým útesem. Hloubka je okolo 4 metrů. Jsou tady nejlepší podmínky pro šnorchlování. Nejsou tady téměř žádné vlny, protože pláž je chráněná přírodními stěnami, takže je vhodná ke koupání. Pláže v Murdeiře jsou prázdné bez turistů. Karety obrovské zde kladou do písku svá vejce.
V pravé části zálivu se tyčí Lví hora (Monte Leão), která dostala své jméno podle charakteristického tvaru.
Mořská rezervace Reserva Natural de Baía da Murdeira má rozlohu přibližně 2066 ha. Je hnízdištěm několika druhů mořských želv, stanoviště mořských ptáků faetonů červenozobých (Phaeton aethereus) a místem sezónního výskytu ohroženého druhu velryb - keporkaků (Megaptera novaeangliae) kvůli páření.
U pláže v malém zálivu odbočujeme vpravo a jedeme podél moře po boční silnici, která vede souběžně s hlavní silnicí. Po levé straně, kousek předtím, než se silnička napojuje na hlavní silnici stojí auto s turisty. Kdyby tady nebylo to auto tak si tohoto místa ani nevšimneme. Pobřeží je tvořeno vyvřelými sopečnými horninami, které se vytvarovaly když rozžhavená láva tekla do oceánu. A právě v tomto místě je menší skalní oblouk, nebo spíš most, pod kterým proudí moře.
  
4 km východně od Murdeiry se nachází generátor solární elektrárny, který obsluhuje celý ostrov. Od počátku roku 2010 je jediným zdrojem elektrické energie na ostrově.
Napojili jsme se na hlavní silnici, abychom z ní po chvilce opět sjeli doleva podle ukazatele a potom už jízda pokračuje po prašných šotolinových cestách. Tentokrát je částečně vymezena bílými kameny. Jinak jsou cesty neznačené a chaotické. Míříme k přírodní rezervaci Reserva Natural de Rabo de Junco. Zastavili jsme se u malebné písečné pláže s výhledem na horu Monte Leão (což v překladu znamená Lví hora, protože vypadá z boku jako obrovský odpočívající lev zanořený v Atlantickém oceánu).
   
Dá se odtud pokračovat dál kolem moře a jakýmsi místním „Grand Canyonem“ se zajímavými přírodními útvary přes Fontonu až do Palmeiry. Fontona je malá vesnice, která je oázou zeleně uprostřed pouště. Nad hlavami Vám tady létají velké barevné kobylky.

Je tady pěkná opuštěná kamenitá pláž Fontona, kde budete převážně sami. Pláž je vhodná k plavání, protože je chráněna před vlnami okolními skalisky. Pláž Fontona nebo Baia da Fontana je směs písku, malého štěrku a skal. Je tu možné šnorchlovat.

Jelikož by se jelo po špatné cestě vracíme se raději zpátky na hlavní cestu, je to rychlejší. Po levé straně míjíme letiště a přijíždíme do hlavního města Espargos, které nás již z dálky vítá obřím radarem. O tom ale píšu dále.
 
Na Shellce jsme za 600 escudo natankovali 5,16 litrů benzínu (116,4 CVE/litr). Ukazatel se nám vůbec neposunul, tak hned na vedlejší pumpě Enacol jsme ještě natankovali za 1000 escudo 8,61 litrů. Cena za litr je tady stejná jako na Shellce.
Naproti pumpě v parku Praça Abilio Duarte se nachází knihovna Biblioteca Municipal Jorge Barbosa. Je pojmenovaná po jednom z největších kapverdských spisovatelů všech dob a slouží jak pro město Palmeira, Espargos, Pedra Lume a sever ostrova.

Odtud pokračuje 5 km západním směrem cesta do města Palmeira.


Palmeira (kreolsky: Palméra) je rybářská vesnice a hlavní přístav Porto de Palmeira na Salu. Spojuje ostrov s okolními ostrovy a africkou pevninou. Dováží se sem ovoce a jídlo, vyváží se hlavně ryby. Palmeira je rybářská vesnice, kam připlouvali mořeplavci, aby zde hledali želvy. Městečko se nyní rychle rozšiřuje kvůli instalaci depozitů na uskladnění pohonných hmot pro lodě, které kotví v přístavu a díky rozvoji rybolovu sloužícího na export. V současné době se zde nachází středisko produkce elektrické energie a pitné vody sloužící ke spotřebě obyvatelům ostrova a plánuje se tady vytvoření průmyslové zóny. Kolem přístavu se dá po 1,5 km dojet do Fontony z druhé strany. Jeli jsme jen kousek, ale otočili jsme se. V jižní části Palmeiry, naproti dokovací stanice pro nákladní lodě je dlouhá písečná pláž, kde skoro nikdo není. Prázdná a opuštěná pláž vybízí k procházce pod typickými africkými stromy. Nikdo se tady ale nekoupe. Zaparkovali jsme v centru Palmeiry naproti budově s nápisem „Mercado Municipal“ a prošli se kousek po městě. Pro městečko jsou typické barevné domky, které mají převážně portugalský charakter. Hodně domů je pomalovaných. Nachází se tady restaurace, bary a obchůdky.
      
U Parkoviště se nachází tzv. Fontaneria, kam místní chodí pro vodu. Zrovna si jedna žena nakládala jeden kanystr na hlavu a druhý do ruky. Ve druhé ruce držela dítě. Další 2 kluci se tady myjí.


Vedle tržnice stojí kostel Igreja do Nazareno.

Došli jsme do přístavu, kde se nachází kaple sv. Josefa - Capela de São José a u ní socha rybáře. Kotví tady velké nákladní a rybářské lodě. Místní jsou tady trochu otravní, tak raději pomalu ale jistě odcházíme.
    
Míjíme základní školu, Escola de Ensino Básico da Palmeira.
Vracíme se k autu a pokračujeme podle značek směr Buracona. Na okraji města stojí paneláky, kde bydlí místní obyvatelé.

U těchto paneláků a odstavené ponorky je skrytý směrovník k Buraconě na SZ ostrova. Dostanete se tam po prašné silnici vedoucí od městečka Palmeira podél západního pobřeží na sever ostrova po asi 5 kilometrech. Asi v polovině cesty narazíte na docela zajímavý přírodní útvar s názvem Regona. Je to téměř uzavřená zátoka kam se dostává mořská voda. Je to také potápěčská lokalita, která se skládá z labyrintu jeskyní různých rozměrů spojených podkovovitým tunelem, který ústí do otevřeného moře.
 
Ve 12:45 přijíždíme do Buracony, unikátního místa vyhlášeného svými přírodními bazény a jezírkem s „Modrým okem“. Okolí je velmi pěkné s horou Monte Leste (263 m.n.m.) na jedné straně a drsným oceánem na straně druhé. Zbytek okolí je pouze pustá plochá poušť.
   
Turistů, kteří nasedají do auta se ptáme jestli je ještě vidět zvláštní přírodní úkaz, abychom neplatili zbytečně vstupné. Říkají že ano a jejich místní průvodce nám říká, abychom si pospíšili. Úkaz je možné pozorovat pouze v poledne cca od 11:30 do 13 hodin, kdy mají sluneční paprsky pravý úhel. V pokladně platíme vstupné 3 eura na osobu. Hned u vstupu je restaurace a obchod se suvenýry. Zátoka je tvořena kamenitými lávovými útesy. Nad zátokou se nachází přírodní vyvřelá lávová jezírka spojená s mořem úzkou průrvou, kudy stříká voda. Gejzíry vody pod tlakem stříkají na pevninu z děravých útesů rozbouřené Buracony. Voda v jezírku se neustále doplňuje z Atlantiku až desetimetrovými vlnami, které se rozbíjejí o skály, jež jsou tvořeny černou sopečnou horninou, zvětralou působením vody a větru. Pokud je moře klidné, dá se v jezírku i vykoupat. Ve větrném počasí to je ale nebezpečné. Pobřeží je skalnaté a moře divoké. Místní tady skáčou z útesů do zpěněných jezírek. Turisté se taky koupou v horním, relativně bezpečném jezírku zelené barvy. Ovšem přístup k němu a sestup do vody je hodně krkolomný. Kolem jezírek vedou dřevěné chodníky. Na lávových vyvřelinách jsou rozmístěné i lehátka.
   
Vedle přírodního bazénu se nachází malá jeskyně, kde plavou ryby a langusty.
My jsme ale ze všeho nejdříve zamířili k jeskyni s jezírkem, ve kterém při určitém lomu světla dochází k úkazu, kterému místní říkají Olho Magico „Magické oko“ - nebo také Blue Eye – Olho Azul. Jakési „modré oko“ vzniká, když se sluneční paprsky, pronikající propadlým stropem jeskyně, lámou na průzračné hladině vody na dně mořské jeskyně hluboké 12 metrů a ode dna se odráží sluneční paprsky vzhůru. Aby byl dobře vidět, musí samozřejmě svítit sluníčko, což na Salu není zase takový problém. Jak už jsem psal, musíte přijet mezi 11:30 a 13 hodinou. Později máte smůlu. Hlídač pouští lidi vždy v určitém počtu, protože je tady málo místa a lehce by někdo mohl dolů spadnout. Je to zajímavé. Blue Eye je také oblíbenou potápěčskou lokalitou pro zkušené potápěče, protože vytváří nádherný jeskynní systém. V hloubce 35 metrů vstoupí do tunelu, který je dlouhý 70 metrů, kterým se propluje a vynoří se v jeskyni, kam prosvítá denní světlo.
  
Na druhé straně areálu je vybudovaná zahrada, která je rozdělena na jednotlivé ostrovy Kapverd a najdete v ní místní flóru, keře, kaktusy, vystavené různé horniny. Je šílené horko. Vyšplhali jsme se jako jediní na vyhlídkovou věž na mysu. Byla obehnaná bezpečnostní páskou, protože se ještě dodělává, ale tu silný vítr, který tady fouká roztrhal. Místní dělník nás ale nevyhnal. Je odtud krásně vidět lávová jezírka a burácející oceán zase z jiného úhlu. Z mysu je skvělý výhled na západní část Salu i na vrcholy Monte Leste.




Odjíždíme ve 13:20. Po odjezdu z Buracony je dobré se držet nějaké výpravy, ať se v místní „poušti“ neztratíte. Ale s mapou, dobrou navigací a dobrým orientačním smyslem se to dá v pohodě zvládnout. Jedeme vyprahlou, pustou pouští. Okolní krajina připomíná povrch Marsu. Jedeme po vyjetých cestách v písku. Kolem nás se vypínají různé hory. V této části ostrova se vyskytují kulaté pahorky vytvořené erozí, ze kterých je nejvyšší Monte Grande. Jsou to pozůstatky kráterů vyhaslých sopek, které kdysi pokrývaly ostrov. Monte Grande (v portugalštině znamená „Velká Hora“) známý také jako Monte Vermelho je nejvyšší hora ostrova Sal, v jeho severní části (405,3 m.n.m.) a je jak jinak než sopečného původu. Jedná se o stratovulkán. Můžete ji vidět téměř ze všech míst na ostrově.
Všude kolem je vyprahlá pláň a další hory Morrinho do Filho (55 m), Rocha de Poi (194 m), Morro da Glória (123 m), Morrinho de Açucar (40,5 m.n.m.).
 
Máme štěstí a na poušti v severní části ostrova pozorujeme „fata morgánu“ - Miragem. Jedná se o pouhou optickou iluzi způsobenou teplotní inverzí. Jako bychom v dálce viděli vodní hladinu.
 
V severní části ostrova asi 4 km severně od města Espargos se rozkládá „úrodná“ oblast Terra Boa. V portugalštině to znamená „dobrá země“. Je to jediné místo na ostrově vhodné k zemědělství a chovu skotu. Okolní krajina je převážně pustá, nehostinná neúrodná krajina s několika keři, stromy a kopci. Okolí je v podstatě plochá poušť.

Míjíme skálu, jejíž sloupce připomínají zkamenělé píšťaly varhan - . Kamenné varhany jsou typickým přírodním fenoménem krajin se sopečnou minulostí, což je i případ Kapverd.
 
Míříme k majáku Farol de Ponta Norte (Farol de Reguinho Fiúra) na severní špičce ostrova poblíž vesnice Reguinho Fiúra, 1-1,5 km od Ponta do Norte. Původní maják byl postavený roku 1897 s věží ze železa a výškou 13 metrů a domem strážce majáku. Nový maják byl postaven na počátku roku 1941, ale dnes je v troskách. Tvořila ho bílá válcová věž vysoká 11 metrů. Dnešní maják je moderní ocelový sloup vysoký 5 metrů. Cesta k němu je špatná a nestojí za návštěvu.
 
Ponta do Norte je nejsevernější bod ostrova cca 11 km od města Espargos. Tento bod je na Kapverdách nejblíže Kanárským ostrovům, konkrétně ostrovu El Hierro (1297 km). Kousek od Ponta do Norte je zajímavá oblast, kde v polích černého lávového popela trčí do výšky sloupy bílého pískovce.

Míříme zpátky na jih do města Espargos. Severně od města Espargos se rozkládá místní slum, kde místní obyvatelé žijí v příbytcích které si sami postavili ze všeho možného. Přes tuto oblast vede písečná cesta směrem k Terra Boa. Je třeba si dávat pozor, protože už pár lidí tady bylo oloupeno. Naštěstí se nám nic nestalo.
  
Projedeme celým městem Espargos a dáme se za ním po silnici směrem doleva na Pedra de Lume, které se nachází na východním pobřeží ostrova Sal, 3 km východně od města Espargos a 12 km SV od Santa Maria.

Pedra de Lume (Pedra do Lume) což v překladu znamená „ohnivý kámen“ je malé městečko s malebnou pláží, malým přístavem a restaurací. Město bylo známé svými salinami, které začaly kolem 18.století. Prošli jsme se přístavem Porto Pedra Lume. V Pedra de Lume se nachází pozůstatky nejstarší osady ostrova Sal, založené roku 1804 obchodníkem Manuelem Martinsem. V současné době je opuštěná. Vedle přístavu jsou patrné zbytky továrny na zpracování soli, kam vedla lanovka z nedalekého solného dolu, koleje, po kterých se vyvážela sůl a řadové domky pracovníků v dolech. Hned u cesty se nachází malá zachovalá bílo-modrá kaplička Nossa Senhora da Piedade, která byla dokončena roku 1853 a byla jedním z prvních kostelů na ostrově. Jednou dobou bylo světlo majáku v dřevěné věži vedle kaple, ale vypadá to, že věž byla odstraněna. Maják Farol de Pedra de Lume se má nacházet 1 km SV od městečka Pedra de Lume. Věž majáku má moderní kovový sloup vysoký 5 metrů. Přední část je tvořena dřevem pyramidálního tvaru vysokým 8 metrů. Jediné co maják připomíná je červený sloup, který vidíme na kopci za továrnou na sůl.
  
Sloupy bývalé lanovky nás dovedly na bezplatné parkoviště u vstupu do solného dolu.

Nacházíme se v chráněné krajinné oblasti Salinas de Pedra Lume e Cagarral. V sopečném kráteru u městečka Pedra de Lume se nachází solná pánev „Salinas de Pedra de Lume“. Je to nejznámější a největší ze solných dolů na ostrově Sal. U parkoviště je pokladna. Po zaplacení vstupného 5 eur na osobu obdržíme vstupenku.

Tunelem ve skále se dostaneme nad kráter vyhaslé sopky o průměru asi 1 km s krásnými barevnými plochami a mělkými solnými jezírky. Celý kráter máme jako na dlani. Jezírka mají různou barvu, od tyrkysové, přes růžovou až po bílou.
 
Tunel byl otevřený v roce 1804 obchodníkem a tehdejším vlastníkem dolu, kterým byl António Manuel Martins. Když se stal vice konzulem Spojených států, prodal důl Francouzům z Bordeaux, kteří v roce 1919 založili společnost Société Salines du Sal a vytvořili dopravní systém, který je dodnes viditelný. Dnes ho vlastní italská turistická společnost Turinvest Holding.

Sestupujeme z kopce dolů. Je tady vybudovaná restaurace a obchůdek se suvenýry. K dispozici jsou sprchy za 1 euro. Převlékárna a toalety jsou zdarma.

Sestoupili jsme až na dno kráteru. Uvnitř kráteru o rozloze 900 m² se nachází jedno z jezírek (Salinas) plné vysoce koncentrované mořské vody o teplotě 30 stupňů, které je svými léčebnými účinky a nadnášením na hladině srovnáváno s Mrtvým mořem. Voda je tady 26x slanější než v moři a díky tomu tak hustá, že se člověk nepotopí ani kdyby chtěl. Voda příznivě působí na kožní choroby jako jsou ekzémy a lupénka. Jezírko má tmavou barvu, sirný zápach a sopečné bahno na dně má kolem 60°C. Je to poznat když chodíme po dně. Při vstupu do vody je třeba dávat velký pozor, protože se na dně nachází kameny. Podařilo se mi zakopnout a spadnout a měl jsem pocit, že jsem si zlomil ruku. Naštěstí ne. U břehu je voda velmi plytká a plná kamenů. Na břehu jezera je pár laviček na odložení věcí. Lidí je tady spousta. Každý se čváchá ve vodě a nemá šanci se ponořit. Je to sranda. Podobný zážitek jsme měli před několika lety v Izraeli u Mrtvého moře. Lidi si tam čtou noviny na hladině jezera. Hned na začátku jezírka vpravo, když vlezete do vody a kousek dál od břehu (stačí pár metrů) zalovíte rukama ve vodě, ze dna si můžete nabrat mazlavé jemné černé bahno a natřít si ho na celé tělo a nechat na kůži uschnout 15-20 minut. Potom se vykoupat a zbytky bahna ze sebe smýt. Na závěr je dobré se vysprchovat normální sladkou vodou, k tomu jsou určeny i sprchy u restaurace za 1 euro. Koupel v jezírku by kvůli vysokému obsahu soli neměla přesáhnout 20 minut. Je dobré si sem vzít starší plavky, které se od bahna trochu obarví. My jsme sprchu nevyužili, pořádně jsme se otřeli do ručníku. Zatopený solný lom je pod úrovní hladiny oceánu, a proto se sem skrytými rozsedlinami při každém přílivu dostává trocha mořské vody (i když je od pláže vzdálená 1 km), která se za celoročně slunečného počasí pomalu odpařuje a dává tak vzniknout mořské soli. Některá solná jezírka jsou díky působení chlorofylu a karotenu obarvena na růžovo.
  
Sůl se tady těžila už od 18. století. První solný důl byl otevřený v roce 1799. Dnes tady najdeme zbytky středověkého solného dolu, kde se dodnes v omezené míře ještě těží sůl. Najdeme tady pozůstatky lanovky, kterou zde vystavěli Francouzi a která z kráteru vedla do přístavu a dopravovala sůl, která se dovážela na Africký kontinent, do Brazílie, Anglie a Spojených států. Dnes zde najdeme v podstatě jen podpěrné sloupy lanovky. Ve 30. letech činnost upadla do zapomnění. Dnes už se sůl nevyváží. Taky tady najdeme staré technické vybavení, využívané k původní těžbě. Stojí tady zaparkované bagry.
Procházíme se mezi solnými jezírky. Na dně a na bocích jezírek, stejně jako na dřevěných domcích, které slouží nejspíš k uskladnění soli, se nachází vysrážené krystalky soli. Pár jsme si jich vzali na památku.
    


Po stejné silnici se vracíme zpět do města Espargos. Kousek od Pedra de Lume je místo nazvané Shark Bay (Žraločí zátoka) - Rifes da Parda, známé také jako Baia da Parda na západním pobřeží ostrova. Místo je známé tím, že malí žraloci citronoví tady plavou ve vzdálenosti pouhých 3 metrů od břehu. Je nutné mít ovšem vhodnou obuv do vody, jde se mořem po ostrých kamenech (voda je někde až po pás) na místo kus od břehu, kde jsou žraloci vidět. Přístup je velmi špatný. Také se tady schází surfaři. Chtěli jsme se tam zajet podívat, ale podle navigace tam vede hodně špatná cesta, tak jsme to vzdali. Nevím, zda lze žraloky pozorovat i ze břehu nebo pouze výše popsaným způsobem.

Přijíždíme do města Cidade dos Espargos (zkráceně Espargos), což je hlavní město Salu s 18 000 obyvateli. Výstavba města začala v roce 1939. Espargos v portugalštině znamená „chřest“. Jeho název odkazuje na zeleninu s jasně žlutými květy, které rostou v písečných oblastech kolem ostrova. Z městečka Santa Maria vzdáleného 20 km se sem dostanete pohodlně za 20 minut po jediné silnici vedoucí z jihu na sever ostrova. Silnice je asfaltová a poloprázdná. Doprava aluguerem ze Santa Marie stojí 1 euro. Nachází se asi 2 km severně od letiště.

Nejdříve jsem vyjeli na pahorek Morro do Coral (Monte Curral) vysoký 107 metrů, okolo kterého se město rozprostírá. Na vrcholu stojí americký vojenský radar Espargos a letištní řídící věž. Radar tvoří dominantu města a je dobře viditelný ze širokého okolí. Radar monitoruje letecký provoz nad západní Afrikou a středním Atlantikem a je hlídán kapverdskými vojáky. Přesto není problém si ho vyfotit, ale přes bránu nás nepustí. Z kopce je pěkná vyhlídka na město i na celý ostrov, včetně Morro Pedra de Lume chránící solné doly.
 



Sjeli jsme dolů z kopce a zaparkovali u katolického kostela Paróquia Santo António, který stojí u spodní části silnice vedoucí na kopec Monte Curral. Má bílou fasádu se žlutým lemováním a strohý interiér. Vedle něj stojí škola.
 
Místního policajta jsme se zeptali kde se nachází historické centrum města Preguiça. Odpověděl, že jsme v podstatě v něm. Když jsme se vraceli k autu, drze si řekl o peníze. Samozřejmě jsme mu nic nedali. Udělali jsme si krátkou procházku městem. Najdeme tady malebné hlavní náměstí Espargos Square, pár barevných hezčích domků, zbytek jsou příbytky chudé, ne moc vzhledné. Domy mají pozdně koloniální, raně moderní a dokonce i moderní architekturu, protože na rozdíl od jiných částí Kapverd nebyla do poloviny 40. let minulého století v Espargosu vybudována žádná budova.
  
Po ulici Travessa Santa Maria jsme došli na prostorné náměstí Praça v jižní části města, kde stojí evangelický kostel Igreja Nazareno Espargos s výraznou modrou barvou.

Touláme se jen tak uličkami města. Došli jsme k dalšímu náměstí, kde jsou stánky se vším možným, vč. oblečení a bot. Před jedním stánkem leží na zemi hromada bot a oblečení, boty nejsou ani spojené a místní ženy se v tom přehrabují a vybírají co koupí. Pod stromem sedí chlap a šije na šicím stroji. Pod vedlejším stroji skupina místních chlapů hraje karty.
  
Vlezli jsme do jednoho minimarketu (Minimercado Daniela Sousa Evor) na ulici Rua 3 de Agosto a koupili jsme jednu konzervu tuňáka v oleji (Atum em oleo S. Nicolau) 300 gr za 350 CVE. Jediná továrna je tady na konzervy z místních tuňáků. Jsou skvělé, vřele doporučuji jejich nakoupení jako ideální suvenýry. Dalším vhodným suvenýrem je skvělá kapverdská káva. Koupili jsme 5 balíčků 100 gr mleté Natural Café Moído de Santo Antão po 90 CVE a 2x250 gr stejné kávy po 200 CVE. Celkem tedy 1210 CVE, což odpovídá 12,10 euro. V obchodě se dalo platit hotově, kartou i eury. Na účtu byla cena jak v escudo, tak v eurech. Víno z ostrova Fogo měli za 1150 CVE (11,50 eur). Nejlevnější co jsme viděli. I ta káva za tuto cenu je dobrý kup. Levněji jsme ji nikde neviděli.
U hlavní silnice poblíž kruhového objezdu směr Palmeira a Santa Maria si lze v kavárně Café Bom Día vychutnat skvělou kapverdskou kávu.

Po hlavní silnici se vracíme směr Santa Maria. V úrovni botanické zahrady odbočujeme z hlavní silnice vlevo opět na kamenito-písčitou cestu a směřujeme do přírodní rezervace Reserva Natural da Costa da Fragata. Jde o chráněnou přírodní oblast o rozloze 351 ha (3510 km²), ornitologickou oblast, která zahrnuje pláž Fragata a velkou část písečných dun JZ od ní. Sledujeme vyjeté koleje v písku. Dvakrát musíme autem přebrodit vyschlé koryta řek Ribeira de Morrinho Branco a Ribeira da Fragata. Jednou mám docela strach, abychom se nepřevrhli, když sjíždíme a vyjíždíme. Míjíme hřiště na paintball – Sal Paintball, postavené přímo vedle písečných dun pár metrů od moře u pláže Kite Beach.

Pláž Praia de Fragatas známá spíše jako Kite Beach je rájem surfingu a kaitingu. Je to nejlepší pláž pro kiting na Salu i na Kapverdách. Pláž je tvořena černými lávovými kameny. Nachází se tady líhniště chráněných karet obecných, kde želvy kladou vejce, proto je na pláž zákaz vjezdu na čtyřkolkách a auty. Pláž je snadno dostupná „aluguerem“ nebo autem po hlavní silnici severním směrem od Santa Maria a po 1,5 km odbočit směrem k pobřeží. Dá se sem dojít ze Santa Maria i pěšky podél východního pobřeží směrem na sever.
My pokračujeme ještě trochu severněji a dorazili jsme do oblasti černých hor Serra Negra, krásného pohoří vulkanického původu. Je to asi 2,5 km dlouhý pás lávových svahů, které se zvedají kousek od pláže Praia de Fragatas, kde jsou mezi rozeklanými skalami skryty desítky „privátních plážiček“, ze všech stran pěkně chráněných. Serra Negra je chráněná oblast a je jedním z nejdůležitějších stanovišť mořských ptáků na ostrově. Geologicky oblast vznikla před 5,5 miliony let. Nachází se na JV ostrově asi 6 km SV od městečka Santa Maria mezi Ponta de Fragata a Ponta do Morrinho Vermelho. Ponta da Fragata se nachází na úpatí Serra Negra. Naproti se nachází v moři malý ostrůvek Ilhéu da Fragata.
 
Pokud by jste jeli ze Serra Negra trochu do vnitrozemí, narazíte na další, pro nás zcela neobvyklý úkaz, na pole černého lávového skla. Vstoupíte-li do pole, teplota kolem vás se zvedne na 50 °C.

My jsme vyjeli na jeden strmý kopec. Nemít auto 4x4 nebo čtyřkolku tak to nedáme. Ale stálo to za to. Je odtud nádherný výhled na okolní červeně zbarvenou krajinu, lávové kameny dole u pláže, oceán, ostrůvek Ilhéu da Fragata, pláž Kite Beach i Santa Marii.
  

Pozorujeme západ slunce.


Je půl sedmé, opatrně sjíždíme dolů, když se nahoru řítí skupina čtyřkolek. Odjeli jsme v pravou chvíli, kdy jsme tu byli úplně sami. Stmívá se a my jedeme už přímo na hotel.
Konečný stav kilometrů je 7039. Tzn., že jsme za dnešní den najeli 118 km. Další den ráno jsme najeli ještě nějakých 15 km, takže celkem cca 133 km.

Osprchovali jsme se a v 19:30 jdeme na večeři do restaurace Tradiçon. Dneska je nejspíš italský večer, protože mají hodně jídel italských. Dal jsem si hustou italskou zeleninovou polévku Minestrone, lasagne, kuřecí nugety, pečenou dýni, sýry, rýži s houbami, hovězí nudličky na způsob guláše, pivko a víno.
 
Potom jsme si zašli do baru na pláž. Objevili jsme vynikající 40% koňak (brandy) Napoleon XO Gold z Francie, který jsme potom pili až do konce dovolené. Z toho co tady nabízeli zdarma v rámci AI to bylo nejlepší. Martin si dal ještě pivo a já espresso a ovocný zákusek. Sedli jsme si na židle přímo na pláži. Martin neodolal a dal si ještě grilované kuře a hranolky.

Ve 21 hodin jsme se přemístili do „divadla“, kde dneska byla africká taneční show. Měli krásné kostýmy. Seděli jsme v první řadě. Bylo to super.


Ve 22 hodin po skončení jdeme na pokoj. Jsme po celém dni docela unavení. Ono se to nezdá, ale celý den v tom horku. Pořád se soustředit protože jsme v cizím prostředí. Ale stálo to zato.