LETEM SVĚTEM

Neděle 8.7.2018 - Alberobello, Matera, Putignano

Ráno jsme přes mobilní aplikaci vyřídili online check-in u Wizz Air pro zpáteční cestu a získali tak sedadla. Je to nutné, protože na letišti to je za poplatek!

Po snídani jsme zašli na recepci, abychom si půjčili auto na 2 dny. Jsme tady už v 8:50, paní z autopůjčovny už tady je taky. Takže to je fajn, protože nějaký čas zabralo než vyplnila smlouvu. Chtěla naše pasy nebo občanky a taky řidičské průkazy, ofotila si je. Jedná se o autopůjčovnu Rental Cars Monopoli by EDGE SRL Autonoleggi, sídlo mají na Via S. Marco 3A a provozovnu na Via Aldo Moro 69 v Monopoli. Paní se jmenuje Elena a její telefon je +39 3337248217 (i WhatsApp), email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Půjčila nám nový model Ford Fiesta, 5-dveřový, který je jak na benzín, tak na LPG (v Itálii se používá název GPL). Byl s plnou nádrží GPL, která by měla vyjít na cca 315 km a zase s plnou se musí vrátit. Cena za 2 dny byla 85 eur vč. pojištění se spoluúčastí 400 eur a neomezených kilometrů (půjčovna chce 80 eur a hotel si přihazuje 5 eur). Paní chtěla zablokovat depozit 400 eur na kreditní kartě, ale MasterCard ji nefungoval, pouze Visa a tu jsme u sebe neměli, takže to zůstalo bez zálohy. Platí se na recepci na konci. Potom šla Elena s námi k autu, které nechala zaparkované na náměstí Piazza Vittorio Emanuele II., kde jsou i bílé pruhy, kde se dá parkovat zdarma. Obecně co se týče parkování, ne jenom v Monopoli, kde jsou bílé pruhy a není žádná značka, tak se může parkovat zdarma. V žádném případě se nesmí parkovat na žlutých pruzích. Co se týče modrých pruhů, tak ty jsou vymezené buď pro residenty nebo na aprkovací automaty, kde se kupuje lístek. Záleží na značkách. V Monopoli se dá parkovat zdarma na několika parkovištích Parcheggio Libero. Jedno velké parkoviště je u přístavu na Piazzale Cristoforo Colombo, ale část z něj je vyhrazená pouze s povolením (Parcheggio solo autorizzati), dále na Cala Batteria (Area di parcheggio). Další možnost bezplatného parkování je na "Largo Porta Vecchia" a v přilehlých ulicích. Ale jak jsme se večer přesvědčili najít volné místo je obrovský problém, a navíc o víkendu, kdy sem přijíždí plno lidí za zábavou.
Zkontrolovali jsme si auto, zaznamenali pár škrábanců a auto jsme si i nafotili pro všechny případy. Já řídím, Martin naviguje. Používáme Google Maps. Mám v mapách předem zaznačena všechna místa, která chceme navštívit, takže se nám to lépe nastavuje. Nejhorší bylo se vymotat z Monopoli, protože tady funguje systém jednosměrek a předností zprava. Vždy jedna ulice vede zleva doprava a další zase zprava doleva. Pěkný zmatek než si zvyknete. Naštěstí jsme odtud rychle vypadli.

Míříme směr Alberobello, které se nachází jen 22 km jižně od Monopoli, pouhých 30 minut jízdy autem. Dá se sem jednoduše dostat i autobusem z Piazza S. Antonio v Monopoli za 2,80 eur. Nejrychlejší to je přes Torricella a Gorgofreddo po SP113.

Projíždíme krajinou, v níž jsou charakteristickými stavbami trulli (v jednotném čísle trullo), malé, obvykle válcovité, bíle omítnuté domky s šedými kamennými střechami podobnými kopulím. Někdy jsou špičky střech krásně zdobené malovanými symboly (viz. níže). Tyto primitivně vypadající kamenné stavby, které jsou typické pouze pro tuto část Apulie, zdobí zdejší krajinu již od dob jejího středověkého osídlení. Domky tohoto tvaru poskytují v pálícím apulském slunci větší chládek. A v zimě je v nich naopak teplo.
Celá stavba se skládá z kruhů volně ložených vápencových bloků, které se na střeše postupně zmenšují až k vrcholu. Lidské ruce přitom kameny opracovaly jen nahrubo. O jejich vhodně plochý tvar se postarala sama Země. A rolníci kameny jen na polích sesbírali tak, jak se přirozeně uvolnily z geologických vrstev.
Nejdříve je třeba vyhloubit okrouhlou jámu v zemi, protože stěny menšího domku jsou vysoké sotva 1,5 metru. Ve skutečnosti jsou tvořené dvěma vrstvami kamenů a prostor mezi nimi je vyplněný drobnými kamínky, aby stěny dobře držely teplo. Kuželovité střechy se stavějí z čím dál menších kruhů vápencových kamenů, kterým se říká chianche. Ty pak zvenku překrývají druhou vrstvou tenčích vápencových desek zvaných chiancarelle, aby dovnitř nezatékalo. Výsledná stavba je samonosná, nepotřebuje žádné podpůrné trámy. Trámy u stropu slouží k zavěšování prádla, potravin apod.
Typické trullo má jedinou místnost, a když bylo v minulosti potřeba vytvořit místo pro spaní dětí, přistavěly se ve stěnách malé výklenky a zakryly se dekou. Když se rodina rozrostla a její členové chtěli bydlet pospolu, přistavěli ke stěně stávajícího trulla nový domek s vlastní střechou. Každá špičatá střecha odpovídá jedné obytné místnosti. Celek může mít i přes deset vrcholků. Tedy některá trulli jsou jednotlivá, jiná spojená do většího počtu. Řady kuželů rafinovaně srostly v jeden celek a vytvořily prostorné bytové komplexy i dvorce zvané "masserie". 

Míjíme vinice a olivové sady. Okolní krajina je moc hezká.

Ale ještě než dojedeme do Alberobella, jednoho z dnešních hlavních cílů, udělali jsme si malou odbočku ke kostelu (opatství) Chiesa di Santa Maria di Barsento nebo se v mapách setkáte také s označením S. Maria di Barsento. Najdete ho u silnice Str. Vicinale Barsento SP161, v oblasti města Noci, 6 km od Alberobella. Když by jste se sem vydali na kole, tak leží na cyklistické stezce IT1A spojující Putignano, Noci a Alberobello.
Nachází se na vrcholu malého kopce s výhledem na Canale di Pirro 441 m.n.m. Byl postaven během 11. století. Doklady dokládají, že mezi lety 1090 a 1151 byl pod jurisdikcí Benediktinského opatství Banzi. Kostel má fasádu se třemi hroty, na které stojí malá zvonice. Střechy lodí jsou šikmé a pokryté chiancarelle (malými plochými kameny) podle konstrukční techniky trulli. Spojovací oblouky propojují kostel se sousedním farmářským komplexem, který kdysi představoval součást opatství. Zrovna tady byli i majitelé. Kostelík byl otevřený, což jsem nečekal, takže jsme mohli nahlédnout dovnitř. Interiér je jednoduchý a jsou tady hezké fresky. Od kostela se nám naskýtá hezký výhled do krajiny.
    
Odtud už míříme přímo do Alberobella.

ALBEROBELLO je menší městečko v údolí Valle d´Itria s přibližně 11 000 obyvateli zapsané od roku 1996 na seznamu UNESCO jako pozoruhodný příklad bezmaltové stavební techniky. Alberobello znamená „krásný strom“ podle původního latinského názvu Silvia Arbori Belli, inspirovaného dubovými lesy kdysi pokrývajícími region. Jen upozorňuji, že ve čtvrtek odpoledne je většina obchodů zavřena, protože je tržní den. Trh se koná na Via Barsento od 7:30 do 12:30.

http://www.visitalberobello.it/it/home/
http://www.comunealberobello.gov.it/index.php?lang=it
http://www.itrullidialberobello.it/

Jak už jsem psal o pár řádků výše, typickými stavbami v této oblasti jsou tzv. trulli. A nejvíce se jich nachází právě v Alberobellu. V úzkých uličkách města se dodnes tísní na 1500 domů typu trullo. Proto si vysloužilo přezdívku "hlavní město trulli". Působí to tady na mně jako v pohádce. Jakoby zde bydleli skřítkové. Přesto se v mnoha trulli stále bydlí.
Typické zářivě bílé kruhové domky v tzv. stylu trulli s kuželovitou střechou jsou postavené pouze nasucho jen z opracovaných vápencových kamenů. Natřené vápnem jsou naskládané na sebe bez použití malty. Proč byly vybudované právě takto, přesně nikdo neví. S největší pravděpodobností proto, aby se italští šlechtici vyhnuli placení majetkových daní španělským místokrálům, kteří jižní Itálii tenkrát vládli. V oblasti totiž panoval daňový zákon, který nařizoval odvádět nemalé částky za každou nově založenou osadu, tedy za lidské sídlo tvořené obyvatelnými domy s pevnou střechou. Jakmile se v oblasti objevili královští výběrčí daní, feudální páni nařídili tehdejším obyvatelům své domy zbourat, respektive zničit střechy svých obydlí a skrývat se v lese. Za domy, které neměly střechu se daně totiž platit nemusely. Trulli se díky konstrukci mohly jednoduše rozebrat za jedinou noc. Stačilo vytáhnout jednu cihlu umístěnou nad vchodem a střecha domu se zbořila. Jakmile finanční nebezpečí pominulo, zruční stavitelé svá obydlí zase postavili. Nešetřili tím však své peníze, ale fondy feudálních pánů.

Zaparkovali jsme zdarma na ulici Via Don Nicola Agrusti, u Instituto Tecnico Agrario (Vico Ten O. Gigante po které jsme přijeli) mezi obytnými domy, která se nachází nedaleko Trullo Sovrano. Většina aut přijíždí do Alberobella z jiné strany a všichni parkují na drahých placených parkovištích kolem ulice Via Indipendenza. Chtějí 2 eura za hodinu, nebo 6 eur za den. Za toalety si běžně účtují 50 centů. Je až s podivem, že za vstup do "trullích" čtvrtí se neplatí vstupné. Na prohlídku počítejte 2-3 hodiny. My jsme tady strávili 3 hodiny.

První zastávkou bylo Trullo Sovrano (Piazza Sacramento 10, kousek severně od baziliky, 10-13:15 a 15:30-19 (listopad - březen do 18:00), vstupné 1,50 eur). Je to jediné dvoupatrové trullo vysoké 14 metrů, ve kterém kdysi přebýval kněz Cataldo Petra na jehož příkaz bylo postaveno, a proto bývá komplex někdy nazýván "Corte di Papa Cataldo". Termínem "papa" se v apulském dialektu rozumí právě kněz. Zatímco slovo "corte" naznačuje možnost vytvořit prostor před vlastním domem díky ústupku feudálního pána. V Alberobellu existuje několik soudů, zejména v oblasti Haagu Piccola. Postavené bylo kolem roku 1797. V r. 1930 bylo trullo prohlášeno národní památkou. Dnes zde sídlí muzeum, které ukazuje jaký byl každodenní život v trullo. Koupil jsem si lístek a šel se podívat dovnitř. Martin čekal venku. Interiér je rozdělen na 12 trulli uspořádaných kolem centrálního prostoru hlavního dómu. Uvnitř stěn jsou vsazené skříně a schodiště o 23 kamenných stupních vedoucí do horního patra je chytře vsazené do jedné z hlavních zdí. A dokonce bylo možné mezi prvním a druhým patrem vytvořit poklop, který se používal jako tajný úkryt v době dobývání nebo jako silo na obilí. Mně toto muzeum zaujalo a návštěvu doporučuji, není to tolik peněz. A navíc je z horního patra hezký výhled na trulla a baziliku. 
     
Odtud pokračujeme po Via del Gesu, která vychází z nám. Piazza Sacramento. Jedno trullo vedle druhého. Nahlédli jsme do Il Trullo dell Agricoltore, kde se nachází prodejna.
 
Pokračujeme kolem Via G. Mameli. V ulicích se vedle sebe mísí jak klasické trulla, tak běžné domy.

Dominantou města je katolický kostel Basilica dei Santisimmi Medici Cosma e Damiano, který leží v severní části historického centra na Piazza Curri 22, kousek jižně od Trullo Sovrano. Již z dálky ho poznáte podle dvou zvonic. Na jedné jsou sluneční hodiny a na druhé klasické hodiny. Současná stavba kostela pochází z roku 1885 a je dílem nejznámějšího architekta Alberobella Antonia Curri. Dokončený byl až v roce 1914. Jediným nedokončeným prvkem byla majestátní kupole. Je zasvěcena dvěma svatým patronům Alberobella, Cosmovi a Damianovi. Stojí na místě, kde v 17. stol. stála venkovská kaple pojmenované podle Madonny delle Grazie a později byla věnována současným patronům města.
  
Od baziliky vede reprezentativní třída Corso Vittorio Emanuele, lemovaná pěknými domy, v nichž se nachází různé instituce, obchody, restaurace. 

Zaujal mně domeček v boční uličce Vico XXIV Maggio.

Na Vico Lippolis 8 na rohu s Corso Vittorio Emanuele se nachází výborná rodinná restaurace fungující od r. 1958, Il Ristorante La Cantina (180 m od Casa D´Amore, denně 12:30-15 a 20-23:30, Út zavřeno). Vaří tady přímo majitel Francesco a všechna jídla jsou z místních surovin. Fantastické, hlavně orecchiette s kaštany a hříbky. Těstoviny orecchiette, v překladu "ouška", ve tvaru mušliček jsou typické právě pro Apulii a bez jejich ochutnání nemůžete odjet. Vyzkoušejte například ragù e caciotta (s masovou omáčkou a smetanovým sýrem) nebo orecchiette alle cime di rapa (těstoviny s tuřínem - brukev řepka).

A hned ve vedlejší ulici Via Imbriani 6, najdete další tapas bar a restauraci Il Guercio di Puglia (denně 19:00-24:00, St zavřeno), kde údajně můžete ochutnat mnoho vynikajících předkrmů a výbornou pizzu. My jsme nevyzkoušeli, protože na oběd je ještě brzo.

Procházíme uličkou Via F. Cavallotti, kde jsou opravdu stará trulla.

Casa D´Amore na Piazza Ferdinando IV (70 m od radnice), v překladu "dům lásky" je pojmenován po svém majiteli Francesco D´Amore, který se v 18. stol. podílel na vzpouře Alberobella proti feudální tyranii. Dům, jako znamení vítězství, byl postavený před palácem hraběte a to s použitím materiálů, které byly do té doby zakázány: vápno a malta. Je to tedy první dům postavený s použitím malty poté, co město získalo královský status r. 1797 králem Ferdinandem IV. z Neapole. Použití malty umožnilo místním dělníkům postavit dům dvoupatrový, který vypadal jako palác. V polovině fasády se nachází balkon. Latinský nápis na jeho zdi pod balkonem říká: "EX AUCTORITATE REGIA - HOC PRIMUM ERECTUM A.D. 1797" "První budova postavená za použití vápna z královského usnesení". V důsledku toho již lidé už nebyli nuceni stavět suché kamenné domy. Proto tento dům představuje důležitý moment v historii Alberobella. Budovy a trulli byly již stavěny za použití tzv. "malty" směsi vápence a místní červené půdy zvané "vuolo". V mnoha starobylých budovách v Alberobellu stále můžete vidět tento speciální tmel mezi kameny. V přízemí se nachází velký pokoj s křížovou klenbou, s přilehlým krbem a mezaninem, který ohraničoval horní patro. Z pokoje se dostanete do podzemního sklepa, v místním dialektu nazýván "sottani". Horní patro je přístupné po vnějším schodišti. Dlouhou dobu dům sloužil jako městská radnice, ale r. 1930 byl kvůli svému historickému významu prohlášen za národní památku. Dnes je sídlem úřadu pro cestovní ruch a hostí různé výstavy. Ale bylo zavřeno, takže dovnitř jsme nenahlédli.

Naproti na nám. Piazza del Popolo se nachází radnice Municipio (Comune di Alberobello).

Na náměstí Piazza 27 Maggio najdeme Museo del Territorio dříve "Casa Pezzolla". Dům tvořený přilehlými a spojenými trulli v 18. stol. patřil Giacomovi Pezzollovi, osobnímu lékaři hraběte Giulio Antonio Acquaviva di Aragona. Dům se vyznačuje monumentální dvoupodlažní fasádou realizovanou v r. 1780 s výhledem na Piazza XXVII Maggio. Podle tradice toho bylo dosaženo díky speciálnímu povolení uděleném hrabětem, který souhlasil s použitím malty na stavbu fasády bez ohledu na pravidlo "suché stavby". Fasáda je rozdělena na půl malým balkonem. Střecha je uzavřena dvěma špičkami zvanými "cummese" pokrytými kamennými deskami "chiancarelle". Dnes slouží dům jako muzeum věnované kultuře a území Alberobella. Vstupné 8 eur s průvodcem v angličtině (4 eur s audioprůvodcem), otevřeno denně kromě pondělí 10:00 - 13:00  a 15:30 - 19:00.

Přímo naproti vstupu se nachází dům, a u něj informační cedule I Lamioni. Tyto budovy byly postaveny v 17. a 18. století pro hraběte Acquaviva a sloužily jako sklady kukuřice. Rovněž jako trulli byly postaveny bez použití malty se střechou cummerse, ale mají obdélníkový tvar, nikoli kulatý.

Odtud pokračujeme k Baru Belvedere na Via Duca degli Abruzzi 2A, odkud se nám naskýtápěkný výhled na čtvrť Rione Monti.

Trulli totiž zabírají v Alberobellu celé dvě městské čtvrti Rione Aia Piccola a Rione Monti. Většina je soustředěna jižně od centra města v ulici Largo Martellotta (která v podstatě odděluje obě čtvrti) a jejím okolí (Via Monte Sabotino, Via Monte Cucco, Via Monte Santo). Mnozí vlastníci domků kvůli turistům přeměnili svá trulla na krámky se suvenýry, případně hotely, ale to hlavně ve čtvrti Rione Monti.

Každopádně klidnější a autentickou atmosféru klikatých uliček, kde staré ženy stále věší prádlo mezi kamennými střechami a pánové klábosí na ulicích zažijete ve čtvrti Rione Aia Piccola rozkládající se na JV svahu města. Stojí tady asi 500 trulli a většina z nich slouží svému původnímu účelu, tedy jako rodinné domky k bydlení. Stále je zde cítit kouzlo jedinečného druhu bydlení. Je to nejhezčí čtvrť Alberobella. Na začátku 19. stol. měla čtvrť 400 trulli a žilo tady 1300 obyvatel. Stojí za to sem zajít. Turistů tady moc není a můžete si v klidu vychutnat ten klid, který si ve čtvrti Rione Monti rozhodně neužijete.
  
Procházíme uličkami Via Brigata Regina, Via Duca degli Abruzzi, kde máme možnost navštívit dům jedné paní, která v něm bydlí. Očekává dobrovolný příspěvek. Není problém tady i fotit. Skupince Italů vše popisuje. Je tady příjemný chládek. Má tady obývací pokoj, ložnici, kuchyňský kout, jídelnu, koupelnu s WC, bidetem a sprchou. Nahlédnout je možné do různých trull, a to jak obydlených tak neobydlených. Vždy Vás někdo láká. V některých jsou obchůdky.
    
Pokračujeme ulicí Via Giuseppe Verdi. Jedno bílé trullo vedle druhého. Některá jsou samostatná, jiná spojená do většího celku.
    
Po ulici Via Colombo (parkování na parkovací automaty) odkud je výhled na Rione Monti jsme prošli na hlavní silnici Via Indipendenza. A tady už to žije. Je po klidu. Jedno auto za druhým, všichni houfně plní jednotlivá parkoviště. Přicházíme na náměstí Largo Martellotta, kde je spousta restaurací, barů, veřejné toalety, výhled na kostel Parrocchia di Santa Lucia. Largo Martellotta v podstatě odděluje obě čtvrti.

Z náměstí vybíhají ulice svažité "trullí" čtvri Rione Monti rozkládající se v jižní části města, která má modernější nádech a mnoha ze zdejších trulli se přeměnily právě na obchůdky, umělecké galerie, "hotely", restaurace a bary pro turisty. Není tady k hnutí. Mraky lidí. Pořídit nějakou pěknou fotku bez lidí je takřka nemožné. Nicméně zde najdeme největší část domů s kónickými střechami a je to nejcharakterističtější a také nejstarší část Città dei Trulli. Na 15 hektarech najdeme asi 1030 trulli a žije zde na 3000 obyvatel. Všechny domy jsou pěkně udržované. Nebýt tolika lidí, tak řeknu paráda, nádhera. Možná kdybychom tady přišli mimo sezónu, ne o víkendu, k večeru, tak tady možná tolik lidí nebude. Těžko říct. Domy jsou uspořádány do 8 paralelních ulic stoupajících do kopce, na jehož vrcholu stojí "trullí kostel" chiesa di sant'Antonio da Padova. Jsou to ulice: via Monte Nero, via Monte San Marco, via Monte San Gabriele, via Monte San Michele, via Monte Sabotino, via Monte Santo, via Monte Adamello a via Monte Pertica. Místní před vchodem loví turisty a lákají je do svých krámků pod různými záminkami, například nejstarší trullo v okolí, trullo se studnou, trullo s vnitřní zahradou, trullo ve kterém se stále bydlí, trullo s nejkrásnějším výhledem, trullo s bezplatnou ochutnávkou vína apod. Vyplatí se pozvání přijmout. Aspoň uvidíte jak vypadají domky zevnitř, dostanete se na terasu s výhledem apod.
  
Domy mají bílé stěny, malá úzká okna a kopule z šedého kamene s krásnými špičkami střech. Napočítáte u nich minimálně deset základních tvarů. Ozdoby připomínající velké kamenné šachové figurky sloužily místním obyvatelům ke dvěma účelům. Podle jejich propracovanosti bylo možné určit mistra stavitele, který trullo zbudoval a tím také zámožnost rodiny, která si ho nechala postavit. Samotné střechy mnoha trulli zkrášlují podivné bílé hieroglyfy. Často jsou to znaky jednotlivých znamení zvěrokruhu, ale i další například znaky pro štěstí, lásku, dlouhý život,... Třeba srdce probodnuté šípem značí utrpení Panny Marie, trojzubec Svatou Trojici, holubice Ducha svatého, měsíc s křížem záhadu všehomíra. Složitější symboly upomínají na propojení podsvětí, země a nebes. Ale pro místní měly ještě jeden význam. Protože město po dvě století svého vývoje oficiálně neexistovalo a nemělo tedy označené domy, představovaly něco jako improvizované adresy.
 
My jsme se do čtvrti vnořili ulicí Via Monte Nero.

Hned z kraje, ve Via Monte Nero 1 najdeme Turistickou asociaci Pro Loco di Alberobello (denně kromě čtv 10-12 a 16:30-19:30), kde si můžeme vzít mapku a další prospekty. 

Další Turistickou kancelář najdete na Via Brigata Regina, 200 m vpravo od Pro Loco a 40 m jižně od Territory Museum, Po-So 10-13 a 14:30-17:30, Ne do 20:30).

Ve Via Monte Pasubio 6, uprostřed čtvrti Rione Monti najdeme Trullo Siamese. Podle data uvedeného na vchodu, 1400, se zdá, že je to nejstarší trullo v Alberobellu. Jedinečnost tohoto Trulla spočívá v tom, že má dvě kuželovité střechy spojené centrálně, odtud název "siamský". Na jedné střeše je vápnem namalovaný symbol slunce. Nestojí na kruhovém, ale téměř eliptickém půdorysu. Trullo má dva vstupy, jeden na Via Monte Nero a druhý na Via Monte Pasubio, pravděpodobně výsledek rozdělení majetku z důvodu dědictví. Tato zvláštnost je spojena s příběhem dvou bratrů, kteří spolu žili v trullu a zamilovali se do jedné ženy. Anekdota říká, že žena byla slíbena se provdat za prvorozeného bratra, ale nakonec se zamilovala do mladšího bratra, s nímž začala vztah. Všichni tři žili společně pod jednou střechou, ale po čase se soužití stalo nesnesitelným a donutilo staršího bratra využít práva primogenitury (přednostního dědičského práva prvorozeného), a oba milence vyhodit. Mladší bratr toto pravidlo odmítl a uplatnil své dědičské právo, a proto se nakonec rozhodl rozdělit trullo na polovinu a vytvořit druhé zadní dveře. Dnes se zde nachází malý obchod se suvenýry.

Pokračujeme ulicí Via Monte Nero, dále Via Monte S. Gabriele, Via Duca D´Aosta, Via Monte S. Michele stále do kopce.
  
Via Monte S. Michele se prolíná s náměstíčkem Piazza Gabriele D´Annunzio.

Tady, ve Via Monte S. Michele 87, kde se nachází Bar Palmisano Caterina, je vstup do obchodu se suvenýry. Skrz obchod je možné vyjít zdarma na střechu trulla a kochat se pohledem na množství trull pod námi. Dohlédneme odtud i na čtvrť Rione Aia Piccola i kostel Parrocchia di Santa Lucia.
  
Z náměstí vybíhá ulice Via Monte Sabotino.

My pokračujeme stále nahoru ulicí Via Monte Pertica, kde si z blízka můžeme prohlédnout bíle namalované znaky na střechách domů. Dokonce i špice střech jednotlivých domů jsou různé.
  
Z této ulice vybíhá malá pitoreskní ulička Vicolo D´Annunzio, obklopená truhlíky s květinami. V čísle 1 se nachází ubytování "Trullo Vicolo Fiorito".

Na vrcholu kopce, na ulici Via Monte Pertica 16 byl postavený r. 1927 kostel Chiesa di St. Antonio da Padova (Parrocchia Sant´Antonio di Alberobello) ve stylu trulli a tím pádem zapadá do zdejší čtvrti Rione Monti. Byl postavený stejnou technikou jako trullo s několika moderními prvky inspirovanými románskou a apulskou architekturou jedním z posledních žijících mistrů stavitelů trull.
 
Naproti kostela se rozkládá park, kde je dětské hřiště a stánky s jídlem, hraje hudba. My jsme si snědli svačinu. Na jedné straně parku, ve Via Cadore 11 stojí socha Padre Pio.

Ulicí Via Monte Cucco směřujeme zpátky dolů. V čísle 4-6 se nachází obchůdek Mostra del Trullo. Na stěnách visí fotografie známých herců.
 
Přešli jsme do ulice Via Monte Sabotino, která nás vyvedla opět na hlavní cestu Largo Martellotta.
  
Po schodišti v ulici Via Contessa Acquaviva jsme se dostali na vyhlídku Belvedere Santa Lucia - Belvedere vista Trulli (Via Contessa Acquaviva 13), odkud můžeme přehlédnout velký kus Rione dei Monti.
  
Vedle stojí kostel Parrocchia di Santa Lucia (Via Indipendenza 4). Před ním se nachází náměstí Piazza Plebiscito (Piazza Giangirolamo) s fontánou.

To už jsme v podstatě u radnice. Po Corso Vittorio Emanuele míříme k bazilice. Tentokrát ji obcházíme zprava a ulicemi Via Monte Calvario a Via Monte Grappa se vracíme zpátky k autu.
 

Odjíždíme ve 13:30. Další trulli naleznete ve venkovském prostředí kolem silnice k nedalekému městu Martina Franca a u silnice vedoucí údolím Valle d´Itria z Martina Franca do Locorotondo, kam se podíváme zítra. Dneska máme ještě namířeno do 69 km vzdáleného města Matera. Trasa vede přes Noci, Monte Imperatore a po silnici SS7 (Strada Statale 7) až do města Matera a zabere přibližně 1:10 hod. Projíždíme krajinou, která mi připomíná Toskánsko. Aut je na silnicích naštěstí poměrně málo.

MATERA se nachází 80 km jižně od Monopoli, již v regionu Basilicata, ne Apulie. Doporučuji sem jet odpoledne a být tady část dne i večera. Odpoledne město dostane syté barvy odpoledního slunce. A také západ slunce je v Mateře nádherný a neopakovatelný.

Fascinující středověké město Matera na jihu Apeninského poloostrova patří k nejstarším dosud obývaným městům na světě. Město lidé obývají již 9000 let, od dob paleolitu. Nejdříve osídlili zdejší jeskyně, coby přirozená útočiště, a v průběhu staletí nad nimi vybudovali unikátní stavby. Po období neolitu tu žili zemědělci, což vedlo k odlesnění okolní krajiny a problémům se zásobováním vodou. Systém distribuce vody po městě pochází již z doby bronzové. V době bronzové a železné již lidé mohli díky kovovým nástrojům si skalnaté prostředí přizpůsobovat. V měkké sopečné vyvřelině hloubili obytné prostory a podzemní zásobníky vody. Z vytěženého tufu stavěli zdi a chodníky. Po Řecích ovládali Materu Římané, ve středověku byla citlivým místem na hranici mezi byzantským východem a západem.

Pozoruhodností Matery jsou tzv. sassi, obydlí vyhloubená v několika vrstvách do skály. V 11. století se na skále mezi Sassi začalo formovat opevněné městské jádro, dnes nazývané Civita, jehož dominantou je katedrála. V roce 1270 tu dostavěli katedrálu a ve stejném století začali budovat františkánské a dominikánské kostely a kláštery. Díky opevnění a strmé skalnaté struktuře si obě Sassi (Sasso Caveoso a Sasso Barisano) žily svým venkovským životem odděleny od zbytku města, a proto se uchovaly v jen málo změněné podobě. Na významu získalo v roce 1663, kdy se stalo sídlem královského soudu a hlavním městem regionu Basilicata (dnes je hlavním městem Potenza). To vedlo ke stavbě nových kostelů a paláců pro šlechtu a úředníky v nové čtvrti Piano, kam se v průběhu 17. a 18. století začali stěhovat bohatší obyvatelé. V Sassi zanikaly skalní kostelíky a kaple. Ve 30. letech minulého století některá obydlí neměla ani okna a dveře, jen díru ve stropě, přes kterou se lezlo pomocí žebříku. Rodiny často žily v jedné místnosti společně s domácími zvířaty. Dětská úmrtnost byla kvůli malárii a úplavici až padesátiprocentní. V 50. letech italská vláda označila Sassi za italskou ostudu a  obyvatelstvo, přibližně 15 000 lidí násilně vysídlila ze sassi do nových domů na předměstí Piccianello. Následně byla tato část města oficiálně vyčištěna. V posledních desetiletích obě čtvrti Sassi znovu ožily.

https://www.ceamatera.it/
http://www.isassidimatera.com/
http://www.comune.matera.it/
http://www.aptbasilicata.it/Main-Sites.49+M52087573ab0.0.html
https://www.sassitour.it/

 

Nejdříve míříme do přírodního parku Parco della Murgia Materana, který se rozkládá na ploše 8000 ha v oblastech Matera a Montescaglioso. Najdeme tady přibližně 155 skalních kostelů chiese rupestri ze 13. století s freskami. Některé jsou uzamčené, aby je nezničili vandalové a dostanete se dovnitř pouze s licencovanými místními průvodci, s nimiž lze domluvit prohlídky.

Ovšem silnice Contrada Murgia Timone, na kterou chceme odbočit ze silnice SS7, a která vede do oblasti Murgie známé jako "Murgia Timone" (od slova timo = tymián, mateřídouška) je dnes odříznutá policií a nepřístupná. Jelikož italsky neumíme, nerozuměli jsme policistům proč je silnice uzavřena. Nedá se nic dělat.

Mimo jiné se tam nachází návštěvnické centrum Centro Visite Jazzo Gattini (duben - říjen 9:30-18:30, jinak do 16:30). 

Na konci silnice, kde se dá zaparkovat se nachází vyhlídka na Materu a Sassi - Belvedere di Murgia Timone (Belvedere su Matera e Sassi) a také skalní kostel Chiesa Rupestre della Madonna delle Tre Porte z 12. stol. s nástěnnými freskami, které mají velkou historickou i uměleckou hodnotu.

Rovněž v této části parku najdete jeskynní kostel Chiesa di San Falcione nebo San Canione, jeden z nejstarších skalních kostelů v Mateře. Pochází z 9. století. Najdete tam krásnou fresku zobrazující "představení Ježíše v chrámu", na středním sloupu je potom freska sv. Mikuláše.

U cesty se nachází další kostel Chiesa Rupestre di San Nicola alla Murgia dell'Amendola.

My jsme tedy zamířili o kousek dál do jiné části parku, oblast Murgie - Murgecchia. Odbočujeme ze silnice SS7 a po prašné silnici jsme dojeli až ke skalnímu kostelu Chiesa Rupestre della Madonna Delle Vergini.
  
Kromě toho velmi pěkného kostela, který byl uzavřený, se nám odtud naskýtá dechberoucí výhled na město Matera, které se vypíná nad hlubokým a strmým kaňonem říčky Graviny (Torrente Gravina). Úplně nám spadla brada a zůstali jsme v němém úžasu. Něco tak nádherného jsem už dlouho neviděl.
 

Odtud jsme chtěli dojít ještě ke kostelu Chiesa della Madonna del Monteverde, kde se natáčela scéna z filmu Umučení Krista. Některé části Sasso Caveoso jsou tak mystické místo opředené kouzlem, kvůli kterému si jej vybrali mnozí filmaři, například Mel Gibson pro svůj film Umučení Krista nebo film Omen. Natočilo se tady přes 40 historických filmů, nejčastěji z biblického období (Evangelium podle Matouše z r. 1964, Král David), díky čemu si město vysloužilo přezdívku "druhý Jeruzalém". Ovšem jeden místní nám řekl, že je to tak hodinu pěšky, tak jsme to vzdali. Parkem vedou různé stezky po kterých se dá vydat a prozkoumat skalní a jeskynní obydlí, pokud máte dostatek času.

Když jsme se nabažili pohledu, což se asi nikdy úplně nedá, ale bohužel nemůžeme tady strávit celý den, jsme se autem přesunuli k historickému centru města Matera. Ze silnice jsme ještě zahlédli další zajímavý skalní klášter Santuario Santa Maria della Palomba.

Zaparkovali jsme zadarmo na ulici Via Lanera nedaleko nedokončeného Castello Tramontano z 16. stol. Také se dá bez placení zaparkovat na ulici Via Castello. Odtud je to jen kousek do starého města.

Prohlídku města jsme započali a také zakončili na náměstí Piazza Giovani Pascoli. Najdeme tady Palazzo Lanfranchi (Piazza Pascoli 1). Uvnitř se nachází obrazárna Pinacoteca - Museo Nazionale Palazzo Lanfranchi s malířskými díly 17. a 18. stol. 

Mezi náměstími Piazza G. Pascoli a Vittorio Veneto přes Piazza San Francesco vede reprezentativní korzo. Na ulici Via Domenico Ridola se nachází monumentální budova Museo Archeologico Nazionale Domenico Ridola. Kolem dokola je spousta restaurací, kaváren a barů.
 
Na téže ulici stojí ještě katolický kostel s elipsovitou fasádou z r. 1770 - Chiesa del Purgatorio.

Vedle Palazzo Lanfranchi se nachází Caffè Lanfranchi.

A hned vedle něj nádherná panoramatická vyhlídka Belvedere Piazzetta Pascoli. Skalnatý sráz pod vyhlídkou a jeho protilehlé svahy jsou chaoticky posety jeskyněmi a malými domky. I domy často představují jen vylepšené či dostavěné jeskyně. Na úzké příkré uličky mezi nimi navazují schodiště. Chodníky a schody často vedou po střechách staveb. Je to nejstarší část Matery, zvaná Sasso Caveoso. Za skalnatým ostrohem, na kterém se tyčí katedrála, leží další podobná čtvrť, Sasso Barisano. Spolu se nazývají Kameny Matery, Sassi di Matera a jsou od roku 1993 zapsané na seznamu UNESCO. V roce 2019 bude Matera Evropským hlavním městem kultury společně s bulharským Plovdivem. Tomu odpovídají i stavební práce, které probíhají na každém rohu. Sassi představují světový unikát, jedno z nejdéle trvale obydlených míst na světě. Jen několik desítek metrů nad tisíce let starými jeskyněmi stojí několikapatrové činžáky, postavené po válce. Křivolaké uličky, jeskynní obydlí, i skalní kostely vytesané přímo ve vápencových skalách v pusté a vyprahlé krajině. To je stará část Matery.
 
Čtvrť Sassi se dělí na dvě části, Sasso Caveoso a Sasso Barisano, a dostanete se k ní z mnoha míst v centru města. Někde je cesta značena, někde ne. Labyrint jeskyní obydlených od prehistorických dob uvidíte ze speciálně postavené silnice, vyhlídkové trasy pro turisty, Strada Panoramica dei Sassi, která prochází oběma částmi. My jsme šli opět podle Google map. Pokud chcete proniknout do hloubky zdejší atmosféry, případně si prohlédnout jeskynní kostely vyhloubené ve skalách, chiese rupestri, které zde vyhloubili mniši mezi 8. a 13. stoletím, tak musíte z trasy odbočit. Jeskynních kostelů je tady více než 120. Mnoho kaplí ve skále zabrali v 15. století venkované. Tak začalo osidlování jeskyní. Do 18. století se již z některých budov před jeskyněmi staly v celku honosné vily a kláštery. Jeskynní kostely jsou často zdobené starobylými freskami na nepravidelných stěnách. Dnes je bludiště uliček a schodů Sassi téměř liduprázdné.

Vstupné do skalních kostelů v zóně Sassi je pro dospělého 3 eura za 1 kostel (Chiesa di Santa Maria di Idris + San Giovanni in Monterrone, nebo Santa Lucia alle Malve nebo San Pietro Barisano). Případně si můžete koupit kombinované vstupné za 5 eur pro2 skalní kostely. Můžete si vybrat mezi Chiesa di Santa Maria di Idris + San Giovanni in Monterrone, Santa Lucia alle Malve a San Pietro Barisano. Za 6 eur získáte vstup pro všechny 3 výše uvedené skalní kostely, což vyjde nejvýhodněji. 

Ze 120 skalních kostelů v Sassi vynikají: Chiesa di San Pietro Caveoso, Chiesa di Santa Maria di Idris e San Giovanni in Monterrone, Chiesa di Santa Lucia alle Malve, Convicinio di Sant´Antonio.

Křivolakými uličkami jsme sešli na ulici Via Bruno Buozzi, kde se v čísle 24 nachází obchůdek Pane a Pomodoro. A před ním je vystavený pane di Matera IGP, chleba vyrobený ze 100% místní pšeničné krupice umleté z tvrdé neboli tvrdozrnné pšenice (triticum durum) neboli semolina (semolinová mouka). Je v podstatě totožný s chlebem z Altamury, což je jiná vesnice. Chleba z Altamury (Pane di Altamura) se jako první a jediný chleba může pochlubit ochrannou známkou původu DOP. Peče se stejnou metodou jako v 16. století. V peci se topí dubovým dřevem, kůrka má být silná 3 mm, střídka má být slámově žlutá,...
 
Touláme se čtvrtí Sasso Caveoso mezi starými skalními domy. Kamenná dlažba většiny chodníků pěkně klouže. Procházíme uličkami Vico S. Leonardo.
 
Uličky nás dovedly do oblasti Rione Casalnuovo, která je součásti čtvrti Sasso Caveoso. Naskýtají se nám odtud úžasné výhledy na Parco della Murgia Materana s jeskynními obydlími a kaňonem řeky Gravina, a také na čtvrti Sasso Caveoso a Barisano. Proplétáme se mezi skupinkami turistů s průvodci.
 
Došli jsme ke skalnímu kostelu Convicinio di Sant´Antonio (Rione Casalnuovo) s freskami. Ale byl uzavřený. Nahlédli jsme do sklepení kostela. Celá čtvrť Rione Casalnuovo vypadá jako proděravělý Ementál.
   
Casa Grotta Del Casalnuovo (Rione Casalnuovo 308, denně duben - říjen 9:30-19:30, listopad - březen do 17:30, vstupné 2 eura s automatickým audioprůvodcem). Je to muzeum, kde si můžete udělat představu o tom, jak se žilo v jeskynních obydlích v Sassi. Skládá se z 5 místností vykopaných ve třech podlažích s připojenou stodolou a sklepem. Uvidíte zde nábytek a původní potřeby pro domácnost z r. 1958. Koupil jsem si lístek a šel si ho prohlédnout a taky se zchladit. Spolu se mnou se tam nahrnula skupinka Italů.

     
V konečném důsledku mi to přišlo vhod, protože hned vedle se nachází krypta vytesaná ve skále ve třech podlažích, La Cripta di Sant´Andrea z 12. -13. stol. (Rione Casalnuovo 309, denně duben - říjen 9:30-19:30, listopad - březen do 17:30), do které se platí samostatné vstupné další 2 eura s audioprůvodcem (event. kombinované vstupné do obou částí za 3 eura), a já jsem tam proklouznul bez placení právě se skupinou Italů. V nejspodnějčí části se nachází zbytek fresky na zdi a v zemi kosterní pozůstatky.

   

Stejnou cestou se musíme vrátit a procházíme oblastí Rione Malve. V Rione Malve č. 75 se nachází dům, jehož okap podepírají zvířecí kosti, jak jsme se dozvěděli od jiných průvodců. Fotím jednu fotku za druhou. Nevím, kam se dříve dívat.
   
V oblasti Rione Malve jsme našli i katolický skalní kostel Chiesa di Santa Lucia alle Malve (duben - říjen 10-19:00 jinak do 16:00, vstupné 3 eur, ev. kombinované vstupné viz. výše). Nachází se v tzv. albánské čtvrti, kterou osídlili uprchlíci z Albánie v 15. stol. Starobylý benediktinský klášter byl postavený v 9. - 10. stol. Uvnitř najdeme nádherné fresky v byzantském stylu z pol. 13. stol.

Chiesa di Santa Maria di Idris e San Giovanni in Monterrone (Via Madonna dell´Idris, duben - říjen 10-19:00 jinak do 16:00, vstupné 3 eur, ev. kombinované vstupné viz. výše). Kostel je postavený na kuželovité hoře Monte Errone uprostřed čtvrti Sassi a najdete uvnitř fresky ze 14. stol. Ten je fakt zvláštní jak se vypíná na té skále a je vidět z mnoha míst ve městě.
 
Z náměstíčka Piazza Madonna de Idris se naskýtá hezký výhled na kostel Chiesa di San Pietro Caveoso pod ním, Parco della Murgia Materana i na čtvrť Sasso Barisano, jíž dominuje věž katedrály.
  
Scházíme pod něj, na ulici Via Madonna dell´Idris, kde se nachází i Muzeum moderního umění Momart.

Via Bruno Buozzi nás přivedla na náměstí Piazza San Pietro Caveoso, uprostřed čtvrti Sasso Caveoso. Z náměstí se naskýtá opět pěkný panoramatický výhled. Dominantou náměstí je ale rozsáhlý kostel Chiesa di San Pietro Caveoso (vstup je zdarma). Nad ním se vypíná na skále kostel Chiesa di Santa Maria di Idris e San Giovanni in Monterrone. Uvnitř kostela je krásný a zajímavý dřevěný malovaný strop a různé fresky. Opravdu je moc hezký tak si ho nenechejte ujít.
     
Pokračujeme po silnici Via Madonna delle Virtù, která lemuje hluboký kaňon říčky Graviny (Torrente Gravina), přes kterou se klene závěsný most Ponte Tibetano della Gravina. Za ním se rozkládá Parco della Murgia Materana s vyhloubenými jeskyněmi, kterými je posetý. Vidíme v dálce i skalní kostel Chiesa Rupestre della Madonna Delle Vergini, u kterého jsme byli jako první.
 
Míjíme další skalní kostel Convento di Santa Lucia e Agata alla Civita (Via Madonna delle Virtù 131).

A to už jsme volně přešli do čtvrti Sasso Barisano. Procházíme kolem Chiese Rupestri di San Nicola dei Greci e Madonna delle Virtù (Via Madonna delle Virtù, duben - říjen 10-19:00 jinak do 14:00, kromě neděle, vstupné 5 eur).

Před námi se na skále vypíná kostel Chiesa e Convento (Parrocchia) di Sant´Agostino (Via D'Addozio), ke kterému jsme za chvilku došli. Z jeho terasy je krásný výhled na Sasso Barisano (Civita) s katedrálou. Ale hlavně se uvnitř kláštera nachází skalní kostel nebo chcete-li Cripta di San Giuliano s nádherně zachovalými freskami z 15. stol. přístupná z hlavní kostelní lodi (duben - říjen 10-19:00 jinak do 14:00, kromě neděle, vstupné je dobrovolné). Nenechte si to ujít.
     
Vynechali jsme Palazzo del Casale (Via Casale 63) a zamířili rovnou ke skalnímu kostelu Chiesa San Pietro Barisano s hezkou zvonicí (Via S. Pietro Barisano, Piazza San Pietro Barisano, duben - říjen 10-19:00 jinak do 14:00, vstupné 3 eur ev. kombinované vstupné viz. výše).
 
Lehce se dá minout malý, ale hezký kostelík Chiesa di San Biagio (Piazzetta San Biagio, kde se spojuje Via San Biagio a Via T. Stigliani) z r. 1642, který je spojený se sousedním domem.

Na náměstí Piazza San Giovani najdeme kostel Chiesa San Rocco, budovu univerzity Universita degli Studi della Basilicata a také hezký kostel Parrocchia San Giovanni Battista ze 13. století (Via San Biagio).
 
Z Via San Biagio, která nás dovedla na náměstí Piazza Vittorio Veneto, vede hezký průchod Via Rosario, v jehož oblouku najdeme edikulu, které známe z Monopoli.

Piazza Vittorio Veneto je náměstí z r. 1880 s úžasným panoramatickým výhledem na Sasso Barisano z vyhlídky Belvedere Luigi Guerricchio.

Vedle vstupu na vyhlídku stojí zajímavý kostelík La chiesa di Materdomini se zvonicí.

Dominantou náměstí je katolický kostel Chiesa San Domenico ze 13. století.

Palombaro Lungo (denně 10-13:30 a 15:30-18:00, vstupné 3 eura) byl největší nádrží starobylého města, jedinečné místo, které můžete stále obdivovat. Kvůli nedostatku dešťů v tomto regionu, byla potřeba uchovávat vodu klíčovým zdrojem pro přežití občanů. Jednou ze zvláštností této zásobárny odpadní vody je její umístění. Ve skutečnosti je umístěna pod centrálním náměstím "Piazza Vittorio Veneto". Tady se nacházíte v podzemí města, v jeho skryté a tajné části.

Velkou část náměstí zabírá bývalý Palazzo dell Annunziata.

Na Piazza Vittorio Veneto 39 najdete Info Matera - informační centrum (denně 9-20). 

A jen 280 m od náměstí V. Veneto na ulici Via de Viti de Marco 9 najdete další Turistickou informační kancelář (Po a Čt 9-13:30 a 16-18:30, Út, St, Pá, So 9-13:30), kde můžete získat různé mapy města.

Kromě obchodů, kaváren a restaurací, kde se schází hodně lidí stojí na náměstí Fontana Ferdinandea.
 
Pokračujeme ulicí Via delle Beccherie, kde se v čísle 53 nachází dům se zajímavým gotickým balkonem.

Na Via delle Beccherie 62 se nachází malé náměstíčko Piazzetta delle Cittadinanza Attiva se sochou výrobce kotlů - Al Calderaio.

Piazza del Sedile je staré politické a administrativní centrum města, kterému dominuje Palazzo del Sedile Conservatorio Statale di Musica E.R. Duni (Piazza Sedile 2), konzervatoř nesoucí jméno hudebního skladatele 18. století, rodáka z Matery, Egidia Duniho. Impozantní budova v dřívějších dobách sloužila jako ženský klášter a následně jako městská radnice. 
 
Vpravo se vypíná zvonice barokního kostela Chiesa di San Francesco D´Assisi, do kterého je vstup z vedlejšího náměstí Piazza S. Francesco. Kostel ze 17. stol. je postavený na dvou starších chrámech, jejichž pozůstatky včetně fresek z 11. stol. si můžete prohlédnout v průchodu ve třetí kapli nalevo. Fresky zobrazují návštěvu Matery papežem Urbanem II. v roce 1093. Nad hlavním oltářem osmidílný polyptych od Bartolomea Vivariniho. Upomíná na pobyt sv. Františka z Assisi v Mateře v roce 1218. Zrovna se rozezněly zvony, což dodaly místu tu pravou středověkou atmosféru.



Na náměstí se pohybují skupinky lidí v historických kostýmech.

Na rohu náměstí Sedile stojí dům s růžovou fasádou - Conservatorio Statale di Musica E.R. Duni Biblioteca.

Naproti nám. Sedile, vede z ulice Via Duomo průchod Gradoni S. Antonio.

Ulice Via Duomo je hlavní přístupovou cestou pro nejvyšší a nejstarší část města zvanou "Civita", jejíž dominantou je katedrála. Je vymezena dvěma starobylými bránami "Porta di Juso" a "Porta di Suso". Je z ní pěkný výhled dolů na čtvrť Sassi. Procházíme branou Porta di Suso (Porta di Juso jsme neobjevili). Vpravo je palác Palazzo Santoro z roku 1448 s nádherným vstupním portálem a balkonem.
 
A to už jsme na náměstí Piazza Duomo s krásným panoramatickým výhledem. Z něj vede schodiště Salita Castelvecchio. Také se tady nachází Palazzo Gattini, v němž je myslím nyní hotel.
 
Ale hlavní dominantou náměstí i celého města je Cattedrale di Maria Santissima della Bruna (denně 9-19:00, vstup zdarma). Zrovna uvnitř probíhá mše a tak je katedrála plná lidí. Dokončena byla r. 1270 na místě bývalého benediktinského kláštera sv. Eustacha. Dodnes si uchovala výrazný apulsko-románský styl. Nachází se na nejvyšším a nejstarším místě ve městě zvaném "Civita", takže je vidět v podstatě z každého místa ve městě. Zaujme neobvyklou sochařskou výzdobou. Na hlavní fasádě mezi postavami apoštolů sv. Petra a Pavla stojí socha "Madonna della Bruna", patronky města, na jejíž počest se 2. července pořádá slavnost a krásná rozeta. Uvnitř freska ze 13. stol. zachycující výjevy Posledního soudu.
   

Oklikou jsme se vrátili na místo, kde jsme vyšli, tedy na náměstí Piazza G. Pascoli. Tady jsme v ulici Via Domenico Ridola 37 zakotvili v 19:15 v pizzerii Panetteria Focacceria 5 LIRE. Zaujala nás tím, že připravují netradiční pizzu, respektive těsto se připravuje z jiné mouky, myslím si, že semolinové, ale nevím. Sice nás čeká ještě kus cesty domů, ale než bychom dojeli, tak bychom asi umřeli hlady. Proto jsme se rozhodli si dát jídlo tady. Martin si vybral výseč pizzy Margherita s prosciuttem za 2,50 eur. Já jsem zvolil za 5 eur celou menší kulatou z jiného těsta než Martin, na které byly krevety, sýr, nějaká zelenina a bohužel majonéza, kterou jsem si zaměnil se sýrem. Kdybych věděl že je to majonéza, tak bych si vybral jinou. Část jsem setřel. Dá se sedět uvnitř, ale my jsme zvolili místo venku na balkoně s nádherným výhledem na celé město. Naskytl se nám poslední kouzelný pohled na město v zapadajícím slunci. Lepší závěr dne jsme si nemohli ani přát.

     

Před námi je kus cesty domů (84 km), už se stmívá a větší část jedeme za tmy. Už jsem po celém dni unavený a oslňují mně protijedoucí auta, kterých je mraky, takže jedu hodně pomalu. Navíc neznáme cestu a jedeme jen podle navigace. Vyjíždíme v 19:45 a v Monopoli jsme ve 21:40.  Jedeme přes město Putignano, které mimochodem by taky stálo za kratší návštěvu, ale bohužel dny chybí. Příště :-).

PUTIGNANO (22 km z Monopoli, autem 30 minut) - městečko na začátku údolí Valle d´Itria

* turistické informační centrum Ufficio Turismo IAT (Piazza Plebiscito 18)
* Palazzo del Balì (Piazza Plebiscito) - postaven ve 14. stol., ve středověku sídlo maltských rytířů
* Chiesa de S. Pietro Apostolo (Piazza Plebiscito, Via Castello 4) - katolický kostel vysvěcený r. 1158, patří k nejvýznamnějším památkám v Putignanu, kostel byl r. 1474 přeměněn do současné podoby pod nadvládou maltských rytířů
* Palazzo del Sedile (Piazza Sedile 22) - po staletí sídlo městské vlády s hodinami a znakem města, postaven r. 1603
* kostel Chiesa di Santa Maria La Greca (Via Santa Maria) - kostel stál na tomto místě již od roku 1365, zvonice
* Convento e la Chiesa di Santa Chiara (Via S. Chiara 22-26) - klášter z r. 1719, malý kostel je z 19. stol.
* Chiesa e Convento delle Carmelitane Scalze (Via Castello 26) - jedna z nejzajímavějších budov ve městě, klášter postavený r. 1568, sloužil až pro 80 jeptišek, dnes je v horním patře knihovna, velmi pěkná studna s kamenným obloukem
*  Palazzo Colavecchio (Via Conte Stella 2, Via San Lorenzo) - jedna z nejzajímavějších staveb ve městě z přelomu 18. a 19. stol., nyní soukromá rezidence, na hlavní fasádě je řada balkonových dveří

* jeskyně Grotta di Putignano / Grotta del Trullo (SS172 tratto Putignano-Turi, denně, červen-září 9-12:30 a 14:30-18:30, s průvodcem, vstupné 5 eur) - malá, ale krásná jeskyně, levnější a kratší prohlídka, než v Grotte di Castellana. Její výzdobu tvoří lesknoucí se růžový alabastr. Jediná jeskyně pod trullem postaveným roku 1935. První turistická jeskyně v Apulii. Snadný přístup v 1,5 metrech pod zemí po točitém schodišti se 45 schody. 

A když už jsem zmínil jeskyni v Putignanu, tak nemůžu nezmínit jeskyni Grotte di Castellana, kterou najdete v městečku Castellana Grotte pouhých 16 km JZ od Monopoli. Dojedete sem půjčeným autem za 25 minut nebo autobusem z Piazza S. Antonio v Monopoli. Z autobusové zastávky je to k jeskyni jen pár kroků. Jméno jeskyně pochází právě z názvu města.

Grotte di Castellana, kterou najdete na nám. Piazzale Anelli, je překrásná podzemní jeskyně s čarokrásnou krápníkovou výzdobou, skutečné mistrovské dílo přírody v hloubce 70 metrů. Je to největší krápníková jeskyně v Itálii a 2. největší jeskynní komplex v Evropě. Rozkládá se v délce 3300 metrů uvnitř Murgianských hor. Je výsledkem působení vody po dobu 90 milionu let.
Otevřeny jsou celoročně. Prohlídky od dubna do července: dlouhé (3 km, 2 hod) v angličtině v 11 a v 16:00 cena 16 eur, krátké (1 km, 50 min.) v 9:30, 13:00, 14:30 a v 18:00, cena 12 eur. Nutné zde být 30 minut předem. Na recepci ubytování v Monopoli možno získat kartičku na slevu na vstupném 10%.
Výtah vás sveze do nejrozlehlejší jeskyně La Grave 60 m pod povrchem, dlouhá 100 m a široká 50 m. Je to jediná jeskyně přístupná z venčí. Celkem jsou tady výtahy dva. Odtud se vine přes 1 km dlouhý systém různě pojmenovaných jeskyní. 3 km prohlídka končí v nejimpozantnější z nich, Grotta Bianca, Bílé jeskyni, s neuvěřitelným množstvím krásných bílých alabastrových stalaktitů a stalagmitů. Prohlídka s průvodcem zabere 2-3 hodiny, protože prohlídkový okruh měří něco kolem 3 km. Teplota uvnitř je konstantní, 14-18°C, takže teplé oblečení přijde vhod.
Nad jeskyněmi je vyhlídková věž a speleologické muzeum.
Vyprahlý vápencový terén plošiny Le Murge (Murgia), který se oblasti dotýká, pohlcuje celé řeky a vytváří krajinu s hlubokými roklemi a četnými jeskyněmi.

Ale to jsem trošku odbočil. Do Monopoli jsme přijeli ve 21:40 a máme za sebou dnes najetých 184 km. Na bezplatných parkovištích je totálně plno a auta krouží kolem dokola a hledají místo na zaparkování. Beznadějně. Je neděle večer a všude jsou davy lidí. Nakonec jsme našli místo na nám. Piazza Vittorio Emanuele II. na modrých pruzích. Jsou tady parkovací automaty. Hodina stojí 1 euro. Platí si do 24:00 a potom od rána od 8:30. V automatu musíme zadat SPZ auta. Zaplatili jsme 3 eura na 3 hodiny, a co jsme ani nečekali, automat nám sám chytře spočítal dobu parkování od 21:44 do 9:15 ráno. Paráda. Chodí kolem policajti a lístky kontrolují, takže se neoplatí riskovat. Mamka už ležela. Něco jsme na pokoji ještě snědli a šli spát, protože ráno zase musíme vstávat a čeká nás zase celodenní cestování.