LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 22.3.2018 - klášter Shwe Yan Paya - Kalaw - Taung Kalat (Mount Popa) - Bagan

Budík jsme si dali na 6:30. Tun nás vyzvedne v 8. Po 7 hodině jdeme na snídani. Jelikož je tady dnes málo hostů, tak snídaně je servírovaná. Venku připravuje vajíčka, dal jsem si omeletu se zeleninou a palačinky. Na talířku nám přinesli opečenou slaninu a světlé párečky, talíř s ovocem - meloun, ananas. Dále džus, čaj, opekli jsme si tousty, máslo, marmeláda, croissant, mini muffiny. Káva.

Odjíždíme v 8 hodin. Dneska nás čeká přejezd do Baganu (6-7 hodin) a cestou návštěva Taung Kalat Monastery (Mount Popa) a jeskyně Shwe U Min Pagoda Cave. V autě má kamaráda, kterého vysadíme ve městě Kalaw.

Zastavujeme se v klášteře Shwe Yan Paya - Shwe Yan Pyay / Shwe Yaunghwe Kyaung (2,5 km od hotelu), který je nejfotografovanějším klášterem v oblasti. Je vybudován ze složitě vyřezávaného dřeva a je proslulý okny oválného tvaru, které vytvářejí dokonalý rám pro obrazy mladých noviců, kteří studují. Je to malebný dřevěný klášter na pilotách postavený z teakového dřeva natřeného na červeno z počátku 19. století. Je bohatě zdobený mozaikami a zlatými ornamenty. Stále zde žijí mniši a mladí chlapci studující Buddhovo učení. Kromě toho co nesmíme mít, je tady tabule s pokynem pro mnichy a novice, že mají zakázáno pózovat fotografům. Ale fotit si je můžeme. Můžeme nahlédnout do kláštera, konkrétně do dřevěné světící haly zvané thein, která má vyřezávané sloupy, stěny a oválná okna. Zajímavé jsou okna, dveře a barevný strop. Jsou tady mniši a spousta noviců v oranžových rouchách. Nahlížíme do jejich pokoje.
   
Chystají se do školy. Venku mají kadibudky a umyvadlo. Vykonávají ranní hygienu. Hodně noviců se vrací s ranní almužnou. Probíhají ranní modlitby. V další budově je jídelna a kuchyň. V jiné budově pak škola, kde se postupně schází s knížkami pod paží, a začíná jim výuka. Každý den kolem 11 hodin se mniši shromažďují k meditaci a umožňují návštěvníkům příležitost pozorovat nebo dokonce se zapojit do meditace.

Hned vedle, přes nádvoří, se nachází modernější bílá pagoda se zlacenou stúpou a dlouhou, pravoúhlou nízkou svatyní, zvanou pahto. Ta už není ze dřeva, ale z cihel a štuku. Uvnitř jsou stěny lemovány tisíci malými výklenky, z nichž každý obsahuje malou sochu Buddhy. Tyto sochy darovaly lidé z mnoha různých zemí. U každého je jméno člověka, který ji věnoval a z jaké země je. Spolu s barevnými (hlavně červenými) zdmi zdobenými skleněnými mozaikami a malovanými dlaždicovými podlahami vytvářejí živou a krásnou scénu.
 

V 8:50 pokračujeme dál. Už ráno o půl sedmé je venku 21 stupňů. Přes den se v tomto období teploty šplhají k 36-38 stupňům. Horka si užíváme dosyta. Kupodivu není moc vlhko. Cesta se klikatí do kopců. Je zúžená, protože se dělají dva nové pruhy silnice, aby se silnice rozšířila. Takže jedeme v koloně aut. Projíždíme mýtnou bránou. Motorky mýtné neplatí a nákladní auta projíždí přes váhu a platí podle váhy.

Před městem Kalaw (Shan State) je tabule s nápisem “welcome to Pineland”, asi proto, že všude kolem rostou pinie. V Kalaw vysazujeme toho chlápka a zastavujeme u Shwe Oo Min Cave Pagoda (setkáte se taky s názvy Shwe U minn Cave (Shwe Oo Min Paya, Shwe U Min Pagoda (Temple Cave). Dovnitř jdeme sami. Před vstupem do areálu se zouváme, i když jsme se hned zase obuli a zašli na toaletu. Tam by se bez bot jít nedalo. Hodně špinavé, zato u umyvadel mají i tekuté mýdlo. Nádrže na vodu a hrnky. Dva stánky s kytkami a tretkami. Za krabičku jahod chtějí 5000. Venku zlacené velké stúpy, menší výklenky a v nich různé sošky Buddhů z různých materiálů, některé jsou oblečené. U některých jsou položené obětiny a květiny. U každé je tabulka asi se jménem kdo ji věnoval. Vstupné se neplatí, respektive je dobrovolné. Sochy draků a v nich opět Buddha. Dvě spletité jeskyně a v nich opět tisíce soch Buddhů. Sochy jsou z mramoru, alabastru, týku a dalších materiálů. Je tam zima jako v jeskyni a chodí se boso, ale mají natažené zelené plastové koberce, aby to neklouzalo, protože je tam vlhko a ze stěn občas kape voda. Jeskyně je dobře osvětlená žárovkami. Ze stěn vyrůstají stalaktity. Posvátnost a význam těchto míst tkví především v tom, že spousta mnichů včetně těch, kteří byli osvíceni (tzn. že se z nich stali Buddhové), žila původně v jeskyních, když se ještě nestavěly chrámy a kláštery. Potom je ještě horní jeskyně neboli Upper Cave, jejíž vstup chrání dva bílí sloni. Od ní je pěkný výhled na celý areál. Je podobná té druhé. Obětiny a kytky u sošek. Venku jsou výklenky se sochami Buddhů seřazené do oblouku.
  

---------------------

Cestou se dá navštívit ještě Pindaya Village, 30 km (50 min. jízdy) od jezera Inle a 1:15 hod. jízdy od města Kalaw. Za vstup do města se na jižním okraji města v budce u silnice vybírá poplatek 2000 MMK. Je to malé město v Šanském státě v nadmořské výšce 1183 m n.m. Město je centrem etnika Taung-yo.

V centru města se nachází pěkné jezero Pone Taloke (Pone Ta Lote, Bote-ta-lote) a park. Jezero si nejlépe prohlédnete z restaurace Green Tea na západním břehu. Na severním břehu se nachází klášter s množstvím stúp. Nedaleko uměle vytvořeného jezera se pět dní v týdnu koná veliký trh. Všude v okolí roste spousta posvátných stromů banyánů. Město je ale hlavně známé díky impozantní jeskyni Shwe Oo Min (Shwe U Min) s tisíci sochami Buddhů. Pozor neplést se stejným názvem pagody a jeskyní ve městě Kalaw. Otevřeno je denně 6-18:00, vstup 3 nebo 5 USD nebo 3000 MMK. K jeskyni na vápencovém kopci vedou klikatící se krytá schodiště vybudovaná ve skalním srázu. Posledních 100 schodů si můžete ušetřit jízdou skleněným výtahem (9–12, 13–16 hod). K výtahu u silnice můžete dojet i autem. Samozřejmě se musíte vyzout. Posvátnost a význam těchto míst tkví především v tom, že spousta mnichů včetně těch, kteří byli osvíceni (tzn. že se z nich stali Buddhové), žila původně v jeskyních, když se ještě nestavěly chrámy a kláštery. Jeskyně je dlouhá 160 metrů a nachází se v ní 8049 soch Buddhů. Sochy jsou z mramoru, alabastru, týku a dalších materiálů. Nejoblíbenějšími jsou tři bronzoví Buddhové, kteří mají na sobě díky jeskynnímu prostředí neustále vlhký povlak a lidé věří, že když se jich dotknou, budou mít štěstí a zdraví. U vstupu do jeskyně stojí již od 3. stol. př.n.l. pagoda. Z vrcholu se otevírají krásné výhledy.

Necelé 3 km od jeskyně Pindaya najdete 200 let starý velký klášter Hsin Khaung Taung Kyaung postavený z teakového dřeva v tradičním šanském stylu a zdobený množstvím pozoruhodných rytin. Přístupný je zdarma, denně 24 hodin.

---------------------

My ale v 11:20 opouštíme město Kalaw a jedeme dál. Čeká nás asi 135 km. Ovšem samé serpentiny. Horská dráha šuvix. Je to jízda jen pro silné nátury. Velebnosti jdu blejt. Travel gum to jistí. Projíždíme horskou kopcovitou krajinou. Značka upozorňující, že je třeba troubit hlavně před zatáčkami. Projíždí tady i dlouhé kamiony, cisterny s benzínem. Snědli jsme banánový chlebíček koupený ještě v Loikaw. Kolem dokola rostou banánovníky. Poprvé za celou dobu pustil v autě CD. Konečně sjíždíme z kopců do rovné planiny. Podél cesty a po cestě se volně pohybují krávy zebu bílé barvy. Zastavujeme na pumpě, vzal benzín, umyl si auto hadicí, zašli jsme si na toalety. Na futrech jsem objevil strašilku. Zase přinesl vody do auta. Možná že to je tak, že když natankuje za určitou cenu, tak je dostane zdarma. Bral za 30 000 MMK. Pokaždé bere u pumpy DENKO a na lahvích je reklama DENKO. Tady je benzín ještě dražší, 890 MMK / litr 95. Benzínky jsou na každém rohu. A v zapadlých vesnicích je koupíte v lahvích u cesty.

Míjíme pohřební průvod. Rakev vezli v proskleném nazdobeném autě, vepředu dva nesli zvon a kolem a za nimi šla spousta místních. Projíždíme městem Meiktila s velkým stejnojmenným jezerem. Objevují se povozy tažené koňmi nebo voly. Krávy převáží na autech společně s lidmi. Včera rezignoval na svou funkci myanmarský prezident. Ráz krajiny se změnil. Suché planiny a mezi nimi stromy a palmy. Cesta nemá konce. Už jedeme 4 hodiny. Cesta není tak přeplněná, má nezpevněné krajnice, ale i přesto fičíme stovkou.

V 16 hodin jsme zastavili v Yangon Restaurant na Mount Popa Road ve městě Kyaukpadaung. Posadili jsme se v zahradě, kde mají malý sad dračího ovoce “Dragon fruit” neboli pitahaya, ale aktuálně bez plodů. Já jsem si dal smažené nudle s kuřecím masem za 2500 a Martin smaženou rýži s kuřecím za 2500, jasmínový čaj 500 a Martin whisky Grand Royal za 1000. Velké porce a dobré nudle, k tomu nahoře omeleta a malé křepelčí vajíčko. A 500 MMK byly taxy.

Pokračujeme ke klášteru Taung Kalat. Už dole jsem Tunovi říkal ať mi zastaví až bude dobrý výhled ať můžu udělat celkovou fotku. Ještě bylo ze spodu vše krásně nasvícené sluncem. Říkal ještě ne. Pak zastavil na vyhlídce, ta by byla docela fajn, ale slunce svítilo přímo proti. Takže fotka o ničem. A od té doby doby už nebyla příležitost chrám na skále pěkně vyfotit. Když jsme v 6 odjížděli, slunce už skoro zapadlo, říkám mu ať mi ještě někde zastaví na celkovou fotku a nic. Navíc jel pak jinou cestou. Takže jedna z věcí na kterou jsem se hodně těšil nevyšla. Samotný výstup pro mně nebyl až tak zajímavý jako samotná skála s chrámem na vrcholu. To je opravdu impozantní.
 
Posvátná a mystická, prudce se zvedající hora Mount Popa je vysoká 1518 metrů a je součástí vyhaslé sopky s obří kalderou. Nachází se v NP Mt. Popa 4 km východně od skály Taung Kalat. "Hora květin", jak zní její překlad, je místem kde se střetává buddhismus s animismem. Je to jedno z nejposvátnějších míst v zemi a každý Barmánec by alespoň jednou za život měl vykonat pouť na tuto horu. Hora je často nazývaná "myanmarský Olymp", protože je sídlem čtyř významných duchů Mahagiri. Jejich svatyně, Mahagiri Shrine, se nachází přibližně v polovině výstupu na vrchol, který zabere přibližně 4 hodiny.

Z úpatí samotné hory Popa jakoby vyrůstá kuželovitý skalnatý útvar nazývaný Taungkalat neboli Matčin kopec vysoký 737 metrů. Vchod na hlavní schodiště střeží dva velcí bílí sloni. Zaparkovali jsme přímo tady.

Naproti hlavnímu schodišti je svatyně všech 37 nátů v životní velikosti - Chrám duchů nat - Mahagiri shrine, kteří tady stojí v řadě a uprostřed je socha "královny matky hora Popa", Mai Wunna. Mezi dobré zvyky patří donést Popě kytici. Proto je tady hodně stánků, kde prodávají květiny. Panteon 37 nejvyšších nátů existuje v Barmě dodnes. Na hoře Popa panteonu vévodí její patronka, matka Popa (Mother Popa), v zeleném, ozdobená pavími pery.
Věří se, že na skále sídlí nejmocnější tradiční ochranní duchové - nátové - bůžci animismu. Nátové byli lidské bytosti, které nezemřely přirozenou smrtí. Hora je největším centrem uctívání nátů. Nátové jsou duchové mužů i žen. Buddha je bůh nejvyšší a nátové jsou jeho spirituální pomocníci. Aby se duchové nenahněvali, musí se dodržovat určitá pravidla. Nenosit červenou ani černou barvu, nepomlouvat, nenadávat a nekonzumovat na úpatí hory maso. Nesmíte tudíž mít na sobě nic červeného ani černého.


Schodiště je kryté nehezkými plechovými střechami a lemují ho krámky s tretkami a jídlem. Výstup na její vrchol po 777 různě strmých schodech mezi skupinkami drzých opic makaků zabere 45 minut a podél schodiště je několik svatyní duchů nat. Od určité části je nutné se zout a boty odložit do skříňky za peníze, nebo pod schody, nebo si je vzít s sebou. Žádné kraťasy, boty, ponožky, pokrývky hlavy a tašky kvůli opicím. Spousta místních s hadrem v ruce čistí schody a za to očekávají, že jim někdo zaplatí. „Donation for cleaning” každých 10 metrů. V horní partii potom už nikdo a je to humus. Břídí se mi po tom chodit boso. Je dobré si vzít s sebou čistící ubrousky. Některé schody jsou hodně prudké. Po cestě jsou místa s vodou a hrnkama na pití za peníze. Lákají místní do svatyní, aby tam platili za požehnání. Za vstup do chrámu se neplatí. Otravné opice jsou všude. Místní holky se jich bojí. Kradou vodu v petkách. Lidi je krmí kukuřicí, kterou kupují v malých papírových kornoutcích. Bordel neskutečný a špína všude. Hnus. Cestou a nahoře jsou různé svatyně. Lidi se modlí a dávají sochám peníze. Nahoře stupa a v ní sošky Buddhů a těm taky strkají peníze. Taky jsme dali 50 MMK.
 
Na vrcholové plošině vysokého sopouchu je vystavěný malý klášter Taung Kalat a pozoruhodná skupina chrámů, pagod, svatyní a několik zákoutí s figurínami nátů. Kromě toho je z vrcholu hory krásný panoramatický výhled do krajiny a na horu Popa. 3 x by poutníci měli udeřit na gong, aby oznámili svou přítomnost duchům hory. Na prohlídku stačí přibližně hodinka času. Sestup je horší.
  

V 18 odjíždíme do Baganu. Před námi je 50 km a 60 minut jízdy. Slunce zapadlo. Sedím vepředu. Poprvé jedeme za tmy. Světla mu moc nesvítí. Hodně turistů volí plavbu do Baganu z města Mandalay případně opačným směrem po řece Iravádí, ale většina z nich následně usoudila, že už by to znovu neabsolvovali. 150 km dlouhá plavba zabere 11 hodin a je to nudné.

Z velké části rovinatá planina centrálního Myanmaru rozkládající se mezi pohořím Shan a řekou Iravádí hrála v minulosti klíčovou roli v dějinách Myanmaru. Kromě tří bývalých hlavních měst - Bagan, Pyay a Taungoo se zde nachází i současné hlavního město Neipyijto. 

Na hotel přijíždíme v 19 hodin. Jsme ubytováni v BAGANU, v části Nyaung U, ve 3* Zfreeti Hotel, No. 407, 5th Thiripyitsayar Street, Nyaung U, Telefon: +95 9 259 628 745, Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Ubytování máme na 3 noci rezervované přes www.booking.com. Check-in je od 14:00, check-out do 12:00. Hotel má dobré umístění, 1 km od Shwezigon Pagoda, Gu Byauk Gyi Pagoda 1 km, Ananda Temple 4,5 km a v okolí je spousta restaurací.

Objednali jsme si dvojlůžkový pokoj standard twin, cena za pokoj s bufetovou snídaní pro 2 osoby na 3 noci 149 USD vč. daně 15% (3078 Kč). Platí se přímo v ubytování v místní měně nebo v USD, a to pouze hotově, neakceptují kreditní karty. Na recepci nám opět nechtějí vzít dvacetidolarovku zabarvenou od inkoustu.
Díky statusu Genius na Booking.com jsme zdarma jako welcome drink dostali ledový čaj.

Dva bývalé nízkonákladové hotely New Heaven a Golden Village byly v roce 2012 zbourány a byly místo nich postaveny 2 moderní budovy v baganském architektonickém stylu se 102 pokoji různého typu. Parkování je zdarma. K dispozici je směnárna, masáže za poplatek, půjčovna kol za poplatek (elektrokola za 3 USD  nebo 3000 MMK), prádelna. Wifi zdarma v celém areálu hotelu i na pokojích. Wifi heslo: warmly2018 na síť ZFREETI HOTEL WiFi 1. Internet je hodně pomalý, rychlost šíleně kolísá a to máme wifi router přímo u pokoje na chodbě. V lobby u recepce jak tvrdí by měl být nejrychlejší a je nejpomalejší. Nakonec "nejrychlejší" je na pokoji. Až tady se mi podařilo zaplatit kartou nákup voucherů na pohlednice online a následně je odeslat. 

Střešní restaurace s místní, thajskou, čínskou a evropskou kuchyní (pizza, těstoviny, sendviče, burgery) je k dispozici od 6:30 do 22:00 hodin. Podává se zde i snídaně od 6 do 9:30. V květináčích jsou tady nádherné bílé květiny plumérie.
Součástí hotelu je venkovní bazén, otevřený do 22 hodin. U bazénu jsou slunečníky, lehátka a plážové osušky. Hotelový areál je v pěkné zahradě.

Kufry nám zavezli na pokoj č. 357 v 1. patře. Výtah tady není. Výhled z okna je na druhou budovu. Pokoj je bez balkonu. Ptali se, zda chceme jednu velkou postel, nebo dvě oddělené. Pokoj není moc velký, jen 20 m². Opotřebení už je taky znát. Je tady dlažba. Telefon, noční stolek, málo zásuvek, lednička (denně 2 půllitrové vody), stolek, židlička, satelitní LCD TV, klimatizace, stojan na kufr, není žádná skříň jen tyč se 4 věšáky. Papuče, žabky v koupelně, tenké župany. Koupelna malá společná s WC, sprchovací kout částečně prosklený, ručníky, fén, kartáčky na zuby a pasty, mýdla, sprchový gel, šampon, tělové mléko, toaletní papír. Nefunguje větrák. Trezor je na všech pokojích kromě pokoje standard. Za chvilku přišli se sprejem proti moskytům a vystříkali pokoj. Komáři venku jsou, tak by byli i tady. 
 

V baru u bazénu si Martin dal panáka whisky Grand Royal za 2 USD (2700 MMK). Platí se hned.

Spát jdeme ve 22:15. S Tunem jsme domluveni na ráno na 8 hodin. Napsal jsem mu seznam věcí co bychom chtěli během těch dvou dnů navštívit.