LETEM SVĚTEM

Pondělí 26.3.2018 - Mindat - cesta do Mandalay

Vstáváme v 6:30 ať se ještě před odjezdem stihneme projít. Naštěstí když jsem usnul, tak jsem žádný hluk neslyšel, ale ráno už to zase bylo intenzivní. Jdeme na snídani, která se podává v jídelně o patro níže než je vstup. Nachystaný je v termosce zelený čaj, ve druhé termosce je horká voda a v překapávači káva. Dále dva druhy marmelády, máslo, banány, toastový chleba, plátkové sýry balené každý zvlášť, dali jsme si je do chlebů a zapekli v toastovači, a to i na cestu. Pak tu má topinkovač. Paní majitelka přinesla každému srolovanou vaječnou omeletu a v jedné misce smaženou rýži jen ochucenou bez dalších surovin. Přinesla talířek čerstvého avokáda. S sebou jsme si vzali banán a zapečený toast se sýrem.

V 8 jsme se šli projít. U hlavní cesty se strašně práší, všude červený prach, protože dělají silnici. Už po ránu se tvrdě pracuje, ženy i muži. Hodně lidí nosí roušky na obličeji, protože ten prach vleze všude a dusíme se. Do toho jezdí jedno auto či motorka za druhou. Domy mají někteří lidé překryté síťovinou, ale asi to moc nepomůže. Podařilo se mi vyfotit se s jednou paní na ulici, která měla tetování jako pavoučí síť. Ochotně a ráda se vyfotila.

Naopak někteří, a to nejen ženy s tetováním, ale i jiní kluci, děti, muži, ženy se otáčí zády, když si je chci vyfotit a čekají až odejdu. Jedné paní jsem se zeptal, ale odmítla, a zalezla do domku. Zato další, která bydlí ve dřevěném domku hned vedle našeho penzionu po levé straně vstala z terasy, něco povídala, pak šla k nám, ale chtěla nějaké peníze jinak se otáčela. Dali jsme ji 500, přepočítala si to a pak jsme si ji mohli fotit jak jsme chtěli. Měla potetovaný celý obličej.
 
Velké hotely tady nejsou, snad jsem jen zahlédl Mindat Hotel, jinak spíš menší penziony nevalné kvality, a za ceny jako jinde krásné 3 hvězdičkové hotely s bazénem. Zabruslili jsme ještě do vedlejších uliček, prošli kolem místní školky, obchůdku a skončili na trhu. Muži nosí přes rameno úzký bambusový košík, ve kterém nosí buď vodu nebo častěji palmové víno a vzadu mají zasunutý dlouhý nůž. Patří to k tradičnímu oblečení mužů v tomto státě. Hodně domků má venku dřevěné kadibudky. Sprchu a kuchyň s ohništěm mají taky venku pod přístřeškem. Myjí se taky venku, vedle domu mají nádobu s vodou a plastovou naběračku. Umývají se zahalení v longyi, někteří mají nataženou sprchu. Hodně domů je vysokých a mají až 3 patra. Umývárnu nádobí mají vystrčenou ven z většího okna, tam mají vbudovaný dřez nebo jen velké hluboké mísy, ve kterých umývají nádobí. Vodu mají nahoru vyvedenou v plastových trubkách venkem. Nedělám si iluze, že v tom nemyjí i nádobí pro nás a bůhví odkud je ta voda.
 
V 9 se vracíme k penzionu. Tun už tady je, ještě s nějakým kamarádem z Mandalaje, Mr. Win se jmenuje. Kufry už nám dali do auta, předem jsme si je snesli dolů. Po úzkém schodišti se to nosí blbě. 

Odjíždíme v 9:15. Čeká nás přejezd do Mandalay. Je to přes 300 km, přibližně 9 hodin jízdy. Cesty jsou tady stále hodně špatné a nedoporučuje se tady kvůli tomu jezdit v období dešťů, tedy od května do října. I když se na cestách pracuje, bude to trvat ještě hodně dlouho než to dají dokupy. Podél cest mají dělníci postavené jednoduché nízké přístřešky z bambusu a překryté plachtou kde přebývají. Auta i motorky si zkracují cestu kde se dá. Každý troubí a šíleně se práší. Dělníci mají většinou na hlavách typické klobouky z bambusu, šátek kolem krku a často i přes obličej, někteří roušky. V rukách přenáší různě hrubé kameny, rovnají na cestě jednotlivé vrstvy, pak lijou asfalt a poslední práci udělá teprve parní válec. Jedem po silnici Mindat - Pakokku Road.

V 11:15 zastavujeme v nějaké vesničce na pauzu. Projíždí kolem nás několik povozů tažených voly, nebo spíš zebu. V řece se lidi koupou, perou stylem že ženy mlátí ve vodě palicemi do prádla. O kousek dál malí kluci dovádí v řece a po skále jako na tobogánu se kloužou do vody. Je tady obchůdek a současně vývařovna, a také jejich obydlí. Tun si kupuje místní palmové víno do plastové láhve. Martin to zkouší, co mu nalili do hrnku. Barva kalná, vzdáleně to připomíná náš burčák, ale není to sladké, ale spíš kyselé. K tomu přinesli misku pražených arašídů se solí a smažené snad banány nebo něco jiného, ale to mi vůbec nechutnalo. Naproti je menší pumpa a v trávě zaparkované staré asi už nepoužívané auto. Benzín je tady ještě dražší než jinde, kolem 900 MMK za litr. Všude kolem zelená políčka. Venku na zemi suší hráškové nebo fazolové lusky.
 
Ve 14 hodin zastavujeme na oběd v Popa View Bar & Restaurant ve městě Pakokku v regionu Magway u benzínové pumpy, kde jsme tankovali. Venku suší na zemi na rákosové podložce rozložené červené chilly papričky. Obsluhují tady samé děti. Když jsme přišli do restaurace, tak se k našemu stolu postavili do řady čtyři děti, obsluha ve firemních tričkách. Jen jedna holka umí jakž takž anglicky. Menu je anglicky a vedle je to psané myanmarsky, aby si to číšníci mohli přeložit, když anglicky neumí. Ceny v něm ale nejsou. Druhý jídelníček pro místní je v myanmarštině a s cenami taky v myanmarštině. Objednali jsme si čepované pivo Mandalay premium za 1500, jedno čepované Kirin za 2000. Mají i Heineken. Ceny všeho kuřecího i kachny jsou 7000 MMK, bez příloh, přílohy jsou zvlášť. Objednali jsme si výborné smažené bramborové chipsy za 2000 a kačenu na plátky (může být i v celku) za těch 7000 MMK. Je pěkně opečená. Předtím nám přinesli arašídy. Kachnu už máme na stole, ale čekáme na přílohu. O talíře a příbory jsme si museli říct, přitom místní měli. Na stole byly hůlky. K jídlu přinesli lehce pálivou omáčku a k chipsům kečup. Když viděl že nám došly arašídy, tak vzal misku a přinesl doplněnou. Stejně tak to udělal s omáčkami, ale zbytečně, protože jídlo už nemáme. Byla to velká porce, takže jídla bylo dost pro nás dva. Ptám se jednoho kluka proč není ve škole, jestli má prázdniny. Tak mi odpovídá jak se jmenuje, to pořád opakuje dokola. Anglicky neumí ani ťuk. Není mu podle mně ani 15. Měl by se raději učit anglicky ve škole než obsluhovat v restauraci. Na toaletě není ani mýdlo ani papírové ručníky. Utíráme se jako už mnohokrát do toaletního papíru. Jindy to venku uschne samo. U pokladny sedí 4 ženské. Platíme celkem 13 100 MMK včetně tax.

Odjíždíme ve 14:40. U autoservisu Tun dofukuje pneumatiky. Na motorku se naskládali 3 dospělí a paní co seděla vzadu bokem ještě měla na rukách malé dítě. Síla. Helmu samozřejmě nikdo. Benzín si tu můžete koupit v lahvích a nalít trychtýřem.

Poprvé vidíme jet vlak. Mají tady úzkorozchodnou trať. Přejíždíme úzký most, přes který vedou koleje. Když jede vlak, auta musí počkat. Ani dvě auta se na mostě nevyhnou. Ale vedle se už staví nový most. Z 10 pilířů stojí zatím 4. Most vede přes boční rameno řeky Iravádí. Je to vyschlé řečiště. Most je za vesnicí Ywatamaik. Projíždíme větším městem Myingyan, skončila škola a davy studentů se vyřítili na motorce. Městem prochází velký průvod noviců, hodně malých dětí, ale už i starší. Jeden se veze dokonce na pozlaceném sedle na slonovi, jedou i nazdobené kočáry tažené voly. Do cíle nám zbývá ještě 100 km. Ještě že s námi jede ten jeho kamarád, aspoň si spolu celou cestu povídají. Ani chvilku nejsou potichu. Spolujezdec furt telefonuje. Asi to tady mají levné, protože se baví vždy hodně dlouho. Posledních 70 km jedeme po dálnici, která je z panelů. Uháníme “stovkou”.

V Mandalay, na stejné ulici kde je náš hotel, je slum. Na dělícím páse silnice jsou postavené stany a podobné chýše, kde bydlí ti nejchudší, kteří přišli z vesnic za lepším životem. Vláda jim dala byty naproti, ty prodali, a bydlí ve stanech. Dokonce tady mají uvázané koně a voly. No hrůza. Slunce už zapadá, takže dneska nestihneme výhled ze střechy hotelu na západ slunce nad řekou Iravádí. Navíc je všude bílo, nevím jestli prach, mlha nebo smog.

MANDALAY (Mandalaj) je kulturní a náboženské centrum Barmy. Mandalay je také důležité obchodní centrum, protože přes něj proudí na sever do Číny smaragdy, rubíny, ale taky heroin a opium. Mandalay byla hlavním městem před Yangonem. Je to 2. největší myanmarské město vzdálené 680 km severně od Yangonu. V současnosti je středem buddhismu v zemi. Prý zde žije až 60 % všech myanmarských mnichů. Sídlí zde buddhistická univerzita. Ve městě a blízkém okolí je přes 700 pagod, chrámů a svatyní i řada posvátných míst. Město založil roku 1857 král Mindon Min, předposlední vládce dynastie Konbaung, když sem přesunul kralovské sídlo z již nevyhovující Amarapury, a stalo se tak posledním královským městem předtím, než roku 1885 ztratila Barma svou nezávislost a stala se britskou kolonií. Nechal si tady postavit honosnou rezidenci - Mandalay Palace. Za 2. sv. války ovládali město Japonci.

V 18:05 přijíždíme k našemu 3* Ayarwaddy River View Hotel na Strand Road, Between 22nd & 23th Street, Thi Ri Mar Lar (West), Aung Myay Thar Zan Tsp. , Tel: +95 9 259 172 217, +95 9 264 945 (64 946, 72 373, 73 238, 64 957), Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Hotel se 63 pokoji se nachází 1,5 km od centra města, 10 min. jízdy od Kuthodaw Pagoda, Mandalay Palace a Mahamuni Buddha Temple (4,4 km), Mandalay Hill 8 km. Hotel zajistí taxi z letiště, které je vzdálené 33 km za cenu 15 000 MMK.

Hotel máme zamluvený přes www.booking.com na 4 noci. Check-in je od 14:00 hodin, check-out do 12:00. Objednali jsme si dvojlůžkový pokoj superior s výhledem na město. Všechny pokoje superior mají výhled na město. Výhled na řeku mají pokoje Deluxe River View nebo pokoje Ayar-Deluxe. Cena za pokoj se snídaní pro 2 osoby na 4 noci 169 USD vč. daně 15 % (3490 Kč), tzn. 42 USD / noc, což je velmi příjemná cena ve srovnání s jinými hotely v Mandalay. Platí se přímo v ubytování v místní měně nebo v USD případně kartou Visa, Mastercard nebo JCB. Poškozené peníze od inkoustu a přehnuté nám opět nevzali, takže neplatí co se píše na internetu, že už nemusí být dolary jako ze škatulky. Musí!!! Dali jsme tedy jiné nepoškozené bankovky a zbytek nám vrátili v místních, ale byl horší kurz 1250, jinak bývá 1320.

Recepce je hezká. Mají tady mapku města zdarma.

Poslíčci nám hned přiběhli pro kufry k autu, nabídli nám vlhčené ručníky na ruce, a v rámci statusu Genius na Booking.com jsme zdarma dostali na uvítanou welcome drink. Byl zelený z chilli, pepře, limetky, ananasu a nevím čeho ještě.

Zdarma je parkování, fitness centrum v přízemí (7-21 hodin) a wifi v celém areálu hotelu. Internet na pokoji je hodně rychlý, ale k večeru se nějak zpomalil. Username: arvh  a heslo: apr4, ale vyprší 3.4.2018. Můžete využít služeb prádelny, směnárnu na nonstop recepci, úschovnu zavazadel, business centrum.

Náš pokoj superior č. 114 se nachází v 1. patře. Je tady samozřejmě i výtah. Pokoje je velký, 25 m². Výhled je do města, není hluk z ulice. Lepší pokoje mají výhled na řeku a tím pádem na ulici a je tady velký hluk. A mají balkóny. Máme parkety, 2 samostatné postele, 2 křesla, varná konev (káva, čaj), minibar, lednička, láhev vody, koupelna s vanou (horká voda), toaleta, digitální trezor, satelitní LCD TV, telefon, klimatizace, topení, fén, psací stůl, veškeré toaletní potřeby zdarma, ručníky a plážové osušky, papuče, župan, šatní skříň, závěs, budík, baterka, lampička. Na pokoji je i váha. Trezor nám nejde zprovoznit, nereagují pořádně tlačítka, asi baterka, tak jsme zavolali na recepci. Přišel kluk a začal vypínat klimu. Říkáme že nám nefunguje trezor, ne klimatizace. Tak se omluvil, že on tu je přes klimatizace a zavolá kolegu na trezory. Přišel jiný chlap v obleku a dal nám klíček k trezoru ať používáme klíček, že baterky jsou už asi slabé. Tak jsem to pochopil.
  
Nechybí venkovní bazén, který je k dispozici od 7:00 do 21:00 hodin (pokud se čistí tak je ten den uzavřený), lehátka nebo křesla u bazénu, osušky, převlékárna, sprcha. Po ubytování se jdeme okoupat. Jsme tady sami. Voda je na první pocit studená, jinak ok. Bazén je v zahradě hned u ulice, oplocený, ale je tady hluk. Jinak je to moc fajn, je nasvícený a jsou tady vodní trysky.

Dále se v přízemí hotelu nachází restaurace Ayar Café, která nabízí čínskou, thajskou, evropskou i místní kuchyni, pizzu a dobrou kávu. Od 6 do 9 hodin tady podávají snídaně. Na zítra nám nachystají balíčky, protože vyjíždíme už v 5:30.

Po bazénu jsme vyjeli na střešní terasu. Na střeše hotelu, v 5. patře, se nachází Sky Bar Cafe & Restaurant s výhledy na řeku Iravádí a každý večer od 17 do 18 nabízí zdarma Happy Hour Free cocktail. Dneska jsme to už bohužel nestihli. Je úžasné odtud pozorovat západ slunce!

Od 19 do 20 hodin tady každý večer hraje tradiční hudba, hra na xylofon a od 20 do 21 hodin tradiční loutkové divadlo marionette. Stihli jsme až divadlo. Jsou tady dva vodiči loutek, kteří mistrně rukama ovládají pohyb loutek. A k tomu hraje tradiční hudba.


Na terase jsou obsazené pouze 4 stoly. Dali jsme si 2x místní rum Mandalay special, měli jen tento 3 letý, ale nebyl dobrý, taky stál jen 1 dolar. Jinak je tu celkem draho, pizza malá 10 USD, jídla 5-10 dolarů, koktejly 3-8, pivo čepované 3, ostatní 4 dolary. Všechny ceny uvádějí v dolarech. Večeře v Ayar Café i ve Sky baru se podávají do 22 hodin, poslední objednávku přijímají ve 21:30.

V 9 jdeme na pokoj. Martin ještě zašel do marketu hned vedle hotelu, koupil 2 whisky (175 ml) po 1900 MMK, což je 30 Kč.