LETEM SVĚTEM

Středa 28.3.2018 - Mandalay - Pyin Oo Lwin

Vstáváme v 5:30. V 6 jdeme na snídani. Jsme tady první. Později přišli další. Podávají se od 6 do 9:30 v Ayar Café v přízemí hotelu. Na výběr jsou dva druhy polévek, smažené široké nudle, smažená rýže s vajíčkem, cizrnou a kukuřicí, kuřecí párky, brambory s nějakým kořením, pečené fazole, smažené banány, je tady vajíčkový koutek - dali jsme si omeletu se zeleninou, palačinky, 3 druhy chleba včetně tmavého, croissanty, marmelády, med, jogurt, müsli, rajčata, zelená okurka, strouhaná mrkev, dresingy, máslo, banány, ananas, meloun, džusy, voda, káva, zelený čaj. S sebou jsme si vzali ještě croissanty.

Vyjíždíme v 6:40. Jedeme do města Pyin Oo Lwin v Šanském státě v severním Myanmaru, 65 km východně od Mandalaje, 1:30 - 2 hodiny jízdy. Cesta je šílená, prašná, nebylo vidět na auto před námi a jezdí se ve čtyřech pruzích bez pruhů. Cestou potkáváme mnichy, kteří žebrají svou ranní almužnu.

V 8:10 jsme přijeli k parkovišti ve vesnici Anesakhan, odkud začíná trek k vodopádům Anisakan. Tun platí za parkování, vstupné se neplatí.

Divoké a impozantní vodopády Anisakan (Anesakhan) Falls, rovněž nazývané Dattawgyaik nebo Dat Taw Gyaik Waterfall v údolí porostlém džunglí se nachází 9 km od města Pyin Oo Lwin.
Tun s námi dolů k vodopádům nešel a udělal dobře. Co do převýšení jde o náročnější trek. Z parkoviště pod vodopád trvá příkrý sestup 45-60 minut. Zpáteční hodinová cesta vede do prudkého kopce a je náročná a únavná, zvláště když je horko. A to dneska je. Doporučuji pevnou obuv a dostatek vody, byť jde cestou ve stáncích koupit. Sestupujeme prudkou cestou, místy asphalt, místy prašná, jsou i vyšlapané zkratky, ale ty nevyužíváme protože jsou strmější než cesta. Místy má cesta sklon určitě více než 45 %.  Ovšem naskýtají se nám cestou pěkné výhledy do krajiny plné zeleně, klid, ptáci cvrlikají, občas slyšíme potůčky. Zdravý člověk sestup zvládne za 45 minut, my jsme to šli 1:10, díky mým operovaným kolenům. Několikrát jsem to chtěl vzdát, ten sestup byl hrozný a ortézu jsem zapomněl na pokoji. Pár úseků bylo lehce mírnějších. Asi ve třičtvrtě trasy je malá tůňka s malým vodopádem.

V 9:20 jsme slavnostně sešli dolů. Mám toho plné kecky. Občas nám dělali doprovod místní psi. Dole jsou toalety, svatyně a socha Buddhy. Teprve za ním se z výšky 210 metrů řítí několik vodopádů. Pohled je to úžasný a to je období sucha. V období dešťů to je ještě mohutnější, nejlepší je listopad až leden. Pod vodopádem jsou nádherná jezírka, ve kterých se dalo koupat, ale dneska je tady cedule zákaz koupání. Nechybí několik stánků s občerstvením a tretkami, ale nikdo nám nic nenutí. Jsme tady dneska první turisté. Další přichází postupně, když my už stoupáme zpátky, ale nejsou to žádné davy, protože je to náročné, takže se jedná o pár zdatných jedinců. Bylo by dobré sem přijít ještě o minimálně půlhodinu dříve kvůli slunci a protisvětlu při focení vodopádů.
 
Když jsme se nabažili, stoupáme stejnou cestou zpátky. Už je dost horko a je to fakt náročné a únavné. Na jeden úsek jsme stopli mnicha, který velel pracovní četě, která podél cesty pracovala, buď kladli nějaké trubky na vodu nebo něco na silnici. Auto se mu rozpadalo, bylo děravé, bez předního sedadla, ale každopádně nám to ušetřilo síly. I tak nejel až nahoru, a museli jsme ještě část dojít. Totálně vyšťavení jsme v 10:22 u auta. Ale stálo to za to. 

Přesouváme se do města PYIN OO LWIN (Pwin U Lwin). Cestou míjíme opět velké procesí nazdobených noviců. Jedná se o bývalé britské horské koloniální městečko. Městečko známé jako Maymyo "May Town" bylo vybudované v roce 1896 ve vyšší poloze, v nadmořské výšce 1070 m.n.m., na náhorní planině na hranici Šanských hor, jako vyhlášené letní letovisko, kam se uchylovala britská kolonialistická smetánka z Mandalaje a Rangúnu v období největších veder. Teplota tu málokdy vystoupí nad 30°C. Dodnes tady najdeme řadu starobylých domů z období britské nadvlády. Vojenská vláda město přejmenovala na Pwin U Lwin.

Město si můžete prohlédnout v malovaném kočáře taženém koňmi. Drožky čekají na turisty na různých místech. My jsme je viděli u botanické zahrady, kde jsme udělali první zastávku.

Národní botanická zahrada Kandawgyi - National Kandawgyi Botanical Gardens je malebná koloniální zahrada založena r. 1917 (uvedeno i v letáčku, ale na tabuli v zahradě píšou 1924). Nachází se 4 km JV od Purcellovy věže v centru města na ul. Nandar Road. Otevřená je denně 8-18:00. Tun platí za nás vstupné 5 $ / osoba. Dostal vstupenky a mapky s popisem zahrady (součástí je i mapa města).

Uvnitř je velké parkoviště. Zahrada je velmi pěkně udržovaná, je tady čisto. Hodně místních, turistů minimum.

V parku o rozloze 177 ha najdeme průchozí ptačí voliéru s papoušky, orchidejovou zahradu a muzeum motýlů (8:30-17:00), jezírka, skalky, ukázky vegetace bažin i pralesů, bambusový les (75 druhů bambusů), porosty teakových stromů aj. Všude je plno květin, zastřižených stromků. Stromů tady napočítáme 336 druhů. Na prohlídku parku si vyhraďte přibližně 2 hodiny. My jsme tady byli od 11 do 13:15.

V jezírku Kandawgyi s dřevěnými mosty pozorujeme bílé i černé labutě.
 
V motýlím domě je nádherná expozice motýlů a brouků z celého světa. Některé exponáty motýlů jsou vyvedeny do pěkných obrazců. Nechybí popisky. Bohužel se tady nesmí fotit, mají tu kamery. Venku se nachází orchideje, ale asi kvůli velkému horku jsou hodně uschlé. Má tady být údajně na 200 druhů orchidejí. Živé motýly různých barev potkáváme během procházky parkem jak přelétají nebo sedí na květech keřů.

Z dvanáctistupňové věže Nan Myint uprostřed areálu, která připomíná orientální mešitu, je pěkný výhled (výtah jezdí do 17 hodin). Lepší výhled je z vnějšího schodiště než z proskledné vyhlídkové plošiny se špinavými okny v 10. patře.  Je tady pokladna, ale chlapík nám říká, že žádné další vstupné se neplatí. Jsme tu sami. Žádný výtah tady není, ptal jsem se na výtah a mluvil jen o schodech. Martin vyšel až nahoru, je z ní výhled na jezírka, park a na město. Dole jsou toalety.

Zajímavá je průchozí obrovská ptačí voliéra se sítí nahoře, aby ptáci neuletěli. Je tady několik papoušků a zoborožců v klecích. Volně se pohybující a poletující ptáci, plno zeleně, jezírka a vodopád, zoborožci, pávi, husy, bažanti, vysoký velký pták, kačeny se zvláštním zobákem, ... Někteří jsou hodně zvědaví, tak se odváží k nám hodně blízko.

Procházíme bambusovým hájem, kde rostou obří bambusy. Voňavým piniovým lesem.

Po dřevěné lávce jdeme mezi bažinami. V kamenné zahradě se nachází i zkamenělé stromy.

Odtud pokračujeme na prohlídku města. Najdeme tady řadu starobylých domů z období britské nadvlády.

Zastavujeme u starého koloniálního domu Upperfold.

Hned naproti stojí další. Ten nebyl vůbec udržovaný, jako by byl opuštěný. Vlastní je nyní soukromí vlastníci. Je tady i golfové hřiště. Obecně je město čistější a udržovanější než kdekoliv jinde v Myanmaru. Hodně mi připomíná horské město Nuwara Eliya na Šrí Lance, které taky bylo britským letoviskem. Hodně domů je v anglickém stylu a jsou pěkně udržované.

Candacraig Hotel (Thiri Myaing Hotel) dřívější hotel z roku 1904, který v koloniálních dobách sloužil jako ubytovna obchodní společnosti Bombay Burmah Trading Company, britský klub a následně patřil státu, který ho zprivatizoval. Nachází se v udržovaných zahradách. Hostem byl i George Orwell.

Croxton Hotel je dřívější hotel, který v koloniálních dobách sloužil jako ubytovna obchodní společnosti Bombay Burmah Trading Company a následně patřil státu, který ho zprivatizoval. Nyní je uzavřený, protože prochází rekonstrukcí. Je v obležení lešení.

Zastavujeme se na oběd v restauraci Pan Taw Win Restaurant & Café na ul. Nandar Road, Ward 6. Krásné prostředí a udržovaná zahrada. Otevřena je od 6:30 do 22 hodin. Má dvě části, vnitřní a venkovní. V obou částech je možné jíst, v obou mají velký výběr zákusků, lokální kávy z farmy a plantáže Sithar Coffe, která se nachází nedaleko města a dá se navštívit. Kávová farma byla založena v roce 1996. Nabízí zdarma Wifi s heslem. Lze tady zakoupit domácí produkty, marmelády, jedna za 2500 MMK, při koupi 4 ks jedna je zdarma, čaje, kávy několika druhů z farmy, 250 gr za 10 000 MMK a jeden druh za 8500, mleté i zrna. Koupil jsem jeden druh levnější za 2200 MMK.
V restauraci mají velký výběr jídel za přijatelné ceny. Nabízí místní, thajskou, čínskou, japonskou, singapurskou i evropskou kuchyni. Martin si dal fish and chips za 4000, k tomu kečup a pálivou omáčku, zeleninovou přílohu okořeněnou nějakým jejich kořením. Ryba byla bez kostí. Na pití si vybral koktejl B52 za 2500. Já si dávám rýži za 800, thajské stired fried kuře se světlými i tmavými houbami za 5000 MMK. Chtěl jsem něco nepálivého. Bylo to dobré, ale tmavé houby byly tvrdé, nejedl jsem je. Konvička ovocného čaje z čerstvého ovoce (jablko, ananas, pomeranč, limeta) za 2000. Vyšlo to na dva šálky. Koktejly mají za 2500-3000 MMK. Po obědě jsem dostal ještě chuť na zákusek, když jsem je tam tak viděl hezky vystavené. Dal jsem si cheesecake s borůvkami za 2000 a silné dvojité espresso za 2000. Martin si dal za 800 větrník ve tvaru banánu s krémem. Celkem platíme 20 055 MMK (bez balené kávy), což je 311 korun. Neskutečná cena za to všechno.
 
Toalety tady mají velmi slušné. Zaujaly mně upozornění na WC, nestavět se na WC mísu jako na turecký záchod, ale sedět. Nečůrat do záchodu, ale asi do pisoáru. A neházet papír do záchodu.

Restauraci rozhodně mohu doporučit.

Po obědě pokračujeme ke Guvernérovu domu - Governor´s House, který se nachází 1 km JZ od Purcellovy věže. Původní rezidence britského guvernéra byla postavena roku 1903, ale během 2. sv. války byla při bombardování zničena. Současný dům je replika z roku 2005 postavený podle původních plánů a sídlí v něm Aureum Palace Hotel & Resort Pyin Oo Lwin spravovaný skupinou Htoo Group nejznámějšího myanmarského podnikatele a finančního magnáta, který vlastní několik hotelů, letecké společnosti Air Bagan a Asian Wings Airways, AGD Bank a spoustu dalších. K hlavní budově přiléhají bungalovy. Hotel se nachází v přední části rozsáhlého areálu.
V zadní části areálu hotelu je původní stavba, která slouží jako muzeum Dům je jednou z mála veřejně přístupných koloniálních staveb a určitě stojí za návštěvu. Vstupné je 5 USD a v ceně je káva. U něj je vinice a před ním stojí dva pěkní veteráni. Otevřeno je od 8 do 18 hodin.
 
Zastavujeme u anglikánského červeného kostela Všech svatých, All Saints´ Church, ale dovnitř jsme nešli, byl uzavřen, kromě jednoho otevřeného okna. Mše se konají ve středu a v pátek v 7:00 a v neděli v 8:30.

Zaparkovali jsme u Purcelovy věže na rušné silnici v centru města. Purcellova věž - Purcell Tower má připomínat londýnský Big Ben a byla postavena roku 1936 na podnět královny Viktorie. Zvony odlité v Londýně roku 1935 se rozezní každých 15 minut. Věž je hlavní dominantou centra města.

Naproti stojí mešita.

Vedle Purcellovy věže stojí centrální tržnice.

Každý den ráno mezi 6:30 a 8 hodinou (6-16:00) se 2 km SV od Purcellovy věže koná místní šanský trh - Shan market. Prodávají tady množství tropického ovoce a jahod. V okolí města se totiž rokládají nekonečné jahodové plantáže.

Na ul. Cherry Street, naproti šanského trhu, stojí tmavě žlutý Kostel adventistů sedmého nebe - Seventh-day Adventist Church.

Na ul. Circular Rd č. 4 najdeme hrázděný dům, sídlo misionářské střední školy pro anglické a barmské studenty. Dříve to byla škola sv. Michala (St Michael´s).

Zašli jsme do směnárny, ale nic nám nevzali, že bankovky nejsou v dobrém stavu. Ani Tun Linovi nevzala jednu 100 USD, kterou měl od nás, tak byl trochu naštvaný, ale my za to nemůžeme.

Z města pokračujeme k vodopádům Pwe Kauk Falls, známým taky jako Pwe Gauk, BE Falls nebo pod koloniálním jménem Hampshire Falls. Od Pyin Oo Lwin jsou vzdálené 8 km. Přístupné jsou od 6 do 19 hodin. U příjezdu je pokladna. Tun platil 1300 MMK (vstup 500 MMK/os., foťák 300 MMK). Je tady plno lidí, ale opět většina jsou místní. Vodopád je dobře dostupný, žádný trek, stačí žabky na nohách. Je tady plno stánků s jídlem. Kupujeme jednu vodu za 500 MMK. Je to krásný široký vodopád, který tvoří několik menších kaskád a jezírek. Vodopád býval v koloniálních dobách oblíbeným místem britské elity, která sem vyrážela na piknik. Kolem vedou dřevěné lávky a schody. A jeden závěsný most. Dole je malý bazének, kde se koupe pár dětí. Zaujal mně kolotoč poháněný vodou. Paní po mně nic nechtěla a svezl jsem se dvakrát. Ale od místních vybírala, když tam posadili své děti. Je to poprvé co my neplatime a místní ano. Zrovna natírají zábradlí, takže to lepí a je tady strašný smrad z acetonu. O pár metrů výš je pro změnu dým a smrad, protože pálí listí. Tam kde parkujeme je pole a na něm vodní buvol.
 
Kdybychom měli ještě čas, tak by stála za návštěvu jeskyně Peik Chin Myaung Cave (Peik Chin Hmyaung). Ale nachází se už 20 km SV od Pyin Oo Lwin a nás čekají 2 hodiny jízdy do Mandalay. Navíc je otevřena denně 6:30 do 16:30 nebo 17 hodin a právě je 16:30. Jinak je vstup do ní zdarma, jen za foťák chtějí 300 MMK. Je to rozsáhlý jeskynní systém ve svahu 3 km východně od vesnice Wet Wun. Jeskyní protéka podzemní řeka s menšími vodopády, najdeme tady dómy s krápníkovou výzdobou i pitoreskními sochami draků a výjevy z barmské mytologie, množství zlacených soch Buddhy, buddhistická svatyně uprostřed hory. Jeskyně je dobře osvětlená. Procházka jeskyní zabere přibližně 15 minut. Projít se musí bez bot, bez ponožek a kraťasů (jen dlouhé kalhoty).

Odjíždíme v 16:30 směr Mandalay. U hotelu nás vysazuje v 18:40. Happy hour koktejl v hotelu dneska nestíháme. Provoz ve městě je hrozný, samé kolony a zácpy. Chceme se rozloučit s Tunem a doplatit zbytek ceny, a on říká že zítra v 8 ráno nás vyzvedne a pojedeme do Mingunu. To nás překvapilo, protože jsme tam dle původního plánu už měli jet sami a dneškem měl pro nás společný výlet skončit. Tak mu to říkám, a on: “chcete jet sami?” Říkám: “to záleží na tobě”. Tun: “OK zítra v 8”. “Ale loď jede v 9”, povídám. A on: “zařídím soukromou loď jen pro nás tři”. Peníze říkal že mu máme dát až zítra. Tak se necháme překvapit. Bylo mi divné už přes den, že se ptal jestli máme ty vstupenky ze včerejška, že je budeme (ne budete) potřebovat zítra pro Mandalay. Mysleli jsme si, že se jen přeřekl. Uvidíme jestli za to nebude chtít něco navíc, protože oficiálně to mělo skončit dnešním dnem, a to je další půl den navíc. A to ještě netušíme, že odpoledne nás provede Mandalají.

Na recepci měníme 100 dolarů, které nám nevzali ve městě. Překvapilo nás, že tady nám je vzali, když posledně s tím měli taky problém. Netrvalo to dlouho a za chvíli přiběhl za námi na pokoj ten portýr co nám měnil peníze, že se moc omlouvá, ale že ta bankovka tam má nějaký pruh, a že jim to nevezmou. Jestli nemáme jinou. Nebo drobnější a vymění nám menší částku, ale tu že vzít nemůže. Málem se rozbrečel ve dveřích. Omluvil se asi stokrát. Tak jsme mu dali jinou a čekali kdy se znova objeví na pokoji že i ta je špatná. Naštěstí už nepřišel. Všem vadí sebemenší chybička a dívají se i na rok vydání. Musím restartovat mobil, protože už dva dny se mi nechytá roaming na T-Mobile. Pomohlo to.
V marketu vedle hotelu jsme koupili dvě vody po 300 MMK, 350 ml whisky za 3500 MMK (tady na pobyt) a 175 ml za 1900 MMK. Jinak mimo hotel nevycházíme, nepřijde nám to moc bezpečné, kvůli těm bezdomovcům, co tady žijí. I Tun říkal, ať nevycházíme ven. Před hotelem je ale ostraha, takže ti nás hlídají.

Ve 20 hodin jdeme na bazén. Dneska je voda nejstudenější. Využili jsme hotelové župany. Opět jsme na chodbě, stejně jako včera, vyvěsili telefon od pokojských, protože první večer pořád zvonil.

Ve 20:50 jsme si zašli na večeři do střešní hotelové restaurace. Je tu jen jeden pár, ale již odchází a zůstáváme tady sami. Loutkové divadlo se dnes nekoná, asi proto že je málo lidí. Ale předtím hra na xylofon, kterou jsme ještě neviděli, byla, protože jsme to slyšeli až na pokoj. Martin si dal pivo Mandalay za 4 USD, grilované kuře s omáčkou z medu, rozinek a pomeranče + hranolky za 9 USD a já krevety na Yunnanský způsob s kuřecím masem a hranolky místo rýže za 10 USD. Přílohu už mají v ceně. Martin měl výbornou sladkou omáčku a grilované maso. Já měl stejné 3 velké krevety jako včera, jen náplň byla jiná, kuřecí maso, hrášek, cibule, arašídy a byla tmavá. Nebylo to špatné, ale já hrášek moc nemusím, takže včera mi to chutnalo více. Celkem i s taxama platíme 23 USD, v místní měně to je 32 200 MMK. V deset jdeme na pokoj.