LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 15.3.2018 - MYANMAR (Yangon)

Ve 4:45 místního času, tedy o 45 minut dříve než mají v letovém řádu přistáváme v Yangonu, bývalém hlavním městě Myanmaru na letišti Yangon International Airport - Mingaladon Airport (RGN) na terminálu 2. Teplota vzduchu 25 stupňů. Paráda. Z letadla vystupujeme přes nástupní most, tzv. chobot či tunel. Posouváme si hodinky. Časový posun GMT (UTC) + 6:30 hodiny, vůči ČR zimní + 5:30 hodiny, letní + 4:30 hod dopředu, vůči Doha + 3:30 hodin. Letní čas se v Myanmaru nepoužívá.

Většinu z Vás bude určitě zajímat na prvním místě telefon a internet. Připojení k internetu je téměř všude a netrvá to dlouho. Mobilní signál je ve větších městech běžně dostupný. Wifi zdarma najdete v mnoha hotelích, barech a restauracích. Funguje zde i roaming od T-Mobile (SMS 14,60, MMS 21,60, odchozí hovor 69 Kč/min., příchozí 49 Kč/min.) i O2 (SMS 12,10, MMS 9,60, odchozí hovor 66,55 Kč/min., příchozí 54,45 Kč/min.). Už na letišti nám naskočil roaming od T-Mobile i O2. Dnes jsou již v zemi 3 mobilní operátoři – Telenor, Ooredoo a MPT (Myanmar Post & Telecommunications), ale žádný z nich nemá pokrytí na všech územích. Ve velkých městech nabízí síť 4G. Pokud Vám nebude stačit volné wifi v hotelích, restauracích, jak jsme ho využívali my a bylo to naprosto dostačující, a budete chtít být připojeni stále, doporučuji si pořídit data u místního operátora Telenor. My si místní simku nakonec nekupujeme. Nejlépe když Vám nějaký místní koupí na letišti Telenor Tourist SIM s předplaceným balíčkem za 15 000 MMK (9 USD) - 5 GB dat Smart internet (vysokorychlostní), 50 min. místní hovory do všech sítí, 1500 MMK kredit, zdarma příchozí hovory a SMS, platí 14 (30) dnů od aktivačního hovoru, který je zdarma. Ověření kreditu: *124*1#. Pokrytí má všude. Ke koupi této SIMky je třeba fotokopie pasu a stránky s vízem + 1 pasová fotografie. Další možnosti najdete na webových stránkách operátorů.

Následuje imigrační kontrola. Otevřeno je asi 6 přepážek, takže to jde rychle. Za sklem už na nás mává Tun Lin, pěkně si chudák přivstal. Původně jsme se měli sami dopravit do města a prohlédnout si ho sami a Tun nás měl vyzvednout až další den ráno a začít oficiální program. Nakonec bylo vše jinak, vyzvedl nás na letišti, což je trošku dál od centra a strávil s námi více než půl dne v Yangonu a potom nás odvezl na hotel se ubytovat a jel domů. A vyzvedl nás v hotelu další den ráno. Byla to bezva pomoc. Ne že bychom si neporadili sami, ale bylo to jednodušší. Imigrační úředník chce vidět pas a vízum. Razítko dává do pasu i na vízum, které nám vrací. Ještě si nás vyfotil. Žádné otázky.

 

Vízum: Pro ČR je nejblíže velvyslanectví Myanmaru v Berlíně, dokumenty můžete zaslat poštou, vyřízení bude trvat minimálně týden, ale spíš počítejte se třemi týdny. Cena je 25 eur za vízum + 10 eur poplatek za zaslání pasu s vízem poštou zpátky. O vízum lze od ledna 2016 jednoduše požádat i elektronicky online, tzv. e-vízum a vízový poplatek 50 USD (když jsem to kupoval tak to bylo v přepočtu 1049 Kč) zaplatit online kreditní kartou. V případě splnění podmínek obdržíte doklad (tzv. approval letter), který nahrazuje vízum v pase. Tento doklad předložíte imigračnímu úředníkovi při vstupu do země a do pasu dostanete klasické vízum.

Vízum si objednejte pouze přes oficiální web http://evisa.moip.gov.mm/. Potvrzení s číslem žádosti a referenčním číslem platby obdržíte na email do 1 hodiny a následné vyřízení trvá max. 3 pracovní dny. My jsme požádali v pátek k večeru a v pondělí ráno už bylo na emailu. Status žádosti lze ověřit na stránkách https://evisa.moip.gov.mm/statusenquiry.aspx.
E-vízum je možné využít jen při vstupu přes 3 mezinárodní letiště v Rangúnu, Mandalay či Naypyitaw, případně přes 3 pozemní přechody: Tachileik Land Border Checkpoint, Myawaddy Land Border Checkpoint, Kawthaung Land Border Checkpoint. E-vízum platí 90 dní od vydání, po uplynutí této doby bude vstup do země zamítnut. Turistické vízum platí 28 dní ode dne vstupu do země a není možné vízum prodloužit. Ale údajně lze překročit dobu pobytu a před odletem ze země zaplatíte pokutu na letišti 3 USD/den + 3 USD za vyřízení. Spousta turistů tvrdí, že po nich žádnou pokutu nechtěli i když překročili pobyt třeba až o 3 týdny. Nevím, nemám s tím osobní zkušenost. E-vízum je jednovstupové, pokud do Myanmaru budete vstupovat víckrát, potřebujete nové vízum. Samozřejmostí je pas s dobou platnosti minimálně 6 měsíců před jeho vypršením platnosti. Další informace o vízech najdete na stránkách ministerstva vnitra Myanmaru www.mip.gov.mm a ministerstva zahraničních věcí Myanmaru www.mofa.gov.mm.

E-víza oficiálně vyžadují, abyste měli odchozí letenku ze země. Může se stát, že bez ní vás aerolinky nepustí do letadla už při nástupu směr Myanmar. Po nás chtěla vidět vízum úřednice v Praze na letišti při odbavení. O zpáteční letence měla záznam v systému. V případě leteckého vstupu do země je vhodné mít odlet jednoznačně zařízený předem.

Další možností je získat vízum po příletu do Barmy, ale jen na mezinárodních letištích, tzv. visa-on-arrival. V tomto případě je doporučováno se dopředu registrovat. http://www.mip.gov.mm/announcements-in-english/

Levnější variantou než nové e-visa je vyřídit si vízum pro vstup do země na myanmarské ambasádě v Bangkoku. Při podávání žádosti na ZÚ Myanmaru v Bangkoku je požadován pas a 3 fotografie a je potřeba uhradit poplatek za vydání víza 800 THB (někde uvádí 2 fotky a poplatek 24 USD). Vyřízení žádosti trvá 1 pracovní den a platnost víza je 4 týdny.

Přihlašovací povinnost vyřizuje ubytovací zařízení.

Na nějakém webu jsem četl, že po příletu do Rangúnu se platí ještě navíc letištní poplatek ve výši 10 USD. Neplatí se!!! Rovněž se neplatí odletová taxa 10 USD při mezinárodním letu z Myanmaru, jak se někde mylně uvádí. Aspoň my jsme nic neplatili. Možná to bylo zahrnuto již v ceně letenek.

Při vstupu do země je nutné znát adresu prvního ubytování (oficiální hotel nebo hostel s registrací pro ubytování cizinců), kterou budete vyplňovat do vstupního formuláře.

Velvyslanectví ČR v Rangúnu: tel: +95 (0)1 2306174-5, v nouzi +95 9797037071 (74), adresa: 109/B2 Aung Taw Mu Lane, Than Lwin Road, Bahan Township, Yangon.

Převlékli jsme se do kraťasů, trička, sandálů, protože už teď je venku 25 stupňů, a to ještě není ani 6 hodin ráno. Takže stačí si nabalit jen letní věci a nějaký ten svetřík do horských oblastí.

Klima: Území Myanmaru leží ze dvou třetin v tropické monzunové oblasti. Blízko pobřeží převládá rovníkové, ale na severu už spíš subtropické podnebí. Každoročně se zde střídají dvě období monzunu. Suché severozápadní proudění přináší sušší a chladnější počasí a nastává od listopadu do února (března), kdy jsou teploty snesitelné a je to také hlavní turistická sezóna a nejvhodnější doba na cestování. V březnu teploty rapidně stoupnou a v průběhu března a dubna dosahují celoročních maxim, kdy není neobvyklé, že na slunci je během dne 40-50°C. Teplé jihovýchodní proudění převažuje od května do října a přináší převážnou část srážek, kdy je navíc vlhko a dusno. Ale obvykle prší hodinu ža dvě. V průběhu srpna začínají deště ustupovat, pomalu končí monzunové období a v září a říjnu nastává opět příjemné období na cestování. Zároveň v tuto dobu můžete zažít krásné barevné západy slunce.

Výhodou je, že před cestou nepotřebujete žádné speciální očkování. Povinné očkování je proti žluté zimnici, ale pouze když přilétáte z endemické oblasti jejího výskytu (subsaharská Afrika a Latinská Amerika včetně transferů). Při příletu z Evropy (nebo po více než 6 dnech od opuštění endemické oblasti) toto očkování není potřebné. Ale doporučuji jako při všech cestách očkování proti žloutence typu A i B, břišnímu tyfu, tetanu, případně vzteklině a japonské encefalitidě, a to při pobytu na venkově nebo v odlehlejších oblastech země a při dlouhodobých pobytech v období dešťů (květen–říjen). Je dobré mít u sebe antimalarika a chránit se proti komárům velkým množstvím repelentů s vysokým obsahem DEET a to hlavně při západu slunce u jezera Inle, v Baganu a u U Beinova mostu. A musíte si dát pozor také na horečku dengue.

Přivítali jsme se s Tunem. Zašel jsem si ještě na toaletu. Už je poznat, že jsme v Asii. Toaleta špinavá, ještě že mám desinfekční prostředek. Ale je tady papír, mýdlo, papírové ručníky a sprcha. Při rentgenové kontrole zavazadel odevzdáváme deklarační prohlášení. Peníze neměníme, směnárny jsou ještě zavřené. Tun Lin říká, že je lepší vyměnit peníze až ve městě.

Měna: Myanmarský kyat (čte se to čat) - (oficiální kód je MMK, ale často se setkáte se zkratkou K nebo Ks), který se dělí na 100 pya. Mince nemají, pouze papírové bankovky. 100 kyatů je přibližně 1,55 Kč, 1000 MMK = 15,50 Kč (tento přepočet resp. 1000 MMK = 16 Kč jsme používali my, je to nejjednodušší), 1 Kč = 64,504 kyatů (MMK), 1 MMK = 0,02 Kč.

Dovoz valut není omezen, pouze je nutné vyplnit při celní kontrole „Currency declaration form". Tento formulář může být vyžadován při výměně valut v bankách či při odjezdu ze země. Nikdo to po nás nechtěl. Musí se vyvézt stejné množství cizí měny, jaké bylo deklarováno při příjezdu, nebo prokázat výměnu potvrzením z banky. Pro případnou celní kontrolu před odletem je nutné pečlivě uschovat všechny účtenky o zakoupeném zboží. Účtenky jsme si tedy nechávali i doklady o výměně peněz, ale nikdo to nepožadoval.

Obecně se doporučuje vybrat peníze na celou dobu pobytu z bankomatu na letišti. Výběry z bankomatů v místní měně nejsou problém. Místní vidí raději místní měnu než USD, dolary bývají v horším kurzu. Bankomaty najdete ve všech větších městech, ale může se stát, že v nich dojdou peníze. Limit pro výběr je 300 000 MMK + poplatek za výběr přibližně 5000 MMK. Každá barmská banka si účtuje jiný poplatek za výběr.  Fungují jak karty Mastercard, tak Visa.
S platbami kartou je to horší. Moc bych na to nespoléhal. Cestovatelé doporučují vybrat minimálně 1 milion kyatů pro 3 lidi na 2 týdny pobytu včetně ubytování, transportu, výletů, suvenýrů. Pro placení vstupného a ubytování jsou lepší nechat si dolary než kyaty. Díky placení místní měnou ale trochu ušetříte. Další alternativou je dovézt dolary i eura a vyměnit ve směnárnách, kterých je dostatek nebo v hotelích. Kurzy jsou výhodné pro obě měny. Jenom opravdu MUSÍ být nové, nepřehnuté, nepopsané, jak nám předem říkal náš průvodce a dolary by neměly být starší než z roku 2012. Několikrát jsme narazili na problém, že nám nechtěli v hotelu na recepci vzít různé bankovky, a přitom byly hezké jen tam byla drobná čárka, flíček, lehce pokrčené apod. Oni s tímto mají opravdu problém to potom někde vyměnit. A kdybychom ji nedali perfektní bankovky, tak nás třeba neubytují, protože oni je potom nikde nevymění. Takže na to si dejte opravdu pozor. Četl jsem před cestou, že už to není pravda, ale je. Řešili jsme tento problém několikrát a naštěstí jsme měli bankovek více, tak jsme jim to vždycky vyměnili a zkusili ji udat jinde. Většinou taky neúspěšně. Na místo toho dostanete ušmudlané, potrhané "hadry". Nejlépe je mít s sebou kombinaci všeho, eura, dolary, kyaty i platební karty.

V Barmě je několikanásobně levněji než u nás, hlavně co se týče jídla, to je za pakatel. Ale ubytování, vstupné a některá doprava díky velkým vzdálenostem je poměrně drahé, a proto se všude píše, že Barma je jedna z nejdražších zemí JV Asie. V porovnání s Laosem, Vietnamem a Thajskem je cestování po Barmě relativně dražší. Ale není to žádná katastrofa. My jsme si ubytování hledali přes booking.com a nepřišlo mi to nijak drahé. Ceny v Barmě s rostoucím turistickým ruchem rostou závratnou rychlostí. Ale není to opravdu žádná hrůza, jak někteří straší. Spíš jsem byl mile překvapený.
Kolik co stojí?

V restauracích je vhodné dát spropitné alespoň 10%, v domorodých vývařovnách se spropitné nedává. Běžně se při nakupování smlouvá, ale u viditelně chudých lidí nesmlouvejte. Už tak mají málo. Zjevně přemrštěnou cenu ale odmítejte. Malé spropitné, tzv. tea money ve výši přibližně 300 MMK se očekává u hotelových poslíčků, nebo pokud Vás někdo navede, kam jít, event. otevře uzamčený chrám. 

------------------

Tun jde pro auto. Má starší Toyotu, minivan pro 8 lidí. Venku je ještě tma, ale v parcích už běhá a cvičí spousta lidí. Ještě než zbude horko. Jsem překvapený. Vypadá to jako v Číně, kdy všichni starší i mladšé cvičí v parku tchai-ťi (taiči). Provoz je naprosto šílený. Přednost má silnější a rychlejší. Organizovaný chaos. Semafory jsou umístěné vždy až za křižovatkou. Chodci očividně nemají přednost. Přebíhají silnice. Nikdo vás nepustí. Musíte kličkovat a přebíhat, jinak by jste vůbec neprošli. Zajímala by mě statistika nehodovosti. Ale místní jsou zvyklí. Všude spousta taxíků, cyklorikš. Kolony aut, zejména taxíků, jsou po celý den. Autobusy narvané k prasknutí. V Barmě se jezdí vpravo, ale volant mají většinou taky vpravo jako v Anglii. Na křižovatkách postávají prodejci novin, cigaret, jasmínových věnců které nádherně provoní auto, a taky žebráci. Míříme do historického centra města.
 
Doprava:
V Myanmaru neuvidíte téměř žádné auta, a když už tak většinou pochází z 50. a 60. let. Většina obyvatel využívá oblíbené a levné cyklorikšy „trishaw“ v barmštině nazývané saiq-ka, což je zvláštní dopravní prostředek, který má sedadla pro 2 cestující kteří sedí k sobě zády vlevo od řidiče a jsou 2-3x levnější než taxíky (500-1000 MMK za krátkou jízdu), motorizované tuk-tuky „thoun bein“, moto taxi (200-300 MMK/km), taxíky ovšem bez taxametru (300-350-1000 MeMK/km), pick-upy (lain-ka) s upravenou zadní částí kde je několik sedadel a jsou nepohodlné (méně než 1 USD), autobusy, vlaky, koňské a volské povozy, kola, případně chodí pěšky. Auto se dá momentálně půjčit pouze s řidičem, kdy se cena pohybuje kolem 50 dolarů na den, event. 5-7 USD/hodina. Motorky je také velmi těžké sehnat, ale na některých místech v Yangonu, Mandalay je nabízejí za přibližně 10 000 MKK na den. Požadován je ale mezinárodní řidičský průkaz společně s platným českým ŘP. Není problém si půjčit kola případně pohodlnější elektro kola. Silnice jsou ve špatném stavu, snad jediná dobrá je mezi Rangúnem a Mandalay a dalšími velkými městy. Za využití silnic se platí mýtné.

------------------

YANKOUN česky (anglicky Yangon, původní název z britských koloniálních dob Rangún, Rangoon) je bývalé hlavní město Barmy od roku 1886 (předtím jim bývala Mandalay a současným hlavním městem je od roku 2006 Neipyijto (Nay Pyi Taw). Leží na stejnojmenné řece východně od delty Iravádí v regionu Yangon. Město založil král Alaungpaya na místě malé osady nazvané Dagon, když si podmanil Dolní Myanmarsko v roce 1755. Za posledních 30 let se toho mnoho nezměnilo. Rangún je město s největším počtem koloniálních budov v celé jihovýchodní Asii. V Yangonu žije přes 7 mil. obyvatel.


Než se vydáme na prohlídku nejen Rangúnu, ale celého Myanmaru, možná bych se měl lehce zmínit o barmské architektuře a místních názvech. Buddhistické chrámy se většinou označují anglickým slovem pagoda nebo barmským paya. Baganské duté chrámy s vnitřním prostorem mají většinou v názvu slovo gu ("jeskyně"). Barmský výraz pro stúpu je zedi (např. baganská stúpa Mingalazedi). Buddhistická pagoda je většinou soustředěna kolem centrální stúpy, která je většinou plná, ale existují i duté stúpy a uvnitř je svatyně. Stúpu zpravidla obklopuje terasa s vedlejšími svatyněmi se sochami Buddhů nebo duchů nat. Často se k pagodám stoupá po schodištích, u větších pagod bývá schodiště kryté, lemované stánky. Významnější pagody mívají 4 vstupy ze všech světových stran a často se u nich nachází také klášter (kyaung).

Horší to je s místními názvy. Hooooodně často se setkáte s několika jmény jednoho chrámu, stúpy, pagody, vesnice či města a je to pro nás dost matoucí. Jde o přepis barmštiny do latinky, pro který neexistují žádná pravidla. Uvedu to na příkladu jména jednoho chrámu v Baganu. Můžete se setkat s těmito názvy chrámu: Alotawpyi-gu-hpaya, Alotawpyae Pagoda, Alodawpyi Pagoda, Alodawpye Monastery, Alo-daw Pyi Pagoda, Ahlodawpya Temple. A pořád je to jeden a tentýž chrám. Fakt je to zmatek a několikrát jsme s tím zápasili, hlavně když jsme si psali názvy chrámů pro popisování fotek a psaní tohoto cestopisu. Navíc se ještě v Myanmaru občas vedle nových názvů používají i názvy staré z koloniálního období, například starý název řeky je Irrawaddy a nově Ayeyarwady, nebo město Bagan a starý název Pagan, stát Rakhine a starý název je Arakan apod.

--------------------

Ale teď už vzhůru do víru velkoměsta. Zaparkovalo jsme u pagody Sule. S Tun Linem začínáme prohlídku koloniální části města známé jako centrum (DOWNTOWN YANGON). Jde o nejzajímavější část města se spoustou staveb britské koloniální architektury. Mnohé patří k nejlepším v celé Asii. V Yangon Heritage Trust si můžete domluvit prohlídky Yangonu s průvodcem. Prohlídky pořádají ve středu, sobotu a neděli, ráno v 9:00 a odpoledne v 16:00 hodin (v prosinci a lednu v 15:00) a trvají přibližně 2,5 hodiny.

Pagoda Sule (denně 5-21:00, vstupné pro cizince 3000 (4000) MMK, 3 USD). Je to 2000 let, někde se uvádí dokonce 2500 let stará pagoda, nejstarší v Rangúnu se zlacenou centrální věží (stúpou) Kyaik Athok vysokou 43 metrů. Bohužel stojí uprostřed hodně rušného kruhového objezdu, a to kazí dojem z této stavby. Dovnitř jsme nešli, byť pagoda ukrývá jeden z Buddhových vlasů. Nejrušněji je u pagody navečer po západu slunce, kdy je tady ta pravá atmosféra.
 
Hned vedle pagody stojí krásná bílá koloniální městská radnice City Hall z let 1925-1940 v novoklasicistním stylu. A vedle ní baptistický kostel sv. Immanuela z roku 1952.
 
Naproti se rozprostírá městský park Mahabandoola (Maha Bandoola) Garden přístupný zdarma. Uprostřed se tyčí památník na počest barmské nezávislosti, kdy se roku 1948 země dočkala svobody. Je z něj pěkný výhled na radnici a pagodu Sule. Živo je tady už od brzkého rána, kdy park je plný cvičících lidí. Jak už jsem psal, připomíná mi to Čínu nebo Koreu, kde všichni, mladí i staří, cvičí taiči.

Na východní straně parku najdete i Turistické informační centrum MTT Tourist Office Information Service, otevřené denně 8:30-17:30.

Na východní straně parku stojí budova bývalého nejvyššího soudu (High Court) z r. 1911 s hodinovou věží se zvonem a na střeše jsou sochy lvů. Budova již neslouží svému účelu. Soud byl přestěhován jinde.

Místní rozbalují na ulicích stánky s jídlem. Většina místních totiž snídá, a obecně se stravuje na ulici. Snídají hlavně nudlové polévky. Občas to na ulicích taky smrdí, ale s tím se musí počítat. Po městě jsou rozmístěné hliněné nádoba na vodu, které udržují vodu chladnou. Voda je pro všechny zdarma. K tomu jsou tady i plastové nebo plechové hrnky.

Procházíme ulicí Bank Street. Stojí tady dvě značně poničené koloniální budovy. Kdysi to byla jedna budova, ale během 2. světové války se prostřední část zřítila a zůstaly dvě samostatné. Kdyby je opravili, byly by to hezké koloniální domy. Stejně jako spousta dalších. Ale bohužel nejsou peníze. Významné stavby, které spadají pod Yangon Heritage Trust mají na domě tabuli s názvem budovy a popisem, a to i v angličtině.

Přešli jsme na dlouhý bulvár Pansodan Road, na kterém se nachází řada hezkých staveb z koloniálního období:

- budova Myanmarského přístavního úřadu s věží (Myanmar Port Authority)

- Myanma Economic Bank a vpravo od ní bývalá budova Státního daňového úřadu (Rander House) - Internal Revenue Department z r. 1936 s výzdobou ve stylu art deco

- naproti stojí Dům bratří Sofaerových z r. 1906, v současnosti je zde restaurace Gecko

- bývalá budova státního telegrafického úřadu z neomítnutých cihel s bílými jónskými sloupy

- bývalý Úřad vnitrozemské vodní dopravy IWTe z r. 1933 vyzdobený z mořských mušlí

- bývalé Ministerstvo zemědělství a zavlažování s masivními zlacenými dveřmi pod stříbrným baldachýnem

- budova bývalého Celního úřadu Custom House z červených cihel s hodinami a kupolí

- velkolepá stavba bývalého Yankounského oblastního soudu (Yangon Divisional Court)

Přecházíme silnici The Strand nadchodem na druhou stranu, eskalátory se opravují. Na druhé straně je menší tržiště, kde prodávají hlavně ovoce. Hromady jahod a malých mandarinek. Vše místní produkce. Místním lidem nevadí, že je fotím. Neskrývají se. Ba naopak. Usmívají se, zdraví nás. A nic za to nechtějí. To je krásné. Stačilo se naučit dvě slovíčka, a dveře k místním lidem byly otevřené. Prvním je mingalaba (min-găla-ba) nebo také mingalabar - "buďte požehnáni", ahoj, dobrý den, dobré odpoledne / večer. Nejčastější pozdrav jak mezi místními, tak mezi Barmánci a turisty. A potom džizuba - děkuji.

Všude potkáváme ženy, děti i muže s bílou barvou na tváři. Zdobí si tváře bílým make-upem, látkou zvanou thanaka (tanaka). Bílá barva na tváři je považována za projev krásy. Současně slouží jako ochrana proti silnému slunečnímu záření (dokáže odolávat UVB, ale i UVA zážení) a zároveň ochlazuje pokožku. Pasta se vyrábí z tenkých větví murájového dřeva a jejich kůry ze stromu stejného jména, botanicky Naringi Crenulata Nicolson. Obroušené dřevo se mísí s vodou. 

Nejenom ženy, ale i muži chodí v Barmě v dlouhých "sukních", kterým se říká longyi (čte se to londží). Pás látky omotaný kolem pasu připomíná sarong. V místním horku a vlhku je to velmi praktické, protože sukně je vzdušná a příjemná, ale zase to nemá kapsy. Nezbytný mobil nosí místní kluci zasunutý vzadu za pasem. I Tun Lin nás na letišti přivítal v sukni a nosil ji téměř každý den.

Mniši a mnišky obchází město za almužnou a lidé jim dávají jídlo, hlavně rýži, ale i peníze. Potkáváme i malé holčičky, novicky, ale i starší ženy mnišky oblečené v růžovém hábitu a s oholenou hlavou. Většina má deštníček. Často také nosí vějíře z palmového listí. Mniši chodí ve skupinách, ale i sami.
Vždy po ránu mezi 6 a 7 hodinou (vstávají totiž kolem páté) dlouhé řady mnichů, noviců i řeholnic v šafránových rouchách a bosky, na znak skromnosti a taky, aby byli přítomnější v okamžiku, ve spojení se zemí, křižují ulice města, od domu k domu, a do připravených lakovaných nádob zvaných thapeit sbírají potřebné milodary, tzv. "soon", neboli almužnu. Bosé nohy jsou znakem, že mnich přijímá almužny. Pokud má boty, lidé mu nic nenabídnou. Mnišky mohou kráčet obuté a se slunečníkem. Lidé darují jídlo, peníze nebo třeba mýdla. Většinou dostanou rýži. Mniši chodí pro almužny každý den na několik dopoledních hodin, zatím co mnišky jenom dvakrát týdně a po celý den. Není to o charitě, mniši nejsou chudí a ani nežebrají. Ale umožňují věřícím, aby získali zásluhy. Aby začali svůj den dobrým skutkem. Lidé v Myanmaru věří, že materiální podporou mnichů a klášterů nebo třeba finančním příspěvkem na stavbu nové pagody mohou zásadním způsobem zlepšit svoji karmu. Možná právě proto je Myanmar zřejmě první zemí na světě co do počtu buddhistických pagod a staví se stále nové a nové. Mniši vždy sbírají vařené jídlo, mnišky naopak jen nevařené. Mnich přijímá dar mlčky a nezúčastněně a neděkuje. Nehodí se, aby sledoval kolik, a co kdo dává, protože každý dá, co může. Jí pouze jednou denně, a to před polednem. Potom už se v klášterech a buddhistických centrech nejí. Zbytek dne tráví meditacemi, modlitbami, věnují se studiu, nebo navštěvují chrámy. Spát se chodí brzy. Kláštery jsou centrem vzdělanosti a duchovního života a každý Barmánec by měl 2x za život vstoupit do kláštera na nějakou dobu. Někdo v něm stráví jen pár dní, jiní mnoho let či dokonce celý život. Tento zvyk ctí naprostá většina místních. Nejdříve do kláštera vstupují novicové mezi 10. a 20. rokem, což provází velký obřad a poté ještě jednou v dospělosti. Při vstupu do kláštera je každému z nich během přijímacího obřadu vyholena hlava. Buddhistickým mnichům je v zemi prokazována velká úcta. Jezdí zdarma veřejnou dopravou (nevím zda i ten mnich co byl s námi v letadle letěl zdarma) a lidé jim v dopravních prostředcích  i jinde ochotně uvolňují místa k sezení. Buddhistické kláštery naopak provozují bezplatné kliniky či školy. Právě díky klášterům je v této chudé zemi vzdělanost na vysoké úrovni.

Přišli jsme k široké řece Yangon River a přístavišti trajektů Pansodan Ferry Terminal. Trajekty převáží lidí na druhou stranu. Kdo nechce čekat než se naplní trajekt, najímá si menší loďky. Proud je ale hodně silný. Po hodině a půl se řeka vlévá do moře.

Stejnou cestou, respektive nadchodem se vracíme zpátky.

Tady stojí Strand Hotel (The Strand), nejslavnější yankounský koloniální hotel ve Viktoriánském stylu z r. 1901 se starosvětskou restaurací a kavárnou The Strand Café, kam můžete zavítat na "odpolední čaj" tzv. High Tea, podávaný v evropském stylu s klasickými sladkostmi a luxusními chuťovkami za 20$ a také barmském stylu za 18$ s některými tradičními myanmarskými delikatesami, a to od 14:30 do 17 hodin. K tomu se ještě připočítává 15 % daň. Menu najdete na stránkách hotelu.


Hotel provozovali slavní bratři Aviet a Tigran Sarkie, kteří vlastnili i hotel Raffles v Singapuru a hotel Oriental v Penangu. V hotelu byli ubytování slavní hosté jako Rudyard Kipling nebo George Orwell. Dovnitř nás portýr nepustil, pokud nejsme ubytováni nebo si něco nekoupíme, když se ho náš průvodce ptal. Kamarád tady byl měsíc před námi a hotel si prohlédl, protože si v místní kavárně dal nějaký koktejl za 7 USD.

Vracíme se na bulvár Pansodan Street. Na každém rohu je stánek, kde připravují a prodávají betel. Místní hodně kouří doutníky a žvýkají betel (ku-nya), což je arekový ořech smíchaný s pastou z hašeného vápna a zabalený do listu pepřovníku. Od toho má hodně lidí červené zuby a s rudými plivanci se setkáme prakticky na každém kroku. Žvýkání betelu zahání hlad. Ale má také lehce halucinogenní účinky. Také se po něm hodně kazí zuby a údajně způsobuje rakovinu.

Pokračujeme po ulici Bo Aung Kyaw Street, kde se nachází Arménský kostel, Armenian Apostolic Church of St. John the Baptist. Je to nejstarší přeživší kostel v Yangonu, postavený roku 1862 a vysvěcený o rok později, a následně zrenovován r. 2015. V koloniálních časech v Rangúnu byli Arméni považováni za úspěšné obchodníky, kteří přispěli k prosperitě tohoto kosmopolitního města. Arméni měli v 17. století prosperující obchodní komunitu v Yangonu a tento kostel představuje důležitou součást historie města. Bohužel jsme tady brzo, byl ještě zavřený. Hned se tady nachomýtl nějaký klíčník, že by se dalo dovnitř nakouknout v 8 hodin, ale nechce se nám čekat 40 minut.

O ulici vedle, mezi 41. a 42. ulicí se rozkládá trh Bogalay Market. Najdeme tady stánky se vším možným. Některé potraviny jsou rozložené přímo na ulici. Co ten den neprodají, prodávají pak se slevou do restaurací. Zajímalo mně to, protože takové množství přece nemůžou prodat. Je tady spousta zeleniny, ovoce, květin, masa, ryb, mořských plodů, rýže, vajíčka, dalších potravin, již hotové pokrmy, "mobilní jídelny", kde si místní dopřávají snídani, ale také stánky s oblečením, kosmetikou, dřevem ze kterého se vyrábí thanaka. Maso i ryby Vám na počkání naporcují. Pestrá směsice barev a vůní. Miluji trhy.
 
V 9 hodin nás Tun Lin pozval na tradiční snídani do Rangoon Tea House, rovněž na Pansodan Rd. Je to moderní "restaurace" na dvě patra s milou usměvavou obsluhou, což mně v této zemi nepřekvapuje. Všichni se uklání. Snídaně podávají denně od 7 do 11 hodin. Je tady celkem dost lidí, místních i cizinců. V menu mají velký výběr čajů podle podílu kondenzovaného mléka. Tun nám doporučil jídlo s názvem mohinga, což je nudlová polévka. Byla výborná. Suroviny, jako nudle, různé bylinky byly zvlášť na banánovém listu a ty se vloží do vývaru, k tomu limetka a křupky, které se v polévce roztopí a zahustí ji. Byla jen lehce pálivá. Tun si dal to co já. Martin si vybral Shan noodles, tedy šanské nudle, které nabízí na sucho a také jako polévku. Vybral si nudle na sucho, ale s dolitím většího množství vývaru, který mu přinesli vznikne polévka. Byly to nudle, rajčata, kuřecí kari, šanská sójová omáčka, olej česnekovo-chilli, tudíž jídlo bylo více pálivé než moje a navíc ještě zvlášť přinesli chilli, kdyby měl náhodou málo. Místní mají hodně rádi pálivá jídla. Ještě tam byla jarní cibulka a domácí rajčatová pasta. Automaticky nám přinesli zdarma zelený čaj. Tun si vybral nějaký čaj s mlékem. Toalety v 1. patře mají čisté. Tun celkem platil 11 700 MMK. Dali jsme mu dalších 1500 USD z dohodnuté ceny. Jídlo, co měl Martin, tak tady mají podle Tuna lepší než ve všude doporučovaném bistru 999 Shan Noodle House (130(B) 34^th Street, prostřední blok, mezi SE Pin Street & Anawrahta Road, severně od radnice). Otevřeno mají denně 6-19 a také se pyšní tím, že nabízí jedny z nejlepších nudlí za příznivé ceny. Nevím, tam jsme nebyli.
 
Barmská kuchyně je mixem thajské, čínské a indické kuchyně. Základem každého jídla bývá rýže, která se kombinuje s drůbežím, krevetím, skopovým nebo rybím karí – hin. Hovězí a vepřové maso jedí málo, a to z náboženských důvodů. Dalším typickým jídlem jsou nudle, které se konzumují nejčastěji ke snídani nebo jako lehké občerstvení mezi hlavními jídly. Typickým jídlem je právě mohinga, jehož základem jsou rýžové nudle a rybí omáčka a k tomu se jí kuře nebo ryba. seženete ji všude na ulici. Jí se hlavně na snídani, ale koupíte ji během celého dne. Barmská kuchyně není příliš pálivá, používá většinou kořeněné směsi masala, zázvoru, česneku, soli, krevetové pasty a arašídového oleje. Přesto si místní rádi jídlo přiostří všudypřítomným chilli. V Barmě najdete velké množství čínských i indických restaurací, které nabízí regionální speciality. Všude ve světě ale platí, že místní nejlépe vědí a rádi poradí, kde se dobře najíst. Často se setkáte s plackou palata (na Srí Lance se ji říká paratha), plackou purí a chlebem naan. Jí se pravou rukou, levá ruka je považována za nečistou.

Oblíbenou tečkou na závěr je nakládaný fermentovaný čaj lahpet, který vzniká tak, že se napařené čerstvě sesbírané zelené čajové lístky napěchují nejlépe do bambusové nádoby, kde se uzavřené ponechají někdy až 6 měsíců uležet (v bambusových tyčích zahrabaných do země se nechá až rok kvasit). Následně se zkvašený nakládaný čaj podává spolu se směsí sezamových semínek, opražených fazolek, sušených garnátů, smaženého česneku, arašídů, naloženého kokosu a zázvoru, chilli papriček, citronové šťávy a jiných křupavých přísad jako barmský salát z čajových lístků, tzv. lahpet thouq, který se jí se studenou rýží. Ale je trochu mastný. Prodává se za 500 MMK.

Levný je místní barmský černý čaj podávaný v indickém stylu, tedy s velkým množstvím kondenzovaného mléka a cukru. Samotný čajový výluh bez mléka je kvůli své trpkosti nepoživatelný. Rozšířený je také slabý zelený čínský čaj bez mléka (lahpet-ye-gyàn nebo ye-nwè-gyàn), jehož neomezenou konzumaci dostanete v některých restauracích k jídlu zdarma. V každé restauraci stojí na stolech termoska, v níž se neustále luhují čajové lístky. Skleničky se vymývají přímo tím čajem. Vřele doporučuji, protože obsluha je nemyje. V místních čajovnách se zdejší muži snaží přilákat pozornost obsluhy mlaskavým zvukem. Čajovník čínský se pěstuje přibližně na 74 000 hektarech, zejména v horských oblastech v severní části země (Šanský, Čjinský, Kačinský stát, oblast Sagaing a Mandalay). Ze tří odrůd čajovníku zde roste odrůda čínská a ásámská, ze kterých se vyrábí čaj zelený, černý a čaj nakládaný.

Káva (kaw-p´í) zde není běžná. Její kávový potenciál i trh se teprve pomalu rozvíjejí a objevují. Za vyzkoušení stojí tzv. barmská káva (Bamar kaw-p´í) - šálek černé kávy s cukrem a plátkem limetky za cca 300 MMK (já jsem ji vyzkoušel na jezeře Inle za 1500 MMK včetně křupavé palačinky).

Vodu pijte raději balenou, ta z kohoutku není pitná, a dejte si pozor také na led. 1,5 litru balené vody stojí 300 MMK.

Z alkoholických nápojů seženete velmi kvalitní lokální rumy (Mandalay Rum, i 12-ti letý), whisky (komerčně vyráběná Grand Royal Whisky) a gin za velmi nízké ceny. Místní whisky byla opravdu vynikající a levná. Grand Royal special reserve 0,04 za 500 MMK, což je 8 Kč. Pili jsme ji každý den. Za 175 ml láhev místní zaplatíte kolem 1900 MMK, za 350 ml láhev whisky nebo rumu cca 3000 MMK (např. 350 ml whisky Grand Royal Special ve městě Mandalay za 3500 MMK).

Levné a mezi místními obyvateli je oblíbené i točené pivo Myanmar, které je výrazně levnější než lahvové, přibližně kolem 500-1500 MMK. Ale běžně kolem 800 MMK. Ale měli jsme i za 3000 MMK. Z domácích piv doporučuji Myanmar Beer ze státního pivovaru 5 %, Mandalay Beer je vodovější (s modrou etiketou má 5 % a s červenou 7 %). Pivovar Mandalay Brewery, založený v roce 1886 v Yangonu, vyrábí také pivo New Mandalay Export, které je považováno za nejlepší místní pivo. Dalšími místními značkami jsou Dagon (5 %), Skol a Dali Beer, které stojí podobně jako pivo Mandalay Beer, ale chutnají výrazně hůře. Mandalay Strong Ale má 7,5 % alkoholu. Lahvová piva se prodávají o objemu 640 ml a 750 ml, plechovky 330 ml. K tomu většinou dostanete zdarma talířek s buráky.

Oblíbené je i palmové víno, kterému se v Barmě říká tan-ye (htan-ye). Surovina, ze které se vyrábí, se sbírá z ostnatého druhu palmy Palmyra (lontar vějířovitý nebo také lontarová plama), kdy sběrači šplhají po dlouhých žebřících do korun stromů, naříznou spodní část květu a pomocí bambusové trubice zachycují pomalu vytékající sladkou bílou šťávu. Tu nechají přirozeně několik hodin fermentovat až vznikne lehce alkoholický zakalený nápoj, který se pije vždy v den výroby, protože rychle octovatí. Má jemnou sladkokyselou chuť. Zoctovatělý zbytek se nechá odpařit a ze vzniklé hmoty se vyrábí výborný hnědý palmový cukr.

Zamířili jsme do směnárny. Já jsem vyměnil 150 USD a dostal jsem 197 400 MMK a Martin 220 USD. Kurz byl 1316 MMK za dolar. Peníze si vyměnil i Tun. Nové sandály, které jsem si před cestou koupil u Vietnamců a neměl tu možnost je vyzkoušet mě pěkně tlačí. Koupil jsem si v obchodě za 20 000 MMK žabky, ve ke kterých tady chodí 99% obyvatel. Je to praktické, vzhledem k tomu, že se stále někde vyzouvají (před vstupem do chrámů, do domu, ...), ovšem po asi půl hodině mám sedřenou kůži a puchýře mezi prsty na obou nohách. Takže opět na hovno. Zkouší je Martin a dává mi své cukle. Vydržel v nich do odpoledne a byl na tom stejně. Nakonec jsem je druhý den ráno dal Tunovi ať je někomu dá a skoro celou dovolenou jsem odchodil v cuklích, které nosím na pláž. Paráda. Nemusel jsem kupovat ty žabky, ale to mně v ten moment nenapadlo. A nebyly na místní poměry vůbec levné, 310 korun mi přijde dost. Ale byl to obchod ne trh.

Procházíme Indickou čtvrtí. Působí to na nás, jako bychom se ocitli v malé Indii. Indické restaurace, spousta květin, holič a další řemeslnící přímo na ulici a samí Indové a Pákistánci.

Navštěvujeme bohatě zdobený hinduistický chrám nelítostné bohyně Khálí - Sri Kaali Amman Hindu Temple (denně 6-11:30 a 16-20:00 (5-11 a 15-21), vstup je zdarma). Má krásně zdobenou vstupní bránu zvanou gopuram. Ve vnitřní svatyni se nachází její černá socha. Před vstupem se musíme zout a boty dáváme do úschovna za drobný, nepovinný poplatek.
 
Procházíme druhým trhem, Theingyi Zei Market, což je opět dlouhá ulice se spoustou stánků, kde seženete maso, kuřata, živé slepice, ryby říční a zaručeně čerstvé (jsou totiž ještě živé) a na přání Vám je zabijou a vykuchají, koření, ovoce, oblečení. Je to tradiční barmské tržiště s největším zeleninovým trhem ve městě. Zajímavé. Stánkaře tady najdete denně 8-17, ale nejlépe je přijít ráno mezi 6-10 hodinou.

Jen kousíček odtud na 26^th St stojí židovská synagoga Musmeah Yeshua z roku 1896. Zrovna byla otevřená, tak jsme si ji mohli prohlédnout i zevnitř. A zdarma. Byla postavena na místě starší synagogy z roku 1854. Kdysi zde žila velmi početná komunita sefardských židů z Indie a Bagdádu. Má krásně zachovalý interiér.
 
Vrátili jsme se k autu a v 11 hodin jsme zastavili u arcibiskupství s velkolepou katolickou katedrálou Panny Marie – St. Mary´s Cathedral (vstup je zdarma). Je to nejvýznamnější katolický svatostánek země a vůbec největší kostel dokončený r. 1899 a navržený dánským architektem v neogotickém stylu. Je postavený z červených cihel.
 
Autem pokračujeme ke Kandawgyi Park a "Velkému královskému jezero" Kandawgyi Lake, které vybudovali Britové. Vjíždíme autem dovnitř. Tun platí vstupné. Na tabuli je napsáno 500 MMK za foťák a návštěvník 1000. Dostáváme žlutou nálepku na triko. Parkuje uvnitř parku. Procházíme se po dřevěných chodnících, které vedou kolem jezera, ale jsou v katastrofálním stavu. Čekáme kdy se někam propadneme přes steřilé fošny.

Nejlépe si ho prohlédnete právě z jižní strany jezera z ulice Kan Yeik Thar Road, a to buď právě z těchto dřevěných chodníků, které vedou kolem jezera, ale jsou placené nebo zdarma z přilehlého chodníku, kde trochu vadí plot. Na březích jezera jsou k vidění vily vládnoucí elity. Celý park i s jezerem zabírá plochu 260 akrů. Kromě spousty květin a stromů, tady najdete i zahradu s orchidejemi a fontány v jezeře. Nejatraktivnější je při západu slunce, kdy se třpytivá Schwedagonská pagoda odráží na klidné hladině jezera včetně dřevěné lávky (z východní strany jezera). Aktuálně je pagoda bohužel v oparu, což prý tady není v tuto roční dobu nic neobvyklého. Martin si koupil pivo Myanmar v plechovce za 1500 MMK. Obsluhuje tady i malý kluk. Netroufám si odhadnout jeho věk, ale 15 mu určitě ještě není. To tady taky není neobvyklé, setkali jsme se s tím mnohokrát.

Na východní straně jezera se nachází úchvatný zlatý palác Karaweik Hall z roku 1974, který připomíná pagodu, a který nesou 2 mohutné lodě s obřími hlavami bájného ptáka karaweika - Karaweik Pyi Gyi Mon Royal Barge (kopie). Kdysi tuto loď používali barmští králové na plavby kolem království. V noci je palác krásně nasvícený a odráží se v hladině jezera. Celá budova byla zlacena před 20 lety. Od paláce můžete pozorovat západ slunce nad Šweitigoumskou pagodou. Dnes se uvnitř nachází bufetová restaurace, divadla, konferenční místnosti. Dovnitř nás vrátný nepustil, pokud najdeme do restaurace.

Lávka, která vede kolem jezera, aby byla loď dobře vidět je bohužel zrovna uzavřena kvůli rekonstrukci. Autem jsme se přesunuli ke druhému vstupu z ulice Kan Yeik Thar Road k ostrůvku Bagan Lone Island. Tady nikdo lístky nekontroloval, jiní turisté normálně vešli i bez jakékoliv vstupenky. Je odtud mnohem lepší pohled na zlatý palác. Proto pokud nechcete jít dovnitř nebo plíže k paláci, tak nemá význam navštěvovat první část, kde jsme byli my. Taky tady vedou dřevěné lávky, opět v dezolátním stavu. Kromě toho se tady na ostrůvku nachází malý budhistický chrám Mingalar Taung Nyunt Temple a malá plovoucí svatyně Shin Upagot. Upagot je Bodhisattva (buddhistický svatý), o němž se říká, že chrání lidské bytosti ve chvílích smrtelného nebezpečí.

Co mě lákalo, byl let horkovzdušným balonem nad Yangonem, který provozuje společnost Mingalarbar Balloon Culture Attractions (email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Balóny startují právě na západní straně parku Kandawgyi. Také jsme ho viděli se vznášet. Let trvá 15-20 minut, cena pro dospělého je 22 USD (29,000 MMK). Létá denně 9:00-17:30, kromě špatného počasí. Lístky se dají koupit i na místě bez předchozí rezervace. Pokud chcete letět v 17:30 na západ slunce, doporučili mi, když jsem jim psal email být na místě v 17:15. Do jednoho balonu se vejde 20 lidí.

Říkal jsem si super cena za let balónem nad městem. V Baganu chtějí za 45-60 minut letu 320 USD. V čem je ale háček? Co mi nikdo neřekl? Až Tun, když jsem mu říkal, že bych chtěl letět balónem nad městem. Balón létá 100 metrů vysoko. To jsem sice někde četl. Ale nikde už není napsáno, že nelétá nad městem, což je zakázáno, ale pouze v místě startu vzlétne 100 metrů nahoru a klesne opět dolů. Nic víc, nic míň. Takže říkal Tun, že je to o ničem, že to nemá význam. Přesto pokud byste někdo měli zájem prodejna lístků je na těchto místech: No. 44, Kyaik Wine Pagoda Road, Myaing Hay Wun Housing Estate, 8th Mile Junction, Mayangone Township, Yangon. Prodej lístků na místě: Bogyoke Park, vedle Kan Yeik Tha Road a před Yangon Zoological Garden, tel.: Rezervace: +95 9 425 843 134, 9 425 843 133, operátoři: +95 9 425 843 131, 9 425 843 132. Ale zdá se mi (duben 2020), že tato společnost již provoz ukončila !!!

Autem jsme dojeli k Dargah Bahadur Shah Zafar II. (denně 8-20, vstup zdarma případně dobrovolný příspěvek). Je to mauzoleum (dargah) posledního indického mughalského císaře Bahádura Šáha II. Mauzoleum je součástí mešity. Samozřejmě se musíme zout. Existují tady dva hroby. Tzv. hrob falešný, kde se až do roku 1991 domnívali že je pochován a roku 1991 objevili teprve náhodou jeho pravý hrob. Chodí sem spousta věřících.
 
Ve 13 hodin nás Tun vysazuje u 3* hotelu Crystal Palace Hotel, No. 219, Shwegon Daing (Shwegonding)  Road, Bahan Township, Yangon, 11221, Myanmar, Telefon: +95 9 731 91474, +95 1 543421, 544882, 541779, Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , rezervace přes www.booking.com, 1 noc, check-in 11:00-18:00, check-out do 12:30. Dvojlůžkový pokoj Queen s balkonem, cena za pokoj se snídaní pro 2 osoby 34,65 USD vč. daně 15% (756 Kč). Platí se přímo v ubytování v místní měně nebo v USD případně kartou Visa nebo Mastercard. Hned při příjezdu jsme nocleh zaplatili v dolarech ať máme klid. Vždy nám vystavili potvrzení na platbu. Při check-in chtěli vždy vidět naše pasy a potvrzenou rezervaci z booking.com, tak je raději mějte s sebou vytištěné. Většinou si je i nechali. Rezervace šla zdarma zrušit do 11.3.2018. V ceně je, jak je v Barmě z nařízení vlády zvykem, snídaně v podobě švédského stolu od 7:00. Zdarma parkování a wifi i na pokojích. Díky statusu Genius na Booking.com máme zdarma welcome drink, což byl pomerančový džus, který nám hned podali na recepci. Portýři nám odnesli z auta kufry na recepci. Všichni se neustále klaní a zdraví. A to pokaždé když jdeme kolem recepce, ven nebo dovnitř hotelu. To bylo běžné skoro všude. Tun počkal, než nás ubytovali, zda je vše v pořádku, jestli nepotřebujeme nějakou pomoc, aby to případně domluvil. Dohodli jsme se na ráno na 7 hodin, že nás vyzvedne v hotelu. Snídani nám domluvil již na 6:30. V hotelu se nachází restaurace s čínskou kuchyní 10:00-22:00, výtah, prádelna, směnárna, recepce 24 hodin. Taxi z letiště zabere přibližně 30 min (11 km) a měl by stát kolem 10 USD. Hotel se nachází 10 min. jízdy od Shwedagonské pagody a jezera Kandawgyi, 3,7 km od pagody Sule. Takže má i dobré strategické umístění.

Dvě ženy nám výtahem odvezly kufry na pokoj č. 401 ve 4. patře. Boty nechaly před dveřmi, zouvají se totiž všichni při vstupu do domu. Nechtěly za to peníze. Máme pokoj Queen. Velmi pěkný a docela prostorný, 25 m² s jednou větší postelí. Hlavní nevýhoda tohoto pokoje, a asi i celého hotelu je šílený hluk. Náš pokoj je na stranu ulice, kde jezdí jedno auto za druhým a to ve dne i v noci, a okna, a dveře na balkon vůbec netěsní. Martin se to snažil trochu ucpat toaletním papírem, ale nepomohlo to. Takže jsme měli docela krušnou noc. Moc jsme se nevyspali. Takže nebrat pokoj č. 401. Balkon byl s výhledem na město. Zato tuto nepříjemnost nám bohatě vynahradila snídaně, která byla jedna z nejlepších během celého pobytu. Nechybí čajová konvice/kávovar (káva, čaj), minibar, lednička, láhev balené vody pro každého, koupelna s vanou a společná s toaletou. Teplá voda byla z elektrického bojleru. Dále trezor, satelitní LCD TV, telefon, klimatizace, topení, fén, žehlička a žehlící potřeby, psací stůl, židličky, toaletní potřeby zdarma (zubní kartáčky a pasta byly snad ve všech hotelích, toaletní papír), ručníky, papuče, šatní skříň. Na pokoji je menu z jejich restaurace a jídla mají za velmi slušnou cenu a asi i velmi dobrá soudě podle snídaně. Většinou jsou jídelní lístky dělané tak, že je jídlo napsané anglicky a pod tím myanmarsky, aby si to číšníci mohli lehce přečíst v jejich jazyce a písmu, aby věděli co jsme si vybrali. Na pokoji máme rychlé WiFi připojení na heslo, které nám dali na recepci. Síť je crystal palace net 4 a heslo CrystalP+2017. Toto heslo platí pro 4. patro. Routery mají totiž v jednotlivých patrech.
 
Dali jsme si sprchu, přebalili věci v kufru, trochu si odpočinuli a v 15:45 jsme již na vlastní pěst vyrazili prozkoumat okolí hotelu, kde se nachází několik velmi zajímavých památek.

Pěšky jsme došli k Pagodě Chauktatgyi (Chauk Htat Gyi Paya nebo také Kyauk Htat Gyi), která je od hotelu vzdálena přibližně 700 metrů. Má dva vstupy, jeden od hlavní cesty Shwegondaing Rd, po které jsme přišli a druhý přímo u sochy Buddhy z druhé strany, kde je i velké parkoviště. My jsme vešli spodním vstupem. Hned se musíme vyzout, byť nás čeká ještě kus cesty a ne zrovna vždy po nejlepším povrchu, takže musíme dávat pozor na co šlapeme. Boty dáváme do sáčku a bereme si je sebou, což se samozřejmě moc nelíbí samozvaným průvodcům, kteří tady čekají na turisty. Nemáme zájem. Jak jsme si všimli, mniši boty neodkládají. Ve spodní části je fungující klášter, kde žijí mniši. Mají tady vše co potřebují k životu. Místnosti kde bydlí, kde se modlí, učebnu, umývárny. Poslední úsek stoupáme nevzhledným krytým schodištěm. Nahoře je obrovská plechová hala, která ovšem ukrývá nádhernou obrovskou sochu ležícího Buddhy. Otevřeno je denně 5-21:00 (6-20:00), a vstup je zdarma. Pagoda byla postavena v roce 1964 a uvnitř se nachází obří 66-ti metrová (někde jsem četl dokonce 72 metrů) socha ležícího Buddhy, která je větší než ta v Bangkoku. Jeho ležící poloha znamená, že je v nirváně. Vysoká je 18 metrů, sahá tak do výšky 3-4 poschoďového domu. Socha je krásně zdobená a sice ozdobou čela zvanou bindi, korunou zdobenou diamanty a zlatým rouchem se skleněnou mozaikou. Obří chodidla zdobí nápadné zlaté znaky. Říká se, že uvnitř ní se ukrývá 1000 malých Buddhů. Kromě ní jsou zde další menší svatyně, gongy, zvony a spousta věřících i turistů. Stejnou cestou se vracíme zpět.
 
Hned naproti přes hlavní cestu se nachází Nga Htat Gyi Pagoda (5-21:00 (6-20:00), vstup je zdarma, ale očekává se drobný příspěvek, přibližně 2 USD nebo 2000 MMK). Pagoda má dva vstupy a současně i výstupy formou krytých schodišť. Ty už jsou hezčí než v předešlé pagodě. Již nahoru stoupáme naboso. Tašku s botama dáváme do úschovy až nahoře, protože dolů jdeme druhým schodištěm. Potom jim za to dáváme 200 MMK. Opět tady čekají samozvaní průvodci, kteří jsou docela neodbytní a stále jdou s námi a snaží se nám k pagodě a soše Buddhy něco vyprávět a ukazovat. Nestačí jim říct, že nemáme zájem. Potom už děláme, že nerozumíme. U pokladny, byť se neplatí vstupné, nám zdarma dali ofocený letáček týkající se sochy Buddhy "Nga Htat Kyi". 

Obrovský 9 metrů vysoký, bohatě zdobený sedící Buddha v pozici (mudra) "gesta dotyku země" nás velmi zaujal. Jde o jednoho z nejokázalejších barmských Buddhů s korunou vykládanou drahokamy a úchvatně zdobeným zlatým rouchem. Je krásný, jen se bohužel zrovna rekonstruuje a má kolem sebe lešení. Místní sedí naproti na zemi a modlí se. Velká teaková hala s 57 pilíři z teakového dřeva a krásným interiérem byla vystavěna roku 1900. Z Pagody je krásný výhled na pagodu Chauktatgyi. Odsud teprve vidíme onu hnusnou monstrózní plechovou halu, v níž se socha nachází. Druhým schodištěm scházíme dolů. Nohy máme jak prasata, otíráme si je čisticími ubrousky. Dobrá věc. Doporučuji si jich vzít s sebou dostatek.
 
Dole čekají dva taxíky. Nechali jsme se odvézt ke Shwedagonské pagodě, která je top památka nejenom v Yangonu, ale v celém Myanmaru. Za cestu k severnímu schodišti platíme 3000 MMK. Cenu taxíku si vždycky domluvte předem. Nemají taxametry. Jízda po centru cca 1500-2000 MMK, ze středu ke Šweitigoumské pagodě kolem4000 MMK, cyklotaxi po centru přibližně 500-1000 MMK.

Great Shwedagon Pagoda – Schwedagonská pagoda(denně 4-22 hodin, návštěvnické centrum 8-21:00, vstupné pro cizince 10 000 MMK včetně plánku areálu s popisem památek, místní zdarma. Na stránkách www.shwedagonpagoda.com.mm najdete i plánek areálu. Bezva je aplikace do mobilu Shwedagon Pagoda Tour stažitelná na GooglePlay, která funguje offline vč. čtečky QR kódů. 

Na prohlídku si vyhraďte 2-3 hodiny. My jsme tady strávili hodinu a půl od 17 hodin. Nejlépe je pagodu navštívit odpoledne/podvečer, tak jak jsme to udělali my, abychom si ji prohlédli za světla i za tmy, kdy je krásně nasvícená. Každá denní doba má své kouzlo. Zajímavé jsou i večerní obřady s dýmem vonných tyčinek a hořících svíček při západu slunce, který bývá kolem 18:30, ale taky sledování východu slunce nad pagodou. Navíc již k večeru není tak horká podlaha. Žije to tady po celý den, i po západu slunce. S ubývajícím denním světlem dostává pagoda další mystický rozměr. Přibývá zpěvů i místních lidí. V digitální éře se i Budha dočkal elektrických ozdob. Lidí je tady opravdu spousta, místních i turistů. Tady asi bylo nejvíce lidí na jednom místě ze všech památek, které jsme v Barmě navštívili. Ale návštěva rozhodně stojí za to, takže se nenechte odradit. Celý komplex zaujímá plochu 46 ha. S chrámem je samozřejme spojený i trh s obětními předměty, suvenýry a jinými cetkami.

Nahoru se lze dostat po čtyřech úchvatných krytých schodištích zvaných saungdan, jejichž strop a zdi zdobí úžasné, trojrozměrné dřevořezby. Začátek severního, jižního a západního schodiště střeží zářivé sochy dvou obrovských mytických zvířat chinthe - činthejů. Nejkrásnější je jižní schodiště se 104 schody a střechu podpírá řada jasně rudých sloupů. Stejně úchvatné je východní schodiště zdobené zlacenými sloupy s bohatým vyřezáváním a 118 schody.
Případně se můžete nahoru nechat vyvézt výtahem, který najdete na severní a jižní straně.
My jsme se nahoru vydali severním schodištěm. Probíhají tady bezpečnostní kontroly přes bezpečnostní rám.

Již před vstupem na schodiště nebo do výtahu se musí sundat boty a ponožky(můžete je odložit u vchodu za 1000 MMK (platí se při odchodu) nebo si je vzít jako my v sáčku s sebou do batohu, protože jsme na závěr vycházeli jiným vchodem. Hlavně je nenoste v ruce a nepokládejte je na posvátná místa. V buddhistických chrámech totiž smějí dovnitř, na nádvoří, a dokonce i na schodiště vedoucí k nádvořím, vstoupit pouze bosé nohy. Obuv by posvátné místo znesvětila. Boty se zouvají i před vstupem do domu. Tyto pravidla musíme dodržovat po celé zemi. Na Šrí Lance jsme si aspoň mohli nechat ponožky, což byla výhoda, protože v poledne na rozpálených mramorových podlahách fakt dlouho nevydržíte. Stejně tak musíte mít zakrytá ramena a kolena (nenosit kraťasy) a směrem k Buddhovi se nesmí sedět s nataženými nohami. Když se fotíte se sochou Buddhy, neměli byste stát k němu zády, ale bokem a Vaše hlava by měla být níže než hlava Buddhy. A hlavně se nedotýkejte ničí hlavy, protože ta je považována za nejposvátnější část těla. 

Jen co jsme se vyškrábali nahoru, je tady pokladna, kde platím turistické vstupné. K tomu jsme dostali mapu areálu s popisem všech zajímavostí a nálepku na triko. Navíc se musíme zapsat do knihy návštěv. Opět nechybí samozvaní průvodci, které slušně odmítáme.

Podle legend 2600 let stará (ve skutečnosti byla postavena mezi 6.-10. stoletím v době Monské vlády) obří Šweitigoumská pagoda s 99 metrů vysokou stúpou z 11 tun čistého zlata a 4350 diamantů stojí na hoře, pahorku Singuttara (Thejngoutherá). Údajně má na sobě více zlata, než je ve všech britských bankách dohromady. Pokrývá ji 8868 (8688) plátků zlata. Pagoda je postavena ze železných cihel, ta je obložena mramorem, ten překrývá plášť z olova, potom z mědi, cínu a stříbra. Vrchní plášť je zlatý. Každý z budoucích králů pak pagodu obestavoval dalším pozlacením. Bylo zvykem, že na každé nové pozlacení věnoval panovník ryzí zlato o své váze. Jde o nejposvátnější a nejvzácnější buddhistický chrám v Barmě. Uvnitř podle legendy skrývá 8 pramenů vlasů samotného Sidharty Gautamy Buddhy. Celý komplex o ploše 5,5 hektarů tvoří stovky chrámů, stúp, altánků, pavilonů a soch. V oddělených svatyních ukrývá relikvie patřící posledním čtyřem Buddhům. Její dnešní podoba pochází z roku 1769, kdy byla přestavěna po zemětřesení.

Největší hodnotou se pyšní vrcholek kolosální centrální pagody - hti (tchi). Je to pompézní korunka ve tvaru slunečníku. Tyčí se do výšky 99 metrů a je darem krále Mindouna. Kostra jeho konstrukce se skládá ze sedmi postupně se zmenšujících kruhů, největší spodní má průměr 4,5 metru. Po obvodu, který má tvar osmiúhelníku, měří 450 metrů. Každá část pagody má své jméno. Všechny kruhy jsou pozlaceny ryzím zlatem a vyloženy diamanty, smaragdy a rubíny. Na samotné špici tchi je nástavec, v něm korouhvička posázená 1090 diamanty a 1338 dalšími drahokamy, zlatými zvonky a na konci nástavce se vyjímá diamantové poupě, které tvoří dutá koule ze zlata o průměru čtvrt metru a na ní se nachází 4358 diamantů (největší má 76 karátů) a 93 vzácných kamenů, jako jsou safíry, rubíny, ametysty a další.
Věřící stúpu tradičně obchází ve směru hodinových ručiček. Osm menších svatyní po jejích stranách je zasvěceno jednotlivým dnům buddhistického kalendáře. Věřící se u nich zastavují podle dne svého narození, dávají dary příslušnému Buddhovi a polévají ho chladnou vodou. Vždy jedenkrát více, než kolik mají let. K dobrému chování věřícího návštěvníka totiž patří ochladit Buddhovu sochu stojící ve svatyních studenou vodou a pomodlit se u kaple korespondující s datem jejich narození. Sochám lidé polévají ramena a hlavu. Rituál, při kterém lze vyslovit přání a požádat o štěstí a požehnání. Jindy zase v klidu meditují v různých svatyních, pavilonech, ale jenom i tak sedící na nádvořích.
  
Při výstupu severním schodištěm, kudy jsme vyšli my, tak přímo naproti schodišti u základny centrální stúpy stojí svatyně ukrývající sochu historického Buddhy Gautamy.

Zvon krále Tharyarwady (Maha Tithaddha Gandha) z r. 1841 váží 42 tun, je vysoký 2,6 m a u základny má v průměru 3,3 m.
U západního schodiště narazíme na sochu Buddhy Kassapy, zářící svatyni se sloupy zdobenými skleněnou mozaikou a replikou Buddhova zubu. Naproti svatyni (u základny stúpy) stojí malá zlatá socha krále Okkalapy.

Na SZ straně stúpy je pavilon s bronzovým zvonem krále Singua (Mahá Ganda Bell, Maha Ghanta) vážícím 25 tun a vysokým přes 3 metry. Je největším barmským zvonem. Legenda říká, že když zvon 3x rozezníte, splní se vám tajné přání. Tak uvidíme. Zvon odlitý roku 1778 měl být odvezen do Británie jako suvenýr z kolonie v roce 1825. Než se ale Angličanům podařilo zvon naložit na zámořskou loď, převrhl se do bahna řeky Rangúnu a nepodařilo se ho ze dna vyzvednout. Podařilo se to až Barmáncům, kteří si od Angličanů vymohli slib, že pokud se jim to povede, vrátí se zvon na své původní místo.
Naproti pavilonu se zvonem  se na terase nachází tzv. "Místo nadějí" nebo také "Místo splněných přání", kde mohou věřící nejsnáze získat odměnu za své modlitby.
O něco dále potom nacházíme sochu sedícího Buddhy Chanthargyi, který je největší v celém chrámovém areálu a nalevo od něj malou zlacenou sochu Buddhy Shinsawby.
Hsandawtwin je rituální studna k omývání Buddhových vlasů. Zelenomodrá svatyně zdobená skleněnou mozaikou z r. 1879 byla postavena na místě pramene, v němž kdysi údajně omývali osm Buddhových vlasů, které potom uložili do pagody. Zlacená pagoda Naungdawgyi vypadá jako miniaturní dvojník hlavní stúpy a údajně označuje místo, kde bylo původně uloženo 8 Buddhových vlasů.

U horního konce východního schodiště najdeme slavný Dhammazediho nápis, který tu r. 1485 nechal do tří obřích kamenných sloupů vytesat král Dhammazedi a ve 3 jazycích (barmštině, monštině a pálijštině) zachycuje dějiny pagody. Rovněž zde najdeme sochu Kakusandhy, třetího ze čtyř současných Buddhů.
Na terase přímo naproti jižnímu schodišti se octneme u bohatě zdobené svatyně se sochou Buddhy Kawnagammany.

Pokračujeme ve směru hodinových ručiček a narazíme na pavilon Čínské ctihodné společnosti s jadeitovým Buddhou z 324 kg čistého jadeitu a zdobeného 2,5 kg zlata, 91 rubíny a 9 diamanty.

Brahma nesoucí dítě (Child holding Brahma Image) stojí u základny stúpy v blízkosti jižního schodiště. Sochu vyhledávají místní věřící, kteří touží po vlastním dítěti. Přímo naproti je zlatá miniaturní replika Šweitigoumské pagody ve skleněné vitríně.
Nechybí Buddha Slunce a Měsíce doprovázený sochou páva a zajíce.
Rakhaing Tazaung je zdobný Arakanský pavilon a uvnitř se ukrývá téměř 10 m dlouhá socha ležícího Buddhy.
Krásně oděná socha Buddhy Padashina (Magic Ruby Enshrined Buddha Image) stojí přímo před mostkem k jižnímu výtahu, kterým jsme se svezli dolů a vyšli u jižního schodiště.


Blízko západního schodiště Shwedagonské pagody se nachází People´s Park otevřený roku 1990, který zabírá plochu 136 akrů. V parku se nachází několik fontán, které jsou v noci nasvícené. Je odtud nádherný výhled na západní stranu Shwedagonské pagody. Přístupný je od 7 do 22:00 hodin a platí se poměrně vysoké vstupné 3 USD + další 3 USD za foťák, za kameru 6 USD. Bohužel to už jsme nezvládli, ale podle fotek, co jsem viděl to tady vypadá večer moc hezky.

My jsme si u jižního schodiště vzali taxi do Čínské čtvrti k 19. ulici za 4000 MMK.

Čínská čtvrť je jedna z nejmalebnějších částí města, kde žijí hlavně potomci dávných čínských imigrantů z britského koloniálního období. Zajímavé je přijít sem i večer na jídlo tak jako jsme to udělali my. Doporučuji zamířit na 19. ulici (19^th Street) s kavárnami, hospůdkami, bary a stánky s jídlem a levným pivem.

My jsme zůstali na 19^th St. Stánky s jídlem jsou rozložené po celé ulici. Všude je plno lidí. Nabídka je podobná u všech stánků, hlavně špízy se vším možným i nemožným (maso, mořské plody, kůže), grilované ryby. Ale jak jsme zjistili vyjde to dráž než jídlo z jídelního lístku. Nikde totiž u těch špízů nemají ceny. Zakotvili jsme ve Shwe Mingalar Restaurant. Vybral jsem 4 špízy, výborná marinovaná žebírka a kuřecí, to stálo 7000 MMK, k tomu jeden špíz se dvěmi krevetami za 5000 MMK. Jídlo připraví a donesou Vám ke stolu. Sedí se uvnitř nebo na ulici na plastových židlích u plastových stolů. K tomu jsme měli "smaženou" rýži se zeleninou. Omáčky páliva i sladká. Když přinesl krevety tak si nasadil igelitové rukavicem, krevety oloupal a maso mi dal na talíř. K tomu jsme si dali dvě čepovaná piva Myanmar a jedno černé celkem za 5500 MMK. Celkem jsme zaplatili 17 500 MMK. Obsluha je příjemná, stará se, usmívá se. U stolu s námi sedí mladí Němci, kteří už jsou v Barmě 3 týdny.
  
Pouliční stánky zasahují až na ulici Mahabandoola Road, kde najdete největší výběr exotických pochoutek, jako jsou smažené kobylky a šneci, kachní hlavy, apod.
Další množství stánků najdete na ulici Anawratha Road, v blízkosti křižovatky s ul. Sule Pagoda Rd.

Krásný bohatě zdobený čínský chrám Kheng Hock Keong byl již bohužel zavřený. Jde o největší a nejstarší čínský (taoistický) chrám v Rangúnu a je zasvěcený čínské bohyni moří Ma-cu, jejíž bohatě zlacenou sochu si můžeme prohlédnout na centrálním oltáři. Jeho původní dřevěná verze z roku 1861 byla v roce 1903 nahrazena současným cihlovým chrámem.

Za 4000 MMK jsme si vzali taxi na hotel. Portýři nám hned otevírají dveře, a to je obyčejný hotel. Je vidět jak si turistů váží a jsou rádi, že jezdí do jejich země. Znovu jsme se osprchovali, chvíli poseděli na internetu. Chtěli jsme si uvařit čaj, ale zjistili jsme že to je instantní s mlékem. Tak nic. "Spát" jdeme ve 22 hodin. Hluk z ulice nám moc příležitosti ke spaní nedal.