LETEM SVĚTEM

Sobota 17.3.2018 - Hpa-An - jeskyně Saddan Cave - Lumbini Buddha Garden (Mountt Zwegabin) - Yangon

Budík máme na 6:45. Snídaně jsou od 7:30. O té jsem se již zmiňoval včera. Po snídani jsem udělal pár fotek ze střešní terasy hotelu. Výhled je moc hezký.

Jsou tam ještě taky pokoje. Kufry nám naštěstí snesli po těch příšerných schodech. Ve městě Hpa-An můžete ještě navštívit malý místní ranní trh, školu na School Street, což je dlouhá dřevěná budova na pilotách a spoustu starých dřevěných domů.

Přesně v 8 nastupujeme do auta a jedeme k jeskyni Saddan Cave. Je to největší jeskyně v okolí. Leží 22 km jižně od Hpa-An. Okolní hory jsou v oparu. Cestou nám ukazuje kaučukovou plantáž, pole s cukrovou třtinou a rýžová pole. Pár domů je hezkých, ale většina jsou strašné barabizny a slátaniny. Hodně jich stojí na kuřích nohách. Poslední úsek jedeme po nezpevněné hrbolaté cestě. U jeskyně jsme v 9 hodin. Opět jsou tady mraky místních. Většina nás zdraví, usmívá se. Někteří se i klanějí. A chtějí se s námi fotit.

Od parkoviště vede k ústí jeskyně dlouhé schodiště a na jeho začátku dohlíží na nově příchozí ohromná socha slona. Pod schodištěm se musí odložit boty (vezměte si je s sebou, protože z jeskyně vyjdete na druhém konci !!!). Všichni vstupují do jeskyně hlavním vstupem od soch lvů, kde je i plno stánků s jídlem. Přístupná je denně listopad-duben. Vstupné je symbolických 1000 MMK.
Na vrcholu schodiště se nachází prostorná jeskyně se zlatou stúpou zedi, sochami Buddhů a mnichů, v jedné dlouhé řadě, a potom různě rozmístěnými okolo, ornamenty na zdech, vyrobené z jednotlivých pozlacených amuletů s Buddhou, vsazených přímo do skály. Při vstupu do jeskyně si všimnete řady sloních soch, protože název jeskyně je odvozen od sloního krále Saddana.

Prohlídka průchozí gigantické vápencové jeskyně s nádhernými krápníky (stalaktity i stalagmity) zabere tak 15-30 minut. A procházíte jí sami bez průvodce. Uvnitř jeskyně hnízdí netopýři. Na konci jeskyně je přírodní průzračné jezírko, které lemuje stezka. Tady se můžeme nalodit na malou dřevěnou loďku a za 3000 MKK za loď (1500 MMK/osoba) se nechat odvézt zpět k parkovišti (od listopadu do února). V suchém období, kdy není tolik vody, se nedá po kanálech projet až k parkovišti a musí se to dojít pěšky, cca 15 min.

Webové stránky o myanmarských jeskyních. 

A tak jak všichni jdou ve výše popsaném směru, tak jen my jdeme s Tunem opačným směrem. A všichni jdou proti nám. Někteří dokonce bez bot, protože si je na začátku odložili a teď po cestě a po poli jdou bos. Boty se v jeskyni odkládají pouze od vstupu, kde jsou sochy Buddhy, po blikající sochu a před ní svítící nápis jeskyně. Jinde všude už můžete s botama. Což většina neví a všichni jdou bosí přes celou jeskyni. A ještě nás 2x upozornili, že máme být vyzuti. Tak jsem je poslal za Tunem ať jim to vysvětlí. Jinak je jeskyně už poměrně dobře osvětlená, takže není moc zapotřebí baterka nebo čelovka. Ale není na škodu. Když třeba občas na nějakou dobu vypne elektřina a je tma jak v hajzlu. Což se stalo i nám. Ale kdo je připraven není překvapen.
Jdeme tedy v protisměru kolem rýžových polí až dojdeme k jezeru, kde kotví pár dřevěných kánoí, které sem přivezly turisty z druhé strany, z hlavního směru obchůzky jeskyně. Nastupujeme a plujeme po jezírku, kde mladý rybář ve vodě natahuje sítě. Jsme na loďce jen my tři a muž co pádluje. Ale vidíme v této funkci i ženy. Proplouváme otevřenou jeskyní na druhou stranu, kde je druhé jezírko a kde je hlavní nástupiště lodí. Tady kotví desítky kánoí připravených pro turisty. Kolem dokola jsou moc hezké scenérie.
  
Vystupujeme z lodi a po schodech vcházíme do jeskyně. Je obrovská.

Na mnoha místech jsou krásné stalagnity a další útvary, malé svatyně, otevřený strop jeskyně, kde vidíme oblohu. Pořád je na co se dívat. Její velikost nás udivuje. A těch lidí. Ale všechno místní. Potkali jsme snad jen jedny turisty. Jsou tady chodníky, místy schody a mosty osvětlené barevnými žárovkami. Jeden z mostů byl postaven nedávno, předtím se muselo sejít dolů, a za chvíli zase nahoru jak nám ukazuje Tun. Některé obrovské prostory a výtvory přírody nás přivádí k úžasu. Až když jsme došli k soše Buddhy a vlevo se otevírá obrovská vstupní prostora, tak tady se musíme zout a ke vstupu dojít boso. Na některých místech lidé staví z kamínků postavičky. Pořád slyšíme pískat netopýry, ale vidět moc nejsou. Spíš jsme zahlédli holuby. Ve vstupní obrovské dvoraně je pagoda, velká socha ležícího Buddhy a množství soch dalších Buddhů. Vycházíme ven a je 10:50. Z této strany jak jsme šli my se neplatí vstupné. Ani jsem nepostřehl jestli Tun platil nějaké vstupné. Chlap u vstupu (pro nás u výstupu) mě upozorňoval na tabuli, kde je uvedeno vstupné. Řekl jsem mu, že patřím k těm dvěma dole a že on už platil. Ale Martin ho platit neviděl. Sestupujeme po schodech a dole jsou dva bílí sloni. Jdeme k autu. Slunce už zase peče. Tun nám už jede naproti.

Odtud pokračujeme k úpatí vápencové hory Zwegabin (Mount Zwekabin), která se nachází 10 km jižně od Hpa-An a je jednou z nejposvátnějších hor v Myanmaru. A právě na úpatí hory se nachází Lumbini Buddha Garden, kde lze vidět tisíce velkých soch Buddhy rozmístěných v zahradě. Kam se podíváme, tam je Buddha. Některé sochy jsou uspořádány do řad jako záhonky na poli. Jiní jen tak hala bala. Někteří jsou ukryti v přístřešcích. A spousta květin. Každý den kolem 11:00 se koná krmení opic. U vstupní brány turisté platí 4000 MMK, které platil Tun. Vstupné snad do všech míst máme zahrnuté v ceně za výlet.

Opět je tady množství místních. Turista jen jeden, co sem přijel na motorce. Vystupujeme z auta. Tun zůstává. V podstatě pro nás tady nic zajímavého není. Je to spíš poutní místo pro místní. Modlí se. Pár jich možná stoupá na vrchol. Výstup na vrchol hory Zwegabin ve výšce 725 metrů trvá 2-3 hodiny, ale jde o náročný výstup, kde na vás čekají prudké schody. Nahoře se nachází klášter Thamanya, kde lze přespat ve vyhrazených pokojích a sledovat západ slunce a při tom poslouchat zpěvné modlitby a ráno pro změnu sledovat východ slunce. Někteří se svezou lanovkou Fun Cable Car. Za krátkou jízdu platí 1000 MMK. Během toho je vyfotí a pak si ty fotky kupují. Velká atrakce pro místní. Kabinová lanovka je jen jedna (na Golden Rock). Tahle je klasická sedačková, něco jako u nás v Beskydech na Pustevny. Někteří místní se s námi chtějí vyfotit. Jejich syn, 9 letý mnich, nám mává. Potom nám ho představují. Umí už celkem pěkně anglicky. Ale jinak je to zbytečné se tady zastavovat a hlavně za to platit.
  
30 km od Hpa-An najdete ještě jeskyni Bayin Nyi Cave, v koloniální době byla známá pod názvem Bingyi Caves - pagoda přilepená ke skále. U základny kopce před vstupem do jeskyně se nachází jezírko s horkou vodou.

Malá vesnice Lakkana Village ležící uprostřed rýžových políček je jednou z několika karenských osad, jejichž obyvatelé žijí stejně jako jejich předkové před desítkami a stovkami let. Můžete se projít mezi domky.

Ve 12 odjíždíme směr Yangon. Člověk žasne, co všechno na dopravních prostředcích přepravují, jak sedí 4 borci na dvou plastových barelech na korbě a podobně. Že to není zakázané z bezpečnostního hlediska. Mýtné brány zaměstnávají mraky zbytečných lidí. Například u jedné budky, uvnitř dvě holky, venku jeden kluk co zapisuje do sešitu SPZ, druhý kluk co vybírá peníze a dává je těm holkám uvnitř. A další dva sedí vedle a mačkají si beďary nebo telefonují.

Kolem 13 hodiny zastavuje na oběd v honosně znějícím Two Lakes Resort hned u hlavní silnice u města Thaton v Monském státě. Z dálky to vypadá hezky, opravdu nějaké umělé jezírko tady je, ale jinak je to strašné. K autu hned přiběhl jeden obsluhující s deštníkem, aby nás chránil před sluncem. Docela úsměvné. Ale bylo to fajn. U jednoho stolu obědvají místní. Vypadá to legračně jak ten menší Myanmarec drží deštník nad velkým Martinem. Najednou vyleze z kuchyně a dalších koutů asi 10 číšníků a číšnic podívat se kdo to přijel. Usadili nás ke stolu. Přinesl jeden jídelníček, ale ceny tam nejsou. Nechápe, že chci aby přinesl ještě jeden, že jsme tady tři. Objednáváme si jedno lahvové pivo Myanmar. Když si chceme objednat, tak vůbec neví co chceme, byť mu to ukazuju v jídelním lístku. Pořád se dívá o řádek vedle. Kdyby raději chodili do školy a naučili se anglicky, číst a podobně, místo toho aby obsluhovali v restauracích. Bez Tuna bychom se s ním snad ani nedomluvili. A takových “tatarů” tu je plná hospoda. Navíc k velkému stolu přijel zájezd asi dvaceti lidí, Evropané napůl v kombinaci s Číňany. Pro ty už měli všechno jídlo připravené. Objednal jsem si “nasi goreng” s kuřecím masem, což je indonéské jídlo, smažená rýže se zeleninou, vajíčkem a kuřecím masem. Ale tady to byla rýže se zeleninou, ovšem neskutečně pálivé, že mě pusa pálila ještě v Yangonu. A to jsem po prvním soustu všechny zelené chilli papričky vytáhl. Kuřecí maso bylo zvlášt spečené na uhel. A vedle polosyrové volské oko. K tomu každému z nás, aby toho pálivého asi nebylo málo, tak přinesli jednu misku s chilli a česnekem a v druhé misce nějaká červená omáčka. Tu jsem pro jistotu nezkoušel. Martin si vybral kuřecí kousky s kešu a hranolkami. Tun smaženou rýži se zeleninou a vejcem a pak malý Red Bull, aby na cestě neusnul. Číšník stojí celou dobu u našeho stolu, kdybychom něco potřebovali. Navíc prázdné sklenice a talíře odnáší, až když odejdeme, i kdyby už to nebylo kam dávat. Platíme celkem 18 700 MMK.

Na ukázku přikládám účtenku, ať vidíte jejich písmo a taky se mi líbí barevné nálepky, které lepí na účtenky. Jsou to místní taxy, či daně, které se připlácí jako u nás je DPH. Nálepky jsou něco jako kolky.

Záchody jsou kapitola sama o sobě. První, s nápisem toilet, pouze 2 hnusné pisoáry bez umyvadla. Všechny posílají do kteréhokoliv bungalovu, který je otevřený, a je v něm toaleta. Sice klasická, ale splachování na šňůrku, špinavé, umyvadlo venku se studenou vodou bez mýdla a papírových ručníků. Byl tam stůl, hůlky na jídlo a televize. Asi si to můžete objednat a jíst odděleně. Nevím. Strašné. Pryč odtud. Při odchodu k autu chtěl s námi jít zase číšník s deštníkem, což jsme odmítli.

Čeká nás ještě kus cesty do Yangonu. Když se blížíme do města provoz houstne. Málem jsme se nabourali.

Před 18 hodinou nás vysazuje před 2* hotelem Great Glory Hotel (No. 25, Ngar Mann Aung Pagoda Road, 33 Quater, North Dagon Township, 11101, Yangon, Myanmar, Telefon: +95 1 801 1251 (801 1252, 801 1238), Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Opět se nachází u cesty. Rezervaci máme přes www.booking.com na 1 noc. Check-in je od 14:00, check-out do 12:00.

S Tunem jsme se domluvili na 5 hodin na ráno, protože let do Loikaw posunuli kvůli mlze o hodinu dříve, na 6:45. Jede domů a zítra pro nás přijede. Letiště je vzdálené 7 km. Hotel také zajišťují za poplatek transfer na letiště.

Dali nás do 3. patra bez výtahu, ale naštěstí kufry nám vynesli. Na recepci se opět seběhli postupně snad všichni zaměstnanci hotelu. Je tady i směnárna. Dostali jsme zdarma džus na přivítanou díky statusu Genius na Booking.com. Zaplatili jsme za dvojlůžkový pokoj Deluxe, cena za pokoj s kontinentální (americkou, bufetovou) snídaní pro 2 osoby 27 USD vč. daně 15 % (589 Kč). Platí se buď v místní měně nebo v USD případně kartou Visa nebo Mastercard.

Snídaně se podávají od 7:30, ale že nám na ráno něco přichystají, když jedeme tak brzo.
Zdarma parkování v areálu hotelu (nutná rezervace) a wifi zdarma v celém areálu hotelu. Heslo na WiFi Great Glory Hotel, user name: glory a heslo gghotel21.

Hned jsme šli na střešní terasu, kde je bar a restaurace, kde se podávají snídaně a další jídla. Je odtud pěkný výhled na řeku Pazundaung Creek a zrovna zapadá slunce. Dali jsme si pivo Myanmar. Mají pouze lahvové. Chtěli za něho 3000 MMK. Nejdražší, co jsme zatím měli. A z jídelníčku jsme si objednali nudle s kuřecím masem.
 
Byly celkem dobré. Dali jsme si to napůl. Byť byla v jídelníčku cena 2500 tak nám účtovali min. 3000. Protože Martin mu dal 10 000 a neměl mu vrátit, že mu to přinese na pokoj až rozmění, a vrátil mu 4000. Na terase jsme vyřešili internet. To byl signál perfektní. Ale když jsme se vrátili na pokoj, tak už nejel skoro vůbec, ani zpátky na terase. Na terase se se západem slunce začali objevovat komáři, tak jsme utekli. Jednoho jsem zahlédl i v pokoji. Ale to nic není proti včerejšku.

Pokoj Queen je celkem velký (25 m²), ale lehce zatuchlý. V koupelně totiž není okno ani žádné větrání. Ventilátor mezi koupelnou a pokojem, ale nevím kde se zapíná. Dvě oddělené postele, noční stolek, telefon. Nechybí ještě klasický telefonní seznam. Stolek na kufr, psací stůl, židle. Klimatizace funkční. Lednička, fén, satelitní LCD TV, varná konev, zrcadlo. Cukry a smetánky do kávy a kafe vše instantní. Místo skříně pouze věšáky. Donesli nám ručníky. Koupelna opět společná s WC, a pěkně mokrá, jak tu vytírali. Odtok do země na opačném konci, než je sprcha. Proto jsou všude v koupelnách nachystané žabky, protože než to uschne, tak by se tam nedalo chodit. Ale do cizích bot bych stejně nelezl. Takže tam raději pak ani nejdeme. Teplá voda naštěstí tekla. Nechybí toaletní papír, malé mýdlo, dva malé šampony a sprchové gely. Na jednu noc dobrý. Déle bych tu nechtěl být.
  
Večer jsme si ještě uvařili náš mátový čaj. Budík máme na 4:15. Ale nevím kolik toho naspíme. I když jsme mu řekli ať nám dá nějaký klidný pokoj, tak hluk z cesty tady trochu slyšet je. Nicméně nejhorší je, že venku furt falešně zpívá, respektive řve, nějaká ženská. Přijde nám to jako karaoke, tolik populární v Asii. Nemá to konce. Nemůžu usnout. Nevím v kolik se mi to podařilo.