LETEM SVĚTEM

Středa 21.3.2018 - Jezero Inle - Inthein Village - Nyaung Shwe

Budík máme na 6 hodin. Jdeme na snídani. Podává se od 6 od 9. Venku připravují palačinky, vajíčka na různé způsoby a šanskou nudlovou polévku. Uvnitř je připravená míchaná zelenina smažená, smažené nudle, opečená slanina, bílé párky, hořčice, paprika, rajče, mrkev, toasty i tmavý, máslo, marmelády, cornflakes, med, bílý jogurt, ovoce, dva druhy džusů, káva, mléko, čaj černý a připraví i zelený do konvičky, voda. Hotel je plný Francouzů, je to celý zájezd.

Máme čas, než nás Tun vyzvedne, tak jsme zašli na Mingala market na Yone Gyi Rd, kousíček od hotelu, ob dvě ulice. Každé ráno od 7 hodin se koná rušný trh plný místních obyvatel, kdy obchodníci z jezera přinášejí čerstvé ryby a produkty z plovoucích zahrad. Trh se zdvojnásobuje, když se koná pětidenní rotující trh. Končí většinou kolem 14 hodiny. Seženete tady ovoce, zeleninu, ryby a mořské plody, rýži, čaje (ale jen černý a zelený), květiny, koření. Za 200 MMK kupuji sáček koření zvaného turmeric neboli kurkuma. V koši mají bílou rýži, na to dají tmavou, nějaké koření a cizrnu. Chutnalo to jako nakládané zelí. Chtěl jsem koupit nějaký čaj, tak mi paní dala zkusit ze svého hrnku čaje co měla ke snídani. 
 
V 8 hodin nás u hotelu vyzvedává Tun. Jedeme jen kousek od hotelu k vodnímu kanálu, kde má Tun domluveného pána s lodí, co nás bude celý den vozit po horském jezeře Inle a jeho kanálech. Je to u rýžového pole na konci městečka. V 8:15 nasedáme na klasický úzký dřevěný člun dlouhý přibližně 15 metrů. Jsou tady 3 polstrované židličky, záchranné vesty a deštníky proti stříkání vody. Kolik platil nevím. Za půldenní výlet lodí požadují všichni jednotně 15 USD (15 000-18 000 MMK, včetně vesnice Indein 20 000 MMK). Cena je za loď kam se vejde 5 lidí.

Ani jsme si nevšimli, že za nás platil vstup do oblasti jezera Inle. Protože všude píšou, že za vstup do oblasti jezera Inle se na kontrolních stanovištích (checkpointech) vybírá poplatek 10 USD, 10 eur nebo 12 500 MMK, které platí týden. A za to by jste měli dostat potvrzení. Nic nemáme. Během pobytu to nikdo nekontroloval, nikdo to po nás nechtěl.

Vyplouváme v 8:15. Plavby začínají před východem slunce, kdy někdo chce zažít východ slunce na jezeře. Někdo naopak upřednostňuje plavbu později a vrací se po soumraku.

Nejdříve plujeme po kanálu, který spojuje město s jezerem. Dobře jsem udělal že jsem si vzal dlouhé tenké kalhoty a košili s dlouhým rukávem. Zaprvé proti slunce, ale taky kvůli zimě. Ráno a k večeru už bylo chladno, a jak loď jede rychle, tak hodně fouká. Ráno jsem si nasadil i vestu, aby mě polystyrén zahřál. Přiberte si špunty do uší kvůli hluku motoru, čepici a opalovací krém, protože lodě nemají stříšku.
Lodě se navzájem předhánějí. Jedou jak o závod.

JEZERO INLE, také se setkáte s názvem Inlay je vklíněné mezi horské vrcholky šanských hor (Shan Hills) dosahujících až 2000 metrů, které vytváří překrásnou přírodní scenérii. Jezero se rozkládá v nadmořské výšce 875 m n.m v Šanském státě. Jezero je dlouhé 22 km a 11 km široké a zabírá plochu 116 km². Je druhým největším sladkovodním jezerem v JV Asii po Tonlé Sap v Kambodži a největším v Barmě. V roce 1985 se stalo součástí chráněné krajinné oblasti. Leží 750 km severně od Yangonu.

Hory na východě jsou domovem barmské menšiny - Šanů. Šanové jsou druhé nejpočetnější etnikum Myanmaru po Barmáncích. Tvoří přibližně 9% populace. Žijí hlavně ve východní části země v největším myanmarském státě - Šanský stát, ale také v sousedním severním Thajsku. Stejně jako Barmánci pochází z čínské provincie Jün-nan. Většinou jsou buddhisté a používají šanský jazyk. Šanskou podskupinou jsou některé horské kmeny, například kmen Intha, který obývá právě okolí jezera Inle, dále kmen Palaung, Padaung, Pa-O, Eng, Danu, La, Samdau, Thai-Lu, Akha, Eng, Shan Gyi, Lisu, Lahu-Shi, Lahu-Na, Khun, Akhu, a Loi. Některé z těchto kmenů obývá vesnice i v sousedním Thajsku. V okolních horách žije více než 30 horských kmenů. V okolí jezera žije na 150 tis. obyvatel.
http://www.inlelake-myanmar.com/ - včetně popisu jednotlivých horských kmenů

K jezeru se dá dojít i pěšky v rámci pěkného 2-3 denního treku (60 km) z města Kalaw v nadmořské výšce 1320 m n.m. a to do konce na vlastní pěst bez průvodce, což se moc neví, aby místní nepřicházeli o kšefty. Dokonce není problém se na treku i bez agentury ubytovat v tzv. homestays. Cestou, která vede většinou z kopce, si prohlédnete okolní krásnou krajinu a setkáte se s místními etnickými menšinami, které tady žijí (Danu, Pa-O), místním skotem zebu, který má typický hrb na hřbetě, vodními buvoly. Kamarád to šel letos v únoru a ušli s průvodcem 42 km.

Vplouváme na jezero a hned jsou tady nachystaní tři rybáři se sítěmi, kteří pózují pro turisty a pak za to očekávají tringelt (pár stovek kyatů nebo 1 USD). Tun jim něco dal, nevím kolik. Místní rybáři jsou světovým unikátem. Obratně pádlují vestoje jednou nohou na zádi lodi. Balancují na jedné noze, zatímco druhou mají obtočenou kolem pádla, jímž člun pohánějí. Pádlo mají zaháknuté na noze v oblasti nártu a kotníku a přidržují jej pod kolenem. Díky tomu mají volné obě ruce, kterými mohou pracovat s kornoutovými (kónickými) sítěmi (košíky), které mají bambusové kostry. Rybáři plácáním dlouhými bidly do vody plaší ryby a nahání je tak do sítí. Následně rybář rybu přiklopí kuželovitým košem a nabodne ji kopím prostrčeným otvorem v jeho horní části. Byl to trošku cirkus, ale co už. Fotky máme a to je hlavní.

Kolem létají různí ptáci a loví ryby. Je to ptačí rezervace.

Na hladině jezera se rozkládá 17 vesnic s domy na kůlech obklopených komplexy svatyň a stúp. Obyvateli vesnic jsou převážně lidé etnického kmene Intha doslovně „synové jezera“ (kolem 70 tisíc obyvatel) proslulí svou zručností, ale také Padaungové "dlouhé krky". Inthové jsou potomci Monů, kteří žijí na jihu Barmy. Dodnes mluví vlastním barmským dialektem.

Na jezeře jsou take sběrači řas, kteří mají lodě plné řas vylovených z jezera. Kolem dokola jsou samé Floating Gardens neboli plovoucí zahrady. Farmáři nejprve nasbírají trsy vodního hyacintu, řas a dalších vodních rostlin a ukotví to bambusovými tyčemi na místě. Hyacint, který se rychle rozrůstá vytvoří hustou spleť kořenů, která záhon v mělké vodě pomáhá ukotvit. Povrch ostrůvku se spálí a popel smíchaný s bahnem z mělkého dna jezera vytvoří úrodnou vrstvu. Potom z nich modelují úzké pruhy půdy a na vodě vytváří obrovské plovoucí zahrady, kde pěstují zeleninu, hlavně rajčata, které živí celou zemi, fazole, květák, okurky, chilli, brambory, dýně, cukrovou třtinu, rýži a také květiny. Rostliny přivazují k dlouhým bambusovým tyčím. Místní sbírají vodní řasy, které jsou výborný kompost. Pozorujeme tady i různé vodní ptáky.

Jezero profičíme na druhou stranu. Občas přibrzdí, když je něco zajímavého.

První zastávka je ve vesnici Inn Paw Khon Village. Samozřejmostí jsou domy na kůlech, najdeme zde i školu a školku na vodě, dokonce tady mají nataženou elektřinu. Sloupy elektrického vedení jsou zasazeny do dna jezera. Domy se mění co 5-6 let. Na hladině plavou vodní hyacinty.
  
Pro vesnici jsou typické tkalcovské dílny na tkaní hedvábí, bavlny a látky z lotosového vlákna, kdy se vlákna získávají z lotosových stvolů. Stvoly musí být nějakou dobu namočené, pak se z nich dají vytáhnout dlouhá vlákna, které se dají normálně spřádat. Na utkání jednoho krásného šátku je potřeba až 4000 stvolů a prodávají je za 20-50 USD. Za košile utkané z lotosových vláken chtějí až 100$. Vlákna lotosu slouží ke tkaní mimořádně lehké a prodyšné tkaniny vzhledem připomínající hedvábí. Tuto tradičně vyráběnou přízi vykupuje i italská oděvní firma Loro Piana, která se specializuje na luxusní produkty z nejjemnější vlny a kašmíru. Květy slouží jako obětina v buddhistických chrámech, semena (lotosové oříšky) se pro změnu dají jíst.

Navštěvujeme tkalcovskou dílnu Royal Palace, Silk, Lotus & Cotton Hand Weaving Centre. Provází nás Tun. Vstupné se nikde žádné neplatí. Sledujeme ženy i muže při různých fázích zpracování hedvábí. Zpracovávají jak klasické hedvábí, tak lotosové hedvábí (angl. lotus silk), což vidíme poprvé v životě. Tkají na ručních stavech, různé styly tkaní, barvení, používají pouze přírodní barviva.
   
Továrna má dvě patra, je tady i toaleta a obchod, ale výrobky jsou hodně drahé. Nejlevnější šála z lotosového hedvábí stojí 70 dolarů, ale nejsou hezké. Jsou jednobarevné, přírodní a material není vůbec příjemný. Pak mají šály z klasického hedvábí, nebo mix, bavlnu, různé vzory a výrobky.
Vždy nám z lodě někdo pomáhá přistavit a přidržet, abychom se nevykýblovali do vody.

Odtud plujeme do vesnice Nanpan (Nam Pan) Village. Je to jedna z větších jezerních vesnic, kde si lze prohlédnout domy na kůlech a místní dílny. Za prohlídky dílen a obchůdků se rovněž neplatí. Pokud o prohlídku některé z dílen nemáte zájem, požádejte kormidelníka, aby ji vynechal. Navíc všechno je tady předražené, a to včetně restaurací. Najdete tady svatyni Alodaw Pauk Pagoda, která patří k nejstarším náboženským stavbám celého okolí.
 
Zastavili jsme se v dílně na výrobu tradičních barmských doutníků zvaných cheroot a barmských tenčích cigaret. Filtry se vyrábí z kukuřičného šustí, omotané novinami. Tabák se pěstuje okolo Mandalaje a balí se do listů nějakého stromu, které rostou na okolních svazích. Používají opravdový tabák. Ty levnější co se prodávají všude možně, nebo co jsem i já kdysi koupil v severním Thajsku u hranic s Barmou, tak neobsahovaly žádný tabák, pouze v tom bylo smotané banánové listí, neměly žádný filtr apod. Tabák může být čistý a silný, nebo ochucený například kokosem, anýzem, banány. Klasické doutníky obsahují tabák, med, tamarind, hnědý cukr, sůl, alkohol a banán. Sladké mají navíc anýz a fenykl. Mi chutnají více ty sladké. Trochu mi to připomíná pastis nebo řecké ouzo. Vše je ruční výroba. Každá žena jich vyrobí za den kolem 500. Kouř odpuzuje i komáry. Cherooty byly oblíbené mezi britskou koloniální smetánkou žijící v Barmě a Indii. Koupili jsme 10 kusů v lakované krabičce za 25 000 MMK + 2 doutníky jsme dostali navíc zdarma. Na krabičce je šanský motiv a je to současně i pěkný suvenýr. A koupili jsme ještě 10 ks za 5000 bez krabičky, 5 sladkých a 5 normálních.
 
Prodávají zde také výrobky ze dřeva a bambusu, často lakovaných – šperky, krabičky, sošky, nádoby.

Taky zde pan majitel vyrábí rýbářské lodě. Vyrábí se z teakového dřeva, vlny, téru a hřebíků. Vše je ze dřeva, včetně vrutů na spojení desek. Výroba malé lodi trvá 1 měsíc. Loď na které plujeme my má střední velikost. Ceny lodí se podle velikosti pohybují od 250 000 do 750 000 MMK bez motoru. 

Kromě těchto továren najdete ve vesnici další tkalcovské dílny, kde tkají „žirafí ženy“ kmene Padaungů. Je to atrakce pro turisty. Nechybí dílny kovářů, dílny se stříbrem a zlatem.

Pokračujeme k pobřežnímu chrámu Phaung Daw Oo Paya (Paung-Daw-Oo Pagoda) západně od vesnice Nampan. Přístupný je zdarma 24 hodin denně, za foťák se platí údajně 500 MMK, ale nikdo po nás nic nechtěl. Jde o nejposvátnější místo jižního Šanského státu. Pagoda ze 13. století ukrývá sochy Buddhů nalezené na dně jezera. Věřící lepí zlaté plátky na 5 "sošek". Před chrámem se nachází spousta stánků s tretkami.
 
Každý 5. den se vedle pagody od 7:00 koná krásný trh. Na trh přichází ženy místního etnika Intha i ženy z okolních horských kmenů prodat své vypěstované plodiny. Převažuje zelenina, ovoce, byliny, koření, sypaný čaj z hor, ryby, květiny aj.
Jednotlivé vesnice na jezeře a v podstatě celý Šanský stát se řídí týdenním schématem, podle kterého se trhy pořádají každý den na jiném místě v rámci pravidelného pětidenního cyklu. Každý den se konají 3-4 trhy na různých místech. Většina trhů působí velmi živě. Setkáte se tady s obyvateli okolních vesnic a různých etnik - Intha, Šan, Pa-O, Kayah, Danu. Nejlépe je přijít brzo ráno. Nabízí své výrobky, zeleninu, ovoce, dobytek, tradiční oděvy, látky, šperky, ale i suvenýry. Nam Pan je podle místních největší.
1. den: Kalaw / Shwenyaung / Indein (jezero Inle)
2. den: Nyaungshwe (jezero Inle) / Pindaya / Nam Pan (jezero Inle)
3. den: Than Taung / Heho / Kyone / Taung To
4. den: Aungban / Taunggyi / Ywama (jezero Inle)
5. den: Pwe Hla / Maing Thauk (jezero Inle) / Phaung Daw Oo Paya (jezero Inle)

V přilehlých docích (Royal Barge Museum) stojí krásné, zdobené obřadní lodě, které vyplouvají na jezero jen jednou ročně při velké slavnosti Phaung Daw Oo Pagoda Festival, kdy vezou posvátné sochy Buddhů z chrámu po plovoucích vesnicích. Je zde uložena loď Karaweik. Na přední straně lodi je velká pozlacená hlava mytologického ptáka Karaweika, vzadu zlacený ocas ptáka. Při festivalu nese přes jezero čtyři z pěti obrazů Buddhy, které jsou uloženy v ozdobném pavilonu umístěném uprostřed lodi. Pavilon je zakončený třístupňovou střechou Pyatthat v barmském stylu. Královské lode jsou schované za mřížemi, ale jsou vidět zdarma. Jen se špatně fotí.

Nasedáme na loď a míříme k továrně na stříbro a zlato Sein Thamadi Gold & Silver Smith, které se nachází v Heya-Ywama (Eastern Floating Market).

Stříbro se těží v barmských horách. Procházíme celou výrobou a nakonec prodejnou, kde jsou vystaveny nejrůznější kousky ze stříbra a zlata. Některé jsou opravdu mistrovská práce. Žasnu, co všechno jsou schopni ze stříbra vyrobit.
 

Gram stříbra u hotového výrobku vychází na 70 korun. Všude jsou připraveni na platbu kartou. Prodávají zde i drahé kameny a výrobky z nich. Ukazovali nám, jak vypadají falešné stříbrné věci a jak se to pozná na speciálním kameni při škrtnutí. Toto falešné zboží prodávají běžně na trhu. Jen co jsme vypluli z dílny, hned se z rákosí vynořila kánoe s prodejci a nabízeli přesně ty feiky, na které nás upozorňovali.

Plujeme po kanálech do vesnice Ywama. Ywama (Ywa-ma, Heya Ywarma) Village je jedna z největších vesnic na jezeře s pěknými velkými domy z teakového dřeva, ale také obyčejnějšími domy z rákosí. Téměř všechny domy ve vesnici stojí na pilotách. Místní obyvatelé mezi domy cestují na kánoích. Ale vedou i četné bambusové chodníky a mosty přes jednotlivé kanály. Ve vesnici se nachází i několik plovoucích zahrad, kde pěstují hlavně rajčata. Najdeme tady i klášter, stúpu, dílny na výrobu slunečníků, tkaní látek, řezbářství a další.
Ve vesnici Ywama se koná ranní "plovoucí trh", ale pouze při tzv. market days, tedy každý pátý den v rámci pravidelného pětidenního cyklu (viz. výše). Ve skutečnosti není plovoucí, je zaměřený na turisty a koupíte tady pouze suvenýry. Když se ale koná na jezeře, tak se obchodování provádí z malých člunů. Lépe je navštívit nějaký lokální trh.

Zašli jsme na oběd v restauraci Golden Moon. Sedíme nahoře na terase s výhledem na kanál a klášter, který je hned vedle. Je tady plno malých mnichů v oranžových rouchách. Jako pozornost podniku nám přinesli jakési krekry a k tomu omáčku. Martin si dal lahvové pivo Myanmar za 3000 a smaženou rýži za 2000. Já rybu v banánovém listu, byly to kousky bez kostí, ale místy tučné, a lehce pálivé za 7000 a k tomu rýži za 500. Rýži nosili ve stříbrné nádobě a kdykoliv jsme chtěli, tak doplnili. Dole jsem si pak dal ještě místní kávu s cukrem a limetou, a k tomu dali křupavou palačinku, za 1500. Nic moc, ale chtěl jsem to vyzkoušet. Martin koupil jednu místní balenou kávu Amara, 100% arabica, 100 gramů za 3000 MMK. Postupně sem přijíždí hodně lidí, tak je restaurace asi vyhlášená.
  

Odtud pokračujeme po kanálech do vesnice Indein. Zdoláváme několik splavů. Kolem kanálů se pohybují místní obyvatelé. Koupou se. Perou. Pozorujeme mnichy při koupeli. Kolem dokola jen pole, sem tam nějaký dům, či klášter.

Inthein (Indein) Village je jedna z menších vesnic na západním konci jezera. Nachází se zde skupinka stovek, snad tisíc pagod a stúp ze 16. (17.) století.

Kotvíme u břehu. Přecházíme přes most, který se klene nad řekou. U něj posedávají ženy horského kmene Pa-O, které snadno poznáme podle oranžovo černého oblečení a pokrývek hlavy. Hned mě odchytila baba, že musím zaplatit 500 MMK za focení. Dala mi na ruku visačku na gumce.
 
Na druhém břehu řeky, na kopečku najdeme chrám Nyaung Oak Temple (Pagodas) s několika malebně zarostlými stúpami. Je to krásné místo se spoustou pagod v různém stavu. Jsou rozdílné, protože přispívali různí lidé. Do některých chrámu se dá vejít. Některé stavby jsou z pálených cihel. Je tady hodně soch Buddhů, někteří jsou schovaní ve výklencích. Najdeme tady spoustu krásných reliéfů. Přes tisíc různých pagod, některé se opravují. Některé obrostlé stromy jako v Angoru v Kambodži. Vítr rozezvučí zvonky, což navozuje příjemnou atmosféru. Občas nás obtěžují prodejci tretek, a to i děti. V dálce na kopci se vypíná nějaký chrám.
    
Dlouhatánský krytý chodník a schodiště vedoucí k novému chrámu Inlay Shwe Inn Tein Pagodas (Shwe Inthein Paya (Pagoda In Dein) je plné stánků s tretkami. Všichni prodávají to stejné zboží. Trička, mince, loutky, magnetky, lakované věci, výrobky ze dřeva, korálky, a jiné. U paní, která ručně háčkovala různé věci nakonec kupuji dvojbarevnou dečku pod vázu. Nechtěl jsem nic kupovat, ale paní pořád opakovala “lucky money”. Původně za ní chtěla 10 000 a zlevnila na 4000. Ale za tu práci tak málo peněz. Hrůza. Uvítala za to každou “korunu”. Pak jsme koupili 3 magnetky za 9 000. Původně 5000 za jednu, nakonec 3000, ale je to nepoměr, protože to někde koupí, nic nevyrábí a jen prodávají se ziskem dál. A paní ručně vyrábí dečky a prodává je v podstatě za stejnou cenu.

Kolem chrámu je 1054 barevných stúp ze 17. a 18. století v původní i rekonstruované podobě, v každé se nachází Buddhovy relikvie.

Plujeme zpátky. Krajina je pěkně zbarvená. Lidé se umývají v řece. Kromě sebe v ní myjí i motorky.

Poslední zastávkou je klášter Nga Phe Kyaung (Nga Phe Chaung) přístupný zdarma 24 hodin denně. "Chrám skákající kočky" stojí na uměle zbudovaném dřevěném ostrůvku uprostřed jezera Inle. Místní mniši zde láskyplně chovají spoustu koček. Jeden z nich jich dříve pár vycvičil na různé artistické kousky a tím si zajišťovali obživu. Ale dnes už tu žádná cirkusová čísla k vidění nejsou. Poklidné soužití mnichů a koček nicméně trvá. Údajně se "show" koná několikrát denně, ale již s kočkami necvičí mnich, ale nějaká žena. Samotný dřevěný klášter z r. 1850 je ale velice atraktivní, je postavený z teakového dřeva a je postavený na 650 pilotách přímo na jezeře. Uvnitř se nachází 70 soch Buddhy a množství jemně propracovaných rytin. Je zdobený skleněnými mozaikami. Negativem je množství turistů, protože se nachází na začátku jezera.
 
V okolí jezera se rozkládají i pole, kde pěstují cukrovou třtinu. Tu potom v malých továrničkách zpracovávají na cukrovou šťávu. Ze stvolů se vylisuje šťáva, která se vařením stále zahušťuje. Potom ji prodávají do továren, kde ji používají na výrobu rumu.

Pak už se vracíme zpět do města Nyaung Shwe. Slunce pomalu zapadá. Objevují se rybáři se sítěmi. Ptáci na lovu.
 

Dnešní výlet končíme v 17 hodin. Byl to moc hezký den, a určitě stojí za to zvolit celodenní variantu. Loďka byla pohodlná protože jsme seděli na židli. Sice je na jezeře plno turistů, ale tak se to rozmělnilo, že jsme se s nimi nikde moc nepotkávali.

Tun nás zavezl na hotel. Pokoj je uklizený. Martin vyběhl ještě ven nafotit slavnostní průvod, který slyšel z balkónu. Jedná se o “Shinbyu Novitiation ceremony”. Shinbyu je barmský termín pro ceremoniál noviců (pabbajja), kteří následně vstupují na určitou dobu do kláštera.
 

Dali jsme si na balkoně whisky a dopisuji deník. Okoupali jsme se, nabalili, protože zítra v 8 hodin odjíždíme zase o dům dál. Před 19 hodinou začínají komáři, tak jsme se schovali dovnitř.

Jdeme na večeři. Zvolili jsme restauraci Live Dim Sum House na Yone Gyi Rd. Má otevřeno denně od 12:00 do 21:00 hodin. Akorát pozor, každý 10. a 20. den v měsíci mají zavřeno. A zrovna včera, kdy jsme sem přišli, tak bylo 20. Proto jsme se sem dneska vrátili a určitě jsme neprohloupili. Je to malá dim sum restaurace s nabídkou vynikajících lahůdek, velkých porcí šanských nudlí, jídla vařená v páře - vynikající dim sum, čínské a thajské speciality. Jelikož je restaurace dobře hodnocena na Tripadvisor, tak je tady plno. Výhodou je, že jednotlivá jídla mají i vyfocená vedle popisu. Martin si dal červené lahvové pivo Mandalay strong 6,5 %, 640 ml za 2500, já konvičku jasmínového čaje za 1500. Knedlíčky na páře dim sum miluji, takže jsem jich chtěl vyzkoušet co nejvíce. Nejdříve jsem zvolil mix za 4500 MMK. Obsahoval knedlíčky Shu mai (vepřové maso a houby shiitake), Har gau (krevety, bambusové výhonky, vodní kaštan), Shrimp and fish coriander leave dumpling (krevety, ryba, koriandr) a steamed pork dumpling (vepřový knedlík na páře). Martin si dal thajské nudle Pad Thai s krevetami za 2500 MMK a byl nadšený. Měl v tom i arašídy, jak mají být. I když už jsem byl docela sytý, šel jsem do druhé série. B.B.Q. chicken bun 2000 MMK s kuřecím masem, dále Wanton se sečuánskou omáčkou (kuřecí a vodní kaštan) 2000 MMK a grilované dýňové a houbové knedlíčky za 2000. Jídlo výborné. Jen mi nechutnaly ty BBQ, byly velké, dost suché, jako naše kynuté knedlíky a náplň červená jako od jahod a trochu nasládlé. Snědl jsem jen jeden a dva nechal. Řekl jsem číšníkovi že všechny byly výborné, ale tyhle mi nechutnaly. Tak mi na konečném účtu dal jenom jeden za 900. Celkem jsme platili 15 900 MMK.
  
Mám ještě doporučení na další restauraci: restaurace Nyaung Shwe na "Canal Road", kde starý devadesátiletý čínský dědeček připravuje výborné ryby 

Cestou zpátky na hotel jsme koupili v marketu dvě litrové vody za 600. Jedná stojí 300. Tun většinou když tankuje, tak na benzínce koupí 2-3 půllitrové vody i pro nás. Na pokoj se vracíme ve 21 hodin. Z minibaru jsme si vzali Myanmar Whisky 175 ml za 2750 MMK.