Cestopis plavba MSC Preziosa - Karibik - Malé Antily 2019

1.2.2019 - 18.2.2019

Plavba na výletní lodi se nám zalíbila natolik (SAE a Omán v lednu 2018), že jsme se pro ni rozhodli znova. Výborná kombinace plavby, hotelu a poznávání.

Opět jsme si vybrali plavební společnost MSC a plavbu jsme si objednali znova přes osvědčenou CK J&M Cruise, spol. s r.o., Doksany č.p. 112, 411 82 Doksany (www.zajezdlodi.cz nebo www.jmcruise.cz), Ing. Jakub Quaiser, tel. +420 722 943 700, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .Cena za osobu před slevou 874 EUR (23.190 Kč). Sleva od MSC Cruises 5% na kajutu za klubové členství classic 913 Kč (sleva se nově nepočítá z přístavních poplatků, které činí 4.940 Kč/osoba/plavba, tato plavba je nyní nabízena "pouze" v akci, kdy druhá osoba hradí 50% první dospělé osoby), po této slevě 22.277 Kč/os. Od CK J&M Cruise jsme ještě dostali dohromady slevu 300 Kč za opětovnou objednávku plavby. Cena za osobu po všech slevách činí 22.127 Kč. Pořadatelem zájezdu je MSC Cruises S.A., Avenue Eugène-Pittard 40 - 1206 Geneva, Switzerland, tel.: +41 22 797 7991.

Cena zahrnuje okružní plavbu na 15 dní / 14 nocí (2.2.-16.2.2019) - 2 spojené okruhy po Malých Antilách, na lodi MSC PREZIOSA, přístavní poplatky, vnitřní dvoulůžkovou kajutu typu  Bella č. 8190 (číslo kajuty se může změnit do data odjezdu, ale MSC garantuje kajutu stejné nebo vyšší kategorie), rozšířenou plnou penzi (Premium 20 hours a day buffet) v bufetové restauraci (snídaně, oběd, večeře, odpolední a půlnoční bufet), každý den večeři v servírované restauraci (second sitting, čas večeře je možné zadat předem, u kajuty Bella však zvolený výběr není garantovaný, pouze u kajuty typu Fantastica), nápoje z nápojových automatů 24 hodin denně v bufetové restauraci (voda, káva, čaj, mléko, u snídaně džus), room servis - 2x denně úklid kajuty vč. výměny ručníků, přístup na kulturní akce na lodi, využití sportovních zařízení na lodi.

Možný balíček All-inclusive Restaurant & Bar za cenu 294 eur - 7.600 Kč/os./plavba (cena je 690 Kč/den, pokud je all-inclusive na více dní než 7, cena se pak za každý den snižuje).
Balíček All inclusive Oběd a večeře - Mealtime Restaurant Drink Package - by stál 182 eur (4.700 Kč/os./plavba). Musí si to ale objednat všechny osoby v kajutě.

Máme objednaný 2x nápojový balíček Beer package po 59 eur - 14 resp. 28 piv 0,33 l (čepované, lahvové nebo v plechovce), která lze vyčerpat v restauracích a barech a 1x Wine and Water package easy za 69 eur - 4 láhve vína a 7 litrových minerálních vod (konzumace v hlavních a bufetových restauracích a barech, nedopité láhve v hlavní restauraci budou uschovány do dalšího dne). Objednáno dne 5.10.2018 přes webové rozhraní. Hradí se na konci plavby při závěrečném vyúčtování. Částka za balíčky bude automaticky odečtena ze složeného depozitu při nalodění.

Servisní poplatky plavební společnosti hradí každý účastník plavby včetně dětí od 2 let. Dospělí a děti starší 12 let platí 12 USD (12,5 USD)/osoba/noc, děti od  2 do 11 let hradí 6,25 USD. V USD se hradí přímo na lodi. Připočítává se automaticky k závěrečnému účtu, který je vyrovnán poslední den plavby před vyloděním. Je možné uhradit i předem přes CK za cenu 12 EUR/osoba/noc. Je to v podstatě spropitné, které tvoří část mzdy a jsou rozděleny celému personálu na lodi. Nedoporučuje se dávat individuální spropitné číšníkům a pokojským. Pokud nebudete spokojeni se službami plavební společnosti (zaměstnanci - pokojský, číšník apod.), lze tyto konkrétní služby reklamovat a požadovat, aby servisní poplatky za danou službu či objednávku nebyly účtovány.

Zahrnuto v ceně: denně stravování v servírované restauraci - gurmánská večeře (18:30 nebo 21:15), rozšířená plná penze v bufetové restauraci přibližně 20 hodin denně (snídaně, oběd, večeře, odpolední a půlnoční bufet), nápoje z nápojových automatů 24 hodin denně v bufetové restauraci (voda, káva, čaj, mléko, u snídaně džus), na požádání doručení kontinentální snídaně do kajuty v době 7:30-10:00, room servis – 2x denně úklid kajuty vč. výměny ručníků kabinovým stewardem, vstup do kulturních a sportovní zařízení na lodi - panoramatické fitness centrum, bazény, vířivky, lehátka a slunečníky u bazénu, ručníky u bazénu, ve wellness části lodi a v posilovně (tyto ručníky se půjčují na palubní kartu, která se ukazuje i při vracení ručníku), v přístavech, kde je možné koupání v moři, pobyt na pláži, nebo se nabízí fakultativní výlet dopravující klienty na pláž, je při výstupu z lodi k dispozici půjčování plážových ručníků. Ručníky k bazénu a na pláž jsou odlišeny barevně.
- volný vstup do sportovních zařízení na palubě lodi - venkovní multifunkční sportovní hřiště (tenis, basketbal, minigolf, malý fotbal, power walking track - dráha pro jogging nebo chůzi,...), tělocvična s instruktory,
- čítárna, herna (ping-pong, stolní fotbal,...),
- společenský program na lodi - každodenní večerní divadelní kabaretní show Broadwayského stylu moderovaná ve světových jazycích, soutěže, výuka tance, živá hudba k poslechu i tanci v barech, diskotéka, kasino,
- animační programy na lodi většinou u bazénu (hry, výuka tanců, apod.), skupinová cvičení (fitness u bazénu, aqua aerobik, strečink, jóga,...), přístavní taxy, portýrské služby při nalodění a vylodění, dětské kluby,

Za poplatek: nápoje během oběda a večeře, alkoholické i nealkoholické, doručení snídaně do kajuty 3,50 eur, simulátor Formule 1, interaktivní 4D kino, balijské masáže, kosmetika a další wellness v MSC Aurea Spa, bowlingová dráha, wifi připojení (nejlepší signál je u recepce, je nutné na telefonu aktivovat účet v prohlížeči, stránka se načte sama po zapnutí prohlížeče, internet ID pro přihlášení najdete na plavební kartičce vpravo) - 35 EUR/osoba (sociální sítě, chat, email, surfování objem dat 960 MB, bez streamování zvuku a videa) nebo 70 EUR vč. streamování zvuku a videa a 1800 MB dat, bezplatné wifi na lodi není, internetový koutek s počítači s internetovým připojením, lékařská služba
24-hodinový pokojový servis - doručení jídla a pití do kajuty - sneky za 3 eura/1 jídlo, 5 eur/2 jídla + další poplatek 4,90 eur za koš s ovocem. Nabídka zahrnuje polévku, saláty, sendviče, wrap, sýrový talíř a dezerty. Dodávka pizzy obvykle od 20:00 do půlnoci od 5 do 9 eur.

Itinerář plavební trasy:

https://www.msccruises.com/en-gl/Plan-Book/Cruise-Detail.aspx?cruiseid=PR20190202FDFFD1
https://www.cruisebe.com/my-cruise-itinerary/NYAOq1CqATrKMiXvUZBaPPFnaI8RlKQpo2Y8-aPPkCg/0

Den	Datum	Země	Přístav	Příjezd	Odjezd
1	Sobota, 2.2.2019	Martinik	Fort-de-France	--:--	23:00
2	Neděle, 3.2.2019	Guadeloupe	Pointe-à-Pitre	08:00	19:00
3	Pondělí, 4.2.2019	Saint Lucia (Sv. Lucie)	Castries	09:00	18:00
4	Úterý, 5.2.2019	Barbados	Bridgetown	08:00	20:00
5	Středa, 6.2.2019	Trinidad a Tobago	Port of Spain	09:00	18:00
6	Čtvrtek, 7.2.2019	Grenada	Saint George´s	09:00	18:00
7	Pátek, 8.2.2019	Svatý Vincenc a Grenadiny	Kingstown	09:00	18:00
8	Sobota, 9.2.2019	Martinik	Fort-de-France	08:00	23:00
9	Neděle, 10.2.2019	Guadeloupe	Pointe-à-Pitre	08:00	19:00
10	Pondělí, 11.2.2019	Britské Panenské ostrovy	Road Town	10:00	19:00
11	Úterý, 12.2.2019	Svatý Martin	Philipsburg	08:00	19:00
12	Středa, 13.2.2019	Dominika	Roseau	09:00	19:00
13	Čtvrtek, 14.2.2019	Svatý Kryštof a Nevis	Basseterre	09:00	19:00
14	Pátek, 15.2.2019	Antigua a Barbuda	Saint John's	08:00	18:00
15	Sobota, 16.2.2019	Martinik	Fort-de-France	08:00	--:--

Níže je mapa celé naší cesty i s navštívenými místy:

 

Plavební společnost si vyhrazuje právo trasu plavby změnit či v přístavu nezastavit, pokud k tomu má objektivní důvody (např. nepříznivé povětrnostní nebo bezpečnostní podmínky) a o konkrétní situaci vždy rozhoduje kapitán lodi. Cestujícím v tomto případě nevzniká nárok na odškodnění. Dopředu není známé, v jaké části přístavu loď bude kotvit, ani zda bude nutné pro vstup na pevninu použít tzv. tendru, menší pomocné lodě. To, zda bude moci loď kotvit v přístavu či na moři se kapitán dozví až při samotném připlutí.

Ve většině přístavů není nutné pro vstup na pevninu žádné zvláštní povolení. Lodní společnost má ve všech zemích a místech, kde kotví, domluvené podmínky, že turisté nemusí mít například víza. Při každém vylodění a nalodění je nutné předložit plavební kartu k identifikaci a doporučujeme mít u sebe i jiný průkaz totožnosti (pas). Je možné si zakoupit výlet od plavební společnosti (předem nebo na místě), nebo se vydat na pevninu na vlastní pěst. V přístavech stojí obvykle taxi nebo je možné využít městské hromadné dopravy. V některých přístavech plavební společnost zajišťuje vlastní shuttle busy (kyvadlovou dopravu), které Vás za poplatek zavezou do centra a zpět a jezdí každých 15 min. V některých přístavech jsou poblíž lodi k dispozici stánky, kde jsou v nabídce nejrůznější výlety po daném městě, kde můžete obdržet mapu města s přehledem co navštívit. Všichni pasažéři musí být zpět na palubě nejpozději půl hodiny před vyplutím z přístavu - tato informace je uvedena vždy v denním programu, který obdržíte večer do kajuty.

Vízum není potřeba pokud se neletí přes USA. Pas musí být platný nejméně 6 měsíců po návratu z plavby.

ANTILY (Antilles)
Souostroví, které představuje dominantní část Karibiku. Ze severu a východu jsou omývány Atlantským oceánem, z jihu Karibským mořem. Celková rozloha je cca 211 000 km². Pás ostrovů se táhne v délce 4500 km. V minulosti a zřídka i v současnosti používaný souhrnný zeměpisný název pro antilské ostrovy a bahamské souostroví je „Západní Indie“ či „Západoindické ostrovy“, anglicky West Indies. Pojem Západní Indie vznikl na počátcích evropské kolonizace Ameriky, když byl Kryštof Kolumbus přesvědčen, že objevil západní cestu do Indie. Člení se na Velké a Malé Antily.

Velké Antily představují západní část souostroví Antily. Souostroví tvoří svojí rozlohou zhruba 90 % všech tzv. „Západoindických ostrovů“ (zbylých 10 % připadá na Malé Antily a Bahamské souostroví). Na rozdíl od Malých Antil jsou převážně korálového původu. Do tohoto souostroví jsou započítávány ostrovy Kuba, Hispaniola, Jamajka a Portoriko. Na ostrově Hispaniola se rozkládají dva státy, Dominikánská republika a Haiti. Geograficky do této skupiny patří i Kajmanské ostrovy a ostrov Navassa, které jsou některými zdroji považovány taktéž za součást Velkých Antil.

Malé Antily je pás ostrovů ve východní části Karibiku a jsou to sopečné ostrovy. Dělí se na:
- Závětrné ostrovy: Anguilla, Antigua, Barbuda, Dominika, Guadeloupe, Montserrat, Nevis, Panenské ostrovy, Saba, Svatý Bartoloměj, Svatý Eustach, Svatý Kryštof, Svatý Martin
- Návětrné ostrovy: Barbados, Grenada, Grenadiny, Martinik, Svatá Lucie, Svatý Vincenc, Tobago, Trinidad
- Závětrné Antily: Aruba, Bonaire, Curaçao, Isla de Margarita

FRANCOUZSKÉ ANTILY
7000 km od Paříže na rozhraní Karibského moře a Atlantiku. Roku 1493 Kryštof Kolumbus přistál na ostrově Guadeloupe, o 9 let později objevil ostrov Martinik.
French West Indies nebo také French Antilles (francouzsky Antilles françaises) označuje 7 ostrovů v Karibiku, které spadají pod správu Francie. Jedná se o 2 zámořské regiony a departementy Martinik (Martinique) a Guadeloupe a zámořská společenství Svatý Martin (Saint Martin) a Svatý Bartoloměj (Saint Barthélemy). Všechny ostrovy jsou součástí souostroví Malých Antil. Guadeloupe je tvořen dvěma ostrovy propojenými úzkou pevninskou šíjí - Basse-Terre a Grande-Terre. Kromě toho pod správu Guadeloupe patří i okolní menší ostrovy Îles des Saintes, Marie-Galante a La Désirade.

Čtvrtek 31.1.2019 - ČR - cesta z Ostravy do Prahy

Přesouváme se do Prahy vlakem Regiojet RJ 1016 v 16:53 z Ostravy Svinova v Business třídě za 419 Kč. Příjezd Praha hl.n. ve 20:13., cena 419 Kč/os. Přespáváme v bytě od našich známých.

Pátek 1.2.2019 - ČR - FRANCIE - MARTINIK - let z Prahy do Paříže a na Martinik (Fort-de-France)

Vstáváme v 6 hodin. Metrem a autobusem jedeme na letiště Václava Havla, Terminál 2.

Martin objednal službu Private Check-in Service se vstupem do salonku Raiffeisenbank Lounge ve 2. patře odletové haly Terminálu 2, vstup po schodišti s červeným kobercem. Raiffeisenbank Lounge je určen především pro cestující v rámci schengenského prostoru z Terminálu 2. Služba Private Check-in Service zahrnuje individuální odbavení včetně našich zavazadel a my si mezitím můžeme užít pohodlí salonku. Pro všechny nové rezervace platila akční nabídka, a to 999 Kč / 1 osoba (standardní cena 1999 Kč) a 1299 Kč / 2 osoby (standardní cena 2690 Kč). Cena platí pro 2 hodiny pobytu v salonku a kompletní odbavení zavazadel. Služba se poskytuje v čase od 05:00 do 21:00. Minimálně 90 minut před odletem (ideálně 2 hodiny) se musíme dostavit na informační přepážku v odletové hale Terminálu 2, kde se nachází stanoviště Private Check-in Service, naproti vchodu D odletové haly. Tady si jejich agent převzal naše zavazadla a cestovní doklady. Následně pokračujeme do salonku Raiffeisenbank Lounge, kde se uhradí objednané služby a poté už si můžeme užívat pohodlí salonku s all-inclusive občerstvením a bezstarostně čekat na náš odlet. V salonku najdeme i TV, Wi-Fi, tablety k zapůjčení, denní tisk, sprchy, toalety, dětský koutek. Agent nás mezitím odbaví, vyřídí veškeré formality a do salonku nám doručí naše pasy, palubní vstupenku, kde byly oba lety. A taky voucher na přepravu mezi letištěm CDG a ORY. Takže se nemusíme zdržovat vyzvednutím voucheru. A taky lístek od odbaveného zavazadla. O nic se nemusíme starat. Upozorní nás i na čas nástupu do letadla. V klidu jsme posnídali, dali si panáčky. Procházíme privátní bezpečnostní kontrolou a jdeme přímo k bráně C2. Už se pouští do letadla přes nástupní most. Celková doba cesty i s přestupem 14:55 hodin.

Let z Prahy v 9:55 se společností Air France – let č. AF 1383 do Paříže (Aéroport Charles de Gaulle 2F). Plánovaná doba letu 1:50 hod. 

Air France: tel. +420 225 439 797, +420 233 090 933, během cesty 820 820 820, mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Cena zpáteční letenky v ekonomické třídě Praha - Paříž - Martinik - Paříž - Praha 21.369 Kč vč. tax (letenka 10.887 Kč + letištní poplatek 454 Kč + příplatek dopravce 5.186 Kč + jiné poplatky 2.248 Kč = 18.775 Kč/os. + příplatek za exitová sedadla na letech Paříž-Martinik-Paříž 1.297 Kč/os./cesta) přes Air France. V ceně letenky je zahrnutý bezplatný transfer "Le Bus Direct" mezi letišti Charles de Gaulle a Orly. Povolená váha zavazadel 23 kg a příruční 12 kg. Sedadla standard lze zdarma rezervovat nejdříve 30 hodin před odletem.

Letadlo airbus A320 (sedadla 3-3) je plné do posledního místa. Máme sedadla 19 D, E, v uličce a střed. Startujeme 3 minuty předem. Zdarma si lze stáhnout aplikaci Air France Play, nejdříve 30 hodin před odletem se lze přihlásit podle rezervačního referenčního čísla nebo čísla Flying Blue a stáhnout si filmy, noviny, časopisy a sledovat během letu.
Dostáváme malé občerstvení, buď citrónovou buchtu nebo makový slaný krekry a pití, nealko, čaj, káva, ale mají zdarma i pivo, víno a tvrdý alkohol, který jsme si dali jako jediní. A už začínáme klesat na přistání v Paříži. Přistáli jsme v 11:20 na letišti Aéroport Paris-Roissy Charles de Gaulle (CDG), terminál 2F. Venku jsou + 4 stupně. Transfer (stopover, layover) v Paříži 04:10 hod. Kufry byly na páse v 11:52.

Transfer na letiště Aéroport Paris-Orly, Terminal Ouest (W). Bezplatný transfer "Le Bus Direct" (dříve "Les Cars Air France") - Line 3 mezi letišti Charles de Gaulle a Orly je zahrnutý v ceně letenky. Po vyzvednutí zavazadel se musí jít k přepážce "Transit desk Orly" a na základě palubní vstupenky vám dají voucher na autobus (nám už dali voucher při odbavení v Praze). Jezdí každý den 6:10-21:50 (opačným směrem 6:35-21:50), každých 20-40 minut. Doba jízdy 70-80 minut. Jednosměrný lístek 22eur/zpáteční 37 eur.

Zastávky na CDG: Terminal 2E-2F: Gate E8 nebo F9, odjezd: 12:00,12:25,12:50,13:15,13:40,14:05,14:30, nástupiště G
Z oblasti příletů, poté co minete pásy se zavazadly vedle Gate F9, sledujete nápis "Bus" v protějším koridoru 50 m.
Zastávky na Orly Ouest (W): Arrival Level - Exit D

https://www.lebusdirect.com/en/lines-and-schedules/cdg-airport-orly-airport-line.html

Nástupiště autobusů je kousek. Jedeme ve 12:20 z nástupiště č. 3. Poslíček nakládá kufry. U řidiče dostáváme místo voucheru jízdenku. Dá se koupit i u řidiče za 23 eur. Okolí letiště je pěkné bludiště. Samé nadjezdy, podjezdy. Ale tak hnusné letiště jsem ještě neviděl. Všechny budovy odporné šedé kamenné, špinavé. Fuj. Je to 41 km a Paříž objíždí okrajem. Tak odporné domy, okolí, hnus. Nepřipadám si jako ve Francii, ale jako v nějaké zaostalé zemi v Africe. Na to, že je skoro všude 5 jízdních pruhů, tak jsou samé zácpy a kolony. I přesto jsme na letišti Orly za 50 minut. Autobus stojí hned u odletové haly – Terminal Ouest (W). Odbavujeme u přepážky zavazadla, palubní lístky již máme.
Let Paříž - letiště Aéroport Orly (ORY), Terminal Ouest (W) v 15:55 se společností Air France – let č. AF 0848 do Fort-de-France (Martinik). Hned vedle je pasová kontrola, a následuje bezpečnostní. Poté se hned ocitneme v odletové hale pro brány 31A-G. Odtud už není cesty zpět. Lidí jak nasraných, málo míst k sezení, jen jeden duty free shop, dvě občerstvení, v suterénu toalety a ve 2. patře salonek Air France, ale bohužel jen pro business class. Ostatní salónky, kam máme přístup jsme prošvihli, asi jsou ještě před pasovou kontrolou. Není tady co dělat. Opět katastrofální letiště. Naštěstí ve 14:55, což je za 45 minut by měli začít pouštět do letadla. Pouští o něco později. Máme místa u nouzového východu (sedadla plus) v zadní části letadla, 45B, C (ulička a střed). Sedíme tři, vedle nás Francouz. Sedadla v letadle Boeing B777-300ER jsou 3-4-3. Jsou poměrně úzká. Nachystaná je deka, polštář, sluchátka a klapky na oči. Každé sedadlo má obrazovku, my vyklápěcí stejně jako stolek, protože před námi je volný prostor a únikové dveře. Ovšem ovládání je starší pomocí starého ovladače. Taky nereaguje vše jak má. Venku prší. Startujeme až v 16:30. Předpokládaná doba letu 8 hodin a před námi 6850 km. Po startu roznáší jídlo. Na výběr je kuřecí maso na leču a rýže, nebo těstoviny. Dále bramborový salát, máslo, sýr Camembert President, čokoládový fondant, nějaké křupky, balená voda a malý punč s rumem, houska. K pití nealko, pivo Heineken a víno. Jiné alko nenabízí narozdíl od letu z Prahy do Paříže. Což je zvláštní. Příbory jsou plastové, žádný vlhčený ubrousek, menu apod. Pak roznáší čaj a kávu.

Je 18:15. Přeletěli jsme zbytek Francie a pak celou dobu už letíme nad Atlantikem. Čas se dneska hrozně vleče. Jsme v polovině letu a už nevím coby. Všechno přečtené. Na filmy se mi dívat nechce. Před našimi sedadly je spousta místa, tak si tady omladina udělala párty plácek a popíjejí piva. Okupují i sousední kuchyňku. Tady si můžeme během letu libovolně brát pití. Tedy než dojde. Je tu hrozná zima. I když jsem řekl letušce ať přidají teplotu, tak změna nebyla znát. Sedíme celí i s obličejem pod dekou. Už z domu cestuji s rýmou a bolestí v krku a ještě tohle. 1:20 hodin před přistáním roznáší druhé jídlo. Houska, tvarohový sýr, bílý jogurt, pomerančový džus, sladké krekry, káva, čaj nebo čokoláda.

Na Martiniku, v hlavním městě Fort-de-France přistáváme v 19:36 místního času na letišti Aéroport International Martinique Aimé Césaire, Martinique Aimé Césaire International Airport, Aéroport de Fort-de-France, Aéroport Lamentin (FDF). Letiště se nachází se na předměstí Le Lamentin hlavního města Fort-de-France, 12 km jižně od FDF. Je tady pouze jeden terminál

- časový posun GMT (UTC) - 4 hodiny, vůči ČR - 6 hodin dozadu, po celý rok je stejný čas

Neprochazíme žádnou pasovou kontrolou, jsme přece v "Schengenu". Čekáme na kufry, jdou mezi prvními. To už píše SMS paní majitelka z našeho ubytování, jestli jsme už přistáli a jestli budeme chtít večeři za 8,50 eur na osobu. Jsme najezeni z letadla. Dopisujememe si (tarif jako v ČR). Vyzvedává nás její manžel Alain s bílým Citroenem C3 před východem D letištní haly. Venku je 23 stupňů a je po dešti. Mluví pouze francouzsky, tak oprašuji svou francouzštinu, ze které jsem maturoval, ale nepoužíváním hodně zapomněl. Máme dopravu objednanou předem (přes rezervaci booking.com) za 30 eur vč. dopravy druhý den ráno do přístavu. Jelikož si kdysi taxikáři na Martiniku vymohli výsadu, že na letiště nesmí jezdit MHD, jsou taxíky drahé. Taxíky se nachází u exitu D u příletové haly. Od 20:00 do 6:00 platí 40% přirážka !!! A ještě se platí spropitné řidiči přibližně 15%. Cena na hotel (5 km) 15-20 USD + 40% = 21-28 USD + spropitné. Nicméně nyní už sem jezdí od r. 2018 nový autobus TCSP (viz. doprava).
Provoz je hustý. Do ubytování to je cca 10 minut (5 km).

Chambre chez l´habitant 2P (B&B), Quartier Chambord, D 15, Le Lamentin, 97232, Martinique (vedle nákupního centra FLORACOM, Route de Vert Pré), zastávka autobusu č. 401 žlutý (Grand Case 1), 416 červený a 404 růžový (Grand Case 1, Long Bois 2), webovky nemají, Telefon: +596 696 84 76 35 (0696847635 WhatsApp), 0637 32 26 72, rezervace přes www.booking.com. Máme objednaný dvojlůžkový pokoj, cena za pokoj vč. kontinentální snídaně pro 2 osoby 40 eur + 8 eur poplatek za úklid, celkem 48 eur (1.263 Kč), celá částka byla automaticky stažena z karty. Zdarma parkování a wifi ve všech prostorách (i na pokoji). Recepce 24 hodin. Airport shuttle za poplatek 20 eur (zpáteční) - letiště - hotel - letiště, případně za 30 eur letiště - hotel - přístav ve FDF, což jsme si objednali my. Fort-de-France je 10 km, Les Trois-Îlets 11 km.

Je to domek u cesty v prudkém svahu, kde bydlí i oni. Vítá nás paní domácí jménem Jaille, ta mluví i poměrně slušně anglicky. Ukazuje nám pokoj. Je menší, 11m², 2 samostatné postele, noční stolky a lampičky, psací stůl, židle, komoda, satelitní LCD TV, telefon, klimatizace, okno vedoucí do jídelny. Paní majitelka nám dává každému malou vodu a chipsy. Koupelna je hned vedle a je společná s druhým pokojem, kde se před 3 hodinami ubytoval pár důchodců z Francie, kteří přiletěli před námi. Budou 6 dní na Martiniku a potom týden na katamaránu kolem ostrovů. V koupelně je sprchový kout, toaleta, umyvadlo, fén, veškeré kosmetické prostředky. Ručníky máme v pokoji. Teče i teplá voda.
   
V jídelně si Francouzi dali večeři, nachystala jim plátek hovězího a k tomu těstoviny. Na přípitek manžel připravil všem punč s rumem. Chvíli jsme poseděli, povykládali a pak šli na pokoj. Jsme unaveni. V podstatě už jsou skoro 4 hodiny ráno. Osprchovali jsme se, přebalili věci na zítra a šli ve 22 hodin spát. Spí se dobře. Jednou jsme se probudili ve 3, ale to i Francouzi. Pak jsme spali do 6. Více se nedalo. Hold posun času.

Sobota 2.2.2019 - MARTINIK - prohlídka Fort-de-France, nalodění a vyplutí ve 23:00

Alain nachystal snídani. Toasty, event. i bageta, máslo, banány, papája, pomerančový džus z vlastních pomerančů, které mají na zahradě, zauzená šunka, plátkový sýr, Niva, máslo, 4 druhy marmelády - jahoda, banán, kokos, papája, citronový čaj nebo káva.

Vyfotili jsme se s majiteli na terase, jsou oba moc příjemní, ubytování u nich mohu jen doporučit.

Alain nás odvezl do přístavu Terminal Croisières ve Fort-de-France cca 10 km (10-15 minut).

* Přístav:
Ve Fort-de-France jsou 2 přístaviště pro výletní lodě:
- Pointe Simon Cruise Terminal - nové zařízení napojené na pobřežní promenádu Promenade du Front de Mer (Malecon), která vede do centra města. V přístavu se nachází nákupní komplex a mrakodrap Tour Lumina (3 Avenue Loulou Boilaville).
- Terminal Croisières (Boulevard General François Reboul, opodál je terminál trajektů Express des Îles) - Quai des Tourelles - také se používá jako přístaviště výletních lodí. Zde kotví právě lodě MSC. Od centra města je odděleno námořní základnou a pevností Fort Saint Louis. Trasa do centra města je označena.
- vedle se nachází ještě přístavní molo Hydrobase Nord a Sud, kde také mohou kotvit výletní lodě
- Některé lodě kotví na moři a na břeh pasažéry dopraví pomocí tendrů.

Bohužel nalodění (check-in) probíhá až od 14:00 do 21:00 a tlustá černoška nás i ostatní nekompromisně odmítá pustit dovnitř, abychom si tam odložili alespoň zavazadla. Jako do 14 hodin se nám tady fakt nechce sedět na kufrech. Máme v plánu si dneska prohlédnout hlavní město FDF. Naštěstí u brány při vjezdu do přístavu je budka a v ní hlídač, který nám kufry schoval do svého auta, s tím, že si je musíme vyzvednout nejpozději ve 13:30, kdy mu končí směna. Paráda. Při vyzvednutí jsme mu dali 5 eur. Nevím kde bychom je jinak odložili.

MARTINIK (MARTINIQUE)

Martinik bývá označován za jeden z nejkrásnějších ostrovů Karibiku. Tento zámořský region a zámořský departement Francie je geografickou součástí Francouzských Antil, které spadají pod souostroví Malé Antily, konkrétně Návětrné ostrovy. Jako součást Francie (leží 6800 km od Francie) patří i do EU. Úředním jazykem je francouzština, ale používá se i antilská, resp. martinická kreolština - jazyk patois. S angličtinou tady kromě letiště téměř nepochodíte a to ani na turistických místech vč. informačního centra v hlavním městě. Veškeré nápisy, dopravní značení, menu v restauraci a informace jsou francouzsky. Jeho rozloha je 1128 km² a žije zde kolem 400 000 obyvatel. 90% tvoří černoši. Většina obyvatel jsou katolíci. Z Martiniku jsou dobře vidět ostrovy Sv. Lucie, která je vzdálená pouze 3 km jižně a Dominika (25 km severně). Ostrov Guadeloupe leží necelých 200 km severně. Zcela unikátní mix kreolské a francouzské kultury dává Martiniku jedinečný charakter. K tomu pěkné pláže s bílým i černým vulkanickým pískem, krásná příroda i malebná koloniální městečka. Města, městečka a pobřežní vesnice připomínají obdobná sídla francouzské Riviéry. Martinik je výkladní skříní Francie v Karibiku. Sopečný hornatý ostrov s bujnou vegetací na úrodných sopečných půdách okolo dominantní sopky Montagne Pelée - Mont Pelée (1397 m n. m.) okouzluje deštnými pralesy, ananasovými a banánovými plantážemi i krásnými zahradami. Mezi nimi vyčnívá unikátní botanická zahrada Balata s více jak 3000 druhy tropických rostlin. Martiniku se proto přezdívá „ostrov květin“. Bohužel zde žije smrtelně jedovatý, až 2 metry dlouhý, zákeřný a útočný noční had Bothrops lanceolatus (křovinář kopinatý) z rodiny amerických křovinářů, kterému se přezdívá fer-de-lance "smrtící oštěp". Žije v okolí lidských sídel, kde má dostatek snadno dosažitelné potravy, především hlodavců. Najdeme ho i na banánových plantážích. Nebezpečný had byl na ostrov vysazen v 18. stol. ze své původní domoviny, jihoamerické pevniny, pravděpodobně za účelem ztížení práce na polích na konkurenčních farmých. Pozor je třeba si dávat i na pavouky a nedoporučuje se kvůli bilharzii koupat ve sladké vodě.
Každý rok v únoru-březnu se na Martiniku koná po dobu 5 dnů karneval, zvaný Vaval. Začíná v den zjevení Boha v podobě Krista a končí den před Popeleční středou, na tzv. tučné úterý. Lidé vyráží do ulic v maskách a kostýmech, v průvodech, všude se tančí, hraje hudba a panuje dobrá nálada. Je festivalem zábavy, jídla, pití a užívání si života. V letošním roce 2019 připadá na 2.-6. března.

Historie:
Prvními obyvateli ostrova, který se dříve nazýval Madinina "ostrov květin" byli Siboneyové, které vystřídali Arawakové a následně Karibové. Martinik jako první Evropan navštívil Kryštof Kolumbus v roce 1502 během své čtvrté plavby do Nového světa. Ostrov ale ještě dlouhou dobu zůstal mimo zájem koloniálních mocností. První francouzští osadníci zde přistáli v r. 1635, v době, kdy byl ostrov stále vlastnictvím původních obyvatel - Karibů. Po více jak 25 letech krvavých konfliktů nakonec ostrov ovládli, v roce 1674 se stal jejich kolonií a rozhodli se jej pokrýt poli s cukrovou třtinou. Na těch pracovali jako otroci právě Karibové nebo černoši dovezení z Afriky. V r. 1758 a 1762 dobyla ostrov Anglie, o rok později jej ale společně s ostrovem Guadeloupe navrátila Francii, výměnou za Dominiku, Grenadu, Sv. Vincenc, Tobago a několik území v Senegalu a Severní Americe. Než bylo v roce 1848 zrušeno otroctví, byla situace na Martiniku poměrně stabilní, přestože zde došlo k několika vzpourám a povstáním otroků. Trh s cukrem po roce 1848 začal upadat, stejně tak jako bohatství celého ostrova. Nejčerněji se do historie Martiniku zapsal 8. květen 1902, kdy vybuchla sopka Montagne Pelée, která zničila celé hlavní město St. Pierre a zabila na 30 000 jeho obyvatel. Město se již nikdy nepodařilo obnovit do jeho původní podoby a také život se do něj vracel jen velmi pomalu. Hlavní město bylo poté přesunuto do Fort-de-France, které je dnes rušným přístavním městem i turistickým centrem s koloniálními domy, tržnicemi i několika muzei. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departementem. Hlavou Martiniku je francouzský prezident. Nejvyšším správním orgánem ostrova je Assemblée de Martinique (parlament). Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisementů, které se dále dělí na 34 obcí.

Podnebí: Martiniku se říká "ostrov věčného léta". Podnebí je subtropické, tedy horké a vlhké, s teplotami 28-31°C, teplota moře dosahuje k 25°C. Teplota vzduchu je zde poměrně stabilní a během celého roku nikdy neklesá pod 20 °C. Období sucha, probíhá od prosince do června. Ideální dobou pro návštěvu Martiniku je leden-duben. Od července do listopadu panuje období dešťů, ale jde vždy o krátké, prudké a teplé deště. Nejdeštivějšími měsíci jsou srpen a září. Občasné krátké tropické deště Vás můžou překvapit i v období sucha. Hurikány se tady vyskytují jen občas, tak jednou za 10 let. Je tady vysoký výskyt komárů, proto je dobré používat repelenty.

Co ochutnat:
Boudin – místní jelítka a jitrničky, někdy obsahující i mořské plody
Accras de morue - tradiční pokrm, kousky ryb smažené v kořeněném těstíčku
Fricassée de chatrou – smažené chobotnice s omáčkou, chopbotnice se připravuje taky dušená se zeleninou, nebo jako ragú s luštěninami a rýží
Colombo – místní směs koření obsahující koriandr, hořčičné semínko, kurkumu, pepř, tymián, atd.
Ti Punch – typický nápoj z rumu, třtinového sirupu a limety
Blanc Manger au Coco – typický dezert z kokosového mléka, cukru, želatiny a limetkového džusu

Vízum: Jelikož je země součástí EU, stačí Vám pro pobyt za účelem turismu do 90 dnů platný cestovní pas. OP nestačí, jelikož ostrov nepatří do Schengenského prostoru.

Měna: euro (ostrov je součástí EU a Eurozóny), 1 eur = 25,50 Kč. Na většině míst je možné platit i embosovanou platební kartou. Ceny jsou tady západoevropské, francouzské, tedy pro nás vysoké. A nesmlouvá se. Co se vyplatí si z ostrova přivézt, co je tady nejlevnější, je rum. Cena vysoce kvalitního rumu je zde mnohem levnější, než za jakou rum koupíte u nás nebo jinde v Evropě. Například 1 litr tmavého 12 letého rumu vyjde na 13,5 eur. Přivézt si můžete 10 litrů na osobu. Cenově nejvýhodnější je stravovat se jako místní ve fast foodech a stáncích poblíž pláží, které většinou mají denní nabídku čerstvých ryb a plodů moře z grilu, čerstvé ovoce, plněné bagety, palačinky apod. Za celou grilovanou rybu dáte kolem 15 eur, vepřový steak 8 eur, krevety z grilu 8-10 eur, bageta plněná tuňákem a zeleninou 4 eura. V restauracích ve FDF a dalších turisty navštěvovaných místech dáte za hlavního jídlo v restauraci 25-40 eur, obědové menu o 3 chodech kolem 30 eur, čepované pivo 3-5 eur. Je levnější, když si jídlo odnesete v krabičce s sebou (à emporter) než když si ho dáte přímo v restauraci (sur place). Jídlo v bistru ve FDF 5-6 eur.

Roaming: volání i data stejně jako v ČR (EU) - T-mobile i O2

Doprava po ostrově:
Jezdí se vpravo. Silnice jsou úzké, ale perfektně udržované, a spojují i ta nejodlehlejší místa ostrova. Je tady i několik dálnic. Silniční značení je jako v Evropě. Povolená rychlost ve městě je 50 km/hod., mimo město na hlavních cestách 90 km/hod. a na dálnici mezi letištěm a FDF 110 km/hod. Cena benzínu cca 1,34 eur/litr.
- Půjčení auta: K poznání ostrova je nejlépe si pronajmout auto. K řízení auta stačí platný český ŘP + mezinárodní ŘP (někde jsem četl že stačí jen český). Minimální věk 21 let. Čím déle si auto půjčíte, tím je cena výhodnější. Některé půjčovny půjčují auto na min. 3-5 dnů. 

- Autobus: Veřejná doprava je značně omezená. Existují tady 2 typy autobusů:
- Na území FDF a jeho předměstí (Lamentin, Saint Joseph, Schoelcher) fungují klasické velké linkové autobusy společnosti Mozaïk. Nejezdí do dalších částí ostrova. Jezdí denně 5:45-20:30.
Autobusová nádraží ve FDF:
1. Gare Clemenceau (120 Boulevard du Général de Gaulle) - hlavní autobusové nádraží, prodej jízdenek po-pá 6-18:45, so 6-13
2. Gare Paulette Nardal (Rue Schoelcher) - prodej jízdenek po-pá 6-18:45, so 6-13:15
3. Gare Multimodale de la Pointe Simon - Pointe Simon Bus Mozaïk (Rue Ernest Desproges) - prodej jízdenek po-pá 6-18:45, so 6-14:45 + Gare Routière de Fort-de-France
Jednotlivá jízdenka stojí v novinovém stánku 1,45 a zpáteční 2,70 eur. Pass Crusoé nabízí neomezené cestování na celé sítí Mozaïk, buď 1 den za 4,20 eur nebo 1 týden za 10 eur. 

- Dopravu za hranice FDF zajišťují soukromé minivany, tzv. společné taxíky (taxi collectifs, taxi urbains známé jako "taxis co") označené značkou CT, což jsou mikrobusy obvykle pro 8-9 lidí, které si stopnete na ulici. Autobusové zastávky jsou označeny modře „ARRÊT de autobus" nebo piktogramem autobusu. Autobusová doprava je nastavena spíše pro místní na dojíždění za prací. Jízdní řád neexistuje, trasy se řídí momentální potřebou cestujících. Jezdí po-pá 6-18:00 každých 30 minut, so 6-14. Jízdné podle vzdálenosti 3,50-11,50 eur. Cesta z FDF do Ste-Anne vyjde na cca 9 eur. Na delší trasy není ale moc pohodlný. Nejezdí na letiště, ale jen kolem za 2,50 eura. Hlavní Taxi Collectif Terminal se nachází v Pointe Simon ve FDF.

- Taxi: je hodně drahé a navíc v době 20:00-6:00 a v neděli a svátky se cena zvyšuje o 40%. Za cestu z letiště do FDF (10 km) zaplatíte 20-30 eur + spropitné 15%. Z přístavu Pointe Simon Cruise Dock ve FDF na letiště 16-18 USD (z města FDF 12-14 USD). Z letiště do FDF 30-42 USD. Taxikáři jsou povinni podle zákona používat taxametr. Pokud Vám nabídnou paušální poplatek a nezapnou taxametr, vystupte z auta.

- Navette Électrique (Blue Bus, Navette Bleue) - bezplatná kyvadlová doprava v centru FDF zajišťovaná elektro-mikrobusem na trase La Savane / Rue Ernest Deproges / Rue de la République / Rue F. Arago / Bd Allègre, Parking Savon / Bd Allègre, Bar de l’Amitié / Gare Clémenceau / Hôtel de Ville / Place Nardal / Atrium / Bd Chevalier Sainte-Marthe. Doba jízdy 15 min. Jezdí každých 20 minut po-pá 6:30 (9:00)-17, so 7:30-13:00 (9-14). Navette znamená ve francouzštině kyvadlová doprava.

- Navette Maritime - Les Vedettes Tropicales - námořní kyvadlová doprava přes záliv Baie de Fort de France mezi FDF a Trois-Îlets (Bourg des Trois-Îlets, Pointe du Bout, Anse Mitan a Anse à l´Ane). Jezdí denně 6:30-22 (v některých dnech). Jednotlivá jízda 5 eur/zpáteční 7 eur. Lístky se kupují na lodi. Nástupní místo je na molu Express des Îles u Maleconu vedle taxi stanice, na konci ulice Carenage.
Trasa FDF - Case-Pilote (po-so, jednotlivá jízda 2,80, zpáteční 5 eur)

- TCSP - Transport en Commun en Site Propre - veřejná doprava jede na vyhrazených dráhách tzn. bez obav z dopravní zácpy - Bus à Haut Niveau de Service (BHNS). Funguje od poloviny srpna 2018 a je to současně nejlevnější způsob přepravy mezi FDF a letištěm. Je to ekologický kloubový autobus, který vypadá jako tramvaj a spojuje FDF Downtown (centrální) s městem Le Lamentin přes letiště Martinique Aimé Césaire International Airport - zastávka Aéroport u parkoviště přímo na letišti. Zastávka je cca 1 km jižně od terminálu přes parkoviště. Má délku 13,9 km a 18 stanic. Cesta trvá 30 minut.
Provozní hodiny TCSP mezi FDF a Carrère (vždy 1. a poslední odjezd): po-pá 5:40-20, so 5:50-20, ne a svátky 5:50-18:30
Provozní hodiny TCSP mezi Carrère a FDF (vždy 1. a poslední odjezd): po-pá 5:00-19:20, so 5:34-18:59, ne a svátky 5:55-18:15
Existují dvě linky (A a B), které sdílejí stejnou trať z centra Fort-de-France, ale na zastávce Mangles se rozdělí. Linka A Carrère směrem k letišti zastávka Aéroport Le Lamentin (konečná zastávka Carrère) a linka B do centra Le Lamentin (zastávka Gare Mahault).
Zastávky ve Fort-de-France: François Mitterrand / Félix Eboué  / Pointe Simon / Almadies Bo Kannal (downtown Fort-de-France) jsou vhodné pro tyto destinace v centru města: Tourelles Cruise Terminal, Pointe Simon Cruise Terminal, Pointe Simon Hotel, Pointe Simon klasická autobusová zastávka - klasické linky směr Schoelcher city (Casino) a Saint-Pierre, Pointe Simon Maritime station (trajekt na Trois-Ilets přes záliv Bay of Fort-de-France) a samozřejmě všechny památky v centru města.
Zastávky směr FDF-letiště: Pointe Simon (Pointe Simon Cruise Terminal) - Caraibes (Carénage, Express des Iles) - Maurice Bishop (Terminal Croisières, cca 500 m od přístavu 5 min. chůze, u obchodu Méga Party na 177 Avenue Maurice Bishop, ústí ulice Rue Ti Bouliqui na Avenue Maurice Bishop)
Zastávky směr letiště-FDF: Maurice Bishop (Terminal Croisières) - François Mitterrand (Carénage, Express des Iles) - Félix Eboué - Pointe Simon (Pointe Simon Cruise Terminal)
Cena za jednosměrný 60 minutový přestupní lístek UNITAIRE-SOL je 1,45 €, zpáteční 60 minutový přestupní lístek ALÉ/VIRÉ SOL (aller-retour) 2,70 €, celodenní lístek PASS CRUSOÉ (Liberté) platný na celou síť Mozaïk stojí 4,20 €, TRAJÉBUS jednosměrný nepřestupní v den platnosti 2,50 € (prodává se pouze v autobusech Mozaïk, ne BHNS a TCSP). Jízdenky se neprodávají v autobuse, ale pouze v automatech D.A.T., které najdete na všech autobusových zastávkách, na pokladně Kiosques Mozaïk, ale pouze v těchto stanicích, které jsou dopravními uzly: Gare de Pointe Simon (po-pá 6-18:30, so 6-14:5), Pôle d'échange T.C.S.P. de Carrère (po-pá 6-18:30, so 6-13) a Mahault. A také u autorizovaných obchodníků ve FDF, Le Lamentin, Schoelcher a Saint-Joseph.
Nejbližší prodejce jízdenek od zastávky Maurice Bishop (Terminal Croisières): Fruits et legumes Bellance, 97 Avenue Maurice Bishop, přes týden 8-19:45, neděle 8-12:45, cca 4 minuty dále po hlavní cestě směr letiště.
V autobuse se musí jízdenka označit !
http://www.martiniquetransport.mq/tcsp/

Webové stránky:

http://martinicaonline.com/
http://us.martinique.org/
https://www.zananas-martinique.com/
http://www.guidemartinique.com/

* FORT-DE-FRANCE
Od roku 1902 hlavní město ostrova Martinik. Jméno dal městu Napoleon. Město bylo založené už v 17. století jako Fort-Royal (Královská pevnost). Tento název se v místním dialektu používá dodnes (Foyal). Po pádu monarchie bylo město přejmenované na Fort-La-Republique a nakonec s ohledem na možné další změny režimů do budoucna na Fort-de-France.  Žije zde třetina obyvatel celého ostrova. Leží v chráněné zátoce v JZ části ostrova. Nad městem ční namodralé vrcholy hor Pitons du Carbet.
http://tourisme-centre.fr/en/

Vyrazili jsme na prohlídku města. Podívali jsme se, kde je nejbližší zastávka autobusu TCSP od přístavu. A koupili jsme si v automatu 6 jízdenek po 1,45 eur, ať je nemusíme zhánět při příští návštěvě a cestě na letiště. Ovšem koupili jsme to v jedné jízdence 6 jízd, ale to bohužel nejde použít pro 2 osoby. Měli jsme to koupit samostatně. Ale to jsme zjistili až později při první jízdě autobusem. Ale revizoři prý podle místních nechodí, takže jsme to neřešili a jeli na tu jednu jízdenku oba dva.

Vše jsme v pohodě obešli pěšky.
Prohlídku jsme zahájili u parku La Savane.
- La Savane (Place de la Savane) - městský park, rozlehlá zelená oáza ve středu města o rozloze 15 ha, bývalé vojenské cvičiště pro výcvik vojáků z pevnosti Fort Saint Louis. Dříve byl známý jako Jardin du Roi (zahrady krále). Součástí parku je malý trh, který nabízí exotické předměty, suvenýry a občerstvení. Uprostřed najdeme pomník z Cararského mramoru francouzské císařovny Josefiny Beauharnaisové (Josephine de Beauharnais), první manželky císaře Napoleona Bonaparta, která se narodila r. 1763 na Martiniku ve městě Les Trois Ilets, jako Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie. Roku 1859 ji vytvořil sochař Vital Dubray. Od roku 1985 je socha bez hlavy, protože díky svému postoji k otroctví (byla zastánkyní zachování otroctví) na ostrově si lásku "černých" ostrovanů, kteří tvoří majoritní většinu obyvatel ostrova, nezískala. Taky byla postříkaná červenou barvou symbolizující krev.
  
Nachází se zde turistický informační stánek, kde jsme si vzali plánek města. Taky se zde prodávají lístky do pevnosti Fort Saint-Louis a je současně i místem, kde začínají prohlídky pevnosti s průvodcem !!! Prohlídka v angličtině je pouze ve 12:00, sraz je zde v 11:30.

- Office de Tourisme Centre Martinique - informační centrum (29 Rue Victor Hugo, po-pá 9-17, so 9-14, nebo 76 Rue Lazare Carnot na severní straně parku - mapa ostrova - jsou v ní zaznačeny všechny pláže vhodné ke koupání nebo pro surfing, potápěčské oblasti, destilerky a všechna další zajímavá místa. 

- La Poste (roh Rue de la liberté 11 a rue Blenac) a vedle stojící hotel Le Imperatrice
 
- Bibliothèque Schoelcher - impozantní budova městské knihovny na západní straně parku La Savane nese jméno francouzského ministra Victora Schoelchera, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů. Je excelentním příkladem koloniální architektury s výrazným vlivem orientálních stylů, jedna z nejhezčích staveb ve městě. Knihovna byla postavena pro Světovou výstavu v Paříži roku 1889. Po výstavě byla rozebrána a převezena do FDF. Knihovna uchovává na 130 000 svazků knih. Knihovna je během otevírací doby (po 13-17:30, út-čt 8:30-17:30, pá 8:30-17, so 8:30-12) zdarma přístupná návštěvníkům.
 
- La Préfecture de la Martinique (Rue de la Liberté) - pěkná bílá koloniální budova z počátku 20. stol. (r. 1925) v neoklasicistním slohu byla inspirována budovami v paláci Versailles ve Francii. Jedná se o bývalý palác guvernéra. Dnes se uvnitř nachází kanceláře místní vlády ostrova. Veřejnosti není přístupná.

- Pavillon Bougenot (Rue Victor Sévère 82) - nachází se nedaleko knihovny, impozantní koloniální budova z konce 19. stol. byla kdysi domovem Emileho Bougenota, inženýra a jednoho z nejvlivnějších majitelů cukrové plantáže a továrny na výrobu cukru na ostrově. Od roku 2004 je přidružena ke knihovně Schoelcher a má stejnou otevírací dobu. Vstup je zdarma. Je to patrová budova se železnou konstrukcí a žlutou fasádou a železným balkonem kolem celého 1. patra.

- L´Espace Camille Darsières (rue Moreau de Jonnès, po-pá 8-17:30, so 8-12, zdarma) - bývalý soudní palác z roku 1907 a jedno z kulturních center města. Nachází se poblíž Rue Perrinon. Na nádvoří Place Légitime Défense, je pamětní socha Victora Schoelchera.

- Ancienne Mairie de Fort-de-France - Hôtel de Ville - Old Town Hall - radnice s informačním centrem (na rohu Rue Victor Sévère a Rue de la République 47, po,út,čt 7:15-13 a 14:30-17 (8-14:30), st 7:15-13:30, pá 7:15-13 (st,pá 8-13) nebo po,út 7:30-16, st,pá 7:30-13 - další budova, která překonala přírodní katastrofy. Byla navržena v neoklasicistním stylu, a stavba byla zahájena v roce 1884, ale kvůli ničivému požáru a hurikánu byla dokončena až roku 1901. Kromě sídla městské vlády, stavba zahrnovala i městské divadlo s kapacitou 800 míst, které bylo známé pro svou akustiku. Když se budova stala příliš malou pro vládní využití, změnila se v kombinaci muzea a divadla l´Espace Muséal Aimé Césaire. V roce 2009 byla přejmenována na Théâtre Aimé Césaire (Théâtre de la Ville) na památku dlouholetého starosty FDF (starostou byl 56 let). V 1. patře se nachází kancelář bývalého starosty Aimé Césaire (Aimé Césaire Bureau), která byla zpřístupněna roku 2013 ke stému výročí jeho narození (po,út,čt 8-14:30, st,pá 8-13, vstup je 4 eura).
V zahradě divadla (Rue Victor Sévère) stojí lavička na straně silnice “Banc au Bord de la Route” (Bench By the road), která je poctou bojů Aimé Césaire a černochů.
Zrovna zde probíhala svatba.
 
- Tržiště na Place Fabien je plné turistů
 
- Cimetière de la Levée - hřbitov na ulici Rue Jose Marti poblíž rybího trhu

- Le Marché aux poissons "Man Zouzou" (Place Clémenceau, Canal Levassor, Boulevard Allègre, po-so 6-14) - rybí trh na břehu řeky Rivière Madame

- Le Marché Max Ransay - Le marché aux légumes (Rue Paul Nardal čelem ke Canal Levassor, Boulevard Allègre, mezi “Parc Floral” a řekou “Rivière Madame”) - velmi rušný trh s ovocem a zeleninou hned vedle rybího trhu, po-so 5-16 a ne 5-12, nejživěji je tady v pátek a sobotu.

- Procházíme po ulici Boulevard Allègre kolem řeky “Rivière Madame” (Canal Levassor). Zdi kolem řeky jsou pokryty malbami street art. Malby jsou velmi pěkné a pestře barevné. S podobnými malbami se setkáváme na mnoha místech ve městě.
  
- Grand Marché Couvert nazývaný taky "Marché aux Épices" - trh s kořením (po-pá 6-16, so 6-15 (13:00) - krytá tržnice z kovu a skla na rohu ulic rue Antoine Siger (rue Blenac) a rue Isambert postavená r. 1901, zničená hurikánem r. 1981 a opravena 1989. Je největší na ostrově. Seženete tady koření, ovoce, zeleninu, květiny, likéry, suvenýry, řemeslné výrobky, oděvy a taky tady můžete ochutnat pár jídel karibské kuchyně v malých jídelnách. Bohužel je zrovna uzavřena kvůli rekonstrukci.
  
- La Cathédrale Saint-Louis de Fort-de-France (Rue Victor Schoelcher - první obchodní ulice ve FDF, naproti náměstí Place Monseigneur (Mgr) Roméro (jedno z hlavních náměstí v centru města), denně 6:30-11 (nebo 11:30) a út,st,čt navíc 14:30-16, jinde se uvádí po-so 8-11, ne 7:30-11 (út-so 6:15-11 a 14-16:30), vstup zdarma) - výstavba první katedrály začala v polovině 17. století (r. 1671). Současná katedrála byla postavena na základech původních šesti kostelů, které na tomto místě stály a byly zničeny požáry, zemětřeseními a cyklóny. Byla postavena v novogotickém stylu r. 1897 s železným rámem, který podepírá strop, stěny i věž, aby vydržel podobné kalamity. Katedrála bývá v Karibiku označována jako "Železná katedrála - Iron Cathedral". Navrhl a postavil ji Pierre-Henri Picq žák Gustava Eiffela, který je podepsán i pod knihovnou Schoelcher a krytou tržnicí ve FDF. Průčelí katedrály má nádhernou zvonici, která se tyčí do výšky 57 metrů. Interiér kostela je známý pro své „velké varhany“, ozdobené stěny, krásná okna s vitrážemi, zábradlí z litiny, mramorový oltář, vyřezávaná dřevěná kazatelna. V kryptě se nachází hrobky několika bývalých guvernérů Martiniku.
   
- Le Musée Départemental d´Archéologie et de la Préhistoire de la Martinique (9 Rue de la Liberté, po 13-17, út-pá 8-17, so 9-12, vstupné 4 eura, poslední sobotu v měsící vstup zdarma) - historické muzeum se nachází v pěkné kreolské vile z 19. stol., bývalé vojenské budově dokončené r. 1893, která sloužila jako kanceláře. Uchovává na 2000 artefaktů. Sbírka je nejbohatší z Malých Antil. Dozvíte se o historii a způsobu života prvních amerických obyvatel žijících na Martiniku.

Vracíme se zpátky k parku La Savane a kupuji si lístky na prohlídku pevnosti Fort Saint-Louis na 12:00, kdy je jediný termín v angličtině. Vstupné je 10 USD. Minimální počet účastníků je 2 a jsem zatím sám. Snad se někdo ještě najde. Na prohlídku ve francouzštině jich bylo více.
V parku je spousta stánků, tzv. kiosk, kde prodávají jídlo, drinky. Sedli jsme si a Martin si dal čepované pivo (Biere pression) značky Lorraine velké za 5,50 eur (malé stojí 3,90 eur) a panáka rum JM rhum vieux za 7,50 eur. Ale ten panák byl fakt velký!
 
Zašli jsme si na toaletu. V parku je veřejná toaleta, měla by být na mince, ale byla zdarma, dokonce tam byl i toaletní papír. Ovšem jsme nevěděli, že je samočistící a po vykonané potřebě se spustil čistící mechanismus, kdy v celém toaletě začala stříkat voda.
Nakonec se shromáždilo více lidí a prohlídka se konala. Martin šel mezitím na pláž Plage de La Française, která se nachází pod pevností. A potom na loď, aby vyzvednul kufry od hlídače.
   
- Fort Saint-Louis (Boulevard Chevalier Sainte-Marthe) - rozlehlá přímořská pevnost. Je nejstarší stavbou ve městě a jednou z nejzachovalejších pevností v Karibiku. Nachází se hned na začátku promenády "Promenade du Front de Mer" zvané Malecon kolem moře, která lemuje celé pobřeží města až k molu velkých výletních lodí. Současná tvrz se vyvinula z dřívějších pevností, které byly postaveny na tomto místě již v roce 1638 za vlády Ludvíka XIII., a byly známé v předchozích podobách jako Fort Royal a Fort de la Republique. Pevnost měla město i ostrov bránit proti útokům jiných mocností chtivých kolonizace. Moderní Fort Saint-Louis je jak historickým místem, tak stále aktivním vojenským objektem francouzské armády, její námořní základnou a ústředím námořního vrchního velitelství pro Západní Indii a Guyanu.
Prohlídky se zde konají út-so 9-12 a 14-16 (po-pá 9-15:30, so 10-15) každých 45 min., v angličtině pouze ve 12:00, vstupné 8 eur nebo 10 USD (děti od 6 do 14 let 4 eura (5 USD). Prohlídka trvá přibližně 1:15 hod. Max. 20 osob. Jen od poloviny září do poloviny října je údajně zavřeno dle prospektu. Vstupenky se prodávají a prohlídka začíná u turistického informačního stánku na Place de la Savane !!! Část, která je stále námořní základnou je pro veřejnost nepřístupná. Přímo pod pevností se nachází asi jediná městská pláž Plage de La Française s leguány. Každopádně zajímavé byly výhledy z pevnosti na město vč. mrakodrapu Tour Lumina, moře, pláž a hory Pitons du Carbet. A první blízké setkání s leguány.
   

Ale v pevnosti toho moc k vidění není, a průvodce spíš hodně mluvil než ukazoval.

Po prohlídce se vracím k lodi. Martin už s kufry čeká u brány. Dovnitř pouští až přesně ve 14 hodin.

* Loď (Hotel): MSC PREZIOSA 5* třídy Fantasia-class, čtvrtá a nejnovější loď v této třídě (MSC Splendida, Fantasia, Divina). Preziosa znamená v překladu "vzácná". Vlastní ji italská společnost MSC Cruises založená r. 1960 a registrovaná je ve Švýcarsku s centrálou v Ženevě. Luxusní loď je v provozu od září 2013 a byla pokřtěna slavnou italskou herečkou Sophií Loren v Janově. Stavitelem lodě byla společnost Chantiers de l´Atlantique - STX. Loď je registrovaná v Panamě. Dlouhá 333,30 m, široká 37,92 m, vysoká 67,69 m, ponor 8,29 m, hrubá tonáž (výtlak) 139 072 t, max. rychlost 24 uzlů (43 km/h), povrchová plocha 450 000 m² (z toho 27 000 m² veřejných prostor), celkem 18 palub (z toho 14 pro pasažéry, kajuty jsou rozmístěny na devíti palubách), ale neexistuje paluba 17, protože toto číslo je v Itálii považované za nešťastné - https://www.cruisebe.com/deckplan/msc-preziosa/deck/5, 26 výtahů z toho 17 pro cestující (2 panoramatické prosklené a 1 pro MSC Yacht Club).

Kapacita max. 4345 pasažérů a přibližně 1388 členů posádky, celkem 1751 kajut vč. 43 kajut určených pro vozíčkáře a osoby s omezenou pohyblivostí (v různých kategoriích). Z toho je 392 vnitřních, 113 s oknem, 1106 s balkonem, různé apartmány (suites). Od léta 2019 má jezdit Preziosa v nové úpravě. Satelitní telefon MSC Preziosa: 00870-765109826/28.

* check-in a nalodění:

- nalodit se můžete od doby check-inu (v případě této plavby 14:00) na TERMINÁLu až nejpozději 2 hodiny před vyplutím, tedy do 21:00. Ihned po nalodění je možné využívat zařízení lodi např. bufetovou restauraci, bazén, vířivku apod.
- připevnit na zavazadlo visačku, kterou obdržíte s doklady od CK a předat ho v označeném prostoru personálu (bude doručeno do kajuty)
- dostáváme welcome drink
- předložit Embarkation Form (voucher na plavbu), který orazítkovali, a cestovní doklad (pas) – hned nám ho vrátili, jelikož při plavbě nebudeme nikde dostávat do pasu razítka, jako tomu bylo u plavby ve SAE a Ománu, kdy si pasy ponechali po celou dobu plavby
- procházíme přes Duty free shopy, kde zdarma degustujeme rumy
- vytvoření fotky obličeje z bezpečnostních důvodů kvůli identifikaci (v odbavovací hale nebo na palubě)
- bezpečnostní kontrola – alkohol koupený mimo loď se odevzdává a poslední den před vyloděním Vám je doručí do kajuty
- obdrželi jsme pokyny při začátku plavby:

- jdeme do naší kajuty, která je odemčená a je již připravená
- vnitřní kajuta Bella č. 8190 na 8. palubě (ONICE) spíš v zadní části lodi: cca 13,46 m² (405 vnitřních kajut, pro invalidy mají 24 m²), bez okna (okno bývá nahrazeno zrcadlem), 2 spojené postele, které na přání mohou být oddělené, klimatizace, interaktivní TV (satelitní kanály v různých jazycích, prezentace navštěvovaných míst během plavby a nabídka fakultativních výletů, tzv. exkurze, prezentace služeb a programů na lodi, zajímavý kanál s pohledem kamery z horní paluby kde můžete přímo ve své kajutě vidět, kde se právě loď pohybuje, zda se již blíží k přístavu či již zakotvila), telefon (hovory v rámci lodi jsou zdarma, tel. číslo do kajuty je číslo kajuty), trezor zdarma, psací stůl, křeslo, prostorná šatní skříň, Wi-Fi za poplatek, minibar (cena nápojů je uvedená v ceníku), na stolku v kajutě rovněž najdete 2 litrové minerální vody, které jsou zpoplatněny dle ceníku minibaru (neperlivá i perlivá 1,55 eur), tyto vody jsou vám k dispozici a jsou doplňovány pokojovou službou stejně jako minibar. V kabině jsou k dispozici také větší láhve vody za 2,50 eur. Ovocné šťávy a šumivé nápoje za 2,80 eur, pivo za 4,70 eur a miniaturní láhve lihovin za 5,70 eur. Mini-bar je také zásoben s občerstvením, včetně arašídů a smíšených ořechů za 2,70 eur. Sociální zařízení 2,25 m² (koupelna se sprchou, toaleta, fén), bílé ručníky, které není dovoleno nosit k bazénům.
O kajutu se stará kajutový steward, který 2x denně (ráno a večer) kajutu uklidí, doplní zásoby, případně v případě Vašeho přání vymění ručníky (musíte ho nechat v umyvadle).
Možno doručení snídaně do kajuty za poplatek 3,50 eur/USD. 
V kajutě jsou přichystané palubní noviny, plavební karty (není tam vyznačen čas a místo servírované večeře), vouchery na objednaná piva a chybí vouchery na vína.
Postele máme spojené a je tady méně místa. Proto jsme požádali stewarda, aby nám je během dne oddělil.
     
- plavební kartička "Cruise Card" slouží jako klíč do kajuty, průkaz totožnosti a možnosti realizovat nákupy na lodi - načítá se na ni veškerá útrata na lodi. Obdržíte ji v odbavovací hale, případně bude připravena v kajutě. Po nalodění ji aktivujete pomocí preferovaného způsobu platby nebo necháte v hotovosti zálohu na recepci. V případě ztráty vystaví novou. Eliminuje tak nutnost nosit na palubě u sebe hotovost, lze s ní využívat všechny služby a produkty. Registruje cestující při výstupu z lodě v jednotlivých zastávkách a jejich opětovný návrat na loď.

Vydali jsme se na recepci pro chybějící věci. Máme přidělenou restauraci Golden Lobster. Máme tam zajít mezi 13-16 hodinou a domluvit si čas večeře. Chybějící vouchery na víno budou připravené u večeře. Dnes nás usadí ke stolu pro 6 lidí, a do zítřka se pokusí pro nás zajistit v některé z restaurací stůl pro dva. Momentálně žádný k dispozici nemá. Čas nám zůstal jak jsme si přáli ve 21:15.

- do 48 hodin (kdykoliv během prvního dne po nalodění, případně do druhého dne do určité hodiny) je nutné složit zálohu, ze které bude odečtena případná útrata na lodi a také servisní poplatky, pokud je již nemáte předplacené předem.
Buď v hotovosti 250 USD/EUR/kajuta nebo 150 USD/EUR/osoba do pokladny na recepci (Reception-Guest Service). Jednotlivé blokované částky se mohou lišit od destinace a lodi. Přeplatek/nedoplatek bude vyrovnán v den vylodění na recepci, kde jste hotovost skládali.
Nebo platební kartou, kterou musíte aktivovat u speciálního terminálu na lodi (paluba 5. a 6.) tzv. Cruise Card - Activation Point. Kreditní kartu aktivujete s pomocí plavební karty. Vyberete, kteří spolucestující v kajutě budou moci z karty čerpat. Při použití kreditní karty se automaticky na kartě zablokuje částka 250 EUR/USD. Následně vyberete částku pro případné překročení automaticky blokované částky (200/250/300 EUR/USD). Při registraci je třeba zadat PIN k Vaší kreditní kartě a také provést elektronický podpis. Poslední večer před vyloděním nebo ráno v den vylodění je zapotřebí vyrovnat u tohoto terminálu případný nedoplatek. Zbývající případný přeplatek bude automaticky odblokován do několika dnů po ukončení plavby. Na recepci je ještě zapotřebí odevzdat podepsaný účet. Akceptované karty: Visa, Visa Elektron, Master Card, Discover, Diners, American Express.

Debetní kartu vyberete částku, která se bude na kartě blokovat (100/200/300/400 EUR/USD). V případě, že dojde v průběhu plavby k vyčerpání blokované částky, musíte si částku opět doplnit prostřednictvím speciálního terminálu. Případný zbývající přeplatek Vám bude navrácen v den vylodění a to v hotovosti na recepci. Akceptované karty: embosované platební karty Visa, Master Card, Maestro.
Na lodi lze používat USD i EUR.
Konkrétní výši útraty / položky lze sledovat a kontrolovat na televizoru v kajutě. Pokud shledáte nějaké nesrovnalosti kontaktujte ihned recepci. V noci před vyloděním palubní personál doručí na kajutu závěrečný účet s rozpisem jednotlivých položek k úhradě. Pokud jste zvolili platbu kartou a vše je v pořádku, stačí pouze podepsat jedno vyhotovení a odevzdat druhý den na recepci. Při platbě v hotovosti budete vyzváni vyrovnat svůj účet osobně. Pokud budete mít přeplatek, plavební společnost Vám jej vyplatí.
Na konci plavby Vám bude automaticky zaúčtován také příspěvek na UNICEF v hodnotě 1 EUR na osobu, který plavební společnost prostřednictvím svých klientů podporuje. Pokud byste k tomu měli výhrady, je nutné to nahlásit a částka nebude účtována.

Stejně jako minule jsme zvolili depozit kreditní kartou ve výši 250 eur. Je to nejpraktičtější vzhledem k následnému vyúčtování na konci plavby.

Vracíme se do kajuty. Kufry už jsou připravené před kajutou. Některým je doručili až pozdě věčer. Zašli jsme si na oběd do bufetové restaurace a poté jsme vyrazili opět do města.

FORT-DE-FRANCE

Na přístavní budově u Terminal Croisières na Avenue Maurice Bishop najdeme velkou nástěnnou fresku " Les Charbonnières au début du siècle", jednu z mnoha street art památek ve městě.

Přímo pod pevností se nachází asi jediná městská pláž Plage de La Française. Je sobota a je tady plno místních. Pláž je písečná s palmami, moře je čisté a hodně teplé. Jsou tady i lavičky, sprchy, stánky s občerstvením. Místní atrakcí jsou leguáni, kteří lezou po stromech i po chodnících.
     
Procházíme se po promenádě "Promenade du Front de Mer" zvané Malecon kolem moře, která lemuje celé pobřeží města až k molu velkých výletních lodí. Míjíme molo Express des Îles, odkud vyplouvají trajekty přes záliv Baie de Fort de France.

- Navette Maritime - Les Vedettes Tropicales - námořní kyvadlová doprava přes záliv Baie de Fort de France mezi FDF a Trois-Îlets (Bourg des Trois-Îlets, Pointe du Bout, Anse Mitan a Anse à l´Ane). Jezdí denně 6:30-22 (v některých dnech). Jednotlivá jízda 5 eur/zpáteční 7 eur. Lístky se kupují na lodi. Trasa FDF - Case-Pilote (po-so, jednotlivá jízda 2,80, zpáteční 5 eur).

Zabrousili jsme opět do uliček města. Skoro všechno je zavřené, obchody, bary, restaurace. V sobotu je otevřeno jen dopoledne.

- La Maison Saint-Cyr (Rue Victor Hugo 115 - v minulosti jedna z prestižních ulic) - typický příklad buržoázního domu z počátku 20. století. Není přístupná veřejnosti, ale můžete si ji prohlédnout z ulice včetně zahrady a fontány. Celý areál je jedno staveniště a dům se opravuje.

- Le Musée d´Histoire et d´Ethnographie de la Martinique (10 Boulevard Général de Gaulle, po, st, čt, pá 8:30-17, út 14-17, so 8-12, vstup 3 eura) - krásný kreolský dům z r. 1887, bývalá rezidence ředitele dělostřelectva, který unikl velkému požáru v r. 1890, který zničil velkou část města, shořelo na 1600 domů. Odráží způsob života na konci 19. století ve Fort de France. Uvnitř najdeme kreolský interiér s typickými předměty každodenního života a nábytkem. Muzeum také sleduje dějiny Martiniku a otroctví.

V katedrále Saint-Louis probíhá mše. Místní jsou slavnostně oblečení. Knězem je žena, která mši zpívá jako operu.

V 18:30 se vracíme zpět na loď.


Martin si ve freeshopu koupil pivo v plechovce a podařilo se mu ho pronést i na loď. Co nás nepotěšilo bylo hlášení lodního rozhlasu, že z důvodu, že nedorazily na loď nějaké „důležité osoby“, spíš si myslím, že to byla nějaké velká skupina turistů, protože byl problém s letadlem a že přiletí až pozdě večer, tak se vyplutí odkládá z 22:30 až na 5 hodin ráno a na Guadeloupe tím pádem připlujeme až ve 12:00. Což nám zkrátilo návštěvu tohoto ostrova na polovinu. To nám to hezky začíná. Kompenzaci nám nedali žádnou. Poslali jsme SMS a email do autopůjčovny, kde jsme měli na ráno objednané auto, že nepřijdeme z těchto důvodů. Naštěstí budeme na Guadeloupu ještě jednou celý den v průběhu plavby, a auto jsme si opět chtěli půjčit, považovali jsme to za slušnost.

Ve 20:00 navštěvujeme první divadelní představení v divadle Platinum Theatre (na přídi lodi a zasahuje přes tři paluby 5,6,7) - impozantní divadelní scéna s futuristickým interiérem pro 1603 diváků s celkovou plochou 2086 m² a jevištěm o ploše 165 m², LED obrazovky. Show obvykle trvá 45 minut a konají se 2x denně, obvykle v 19:30 a 21:30 hodin, aby se vystřídali hosté z obou turnusů večeří, které se podávají v 18:30 a 21:15. V divadle není k dispozici bar, ale můžete si přinést pití s sebou. Nejbližší je El Dorado Piano Bar hned vedle vchodu do divadla na palubě 7. Tato horní úroveň divadla má také zvýšenou plochu v zadní části hlediště s osmi stoly, každý se čtyřmi sedadly, která se mohou otočit čelem k jevišti. Divadlo se také používá pro bingo, dětské přehlídky a jako místo setkání pro výlety.
Dnes je italská show se zpěvem a tanci - Sogno italiano.
 

Dostali jsme do kajuty program divadelních show na celou 14 denní plavbu.

Před vyplutím je nutné se zúčastnit povinného bezpečnostního školení, na které budete upozorněni pomocí signálu z rozhlasu a bude uvedeno i palubních novinách. Většinou se koná před první večeří. Pokud se první den nedostavíte, budete jej muset absolvovat později v průběhu plavby. Na kajutu Vám bude doručena informace, že jste bezpečností školení zatím neabsolvovali. Je nutné si vzít záchrannou vestu, která bývá umístěna ve skříni v kajutě, plavební kartu a dostavit se na místo srazu „Assembly Station“ (je označeno na plavební kartičce velkým písmenem). Na základě plavební kartičky si pracovníci MSC Cruises ověří, že jste se bezpečnostního školení zúčastnili. Při bezpečnostním školení je všude lodní personál, který Vás ochotně nasměruje na Vaše stanoviště. Na místě se dozvíte, jak bezpečně použít záchrannou vestu a jak se chovat. Nás se týkalo cvičení dnes ve 20:45.

Ve 21:30 jdeme na večeři do restaurace Golden Lobster. V následujících dnech již bude ve 21:00. Sedíme u stolu č. 524 pro 6 lidí u okna. Společně s námi jsou u stolu Angličani, kteří jsou již na plavbě 10 dní a na Barbadosu jim plavba končí. U každé večeře je údajně 1l vody zdarma. Objednané kupony na víno a vodu na stole připravené nemáme. Reklamujeme to. Obsluhují nás Indonésané. Objednal jsem si láhev bílého italského vína, ke kterému nám přinesli i chladící nádobu. Normální cena je 18 eur. Jako předkrm jsou jarní závitky (palačinka se zeleninou a zázvorovo-sójová omáčka), telecí maso s brambory a houbami, Martin si dal kuřecí prsa a hranolky. Jako dezert jsme zvolili variaci sýrů. Není sebemenší problém si objednat další jídla, pokud je chcete vyzkoušet nebo máte hlad. Klidně všechny předkrmy, hlavní jídla, … Stůl pro 2 by snad měl být zítra k dispozici. Do kajuty nám během dne doručí informaci o restauraci, čase a číslo stolu.

Do kajuty se vracíme ve 23:15.

Stravování:

Formou rozšířené plné penze v bufetové restauraci (cca 20 hodin denně) a plné penze v servírované restauraci. Ve 22 hodin pizzy a sendviče.
Centrální samoobslužná bufetová restaurace - Inca Buffet a Maya Buffet – nachází se na 14. palubě s možností posezení uvnitř i na otevřených palubách, v průběhu dne je zde snídaně, oběd, odpolední občerstvení, večeře a půlnoční bufet (časy jednotlivých jídel jsou na každý den upřesněny v lodních novinách), 24 hodin denně nápoje z nápojového automatu v bufetové restauraci (voda, káva, čaj, mléko a k snídani džusy), v letních měsících bývá také zmrzlina. V bufetové restauraci oděv nepodléhá žádným formalitám ani v průběhu večeří. Na oběd nebo odpolední svačinu není dovoleno vstupovat v plavkách a naboso, ale postačí šortky, triko a plážová obuv.

2 hlavní servírované restaurace - The Golden Lobster Restaurant (na 5. a 6. palubě) a L´Arabesque Panoramic Restaurant na 6. palubě. Konkrétní restaurace spolu s číslem stolu a časem gurmánské večeře, která se podává ve dvou směnách, je uvedena na plavební kartičce pod "Dining" (čas je uveden ve formě 1. seating - 18:30 nebo 2. seating - 21:15, čas večeře bude potvrzen při nalodění podle dostupnosti, máme již potvrzeno od MSC, ale garantováno je pouze u kajuty typu Fantastica), vždy záleží na itineráři a může se v průběhu plavby měnit, přesný čas podávání servírované večeře a doporučené oblečení k večeři na daný den je uveden v lodních novinách vždy den předem. Pokud vyžadujete změnu seatingu, řešte to hned první den na recepci lodi. Pro kajuty typu Bella a Fantastica nelze libovolně měnit přiřazené sezení (seating). V případě, že se zdržíte v některé z navštívených destinací přes průběh podávání servírované večeře, nelze využít pozdějšího sezení (seating)!!! Rovněž není možné se na večeři dostavit v jejím průběhu (drobné zpoždění je tolerováno)!!! Potom se doporučuje zajít na večeři do bufetové restaurace. Místo u stolu je dané po celou dobu plavby s lidmi, kteří hovoří stejným jazykem. U večeře vás bude obsluhovat váš osobní číšník. Večeře se skládá z několika chodů. Servírovaná snídaně a oběd probíhá volně pouze v jedné z restaurací a číslo stolu nehraje roli. Zde jsou základní nápoje k dispozici pouze v průběhu snídaní.

Přes den stravování nepodléhá žádným společenským pravidlům. Večeře jsou společenskou událostí a vyžadují přiměřené společenské oblečení, konkrétní typ oděvu je uveden v lodních novinách. Nejméně slavnostní je tzv. "Casual" oblečení čili neformální, všední, ležérní (ale ne rifle). Vyšší standard je oblečení „Informal“, neformální, nejlépe pánové košili bez kravaty, případně lehké sako, dámy např. letní šaty, kalhoty a blůzu. V průběhu plavby bývá jedna až dvě gala večeře ve formálním stylu, kdy je stanoveno oblečení "Formal", čili pánové smoking nebo tmavý oblek, košile s kravatou, ženy formální nebo koktejlové šaty případně večerní róby. Doporučuji tedy přibalit slavnostnější oděv. Ale přílišnou přísnost u formálního večera nemusíte očekávat, kromě dodržování dlouhých kalhot u pánů + lepší košili.
Doporučuji přibalit bílé oblečení na tzv. "bílou párty" a oblečení v barvě italské vlajky a to na tematický večer (není striktně vyžadováno), případně oblečení na večer ve stylu 70. a 80. let.

Pro zájemce jsou k dispozici také další tematicky zaměřené á la carte restaurace, kde je vyžadována rezervace a jsou placené.
Nápoje v barech a kavárnách a rovněž jídla ve speciálních á la carte restauracích nejsou zahrnuty v ceně plavby a budou připsány na váš účet.
V případě výletů se náhrada stravy neposkytuje !!!
V barech a restauracích se uplatňuje automatické spropitné, kdy se ke každé objednávce připočítává 15 % z ceny a bude připočítáno na závěr k celkové sumě za útratu, není tedy nutné platit spropitné číšníkům. Proto je lepší si předem objednat nápojové balíčky. Takto zakoupené nápoje jsou cenově zvýhodněné a také se na ně nevztahuje 15% servisní poplatek, který je účtován v restauracích a barech. Také je možné si připlatit za all inclusive (ale pouze pro celou plavbu a všechny osoby v kajutě, nelze pro jednotlivé dny, takže pokud plánujete trávit dny mimo loď tak se to spíš neoplatí) nebo konzumaci ve specializovaných restauracích.
Máme objednaný 2x nápojový balíček Beer package po 59 eur - 14 resp. 28 piv 0,33 l (čepované, lahvové nebo v plechovce), která lze vyčerpat v restauracích a barech a 1x Wine and Water package easy za 69 eur - 4 láhve vína a 7 litrových minerálních vod (konzumace v hlavních a bufetových restauracích a barech, nedopité láhve v hlavní restauraci budou uschovány do dalšího dne). Objednáno dne 5.10.2018 přes webové rozhraní. Hradí se na konci plavby při závěrečném vyúčtování. Částka za balíčky bude automaticky odečtena ze složeného depozitu při nalodění. Poukázky, které se následně směňují za nápoje obdržíte buď při nalodění, nebo budou připravené v kajutě, případně až u servírované večeře. Zeptejte se pracovníků MSC při nalodění.

Restaurace, bary a salonky:

Na palubě je celkem 20 barů a salonků, 6 restaurací vč. jedné v Yacht Clubu + 2 samoobslužné bufety. Rozmanitá nápojová nabídka alko i nealko koktejlů, vína, piva, nealkoholických i alko nápojů, kávy,... Ceny jsou stejné na celé lodi, s výjimkou speciálních koktejlů v určitých barech. Čepované pivo 0,4l za 5,50 eur, 0,2l za 3,50 eur. Všechna lahvová piva 0,33l stojí 6,10 eur, jedině Franziskaner 0,5l stojí 6,50 eur. Cider, nealko pivo 0,33l stojí 6,10 eur, šepovaný Radler 3,50/5,50 eur. Vína - sklenička 6,25-7,25 eur, celá láhev 25-29 eur. Soda a ledový čaj 0,33l mají za 2,90 eur, sklenice minerální vody 2 dcl 0,75 eur, půl litra 1,90 eur a litrovka se prodává za 2,90 eur. 2 dcl džusu 2,50 a 2,90 eur, čerstvý pomerančový džus 4,20 eur za 2 deci. Espresso 1,70 eur, cappuccino a latte 3,50 eur.

Preziosa Bar (paluba 5, na boku Atria v hlavním foyer lodi, 6:00-01:00) - celý prostor se vyznačuje vodními motivy, koktejly, od ranní kávy až po nápoje po večeři, lze odtud sledovat večerní muzikanty v hlavním Atriu lodi, živá hudba

The Golden Lobster Restaurant (paluba 5,6) - větší ze dvou hlavních restaurací, na palubě 5 je 626 míst k sezení a na palubě 6 jich je 529, přístupná je z obou úrovní a navíc má vnitřní třpytivé schodiště. Celkem zabírá plochu 1987 m². Je tady pár stolů pro 2, ale většina je až pro 9 lidí.
Hlavní restaurace určená pro servírované večeře (ve dvou turnusech v 18:30 a 21:15) - menu je stejné jako v L´Arabesque Panoramic Restaurant a bufetové obědy (12:00-14:00 (11:00-13:30) a snídaně (7:00-9:00). Je kladen důraz na detaily vybavení, klenby z dubového dřeva, mramorové podlahy, židle ze zlatého textilu, porcelán, křišťálové Muránské sklo, stříbrné příbory.
Snídaně - bufet s širokým výběrem teplých i studených jídel, ovoce, jogurtu a pečiva, a také jídelní lístek à la carte s položkami, jako jsou vejce Benedikt, omelety, palačinky a francouzské toasty podávané u stolu. Čaj a káva se podávají také u stolu a číšníci chodí kolem s miskami s pečivem. Čerstvě vymačkaný pomerančový džus je k dispozici za příplatek 3,90 eur.
Oběd - bufet včetně salátového baru a řady teplých i studených jídel, včetně polévky a denního jídla, nabízí také 30-minutové menu expresního oběda pro účastníky odpoledních výletů nebo pro ty co hledají rychlé, neformální jídlo.
Večeře - každý večer je jiné menu, tematický večer, například středomořský večer, který oslavuje italský region s typickou kuchyní a nejznámějšími víny. Při každé večeři je vždy čerstvé ovoce a sýrový talíř. Na večeři jsou k dispozici také dvě hlavní "lepší" jídla za poplatek, např. humr.
Chleba podávaný se všemi jídly je výborný a čerstvě upečený na palubě.

L´Arabesque Panoramic Restaurant (paluba 6 na zádi lodi, přístup je ale po schodech z paluby 7) - druhá hlavní restaurace pro 740 lidí slouží pro servírované večeře (ve dvou turnusech v 18:30 a 21:15) a bufetový oběd (12:00-14:00), nepodávají tady snídaně. Menu je stejné jako v The Golden Lobster Restaurant. Má lepší umístění než "Zlatý humr", jelikož má úchvatný panoramatický výhled na moře z velkých oken. Vyzdobena je v tmavě-šedém tónu s dekorativními zlatými mřížkami a mramorovanými podlahami. Celková plocha je 1227 m². Podávají tady i 30-minutový expresní oběd, pro ty, kdo nemají moc času.

Phoenician Plaza (paluba 6, 6:00-02:00) - fénické náměstí inspirované severo-africkými kulturami, živá hudba, pečivo, sendviče a další drobnosti k zakousnutí, zmrzlina (malá stojí 2,80 eur, velká 3,80 eur), káva, nápoje, butiky
 
Via dell´Argento (paluba 6) - nákupní pasáž vedoucí na Phoenician Plaza

Via dell´Oro (paluba 6) - nákupní pasáž vedoucí na Phoenician Plaza

Diamond Bar & Library (paluba 6, 17:00-0:30) - bar a knihovna, drinky, místo pro čtení, přehlíží hlavní Atrium a lze odtud sledovat hudební show v hlavním Atriu lodi

El Dorado Piano Bar (paluba 7, 17:30-01:00) - sofistikovaný a intimní bar pro 108 lidí vedle horního hlediště divadla, nabízí živou hudbu, piano, lesklé černé stěny, zlatá onyxová podlaha, velký jantarový lustr s křišťály Swarovski, kromě hlavního nápojového menu barmani připravují různé koktejly

The Green Sax Jazz Bar (paluba 7, 17:30-01:300) - 235 m², 106 míst k sezení, originální koktejly, jazz bar, večer živá hudba a tanec, používá se také pro lekce tance a karaoke
 


Sports & Bowling Diner (paluba 7, 16:00-0:00) - Ten-pin bowling (2 malé bowlingové dráhy), živé sportovní přenosy na velkoplošných obrazovkách, snack bar nabízející hamburgery, hot-dogy (American finger food)

Il Cappuccino Coffee Bar (paluba 7, 7:00-01:00) - kavárna nabízí různé druhy kávy od espressa, cappuccina, po ledovou kávu, kávu s čokoládovou příchutí a kávu s alkoholem.

La Locanda Pizzeria Wine Bar (paluba 7) - stylová neformální restaurace nabízí nejlepší pizzu na moři - Eataly pizza (vyzkoušejte novou 1 metrovou pizzu!), zdarma tapas a hors d'oeuvres (předkrmy), bohatý výběr vína - Eataly wine, koktejly, 22 druhů lahvového i čepovaného piva a ciderů.

Eataly Restaurant (paluba 7) - se 100 místy k sezení první Eataly Restaurant na moři ztělesňuje zakladatelskou koncepci potravinového řetězce Eataly a nabízí stylový, minimalistický prostor, kde můžete jíst, koupit a dozvědět se o vysoce kvalitních italských pokrmech. Vyberte si z 18 vynikajících, jednoduchých, špičkových pokrmů.

Ristorante Italia (paluba 7) - exkluzivní, pouze večerní à la carte restaurace s 24 místy k sezení nabízí každý večer mimořádně kvalitní menu koncipované kuchaři Eataly. Nabídky obsahují řadu pokrmů vyrobených z ingrediencí pocházejících z nadace Slow Food Foundation, vytvořených pro ochranu malých producentů a zachování kvality místních produktů.

Safari Lounge (paluba 7 na zadní straně lodi, 17:30-01:30) - velký bar a salónek o ploše 800 m² pro 295 lidí má pódium a taneční parket, kde probíhají různá představení, tematické večírky, koktejlové recepce, navozuje etnickou atmosféru díky kobercům s motivy leopardí kůže. 

Inca Buffet (paluba 14) - hlavní bufetová restaurace zabírající přibližně třetinu paluby 14 (1288 m²) v bezprostřední blízkosti Aqua Parku. Nabízí 412 míst k sezení. Nabízí neformální stolování kdykoliv od 06:00 ráno do 02:00 v noci (je otevřena 24 hodin denně). Podává se zde nonstop z automatu samoobslužná káva, čaj, voda, led, mléko, během snídaně ještě džus. Snídaně se podává od 7:00 do 11:30, oběd od 11:30 do 16:00 a večeře od 19:00 do 21:30. Pizzerie je otevřena od poledne do půlnoci (12:00-0:00) kdy kuchaři neustále připravují řadu druhů pizzy v tradiční pizza troubě. Ovoce a salát je k dispozici od 12:00 do 22:00. Sousedí a vzájemně se prolíná s druhou bufetovou restaurací Maya Buffet.
Snídaně - formou bufetu zahrnuje všechny druhy vajec, klobásy, slaninu, cereálie, ovoce, jogurty,...
Oběd a večeře - zaměřena na určitý druh jídla nebo kuchyně, jako jsou čerstvé ovoce, saláty, vařené jídla, středomořská kuchyně, hamburgery, dětský koutek atd. Výběr je obrovský. Jedna oblast je věnována zdravým potravinám spojeným s Wellness balíčkem, nicméně je může mít každý. Další část je věnována těstovinám.

Maya Buffet (paluba 14) - menší bufetová restaurace na zádi lodi nabízející neformální stolování kdykoliv od 06:00 ráno do 02:00 v noci. Otevřena je ve stejnou dobu jako Inca Buffet. Nabízí také 24hodinový čaj, kávu a led zdarma spolu s menším výběrem teplých i studených jídel než sousední restaurace. Mezi oběma restauracemi se dá volně pohybovat. Bývá tady spíše volné místo k sezení (celkem 404 míst).

La Playa Preciosa Bar (paluba 14, v krytém bazénu, 8:00-21:00) - zmrzlina, osvěžující nápoje, káva zatímco se opalujete nebo koupete v krytém bazénu

Turquoise Bar (paluba 14, na straně Aqua Parku, 7:00-23:00) - lahodná italská zmrzlina připravovaná na přímo palubě od 2 eur, osvěžující nápoje zatímco se opalujete nebo koupete v bazénu

Saphir Bar (paluba 14, na straně Aqua parku, 10:00-18:00) - zmrzlina, osvěžující nápoje zatímco se opalujete nebo koupete v bazénu, obzvlášť plno je tady při pořádání bazénových párty

Aurea Spa Bar (paluba 14, 9:00-20:00) - je součástí lázeňského komplexu, proteinové koktejly, zdravé nápoje

Kid´s Corner Buffet (paluba 14 na zádi) - slunečná Tiki Bar terasa určená pro děti a dospívající, nabízí široký výběr chutných a výživných nápojů

The Garden Bar (paluba 15, u bazénu The Garden Pool na zadní straně lodi, 10:00-18:00) - osvěžující nápoje, krásné výhledy na oceán

La Palmeraie MSC Yacht Club Dedicated Restaurant (paluba 15) - specializovaná gurmánská restaurace pro cestující MSC Yacht Club. Servíruje prvotřídní středomořskou a mezinárodní kuchyni a nabízí širokou škálu sofistikovaných pokrmů připravených z nejlepších surovin, stejně jako vynikající výběr sýrů, džemů, medu a ovoce. Elegantní design inspirovaný Marokem. Panoramatický výhled na "infinity" Garden Pool.

Top Sail Lounge (paluba 15) - pouze pro členy MSC Yacht Club, relax v soukromí elegantního panoramatického salonku s barem.

Galaxy Restaurant & Disco (paluba 16) - kruhová panoramatická disko restaurace s 55 místy s celodenním stravováním, včetně "brunche" s krásným výhledem, neformální stolování v moderním prostředí, disko a zábava dlouho do noci, 421 m²

The One Bar (paluba 18) - pouze pro cestující MSC Yacht Club, vedle bazénu The One Pool

Top 18 Bar (paluba 18, 10:00-18:00) - pro cestující, kteří si zaplatí za vstup na sluneční terasu Top 18

Vybavení na lodi:

Bazény, relax, odpočinek:

4 bazény vč. 1 s volitelně posouvací střechou a 1 pro MSC Yacht Club, 1 bazének pro děti, 12 vířivek, tobogán
Aqua Park - Pool Area (paluba 14, 2091 m², 8:00-19:00) - hlavní venkovní bazén s velkoplošnou obrazovkou, terasy, menší bazénky, palmy, více než 150 fontán a vodních trysek, dvě vířivky (další 2 se nachází bezprostředně nad, na palubě 15), lehátka, kuřácká zóna + bar Turquoise (10:00-18:00) a bar Saphir

La Playa Preciosa Covered Pool (paluba 14, 820 m², 7:00-21:00) - vnitřní bazén a 3 vířivky jsou kryté posuvnou střechou, odtud se dá projít do Aqua Parku, stoly, židle, lehátka v mezipatře s výhledem na bazén + La Playa Preciosa Bar (8:00-21:00, osvěžující nápoje, zmrzlina) + The Pool Shop

 
Wellness a lázeňský areál MSC Aurea Spa (paluba 14, 9:00-21:00) - plocha 1700 m², přírodní kameny, dřevo, mozaiky, 15 místností pro procedury, balijské masáže, thalasso terapie, akupunktura, aromaterapie, chromoterapie.
Lázně (29 eur/osoba/den, 39 eur/2 osoby/den nebo 99 eur/osoba/celá plavba) - turecké lázně, sauna, parní lázeň, whirlpool, sprchy, převlékárny, solárium, frigidarium, tepidarium, odpočinková relaxační zóna s ratanovými lehátky a polstrovanými židlemi s výhledem na moře.
+ Aurea Spa Bar (paluba 14, 9:00-20:00) - je součástí lázeňského komplexu a je otevřený pro každého, proteinové koktejly, zdravé nápoje
+ MSC Aurea Spa Harmony Suite
+ MSC Aurea Spa Gym

Kadeřnický salon Jean Louis David se nachází u vchodu do lázeňského komplexu, pánské stříhání a konečná úprava 25 eur, dámské stříhání a styling 27 eur, barvení 40 eur.
Kosmetické služby zahrnují manikúru za 49 eur a kompletní make-up za 30 eur, pedikúru, nehtové studio

The Garden Pool (paluba 15, 8:00-19:00) - infinity "nekonečný" bazén s mozaikovou dlažbou a vířivkou na zádi lodi je určený pro dospělé, kteří hledají klid, je odtud úžasný výhled, lehátka, stoly, židle + The Garden Bar (10:00-18:00) - osvěžující nápoje, krásné výhledy na oceán

Whirlpool Bath (paluba 14, 15, 18, 7:00-19:30) - celkem 12 venkovních i vnitřních vířivek

Dětský bazén (paluba 15) + tobogán Vertigo Water Slide (paluba 15, začátek na palubě 18 (16), 120 m dlouhý - nejdelší tobogán na moři, otevřený zpravidla 2x denně 10:00-13:00 a 14:00-17:00)

Brezza Marina (paluba 16) - místo na opalování + whirlpool, zabírá plochu 442 m²

Solarium (paluba 16) - opalování na horní palubě s lehátky a whirlpool

Top 18 Exclusive Solarium (Top 18 sluneční paluba, za poplatek 10 eur/den, 5 eur/odpoledne nebo 40 eur/celá plavba) - opalování v klidu a soukromí, protože je určena pouze pro dospělé, ohromující výhled na moře, vlastní lázeňské služby, sprchy, exkluzivní lehátka a útulné, bezplatné ovocné špízy, ratanové postele pro 2 osoby poskytující stín za 30 eur/den, 15 eur/odpoledne nebo 100 eur/celá plavba + Top 18 Bar (10:00-18:00) pro cestující, kteří si zaplatí za vstup na sluneční terasu Top 18

Cybercafè (paluba 5, 24 hodin denně) - knihovna a internetová kavárna, 14 PC s připojením k internetu, není zde wifi připojení

Promenade Deck (paluba 7)

Atrium (paluba 8,9) - centrální hala na lodi s třpytivým schodištěm posetým křišťály Swarovski, panoramatické výtahy
   


Aktivity, zábava:

Platinum Theatre (na přídi lodi a zasahuje přes tři paluby 5,6,7) - impozantní divadelní scéna s futuristickým interiérem pro 1603 diváků s celkovou plochou 2086 m² a jevištěm o ploše 165 m², LED obrazovky. Show obvykle trvá 45 minut a konají se 2x denně, obvykle v 19:30 a 21:30 hodin, aby se vystřídali hosté z obou turnusů večeří, které se podávají v 18:30 a 21:15. V divadle není k dispozici bar, ale můžete si přinést pití s sebou. Nejbližší je El Dorado Piano Bar hned vedle vchodu do divadla na palubě 7. Tato horní úroveň divadla má také zvýšenou plochu v zadní části hlediště s osmi stoly, každý se čtyřmi sedadly, která se mohou otočit čelem k jevišti. Divadlo se také používá pro bingo, dětské přehlídky a jako místo setkání pro výlety.

Millenium Star Casino (paluba 6, v přední části) - v severo-africkém stylu, ruleta, Black Jack, Poker, 1017 m², vstup od 18 let, automaty od 17:30, hrací stoly od 18:30, jedna část kasina je vyhrazena pro kuřáky, bar je otevřený 10:00-14:00 a potom od 20:00 do pozdních hodin, 323 míst
  
Video Games Arcade (paluba 6)

Graffiti´s (paluba 15, 9:30-12:00 a 20:00-0:00) - pro mladé od 12 do 17 let, zahrnuje Young Club a Teens Club, teen diskotéka, DJ, hry, svačinové a nápojové automaty, výhled na Vertigo Water Slide

Doremiland (paluba 15) - zábavná část pro děti do 12 let barevně zdobená v duchu pirátů, pirátská loď, zahrnuje Baby, Mini Club a Juniors Club,

Doremi Castle Aqua Park Adventures (paluba 16) - dětský aqua park, skluzavky, fontánky, hry

Virtual World (paluba 16) - vzrušující hry pro teenagry - zahrnuje Interaktivní 4D kino (paluba 16) - za poplatek, denně 10-12 a 16-22 hodin a Simulátor F1 (paluba 16) - za poplatek, denně 10-12 a 16-22 hodin

Sky & Stars (paluba 16) - konferenční místnost a knihovna o ploše 83 m² pro 34-57 lidí, vedle je Galaxy Lounge

Sport:

Sports & Bowling Diner (paluba 7, Sports Bar 16:00-0:00) - Ten-pin bowling (2 malé bowlingové dráhy), živé sportovní přenosy na velkoplošných obrazovkách, hamburgery a další jídla

Velké dobře vybavené panoramatické fitness centrum MSC Aurea Spa Gym (paluba 14, 6:00-22:00) sousedící s lázněmi se rozkládá přes celou šířku lodi a má výhled na příď lodi a na moře. Stínící clony na oknech. Rotopedy, běžecké pásy,... V přední části tělocvičny je malá uzavřená paluba, která je příjemným místem pro vychladnutí nebo procházku.

Power Walking Track (paluba 15) - specializovaná dráha pro jogging a chůzi po palubě o délce 235 metrů s úchvatným výhledem, krouží nad palubou 14 s bazénem Aqua Park

MSC Arena Sport Center (paluba 16) - sportovní hřiště - tenisový kurt, fotbal, volejbal, basketbal, minigolf, ping pong,

Hřiště na squash (paluba 16)

Hřiště na Shuffleboard (paluba 16) - účelem hry je šoupnout všechny 4 kameny střídavě s protihráčem tak, aby dosáhly co nejvyššího scóre aniž by spadly do žlábku na konci stolu)

Nakupování, obchody:

The Mini Mall (paluba 6) - alkohol, cigarety, sladkosti, telefony, herní konzoly, Tax & Duty Free
Accessories Shop (paluba 6) - doplňky, tašky, opasky, kožené věci
Il Gioiello (paluba 6) - šperky, klenoty, hodinky, pera
L´Angolo dell´Oggetto (paluba 6) - hodinky, sluneční brýle, módní šperky nejlepších italských a mezinárodních značek jako Emporio Armani, Prada, D&G, Ray Ban, Fossil, Swarovski vše za ceny Duty and Tax Free
La Boutique (paluba 6) - nejnovější módní trendy pro muže, ženy i děti, polokošile od Ralph Lauren, Tommy Hilfiger, Lacoste,... ušetříte až 40% z pravidelných obchodních cen díky Tax & Duty Free
La Caramella (paluba 6) - cukrovinky a sladkosti
Shopping Gallery (paluba 6)
La Profumeria (paluba 6) - kosmetika a parfémy prestižních značek, vše za Tax & Duty Free
MSC Logo Shop (paluba 7) - butik věnovaný návrhářským předmětům MSC - polokošile, trička, bermudy, suvenýry, hračky
Fashion Bijoux (paluba 7) - na nejvyšší palubě centrálního Atria, v atraktivním prostředí v Neo-Art Deco vedle kavárny Il Cappuccino
Eataly Shop (paluba 7) - italská kvalitní vína a potraviny
Photo Shop - Photo Gallery (paluba 7) - kolekce fotek mladých fotografů ke koupi, doplňky k fotoaparátům
Art Gallery - Galleria d´Arte (paluba 7)
The Pool Shop (paluba 14) - v oblasti krytého bazénu, plavky, žabky, masky na šnorchlování, oblečení s logem MSC

Ostatní:

Nástup na tendry (paluba 4)
Medical Center (paluba 4) s odborným personálem pracujícím pod vedením lékaře, pohotovost je k dispozici 24 hodin denně na příslušném telefonním čísle, lékařská služba je zpoplatněna (poplatky jsou uvedené ve zdravotním středisku a jsou automaticky účtovány na lodní kartu)
Recepce (paluba 5, 24 hodin denně) 
Guest Service (paluba 5, 24 hodin denně) - informace o lodi, itineráři, směnárna, ztráty a nálezy
Excursion Office (paluba 6) - výlety a exkurze
Concierge Area (paluba 15) - 24 hodinová recepce
Prádelna a žehlírna (za poplatek) - suché čištění se pohybuje od 2,30 eur za kus spodního prádla po 13,80 eur za pánský oblek, prádelna se pohybuje od 1,73 eur za kus spodního prádla po 9,09 eur za oblečení.
MSC Yacht Club pro VIP (paluba 15,16 v horní přední části s úchvatnými výhledy, exkluzivní "loď v rámci lodi") s vlastní recepcí Concierge Area (paluba 15), The One Pool (paluba 18) - bazén a 2 vířivky, barem The One Bar (paluba 18, poblíž bazénu The One Pool), terasou, 69 apartmány (suites, 26-53 m²) s komorníkem po celých 24 hodin, gurmánskou restaurací La Palmeraie (15 paluba), knihovnou Library (paluba 15), elegantní panoramatický salon s barem Top Sail Lounge (paluba 15), 1 soukromý výtah, který má i vlastní přístup do MSC Aurea Spa, kde mají vyhrazené 2 privátní masážní místnosti.

Neděle 3.2.2019 - GUADELOUPE - Pointe-à-Pitre

Na snídani jdeme v 8:30 do restaurace Golden Lobster, kde kromě bufetu můžete vybírat i z a la carte. Ale výběr není tak zajímavý jako byl na lodi MSC Splendida.
 
Tím, že nám připlutí na Guadeloupe posunuli z 8 hodin na 12 hodin, máme čas se toulat na lodi.
Šli jsme k bazénu Garden Pool (paluba 15, 8:00-19:00) - infinity "nekonečný" bazén s mozaikovou dlažbou a vířivkou na zádi lodi. Je určený pro dospělé, kteří hledají klid. Je odtud úžasný výhled. Najdeme tady lehátka, stoly, židle a taky The Garden Bar(10:00-18:00) - osvěžující nápoje, krásné výhledy na oceán. Martin si dal pivko.

  
O patro výš jdeme do vířivky, která má 37°C. Celkem je na lodi 12 venkovních i vnitřních vířivek.
Musel jsem vyzkoušet i tobogán Vertigo Water Slide (paluba 15, začátek na palubě 18 (16), 120 m dlouhý - nejdelší tobogán na moři, otevřený zpravidla 2x denně 10:00-13:00 a 14:00-17:00). A jízda je fakt parádní. Je hodně rychlý. Průhledná část vede nad mořem.

Hodně fouká. Míjíme ostrov Dominika, později Grande Anse, ostrov Marie-Galante. 
 
Prošli jsme si lázeňský areál Aurea Spa.
 
V restauraci Golden Lobster jsme si dali servírovaný oběd. Naše načatá láhev vína je zamčená na večer. Ale sám otevřel zdarma celou stejnou láhev vína Chardoanny Veneto. Dali jsme si rybí polévku s mušlí a toastem, a rybu s bramborovou krustou a mrkev.

Do Pointe-à-Pitre na ostrově Guadeloupe (Grande-Terre) připlouváme ve 12:10. Z lodi vystupujeme z paluby č. 4 ve 12:30.

Loď kotví v přístavu "Centre Saint-John Perse" Cruise Terminal, 5 minut chůze od centra města. Terminál výletních lodí má 2 přístaviště: Port de Croisière de Pointe a Pitre (Terminal Croisière) a Guadeloupe Caribbean Port - Port of Pointe-à-Pitre (Guadeloupe Port Caraïbes - Port de Pointe-à-Pitre), kde kotvíme my. Na ně navazuje L´Express des Îles, odkud jezdí trajekty na okolní ostrovy. Také se mu říká Port de Bergevin.

Najdete tady malou turistickou informační kancelář, kde jsme si vzali mapky ostrova, bar, tržiště, turistické autobusy, taxi (za cestu do St. Anne chtějí 10 eur/os./1 cesta). V docházkové vzdálenosti najdete restaurace s Wi-Fi, obchody, bankomaty, lékárny, dvě muzea, krytý trh s kořením a supermarket.

 

GUADELOUPE

Guadeloupe (v místní kreolštině Gwadloup) je francouzským zámořským departmentem. Územně se řadí k Závětrným ostrovům v Malých Antilách - Lesser Antilles. Rozloha je 1628 km².
Hlavní část země se skládá z ostrovů Basse-Terre (850 km²) a Grande-Terre (582 km²), které dostaly společný název Guadeloupe a které jsou odděleny pouze slanou řekou La Rivière Salée. Svým tvarem připomínají motýla, proto se ostrovu někdy taky říká Butterfly Island (I'ile Papillon). Každý z těchto ostrovů má ovšem rozdílný charakter i povrch.
Východní ostrov Grande-Terre je spíše rovinatý, suchý, pokrytý banánovými a třtinovými plantážemi. Je více obydlený a nachází se zde i největší město Pointe-à-Pitre. Díky vyhlášeným plážím s bílým pískem a křišťálově čistou vodou je zde i většina hotelových komplexů a převažuje tady plážová turistika. Pobřeží je nazýváno Normandií tropů a je bičované Atlantickým oceánem. Za svůj vznik vděčí korálům.

Naopak sousední Basse-Terre, kde převažuje ekoturistika, je převážně hornaté s dominantní dodnes činnou sopkou La Grande Sufriére, která se tyčí do výšky 1467 m.n.m. a je současně nejvyšším vrcholem Malých Antil. Její svahy, a v podstatě celý ostrov, jsou porostlé bujnými deštnými pralesy s bohatou faunou i flórou. Vše doplňují čisté řeky, termální prameny i kaskádovité vodopády Chutes du Carbet. I z toho důvodu byla velká část ostrova vyhlášena národním parkem Gaudeloupe. Park se rozkládá na 17 300 hektarech a je jedním z nejkrásnějších a nejlépe střežených tropických lesů v Malých Antilách. Můžete tu najít více jak 300 rozmanitých druhů stromů, keřů a rostlin. K parku patří i přímořská rezervace s pestrým podmořským životem, který svého času zkoumal i slavný oceánograf J. Y. Cousteau. Našli bychom zde i stejnojmenné hlavní město Basse-Terre, které ovšem mírně pokulhává za malebným, a hlavně živým koloniálním přístavem Pointe-à-Pitre.

Kromě hlavního "dvouostrova" náleží ke Guadeloupskému souostroví ještě ostrov La Désirade, Marie-Galante a Îles des Saintes (Les Saintes), kterému se přezdívá "rajský ostrov" a dělí se na Communes Terre-de-Haut a Terre-de-Bas.

Guadeloupské souostroví bylo původně obýváno jihoamerickými Indiány. Prvními doloženými obyvateli ostrovů byli Arawakové ve 3. stol. n. l. Inspirováni množstvím pramenů a vodopádů nazvali tento ostrov Karukéra – „Ostrov krásných vod“. V 8. stol. se území zmocnili Karibové, kteří ho ovládali až do příchodu evropských kolonistů ze Španělska, Anglie a Francie. I na tento ostrov zavítal jako první Kryštof Kolumbus během své druhé výpravy do Nového světa v r. 1493 a pojmenoval ho Santa Maria de Guadeloupe de Extremadura na počest stejnojmenného španělského obrazu. Španělé ale nikdy ostrov zcela nezískali, to se povedlo až Francouzům v r. 1635. Ti také zdecimovali místní populaci, kterou nahradili černými otroky z Afriky, kteří pracovali na rozsáhlých třtinových plážích. Obchod s cukrem byl velice výnosný, a i proto se ostrov několikrát snažili do své moci získat Britové. Vídeňský kongres v r. 1815 ale rozhodl ve prospěch Francie a od té doby je Guadeloupe její integrální součástí. Od r. 2003 je Guadeloupe francouzským zámořským regionem i součástí Evropské unie. Otroctví bylo zrušeno před 150 lety.

Panuje zde tropické podnebí. Střídá se období sucha zvané Carême, tedy postní období (leden-červen - sucho, teplo, prší ojediněle) s obdobím dešťů zvaným Hivernage od června (července) do listopadu (prosince). Silnější deště můžou být od srpna do listopadu. Teploty dosahují celoročně průměrně kolem 27°C (v nejteplejších měsících 25-32°C) a moře 25-28°C. Velké horko je zmírňováno pasáty. Hurikánová sezóna je od května do listopadu, ale největší riziko tropických bouří a cyklón hrozí v srpnu a září. Nejlepší období pro návštěvu je prosinec-květen.

Úředním jazykem je francouzština, ovšem rodným jazykem je Guadeloupean Créole (velmi odlišný od francouzštiny). Všichni mluví francouzsky, ale jen málo lidí rozumí angličtině. Většina lidí pracujících v odvětví cestovního ruchu ale mluví anglicky a někdy i španělsky nebo německy. V současnosti zde žijí Francouzi a Kreolové.
Každoročně se na ostrově koná karneval, letos bohužel 5.3.2019.

Co ochutnat:
"Ti Punch" (francouzsky také Petit Ponch - malý punč) - nápoj z rumu, sirupu z cukrové třtiny a limetového džusu
Marie Galante – vyhlášený rum z cukrové třtiny
Féroce – treska s avokádem
Pravá čokoláda – prodávaná v malých homolích
Maniokové placičky s marmeládou

Vízum: pro členy EU není na dobu pobytu 3 měsíců vízum potřeba. Ale Guadeloupe není součástí Schengenského prostoru, proto je potřeba mít u sebe i pas, byť je ostrov součástí EU.

Měna: euro, 1 euro = cca 25,50 Kč, je možné platit USD, i kartou. Pro místní jsou ceny vyšší než v kontinentální Francii. Nejdražší jsou dovážené potraviny. Jídla v restauraci kolem 15 eur, ryba s hranolkama 5-8 eur, pizza 10 eur.

Roaming: volání i data stejně jako v ČR (EU) - T-mobile i O2

Doprava po ostrově: jezdí se vpravo, klasický ŘP + mezinárodní ŘP. Ostrov lze nejlépe poznat, pokud si ho projedete autem. Na ostrově se dá dobře stopovat a i místní obyvatelé tuto variantu dopravy rádi a hojně využívají. Starousedlíci jsou vstřícní a dovezou vás kamkoli.
- půjčovny aut jsou tady velmi rozšířené. Pozor na nelegální půjčovny. Cena benzínu je podobná jako u nás.
- taxi - nepatří k nejlevnějším, cca 2,5 eur/km, z letiště do centra hl. města což je 8 km 20 eur (18 USD). 

- veřejná doprava tady není moc dobře rozvinutá, proto se na ni moc nespoléhejte. Autobusy nemají žádný řád. Jezdí přibližně od 5:30 do 18:30, o víkendech méně často (do cca 13:00). Zastávky jsou skoro všude. Jakýsi přehled tras najdete na http://thebusschedule.com/EN/gp/. Mnohem lepší je ovšem web www.karulis.com, kde najdete jízdní řád místního „dopravního podniku“. Užitečná je linka Z1.

Jízdní řád RMT (Réseau Moulien de Transport): http://www.transport-guadeloupe.fr/horaires.html

V Pointe-a-Pitre existuje 6 autobusových linek a 2 autobusová nádraží. Autobusy mají oranžovou barvu a základní tarife je 1,20 eur.
Autobusové nádraží La gare routière de Darboussier (pro cesty po Grande-Terre) a La gare routière de Bergevin (pro cesty po Basse-Terre). Jezdí od pondělí do soboty 5:00-17:00. Ceny se pohybují od 2 do 4 eur.
http://www.guadeloupe.fr/infos-pratiques/infos-pratiques-sur-place/les-lignes-de-transports-en-guadeloupe/

Užitečné webové sránky:

www.guadeloupe-info.com
http://www.lesilesdeguadeloupe.com/tourisme/fr-fr

GRANDE-TERRE

* POINTE-À-PITRE - je nejvýznamnějším přístavem s koloniální atmosférou, muzei i kreolskými trhy s místními produkty. Přesto není hlavním městem, tím je Basse-Terre. Je pojmenované podle jistého Holanďana Petra, jenž se na tomto místě usadil.

Vydali jsme se pěšky do autopůjčovny Tropic Car Sarl, kde jsme měli rezervované auto, že bychom si ho půjčili na půl dne. Ovšem jsme to nemohli za boha najít. Bloudili jsme po sídlištích, nikdo nám neuměl poradit. Našli jsme to asi až po půl hodině. Přitom to není složité, ale je to špatně značené. Bohužel měli zavřeno, v neděli mají jen od 16 do 18 hodin, případně asi podle dohody. Otevřeno měla pobočka půjčovny Hertz hned vedle, ale dnes měli volná pouze auta tř. C za 103 eur. Což jsme odmítli.

- Tropic Car Sarl (kancelář: Gare Maritime Internationale de Bergevin, Pointe-à-Pitre, autobusové nádraží Gare Bergevin 500 m od přístavu Terminal de Croisière, autopůjčovna se nachází za autobusovým nádražím, vedle je přístaviště trajektů L´Express des Îles, otevřeno po-so 7:30-11 a 16-18, Ne 16-18, tel. 0690 17 26 27, nonstop 0690 35 72 12, 0590 91 84 37, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , psala mi Roussi JC.
Auto kategorie A+ FIAT NEW PANDA 5 dveřové s klimatizací) - 42 eur/TTC/den (TTC znamená vč. tax). Smlouva a platba při vyzvednutí auta. Druhý řidič zdarma, neomezené km, řidič starší 23 let a držitel ŘP min. 3 roky. Pojištění auta se spoluúčastí 850 eur (snížení spoluúčasti na 140 eur za 12 eur/TTC/den. Pro řízení stačí klasický ŘP + mezinárodní ŘP. Nedoručují auto do přístavního terminálu. Musíte si tam dojít. Dá se tam dojít pěšky přímo od lodi podél přístavního terminálu po vyznačené trase směrem k přístavišti trajektů.

Chceme jet autobusem do letoviska Le Gosier k moři. Ovšem autobusy v neděli odpoledne nejezdí. Navíc je dneska nějaký karneval a cesty jsou uzavřené. Jedna místní nám poradila webovky s jízdním řádem (www.karulis.com), ale stejně nic nejezdí. Spousta obchodů je zavřených. Otevřeno má jen pár barů, restaurací a obchůdků pro turisty. Město je vylidněné. Rozhodli jsme se projít si jen město a vrátit se na loď.

Basilica Saint-Pierre et Saint-Paul - Bazilika sv. Petra a sv. Pavla (Rue du Général Ruillier, nám. Gourbeyre) - průčelí je v latinskoamerickém stylu. Uvnitř jsou pěkné vitrážová okna a velké varhany. Dovnitř se nedostaneme, je zavřená.

Na Place Saint-Antoine (The Market Square) z roku 1780 najdeme tržnici Marché Saint-Antoine - Marché aux Épices (Marché Couvert, Central Market) (mezi Rue Frébault, Rue Peynier, Rue St. John Perse). Trhy se konají každý den od 6 do14:00. Trh je známý jako trh s kořením "spice market" (Marché aux Épices). Otevřený byl r. 1874, ale po požáru musel být přestavěn. Má kovovou konstrukci a velké klenby. Trh je doménou žen oblečených tradičně kreolsky, do žlutooranžových kostkovaných sukní a šátků. Seženete tady místní výrobky ze dřeva, sošky, talismany, koření, kávu, rum, ryby, domácí výrobky, ale taky speciální suvenýr "Bois Bandé" (kreolsky Bwa Bande) volně přeloženo "tvrdé dřevo" - přírodní afrodiziakum nacházející se na některých ostrovech Karibiku. Je to sušená kůra velkého stromu Richeria grandis, který roste v deštném pralese a používá se jako kousky kůry nebo rozemletá na prášek. Je používán po generace a věří se, že prodlužuje sexuální výkon u mužů i u žen.
Na náměstí najdeme i fontánu Couturier. Tady je turistů asi nejvíc. Sedí v barech a kavárnách, kde hraje i živá hudba, například v baru Au pied du fort. Nakupují na trhu suvenýry.Tím, že je tady plno turistů, tak je tady i dost draho.
  
Na jedné straně náměstí stojí socha Marcela Lollia zvaného "Vélo", narozeného roku 1931. Byl to slavný bubeník hrající na tradiční buben "gwo ka".

Musée Saint-John Perse (Rue de Nozières 9, po-pá 8:30-17) - sídlí v atraktivní koloniální budově z 19. století a je věnované proslulému diplomatovi, básníkovi 19. století a nositeli Nobelovy ceny za literaturu Alexis Saint-Léger, známému též jako Saint-John Perse, který zde vyrostl. Nahlédnete do kreolského domu a současně muzeum přiblíží Perseho život a dílo.

Hlavní náměstí Place de la Victoire - velký otevřený prostor s vysokými palmami obklopený koloniálnímu budovami, zelené srdce města. Je to nejstarší náměstí ve městě postavené roku 1764 v době založení města. Stojí čelem k malému přístavu La Darse, odkud jezdí trajekty na Marie-Galante a o. Saintes.
 
Stojí tady socha Felixe Eboue, prvního muže tmavé pleti, který byl jmenovaný guvernérem Guadeloupu.

Nachází se zde i trh Marché de la Darse. Zajímavá je i bílo-modrá budova postavená roku 1927 v neoklasickém  slohu. Původně sloužila jako sídlo obchodní, hospodářské komory, dnes zde najdeme turistickou kancelář (Comité du Tourisme des Iles de Guadeloupe (CTIG).

Naproti stojí zajímavá budova s oranžovou fasádou z poloviny 19. století, která upomíná na to, že Pointe-à-Pitre bylo městem s vojenskou základnou. Dneska tady sídlí veřejná správa Sub-Prefecture of Pointe-à-Pitre.
 
Na budově střední školy Collège Nestor de Kermadec (Rue Dubouchage) je zajímavá nástěnná malba.

S nástěnnými malbami se ve městě setkáváme často.
  
Le Mémorial ACTe (MACTe) (Darboussier, Rue Raspail, út-so 9-19, ne 10-19, po zavřeno, vstupné 15 eur) - Caribbean Centre for Expressions and Memory of the Slave Trade and Slavery otevřeno v květnu 2015, největší památník svého druhu na světě, věnovaný památce otroctví, je viditelný z moře. Je postaven na místě bývalé továrny na cukr Darboussier, kde byla v 19. století stále vykonávána nucená práce. Dvě budovy spojené monumentálním obloukem jsou pokryté černými křemennými hranoly, které představují miliony duší, které byly oběťmi obchodování s otroky a otroctví. Ve 2. patře je venkovní chodník o délce 275 metrů, který spojuje Mémorial ACTe s "Morne Memory", velkou zahradou s panoramatickým výhledem na zátoku. To je také svatyně a připomíná otrocké zahrady, jediný prostor svobody, který byl o některých nedělích otrokům povolen. Nedošli jsme až přímo k němu.

Musée Schoelcher - je věnováno Victoru Schoelcherovi, který inicioval zrušení otroctví v 19. století. Hlavní expozice představují jeho umělecká díla a artefakty vztahující se k otrokářství. Nachází se v pěkném koloniálním domě s růžovo-bílou fasádou. Dům je v rekonstrukci a kolem je lešení.

Maison Forier (Rue Peynier 51, téměř naproti muzeu Schoelcher) - reprezentativní dům tradiční kreolské dřevěné koloniální architektury se zahradou a vnitřní terasou. Byl postaven na počátku 20. století. Konstrukce je celá ze dřeva a má krásný balkon s železnou klenbou v nejvyšším patře, zcela zdobený květinami. 

Marché Aux Fleurs - Flower Market (nám. Gourbeyre, denně 6-14:30) - květinový trh

--------------------------------------------------

Kdybychom měli půjčené auto na celý den, měli jsme v plánu navštívit některá z níže uvedených zajímavých míst na ostrově Grande-Terre.

* krásné pláže a klidné moře najdeme na jižním pobřeží ostrova od Saint-François až po Le Gosier. Nicméně velmi pěkná pláž, kde není tolik lidí je v zátoce Anse du Souffleur u města Port-Louis na západním pobřeží, severně od PAP.

* Le Gosier - 8 km od Pointe-à-Pitre, bílé pláže - La Datcha, .. Za nimi vystupuje z moře neosídlený malý korálový ostrůvek Îlet du Gosier s bílým pískem, palmami, tyrkysovým mořem a majákem Phare du Gosier. Na ostrov se dá dostat katamaránem. Le Gosier za svůj název vděčí druhu pelikánů známých jako "Gran Gosier", které po staletí hnízdí v místních mangrovových lesích.
- Fort fleur d´épée (Fort sword flower) - (Bas du Fort, ...) - jedna z klíčových historických památek Guadeloupu, pevnost z poloviny 18. století se nachází vysoko nad městem. Kdysi hrála důležitou roli v sedmileté válce mezi Francií a Velkou Británií, nyní slouží k pořádání dočasných uměleckých výstav. Nádherný výhled na Îlet du Gosier.

* Sainte-Anne - velmi pěkné, ale rovněž velmi turistické město 21 km od Pointe-à-Pitre se dvěma nádhernými plážemi obklopenými palmami a krásnou promenádou na pobřeží. V 17. stol. bylo hlavním městem na Grande-Terre. Doprava větším minivanem, taxi, přímo z přístaviště od turistických lodí stojí 10 eur/osoba/1 cesta.
- kostel Église catholique de Sainte-Anne
- staré větrné mlýny odráží svou minulost střediska cukrovarnictví
- rybářský přístav
- jedny z nejkrásnějších pláží na Guadeloupe: Plage de la Caravelle, Plage du Bourg, Plage de Bois Jolan

- Plage de la Caravelle - Plage du Club Med 2 - nejznámější pláž na ostrově, pláž s bílým pískem, palmami a tyrkysovým mělkým mořem.

* Saint-François - od přístavu vzdálený cca 45 minut jízdy (37 km)
Západní část města si zachovala provinční charakter malé rybářské vesnice s typickými kreolskými domy kolem kryté tržnice vedle kostela a rybářský přístav s malými restauracemi. Východní část se stala oblíbeným turistickým cílem. Centrem veškerého dění je zátoka ve tvaru písmene U, lemovaná restauracemi, hotely a butiky. Je zde velká nabídka sportovních aktivit od surfování až po potápění. 
- Plage des Raisins Clairs - idylická dlouhá pláž, která sousedí s vinicemi podle kterých získala své poetické jméno

* Severní Grande Terre - od přístavu vzdálený cca 60 minut jízdy

Severní část ostrova je oblast s pastvinami a třtinovými poli. Najdeme zde i nádherné pláže.
* Anse du Souffleur - na východním pobřeží u Port-Louis 33 km severně od Pointe-à-Pitre - pláž se světlým pískem
* Pointe de la Grande Vigie - nejsevernější bod pevninské části ostrova, nádherný výhled z vápencových útesů vysokých až 260 m čnících z moře
* Morne-à-l´Eau (15 km severně od Pointe-à-Pitre) - město proslulé svým úžasným hřbitovem Cimetière de Morne-à-l´Eau, jehož hrobky jsou z bílých a černých kachliček.

-------------------------------------------------------

Před 15 hodinou se vracíme na loď a jdeme k bazénům. Na svačinu jsme si zašli na pizzu. V baru jsme si dali pivko. Pozorujeme západ slunce.
    

V 19:30 jdeme do divadla. Dneska je show Asterix vs. Cleopatra.

Před večeří jsme zašli do Safari Lounge, kde každý večer je nějaké živé hudební vystoupení. Vše je v leopardím vzoru, proto ten název.
  
V kajutě jsme měli kartičku, že večeři nám přehodili na zbytek plavby do restaurace L´Arabesque na 21:00, tedy druhé sezení a přidělili nám stůl č. 832 jen pro nás dva. Obsluhuje nás velmi příjemný číšník jménem Sudiana z Indonésie a jeden mladý Ukrajinec. Zrovna během večeře, ve 21:15 zvedáme kotvy a vyplouváme směr Svatá Lucie.
Přinesli nám načaté naše víno ze včerejší večeře a láhev vody zdarma. Já jsem si dal Caesar salát a kreolské jídlo - krůtí závitek. Martin zvolil kachnu na pomerančích s pošírovanou hruškou. Jednu litrovou vodu jsme si vzali na pokoj, kam jsme šli ve 22:10. Dneska jsme toho moc nenachodili, tak nejsme ani moc unavení.

    

Pondělí 4.2.2019 - SVATÁ LUCIE

Během snídaně, v 7:45 připlouváme do přístavu ve městě Castries na ostrově SVATÁ LUCIE. 

Loď kotví v přístavu St Lucia Pointe Seraphine Cruise Ship Terminal vedle letiště George F.L. Charles Airport umístěném na poloostrově Vigie. Z paluby sledujeme malá letadla, která právě startují nebo přistávají.
   

Centrum města je z přístavu vzdálené přibližně 15 minut pěšky. Čekají tady i taxíky, ale nejsou levné, cenu si dohodněte dopředu. Pokud jsou lodě příliš velké nebo mají hluboký ponor, kotví na moři a menší pomocné lodě - tendry převezou lidi na břeh většinou do Queen Elizabeth II Dock u třípodlažního nákupního centra La Place Carenage s restauracemi, a tržištěm. Ráno před připlutím si vyzvednete tendrové lístky, které určí čas, kterým tendrem pojedete na pevninu. Každý cestující potřebuje svůj lístek. Místo a čas, kde se budou lístky na lodi v den připlutí vydávat, je uvedeno v palubních novinách večer před připlutím do této destinace. 

My vystupujeme z paluby číslo 4 přímo na molo u přístavního terminálu, kde se nachází turistické informační centrum s mapkami a brožurami, luxusní obchody, bary. Směnárny tady nejsou, pouze ve městě. Vedle nás kotví další obří loď Azura Cruise Ship P&O Cruises. Ven vycházíme bránou G2.
  
Máme již z domu objednané půjčení auta a to nejenom na tomto ostrově, ale i na většině dalších. Zvolili jsme jednu společnost Caribbean Rentals, abychom to měli jednodušší a navíc měli nejzajímavější ceny a čím více aut se objednalo, tím se cena snížila. Všechna auta již byla předem zaplacena a na každé půjčení jsme měli voucher.  Peníze si stáhli z kreditní karty. To jsme ovšem netušili, co všechno nás čeká a jak nám to zkazí dovolenou. Tuto společnost JIŽ NIKDY !!!

Rezervace přes Caribbean Rentals (tel. USA/Canada 1-866-329-6859, 1-800-722-8579, Londýn 0-203-807-1069, změny během plavby: +1-246-537-7368 Caribbean nebo +1-246-537-7361, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).
Auto kategorie COMPACT (Nissan March nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač) - po slevě Caribbean Rentals 44,30 USD/den (45 USD/den+taxy 4,92 USD a sleva 5,63 USD). Deposit je 500 USD (jednorázově pro všechny rezervovaná auta přes CR). Při zrušení 60 dní předem se vrací plná cena. Neomezené km, doručení auta do přístavu zdarma.
Pro řízení auta je nutný klasický + mezinárodní ŘP + si musíte zakoupit povolení k řízení do mezinárodního ŘP (Local Driving Permit) za 21 USD/3 měsíce, 1-denní permit byl vládou zrušen). Získáte ho v autopůjčovně, ale ne ve všech, na policejní stanici nebo na imigračním oddělení na letišti. Mezinárodní ŘP je nutné registrovat na jednom z těchto míst, jinak nebude uznán. Permit platí pouze pro Sv. Lucii.
Auto nám měli doručit v 9:00 do přístavního terminálu Downtown Pointe Seraphine, Castries. Měli čekat u vstupu, resp. výstupu do přístavního terminálu. Již při kotvení jsme volali do půjčovny, jestli by auto nemohli doručit dříve než v 9:00, že jsme připluli dříve. Zpět nám ovšem nikdo nezavolal. Auto pochopitelně přistaveno nebylo. Opět voláme do půjčovny, paní na lince tvrdí, že se nedovolala ani na jedno číslo z půjčovny. Jde o to, že na některých voucherech byly telefonní kontakty na konkrétní půjčovnu, která nám měla auto pronajmout. Ty jsem si doma našel podle telefonního čísla na internetu. Ale bylo pár čísle, která patřila Caribbean Rentals, tudíž jsme se nemohli spojit přímo s danou půjčovnou. A oni nám číslo na půjčovnu odmítli dát. Sami nebyli schopni cokoliv zařídit. Oni sami totiž žádná auta nemají, vše mají nasmlouvané místní půjčovny. Čekáním a blbými kecy jsme ztratili spoustu času. To nemluvím o penězích, které telefonní hovory stály za celou dovolenou. Toto se totiž opakovalo na každém ostrově. Chceme rezervaci zrušit a vrátit peníze. Paní nám tvrdí, že jediná možnost je to stornovat. OK. Říkám ať to zruší. Do dneška (05/2019) jsme žádné peníze od nich zpět nedostali. Jak jsme později zjistili, tak si hned tento první den, kdy jsme měli mít půjčené auto, které nám nezajistili, stáhli z naší karty 500 USD jako depozit. Tato částka měla být pouze blokovaná na kartě pro všechny výpůjčky. Ne stažena. Naštěstí aspoň tuto částku nám přibližně po 30 dnech po návratu z Karibiku vrátili na účet zpátky.

Už na to nemáme nervy. Nakonec jsme si domluvili místního taxikáře. Za cestu pouze na sever ostrova chtěl 70 USD. Za pláž Reduit Beach na severu + jih ostrova už 140 USD. Bereme tedy jen sever. Co se dá dělat, když s námi půjčovna tak vydrbala a času už moc nemáme. Kdybychom měli od 9 hodin auto, stihli bychom jak sever ostrova, tak jih. I tak by to ale bylo dost na hraně, protože ono se to nezdá, ale ostrov není nejmenší, a hlavně cesta na jih od Castries není v nejlepším stavu. Takže je třeba hodně vybírat. Nasedáme do minivanu Toyota (tel. na řidiče 7184363) a vyrážíme na sever ostrova.

SVATÁ LUCIE (angl. Saint Lucia, fr. Sainte Lucie)

Svatá Lucie ležící v Atlantském oceánu, na východním okraji Karibského moře, se geograficky řadí mezi Malé Antily (konkrétně Návětrné ostrovy - Windward Islands). Je označována za nejkrásnější karibský ostrov. Svatá Lucie je vulkanického původu. Celý ostrov je pokryt úrodnou sopečnou půdou, ale jeho bujný deštný prales byl během koloniálních dob z velké části vymýcen. Přesto se zde zachoval na dvou působivých sopečných kuželech Gros Piton a Petit Piton, v oblasti Soufrière, zvedajících se prudce přímo z moře, které byly zapsány i na seznam přírodního dědictví UNESCO. Na členitém pobřeží ostrova se nacházejí půvabné zátoky jako je Soufrière Bay či Marigot Bay, která patří k nejkrásnějším v Karibiku. Na severu se nachází překrásná zátoka Rodney Bay. Pláže s bílým pískem lemované palmami obklopuje křišťálově průzračné moře. Nejvyšším bodem ostrova je Mount Gimie (950 m.n.m.), která je vulkanického původu a je pokryta bohatým tropickým deštným pralesem. Ve zdejším pralese přežívá posledních pár jedinců endemického papouška amazoňana mnohobarevného, zvaného zde jacquot, který patří mezi nejohroženější druhy na světě. Na rozdíl třeba od Guadeloupe, na ostrově žije i smrtelně jedovatý a útočný had křovinář rodu Bothrops. Místní mu říkají fer-de-lance, tedy smrtící oštěp, protože útočí prudce a bez jakéhokoliv varování. Žije i na Martiniku.
Většina turistů se zdržuje na severu ostrova, kde je písek zlatavý. Jih je více panenský a i na plážích většinou s tmavým sopečným pískem potkáte spíše místní obyvatele. Všechny pláže na ostrově jsou veřejné. Karibské moře je na závětrné straně a tudíž velmi příjemná ke koupání, návětrná strana Atlantiku je oblíbená mezi kite surfery.
Na ostrově s celkovou rozlohou 616 km² (pevninská část) žije asi 184 tisíc obyvatel. Délka pobřeží ostrova je 158 km.
Původní populace Karibů byla během koloniálních dob úplně zdecimována. Na evropských mapách se ostrov poprvé objevil v 16. stol., kdy ho jako první obsadili Francouzi, kteří mu také dali jméno Sv. Lucie podle oblíbené světice ze Syrakus. Svatá Lucie od svého objevení Kryštofem Kolumbem v roce 1502 celkem jednadvacetkrát změnila své držitele. Po mnoha bitvách se ale ostrov definitivně dostal pod nadvládu Angličanů. Pařížská dohoda v roce 1814 jí přiřkla statut britské kolonie, a od r. 1967 se stala státem přidruženým k Velké Británii. Obě koloniální mocnosti spatřovaly potenciál ostrova především v pěstování cukrové třtiny, díky které velkou část území odlesnily. Vedle třtiny sem dovezly i další plodiny, jako kokosové palmy, chlebovníky a mandlovníky. Ty dnes dávají Sv. Lucii její typické tropické kouzlo i přesto, že zde nejsou původní. Hlavní obživou ostrovanů kromě turistického ruchu je zemědělství, pěstuje se hlavně cukrová třtina, banány, kakaové boby, citrusy, mango a batáty.
V r. 1979 získala země formální nezávislost, stále je ale členem zemí Commonwealthu, je konstituční monarchií a její hlavou je britská královna Alžběta II., kterou zastupuje generální guvernér. Úředním jazykem je angličtina. Ostrov je osídlen převážně potomky černých otroků (85%), kteří hovoří antilskou kreolštinou, tzv. patois, tedy původním jazykem otroků, vzniklým smícháním angličtiny, francouzštiny, holandštiny a také původních afrických dialektů. Sv. Lucie ale neztratila ani svůj francouzský ráz. Z 90% jsou to římští katolíci.
Na ostrově panuje tropické podnebí ovlivňované pasáty. Měsíce prosinec až květen zastupují období sucha a jsou také hlavní turistickou sezónou. Od června do listopadu trvá období dešťů. Ale občasné krátkodobé tropické deště Vás můžou zastihnout i v suchém období. Průměrné denní teploty se pohybují celoročně kolem 29 °C. Teplota moře listopad - květen 24-27°C, červen - říjen 26-29°C.

Co ochutnat:
Zelené fíky se solenou rybou – národní pokrm
Pokrmy z mořských plodů
Rybí polévka s kokosovým mlékem a kořením
Macaroni pie – zapečené makaróny se sýrem a smetanou
Místní rum Chairman´s Reserve nebo Admiral Rodney

Vízum: není třeba, jen při pobytu delším než 90 dní. Jinak stačí pas platný ještě 6 měsíců po návratu.

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,7 XCD. V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD, ale bývá to méně výhodné. Eura už vůbec nedoporučuji. Většinou není problém platit ani kartou. Jídlo je zde poměrně drahé, hlavní jídlo v restauraci od 40 XCD, pivo v restauraci 5 XCD. Levnější je stravování ve fast foodech. Pozor, zde se nesmlouvá.

Doprava po ostrově: jezdí se po anglicku vlevo a silnice jsou dobré. Pro řízení vozidel je nutností klasický + mezinárodní řidičský průkaz + si musíte zakoupit povolení k řízení do mezinárodního ŘP (Local Driving Permit) za 21 USD/3 měsíce, 1-denní permit byl vládou zrušen). Získáte ho v autopůjčovně, ale ne ve všech, na policejní stanici nebo na imigračním oddělení na letišti. Mezinárodní ŘP je nutné registrovat na jednom z těchto míst, jinak nebude uznán. Permit platí pouze pro Sv. Lucii. Půjčení auta stojí od 45 USD/den + daň. A navíc na platební kartě zablokují kauci na auto. Min. věk 25 let. Cena benzínu v době naší návštěvy je 3 EC/litr.

- K dispozici jsou také taxi služby. Ale jsou drahé, kolem 2,5 USD/km + spropitné 15%, které je tady běžné. Všechny autorizované taxíky mají předponu TX na světle modré SPZ. Pozor na řidiče z Northern Taxi association. Z jedné strany ostrova na druhou 80-90 USD.

- Místní se dopravují hlavně autostopem, případně autobusy, ale veřejná doprava je hodně omezená a nespolehlivá. Zajišťují ji soukromé minivany pro 9-14 cestujících. Jízdní řady neexistují. Trasy jsou sice označené čísly, ale řídí se momentální potřebou cestujících. Jezdí nepravidelně, ale poměrně často (kromě odlehlejších částí ostrova). Zastaví téměř všude, stačí zavolat na řidiče "bus-stop". Poznáte je podle písmene M na zelené SPZ a na čelním skle mají popsanou trasu. Cena většinou záleží na řidiči. Ale obvykle se z Castries na sever do Gros Islet dostanete přibližně za 3 EC, na jih za 8 EC, Vieux Fort  na samém jihu 15 EC. Platí se při vystupování. Informace o dopravě autobusy najdete zde: http://stluciabus.wixsite.com/lucia

Užitečné webové stránky:

http://www.saintluciauk.org/

Míříme na sever do hlavního města Castries.

NA SEVER OD CASTRIES:
Jen 2 km severně od Castries, na konci ranveje George FL Charles Airport se nachází chráněná pláž s bílým pískem Vigie Beach + Malabar Beach.
My míříme do zátoky Rodney Bay. Je to překrásná zátoka s rozmanitými zařízeními pro turisty 10 km severně od Castries a nejpopulárnějšími plážemi na ostrově (některé jsou soukromé a přístupné pouze hostům luxusních rezortů). V zátoce je vesnice Rodney Bay Village i veliká umělá laguna Rodney Bay Lagoon, Rodney Bay Marina s jachetním přístavem, obchody a butiky. Celkem luxusní jachtařské letovisko pro bohaté Američany. Zátoka je pojmenován po britském námořním důstojníkovi George Brydges Rodney. Admirál Rodney vyhrál mnoho bitev proti Francii pomocí pevnosti postavené na ostrově Pigeon, což je vnější hranice Rodney Bay - pro sledování jakýchkoli pohybů na francouzské námořní základně na Martiniku. Zátoku ohraničuje poloostrov Pigeon Island se dvěma kdysi strategickými vyvýšeninami.

Historický škuner Brig Unicorn, je replikou Kolumbovy lodě a používal se ve filmu Piráti z Karibiku. Dnes slouží k výletním turistickým plavbám.

Zastavili jsme u pláže Reduit Beach = Rodney Beach. Asi 2 km dlouhý pás bílého písku je nejproslulejší na ostrově, nádherné výhledy na Rodney Bay a ostrov Pigeon (národní kulturní památka). Pláž od Gros Islet dělí umělý vodní kanál, který ústí do laguny, na které kotví jachty (Rodney Bay Marina). Gros Islet (anglicky Large Island) je vesnice v severní části Rodney Bay v severním cípu ostrova, kde najdete historické ulice lemované obchody s rumem, rybářskými dřevěnými domky a barevnými loďkami. Původně klidná rybářská vesnice se stala jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v zemi. Původními osadníky tady byli od roku 1717 Karibové (a možná Arawakové). Dominuje mu velký turistický komplex s pěknými balkony a verandami, který převyšuje okolní domy, z nichž je mnoho dřevěných.
Pláž je moc hezká, příjemné koupání, ale je tady hodně turistů, a to ji na kráse nepřidává. Vodní skútry, bary, plážoví prodejci apod. Vyplácli jsme se na pláži, lehátka si nepronajímáme.
 
Chtěli jsme pokračovat Pigeon Island, který vidíme z pláže. Nachází se cca 20 minut jízdy (14 km) z Castries, severně od Gros Islet. Ostrov o rozloze 44 ha, jehož historie sahá do roku 1550, byl v roce 1972 spojen s pevninou, kdy sem byla vybudována písčitá hráz a tudíž je to již poloostrov i přes svůj název. Jedná se o krásné místo, které láká k nenáročným procházkám. Nachází se tady různá historicky zajímavá místa vč. Britské pevnosti Fort Rodney z 18. stol. Ostrov obýval první francouzský usedlík na Svaté Lucii, Jambe de Bois, pirátský kapitán, který tady vytvořil základnu a přepadával odtud kolem plující španělské lodě. O dvě století později opevnil ostrov britský admirál George Rodney a britské námořnictvo tady mělo v 18. století svou základnu a vybudovali několik pozorovacích věží. Ostrova byl údajně pojmenován podle toho, že ze zdejší pevnosti vypouštěli poštovní holuby (pigeon) nesoucí zprávy o proplouvajících lodích. Cesty na ostrově vedou kolem zbytků vojenských baráků a pevností. Někdejší důstojnické ubytovny byly přestavěny na muzeum vystavující exponáty z historie přírody, amerických indiánů a historických událostí. V roce 1979 byl ostrov vyhlášen národním parkem - Pigeon Island National Park. Za vstup do parku, potažmo na celý poloostrov, se platí vstupné. Cizinci 8 USD, místní 10 EC$.

- Fort Rodney - malá opevněná pevnost postavená Brity v 18. století, aby strážila ostrov proti Francouzům, se zachovala v původním stavu se spoustou kanónů, jako kdyby byly připravené k bitvě. Překrásný výhled na záliv Rodney Bay a na Svatou Lucii.
- Signal Peak - kopec 550 m od pevnosti, výhled na celé okolí NP
- na jižní straně jsou dvě menší pláže a jedna větší Pigeon Island Beach, s nádherným bílým pískem a palmami a křišťálovou vodou u 5* resortu Sandals Grande St. Lucian Spa & Beach Resort. K dispozici jsou převlékárny a toalety.

Nakonec jsme se ovšem s taxikářem dohodli, že bychom chtěli přece jenom jet na jih ostrova a vidět ikony ostrova, hory Malý a Velký Piton. Dohodli jsme se na celkové ceně za dnešní den, 140 USD. Bohužel jsme nepočítali, že budeme dneska platit tolik peněz, jelikož jsme auto měli zaplacené, neměli jsme u sebe tolik peněz. Zastavil nám u jednoho kasina, kde jsem z bankomatu vybral z debetní karty 100 USD + 5 USD byl transakční poplatek. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval a peníze vybral.

Vracíme se do hlavního města Castries. Cestou byla nehoda a dopravu policajti odklonili, takže se nám cesta protáhla. Čas bohužel neúprosně letí. Z Castries vyjíždíme ve 12:00 a směřujeme na jih ostrova.

NA JIH OD CASTRIES:

Marigot Bay - jedna z nejkrásnějších zátok v Karibiku cca 30 minut jízdy z Castries směrem na jihozápad (13 km). Vysoké kopce a palmy zátoku velmi dobře skrývají a je nádhernou ukázkou přírodní architektury. Měl jsem napsáno, že z příjezdové cesty je krásný výhled na zátoku. Ovšem není to z hlavní silnice, která míří do Soufrière, ale z boční cesty, která vede do zátoky. A tam jsme nejeli, tudíž jsme o ten výhled přišli. Marigot Bay je oblíbeným kotvištěm pro luxusní jachty, sídlem luxusních vil, hotelů a restaurací. Slouží jako úkryt lodí před hurikány. Kdysi bylo i místem bitev mezi francouzským a anglickým námořnictvem. Najdete tu i nádhernou pláž u Oasis Marigot Resort, která je dostupná pouze lodí, cesta trvá 2 minuty a stojí 5 EC. Natáčel se tady i film "Dr. Dolittle". Marigot Bay je výborné místo pro koupání a šnorchlování.

Ve 13:07 zastavujeme nad městem Soufrière, na vyhlídce Carries Lookout přímo na hlavní silnici, odkud se nám naskytl první výhled na Pitony i město Soufrière pod námi. Město Soufrière by se dalo nazvat srdcem a duší Svaté Lucie. Nachází se přibližně 1,5 hodiny scénické jízdy (42 km) od Castries na západním pobřeží ostrova. My jsme to rychlou jízdou, kdy jsme se drželi v autě čeho se dalo za 1:10. Samé serpentiny, prudké kopce a pod námi zálivy v moři. Podél silnice je několik vyhlídek a u každé jsou připraveni prodejci suvenýrů, ovoce, nápojů apod.

Projíždíme městem Soufrière. Jednou dobou bylo i hlavním městem ostrova. Město bylo několikrát přestavováno po požárech, zemětřeseních a hurikánech. Městečko je celé postaveno v kráteru sopky Soufrière, jehož jedna stěna se sesula do moře. O sopce ostrované tvrdí, že je neaktivní, i když její projevy v okolí Soufrière tomu příliš nenasvědčují. V zaznamenané historii není znám případ erupce tohoto vulkánu. Nachází se zde několik budov z koloniální éry, pěkné náměstíčko s modrým kostelem Church of the Assumption, obchody a rušné pobřeží s pěknou promenádou podél přístavu. Ve městě je mnoho klasických gingerbread domů - dřevěných domů připomínajících pohádkovou perníkovou chaloupku. V okolí se nachází několik starých usedlostí, například Soufrière Estate, Fond Doux Estate a Rabot Estate.

Okolní krajina je nádherná, město střeží skalní věže porostlé vegetací, nazývané Pitons - Gros Piton (770 (798) m.n.m.) a Petit Piton 743 (739) m.n.m.). Jsou propojené hřebenem Piton Mitan ridge. Celá oblast vrcholků Pitons byla zapsána na seznam Unesco. Oba vrcholy vznikly sopečnou činností, asi před 40 000 lety po výbuchu sopky, se její kráter propadl a dal tak vzniknout oběma vrcholům. Sopečný komplex zahrnuje geotermální pole se sirnými fumarolami a horkými prameny. Hlavně z moře a ze vzduchu působí majestátně. Vystoupat se dá nyní pouze na Gros Piton a to pouze s průvodcem za cca 40 USD/os. Cesta zabere 5 hodin (cca 2 hod nahoru a 1 1/2 hod. dolů). Začíná se ve 180 m.n.m. Na Petit Piton je výstup údajně složitější. Dokonce je po nich pojmenována místní značka piva - Piton Beer, které si Martin později na pláži koupil.

V okolí Soufrière je spousta míst, která se dají navštívit, jako například:

Soufrière Estate - také známá jako Diamond Estate je stará koloniální usedlost (panství) z 18. století. Je domovem nejstarší botanické zahrady na ostrově, Diamond Botanical Gardens (St. Lucia Botanical Gardens) o rozloze 6 akrů, kde se nachází mimo jiné vodopád Diamond Waterfall (po-so 10-17, ne 10-15, vstupné 17,5 EC (7 USD), sirné lázně, starý vodní mlýn z r. 1765 (původně byl postavený k drcení cukrové třtiny, ale nedávno byl používán k dodávce vodní energie pro Soufrière). Zpracování kokosových ořechů. Přístupné ze Soufrière.

Sulphur Springs (6 min. jízdy z centra Soufriere, denně 9-17, tour 20 EC (8 USD), koupání 12,5 EC (5 USD), kombinované vstupné 27,5 EC (11 USD) - jediný vulkán na světě, do jehož kráteru se dá vjet autem "drive-in-volcano" a pozorovat aktivní sirná bublající jezírka. Tady můžeme vidět, jak ze stále aktivní sopky uniká plyn a horká pára. V některých, kde teplota dosahuje 45°C, se dá i koupat a dát si bahenní lázeň (Black Water Pool a Pool of Love), nachází se poblíž vstupu. Vezměte si staré plavky. Jsou tady k dispozici i sprchy. Voda uprostřed kráteru dosahuje až 170°C a vytváří velké množství páry. V parku se nachází i 2 vodopády. Malý vodopád Piton Falls je napájený z termálního pramene, takže jde o zajímavý přírodní úkaz - vodopád s teplou vodou. Ve vybudovaných jazírkách si můžete odpočinout ve vodě různých teplot.

Beacon View Point - The Beacon Restaurant - 3,5 km (7 min.) severně od Soufriere, nádherné výhledy na Pitons, Karibské moře a údolí Soufrière.

Bohužel díky tomu autu, nám zbývá čas pouze na jednu „atrakci“ a tou je Tet Paul Nature Trail (otevřeno denně 8-17:30 (9-17:00), tel. 1-758-457-1122, 1-758-484-9453, 1-758-718-9576, nutný průvodce, vstupné vč. průvodce 10 USD/os. nebo 12,5 EC + spropitné pro průvodce, které ovšem není nutné, děti do 10 let platí 5 USD. 

Nejsem si úplně jistý, zda tady už náš řidič někdy byl, protože se ptá na cestu. Ale nakonec to našel. Nachází se 10 min. od města Soufrière, začátek Trail Head je poblíž Fond Doux Plantation, kolem které jsme projeli. Fond Doux Estate je plantáž o rozloze 135 akrů stará 250 let, kde se stále zpracovává kakao a kde se nachází usedlost z 19. stol. v níž je dnes hotel. V jeho okolí se pěstují kokosové ořechy, kakao, citrusy, káva a koření. Můžete tady sledovat proces zpracování kakaových bobů. Prohlídka 1,5 hodiny od 9 do 16:00 za 20 USD vč. občerstvení.

Zaparkovali jsme na parkovišti u začátku treku. Nejsou tady žádní turisté. Obouváme si trekové boty a beru si své trekové hole. Ani jedno z toho není ale třeba. Dá se to zvládnout i v sandálech. A dřevěné hole Vám tady zdarma zapůjčí. Je tady i WC. V pokladně si kupujeme lístky. Platíme v dolarech. Ujímá se nás jedna místní dívka, která nás celým okruhem provedla.
 
Je to nenáročná naučná stezka zabere 45-60 minut. Všude kolem rostou nádherné květiny, včetně anturií. Průvodkyně nám všechno popisuje, kešu, ananas. Mají tady i organickou farmu. Poblíž pokladny je tradiční dům, tzv. Cassava House (Kaye Kassav), do kterého můžeme nahlédnout.
  
Cestou nádherné výhledy na Pitony, Jalousie Bay (Jalousie Plantation Beach, Sugar Beach, Pitons Bay), ostrovy Martinik, Sv. Vincenc, scenérie jsou dechberoucí. Cestou je i několik schodů. Ale dá se to zvládnout.
       
Stálo to za to a jsme rádi, že jsme tady jeli, i když to není blízko. Ale být na Svaté Lucii a nevidět Pitony, to by bylo jako být v Paříži a nevidět "Eifelovku".

Po „tůře“ se chceme ještě okoupat někde v moři. V okolí je na výběr několik pláží.
Pláž Anse Chastanet - vzdálená 1,5 km severně od Soufrière, pokrývá ji černý lávový písek. Je veřejně přístupná, byť se zde nachází soukromý luxusní resort Anse Chastanet Resort, jenž nabízí výhled na oba Pitony. Mořská rezervace Anse Chastanet Marine Reserve je známá pro vynikající potápění a šnorchlování.

Pláž Anse Mamin - 10 minut chůze od Anse Chastanet, pokrývá ji opět černý lávový písek.

Zvolili jsme pláž Jalousie Plantation Beach známá také jako Sugar Beach (6 km jižně od Soufrière, 16 min.). Kdysi nejkrásnější pláž na ostrově se nachází přímo mezi oběma Pitony. V současnosti tady stojí obrovský luxusní hotelový komplex Sugar Beach Resort, který pohled z moře na Pitony trochu hyzdí. Pláž má ovšem 2 části. Jedna pláž je s bílým pískem a leží asi přímo u hotelu. Druhá, kam nás zavezl je kamenitá. Prý je super na šnorchlování.To možná ano, ovšem na koupání to tady není. A přístup do moře je hrozný.

Vrátili jsme se k autu a zajeli na pláž přímo ve městě Soufrière v Soufrière Bay. Na pláži je černý lávový písek. Je moc hezká, obklopená skálami a zelení a je z ní výhled na Petit Piton. Jsou tady i dva bary. Martin si koupil za 3 USD (6 EC) lahvové pivo Piton, které je po okolních vrcholcích pojmenováno.
 
Párkrát jsme se okoupali a v 15:15 odjíždíme do Castries. Je to ovšem jízda hrůzy. Jede rychle, do toho ty serpentiny. No na poblití.

Morne Fortune - necelých 900 metrů vysoký kopec, historická oblast a obytná oblast 5 km jižně od centra Castries. Dostanete se sem autem nebo taxíkem. Původně to byla pevnost Fort Charlotte postavená Francouzi, ale v roce 1796 byla zabrána Brity. Památník Royal Inniskilling Fusiliers Monument (Eniskillen Monument) a obelisk u pevnosti připomíná jednu z bitev v roce 1796, ve které Britové donutili Francouze ke kapitulaci. Původní opevnění stále stojí na vrcholu a staré vojenské budovy jsou v památkově chráněné historické oblasti.
- Sir Arthur Lewis Community College - zrenovované armádní kasárna používané během války mezi Brito a Francouzi v 18. století + Provost Park (La Toc Rd) - French powder magazine (skladiště střelného prachu) - nejstarší přeživší budova na ostrově.
- Na severní straně Morne Fortune se nachází i oficiální sídlo generálního guvernéra Svaté Lucie, Government House (Governor General House) na Government House Rd., z 19. století. Zastavili jsme pod ním a fotíme pohled na město a kotvící hotely na moři.
 
- St. Marks House - starý velký bílý koloniální dům strategicky umístěný vysoko v kopcích na Government House Rd (jen pár metrů od Government House) nabízí panoramatický výhled na přístav Castries. Za jasného počasí uvidíte i ostrov Martinik. Nechal ho postavit Skot, který se oženil s místní ženou a tak se zde mísí evropské i africké vlivy.
- Morne Fortune View Point nabízí krásný panoramatický výhled na Castries a jeho okolí.
La Toc Battery - pevnost s výhledem na přístav

Řidič nás vysazuje v centru města a čeká nás rychlá prohlídka.

CASTRIES
Hlavní město ostrova je pulzujícím centrem s více jak 50 tisíci obyvateli žijícími v jeho aglomeraci. Rozkládá se kolem úzké a uzavřené zátoky. Je důležitým obchodním centrem, a hlavně živým přístavem. Je oblíbenou zastávkou výletních lodí a nabízí nesčetné možnosti nákupů v bezcelních obchodech, koloniální památky, a hlavně krásné pláže. Mezi nejznámější pláže v blízkosti centra patří Vigie Beach či Malabar Beach. Nejpozoruhodnější místní charakteristikou je hora Morne Fortune (852 m), která tvoří pozadí města.
Město bylo založeno v 18. století, ale postupně několikrát zpustošeno velkými požáry, při nichž shořela většina historických budov. Zachovalo se náměstí Derek Walcott Square.

Derek Walcott Square - náměstí bylo dříve nazýváno Place d'Armes, Promenade Square a v roce 1892 Columbus Square. Od roku 1993 nese jméno místního spisovatele Dereka Walcotta, nositele Nobelovy ceny za literaturu, který tady má svou sochu. Veřejné náměstí a park je obklopené dřevěnými elegantními budovami viktoriánského typu z 19. století. Roste zde 400 let starý Samaan Tree a stojí zde pěkná viktoriánská knihovna Castries Central Library.
 
U náměstí stojí Cathedral Basilica of the Immaculate Conception - katedrála Neposkvrněného početí - vznešená kamenná stavba z roku 1897 s nádherně malovaným interiérem je největším kostelem svého druhu v Karibiku, je 61 m dlouhá a 30 m široká. Je sídlem arcibiskupa římsko-katolické arcidiecéze Castries. Katedrála je pojmenována podle Marie, Ježíšovy matky, pod svým jménem Panna Maria Neposkvrněného početí.
 
Castries Central Market (John Compton Hwy, u přístavu, denně 7-18:00 kromě neděle) - byl postaven roku 1891 a najdete tady přes 300 pravidelných trhovců, v tržní dny jich je o 100 více.

Martinovi se roztrhaly kraťasy, tak jsme vlezli do jednoho obchodu, kde si jich pár vyzkoušel, a nakonec si jedny za 39 EC koupil.

Procházíme kolem Constitution Park, kde stojí i místní radnice City Hall a soudní dvůr.

V 17 hodin se vracíme na loď. V přístavu v ulicích Jeremie Street a Peyniers St. se nachází spousta stánků s místními řemeslnými výrobky. Bohužel se to musí celé obcházet.

Nalodili jsme se v 17:30 a před 18 hodinou, když už jsou všichni turisté na palubě zvedáme kotvy a nabíráme kurz směr Barbados. Nebýt té patálie s autopůjčovnou, tak by to byl moc hezký den. O mnoho více bychom toho ale stejně nestihli. Měl jsem bláhové představy, že uvidíme vše, co jsem si vypsal. Ale to se opravdu nedá, to musím dát zapravdu i místním, kteří se zděsili, co všechno bychom chtěli vidět za jeden den. I tak to ale stálo za to, a jsem hlavně rád, že jsme jeli na ty Pitony. To by mě asi dost mrzelo.
 
Od 18 hodin dnes probíhá gala večer. Ve všech barech na 5, 6 a 7 palubě podávají od 18 do 18:45 drinky zdarma. To si nemůžeme nechat ujít. Hopsli jsme do obleku a vzhůru do baru. Jenom sklenička Proseca se na lodi prodává za 5 eur. Mimo to měli i Martinni a další.
    
V 19:30 začíná divadlo. Představují kapitána a hlavní členy posádky.
 
Následuje show „Maska“ podle stejnojmenného filmu. Směs tanců a akrobacie. Kostýmy mají moc hezké.

Ve 21:00 jdeme na večeři do restaurace Arabesque. Náš číšník Sudiana už nás očekává. Vždycky nás mile přivítá. Dnes večer podávají menu elegant. Každý večer si totiž vybíráme z jiného menu, kde je několik předkrmů, hlavních chodů i dezertů. V druhém týdnu naší plavby se menu opakují, takže můžeme zvolit zase jiné jídlo. Jako předkrm jsem si dal lososa, hlavní chod královské krevety. Ukrajinec nám dal zdarma novou láhev vína jako že je to včerejší. Píšou to asi na hosty, kteří mají all inclusive. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Každopádně to oceňujeme. Jiným to ale nedávají.

  

Úterý 5.2.2019 - BARBADOS - Bridgetown

Dnes jsme zašli na bufetovou snídani. Přece jenom ten výběr je tam větší.
 
Již před 7 hodinou připlouváme do Bridgetown na ostrově Barbados. Loď kotví v přístavu Port Bridgetown Harbour Cruise Pier (Princess Alice Hwy, Cheapside) nacházející se podél zálivu Carlisle Bay na jihozápadním pobřeží ostrova, severozápadně od Careenage Canal. Je také známý jako "Port of Bridgetown Deep Water Harbor". Přístav je jedním z hlavních námořních a transshippingových uzlů mezinárodního významu pro celý východní Karibik. Město nyní může hostit největší výletní lodě na světě. Současně zde můžou kotvit 4 velké výletní lodě a k tomu 2 malé. Ročně přístav odbaví na 700 tis. pasažérů.
 
Jelikož je přístav obrovský, od lodí Vás k přístavnímu terminálu odvezou bezplatné kyvadlové autobusy, případně můžete jít pěšky. My jsme chodili pěšky.

Nachází se zde informační centrum, spousta obchodů, bary, restaurace, pošta. Wifi je zdarma uvnitř terminálu.

Z přístavu si můžete vzít taxi do centra města (5 min.) nebo použít kyvadlovou dopravu Bridgetown Shuttle č. 51 (v rámci veřejné autobusové dopravy, zastávka Bridgetown Port Entrance/Exit). Přístavní taxíky zajíždí dovnitř přístavu, ostatní taxíky Vás vysadí před vstupní branou do přístavu a zbytek se dojde pěšky. Ale není to daleko. Také můžete jít po promenádě podél Princess Alice Hwy pěšky 10-15 min. kolem Pelican Craft Centre do centra města. O něco dál je autobusový terminál Princess Alice Bus Terminal.

BARBADOS

Barbados je ostrovní království a patří do souostroví Malých Antil, přesněji do Návětrných ostrovů, a je nejvýchodnějším ostrovem Malých Antil a nejvýchodněji položeným ostrovem na východní hranici Karibiku. Na rozdíl od většiny ostrovů v této oblasti je nevulkanického původu. Ostrov má rozlohu pouhých 430 km², je 34 km dlouhý a 23 km široký. Tento vápencový masiv je obklopený Atlantickým oceánem a korálovými útesy, nádhernými plážemi s bílým pískem a křišťálově čistou vodou plnou bohatého podmořského života. Jeho rozeklané východní pobřeží nabízí vynikající podmínky pro surfování a nádherné králové útesy lákají k potápění či šnorchlování. Barbados nabízí kolem 60 pláží. Všechny pláže na ostrově jsou veřejné a volně přístupné. Crane Beach s růžovým pískem a tyrkysovým mořem je dlouhodobě považována jako jedna z top 10 pláží na světě. Můžete si vybrat klidné Karibské moře i pro surfování vhodný bouřlivý Atlantik. Vyhlášená jsou i místní golfová hřiště. Nejlepší hotely najdete na slavném Platinovém pobřeží. Žije zde přibližně 360 tis. obyvatel.
Barbados je často nazýván „malou Anglií Karibiku“. Na každém kroku zde můžete narazit na starý kamenný kostel, krásné zahrady, červené poštovní schránky i portréty královny Alžběty. Přestože ostrov získal nezávislost v r. 1966, patří k zemím Commonwealthu (Společenství národů) a britský vliv je tu stále patrný. Je to parlamentní konstituční monarchie s královnou Alžbětou II. zastoupenou generální guvernérkou. Pod britskou nadvládu se Barbados dostal v r. 1625. Ovšem jako první ho v r. 1536 objevili Portugalci, kteří mu také dali jméno Barbados, tedy „vousatý muž“. Pravděpodobně podle dlouhých lián fíkovníků, které vypadají jakou vousy. Původní populace Karibů byla rychle zdecimována a nahrazena černými otroky z Afriky, kteří pracovali na místních plantážích s cukrovou třtinou. Barbados se poté rychle stal jedním z nejbohatších ostrovů. V 18. stol. se proslavil jako významná námořní základna a také pobytem amerického prezidenta George Washingtona. Po zrušení otroctví v r. 1834 se začala formovat nová společnost, která postupně spěla k úplné nezávislosti ostrova. Ve 20. stol. se začaly stavět první hotely, které lákaly především turisty z USA. Turistický ruch je dnes vedle bankovnictví hlavním zdrojem příjmů obyvatel země. Barbados je územně rozdělen do 11 samosprávních jednotek, farností. Většinu obyvatel tvoří protestanti, z nichž většina se hlásí k anglikánské církvi.
Oficiálním jazykem na Barbadosu je angličtina. Bajan (nazývaný také Barbadian Creole nebo Barbadian Dialect), je kreolský jazyk na irsko/anglickém základě, kterým mluví místní obyvatelé v každodenním životě. Velký počet irských válečných zajatců byl poslán na ostrov jako smluvní sluhové po Anglické občanské válce (Oliver Cromwel ). Někteří z těchto potomků stále žijí ve farnostech St. John a St. Phillip.

Průměrné teploty dosahují celoročně 30°C, teplota moře po celý rok 26-29°C. Ostrov tedy můžete navštívit kdykoliv, jen v období našeho léta a podzimu může více pršet (od června do listopadu je období dešťů). Ideálním obdobím je prosinec - květen. Ostrov slibuje 3000 slunečních hodin ročně.

Co ochutnat:
Rumy – nejznámější je rum Mount Gay
Cou cou – národní pokrm, létající ryba s kukuřičnou kaší a kořeněnou omáčkou
Fish cakes – smažené kořeněné kousky ryby v těstíčku
Conkies – kapsičky z kukuřičné mouky plněné směsí kokosu, koření a dýně zabalené v banánovém listu
Mauby drink – čaj nebo sirup z kůry stromů a koření
Banks – místní pivo

Vízum: není třeba, pas musí být platný po dobu pobytu, zemi můžete navštívit v délce až 3 měsíců v každém šestiměsíčním období

Měna: Barbadoský dolar (BBD, Bds$, BDS$), 1 BBD = cca 11,736 Kč, BBD je pevně navázán na USD (1 USD = 1,98 BBD), proto je běžně možné platit USD. Nejvýhodnější zahraniční měnou je USD, který lze bez problémů směnit ve větších městech. Ale není třeba měnit peníze, USD nám vzali všude. K výběrům z bankomatů lze použít embosované platební karty.

Doprava po ostrově:

Půjčení auta je celkem nákladné. Silnice jsou úzké s výjimkou dálnice ABC. Jezdí se vlevo, bezpečnostní pásy jsou povinné. mezinárodní ŘP + musíte získat turistické povolení pro řízení na ostrově (získáte v autopůjčovně nebo Barbados Licensing Authority) za 10 BBD a můžete řídit pod dobu 2 měsíců od vydání. Min. věk 21 let. Půjčovny obvykle požadují zkušenosti s řízením 2-5 let. Benzín v době naší návštěvy stál 7 USD za galon.

V Bridgetown je k dispozici veřejná autobusová doprava. Jedna jízdenka stojí 1,50 Bds$. Většina míst v Bridgetownu se nachází v pěší vzdálenosti od centra města. Systém autobusů je rozsáhlý (98 tras, přibližně 304 autobusů), levný a rychlý, pokud se vydáte někde po hlavní trase. Autobusy provozuje státní společnost Barbados Transport Board. Autobusy jsou modré barvy se žlutými pásy po stranách a akceptují BBD i USD, ale při platbě v USD nevrací zpět a nerozměňují. Cena jízdného je 1 USD (2 BBD) bez ohledu na vzdálenost a hází se do cestovní schránky, i papírové bankovky (ukazují se řidiči před vhozením do schránky). Ve městě existuje několik autobusých terminálů, ze kterých autobusy obsluhují různé části ostrova.
Autobus č. 33 (City Circle) z Princess Alice Terminal (1 km od přístavu).

Mezi soukromé operátory patří žluté autobusy s modrými pásy a soukromé mini-dodávky bílé barvy s hnědými pásy. Oba soukromí provozovatelé si účtují stejný tarif, tedy 1 USD a akceptují i USD.

Taxi nepoužívají taxametry a ceny je třeba si dojednat předem, liší se podle vzdálenosti. V Bridgetown a turistických oblastech jsou dobře dostupné.

Užitečné webové stránky:

https://www.visitbarbados.org/
https://www.barbadospocketguide.com/

Již od rána je slunečno. Na Barbadosu jsme si auto nepůjčovali, protože jsme měli v plánu si projít pouze hlavní město Bridgetown. A to se dá zvádnout pěšky a pomocí místní dopravy a taxíků.

BRIDGETOWN
Hlavní a také největší město ostrova s téměř 110 tisíci obyvateli. Leží na pobřeží v jihozápadní části ostrova ve farnosti Saint Michael. Současné město bylo založeno anglickými osadníky v roce 1628 po předchozí dohodě vedené sirem Williamem Courtem a nazývalo se "Town of Saint Michael". Později bylo přejmenováno podle primitivního mostu postaveného Indy přes řeku na Bridgetown. Později most Britové nahradili novým modernějším mostem, který se dneska jmenuje Chamberlain Bridge. Město je hlavní turistickou destinací západní Indie. V 18. století byl Bridgetown největším anglicky mluvícím městem mimo území Velké Británie.

Jeho historická část Garrison, zapsaná na seznamu UNESCO, nabízí řadu koloniálních budov a koloniálních vojenských památek, včetně pevnosti, domu G. Washingtona či starých kasáren. Historické budovy v Bridgetownu byly v roce 2011 označeny za chráněné oblasti UNESCO.

Z přístaviště procházíme podél moře kolem Pelican Village Craft Centre (Princess Alice Hwy, 9-16:30 kromě neděle) - nákupní vesnice otevřena r. 1999, ruční výrobky, můžete sledovat místní řemeslníky při práci. Zatím je ještě všechno zavřeno.

Bridgetown Fish Market - nedaleko přístavu u Princess Alice Bus Terminal, otevřeno od 7:30. Prodejci nabízí čerstvé úlovky. Do zadní části, kde vykládají náklad z lodí je veřejnosti přístup zakázán. Nahlédli jsme do jedné místnosti, kde ženy zručně ručně čistí a vykosťují ryby.
 

Cheapside Markets (Cheapside Rd.) - farmářský trh, ale má otevřeno pouze pátek a sobotu od 7:00. Takže jsme jím jen prošli na druhou stranu. Je to takový obrovský hangár na 2 patra. Na druhé straně je pár stánkařů na chodníku, ale nechtějí abych je fotil, protože tady prodávat nesmí.

Old Town Hall – budova radnice v Jubilée Gardens

St. Mary's Anglican Church (Suttle St.) - Kostel sv. Marie z r. 1827 se nachází v historické části Bridgetown.

Sídlo pojišťovny (vedle Massy United Insurance, roh Lower Broad St. a Prince Alfred St) - jedna z nejikoničtějších budov ve městě.

Swan Street - paralelní ulice s Broad St., pěší zóna s nádhernou architekturou a obchody. Broad Street je hlavní ulice ve městě, prochází centrem města kolem budov parlamentu, najdeme na ní obchodní centrum Colonnade Mall, což je růžová budova s hodinami.

Nidhe Israel Synagogue (Magazine Ln., Muzeum po-pá 9-16, vstupné 25 BBD ev. 12,50 USD) - byla postavena r. 1654, zničena hurikánem r. 1831 přestavěna a v r. 1929 prodána. V roce 1983 ji židovská komunita koupila zpět a byla obnovena do dnešního stavu se nádhernými gotickými oblouky a nyní je chráněná jako "Barbados National Trust". Vedle synagogy je Nidhe Israel Museum. Synagoga byla svědkem mísení migračních vln, které se zde od 16. století vystřídali. Synagoga připomíná Židy, kteří sem přišli v 17. století z Brazílie a živili se hlavně finančním zprostředkováváním. Ale vzhledem k vysokému vstupnému jsme dovnitř nešli.
 
Navštěvujeme další menší trh Palmetto Mall and Market poblíž synagogy.
 
National Heroes Square - náměstí Národních hrdinů - nejvýznamnější místo v Bridgetown. Ještě nedávno bylo náměstí známé pod názvem Trafalgar Square. Náměstí obklopuje komplex veřejných budov postavených z korálového vápence. Mezi nimi se nachází sídlo barbadoského parlamentu Barbados Parliament Building and Museum (Rickett St., otevřeno je Po, St, Čt, Pá 10-16, v sobotu 10-15) - 3. nejstarší parlamentní instituce na západní polokouli. Parlament byl založen již r. 1639, ale neogotické budovy parlamentu byly postavené mezi lety 1870-1874. K západnímu křídlu přiléhá hodinová věž "Clock Tower" postavená z vápence a korálu. Věž je na každé straně doplněna hodinami. K němu přiléhá House Of Assembly(dolní sněmovna). Podobně jako v Británii tu bylo dovoleno volit jen těm občanům, kteří dosahovali určitý příjem (na konci 19. stol. to bylo 50 liber). O osudu krajiny tak rozhodovali jen lidé, kteří platili daně. 

Na náměstí stojí i historická socha Admirala Lorda Horatia Nelsona z r. 1813, který porazil kombinované francouzské a španělské loďstvo v bitvě u Trafalgaru v roce 1805. To dalo Británii nadvládu na moři po více než 100 let.

Jednu část náměstí zabírá Fountain Gardens známé také jako Dolphin Gardens - pěkná fontána z r. 1865, kterou zdobí delfíni. 

St. Michael´s Cathedral (Cathedral Church of Saint Michael and All Angels) - Katedrála svatého Michaela (St. Michael Row) - stojí na místě původního kostela z roku 1625 a její současná podoba pochází z roku 1831. V minulosti prošla mnoha přestavbami. V roce 1751 se údajně v této katedrále modlil George Washington. Bylo mu v té době pouze 19 let. Toho času byl Bridgetown největším anglicky mluvícím městem na světě, mimo Británii.
 
Z náměstí jsme jsme přešli po Chamberlain Bridge - historický monument, kterému město vděčí za své jméno. Klene se přes řeku Constitution River, která se vlévá do moře. U něj se nachází vnitřní marina se spoustou obchůdků, barů a restaurací.
 
Na druhé straně mostu se rozkládá náměstí Independence Square (Fairchild st.) a Independence Arch. Je to významná památka, která byla postavena na počest 21. výročí nezávislosti Barbadosu na Velké Británii. Na oblouku se nachází národní symboly ostrova.
 
Na druhé straně mostu jsme přešli ulicemi Cavans Lane a Pier Head Lane, kde se nachází staré přístavní sklady.

Na konci Cavans Lane se nachází vstup do Blackwoods Screw Dock (suchý dok) and Bridgetown Careenage, což je nejstarší přeživší lodní výtah na světě z konce 19. stol. v místech, kde se lodě v 18. stol. chodily opravovat a čistit. Vstup je zdarma. Je tady spousta popisků v angličtině. Je to moc zajímavé i pro ne technicky zrovna zaujaté návštěvníky.
 

Kolem vede promenáda The Boardwalk - Wharf Road. Dnes zde kotví čluny a jachty.
 
Sedli jsme si na zahrádku jednoho z mnoha barů na promenádě. Je to Bar Waterfront Café. Pivo mají jen lahvové značky Banks, 275 ml za 6 BBD a k tomu jsme si dali jeden rum Mount Gay XO za 12 BBD. Celkem 18 BBD. Aby šlo platit kartou je minimální útrata 20 BBD, tak jsme jim nechali dýško. Je tady zdarma wifi, heslo je waterfront.
   
The Old Empire Theatre (River Rd.) - postavené r. 1907. Dnes z něj zůstala jen ruina. Stejně jako ze spousty dalších staveb ve městě, kolem kterých procházíme.

Naproti stojí metodistický kostel Bethel Methodist Church z roku 1844.

Pokračujeme pěšky kolem zátoky Carlisle Bay - jediný přírodní přístav na Barbadosu, námořní park Carlisle´s Bay Marine Park - potápění, široká a dlouhá pláž s klidným mořem. Zahrnuje pláže Brandons Beach, Brighton Beach severně od přístavu a Pebbles Beach, Browne´s Beach na jihu. Na jihu stojí historický maják Needham's Point Lighthouse z r. 1855.

Zastavili jsme se na pláži Brownes Beach (Bay Street). I místní ji považují za nejhezčí na ostrově. Velká pláž, jedna z největších na ostrově s bílým pískem a tyrkysovým mořem poblíž hlavního města (1,5 km, 5 min. chůze jižním směrem z centra města).

Táhne se od The Boatyard (Bay St.) na severu po Needham's Point na jihu. Moře je zde velmi klidné. Najdete tady množství restaurací, barů a další infrastruktury, na rozdíl od pláží severně od města. Kolem pláže stojí několik luxusních hotelových resortů. A taky je tady plno turistů. Pronajímají si lehátka a slunečníky. Typické „americké“ letovisko. Ani jsme se tady nekoupali. Asi 20 m od břehu lze při šnorchlování pozorovat želvy, které tady místní agentury krmí, aby je nalákali pro turisty, které sem vozí za nekřesťanských 40 USD.

Pokračujeme do čtvrti Garrison Savannah. Podél cesty Bay Street je spousta dřevěných domů, budou hodně staré. Některé jsou barevné. Ale bohužel spousta z nich je zničena po předchozích hurikánech.
   
Garrison Savannah and National Historic Area - velkolepé britské koloniální sídlo na seznamu UNESCO. Bylo založeno v roce 1789 a bylo srdcem britské obrany svých cenných majetků v Karibiku více než 100 let. Nádherné budovy z 18. a 19. stol.

Nejdříve jsme se zastavili u George Washington House (Bush Hill, The Garrison, St. Michael) - dům, kde budoucí americký prezident George Washington strávil ve svých 19 letech 6 týdnů svého života v roce 1751. Bridgetown je jediné město mimo současné USA, které navštívil George Washington. Pod domem G. Washingtona a dalšími domy, které byly kdysi součástí Barbados Garrison, jsou kilometry tunelů, které byly postaveny Brity v 19. století, aby fungovaly jako komunikační spojení mezi důležitými budovami Garrison a jako úniková cesta v případě útoku. Nedávno znovu objevené, část jednoho z tunelů, je nyní přístupná veřejnosti. Ale dovnitř jsme nešli, protože vstupné je hodně vysoké. 30 BBD vč. tunelů nebo samostatně dům 20 BBD a tunely taky 20. Vyfotil jsem si pouze dům zvenčí.

Main Guard House and Clock Tower (Garrison Rd.) - elegantní gregoriánská budova z r. 1802. Uvnitř probíhala zrovna nějaká akce.
Barbados Museum & Historical Society (Dalkeith Rd, The Garisson, po-so 9-17, ne 14-18), založeno r. 1933 a nachází se v budovách bývalého vojenského vězení z 19. století.

Uprostřed je velké prostranství, kde probíhají koňské dostihy. Uprostřed je nějaký bunkr a kolem dokola stará vojenská děla.
 
Odtud jsme se svezli bílou soukromou dodávkou spolu s místními za 1 USD. Chtěli jsme dojet poblíž přístavu. Bohužel nás vysadil u katedrály St. Michael, že tady má konečnou. Od mostu Chamberlain Bridge jsme si vzali k lodi taxi za 5 USD. Ve 12:40 jsme si dali na lodi oběd a vyrazili jsme na pláž. Jdeme pěšky.

Nejdříve jsme se zastavili v Mount Gay Rum Distilleries. Nachází se pouze 2 minuty chůze od pláže Brandons Beach a 2 km od přístavního terminálu lodí což nám zabralo 35 min. chůze (Exmouth Gap, Brandons, Spring Garden Highway, St. Michael Parish, po-pá 9:30-14:30, so (listopad-duben) 10:30-14:30). Je to nejvyhlášenější a nejstarší palírna rumu na světě založena r. 1703. Barbadoský rum je považován za nejsilnější a nejvytříbenější rum na světě. Mount Gay Black Barrel - dozrává v dočerna vypálených dubových sudech po bourbonu. Rum je významnou a symbolickou součástí historie a kultury Barbadosu. Barbaďané, kteří ho původně destilovali, ho nazývali "Kill-Devil". Nenachází se tady ale palírna (továrna), ta se nachází na jiném místě na ostrově. Je tady jen sklad, prodejna a bar.
Nabízí několik typů exkurzí zahrnujících i degustaci rumu. Nejlevnější je Signature Rum Tour, která trvá cca 60 min, zahrnuje rumový punč a 3 vzorky rumů za cenu 20 USD. Nezahrnuje ale prohlídku továrny, protože tady není, ale pouze degustaci a průvodkyně hovoří o historii palírny a rumu. Za tu cenu to je drahé. V mnoha destilérkách jsou prohlídky a degustace zdarma. Taky jsme na ni nešli. Obecně to tady nestojí za návštěvu. V baru si můžete nechat namíchat různé drinky. Ceny lahví ale jsou tady nižší než ve free shopech v přístavišti.
  
Raději jsme se vydali na pláž Brandon´s Beach, která se nachází jen přes hlavní silnici. Zde začíná nádherné West Coast of Barbados - západní pobřeží Barbadosu, známé také jako "Gold Coast", ale v poslední době spíše jako "Platinum Coast" - Platinové pobřeží. Jeho pláže patří k nejlepším v Karibiku. Vody Karibského moře jsou tady většinou klidné, ideální pro bezpečné koupání a šnorchlování.

V blízkosti přístavu se nachází dvě pláže Brandon´s Beach a trochu vzdálenější Brighton Beach. Obě pláže jsou lemované vilami místních boháčů a nabízí se zde i ubytování pro turisty. Je to ideální místo, pokud si chcete lehnout na pláž, koupat se a přitom to mít v pěším dosahu od lodi.

Brandon´s Beach se nachází na okraji hlavního města Bridgetown, 2,5 km od přístavního terminálu lodí, dosažitelná za 35 minut pěšky. Moře je zde velmi klidné, čisté, tyrkysové barvy a je to fantastické místo pro plavání. Moře bylo teplé jako kafe. Pláž je písečná, jen na ni bylo napadáno listí z okolních stromů, které poskytují stín a tlumí i hluk ze silnice, která vede podél pláže. Z jedné strany je výhled na přístav a na druhé straně je vidět továrna na rum. Můžete sledovat výletní lodě připlouvající do přístavu. Většinout tady najdeme jen místní a pár turistů z výletních lodí.

Na pláži jsme objevili Rascals Bar (mají FB Rascalsbarbados.com), kde můžete ochutnat koktejly a karibskou kuchyni. Tady leží nejvíce lidí. Nabízejí pronájem lehátka a sdíleného slunečníku + drink za 10 USD. Jsou tady i toalety. Sedli jsme si na terase s výhledem na moře. Já jsem si vybral míchaný nápoj „Bajan Pride“ za 12 BBD (6 USD) – hnědý rum, pomerančový a ananasový džus, mangové pyré, grenadinový sirup. Nejenom, že to skvěle chutná, ale taky to krásně vypadá. Martin si dal „Rascals Wet Sand“ za 15 BBD, hnědý rum, krémový likér, banánový a kokosový krém. A pak ještě samostatně panáka rumu Mount Gay XO za 9 BBD. Berou jak BBD, USD tak i platební karty.
  
Pokračujeme po pláži k další pláži, která na ni navazuje a tou je Brighton Beach. Je klidnější než Brandon´s Beach.
 
V severní části pláže se nachází tzv. "The Hot Pot" neboli doslova "horký hrnec". Jezírko vytvořené na pláži získalo své jméno díky tomu, že zde vtéká horká voda z blízké destilérky rumu West Indies Rum Distillery Ltd. Místní ho využívají jako koupele. Ale buďte opatrní, občas tady bývají silné proudy a spodní protiproudy. To jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Musíme se držet trubek, aby nás to neodválo. Vytíkají tady trubky jak s horkou, tak se studenou vodou. Jsou tady jen místní, kteří se „koupou v rumu“. Vůně melasy z přilehlé palírny je nezaměnitelná.
  

West Indies Rum Distillery Ltd. - palírna byla založena r. 1893 dvěma bratry jménem Stades z Německa. Jejich plánem bylo vyrábět rum, který měl být přepraven zpět do Německa. Od roku 1903 je palírna v barbadoských rukách. Vždy používala nejnovější technologie destilace, aby zajistila výrobu nejvyšší kvality rumů. Vyrábějí se tu dobře známé rumy jako Barbadian Cockspur Fine Rum, Malibu, Gilbey´s a Popov. Country zpěvák Kenny Chesney si také vybral tuto palírnu k výrobě svého Blue Chair Bay Rum. Ročně tady vyrobí až 9 mil. litrů alkoholu a má skladovací kapacitu asi 1,5 milionu litrů jako volně ložené zásoby v nádržích z nerezové oceli a 20 tis. barelů z amerického bílého dubu, každý s kapacitou 200 litrů.

Následuje Paradise Beach (Rajská pláž) - velmi pěkná pláž severně od Brighton Beach. Jelikož tady není prakticky žádná infrastruktura, tak většinou budete mít pláž jen sami pro sebe. V okolí pláže žije několik opic. Tam už jsme nedošli.

-----------------------------------------------------------

Kdybychom měli více času, stálo by podívat se ještě jižně od hlavního města, kde objevíte další zajímavosti.

South Coast Boardwalk (The Boardwalk) - vede z Rockley Beach / Accra Beach (Accra Beach Hotel & Spa, 4,4 km od Bridgetown) přibližně 1 km směrem k Bridgetown, nádherné pobřežní výhledy. Accra Beach je jedna z nejpopulárnějších pláží na ostrově.

Worthing Beach - jižně od Rockley Beach

Harrison´s Cave (Welchman Hall, St. Thomas, denně 8:45-15:45, prohlídka 1 hodina, vstupné 60 BBD, místní 50 BBD) - působivá krápníková jeskyně tvořena obzvláště krásným typem krystalického vápence, nepochybně jedna z nejpůsobivějších přírodních zajímavostí v celém Karibiku. První zaznamenaná historie Harrisonovy jeskyně se datuje do roku 1796, znovu objevená byla až v roce 1970 Olem Sorensonem a rozvíjená vládou Barbadosu. Prohlídka probíhá Jeskyní vás proveze elektrická tramvaj s průvodcem. Na různých místech se tramvaj zastaví, aby cestující mohli vystoupit a z blízka si prohlédnout nádherné stalaktity a stalagmity, vodopády, smaragdová jezírka. V nejnižším bodě jeskyně vodopád padá do smaragdového jezírka. Je zakázáno fotit s bleskem a natáčet video.

Welchman Hall Gully Tropical Forest 

Flower Forest (Richmond)- botanická zahrada

St. John's Parish Church - farní kostel sv. Jana (15 km od Bridgetown) - je posazený na útesu ve výšce 800 stop na mořem (1 stopa je cca 30 cm), s výhledem na pobřežní St. John a Atlantický oceán. Současná budova byla postavena roku 1836, poté co hurikán roku 1831 zničil původní budovu z roku 1660. Uvnitř se nachází zajímavá plastika zobrazující Madonu a Dítě s kojencem St. John.

Highland Adventure Centre Tours - nachází se poblíž centra ostrova v nadmořské výšce 1000 stop ve farnosti St. Thomas - dechberoucí výhled na East Coast, v dálce hora Mount Hillaby (337 m.n.m.) - nejvyšší hora na ostrově

Orchid World & Tropical Flower Garden - rozkládá se na 6 akrech půdy v centrální farnosti St. George. Cestičky, skalní zahrady, rybníky, orchideje

Sunbury Plantation House - dům z roku 1650 ve farnosti St. Philip (15 km od Bridgetown). Dům byl v roce 1995 zničen požárem, poté byl pěkně obnoven a roku 1996 se znovu otevřel. Sklepy, původně používané pro ukládání jamů a jiné kořenové zeleniny, které se pěstují na plantáži nyní ukrývají jedinečnou sbírku starožitných vozů, největší sbírku v Karibiku, stejně jako mnoho předmětů používaných v běžném životě na plantáži.

Gun Hill Signal Station - dech beroucí výhled na jižní a západní pobřeží Barbadosu

St. Nicholas Abbey (Cherry Tree Hill, St. Peter, Ne-Pá 10:00-15:30, vstup 45 BBD (23 USD), 2-3 hodiny) - opatství je vzácnou ukázkou jakobínské architektury v Karibiku. Pochází ze 17. století a nikdy nebyl spojen s náboženstvím.

------------------------------------------------------------------

Vydali jsme se ne hlavní cestu, kde jsme si zastavili taxi. Za 5 USD nás odvezl k lodi. Je 17:45. Obchody už jsou v terminálu zavřené. Ve Sports baru na lodi jsme si dali pivo. V bufetové restauraci Inca Buffet jsme si dali menší večeři, hovězí s bramborem.

Vyplouváme ve 20:00 hodin. V divadle dneska byl hlavně zpěv populárních písní a hra na klavír - "My life in music".

Ve 21 hodin jdeme na à la carte večeři. Zvolili jsme variaci sýrů, studené hovězí maso. Pak jsem si dal hovězí se zeleninou, ale maso bylo tuhé. Jako dezert višňový dort. Martin si dal nějakou rybu s kaší, ale taky si nepochutnal. Jako dezert Tarte Tatin, tzv. obrácený jablkový koláč. Víno i vodu nám dneska zase nalévali zdarma.
    
Na pokoj jsme se vrátili ve 22:10. Další povedený den je za námi. Celý den svítilo slunce, a město bylo moc pěkné.

Středa 6.2.2019 - TRINIDAD A TOBAGO

V 7:15 už jsme na bufetové snídani. V 9:00 připlouváme do Port of Spain, hlavního města ostrova TRINIDAD. Loď kotví v přístavu Cruise Ship Terminal Complex, Dock Road, 15 minut chůze od centra města.
   

Z lodi vystupujeme v 9:20. V informačním centru si vyzvedáváme propagační materiály.

Na dnešek máme opět rezervované auto přes Caribbean Rentals (CR). Auto opět není připraveno. Měli nás čekat v 9 hodin u vstupu, resp. výstupu do přístavního terminálu. Tentokrát aspoň víme, že by mělo být z půjčovny KALLOO´S AUTO RENTALS (kancelář: 27 Buller St., Woodbrook, Port of Spain, tel.  +1-868-622-9073, +1-868-628-2394, email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Voláme přímo do půjčovny. Vůbec o nás neví. Že to pozjišťuje a zavolá nám zpátky. Bohužel jsem ji dal špatné číslo a nedovolala se mi. Poslala pro nás do přístavu řidiče. Voláme také do Caribbean Rentals. Zpátky nám operátorka nezavolala. Voláme opět my a tvrdí nám, že se do půjčovny nemůže dovolat, řekli jsme ji, že my jsme se tam dovolali. Zjistili jsme, že to nemá s nimi smysl, že oni nic nevyřídí a čekat tady nemíníme a ztrácet čas. Vydali jsme se do půjčovny pěšky. Pěšky nám to trvalo 20 minut. Přesto, že informaci od CR o nás nedostali, auto nám půjčili. S tím, že si to s nimi potom vyřídí. A že to není poprvé, co je CR neinformovala a neposlala jim žádné podklady. Ofotili si oba řidičské průkazy, pro řízení auta na Trinidadu stačí klasický náš ŘP + mezinárodní ŘP. Dále si ofotili voucher a že to budou po nich vymáhat. Obdivuji jejich důvěru. My jsme neplatili vůbec nic, dokonce ani depozit. Vše jsme uhradili předem CR, ale oni z toho zatím neviděli ani korunu. Měli jsme zamluvené auto kategorie ECONOMY (Kia Rio nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač, bezplatné pojištění) - po slevě Caribbean Rentals 46,27 USD/den (47 USD/den+taxy 5,14 USD a sleva 5,88 USD). Deposit je 500 USD (jednorázově pro všechny rezervovaná auta přes CR). Stáhli si ho hned první den výpůjčky z našeho účtu, přesto, že měla být částka pouze blokovaná na kartě a přesto, že nám auto na Sv. Lucii nezajistili. V ceně máme neomezené km a doručení auta do přístavu. Dostali jsme Toyotu Tiida.

Auto jsme si zkontrolovali. Máme necelou polovinu nádrže. Počáteční stav kilometrů byl 72.530 km. Z půjčovny odjíždíme v 10:40. Auto máme vrátit zase u nich s tím, že nás pak odvezou k lodi.

REPUBLIKA TRINIDAD A TOBAGO (Republic of Trinidad and Tobago)

Republika Trinidad a Tobago je ostrovní stát v Karibském moři jen 11 km od severovýchodního pobřeží Jižní Ameriky, kde přes Parijský záliv (Gulf of Paria) sousedí s Venezuelou. Řadí se k Malým Antilám (Návětrným ostrovům). Rozkládá se na dvou hlavních ostrovech Trinidad a Tobago a dalších 20 malých ostrovech, např. Little Tobago, St. Giles. Ostrov Trinidad byl kdysi součástí jižní Ameriky, ale postupem času se vytvořil kanál, který oddělil ostrov od Venezuely. Původní spojení s jižní Amerikou je dodnes viditelné, pohoří Northern Range je vlastně pokračováním pohoří na protějším venezuelském poloostrově Paría a jihozápadní výběžek Trinidadu má bohatá ložiska nafty a plynu stejně jako Venezuela. Má rozlohu 5128 km² a 1,3 mil. obyvatel.
Původními obyvateli byli Arawakové, kteří byli později vytlačeni Kariby. Původní obyvatelé byli vyhubeni nemocemi a zotročováním, které na ostrov přivezla kolonizace, která začala v roce 1532. O ostrov jevily zájem rovnou čtyři námořní mocnosti Britové, Francouzi, Nizozemci a Španělé. Ostrovy byly španělskou kolonií od doby, kdy sem v roce 1492 dorazil Kryštof Kolumbus (Trinidad pojmenoval La Isla de la Trinidad), až do roku 1797, kdy nad ostrovy převzali kontrolu Britové. Roku 1763 připadlo Tobago Britům, kteří v roce 1797 obsadili i Trinidad. Původní obyvatelé byli nahrazeni otroky z Afriky. Po zrušení otroctví zažil ostrov velký příliv přistěhovalců z Indie. Ostrov získal autonomii v roce 1950 a úplnou nezávislost na Velké Británii v roce 1962. V roce 1976 se sice stal Trinidad a Tobago republikou, ale i přes to je stále členem Commonwealthu. Ostrov je znám etnickou směsicí svých obyvatel. Vedle černochů a Indů zde žijí menšiny bělochů, míšenců a Číňanů. Proto se na ostrovech vytvořila jedinečná domácí kultura.
Hlavní městem je Port-of-Spain v severovýchodní části většího z ostrovů, Trinidadu a je jedním z nejdůležitějších přístavů Karibiku.

Na východ od Port of Spain se táhne rozsáhlý Severní hřeben, pohoří Northern Range, s horami dosahujícími výšky 900 metrů, pokrytými deštným lesem s množstvím rostlinných a živočišných druhů. V těchto horách se nachází více než 465 druhů ptáků a 100 druhů savců, což z něj činí jedno z nejvíce biodiverzních pohoří v Karibiku. Vytváří malebné pozadí hlavního města Port of Spain, nejvyšší vrchol El Cerro del Aripo se vypíná do výšky 941 m. Zbytek ostrova zaujímají pláně, zvlněné kopce a mangrovníkové močály. Jih ostrova je obklopen korálovými útesy. Ostrovy jsou rájem potápěčů a surfařů. Chloubou obou ostrovů jsou nádherné deštné lesy. Vnitrozemské oblasti oplývají množstvím exotického ptactva, motýlů a opiček.
I přesto, že jsou ostrovy spojeny v jeden stát, jsou od sebe značně odlišné. Ostrov Trinidad se těší četnému osídlení, kterému odpovídá rušnost měst a ostatních destinací. Trinidad je známý pro své bujaré oslavy, karnevaly, noční život a veselou atmosféru. Trinidad je proslulý svým karnevalem z konce 18. stol., který se většinou koná v únoru. Ale v roce 2019 připadá na 4.-5. března. Je to jeden z největších a nejlepších karnevalů v Karibiku. Původně oslavoval úrodu cukrové třtiny. Ostrovu Trinidad se přezdívá také „Květinový ostrov“, jelikož zde kvete velké množství květin a rostlin po celý rok.

Menší ostrov, Tobago, je od Port of Spain vzdálený 170 kilometrů a 2,5 hodiny jízdy rychlým trajektem. Je mnohem menší (300 km²), život tady plyne pomalu a klidně. Má nádherné pláže s bílým pískem, tyrkysové moře, korálové útesy, dosud nedotčenou překrásnou přírodu.

Klima: Ostrovy lze navštívit celoročně, podle toho, co chcete dělat a vidět. Hlavní turistická sezóna je mezi prosincem a květnem, kdy je období sucha. Po celý rok panují rovnoměrné teploty kolem 28°C. Období dešťů je od června do listopadu, kdy prší převážně odpoledne, ale někdy neprší celé dny.

Úředním jazykem je angličtina, ale uslyšíte i španělštinu, kreolštinu, hindštinu a čínštinu.

Rum: místní značky Vat 19, Royal Oak - destilérka Angostura,

Vízum: není třeba při pobytu do 30 dnů

Časový posun země nedodržuje letní čas, GMT (UTC) - 5 hodiny v době letního času a - 4 hodiny v době zimního času, vůči ČR - 6 hodin dozadu v době letního času a -5 hodin v době zimního času

Měna: Dolar Trinidadu a Tobaga, trinidadsko-tobagský dolar (TTD ev. TT$), 1 TT$ = cca 3,3 Kč (1 USD = 6 TTD), 1 TTD = 100 centů. Je možné platit i USD, ale při vrácení pravděpodobně dostanete TTD. Někde lze platit i kartou. Ceny jsou o něco vyšší než u nás, nicméně se jedná o jednu z nejlevnějších zemí v Karibiku. Např. pivo v restauraci 2,5 USD (275 ml), v obchodě 1,5 USD, jídlo od 10 USD, na ulici do 3 USD. V restauracích se k ceně připočítává 15% daň a tzv. service charge 10 %. Pokud je zahrnutý service charge, nenechává se spropitné. 

Doprava po ostrově: jezdí se vlevo, platí tady mezinárodní ŘP 

- půjčení auta: k prozkoumání ostrova ideální, cena od 50 USD/den, cena benzínu (Super) byla 5 TTD/litr.
- taxi: licencované taxíky mají na SPZ značku H a platí zde smluvní ceny, cenu je třeba domluvit předem, jsou poměrně drahé, levnější jsou maxi taxi (dodávky), kde se cena pohybuje 3-10 TTD

- autobus: Nejde o moc efektivní způsob dopravy po ostrovech. Jízdné 2-12 TTD podle vzdálenosti, po městě 2,5 TTD. Kupují se předem, není možné platit až v autobusech. Hlavní autobusové nádraží South Quay se nachází v hlavním městě. 

Nejdříve jsme se vydali k pevnosti Fort George (denně 9-17:30, vstup zdarma, někde jsem četl, že se platí jen do muzea, ale nikde nikdo nic nevybíral, takže i malé muzeum jsme si prohlédli zdarma). Cesta vede do prudkého kopce nad město. Navigace nás vedla nějak divně, ale nakonec jsme tam dojeli. Je tam parkoviště a turistů minimum. Bývalá pevnost v Port of Spain (POS) dnes slouží jako muzeum historie pevnosti. Místo, kde byla pevnost postavena, se původně nazývala La Vigie (německy Ausguck). Byla postavena na tomto strategickém místě v r. 1805, aby ochránila hlavní město ostrova Port of Spain proti námořním útokům. Stavba byla prováděna africkými otroky. O něco později bylo místo přejmenováno na počest tehdejšího britského krále Jiřího III. Vojenské využití pevnosti skončilo r. 1846. V roce 1883 byla na půdě pevnosti postavena viktoriánská budova, která sloužila jako signální stanice. Zachovalo se několik kanónů z počátku 19. století. Díky své poloze je z pevnosti pěkný výhled na POS, mokřady Caroni, severní předměstí POS (Petit Valley) a na pobřežní ostrovy Chaguaramas. Určitě stojí za to se sem vypravit.
   
Z města vede scénická North Coast Road přes hory vedoucí k Maracas Beach. Po 18 km a 30 minutách jízdy pěknou krajinou plnou zeleně jsme zastavili na vyhlídce Maracas Lookout, odkud je nádherný panoramatický výhled na záliv Balata Bay a za ním Maracas Bay, a na druhou stranu na záliv La Vache Bay. Tady zastavují všechny turistické autobusy a auta s turisty. A proto jsou tady i stánky s občerstvením.
  
Projíždíme kolem pláže Maracas, ale pokračujeme až k pláži Las Cuevas Beach. Pláž má své jméno podle nedalekých jeskyní a najdete ji 8 km za Maracas Beach. Přijíždíme sem ve 12 hodin. Rozhodně je tato pláž hezčí a klidnější než slavnější Maracas Beach. Je tady bezplatné parkoviště, u něj toalety a sprchy. K pláži vedou schody. Pláž je opravdu krásná, není tady moc lidí. Převážnou většinu tvoří místní, na rozdíl od Maracas Beach, kde autobusy vyplivnou všechny turisty. Dlouhá pláž je písečná, s palmami, ukrytá v krásném zálivu obklopeném lesy. Nabízejí tady půjčení lehátek a slunečníků. Moře je teplé, občas jsou větší vlny.
 

Dá se odtud dojít i k pevnosti Fort Abercromby z r. 1797, ale je to prý hodně do kopce. Pobyli jsme tady do 13:15.

Cestou zpět jsme se zastavili u pláže Maracas Beach, která je nejpopulárnější a údajně nejkrásnější pláží Trinidadu. Nachází se 30 km (40-60 min. jízdy) od Port of Spain (37 km, 1:10 od Maracas Waterfall). Široká pláž s bílým pískem, palmami a nádherným výhledem na okolní ostrovy. Pozor na proudy. Na rozdíl od mnoha severních pláží Trinidadu, je chráněna hlubokou zátokou. Jedním z nejznámějších aspektů pláže Maracas je tucet tzv. Bake and Shark huts, kde připravují Trinidadské národní jídlo, smaženého žraloka. Ovšem když jsme viděli ty mraky turistů, tak nás přešla chuť se tady jít koupat. Je to tady deštník a lehátko jeden vedle druhého, v moři hlava na hlavě. Nebrat! A raději si popojet 8 km k pláži Las Cuevas.

Zastavili jsme se na místní pumpě. Natankovali jsme 10 litrů Super po 4,97 TTD/litr, za 50 TTD. Ovšem nešlo platiti kartou, ale pouze hotově. Peníze jsme vyměněné neměli. Za 1 USD nabízeli 6 TTD. Dávám ji 10 USD (60 TTD) a vrátila mi 10 TTD.

Zajímavý je údajně vodopád Maracas Waterfall, který se nachází v horní části údolí Maracas Valley v oblasti St. Joseph na silnici Waterfall Road (30 km z Fort George, 1 hod - 1:30). Je vysoký 91,5 m a je nejvyšším vodopádem na Trinidadu. Auto zaparkovat na Wasa Pump Station, vedle okázalého červeného stromu a odtud to je k vodopádu 30 min. a cestou křížujete dva mírné potůčky. Trasa je dobře udržovaná a není to náročný trek. Chtěli jsme se tam podívat, ale z Maracas Beach se tam nedostaneme a musí se složitě zajíždět a znova se vracet.

Další vodopád Blue Basin Falls objevíte v Diego Martin, 17 km severně od Port of Spain, vysoký 90 metrů, z parkoviště 5 minut, ale nedoporučuje se sem chodit sám (bez skupiny) a parkovat tady auto kvůli kriminalitě.

Santa Cruz Valley - údolí s nekonečnými kakaovými a kávovými plantáží

Zajímavá může být návštěva Caroni Bird Sanctuary - Caroni Swamp, který je druhým největším mokřadem na ostrově (3278 ha) po Nariwa Swamp na východě. Nachází se 30 min. jízdy na jih od Port of Spain a je jednou z hlavních turistických atrakcí Trinidadu. V místě ústí řeky Caroni a jejích přítoků se vytvořil mimořádný mokřadní ekosystém, největší na západním pobřeží ostrova. Na milovníky ptáků jich tady čeká na 160 druhů. Ptačí rezervace je nocovištěm a hnízdištěm tisíce ibisů rudých (Scarlet Ibis), který je na Trinidadu národním ptákem. Červenou barvu získávají z potravy, hlavně červených krabů a korýšů. Převážnou většinu ibisů tvoří jedinci z kolonií na pobřeží Venezuely. Pozdě odpoledne přilétají ptáci do mangrovových bažin, největší šance je spatřit je mezi 16 hodinou a západem slunce. Po kanálech bažin je možné jet na motorových člunech s plochým dnem za cca 120 TTD na osobu. Při projížďce můžeme vidět i kajmany, mravenečníky, volavky, nebo čtyřoké ryby. Ale bohužel nám nezbývá tolik času.

Z Maracas Beach jsme se vrátili jen do Port of Spain.

PORT OF SPAIN

Hlavní město je jedním z nejdůležitějších přístavů Karibiku. Port of Spain byl založen v 16. století španělskými osadníky v blízkosti dřívější rybářské vesnice Cumucurapo. Hlavním městem se Port of Spain stal v roce 1757, kdy převzal tuto roli od dřívější metropole Saint Joseph (San José de Oruña), a začal rychle růst. Mezi lety 1958-62 byl Port of Spain dočasným hlavním městem Západoindické federace, která však neměla dlouhého trvání. V 90. letech a znovu v roce 2005 bylo město svědkem extremistických muslimských akcí a bombardování. Dnes je Port of Spain administrativním, obchodním a finančním centrem země, která je považována za jednu z nejbohatších v celém Karibiku. Hlavní město je domovem jedněch z nejvyšších karibských mrakodrapů, mezi nimi i 88 metrů vysoké věže Nicholas, vybudované v roce 2003.
Najdeme tady i starší, koloniální budovy. Ty nejokázalejší se nazývají "Magnificent Seven".
Nejstarší část města se označuje jako downtown area, hovorově "Town", mezi South Quay (na jihu), Oxford Street (na severu), St. Ann´s River (na východě) a Richmond Street (na západě).

Z vyhlídky Lady Young Road Overlook se naskýtá panoramatický výhled na město.

Ze všeho nejdříve jsme zastavili u Royal Botanic Gardens - Královské botanické zahrady (Circular Rd., denně 6-18, zdarma, prohlídka zabere cca 45 min.) - leží severně od parku Savannah na Cotton Hill. Byly založené r. 1818 a jsou to jedny z nejstarších botanických zahrad v Karibiku i na světě. Na ploše 25 ha najdeme 700 exotických stromů z nichž 13% je původem z Trinidadu a Tobaga, a další tropické rostliny. Zahrada nás moc nenadchla. Je to v podstatě takový udržovaný park. V informačním centru nám dali mapku. Hezký byl pavilon orchidejí. Parkovat se dá přímo u cesty před botanickou zahradou.
 
S botanickou zahradou sousedí President´s House, prezidentská rezidence. Byla vystavěna ve viktoriánském koloniálním stylu mezi lety 1873-6. Veřejnosti není přístupná. A navíc se v současné době celá rekonstruuje a je zakryta plachtou.

Queen´s Park Savannah - Královský park Savannah, u kterého se nachází botanická zahrada, je největším volným prostorem v celém městě a také největším kruhovým objezdem na světě o obvodu 3,7 km. Dříve býval plantáží s cukrovou třtinou, dokonce i přistávací dráhou pro letadla než se postavilo letiště, konaly se tady jezdecké závody, hrál se tady kriket apod.

National Museum and Art Gallery of Trinidad and Tobago (Royal Victoria Institute) na Frederick Street byly založeny už v roce 1892 a hostí expozice na témata národních festivalů, Karnevalu, ale také života za druhé světové války a historie původních obyvatel, stejné jako díla domácích i zahraničních umělců. Nachází se v pozoruhodné koloniální budově z viktoriánské éry.

Naproti se nachází moderní budova National Academy for the Performing Arts (NAPA) a Memorial Park.
 
Knowsley Building - postavený v roce 1902 bohatým obchodníkem panem Williamem Gordonem, tento dům má verandu z bílého mramoru, ručně vyřezávané žluté vápencové cihly a schodiště ze dřeva z Guyany.

Poblíž najdeme ještě velkolepé budovy Hansel-and-Gretel zdobené řezbami.

Ve městě najdeme i starší, koloniální budovy. Ty nejokázalejší se nazývají "Magnificent Seven".
Magnificent Seven „Úžasných sedm“ je řada impozantních koloniálních domů původně postavených na přelomu století jako soukromé rezidence. Pochází z pozdně viktoriánské a edwardiánské doby na západním okraji Savannah podél Maraval Road. Jedná se o:
- nedávno zrestaurovanou Queen´s Royal College, která je největší budovou z r. 1904 a sídlí v ní hlavní střední škola
 
- Hayes Court (Maraval Rd 21) - rezidence anglikánského biskupa

- Mille Fleurs (Maraval Rd 23) kdysi soukromá rezidence byla prodána vládě v roce 1979, a prochází rekonstrukcí na veřejné muzeum a centrálu National Heritage Trust. Budova je aktuálně zakrytá.

- Roomor (Maraval Rd 25) - zdobená černobílá budova, která vypadá jako zámek zůstává jako jediná soukromou rezidencí

- Archbishop´s House (Maraval Rd 27) - oficiální rezidence římsko-katolického arcibiskupa POS z roku 1903

- White Hall (Maraval Rd 29) - kdysi soukromá rezidence, pak kancelář předsedy vlády od roku 1963 do roku 2010, největší rezidence na této ulici, původně se jmenovala Rosenweg a nechal ji postavit majitel kakaové plantáže

- Stollmeyer´s Castle, nazývaný také Killarney (Maraval Rd 31) - věžičkový dům postavený podle zámku Balmoral ve Skotsku obchodníkem s kokosovu vodou Conrad Frederick Stollmeyer, který dnes slouží jako pomocné úřady pro zaměstnance předsedy vlády.

V 16:10 jsme vrátili auto. Dnes jsme najeli jen 73 km. Není to moc, ale bylo to pohodlnější než busem. Pán z půjčovny nás zavezl do centra města k Nicholas Tower. Ve městě jsou všude zácpy, takže se posouváme krokem. To nás taky hodně zdrželo.

Věže Nicholas Towers jsou 88 metrů vysoké a byly vybudované v roce 2003.
Na jižní straně náměstí (Independence Square S) stojí dvě věže finančního komplexu Eric Williams Financial Complex (sídlo centrální banky a Ministerstva financí) a Nicholas Tower, kancelářská budova dokončena r. 2003, 5. nejvyšší na Trinidadu. Má elipsovitý půdorys, modrá skleněná okna, 21 pater a měří 88 m. Nedávno byla dokončena budova univerzitního kampusu Government Campus Plaza (Richmond Street) a International Waterfront Centre Towers (Wrightson Rd.) s věžemi Towers C a D jako nejvyššími budovami na Trinidadu a Tobagu a sedmou a osmou nejvyšší v celé karibské oblasti. Zahrnují hotel Hyatt Regency, Parlament,...
Independence Square (dříve Marine Square) - náměstí Nezávislosti je rozdělené na Independence Square N a Independence Square S

Poblíž se nachází Roman Catholic Cathedral Basilica of the Immaculate Conception - katedrála Neposkvrněného početí dokončena r. 1851 a získala status bazilika minor, je sídlem arcidiecéze POS.

Christopher Columbus Square - malé náměstí z konce 19. stol. s fontánou a sochou Kryštofa Kolumba se nachází hned za římsko-katolickou katedrálou (Independence Square East)

Nejstarší část města se označuje jako downtown area, hovorově "Town", mezi South Quay (na jihu), Oxford Street (na severu), St. Ann´s River (na východě) a Richmond Street (na západě).
Srdcem této části je Woodford Square - dříve Brunswick Square (přejmenováno v 19. století podle britského guvernéra Sir Ralph James Woodford).
- na severní straně se nachází City Hall (radnice) a Hall of Justice - Justiční palác, sídlo Nejvyššího soudu
- na západní straně na ulici Frederick Street, která je hlavní tepnou města stojí Parliament building - úžasná budova známá jako "Red House", sídlo parlamentu, které se zrovna rekonstruuje
- jihozápadně od náměstí je National Library - Národní knihovna sídlí v krásné koloniální budově "Old Fire Station Building" z konce 19. stol.
- na jižní straně Anglican Holy Trinity Cathedral - anglikánská katedrála Sv. trojice, základní kámen byl položen r. 1816
 
Na ulici St Vincent St. míjíme zajímavou budovu v níž sídlí Central Police Station.

Na stejné ulici o 300 metrů dál stojí historická budova založená r. 1940, The Bruce Stephens Trust.
 
Kolem moderních mrakodrapů v blízkosti přístavu, v nichž sídlí hlavně ministerstva, se v 17:15 vracíme na loď. V terminálu je wifi, ale signál je hodně slabý.
 
Voláme do autopůjčovny na Grenadu, kde máme být zítra, a opět o naší rezervaci nic neví. Dokonce nám řekli, že s Caribbean Rentals již 3 měsíce nespolupracují a že auto nám nedodají. Už je nám jasné proč. Samozřejmě, že z CR nás o této skutečnosti předem nikdo neinformoval, abychom si auto zajistili u jiné půjčovny. Voláme do CR, ale je to furt dokola stejná pohádka. Nikdo nám zpátky nezavolal, jak slíbil. Za 10 TTD, které nám zůstaly + 2 USD (chtěl 3 USD) jsme v přístavišti koupili magnetku.

V bufetové restauraci jsme si dali cheesburger a hranolkama. Vyplouváme v 18 hodin. Dneska bylo výborné divadelní představení s názvem „Flowers“. Samí artisti.
 

Po představení probíhala v divadle hra „bingo“. 1 hrací karta stála 10 eur, 3 karty 20 eur. Garantovaná výhra je 300 eur. V pokoji už jsou palubní noviny a pozvánka na drink s kapitánem na zítra v 17:45 jako „stálí“ zákazníci MSC.
V Safari Lounge bylo před večeří od 20:30 hudební vystoupení, soundtracky z filmů. Dali jsme si pivo a k tomu oříšky.
  

Ve 21 hodin máme večeři v restauraci Arabesque. Rybí karbanátky byly hnusné. Rib eye steak byla velká flákota masa, k tomu fazolky a slané brambory. Martin si dal těstoviny, kokosovo-banánový dort a zmrzlinu. Já jsem zkusil karibský rumový koláč. Dneska jsme si na další kupón vybrali růžové víno z italské Apulie, které prodávají běžně za 30 eur. Láhev vody jsme dostali zdarma.
   
Na pokoj jsme se vrátili po 22 hodině.
Přes noc se přeplavíme na ostrov Grenada.

Čtvrtek 7.2.2019 - GRENADA

Připlutí do Saint George´s na ostrově GRENADA v 8:00.

Loď kotví v přístavu Grenada Port Authority - Cruise Ship (Port) Terminal na ul. Melville Street v Saint George´s. U dlouhého mola obvykle kotví 2 výletní lodě. Dneska jsme tady sami. Některé lodě kotví na moři a na břeh lidi dopraví tendry (kvůli velkému ponoru lodí nebo když je terminál obsazený). Velký, moderní terminál byl otevřený v roce 2005. Uvnitř se nachází klimatizované nákupní centrum Esplanade Shopping Mall. Na konci je i informační centrum, kde mají mapy a brožury.
 
Wifi je 30 minut denně zdarma. Před budovou je parkoviště. Ve dnech, kdy lodě kotví v přístavu, jsou k dispozici vodní taxi mezi St. George´s a Grand Anse Beach. Značné kopce oddělují výletní terminál od Carenage, tradičního centra města St. George. Chcete-li se dostat do Carenage, máte možnost projít 106 metrů dlouhým tunelem Sendall Tunnel, provrtaným ve svazích krátera sopky v roce 1885 (někdy je úzký tunel otevřený chodcům i automobilům) nebo šplhat po schodech přes kopec, kde se nachází pevnost Fort George.
 

Před terminálem čekají taxíky, které nabízí výlety po ostrově. Dodávka van pro více lidí nabízí návštěvu 4-5 míst za 25 USD/osoba. Trvá to 2,5 hodiny + 1 hodina na pláži Grande Anse. Mezi navštívenými místy je vodopád Annandale, jezero Grand Etang, muškátové oříšky, … Soukromé taxi přes taxi službu si na celý den účtuje 150-200 USD.

Jak už jsem se zmiňoval, měli jsem přes Caribbean Rentals objednané auto u autopůjčovny Y&R GRENADA CAR RENTAL (kancelář: Maurice Bishop Int. Airport, denně 24 hodin, tel.  +1 473-444-4448, +1 473-444-3639, +1 473-415-4448, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Auto kategorie COMPACT SUV (Suzuki Vitara nebo podobné, 2 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač) - po slevě Caribbean Rentals 57,36 USD/den (57 USD/den+taxy 7,48 USD a sleva 7,13 USD). Neomezené km, doručení auta do přístavu zdarma. Pro řízení auta na Grenadě je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP, který stojí 60 XCD (případně 24 USD). Průkaz vydává i tato autopůjčovna. Vypíšou Vám papír, který Vás opravňuje k řízení na ostrově.
Bohužel v autopůjčovně, jak nám včera řekli po telefonu, o nás neví, CR je opět neinformoval, neposlal jim email, a navíc oni s CR již 3 měsíce nespolupracují. A nemají ani žádné auto volné, které by nám půjčili. Několikrát voláme do CR, opět výsledek žádný, nic nám nezajistili a když chceme zrušit rezervaci a vrátit peníze, tak nám vždy řeknou, že rezervaci můžeme zrušit, ale peníze nám nevrátí. Služby a spolupráce naprosto katastrofální. Což při objednávání samozřejmě nebylo a ani recenze nebyly negativní kupodivu. Poslali jsme emailem do CR reklamaci.

Tož co včil, poblíž žádná jiná půjčovna nebyla a sedět v přístavu nebudeme. Domluvili jsme se s jedním soukromým taxikářem jménem Daniel Charles, známý jako Bonze´s. Auto na celý den za 125 USD, s tím, že jsme mu nakonec dali 130 USD, protože jsme byli spokojeni a byl velmi ochotný. Je starší a jezdí sám na sebe. Telefon ne něj je 473-410-5913 / 536-1138. Domluvili jsme se na programu a jedeme.

Dneska je tzv. Independence day, tedy den nezávislosti, kdy uplynulo již 45 let od doby, kdy ostrov získal nezávislost. Všude vlají vlajky v kombinaci zelené, žluté a červené. Lidé chodí oblečení v těchto barvách, domy a všechno ostatní je natřeno těmito barvami. Lidé mají volno v práci i děti ve škole.

GRENADA

Stát Grenada (vyslovuje se Gren-nay-da) se skládá ze stejnojmenného hlavního ostrova a několika dalších menších ostrůvků (Carriacou - patří do souostroví Grenadin, Petite Martinique, Ronde Island, ...) a leží v Malých Antilách necelých 100 km severně od pobřeží Venezuely. Svou polohou v podstatě uzavírá oblouk Návětrných ostrovů, které oddělují Karibské moře od Atlantiku. Ostrov je vulkanického původu, a proto je poměrně hornatý. Je to skutečně kouzelné místo. Grenada je bezesporu jedním z nejkrásnějších ostrovů v Karibiku. Nedotčené přírodní krásy, to je to, co dělá ostrov tak unikátní, nikoliv pláže. Vedle pár krásných pláží (celkem je na ostrově přibližně 45 pláží a všechny jsou veřejné) nabízí hlavně rozmanité vnitrozemí plné termálních pramenů, vodopádů, jezírek i krásné přírody s bohatou zelenou vegetací a horami, díky kterým nabízí nádherné výhledy. Grenada je jedním z nejzelenějších ostrovů v Karibiku. Středem zeleného ostrova spojujícím 3 hlavní městečka vedou silnice přes kopce s pěknými výhledy. Kolem dokola jsou banánové plantáže. Nejvyšší horou je vyhaslý stratovulkán Mount Saint Catherine 840 m.n.m. Je to nejmladší z 5 vulkánů, které se na ostrově nachází. Na ostrovech rostou chlebovníky a palmy, žijí tady kočkodani mona (zavlečeni z Ghany), pásovci, vačice či promyka. Z ptáků kolibříci, pelikáni, terejové. Jedovatí hadi tu nejsou, zato zde žijí tři druhy škrtičů včetně hroznýše královského. Na některých plážích v Národním parku Levera od dubna do června hnízdí mořské želvy, kožatky.
Ostrov Carriacou je vzdálený asi 3 hodiny trajektem z Grenady a je největším z Grenadin (11 x 4 km). Jedná se o turismem téměř nezasažený ostrov. Hlavním městem je Hillsborough. Odsud se dostanete na neobydlený ostrov Sandy Island nebo na ostrov White Island, oba ostrovy jsou vhodné ke šnorchlování.

Petite Martinique je vulkanický ostrůvek, který leží asi 4 kilometry od Carriacou.

Grenada se svou rozlohou pouhých 344 km² patří mezi vůbec nejmenší nezávislé státy na západní polokouli. Jeho pobřeží je dlouhé 120 km. Celkem zde žije přibližně 105 000 obyvatel. Je rozdělen do 6 distriktů či farností. Když sem v r. 1498 během své 3. výpravy připlul Kryštof Kolumbus, ostrov ovládal bojovný kmen Karibů. Pojmenoval ostrov Concepción. Přestože se zde Španělé nikdy trvale neusadili, zůstal po nich aspoň název Granada (později pozměněno Francouzi na La Grenade a nakonec Brity na Grenada), který ostrovu dali na počest známého města v Andalusii. V r. 1650 ho zakoupila Francie. Ta sem po vyvraždění původního obyvatelstva přivezla i první černé otroky z Afriky pro práci na třtinových plantážích. Otroctví bylo zrušeno r. 1834. Francouzi také založili ve strategicky položeném přírodním přístavu hlavní město Fort Royal, které později Angličané přejmenovali na Saint George´s. Po sedmileté válce v r. 1763 připadl ostrov Britskému království. Během 19. stol. nahradilo cukrovou třtinu kakao, které se stalo i hlavním exportním artiklem. Ve 20. stol. ale díky vhodnému klimatu převládlo pěstování muškátového oříšku, skořice či kardamomu. Proto se Grenadě taky přezdívá „Ostrov koření“, "Island of Spice", příp. "Spice of the Caribbean" (Koření Karibiku). Ve velkém se tady nadále pěstuje muškátový oříšek, skořice, kardamom, zázvor, vanilka, anýz a další. 

Taky ve velkém pěstují banány, kokosové ořechy a kakaovníky, ze kterého vyrábí čokoládu. Grenada navíc ležela blíže Britskému království než Nizozemská východní Indie, která byla exportem koření vyhlášená. Produkce koření je pro ekonomiku ostrova stále velice důležitá, a to i přes velký nárůst cestovního ruchu. Ostrov získal nezávislost v r. 1974, přesto zůstal členem Commonwealthu a jeho hlavou je britská královna, která je zastoupena generálním guvernérem. Jedná se o parlamentní demokracii se senátem a sněmovnou reprezentantů.
Oficiálním jazykem je angličtina, ale většina obyvatel na ostrově používá grenadskou kreolskou angličtinu. Dominantním náboženstvím je katolictví (53 %) a zbytek protestanti (převážně anglikáni) a také Adventisté sedmého dne.
Vhodným obdobím pro návštěvu je prosinec-květen, od června do listopadu trvá období dešťů s krátkými přeháňkami.

Co ochutnat:
Rumy - Clarke´s Court, Westerhall
Carib – místní pivo
Calaloo – polévka z místní listové zeleniny podobné špenátu
Oildown – národní jídlo, solené vepřové maso dušené v kokosovém mléce s chlebovníkem a kořenovou zeleninou
Zmrzlina Nutmeg

Vízum: Vízum není třeba, stačí platný pas.

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,7 XCD. V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD, ale bývá to méně výhodné. Eura už vůbec nedoporučuji. Většinou není problém platit ani kartou. Bankomaty jsou pouze ve "větších" městech.

Doprava po ostrově:

- Půjčení auta: ideální pro prozkoumání ostrova. Jezdí se vlevo, doprava je řídká, cesty jsou užší, plné zatáček, ale v dobrém stavu. Nejhorší to je v hlavním městě, kde bývá těžší i zaparkovat. Klakson je hlavní pomůcka řidičů a to hlavně v zatáčkách v horách. Benzín stojí přibližně jako u nás. Pro řízení je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP, který stojí 60 XCD (případně 24 USD). Průkaz získáte na dopravním oddělení Central Police Station v Carenage (z půjčovny aut Vás tam zavezou), ale také ho vydává většina autopůjčoven. Vypíšou Vám papír, který Vás opravňuje k řízení na ostrově.

- Autobusy: (resp. minivany pro 15-19 lidí) pokrývají spojení mezi největšími městy. V pracovní dny (po-so) jezdí od 6 do 21 hodin. Všechny autobusy mají svůj výchozí bod na autobusovém terminálu na Melville Street v St. George’s. V hlavním městě jsou autobusové zastávky, mimo města zastaví na zamávání kdekoliv. Cena se liší podle vzdálenosti, od 2,50 ECD pro krátké cesty až po 10 ECD pro cesty z jedné strany ostrova na druhou. Dá se platit i v USD (1-4 USD za jízdu).

- Taxi: taxíky jsou drahé, i když se místní vláda snaží jejich ceny regulovat. Ceny jsou tedy pevně stanovené a pohybují se kolem 30-40 XCD za cestu z letistě do hlavního města a hotelů kolem něj, stejně jako mezi hotely a restauracemi ve městě. Cenu si vždy ale ověřte dopředu a ujistěte se, jestli je v XCD nebo v USD. Poznáte je podle písmene H na SPZ.

- Vodní taxi: ve dnech, kdy lodě kotví v přístavu, jsou k dispozici mezi St. George´s a Grand Anse Beach

Užitečné webové stránky:

http://www.grenadaexplorer.com/Homepageeng.html
http://www.travelgrenada.com/

Nejdříve jsme se vydali do Grand Etang National Park & Forest Reserve. Najdeme v něm deštné lesy, které pokrývají většinu vnitrozemí ostrova. Je v nich možné potkat pásovce, opice i vačice opossum, menší vodopády (Annandale Waterfalls, Royal Mt. Carmel, Concord, Seven Sisters, Honeymoon, Tufton Hall - 3 hod. trek), kráterová jezírka, která vznikla shromážděním vody v kráterech vyhaslých sopek. Parkem vede silnice Grand Etang Road. Vše se samozřejmě stihnout nedá. Zvolili jsme jezero Grand Etang a vodopád Annandale.

Annandale Waterfalls - ve vnitrozemí 8 km od hlavního města. Cesta vede přes hory a je moc hezká. Vodopád vysoký 10 metrů padá do malého jezírka, ve kterém se dá i koupat, ale voda je hodně studená. Je obklopený bujnou vegetací a kapradinami. Vodopád je snadno dostupný bez jakéhokoliv treku po několika cestičkách a můstcích. Platíme vstupné 2 USD, když přijdete brzo ráno, možná tomu uniknete. I když si tím nejsem úplně jistý, protože je tady spousta turistů a je to pro ně velký business. Přístupný je od 8 do 17 hodin a o víkendech od 9 do 17. K vodopádu vede krátká stezka. Pár místních borců tady skáče ze skály do jezírka pod vodopádem a turisté jim za to platí. Kolem roste spousta květin a stromů. Samozřejmě nechybí stánky se suvenýry a toalety.

  
Odtud pokračujeme ke Grand Etang Lake - největší jezero na ostrově (3,5 akrů) vyplňuje kráter vyhaslé sopky. Nachází se v nadmořské výšce 550 m.n.m. Žije tady několik druhů ptáků, pásovců, žab a ještěrek a také opice Kočkodan mona (Mona monkey). Kočkodan tady není původním zvířetem, dostal se sem na lodi z Ghany v 18. stol. Můžete je potkat i u vstupu do Grand Etang National Park, ale většina z nich žije v horském deštném lese. V okolí jezera se nachází několik různě dlouhých turistických stezek. Vstup k jezeru se platí. Jezero je často zahaleno v mracích. I v době naší návštěvy sice svítí slunce, ale pár mraků na obloze je. Parkoviště je plné, korigují to správci. Turistů je tady taky mraky. Je to jeden z bodů programu, kam vozí všechny turisty. A když připluje výletní loď s 5000 pasažéry, tak si to dovedete představit. Opět spousta stánků. Platí se zase vstupné 2 USD nebo 5,35 EC. Vstupenku si dobře uschovejte, protože ji kontroluje hlídač při vjezdu / vstupu k jezeru.
My jsme se nejdříve jako všichni vydali k domku na kopci, kde je návštěvnické centrum. Za ním pokračuje 5-10 minut stezka k vyhlídce, kde je rozbořená rozhledna, takže výhled na jezero odtud není nic moc, ale jinak fajn. A byla tady jedna opice, kterou lidi krmili, a tak se dala vyfotit z blízka.
   
Na zpáteční cestě jsme si to zkrátili a srázem sešli k hlavní cestě a pokračovali k jezeru Grand Etang. Je to značeno. Platí sem stejná vstupenka, kterou kontroluje pán v budce u cesty. Skoro nikdo sem nejezdí, což je škoda. Jezero i okolí je hezké.
 


Vracíme se k autu. Bonze´s chce jet s námi k jezeru, ale říkáme mu, že už jsme tam byli, a tak pokračuje rovnou dál po Grand Etang Rd. a následně po Belvedere Rd. přes hory. Cesta je moc hezká, kolem samé zelené hory.

Kromě výše uvedených míst se v parku dá navštívit ještě Concord Falls - jeden z nejnavštěvovanějších a nejhezčích vodopádů na ostrově zasazený v krásné zelené přírodě. Jsou to ve skutečnosti 3 vodopády. K prvnímu stupni vede úzká cestička odbočující z hlavní cesty. Pokud nechcete platit vstupné 2,50 ECD (1 USD), které tady místní vybírají v jednom barevném domečku, který slouží současně jako prodejna suvenýrů a občerstvení, z kopce o něco dále je vodopád velmi dobře viditelný. Podél kopců v tropickém lese rostou kakaovníky a muškátové oříšky. Druhý stupeň dosáhnete po 45 min. treku.

Případně můžete vyrazit k Seven Sisters Falls - skupina sedmi vodopádů poblíž přírodní rezervace Grand Etang - vyžaduje 45 minutovou procházku deštným lesem a soukromou plantáží kakaa, muškátového oříšku a banánovníků (celý okruh je asi na 2 hodiny). Túra k vodopádu je považována za nejhezčí túru na Grenadě. V jezírku pod vodopádem se můžete osvěžit.

Nedaleko odtud se nachází Honeymoon Falls, které ale nejsou lehce dostupné.

Belvedere Road je krásná vyhlídková silnice vedoucí z Gouyave ke Grand Etang, v našem případě opačným směrem. Vede kolem plantáží banánů, kakaa, muškátových oříšků a dalšího koření. Kolem dokola samé stromy muškátovníků vonných či také muškátovníků pravých (Myristica fragrans). Nesmí se trhat, je to trestné. Všechny stromy někomu patří. Jen jsme u jednoho zastavili, abychom se na ně podívali zblízka, a zrovna šli kolem dva farmáři a hned ho upozorňovali, abychom nic netrhali. Vidíme je poprvé.
 

O kousek dál zastavil na můstku u řeky, kde rybář loví sladkovodní krevety.
 
Dojeli jsme do města Gouyave (čte se guave) - druhé najvětší městečko na ostrově na západním pobřeží v severní části ostrova s rybářským přístavem a rybím trhem. Jinak není město nijak zajímavé. Ve městě se nachází pláž s černým pískem.
 
Nás zajímala hlavně Gouyave Nutmeg Processing Station - Grenada Cooperative Nutmeg Association (GCNA) na Central Depradine Street, 15 min. pěšky od přístavního mola v Gouyave. Naštěstí mají otevřeno i když je ten státní svátek, ale dělnice tady nejsou. Pouze je možné absolvovat prohlídku s průvodcem a v obchůdku si nakoupit jejich produkty. Vstupné 2 USD nebo 5,40 XCD, které jsem kdesi kdysi vyčetl po nás paní nechtěla. Možná je to tím, že se tam dnes nepracovalo, a neviděli jsme ženy při zpracování. Normálně je uvnitř zakázáno fotografovat, ale když tady ženy dnes nebyly, mohli jsme si fotit co jsme chtěli. Prohlídka trvá 20-40 minut. Je to největší manufaktura na zpracování muškátových oříšků na ostrově. Oříšek se tady zpracovává již od roku 1950. Všechno zpracování probíhá ručně a pracují tady výhradně ženy. Sklizené koření se na velkých tácech suší na slunci. Muškátový květ (angl. mace). Grenada je jedním z největších vývozců (druhým) tohoto koření na světě, produkuje 40% celosvětové produkce. Na 1. místě, jak jsme se dozvěděli je Indonésie. Dokonce je muškátový oříšek jedním ze symbolů zobrazených na grenadské vlajce. Paní nás provedla celou výrobou, vyýklad byl v angličtině. Jen jsme nemohli do horního patra, kde se oříšky suší. Již je to vedením zakázáno. Ročně exportují 1,5 milionu pounds, tedy liber, což odpovídá 680.000 kg. Zužitkuje se úplně všechno. Obal plodu se používá na výrobu džemu, červený obal, ve kterém je oříšek zabalený se používá taky do vaření, zpracují se i skořápky. Ořišky do vaření. Horší kusy se používají v kosmetice. Pytle jsou navážené po 25 librách, což je 11 kg. Prohlídka byla moc zajímavá. V obchůdku jsem koupil jeden džem 170 gr za 4 USD, celé oříšky ve slupce (vyydrží déle) menší velikosti po 2 USD a větší jumbo po 3 USD a taky 6 gr muškátového květu (angl. mace) za 3 USD, celkem jsem utratil 22 USD. Džem jsem doma snědl, ale nebyl nijak zajímavý. Zato muškátový oříšek miluji a používám často. A taky je to výborný suvenýr. Před továrnou, a i na jiných místech ostrova prodávají ženy náhrdelníky z různých druhů koření.
    
Podél západního pobřeží pokračujeme kolem krásné zátoky Duquesne Bay na sever ostrova k vyhlídce „Vrch skokanů“.

Nachází se ve městě Sauteurs. Le Morne de Sauteurs (Vrch skokanů - Carib´s Leap nebo taky Leapers Hill) - 30 m vysoký útes nad mořem, odkud se rozhodlo skočit 40 posledních indiánů Karibů na protest proti francouzské kolonizaci v roce 1651. Nedaleko je k vidění typický plantážnický dům Morne Fendue Plantation House, dnes restaurace. Zaparkovali jsme u kostela St. Patricks Roman Catholic Church a odtud se prošli po hřbitově, ze kterého je výhled na moře a okolní ostrůvky. Dole pod námi je pěkná pláž v zátoce Copland Bay, kde jsou i různá turistická ubytování.
   
Jedeme podél východního pobřeží směrem na jih. Míjíme odbočku k Sulphur Springs - sirné prameny s teplou vodou, kde se dá koupat. V tropické džungli se tu otevírají krásná sopečná jezera s termálními zřídly, kolem kterých poletují nádherní kolibříci. Riviére Sallée Boiling Springs - horký pramen, který je projevem vulkanické činnosti.

Opodál je odbočka k jezeru Lake Antoine, které je podobné jezeru Grand Etang. Vzniklo nakumulováním vody v kráteru vyhaslé sopky. Je vhodné pro pozorování ptáků, ale voda je zde podle našeho průvodce špatná.

Co by to bylo za karibský ostrov, kdyby tady nebyl rum. Je samozřejmě i na Grenadě. Navštívili jsme River Antoine Rum Distillery (denně kromě Ne 9-17, prohlídka s průvodcem 2 USD) - stále fungující soukromá palírna z roku 1785, rum je silný má obsah alkoholu 75 %. Údajně nejstarší palírna rumu na západní polokouli. Ukrývá původní vybavení a je poháněn vodním mlýnem. Je to nejstarší funkční vodou poháněná palírna v celém Karibiku. Nachází se na východním pobřeží. Přijeli jsme akorát včas, kdy zrovna začala prohlídka. Tak jsme se přidali. Bylo to moc zajímavé. Průvodce nás provedl celým areálem. Na konci prohlídky nás čekala degustace dvou druhů rumu, jeden měl 69 % a druhý 75 %. Mělo to fakt grády. Vyrábí pouze bílý agrikolový rum. Tmavý nedělají vůbec.
           

Na ostrově najdeme ještě další palírny, Westerhall Rum Distillery - Westerhall Estate Ltd (prohlídky s průvodcem Po-Pá 9-15), ale dnes byla zavřená. Je to palírna s původním vybavením na pozemku o rozloze 500 akrů. Nejstarší funkční vodou poháněná palírna na západní polokouli. Do roku 1966 to byla soukromá zemědělská usedlost, která pěstovala cukrovou třtinu, kokosové ořechy, banány a limety a byla tam taky malá palírna. V roce 1965 současná rodina koupila pozemky a stroje a založila společnost Westerhall Estate Ltd. a zaměřila se na jediný výrobek a to Westerhall Rum. V současné době míchají a lahvují 6 značek rumu, které patří mezi nejlepší v Karibiku - Vintage Rum, Plantation Rum, Superb Light Rum, 12 degrees Rum, Dark Rum a Jack Iron Rum.

Clarke´s Court Rum (Woodlands Main Road, po-pá 8-16). Palírna je jednou z nejzajímavějších historických památek na ostrově a taky největší. Je v provozu již od roku 1937 a nachází se v jižní části ostrova, ve farnosti Parish of St. George´s. Od průvodce se dozvíte vše o výrobě rumu. Během prohlídky, která trvá 15 minut, si můžete prohlédnout staré parní stroje, některé z roku 1886 se stále používají. Nakonec můžete oceněné rumy vyzkoušet.

Zastavili jsme se v jednom obchůdku u cesty ve městě Tivoli, kde si Martin koupil lahvové pivo značky Carib za 4 ECD. Dal ji 2 USD a vrátila mu 1 ECD. V tomto městě stojí i pěkný kostel Tivoli Roman Catholic Church. Vzhledem k oslavám všude podél cesty narážíme na barevné zdobení v barvách grenadské vlajky. Pomalované a ozdobené je téměř všechno a přitom to vůbec nepůsobí kýčovitě.
   
Projeli jsme Grenville, což je největší městečko na východním pobřeží ostrova (cca 3000 obyvatel), kromě kryté tržnice tady není nic zajímavého. Až na Pearls Airport - staré letiště s přistávací dráhou nedaleko města Grenville severním směrem. Více než 30 let, od invaze USA na Grenadu, tady leží vraky dvou letadel Kubánských aerolinií (An-2 a An-26). Na trupech letadla je v azbuce nápis Aeroflot. Chtěl jsem se tady zastavit, ale nějak jsem to zazdil a vracet už se nám nechtělo. Zaujala nás ale ruina kostela Grenada Old Church Grenville.

Projíždíme kolem odbočky k vodopádu Royal Mt. Carmel Waterfalls známý také jako Marquis Falls - Mt Carmel Falls (Ne-pá 8-17), který se nachází 3 km jižně od Grenville. Je nejvyšší na ostrově, padá ve dvou stupních z výšky 70 metrů. Dostanete se k němu docela snadno, lehkou 30-ti minutovou procházkou přes soukromou plantáž koření a ovoce. Je těžké se ztratit, protože zvuk vodopádů vás vede přímo k nim. Majitelé nemovitosti vybírají vstupní poplatek.

Konečně moře. La Sagesse Beach je jedna z nejhezčích pláží. Nachází se na východním pobřeží. Nad pláží bývalo panství, bratrance královny Alžběty. Nachází se tady hotel, restaurace, plážový bar. U něj je i toaleta. Řidič zůstal v autě. Pláž ukrytá v zátoce má černý písek a palmy. Vzadu vystupují hory. Moře je teplé, ale z kraje není moc čisté. Je tady málo lidí.

---------------------------------------------------

Na ostrově je toho k vidění ještě hodně, ale všechno se stihnout nedá.

* Grand Anse Beach - vyhlášená nádherná korálová pláž s bílým pískem se nachází 5 km jižně od hlavního města směrem k letišti. Pláž se táhne necelé tři kilometry podél jihozápadního pobřeží. Nabízí výhled na hlavní město. Najdeme na ní nejluxusnější resorty na ostrově. K dispozici jsou restaurace, bary, obchody, půjčovny sportovních potřeb. Ty nejkrásnější místa na koupání najdete na jih od hlavního města. Hlavní turistické osídlení je situováno na západě ostrova, Karibské moře je tu klidnější než Atlantik na východě.

Morne Rouge Beach (BBC Beach) - druhá nejoblíbenější pláž na ostrově a taky jedna z nejhezčích. Podkovovitá pláž je klidnější než Grand Anse a je to hned další záliv jižně od Grand Anse. Je to pláž s bílým pískem, mělkým mořem obklopená zelenými horskými vrcholy. Je chráněna Quarantine Point.

Magazine Beach - je populární kvůli šnorchlování

Pink Gin Beach - pláž se nachází na jižním cípu ostrova cca 12,5 km od přístavu v Saint George’s.

Jedná se o hezký pás jemného bílého písku s teplou azurovou vodou, s dobrými možnostmi pro šnorchlování a s nádherným výhledem na Saint George’s.

Levera National Park - NP o rozloze 450 akrů je nejkrásnější pobřežní oblastí Grenady. Jeho dokonalá a klidná pláž Levera Beach je velmi populární o víkendech a jeho laguna je jedním z nejdůležitějších přírodních stanovišť volně žijících živočichů na ostrově, hlavně ptáků. Zahrnuje rozsáhlé mangrovové bažiny i jezero Levera Pond. Mořské oblasti jsou stejně ceněné, s vynikajícími korálovými útesy. Pláže jsou také líhní mořských želv, hlavně kožatek, a jsou chráněné od dubna do září.

Bathway Beach - pláž s černým i bílým pískem na severu ostrova v Levera National Park, v pozadí ostrůvek Sandy Island. Najdeme tady i korálový útes. Pláž navštěvují hlavně místní. Jsou tady i bufety kde si můžete dát něco k jídlu, toalety, sprchy i převlékárny. Je tady bezpečný přírodní bazén pro neplavce.

Belmont Estate(denně kromě So 8-16) - hodinu scénické jízdy na sever z hlavního města, restaurace v bývalém plantážnickém domě starém 300 let, kde můžete ochutnat některé typické kreolské pokrmy a zároveň se kochat fantastickým výhledem na usedlost. Nachází se tady kakaová farma, výrobna čokolády, muzeum, krásné tropické zahrady. Grenadská čokoláda je vynikající, protože místní kakao patří k nejkvalitnějším na světě. Čokoláda vyráběná na tomto panství je světově proslulá tím, že je vyráběna ekologicky a fairtrade je standard. Dneska měli kvůli svátku zavřeno.

Douglaston Spice Estate (po-pá 9-17) - stará kakaová plantáž z roku 1700, kde se pěstuje koření a kakao. Nejstarší plantáž koření na Grenadě. Tady můžete být svědky tradičního zpracování muškátových oříšků, koření a kakaa.

Halifax Harbour - vrak nákladní lodě

----------------------------------------------------------------

Náš čas se neúprosně krátí. Zamířili jsme zpět k hlavnímu městu.

SAINT GEORGE´S
Hlavní město ostrova na JZ ostrova, založené roku 1652 jako francouzská osada, majestátně shlíží z vršku na přírodní přístav Carenage, a je považováno za jedno z nejmalebnějších měst v Karibiku. Rozkládá se na a kolem pozůstatků starého sopečného kráteru. Střed kráteru byl zaplaven vodou a nyní se zde nachází přístav podkovovitého tvaru zvaný Carenage. Panoráma města doplňují dvě mohutné pevnosti Fort George a Fort Frederick, které centrum plné obchodů, příjemných kaváren, pitoreskních uliček a pestrobarevných domků chrání ze dvou stran. V samostném městě toho moc k vidění není, kromě pár kostelů a tržnice.

Zastavili jsme se u pevnosti Fort Frederick (denně 8-17, vstupné 5 XCD, neplatíme, protože pokladna už je zavřená). Jedná se o nejlépe dochovanou pevnost na ostrově, která nabízí úžasný panoramatický výhled. 

  

Stojí na východním svahu kráteru, na pahorku Richmond Hill nad tropickým deštným lesem a Karibským mořem, přibližně 2 km východně od St George’s. Pevnost vybudovali Francouzi v roce 1779 po znovu převzetí Grenady od Britů během americké revoluce. Paradoxně ji brzy začali využívat Britové na obranu proti Francouzům. 

Daniel nás vysadil u římskokatolické katedrály z r. 1818 na vrcholu pahorku, Cathedral of the Imaculate Conception - Katedrála neposkvrněného početí. Zaplatitli jsme mu a dali jsme mu tringelt 5 USD. Byl moc spokojený. A my taky. Určitě ho mohu doporučit.
 
Naproti katedrály se nachází York House (Former House of Parliament), dřívější sídlo grenadského parlamentu a vrchního soudu. Dneska je to ruina.
Je odtud vidět i St. George´s Anglican Church (St. George´s Parish Church) z r. 1825. Nachází se na kopci. V roce 2004 byla poškozena hurikánem Ivan. Od té doby stále prochází rekonstrukcí. Hurikán zničil 85% infrastruktury na ostrově, zničil plantáže muškátového oříšku, což je základ ekonomiky ostrova a o život přišlo 39 lidí.
Na celé Church Street najdeme hezké anglické koloniální budovy.
  
"Seběhli" jsme z kopce do zátoky Carenage. Je to malebná zátoka s přístavem pro menší lodě v kráteru starobylé sopky. Vybízí k procházkám podél moře po Wharf Road, kde můžeme sledovat barevné rybářské čluny. Jezdí odtud lodě na okolní ostrovy. Najdeme tady kavárny, restaurace, obchůdky. A jsou odtud pěkné výhledy na město. Na severním konci zátoky jsou k vidění georgiánské koloniální budovy z 19. století, mezi nimi je i stará knihovna Public Library (Monkton St) z červených cihel a také vládní budovy. Socha "Christ of the Deep" byla věnována ostrovu jako poděkování za pomoc při záchraně cestujících z vraku lodi.
 
Procházíme kolem Grenada National Museum - Grenadské národní muzeum (na rohu Young a Monckton Street) - nachází se v bývalých francouzských kasárnách z r. 1704 postavených na základech pevnosti Fort George, do r. 1880 sloužilo jako britské ženské vězení a později jako dva různé hotely. Nyní vystavuje indiánské a koloniální předměty. Ale je dneska rovněž zavřené. Ve městě ani noha. Většina turistů už je zpátky na lodi.

V těsné blízkosti přístavu na strmém kopci leží ne příliš zachovalá pevnost Fort George - pevnost sv. Jiří (denně 7-17, vstupné 5 ECD), ke které vedou schody vedle Sendallského tunelu. Podle pevnosti město získalo své jméno. Je to nejstarší pevnost na Grenadě, vybudovaná Francouzi v roce 1705, aby nahradila původní dřevěnou pevnost. Je z ní pěkný výhled na město, přístav výletních lodí i Carenage. Má mohutné kamenné zdi a najdeme tady staré kanóny a také původní tunely. Pamětní deska označuje místo, kde byl popraven revoluční vůdce Maurice Bishop, který zapříčinil americkou invazi v roce 1983. V části pevnosti sídlí Velitelství grenadské policie.

Procházíme 106 metrů dlouhým tunelem Sendall Tunnel, provrtaným ve svazích krátera sopky v roce 1885. Úzký tunel je otevřený chodcům i automobilům. Spojuje přístav se zátokou Carenage. Pokud se chcete dostat do zátoky, máte 2 možnosti. Buď projít tunelem nebo šplhat po schodech přes kopec, kde se nachází pevnost Fort George.

Nedaleko přístavního terminálu, na Halifax St. najdeme Market Square a trh pod otevřeným nebem, kde můžete nakoupit koření, ovoce, zelenina, můžete tady ochutnat i typická místní jídla, např. národní jídlo oildown - solené vepřové maso dušené v kokosovém mléce s chlebovníkem a kořenovou zeleninou.
 
Trochu z ruky je tzv. Government House, který od r. 1785 býval oficiální rezidencí guvernérů jmenovaných Brity a generálního guvernéra od nezávislosti Grenady v roce 1974. Byl zničený během hurikánu Ivan a vyžaduje rozsáhlou rekonstrukci.

Nalodili jsme se v 17:15.

Zašli jsme se rychle do kajuty se převléct, protože na 17:45 jsme pozváni do divadla na 6. palubě na „Welcome back coctail“ s kapitánem lodi jako poděkování za to, že jsme si znova vybrali společnost MSC. Pozvánka byla včera v kajutě. Roznášejí Prosecco, které na lodi běžně koupíte za 5 eur + 15% spropitné. Každý jsme měli minimálně tři. A džus. Kapitán se ale neobjevil. Byli přítomni jiní členové posádky. Zatímco se bavíme, v 18 hodin zvedáme kotvy a vyplouváme na další štaci, tentokrát na ostrov Svatý Vincenc. Pustili krátké video o MSC a pak hrála hudba.

Dneska jsme šli jen na bufetovou večeři, na servírovanou ne, protože se nám nechce čekat. Dali jsme si pizzu a lasagne. Martin ještě šel na divadelní představení s názvem „Woodstock“. Já už jsem šel na pokoj. Bylo prý nejhorší, z těch, co jsme zatím viděli.

Pátek 8.2.2019 - SVATÝ VINCENC A GRENADINY

V 8:30 připlouváme do Kingstown, hlavního města státu Svatý Vincenc a Grenadiny. Nachází se na ostrově Svatý Vincenc. Loď kotví v přístavu SVG Cruise Ship Terminal (London Road). Mohou zde kotvit najednou 2 výletní lodě. Výletní lodě kotví buď přímo v Kingstownu nebo na moři blízko pobřeží a na břeh turisty dopraví pomocí tendrů. My kotvíme na molu. Z lodi je pěkný výhled.
  

Nachází se tady částečně kryté nákupní centrum. Jezdí sem autobusy i taxíky. V přístavu je informační centrum, kde jsme si vzali mapu a brožuru. Wifi je zdarma, jedna síť, ale signál kolísá.
 
Poprvé, co nás auto čeká v přístavu. Ale taky jsme si to předem telefonicky v půjčovně ověřovali. Když jsme vystoupili z lodi, zavolali jsme ještě do půjčovny, kde máme čekat. Řidič čeká s cedulí. Auto máme zařízené v půjčovně Sam´s Taxi Tours Ltd (kancelář: Cane Garden Box 92 (P.O. Box 92), Sion Hill, Kingstown, tel.  +1-784-456-4338 (hlavní kancelář) / +1-784-494-4338 (mobil) / +1-784-528-2240 (mobil) email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) ředitelem je Samuel Andrews. Rezervace byla opět přes nešťastný Caribbean Rentals (CR). Máme zamluvené auto kategorie FULL SUV (Suzuki Escudo nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač, bezplatné pojištění) - po slevě Caribbean Rentals 61,25 USD/den (70 USD/den+taxy 0 USD a sleva 8,75 USD). V ceně jsou neomezené km a doručení auta do přístavu zdarma. Jedeme s řidičem do půjčovny. Mají tady Wifi zdarma. Sepsali jsme smlouvu, odevzdali voucher. Žádný depozit po nás nechtějí. Paní si opsala pouze číslo kreditní karty. Nechtějí vidět ani mezinárodní ŘP, ani si nemusíme pořizovat místní ŘP, i když je všude napsáno, že pro řízení na ostrově je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP, který stojí 65 ECD. Dostáváme auto Toyota RAV 4 s polovinou nádrže. Z půjčovny vyjíždíme v 9 hodin, což je dobrý čas. Nalodění je v 17:30.  

SVATÝ VINCENC A GRENADINY (Saint Vincent and the Grenadines)

Hlavní a největší ostrov Svatý Vincenc (344 km², cca 30 km dlouhý a 20 km široký) je spolu s menšími 32 korálovými ostrůvky Grenadinami součástí souostroví Malé Antily v jihovýchodním Karibiku. Patří mezi Návětrné ostrovy. Jde o nezávislý stát Svatý Vincenc a Grenadiny (anglicky Saint Vincent and the Grenadines) o rozloze 389 km²  s hlavním městem Kingstown. Jeden stát tvoří ostrov Sv. Vincenc a dalších 32 ostrůvků souhrnně nazývaných Grenadiny (protože leží směrem k jinému ostrovnímu státu, Grenadě), z nichž jen 12 je osídlených. Většími ostrůvky jsou Bequia (s 18 km² je největší), Canouan, Mustique, Union Island, Mayreau, Palm Island, Petit St. Vincent. Souostroví Grenadiny je tvořeno přibližně 600 ostrovy a administrativně je rozděleno mezi dva nezávislé státy - Grenada (37,7 km²) a Svatý Vincenc a Grenadiny (43 km²).

Ostrov Sv. Vincenc je sopečného původu a jeho dominantou je sopka, stratovulkán, La Soufrière, která je také nejvyšší horou ostrova (1234 m n. m.). V jejím okolí jsou černé lávové pláže. Leží v ose mezi ostrovem Sv. Lucie a souostrovím Grenadiny asi 350 km severně od pobřeží Venezuely. Ostrov je pokrytým hustým deštným pralesem a jeho vody jsou rájem milovníků šnorchlování a potápění. Nejkrásnější pláže ostrova leží na jeho jižním pobřeží, mezi ty nejznámější patří pláž Villa. Většina pláží na návětrné (východní) straně ostrova se kvůli silným prouům nedoporučuje pro plavání. Zatímco Sv. Vincenc se vyznačuje hlavně přírodními krásami, Grenadiny ležící na jih od Sv. Vincenta jsou oblíbené hlavně díky krásným plážím, které se řadí k nejhezčím v Karibiku.

Ostrov, známý dnes jako Svatý Vincenc, odedávna obývali lidé původního etnika, známí jako Karibové, kteří svůj ostrov nazývali Hairoun - Země požehnaných. Jako první se zde usídlili Sibonejové, indiáni pocházející z Jižní Ameriky. Následovali Aravakové, indiáni z Venezuely. Ty vytlačili Karibové, lid válečníků, který sem ve 14. století doputoval také z Jižní Ameriky. Svatý Vincenc objevil při své třetí cestě 22. ledna 1498 Kryštof Kolumbus a pojmenoval ho podle svatého, jehož svátek na tento den připadal. První Evropané, kterým se ostrov podařilo ovládnout, byli Francouzi, kteří také ve 20. letech 18. století založili moderní Kingstown. Francouzi na Svatém Vincenci za pomoci afrických otroků pěstovali kávu, tabák, indigo, kukuřici a cukrovou třtinu. V letech 1763-1783 se o kontrolu nad ostrovem Svatého Vincence přela Velká Británie s Francií. O ostrov Francouzi přišli v roce 1763 po Sedmileté válce ve prospěch Britů. Ještě jednou se Francie ostrova zmocnila v letech 1779-83, poté už mu až do 70. let 20. století vládla Velká Británie. Britové navázali na zemědělské aktivity Francouzů a museli vybojovat několik bitev s původními obyvateli ostrova. Erupce sopky La Soufriére v roce 1902 za sebou nechala 1680 mrtvých a zdevastovanou půdu a ekonomika země upadala. Nezávislost na Británii získal Svatý Vincenc roku 1979, kdy ho také zasáhlo další ničivé zemětřesení a erupce sopky Soufriére (tentokrát naštěstí bez obětí) a v následujících letech pak hned několik silných hurikánů. Nicméně ostrov je stále členem Commonwealth, je konstituční monarchií a hlavou státu je britská královna Alžběta II., kterou zastupuje generální guvernér. Hlavní ekonomickou aktivitou zůstává zemědělství (hlavně produkce banánů a kokosů), a turismus, zejména díky filmu Piráti z Karibiku, který se tady natáčel. Sv. Vincenc je také vyhlášeným producentem marihuany a jejím největším dodavatelem v Karibiku. Téměř všechno se na ostrovy dováží, proto je tady hodně draho. A to se týká i jídla v restauracích a fastfoodech.

70% obyvatel z celkového počtu 111 tis. obyvatel tvoří černoši. Oficiálním jazykem je angličtina a většina obyvatel hovoří tzv. kreolskou angličtinou.

Ideální pro návštěvu je prosinec-květen kdy je počasí stabilní s pravidelnými pasáty, od června do listopadu tu panuje deštivější období a v září je hlavní sezóna hurikánů. Průměrná roční teplota vzduchu je kolem 27°C a moře 26-28°C. Východní návětrná strana ostrova je ofukována pravidelnými pasátovými větry z Atlantiku, kdežto závětrná je omývána klidnými vodami Karibského moře.

Vízum: není třeba, stačí platný pas

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,7 XCD (EC$1 = US$0.37). V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD, ale bývá to méně výhodné. Většinou není problém platit ani kartou. Bankomaty najdete jen ve větších městech.

Doprava po ostrově: mezinárodní ŘP + místní ŘP za 65 ECD

- Půjčení auta: nejideálnější způsob přepravy po ostrově. Cesty jsou užší a doprava není hustá. Jezdí se vlevo. Pří řízení je zakázáno jíst, pít se může. Půjčení je celkem drahé (50-70 USD/den), benzín stojí asi jako u nás. Pro řízení je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP, který stojí 65 ECD. Průkaz vyřídí i většina autopůjčoven (nám ho v půjčovně nevystavovali !!!).

- Autobusy resp. soukromé minibusy pokrývají spojení mezi největšími osadami. Všechny autobusy mají svůj východzí bod v Kingstownu na Leeward Bus Terminal (Bay St.) v sousedství tržnice a následně směřují do své destinace, kde se otočí a vrací se do Kingstownu. V Kingstownu jsou autobusové zastávky, autobus je možné zastavi kdekoliv. Během dopravní špičky mezi 7. a 9. hodinou a od 15. do 19. hodiny může trvat i několik hodin, než se v Kingstownu dostanete na autobus, protože autobusy se často naplní už cestou do města a otočí se směrem do své destinace ještě předtím, než vůbec dorazí do výchozí stanice. Jízdné se líší podle vzdálenosti v rozmezí 2-10 ECD a vybírá ho průvodčí v autobuse. Na Grenadinách veřejná doprava neexistuje.

- taxíky: jsou drahé, byť vláda se snaží ceny regulovat a ceny jsou dané, ale taxíky nemají taxametry, takže je třeba se předem na ceně dohodnout a ujistit se, jestli je v USD nebo XCD.

- lodě: lodě resp. trajekty zajišťují dopravu mezi jednotlivýcmi ostrovy. Bequia je dobře dostupná trajektem za cca 30 minut.

Užitečné webové stránky:
http://discoversvg.com/
http://www.gov.vc/
http://nationalparks.gov.vc/nationalparks/index.php/visitor-sites
http://tourism.gov.vc/tourism/

KINGSTOWN
Kingstown je hlavním městem nezávislého státu Svatý Vincenc a Grenadiny a s 25 tisíci obyvateli je také městem největším. Nachází se na jihozápadním pobřeží hlavního ostrova Svatý Vincenc ve farnosti Saint George. Moderní hlavní město bylo založeno francouzskými osadníky krátce po roce 1722.

Z hlavního města jsme si nyní prohlédli jen pevnost a zbývající památky jsme si prošli až posléze.

Fort Charlotte (Edinboro Rd., Bershire Hill, Clare Valley, 8-18, zdarma) - pevnost vypínající se nad městem na horském hřebeni nad zátokou v nadmořské výšce 190 metrů. K pevnosti vede celkem prudká cesta do kopce. Vydejte se ulicí Tyrrel St. podél silnice, která se začne kroutit do kopce. Podél silnice nevede žádný chodník. Cesta k pevnosti trvá asi 40 min. Další možností je autobus, který vyjíždí z nádraží Leeward Bus Terminal do Edinboro a potom vás čeká jen 10 minut chůze k pevnosti. Ale dá se až nahoru vyjet autem, a to jsme využili. Sice nás navigace nejdříve navedla špatně, ale nakonec jsme se tam dostali. U pevnosti je jen malé parkoviště. Určitě ale stojí za návštěvu.
 
Stavba byla započata roku 1763 když Britové získali Sv. Vincenc. Stavbu dokončil roku 1806 anglický král Jiří III., aby odrazil nájezdy francouzských vojsk. Dal ji jméno své manželky. Tvrz byla až pro 600 vojáků a 34 děl. Dříve to byla velkolepá pevnost s množstvím děl, z nichž některá zde zůstala. Sloužila i jako věznice. Jsou z ní nádherné výhledy na Kingstown, Mt. St. Andrew, Ottley Hall i na souostroví Grenadiny na jihu. Najdeme tady i maják. V muzeum jsou vystaveny obrazy zobrazující historii ostrova. Zastihl nás tady i krátký deštík.
    
Z pevnosti pokračujeme na sever přes hory i podél moře po Závětrné dálnici Leeward Highway. Naskýtají se nám krásné výhledy na hory a zatáčky. Cesty i zatáčky jsou místy hodně strmé. Zastavujeme se na různých vyhlídkách u silnice a pořizujeme fotky.

Výhled na městečko Layou.

Výhled na rybářské městečko Barrouallie.
 
Výhled na Wallilabou.

Výhled na hory, horská údolí, Spring Village a sopku Soufrière.

Dále na pláž Paradise Beach s černým pískem.

Projíždíme městečkem Chateaubelaire s pláží s černým sopečným pískem. Je tady plno individuálních turistů. Jednu skupinu jsme potkali u vodopádu Dark View, kam mířili pěšky.
 
Jedním z dnešních hlavních cílů jsou vodopády Dark View Falls (38 km (1:15 hod.) z Kingstownu, 9-17:00, vstupné 5 XCD). 3 km před Richmond Vale Diving and Hiking Center se cesta dělí. Vlevo vede k Richmond Vale Diving and Hiking Center odkud se dá k vodopádům dojít za cca 40 minut. Vede odtud i trasa na sopku Soufrière. Silnice vpravo vede přibližně ještě 1 km (je tam cedule) k parkovišti a pokladně u vodopádu Dark View. Zaparkovali jsme, zaplatili vstupné 2 USD na osobu a vyrazili na jednoduchý a krátky trek k vodpádům.

Od parkoviště to je 10-15 min. Kousek za parkovištěm jsou toalety a občerstvení. Jde se deštným pralesem a u stánku s občerstvením musíme přejít přes závěsný bambusový most přes řeku Richmond River. Trochu se houpe, ale je to super zážitek.

Jde o dva velkolepé vodopády jeden nad druhým, padající kaskádovitě do dvou přírodních jezírek, kde se dá koupat. U prvního se nachází vyhlídková plošina, převlékárna, umývárna.
 
Ke druhému vodopádu se musí přejít na druhou stranu řeky, vystoupat po spoustě schodech a potom přeskákat několik skal (5-10 minut). V tom horku to je docela náročné. Ale okolní příroda je kouzelná. Spousta květin. Nahoře jsou dve vodopády, jeden menší a druhý větší. Ale vody tady moc nebylo. Pro lepší fotky se musí brodit řekou a po kamenech.
 

Cestou zpátky si Martin koupil ve stánku za 2 USD pivo Carib. To prodávají skoro na všech ostrovech.

Z mnoha míst na ostrově je viditelná sopka La Soufrière (místní kreolštinou Soufray). Její vrchol je ve výšce 1234 metrů. Často je zahalena v mracích a často zde prší. Stále aktivní stratovulkán je nejvyšší horou na ostrově i na celém souostroví. První aktivity sopky se objevily před 4000 lety.

Cestou k ní se míjí několik vodopádů, nejpozoruhodnější jsou právě Dark View Falls, u kterých jsme byli (při cestě ze závětrné strany Leeward Hwy). Uvnitř sopky, na dně krátera se nachází jezero a lávový dóm vysoký 130 metrů vytvořený po erupci v roce 1979 a z něhož stoupají fumaroly a horké výpary. Celý vnitřek krátera je pokrytý bujnou vegetací. Dá se sestoupit i na jeho dno za dalších cca 1-1:30. Sopka patří mezi nejhezčí přírodní úkazy, které můžete v Karibiku vidět a výstup na její vrchol patří k nejlepším zážitkům v Karibiku. Výstup od města Rabacca trvá přibližně 1:30 - 2 hodiny (6 km). Procházka je mírně obtížná a certifikovaný průvodce je pro zahraniční návštěvníky povinný (není povinný, ale doporučuje se). Ale výhled z vrcholu na kráter a okolí je nepopsatelný. Kvůli sopce nevede bohužel okružní silnice kolem celého ostrova.
Nahoru se dá vystoupat jak ze západní (Leeward Hwy), tak z východní strany pobřeží (Windward Hwy), event. projít to z jedné strany na druhou (15 km, 6 hodin).

Nejjednodušší a nejpopulárnější procházka je zpáteční cesta do kráteru z návětrné (východní) strany, která začíná na trase Rabacca v blízkosti Georgetownu (42 km, 1:20 hod. jízdy z Kingstownu). Na parkovišti je návštěvnické centrum, toalety. Přístup je od 7:30 do 15:30 (7-17) a vstupné se neplatí. Výstup začíná pomalým stoupáním hustým lesem včetně bambusových porostů. Potom džungle ustoupí a jde se otevřenou krajinou stále do kopce (vhodná je bunda, protože tady často fouká vítr). Na konci se jde po štěrku. Cesta jedním směrem zabere 1,5-2 hodiny. Dobré je si vzít trekové hůlky, pevné boty, dostatek vody a jídla.
Na úpatí sopky je úrodná půda, proto se tady nachází kokosové palmy a banánové plantáže a také pláže s černým lávovým pískem.

Na pumpě jsme dotankovali benzín za 39 ECD (15 USD) – 3,25 galonů. Cena byla 12,02 ECD za galon. Dali jsme 20 USD a zpět nám vrátili 13 ECD. 1 USD = 2,6 ECD.

Chtěl jsem zastavit u pláže Chateaubelair, kde je černý lávový písek. Zastavili jsme u malé u baru Tamba´s, o které jsem si myslel, že to je Chateaubelair, ale to už byla další. Respektive je to její druhá část. Tady je jedna pláž za druhou a je to trochu matoucí. Jsou tady rybářské loďky, ale pláž není pěkná. Zajímavý je akorát ostrůvek Chateaubelair Islet.

Dále se naskýtá výhled na záliv Cumberland Bay.

Projíždíme kolem Wallilabou Heritage Park (21 km (40 min. jízdy) severně od Kingstownu, 8-17:00, vstupné 5 XCD,). Nachází se na západním pobřeží na řece Wallilabou River blízko zálivu Wallilabou Bay, kde se natáčeli Piráti z Karibiku, v blízkosti rybářského městečka Barrouallie. Nic tady není, jen restaurace, piknikové místo, bazén, kytky a malý vodopád Wallilabou Falls na řece Wallilabou River, ke kterému se dostanete po krátké procházce severovýchodním směrem podél Leeward Highway. Určitě to nestojí za návštěvu a už vůbec ne za placení vstupného. Zeptal jsem se u pokladny, co tam můžeme vidět a usoudili jsme, že je to o ničem. Zastavují tady jen autobusy a auta s turisty.

Hned naproti roste strom, muškátovník pravý (vonný). U prodejce, který tady měl stánek kupuji za 1 USD balíček 11 ks muškátových oříšků.
  

Sjedeme k pěknému zálivu Wallilabou Bay, kde se natáčeli Piráti z Karibiku. Do zátoky Wallilabou vplouvá v úvodní scéně potápějící se bárka kapitána Jacka Sparrowa. Filmaři tady vybudovali historický přístav a když odjeli kulisy městečka Port Royal tady zůstaly. Do dnešních dnů zůstalo jen pár chátrajících domků, kovová kostra šibenice, ke které se uvazují lodě, rakve, mlýn, děla, ... Téměř všichni turisté se tady zastaví. Je to hezké a zajímavé místo, ale hodně turistické. V domcích jsou muzea, kde jsou vystaveny rekvizity a fotografie z filmů. Vstupné se neplatí žádné. Což jsem překvapený, když se platí za kdeco. Záliv samotný je moc hezký, obklopený zelení a čistým mořem.
      
Zastavujeme u Mt. Wynne Beach v Peter´s Hope (17 km (30 min. jízdy) severně od Kingstownu, 2 XCD za umývárny). Má to být jedna z nejlepších pláží s černým pískem na ostrově, čistá, útulná, vhodná pro odpočívání, plavání, šnorchlování a piknik. Pláž vůbec není pěkná, ve vodě jen chaluhy a bordel, takže se ani nekoupeme. Jsou tady pouze místní, kteří tady pořádají piknik.
 

Krásná, bílá pláž je ve městěčku Layou – Buccament Bay Beach.

Jsme zpátky ve městě KINGSTOWN.

Ze všeho nejdřív jsme zavítali do pěkné St Vincent and the Grenadines Botanic Gardens (denně 7-18:00, někdy jen do 17:30, vstupné 5 XCD nebo 2 USD, 5 min. jízdy nebo 15-20 min. chůze z přístavu). Botanická zahrada na severním okraji města založena v roce 1765 je jednou z nejstarších botanických zahrad na západní polokouli. Zahrada na ploše 8 hektarů je domovem mnoha druhů tropických rostlin a stromů. Najdeme tady i strom chlebovník, jehož původní rostlinu sem přivezl kapitán Bligh ze slavné lodi Bounty během své druhé návštěvy Karibiku v r. 1798, první návštěva skončila neslavnou vzpourou na lodi Bounty.
Omylem jsme zaparkovali u východu ze zahrady, kde je taky parkoviště. Ale není tady pokladna. Ale jedna z dam, které tady seděly, se nám nabídla, že nám zajde vstupenky koupit, a my si už můžeme prohlédnout zahradu. Dali jsme ji za každého 2 USD.
   
Největší atrakcí jsou voliéry Nicholas Wildlife Aviary Complex s překrásnými ptáky včetně ohroženého endemického St. Vincent Parrot (Amazona Guildingii, amazoňan Guildingův), který je národním ptákem. Na ostrově už jich žije jen přibližně 700 kusů. Dožívají se až 80 let. Místní hlídač nám nabídl, že nás pustí dovnitř voliéry, abychom si papoušky mohli prohlédnout zblízka, a ne přes mříže. Jsou krásně barevní. Přiletěli nám až na ruku, kde jsme měli pro ně arašídy. Jedí jen ovoce a mluví. Chovají jich tady 26. Při odchodu si řekl o příspěvek na papoušky, dali jsme mu 3 USD.
   

Popojeli jsme k Victoria Park.

Další zastávkou je Cathedral of the Assumption (St. Mary´s Catholic Cathedral, Roman Catholic Cathedral of Kingstown) - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie u řeky North River vtékající z moře v zálivu Kingstown Bay. Římskokatolická katedrála sv. Marie postavená r. 1823 z šedého kamene je zajímavou kombinací několika evropských architektonických stylů, maurský, románský, byzantský, vlámský, benátský a georgiánský styl. Díky této stavbě se městu přezdívá také "Město oblouků". Interiér je bohatě zdobený. Současná stavba byla dokončena ve 30. letech 20. stol. Vypadá jako ze staré Anglie. V části katedrály se nachází škola St. Mary´s Roman Catholic School.

    

Přímo naproti stojí Kingstown Anglican Church - St. George´s Anglican Cathedral - anglikánský kostel sv. Jiří (North River Road). Katedrála z r. 1820 je okouzlujícím příkladem pozdní georgiánské architektury. Je postavená z lávového kamene. Zaujmou také krásná vitrážová okna. Kolem něj se rozkládá rozlehlý hřbitov.
  

Pokračujeme po Grenville Street. Po pravé straně míjíme Kingstown Methodist Church.

Došli jsme až k Magistrates Court (Pauls Avenue, Halifax St), budově městského soudu. Za ním se nachází věznice HM Prison. A naproti budova St. Vincent Building & Loan Association. Kdybychom pokračovali rovně po Halifax St. došli bychom k muzeu National Trust.
 

Naproti soudu se rozkládá náměstí Market Square - New Central Market (na rohu ulic Bay St. a Bedford St.). Stánky se nachází uvnitř budovy, ale také venku. Nejzajímavější to je v pátek a sobotu ráno. Najdete tady množství čerstvého ovoce, zeleniny, masa, ryb. A kousek od ní, na Bay Street, jedné z hlavních ulic Kingstownu, najdeme rybí tržnici, New Kingstown Fish Market. Obě tržnice jsou nedaleko přístaviště.

Já jsem počkal u soudu a Martin mezitím došel pro auto. Chtěli jsme se ještě vypravit jižně od Kingstownu buď na pláž Indian Bay Beach (7-18, vstup 2 XCD), což je populární pláž s bílým pískem na jižním pobřeží 5,5 km z Kingstownu nebo na Villa Beach vzdálenou jen 10 minut jízdy od hlavního města. Je jednou z nejkrásnějších pláží ostrova s bílým pískem. Obě pláže jsou od sebe oddělené malým kopcem a obě jsou snadno průchozí. Obě pláže nabízí dobré plavání a šnorchlování. Naproti se nachází ostrůvek Dove Island.

Taky jsme ještě chtěli zajet na Belmont Lookout (Mespo Highway, pouze 11 km (20 min. jízdy) z Kingstownu, 8-17:30, zdama), panoramatickou vyhlídku na jednu z nejproduktivnějších a nejmalebnějších krajin na ostrově, údolí Mesopotamia Valley. Úrodné údolí označované jako "bread basket" Sv. Vincence ("košík chleba") je osázeno banány, muškátovým oříškem, kokosovými ořechy, kakaem, chlebovníkem.

A kdybyste měli dostatek času, můžete zavítat i do Black Point Heritage and Recreational Park na východním pobřeží (32 km, 60 min. jízdy od Kingstownu), který je domovem unikátního tunelu Black Point Tunnel známého také jako Jasper Rock Tunnel. Tento tunel je 106 metrů dlouhý a byl vysekán v tvrdé vulkanické skále, aby zajistil rychlejší převoz cukru z usedlosti Grand Sable Estate do přístaviště v Byera Bay. Tunel byl objednán Brity a postavený pomocí otroků kolem roku 1815. Tunel byl mistrovským dílem inženýrů své doby. Přístupný je denně 7-17:30 (8-17) hodin, vstupné 5 XCD. Černá písečná pláž Mt. Young Beach s kokosovými palmami patří k nejoblíbenějším rekreačním místům na ostrově a je jednou z nejdelších na ostrovech. V parku se natáčel i film Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly.

Ale bohužel jsou ve městě šílené zácpy a kolony. Posouváme se po metrech. Je už 16:15 a nalodění je 17:30. Nestihli bychom to. Je pátek a lidi jedou z města pryč. Jedeme tedy do autopůjčovny. Jedeme v koloně. Dneska jsme najeli jen 103 km. Zkontrolovali pouze stav benzínu. V 17 hodin nás odvezli k lodi. Martin si v jednom z přístavních obchodů koupil malý rum Sparrow´s 0,05l za 4 USD a v baru jedno místní lahvové pivo Hairoun za 2 USD. Vyrábí se v Kingstownu a je dost dobré. Mají tady i wifi.

Vracíme se na loď. Šli jsme k bazénu na zádi lodi. Martin si dal další pivko. Odplouváme před 18 hodinou. Pozorujeme západ slunce. Všude je plno lidí.
   

V bufetové restauraci jsme si dali cheesburgery. Ty mají fakt dobré.
Ve Sport baru dává číšník Martinovi skoro pokaždé čepované pivo zdarma. Když je fajn číšník, nechce kupón na zakoupený nápoj nebo zaplatit, ale dá nám to zdarma a napíše to na někoho, kdo má zaplacený all inclusive.

Na 19:30 jdeme do divadla na show „Ghost Master“ na způsob Ghost Busters. Výborné. Artisti, hadí ženy, akrobacie na kruhu, silová akrobacie, magie, zpěv. Paráda.


Ale představení byly lepší na lodi MSC Splendida, když jsme byli na plavbě po SAE a Ománu. Bylo to více rozmanité, každý večer něco jiného. Tady jsou sice výkony výborné, ale skoro každý večer se artisti opakují, i typy akrobacie. Probíhá loučení s těmi, kteří zítra na Martiniku svou plavbu končí.
Po divadle jsme si sedli v Atriu, Martin si dal další pivo, tentokrát už na kupon. Ještě jich máme dost.
    
Dívali jsme se na nabídky výletů, které nabízí MSC, a jsou mnohem dražší, než to vyjde nás. Navíc ceny jsou uváděné v eurech a my to platíme v dolarech. A taky je stanovený min. počet účastníků, aby se výlet vůbec konal. Takže se může stát, že si objednáte výlet, počítáte s ním, pak není dost lidí a výlet vám zruší a sedíte na lodi nebo jste v okolí lodi, event. si najmete taxi v přístavu.
Ve 21 hodin máme večeři v restauraci Arabesque. Dal jsem si houbovou polévku, karibské jídlo – ryba s kokosovou rýží. Každý den je v nabídce nějaké karibské potažmo kreolské menu. A jako dezert třešňový clafoutis, něco jako vanilkový puding s třešněmi. Martin měl taky polévku, těstoviny „cannelloni“ na toskánský způsob a na závěr zmrzlinu. K pití jsme si dali růžové víno a vodu.
     
Pak už jdeme na pokoje. Je 22:15 a dneska byl docela náročný den.

Sobota 9.2.2019 - MARTINIK - Okolí Fort-de-France a severně od FDF

Dneska se po týdnu vracíme na Martinik. Někteří zde svou plavbu končí a nastupují noví cestující. Někteří jako my, pokračují dalším týdnem plavby. Výhodou je, že na plavbu lze nastoupit na několika ostrovech a také ji na různých místech ukončit a tím pádem si určit délku plavby. Většina ale plavbu začíná na Martiniku, případně Guadeloupu, event. Barbadosu. Většinou to jsou místa, kam létají přímé linky z Evropy, USA, Kanady.

Již v 6:30 připlouváme do Fort-de-France. Loď opět kotví stejně jako posledně v Terminal Croisières - Quai des Tourelles. 

V 7 hodin jsme si dali bufetovou snídani.

Na dnešní den máme rezervované auto, ale sami přes půjčovnu Jumbo Car. Naštěstí. I když i na ni jsme našli pár negativních hodnocení, tak my jsme byli maximálně spokojeni a můžeme ji jen doporučit. Asi by nám auto doručili i do přístavu, ale poplatek by byl hodně vysoký. Oplatí se pro auto si zajet. Nachází se u letiště, kam jezdí rychlý autobus TCPS - Transport en Commun en Site Propre, ligne A. Funguje od poloviny srpna 2018 a je to současně nejlevnější způsob přepravy mezi FDF a letištěm. Pro nás je nejvýhodnější zastávka Maurice Bishop, která se nachází cca 300 m od přístavu Terminal Croisières, kde kotví naše loď. Je to max. 5 min. chůze a je hned na hlavní silnici Avenue Maurice Bishop. Je tady i automat na jízdenky, ale my jsme si je koupili už minule. Jízdenky se neprodávají v autobuse, ale pouze v automatech D.A.T., které najdete na všech autobusových zastávkách, na pokladně Kiosques Mozaïk, ale pouze v těchto stanicích, které jsou dopravními uzly: Gare de Pointe Simon (po-pá 6-18:30, so 6-14:5), Pôle d'échange T.C.S.P. de Carrère (po-pá 6-18:30, so 6-13) a Mahault. A také u autorizovaných obchodníků ve FDF, Le Lamentin, Schoelcher a Saint-Joseph.
http://www.martiniquetransport.mq/tcsp/
 
Cena za jednosměrný 60-ti minutový přestupní lístek UNITAIRE-SOL je 1,45 €, zpáteční 60 minutový přestupní lístek ALÉ/VIRÉ SOL (aller-retour) 2,70 €, celodenní lístek PASS CRUSOÉ (Liberté) platný na celou síť Mozaïk stojí 4,20 €, TRAJÉBUS jednosměrný nepřestupní v den platnosti 2,50 € (prodává se pouze v autobusech Mozaïk, ne BHNS a TCSP).

Co jsme nevěděli, když jsme jízdenky kupovali a na co si dejte pozor je, že každý cestující musí mít svou kartu a na ní nahraný libovolný počet jízd. V autobuse se musí jízdenka označit!!! My jsme si koupili 6 jízd, ale na jednu kartu. A tudíž v autobuse nejde odečíst z karty 2 jízdy, ale pouze jedna. To jsme zjistili až v autobuse. Takže jízdenky jsme sice koupené měli, ale přesto jsme jeden jeli načerno. Ale kontroly prý nechodí a nastupuje se libovolnými dveřmi. Taky je výhoda, že můžete do autobusu s větším kufrem při cestě na/z letiště.

Zastávky směr FDF-letiště: Pointe Simon (Pointe Simon Cruise Terminal) - Caraibes (Carénage, Express des Iles) - Maurice Bishop. Odjezd z Maurice Bishop 7:54-8:15, 8:24-8:45, 8:54-9:15, 9:24-9:45

Zastávky směr letiště-FDF: Maurice Bishop (Terminal Croisières) - François Mitterrand (Carénage, Express des Iles) - Félix Eboué - Pointe Simon (Pointe Simon Cruise Terminal). Odjezdy od letiště: 18:03-18:27, 19:03-19:27 (poslední)

Stihli jsme autobus v 8:24. Cesta na letiště trvá jen 20 minut, protože autobus jede na vyhrazených dráhách tzn. bez obav z dopravní zácpy - Bus à Haut Niveau de Service (BHNS). Je to ekologický kloubový autobus, který vypadá jako tramvaj a spojuje FDF Downtown (centrální) s městem Le Lamentin přes letiště Martinique Aimé Césaire International Airport. Existují dvě linky (A a B), které sdílejí stejnou trať z centra Fort-de-France, ale na zastávce Mangles se rozdělí. Linka A Carrère směrem k letišti zastávka Aéroport Le Lamentin (konečná zastávka Carrère) a linka B do centra Le Lamentin (zastávka Gare Mahault). Zastávka Aéroport je u parkoviště přímo na letišti u terminálu.

Jumbo Car Martinique má 2 pobočky. Pobočka na letišti Aéroport Aimé Césaire du Lamentin se nachází přímo u zastávky autobusu TCSP před letištním terminálem. Autopůjčoven je tady vedle sebe několik a jsou to takové unimobuňky. Rezervaci jsme udělali z domu přes internet přes jejich webové stránky. Voucher přišel na email po zaplacení. Se sebou je třeba mít ŘP a platební kartu, kterou se platba hradila a bude sloužit i k úhradě depositu 650 eur. Pro řízení stačí náš ŘP platný min. 1 rok. Min. věk pro řízení auta je 21 let. Paní tady s námi sepsala smlouvu, na kartě zablokovala depozit 650 eur, který slouží rovněž jako spoluúčast při nehodě. Deposit je na kartě blokován bohužel 30 dnů. Ale naštěstí při vypůjčení auta za týden nám nebudou znova blokovat dalších 650 eur, ale zůstane tato jedna částka.

Paní zavolala řidiče s dodávkou, který nás bezplatně odvezl k jejich hlavní pobočce, která se nachází méně než 2 minuty od letiště (Quartier Lareinty, Lamentin, otevřeno denně 7-22:00, tel. pobočka na letišti 0596 42 16 99, rezervační centrum 7-22:00 - 0596 42 22 22, (předčíslí pro Martinik +596), email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Tady mají i všechna auta, myčku. Je vidět i z letištního terminálu, jen dostat se sem pěšky by bylo složité. Nedej bože s kufry. Odděluje je čtyřproudá silnice a samé nadjezdy.

Na základě podepsané smlouvy jsme jen dostali klíče k autu, které jsme si zkontrolovali. Máme objednané auto kategorie BD (kategorie B - Diesel, Dacia Sandero Diesel nebo podobné, 5 dveřové s klimatizací, manuál). Cena po slevě za využití slevového kódu "online" ve výši 5 % při platbě předem byla 47,90 eur / den vč. tax a letištního poplatku 6 eur. V ceně jsou neomezené km, pojištění a škoda způsobená třetí osobě. Auto Dacia Sandero je nové, má najeto pouze 2999 km. Je čisté, umyté a požadují i vrácení v čistém stavu, jinak Vám můžou naúčtovat mytí auta v ceně 100 eur. Nám se to ale nestalo. Nádrž je plná a zase s plnou auto vracíme. Všechno probíhá jako na drátku. Personál příjemný. V půjčovně jsou toalety, voda na pití i kelímky.

Prohlídku ostrova jsme si rozdělili na několik částí, protože Martinik je hodně velký a máme na něj několik dní. Na dnešní den máme naplánováno prohlédnout si okolí Fort-de-France a vydat se na sever od Fort-de-France.

Den jsme zahájili báječně. Návštěvou Distillerie La Favorite - Habitation La Favorite (5,5km Route de Lamentin (D13), po-pá 8-16, so 9-12 (listopad-květen), prohlídka a malá degustace je zdarma. Jedna z nejstarších destilérek rumu na ostrově nedaleko FDF severním směrem (na hranici s obcí Lamentin) a taky jedna z nejzajímavějších. Byla založena r. 1842. Než vznikl lihovar vyráběli třtinový cukr. Dodnes používá pro výrobu rumu jako jediný na ostrově staré stroje poháněné parou. Ročně rodina Dormoy, které patří palírna od r. 1905, vyrobí na 600 000 litrů rumu. U těch nejkvalitnějších a nejdražších rumů provádí i ruční zavírání a pečetění lahví. Jeho bílý rum je nejsladší na Martiniku. Rumy zrají v dubových sudech. Můžeme tady ochutnat i rumy starší více než 30 let. Elegantní usedlost již není součástí plantáže a je na prodej. Je vidět z cesty, která vede k parkovišti. Dneska dům vlastní francouzská armáda.

Nejdříve jsme si sami prohlédli destilérku. Mají tady i popisky v angličtině a vyznačenou trasu. Kromě nás jsou tady jen další 2 návštěvníci.
  
Následně jsme zavítali do jejich prodejny, kde můžeme zdarma vyzkoušet různé rumy. Vyzkoušeli jsme 4 vzorky, 2 bílé (jeden s názvem La Digue destilovaný v červenci 2018, a druhý s červenou etiketou Rivière Bel´air destilovaný ve stejném období) a 2 tmavé, z nichž jeden měl 8 a druhý 25 let. Jedno bylo Cuvée spéciale de la Flibuste 40%. Ten starší se prodával za 120 USD láhev. Všechno to jsou agrikolové rumy. Byli jsme překvapeni, jak jsou dobré. Dosud jsme žili v představě, že agrikolové rumy jsou ty méně kvalitní a vyráběné z třtinového odpadu. Ale to je omyl. Rum z Martiniku je považován za nejlepší a nejkvalitnější na světě, protože martinické rumy jsou vyráběny přímo ze šťávy z cukrové třtiny. Tento typ rumů se nazývá agricole a má i velmi specifickou chuť a vůni. Agricole rum je vyráběn fermentací přímo cukrové třtiny. Vznikne z něj destilát, který má čirou barvu. Na 10 litrů rumu agricol je zapotřebí 100 kg třtiny. Ostatní země vyrábějí rumy z melasy (tzv. průmyslové rumy), což je v podstatě třtinový odpad. Melasa je výraběna vysokou teplotou tak, ať se z cukrové třitiny dostane, co nejvíce cukru.
  
Třtinové plantáže a palírny rumu najdeme prakticky po celém ostrově. Jedním z nejznámějších agricole rumů na světě jsou "AOC Martinique Rhum Agricole" z ostrova Martinik. Většinou silné rumy až s 50% podílem alkoholu, které následně zrají v dubových sudech. Přesto že mnoho karibských ostrovů produkuje rum, Martinik je jediný, kdo má právně chráněné označení původu (AOC - appellation d'origine contrôlée). Pouze rum vyráběný na Martiniku může být označen jako AOC Martinique Rhum Agricole. K nejproslulejším na Martiniku patří Depaz v Saint-Pierre, J.M. Rhum v Macouba na severu ostrova, Saint-James Distillery v Sainte-Marie, Habitation Clément v Le François ve východní části ostrova, Dillon ve FDF a La Mauny.

Ve Fort-de-France najdeme ještě jednu palírnu a to Distillerie Dillon (9 Route de Chateauboeuf, po-pá 9-16, o víkendu na rezervaci, degustace zdarma). Je to jednička mezi lihovary, kterou založila v roce 1690 rodina Girardina de Montgeralde, z níž pocházela i císařovna Josefína. Pojmenován je po Arturu Dillonovi, o němž se traduje, že "vykopl Angličany z několika karibských ostrovů". Palírna byla zrekonstruována r. 1928. V té době bylo na ostrově v provozu 128 lihovarů. Dnes jich napočítáme asi 12. Malé muzeum výroby rumu se nachází v bývalé palírně. Výroba se přemístila do nových prostor.

Směrem na sever ostrova vede z Fort-de-France půvabná horská vyhlídková silnice Route de la Trace, někdy označovaná jen "La Trace" (Route de Balata, N3) do hor ve vnitrozemí do města Morne-Rouge. Poprvé ji použili jezuité v 17. stol. Cesty se na Martiniku nazývají "trace", stezky zprovoznili kolonisté pro přechod ostrova. Vede bohatými tropickými deštnými lesy s velkými kapradinami, svahy porostlé anthuriemi a bambusy. Nachází se na ní i botanická zahrada Jardin de Balata a kostel Sacré-Coeur. Cestou nám střídavě prší a svítí slunce, ale mraky jsou téměř pořád.

Zastavili jsme se v Sanctuaire diocésain du Sacré-Coeur de Balata - L´Eglise du Sacré-Coeur (7 km Route de Balata - RN3, denně 8-12 a 15-18). Byla postavena v letech 1924-1925 během jednoho roku (její pařížská "kolegyně" se stavěla 40 let) v románsko byzantském slohu na jednom z okolních kopců - Morne Savon, obklopená tropickým pralesem. Je to replika pařížské baziliky Sacre Coeur na kopci Montmartre, jen je o něco menší. Když se hlavní město přesunulo do FDF, přibylo zde obyvatel, a tak bylo potřeba postavit větší katedrálu. Navíc je kostel věnován památce těch, kteří zemřeli v 1. sv. válce. Je odtud pěkný výhled na záliv FDF. Zrovna se chystá mše a sjíždějí se svátečně oblečení lidé.
 

Projíždíme kolem Jardin de Balata (denně 9-18, poslední vstup v 16:30, vstupné 14 eur, bezplatné parkoviště). Je to unikátní soukromá botanická zahrada 10 km od FDF na úpatí Pitons du Carbet s více jak 3000 druhy tropických rostlin z celého světa (anturií které rostou po celých Antilách, begónií, bromélií, ...) včetně 300 druhů palem i stromových kapradin na ploše 16 akrů. Na terase poblíž východu můžete pozorovat kolibříky, kteří popíjejí nektar z pítek. Najdeme tady i cestičku v korunách stromů ve výšce 15 m. Je odtud nádherný výhled na záliv Baie de Fort de France a Pitons du Carbet. Zahrada byla založena v roce 1982 zahradníkem Jeanem-Philippem Thozem. A pro veřejnost byla otevřena roku 1986. Je to jedno z nejzajímavějších a nejhezčích míst na ostrově. Na prohlídku si vymezte min. 1,5 hodiny.
Jezdí sem autobus č. 25 z FDF od hřbitova Cimetière de la Levée - zastávka Gare Aliker Paul Langevin a jede 30 min. Tolik času nemáme nazbyt, tak jsme jen profrčeli kolem. Ale aut tady stálo dost.

Na silnici N3 začíná poměrně krátký trek Trace des Jésuites, asi 5,5 km. Zabere cca 3 hodiny a má žluté značení. Prochází přímo deštným pralesem v pohoří Pitons du Carbet (Carbet Mountains nebo Carbet Nails) dosahující max. výšky 1196 m n. m. - Piton Lacroix nebo Morne Pavillon. Je to horský masiv vulkanického původu, který se táhne středem ostrova v délce 80 km a tvoří ho 5 vulkanických vrcholů. Trek má 2 pomyslné části, první je sestup k řece Riviere du Lorrain a následně stoupání do cíle. Cestou se Vám naskýtají výhledy na Montagne Pelée a bude vás obklopovat krásná a rozmanitá vegetace deštného pralesa. 

V 11:10 přijíždíme do městečka Le Morne-Rouge, které se nachází v nadmořské výšce 450 m na úpatí sopky Montagne Pelée. Je nejvýše položeným městem na ostrově.
Zaparkovali jsme u kostela Église Notre Dame de la Délivrance (N3 Centre Bourg). Její stavba trvala několik let, slavnostně otevřena byla v roce 1867. Po ničivém cyklonu v roce 1891 byl kostel přestavěn a rozšířen. Částečně odolal druhému výbuchu sopky Pelée v srpnu 1902, který zabil 800 obyvatel města. Škody utrpěl i během erupce roku 1929. Přes všechny katastrofy je socha Panny Marie z roku 1853 stále na místě a je ochránkyní kostela. Kostel je velmi populárním poutním místem, a to každý rok 30. srpna. U kostela je i hřbitov.
  
Na druhé straně silnice se nachází Larmes de Fonte, památník utrpení způsobených erupcí sopky a otroctvím. U něj se nachází vyhlídková plošina, odkud se za pěkného počasí otevírá nádherné panorama. Máme štěstí. Byť se mraky honí, ale vidíme jak moře, tak sopku Pelée, která je částečně zahalena v mracích. Netrvá to ale dlouho. Během chvilky zmizí v mracích celá a spouští se silný déšť.
  
Montagne Pelée (1397 m n. m.) je impozantní, stále aktivní, vulkán, který se nachází uvnitř přírodního parku Parc Naturel Regional de la Martinique, na SZ pobřeží ostrova. Je to nejvyšší hora Martiniku. Obrovským výbuchem v roce 1902 vyhodil vulkán svůj vlastní vrchol do povětří a z kráteru vystřelilo obrovské množství rozžhavené hmoty (1075 °C), tzv. "žhavé mračno", které rychlostí 500-670 km/hod. steklo po svahu sopky dolů a ve vteřině spálilo město, lodě, i všechny obyvatele města (30 tis. osob). Žhavý mrak plynů, písku a popela, v němž obyvatelé města uhořeli nebo se zadusili, měl sílu hurikánu. Vyvrátil přístavní maják, v přístavu převrátil 18 válečných a obchodních lodí. V moři u St-Pierre je tak ukryto 10 vraků lodí, které byly potopeny po výbuchu sopky a jsou tak skvělou potápěčskou lokalitou. Kdo nezemřel na místě, uvařil se ve vroucím moři. Ve skutečnosti pár lidí přežilo, ale byli hodně popáleni a někteří na následky později zemřeli. Sopečný popel zahalil i slunce. Oblast zpustošená pyroklastickým oblakem pokrývala 21 km². Přežili pouze dva lidé, jeden černoch, opilec Cyparis, který byl zrovna zavřený v městské podzemní šatlavě a jeden muž, který žil na úplném okraji města. Její poslední erupce byla zaznamenána v r. 1929. Výbuch sopky Pelée téhož roku 1902 jen o několik měsíců později než výbuch, který zničil Saint-Pierre, zničil taky horské městečko Le Morne-Rouge.

Z Morne Rouge pokračujeme k začátku treku na sopku Pelée (směr Ajoupa Bouillon). Výstup na vulkán je středně obtížný. K vrcholu vedou dvě cesty, jedna je snazší, ale mnohem delší (16 km) a vede z Macouba. Lepší je se vydat na 4 km dlouhý, ale zato náročnější výstup. Tam se nejlépe dostanete právě z městečka Le Morne-Rouge, vzdáleného od Saint-Pierre 5,5 kilometrů, odkud bezproblémově, stejně jako my, vyjedete autem po silnici D39 až k úpatí Montagne Peleé ve výšce 800 m, kde se nachází parkoviště a Restaurant Le Refuge De L´Aileron. Od kostela v Le Morne-Rouge to je jen 5 km. Za pěkného počasí je odtud pěkný výhled na okolní části ostrova, na moře a je odtud vidět i vrchol sopky. Bohužel nyní je vrchol zahalen v mracích, stále krápe a fouká silný vítr. V okolí parkoviště i silnice rostou obří kaparadiny a další „pravěké rostliny“, například bromélie. Zbylých 600 m je nepříliš náročné stoupání po stezce lemované porostem bylin a keřů, z nichž mnohé pestře kvetou. Až po nejvyšší vrchol je vulkýn pokrytý bujnou vegetací. Cesta na vrchol zabere přibližně 3 hodiny (tam i zpět 4,5 - 5 hodin). Celou cestu stoupáte po příkrých svazích v blátě a po kluzkých kamenech, takže trekingová obuv je samozřejmostí. Je zde vysoká hustota vzduchu. Vrchol hory je po většinu času zahalen v mracích. Z vrcholu je impozantní výhled na značnou část ostrova. Parkoviště je plné aut. Spousta lidí sedí pod přístřeškem a váhá, zda se na trek v tomto počasí vydat. Další skupina se již vrátila a odpočívá. Jiní se teprve vrací, případně se na cestu vydávají.
V okolí sopky Peléé najdeme banánové plantáže. Již na stromě jsou kvůli ochraně banány balené do modrých igelitových pytlů.
 
Stejnou cestou se vracíme do městečka Le Morne-Rouge a odtud pokračujeme na pobřeží do města Saint Pierre. Cestou jsme se zastavili v Distillerie Depaz - Plantation de la Montagne Pelée (10 min. od města Saint-Pierre, obchod je otevřený po-pá 10-17, so 9-16, Ne zavřeno, zámek út-so 10-12:30 a 13:30-16:00, Ne a Po zavřeno, restaurace v době oběda po-ne, degustace zdarma). Jedna z nejlepších rumových palíren na ostrově. Vyrábí rum typu agrikol - značky Rhum Depaz, které získávají ocenění v mezinárodních soutěžích. Používá pouze modrou cukrovou třtinu, která obsahuje vyšší procento cukrové šťávy než jiné druhy třtiny používané při výrobě rumu. Zdejší rumy zrají ve vypálených dubových sudech nejméně 3 roky (rhum vieux), které mu dodávají barvu a chuť. Denně vyrobí na 25 000 litrů rumu. 

Místo kde se zrodila značka Depaz, La Montagne, byla původně farma založená roku 1651 prvním guvernérem ostrova, Jacquesem Duparquetem. Přiléhá k bokům sopky Pelée, proto její půda byla velmi úrodná. Původně sloužila k výrobě tabáku, indiga, chovu dobytka, následně se přešlo na výrobu cukrové třtiny. Pracovalo tady několik rodin, vč. Victora Depaz. Barely rumu se vyvážely do Evropy. Během katastrofy v roce 1902 mu zemřela celá rodina, on tehdy studoval v Bordeaux. Roku 1917 zahájil novou výrobu rumu a třtinu pěstoval na 521 ha sopečné půdy. Postavil zde zámek, kde žil se svou ženou a 11 dětmi. Byla to replika jeho rodného domu Périnelle. Je jednou z nejkrásnějších rumérií na Martiniku.
 
Dozvíte se zde o procesu výroby rumu a můžete i ochutnat. Prohlídka palírny s parním strojem na drcení třtiny je zdarma (i s průvodcem), za prohlídku zámku Château Depaz, který byl postaven v letech 1917-1922 a který obývala rodina Depaz do roku 1980 se platí vstupné 5 eur (děti do 16 let zdarma).
V informačním centru jsme si vyzvedli mapku a areál si podle ní prošli sami. Je rozlehlý a je na něm spousta zajímavostí k vidění.


Kolem dokola jsou pole s cukrovou třtinou a v pozadí moře.
Dále si můžeme prohlédnout mlýn na cukrovou třtinu Le Moulin à canne, vodní stále se otáčející kolo La Roue à augets, které ukazuje použití horské vody na Martiniku od 18. stol., voda otáčela kolem takovou silou, aby mlýn rozdrtil třtinu a extrahoval šťávu, kolo měří v průměru 7,5 m a za hodinu může rozdrtit 3 tuny třtiny.
 
La Case à Lousiette je zdobený domek, který nese jméno jedné z prvních zaměstnankyň Victora Depaz. Majitel půdy se ji za tvrdou práci odměnil tím, že mohla na této půdě hospodařit po odchodu do důchodu. Dnes Vás tady přivítá její vnučka výborným osvěžujícím sirupem PEYI nebo domácími koláčky. Akorát v sobotu je zavřeno.

Zajímavé je Musée du rhum, které je také zdarma. Najdeme tady spoustu zajímavých exponátů. Hodně strojů je vystavených i pod otevřeným nebem.
 

Najdeme tady i restauraci a samozřejmě obchod. Jeho součástí je i bar, kde můžeme degustovat spousty vzorků zdarma. Akorát se tady mačká plno lidí. Zdarma je i voda. Nakonec jsme každý koupili jednu láhev. Já 45 % Depaz Très Vieux Rhum Agricole Réserve Spéciale VOSP, 0,7 l za 19,95 eur, který získal v Paříži zlatou medaili v roce 2015 a 2016. Zraje minimálně 7 let. Dá se platit kartou. Martin zvolil sedmičku Depaz Port Cask Finish za 59,90 eur. Nejméně 8 let zraje v malých dubových sudech a potom ještě 11 měsíců v sudech po portském.

Odtud pokračujeme k usedlosti Habitation Céron (denně 9:30-17), která se nachází kousek od pláže Céron. Vstupné je nekřesťanských 8 eur. Mi se podařilo proklouznout bez placení, Martin se vrátil k autu. Usedlost byla založena v roce 1658 francouzskými kolonisty, je to jeden z nejstarších cukrovarnických domů na ostrově. Kromě cukrové třtiny pěstovali kakao nebo maniok. V roce 1930 dům po výbuchu sopky přestavěl jeho nový majitel, který v roce 1939 rozhodl zastavit výrobu cukru. Mnoho pozůstatků instalací z 18. století je viditelné. Jsou tady vyznačené naučné stezky. Roste tady kakaovník a další plodiny a okrasné rostliny a u každé jsou popisky.
  
Mimo jiné tady roste nejstarší deštný strom na Martiniku, Zamana (Samanea saman (Willd.) Merr.), starý 250 let s rozložitými větvemi. Průměr kmene je 2,5 metru. Je to druh mimózy, který pochází ze zemí tropické Ameriky (Peru a Mexika). Je to největší strom Zamana na celých Malých Antilách.

Vedle pokladny je i restauarce a toaleta. Na prohlídku stačí 30-45 minut. Je to hezké místo, ale 8 eur mi za to přijde hodně.

Památek už bylo dost, tak jsme si chtěli chvíli odpočinout. Zamířili jsme na pláž Anse Céron. Tato krásná a impozantní pláž s černým pískem leží 17 kilometrů severně od Saint-Pierre na SZ pobřeží ostrova za městem Le Prêcheur na silnici D10. Je zasazena do divoké přírody, připomínající džungli. V pozadí pláže rostou kokosové palmy a v průzračném moři leží skála, Îlet la Perle (Rocher de la Perle), oblíbená mezi potápěči a šnorchlaři. Je jednou z nejoblíbenějších a nejkrásnějších na ostrově. Klidné pobřežní vody jsou ideální pro plavání. Jen na břehu bylo dost mořských řas. Najdeme tady bar, toalety, sprchy a stoly na piknik. Parkoviště je pár metrů od pláže.
 
Na severu ostrova se rozkládají tropické deštné pralesy a hory, bystřiny, plantáže s cukrovou třtinou a banány. V porovnání s jihem je méně přístupný. Parc Naturel Régional de la Martinique je přírodní park, který zabírá značnou část území ostrova. Zahrnuje v sobě cenné přírodní lokality, především zlomky původních tropických lesů různých typů. Je to zejména ochrana zbytku tropického deštného pralesa a horského lesa a mangrovových porostů. Jsou zde pouze dvě hlavní oblasti vhodné ke koupání, jednou je právě pláž Anse Céron s černým pískem na severu pár kilometrů od sopky Montagne Peleé a druhou je Tartane v SZ části ostrova.

Když jsme se okoupali a chvíli odpočinuli, přesunuli jsme se do města Saint-Pierre, kterému se přezdívá "karibské Pompeje". Je to bývalé hlavní město Martiniku na západním pobřeží ostrova u paty sopky Montagne Pelée, kterému se pro jeho krásu přezdívalo "malá Paříž Antil" - le petit Paris des Antilles nebo taky "Paříž Západní Indie". Město bylo založeno r. 1635 jako první trvalá francouzská kolonie na Martiniku. Roku 1780 velký hurikán způsobil bouřku, kdy vlny dosahovaly 8 metrů a zaplavily město, zničily všechny domy a zabila 9 000 lidí. Výbuch sopky ráno 8. května 1902 během 30 sekund zničil celé město podruhé a bylo zmařeno 30 000 lidských životů. Město, které během chvíle zmizelo z povrchu země, se již nikdy nepodařilo obnovit do jeho původní podoby a také život se do něj vracel jen velmi pomalu. Hlavní město bylo poté přesunuto do Fort-de-France. Dnes je to ospalé, ale půvabné městečko. Nové město bylo vybudováno mezi zříceninami. Z pozůstatků dávných staveb zbylo pár zdí a schodů bývalého honosného divadla a kostela.

Zaparkovali jsme kousek od Musée volcanologique de Frank A Perret (Rue Victor Hugo 169, po-so (denně) 9-17, vstup 5 eur). Muzeum založené r. 1932 americkým vulkanologem se nachází na místě bývalé baterie Esnotz. Přiléhá k terase s krásným výhledem na Karibské moře, na město a Les maisons de commerce du Figuier. Muzeum dokládá erupci sopky Pelée roku 1902. K vidění tu jsou různé předměty posbírané z trosek po erupci a řada dobových fotek. Aktuálně je muzeum v rekonstrukci a je zavřené.

Hlavní skupina zřícenin původního města se nachází asi 100 metrů od muzea. Patří mezi ně divadlo z 18. století - Ruines du théâtre du Petit Paris, vězeňská cela Cachot de Cyparis et ancienne prison a skupina trosek v Quartier du Figuier na Rue Bouillé. Trosky jsou značené popisky ve francouzštině i angličtině. Otevřeno je 24 hodin denně a vstupné se neplatí. Vzhledem k pozdnímu odpoledni už tady není moc turistů.

Prohlídku jsme započali u Les maisons de commerce du Figuier (Quartier du Figuier), které se nachází u hlavní cesty Rue Bouillé, která podél pobřeží s výhledem na přístav. Jsou to ruiny bývalých obchodních zařízení, ve kterých bylo uloženo množství zboží, které prošlo přístavem Saint-Pierre. Částečně chráněné baterií Estnoz nebyly stěny během erupce spálené hořlavým mrakem a jsou dodnes patrné.

Tady začíná i okruh turistického vláčku Cyparis Express po městě. Nejde jen o jízdu vlakem, ale taky pěší návštěva zajímavých míst s průvodcem. Trvá to 1,5 hodiny a cena pro dospělého je poměrně vysokých 15 eur. Hold jsme v EU.

Vystoupali jsme po schodech na ulici Rue Victor Hugo. Prošli kolem muzea a zamířili k théâtre du Petit Paris. Divadlo bylo postavené v pozdním 18. století podle modelu velkého divadla v Bordeaux. Divadlo svědčí o bohatství města Saint-Pierre a jeho kulturním životě. Divadlo bylo uzavřeno v roce 1901, rok před erupcí. Zachovalo se nádherné schodiště, pozůstatky lóží a jeviště. Jinak to jsou ruiny.
   
Těsně za divadlem je zcela neporušený žalář starého vězení Cachot de Cyparis et ancienne prison (přístup z Rue de la Prison). Právě tady 4 dny po katastrofě slyšeli záchranáři zoufalé volání Cyparise a zachránili ho. Vězeň vděčí za svůj život těžkým kamenným stěnám žaláře a jeho orientaci zpět na Montagne Pelée, která ho chránila před ohnivým mrakem. Ale ty cely jsme tady našli dvě blízko sebe, takže nevím, která je ta správná.
 
Přechodem přes řeku Roxelane po mostě Pont de Pierres, jedinou stavbou, která přežila erupci, jsme se dostali do čtvrti Quartier du Fort.

Tady, mezi ruinami starého kostela a Chefferie du Génie, najdete nejúžasnější místa ve městě. Pozůstatky ulice rue Monte-au-Ciel vás určitě okouzlí, stejně jako nás. V této části města jsme v podstatě jediní turisté. Narazili jsem jen na jeden další pár. Schodiště stoupá do svahu kopce severně od města. Je lemovaná pozůstatky domů, které byly oblíbené u námořníků, přístavních dělníků a mnoha vojáků. Archeology vyčištěná ulice rue Levassor je ukázkou bývalé vysoké životní úrovně ve městě. Byla dlážděná, pouliční světla poskytovala veřejné osvětlení, široké žlaby odváděly splašky a dešťovou vodu při tropických bouřích.
  
Ze starého kostela L'église du Fort s výhledem na moře zůstala jen hromada trosek zarostlých plevelem. Základy jsou stále patrné, hlavice a obrácené sloupy svržené k zemi svědčí o síle výbuchu. Stavba byla pevná, ale přesto nepomohla mnoha věřícím, kteří se tam shromáždili, vystrašeni prvními známkami vulkanické činnosti.

Ulicí rue Levassor se dostaneme po několika metrech k ruinám koloniálního domu zdraví La Maison Coloniale de Santé postaveného v roce 1839. Bylo první psychiatrickou nemocnicí v západní Indii. Sestry svatého Pavla, které ji vedou, léčí nemocné inovativní metodou, vodoléčbou. Pacient je ponořen do vodní lázně z pramene Mont-Pelé, potom je osprchovali proudem vody ze sprchy s tryskami a pak je zavřeli do klášterních cel.
 
Naproti nemocnice jsou budovy bývalého vedoucího inženýrství La Chefferie du Génie Projet-Fontainerie - Les bureaux du Génie et des Ponts et Chaussées. Muži zodpovědní za výstavbu a údržbu civilních a vojenských prací tady měli své pokoje a uložené své vybavení. Místo bylo nedávno vykopáno archeology. Hlavní budova byla kompletně obnovena a zahradní rybníky byly vyčištěny.
   
Autem jsme porjeli kolem bílé koloniální budovy radnice Mairie de Saint-Pierre (35 Rue Caylus) a zastavili jsme poblíž La Cathédrale et le Cimetière du Mouillage - Cathédrale Notre-Dame de l´Assomption - Church of Mouillage (Rue Dupuy). Mnoho dalších obyvatel Saint-Pierre zemřelo v hořících troskách katedrály, když je při modlitbách zasáhl požár. Stavba byla v r. 1924 přestavěna identicky díky finančnímu příspěvku Victora Depaz, jediného přeživšího z rodiny a bohatého dědice rodiny, která provozovala stejnojmenné obydlí. Za katedrálou stojí velký hřbitov a kostnice, kde byly shromážděny pozůstatky obětí erupce. Kostel byl ale bohužel zavřený.

V okolí města najdeme pláže s černým pískem. Přímo ve městě je to Plage de Saint-Pierre v zálivu Anse Turin s klidným mořem, desítkami vraků lodí kousek od břehu a výhledem na Montagne Pelée na začátku pláže ze strany od FDF nebo 13 km severně Anse Bellville.

Udělali jsme na pláži pár fotek a míříme k městu Le Carbet (směrem k FDF). Tady 15. června 1502 poprvé vystoupil na ostrov Kryštof Kolumbus na své 4. cestě. Je to místo, kde začala kolonizace Martiniku. Město také inspirovalo Gauguina, aby namaloval některá ze svých nejvíce fascinujících pláten včetně "Cueillette aux mangos" nebo "La vie à Saint-Pierre". Ve městě, na Anse Turin Quartier Beauregard, najdeme dokonce Centre d´Interprétation Paul Gauguin (bývalé Musée Gauguin) otevřené út-so 9:30-17 a neděle 9:30-15 (vstupné 8 eur, s průvodcem 10 eur). Nachází se jen pár kroků od místa, kde malíř žil po dobu 5 měsíců během svého pobytu na Martiniku v roce 1887. Gauguin je nadšený přírodou a karibským životem. Muzeum se skládá z 5 malých místností a nabízí převážně reprodukce obrazů, které tady namaloval a ručně psané dopisy, které podrobně popisují jeho dojmy. Městem pouze projíždíme a zastavujeme až u pláže Plage du Carbet. Je to krásná dlouhá písečná pláž s šedým pískem, kokosovými palmami a výhledem na horu Pelée. Zaparkovali jsme u vyhlášené rybí restaurace L´Imprévu "Chez les Pêcheurs", kde do moře vybíhá molo, u kterého kotví lodě, a které slouží také k procházkám a lovu ryb. Je z něj výhled mimo jiné na Montagne Pelée.
  

Pokračujeme dále na jih. Zastavujeme se na vyhlídce nad L´Anse Marigot. V moři jsou zvláštní kameny. Několik lidí tady čeká na západ slunce.

Další zastávkou je Schoelcher, město a přímořské letovisko pojmenované po francouzském aboličním spisovateli z 19. stol. Hezký výhled na dvojvrchol sopky, která tento ostrov vytvořila. Přímo ve městě, jen pár kroků od kostela Église catholique de Schoelcher a náměstí Grand Place - Place de Schoelcher se nachází pláž Plage du Bourg de Schoelcher, která se taky nazývá Anse Case Navire (Plage de Case Navire), což je bývalé jméno města. Jedná se o pláž s bílým pískem, lemovanou kokosovými palmami, která se rozprostírá mezi 200 metrů dlouhým pontonem a skalnatým ostrohem pokrytém vegetací. Místo je využíváno i rybáři. Pravděpodobně je to nejkrásnější pláž v Schoelcheru. Auto jsme nechali hned u pláže, věci odložili na lavičku a šup do moře. Pláž je plná jak místních, tak turistů. Je znát, že je to turistické letovisko. Spousta barů, restaurací. Z mola pozorujeme západ slunce. A je tady hodně pelikánů.
  
Odjíždíme v 18:05. Za návštěvu by ještě stála Plage du PLM nazývaná taky "Plage de l'hôtel Batelière“, nejbližší pláž od města FDF u města Schoelcher (3 km severním směrem, autem 7 minut). Je to malá ale velmi oblíbená pláž, navštěvována hlavně místními nebo hosty hotelu Batelière Schoelcher. Umělá kamenná hráz chrání pláž a vytváří dojem přírodního bazénu. Nachází se tady jeden z nejznámějších plážových barů na Martiniku - Lili's (Rue des Alyzées).

Ve FDF jsme dotankovali doplna diesel (gazole) 6,27 litrů za 7,84 eur. Litr dieslu se prodává za 1,250 eur. V 18:25 jsme přijeli do půjčovny. Kontrolují stav benzínu, závady a rezervu. Pak nás odvezli na letiště k pobočce spolu s dalšími turisty.

Chytili jsme poslední autobus TCPS, ligne A v 19:03. V 19:27 vystupujeme na zastávce Maurice Bishop. V 19:35 se vracíme na loď. Dneska je deadline nalodění ve 22 hodin, protože loď vyplouvá ve 22:30. V přístavu kotví krásná velká plachetnice. Bezpečnostní RTG kontrola probíhá jen v přístavním terminálu, a na lodi už dneska ne, jak to bývalo na předchozích zastávkách. To jsme ale nevěděli. Jinak jsme si mohli koupené flašky vzít s sebou na loď. Ale odevzdali jsme je po rentgenové kontrole u „alcohol polici“, což jsme nemuseli. Měli jsme to v batohu a oni to asi nezaregistrovali. Paní zapsala do sešitu přesný obsah a k tomu vypsala doklad a my jsme dostali ústřižek. Věci nám doručí do kajuty den před vyloděním. Kdo se vyloďuje zítra na Guadeloupu, už si je mohl vzít dneska s sebou.

Zašli jsme se převléct do kajuty a zamířili dneska na bufetovou večeři. Servírovaná je dneska až ve 21:30 a nechce se nám tak dlouho čekat. Nastupuje plno nových lidí. Restaurace jsou úplně plné. Dal jsem si hovězí, lososa, vepřové, rýži, mrkev, focacciu a čaj. Načepovali jsme si vodu.

Posíláme pohledy on-line. Zjistil jsem, že už nemám vouchery do Evropy, tak kupuji 3 za 144 korun. Vrátili jsme se do kajuty. Martin si zašel ještě na pivo.

Neděle 10.2.2019 - GUADELOUPE – BASSE-TERRE

Připlutí do Point-à-Pitre (GUADELOUPE) v 8:00. Podruhé na ostrově Guadeloupe. Tentokrát hned od rána. Loď kotví ve stejném přístavu jako posledně "Centre Saint-John Perse" Cruise Terminal.

Vydali jsme se pěšky do autopůjčovny Tropic Car Sarl, kde máme rezervované auto. Dá se tam dojít pěšky přímo od lodi podél přístavního terminálu po vyznačené trase směrem k přístavišti trajektů.

Tropic Car Sarl (kancelář: Gare Maritime Internationale de Bergevin, Pointe-à-Pitre, autobusové nádraží Gare Bergevin 500 m od přístavu Terminal de Croisière, autopůjčovna se nachází za autobusovým nádražím, vedle je přístaviště trajektů L´Express des Îles a autopůjčovna Hertz, otevřeno po-so 7:30-11 a 16-18, Ne 16-18 (na dveřích má ceduli po-so 6:45-10:30, 12:30-13:15 a 16:00-17:30, neděle a svátky 16-18), tel. 0690 17 26 27, nonstop 0690 35 72 12, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , psala mi Roussi JC.

Auto kategorie A+ FIAT NEW PANDA 5 dveřové s klimatizací, manuál) - 42 eur/TTC/den (TTC znamená vč. tax). Smlouva a platba při vyzvednutí auta. Druhý řidič zdarma, neomezené km, řidič starší 23 let a držitel ŘP min. 3 roky. Pojištění auta se spoluúčastí 850 eur (snížení spoluúčasti na 140 eur za 12 eur/TTC/den. Pro řízení stačí klasický ŘP + mezinárodní ŘP.
Nedoručují auto do přístavního terminálu. Musíte si tam dojít.
Auto je nové, má najeto pouhých 1519 km a je umyté. Za půjčení auta platíme kartou. Na kreditní kartě nám zablokují i depozit 850 eur do vrácení auta. Následně to na místě odblokují. Auto musíme vrátit do 17:30, kdy zavírá.

Dneska máme v plánu prozkoumat druhou část ostrova Guadeloupe, Basse-Terre.

BASSE-TERRE - ekoturistika, poměrně hornatý, pokrytý bujnou vegetací. Napříč ostrovem vede cesta. S Grande-Terre ho spojují 2 mosty přes úžinu Rivière Salée s mangrovy. Mosty se jednou za den na krátkou dobu zvedají, aby mohly proplout větší lodě. Západní pobřeží Basse-Terre omývá klidné Karibské moře a pláže mají tmavě šedý až černý lávový písek. U břehů Basse-Terre leží Îlet Pigeon (Holubí ostrov), kde se dá výborně šnorchlovat a potápět. Ostrov proslavil J. Y. Cousteau, který ho prohlásil za jedno z nejkrásnějších míst k potápění na světě. Podél cest se nachází malé obchůdky zvané Lolo.

Míjíme Plage de Roseau - pláž na východním pobřeží se šedým lávovým pískem.

Zastavujeme se na banánové plantáži, kterých je na ostrově spousta. Nikdo tady není. Banánovníky jsou pěkně v řadách, trsy banánů jsou již na strome kvůli ochraně zabalené do modrých igelitových pytlů. Po zemi jsou natažené hadice k zavlažování. Banány se pěstují na 5-6000 hektarech. Na světě existuje 1500 druhů banánovníků, které patří do 50 odrůd. Do Evropy se vyváží odrůda Cavendish. Banánovník je největší bylina na světě, může dorůstat až do výšky 15 m.
 
Na východním pobřeží se dá navštívit i plantáž Plantation Grand Café (Belair, Capesterre Belle Eau, otevřeno 9-16:00, so+ne zavřeno ???, vstupné 12 eur) - majitel Gerard Babin - prohlídka banánové plantáže trvá 1¹/₂ -2 hodiny.

Vesnice Sainte-Marie, kde 4. listopadu 1493 přistál Kryštof Kolumbus během své druhé plavby. Stojí zde i jeho socha. Jinak tady nic není.

Jsme překvapeni stavem silnic. Široké, nové. Jezdí se perfektně. Kolem cest třtinové a banánové plantáže.

Distillerie Longueteau (Domaine du Marquisat de Sainte-Marie, Capesterre Belle Eau, po-so 9-18, ne 9-13 (15.12.-30.4.) - rodinná palírna rumu z r. 1895. Rum se vyrábí přímo ze šťávy z cukrové třtiny (ne z melasy, ze kterých se vyrábí agrikolové rumy) a je oceňován znalci po celém světě a patří mezi nejprestižnější ve Francouzských Antilách. Dnes je palírna Longueteau jediným lihovarem v Guadeloupe, který je 100% soběstačný v cukrové třtině. Jedná se o plantáže Domaine du Marquisat Sainte-Marie, která se nachází na úpatí masivu Soufrière. Setkáte se tady i s názvem „Rhumerie Karukera“, což bylo pro nás matoucí. Jak jsme se dozvěděli, Longueteau je rodinné jméno, kdežto Karukera je obchodní značka. U cesty je prodejna, kde se dá rum vyzkoušet a zakoupit.

Kolem dokola jsou třtinové plantáže. Polní cestou jsme došli k továrně, kterou si můžeme sami volně projít. Jsou tady i popisky v angličtině a vyznačená trasa. Doprovod nám dělá jeden místní pes. U jezírka tady najdeme i vilu, asi majitelů.
     
Potom se vracíme zpět do obchůdku, kde zdarma degustujeme asi 8 vzorků. A to jak bílé 1-leté rumy vyráběné z modré i červené cukrové třtiny, tak i tmavé staré rumy. Všechno to jsou agrikolové rumy. Martin si koupil sedmičku 50 % Longueteau 29 Février Rhum Blanc Agricole de la Guadeloupe, 2016 Collection za 20 eur.
  
RUM, skutečný "národní nápoj", se na Guadeloupe vyrábí již více než 300 let. Stále v provozu je pouze 9 palíren. Cukrová třtina nyní pokrývá jednu třetinu zemědělské plochy souostroví. Pěstuje se jen v severní části ostrova Grande-Terre a na Basse-Terre. Ještě v 70. letech bylo na Guadeloupu 17 cukrovarů, dnes fungují pouze dva. Sklizeň probíhá od února (března) do června. Na litr rumu je potřeba 10 kg třtiny.

Marie-Galante má 3 renomované palírny: nejstarší Bellevue, Bielle a Poisson-Père Labat. Právě tady najdeme nejlepší rum v Karibiku, který proslul už v polovině 18. století. Dalších 6 palíren je na Basse-Terre a Haute-Terre: Bologne v Basse-Terre, Montebello v Petit-Bourg, Domaine de Séverin v Sainte-Rose a Reimonenq v Sainte-Rose, Longueteau v Capsterre-Belle Eau, a Damoiseau v Moule na Grande-Terre. Všechno jsou to rodinné palírny.

- Distillerie Rhum Bologne (m. Basse-Terre, po-pá 8-13:30) - rodinná palírna od r. 1887 se nachází na plantáží cukrové třtiny staré 300 let

- Distillerie Montebello (Chemin de Montebello, Petit Bourg, po, út, čt, pá 8-17, st 8-13, so 8-12) - rodinná palírna z r. 1930, není tolik turistická, získal mnoho ocenění

Guadeloupský národní park - Parc national de la Guadeloupe - největší deštný les na Malých Antilách vznikl v roce 1989 a pokrývá 40% ostrova (173 km²). Jeho součástí je i aktivní stratovulkán La Grande Soufrière, nejvyšší hora Malých Antil (1467 m), který lze vidět z mnoha míst na ostrově. Naposledy vybuchla v roce 1976. Vrchol je často zahalený v mlze. Ročně zde spadne 5-6 metrů srážek a to díky horskému hřebenu dosahujícímu výšky přes 1400 m.n.m. Roste zde více druhů rostlin než v celé Evropě vč. velkých stromových kapradin. Naštěstí zde nejsou žádní jedovatí živočichové. K parku náleží i mořská rezervace Réserve Naturelle du Grand Cul-de-Sac Marin, která zabírá plochu 21 km² na moři a 16 km² na souši, zahrnuje i mangrovy.

Máme v plánu navštívit druhou kaskádu (2éme Chute de Carbet) z 3-stupňového vodopádu Chutes du Carbet (La Troisième chute du Carbet, Carbet Falls) - řada vodopádů na řece Grand Carbet uprostřed tropických deštných pralesů na spodních svazích sopky La Soufrière. Je to nejvyšší vodopády Malých Antil.

První a nejvyšší kaskáda padá z výšky 125 m (nejdříve ze 115 m a potom z dalších 15 m). Této kaskády dosáhnete dlouhou, strmější stezkou v nadmořské výšce 900 m po přibližně 75 minutách od 2. kaskády. Zdroj řeky Carbet se nachází další 2 km proti proudu od první kaskády, ve výšce 1300 m. V době naší návštěvy je údajně uzavřený.
Druhá kaskáda (2éme Chute de Carbet) v nadmořské výšce 660 m padá z výšky 110 m a je nejlépe a nejrychleji přístupná po dlážděné cestě za 20-30 minut od hlavního parkoviště k závěsnému (visutému) mostu s výhledem na vodopád. Cestou cca 200 schodů. Nedaleko se nachází mnoho horkých pramenů, včetně Little Paradise Hot Spring - Le bassin Paradise. Od roku 2005 je z bezpečnostních důvodů zakázán vstup až k vodopádu a k jezírku. Odtud se dá pokračovat další 4 hodiny k první kaskádě. Příjezd ze silnice D4 je aktuálně uzavřený.
Mysleli jsme si, že jsme přijeli na parkoviště, odkud se jde ke druhé kaskádě, ale omylem jsme dojeli na parkoviště, odkud se vyráží ke Třetí kaskádě. Měří pouze 20 m, zato má největší průtok vody ze všech vodopádů na Guadeloupe. Je přístupná pouze pěšky a pouze zkušenými turisty. Jak nám sdělil jeden místní průvodce, který tady přivezl nějaké turisty, tak jsme zjistili, kde vlastně jsme, a že pokud bychom se chtěli dostat ke 3. stupni, tak je nutné mít pevné boty (ne sandály) a cesta jedním směrem trvá 1 hodinu. Od něj se dá obtížně dojít ke 2. stupni.
- přístup z Capestere-Belle-Eau ve vesnici Saint-Sauveur po D3 (Route de Petit Marquisat) - 8 km
- snadná túra, 3 km, 1:20 hod. Ke druhému a třetímu se platí vstupné cca 2 eura.

Projíždíme kolem Plage de Bananier, pláže s černým pískem a kokosovými palmami na jižním pobřeží.

Cestou se nám naskýtá výhled na Îlles des Saintes.

V 11:10 přijíždíme k pláži Plage de Grande Anse (Grande Anse Beach) v Trois-Rivières. Je to nejslavnější pláž s černým lávovým pískem. Nachází se na jižním pobřeží u silnice D6 na úpatí zelené hory a je jedním z nejlepších míst k pozorování západu slunce. Ovšem na koupání to tady moc není. Jsou tady obrovské vlny. Ale je hezká. Rostou tady kokosové palmy. Je tady hodně lidí, hlavně místních, kteří si tady vyrazili na piknik. K tomu jsou tady vybudované i altány a lavičky. Dali jsme si taky svačinu. U pláže je velké parkoviště. Z pláže je výhled na ostrovy Îles des Saintes.

Pokračujeme do vesnice Vieux Fort (30 km, 30 min. jízdy po D6 od Capestere-Belle-Eau a 7 km od Fort Delgres v Basse-Terre). Zdejší vesnice na jižním pobřeží u silnice D6 a pevnost (dnes se jmenuje Fort Olive, Vieux-Fort "Stará pevnost") byly založeny roku 1635 po masakru karibských indiánů. Pěkné panoramatické výhledy. Pevnost se stala centrem tradiční výšivky - ažurování. Town clock - městské hodiny jsou nejstarší na ostrově.
Zaparkovali jsme u majáku Pointe Du Vieux Fort z r. 1955 stojící na vulkanických skalách. Nachází se na strategickém místě na jihu ostrova, kde se setkává Karibské moře s Atlantikem u kanálu Saintes Channel. Dost tady fouká a pár borců tady jezdí na prknech.
 
Dojeli jsme do Basse-Terre, které je hlavním městem, administrativním střediskem a centrem politické moci zámořského departementu Guadeloupe. Střediskem obchodu, dopravy a hospodářství je Pointe-à-Pitre na Grade-Terre. Basse-Terre bylo založeno r. 1643. Je domovem řady koloniálních budov. Zdejší přístav je malý a je používán pro pobřežní nákladní dopravu.

Dominantou města je Fort Louis Delgrès - pevnost na srázu nad říčkou Galion s nádherným výhledem. Je nejdůležitější historickou památkou hlavního města. V tehdy módním vaubanovském stylu ji nechal postavit guvernér Charles Houel. Několikrát byla přestavována. Je pojmenována na paměť bojovníka za svobodu barevných obyvatel, mulatského důstojníka Louise Delgrese. Dnes slouží jako muzem. Je to střed založení města. Přístupná je úterý - pátek 9-16:30, sobota + neděle 9:30-16:30, v pondělí je zavřeno. Vstup je zdarma ! Což nás na takto zachovalou památku mile překvapilo. U vstupu jsme dostali podrobný plánek pevnosti s popiskem v angličtině, fotkami i trasou, podle které jsme si velkou a nejzachovalejší pevnost prohlédli. Fakt to stojí zato. Navíc se z ní naskýtají pěkné výhledy na sopku Soufrière a moře. A není tady moc lidí. Jen jsme zaparkovali na blbé straně a museli jsme ji celou obejít. Až poté jsme zjistili, že je k ní příjezd i z jiné strany a je tady i parkoviště. Navigace nás bohužel dovedla na jiné parkoviště, kde jsme se trochu báli i auto ponechat bez dozoru.
       
Po prohlídce pevnosti jsme se ještě zastavili v centru města u Cathédrale Notre-Dame-de-Guadeloupe de Basse-Terre - římskokatolické katedrály z 19. století, která je národní památkou Francie. Ukrývá náhrobní desky guvernérů a významných představitelů města a kolonie. Bohužel odpoledne je zavřená. Poblíž je i místní radnice Mairie de Basse-Terre. Zajímavá je procházka po Champ d´Arbaud, velké promenádě s válečným památníkem a koloniálními budovami. Martin si v jednom stánku koupil pivo Carib za 2,50 eur. 
 
Naší další zastávkou je vesnice Vieux-Habitants založená roku 1636, která je nejstarším městem na Guadeloupe. V okolních údolích se od 18. století pěstuje káva, kakao, vanilka a keř "roucou" neboli oreláník barvířský. Dnes se zde nachází i zeleninové a banánové plantáže.

Navštěvujeme Église catholique Saint-Joseph de Vieux-Habitants - kostel sv. Josefa (Boulevard des Habissois Souverains) - nejstarší kostel na Guadeloupu z počátku 17. stol. je postaven na místě starší kaple postavené Dominikánskými bratry s kuriózně zastřešenou zvonicí, 500 m od Muséé du Café. Bohužel je zavřený. Hned u kostela je hřbitov Cimetière Vieux Habitants s barevnými hrobkami. Jsou tak natěsnány na sebe, že mezi nimi nejde téměř projít. Některé hrobky jsou fakt umělecká díla.
 
Jen o pár metrů dále, vedle místní radnice je takové hodně barevné náměstí Place de la Mairie.

V okolí vesnice najdeme kávové plantáže. Ve velkém se káva na západní polokouli začala pěstovat počátkem 18. stol. nejdříve na Antilách. První rostliny kávovníku se dostaly z Martiniku na Haiti v roce 1725, na Guadeloupe o rok později. Po zrušení otroctví v r. 1848 pěstování kávy na Guadeloupu začalo postupně upadat. Zemědělci postupně přecházeli na výnosnější pěstování banánů až v r. 1972 vývoz kávy zcela ustal. Dnes se zde vyprodukuje 1000 tun kávy, v minulosti to bylo 4x více.

Ve městě se nachází i Musée du Café (Café Chaulet) - (Le Bouchu, Vieux Habitants, denně 9-17, vstupné 6 eur vč. jedné kávy nebo čokolády) - v malém muzeu kávy se dozvíte informace o pěstování kávy v karibiku a můžete i ochutnat, třeba i horkou čokoládu se skořicí.

My jsme zamířili do kopců k Habitation La Grivelière (5 km z Vieux Habitants  po silnici D27, Vallée de la Grande Rivière, denně 9:30-17, vstupné 7 eur (prohlídka s průvodcem, káva n. džus) - velká bývalá kávová plantáž ve Vieux-Habitants založena v 17. století, byla roku 1987 klasifikována jako historický památník. Plantáž se nachází v rámci národního parku Guadeloupe, ve výšce 200 m.n.m. Jedná se o jeden z nejlépe zachovaných zemědělských statků na Malých Antillách. Najdeme tady 12 budov - panské sídlo, dozorčí dům, domy stálých dělníků, pekárnu, mlýn, pět chat pro otroky, modlitebnu. Když jsme tam konečně přijeli, občas cesta strmě klesala a stoupala, zjistili jsme, že již od září 2018 je plantáž uzavřena. Upozorňují na to cedule již ve městě a cestou, ale nějak jsme to nevnímali. Každopádně okolí je moc hezké, plné bujné zeleně, řeky, hory. Od parkoviště u plantáže začíná několik trekových stezek. Zrovna se nějací turisté vrátili.
  
V blízkém okolí se nachází ještě jedna plantáž, ale v neděle má zavřeno, takže jsme tam ani nejeli. Je to Domaine de Vanibel (Chemin De Fond Gommes, 4 km (10 min.) z Vieux Habitants, 15-17:00, ne zavřeno, prohlídky leden-duben 14:30 a 15:45, květen-prosinec 15:00, vstupné 7,50 eur) - kávová a vanilková plantáž ve Vieux-Habitants, která je stále obdělávaná. Pěstují tady i kakao, banány. Vodní mlýn. Ubytování. Na konci prohlídky káva. 3 lusky vanilky za 15 eur.

Kakaové boby jsou černým zlatem Guadeloupu. Říká se jim Mères du cacao, tedy matky kakaa. Mayové a Aztékové si jich cenili natolik, že je používali jako platidlo. Před příchodem Evropanů ale indiáni kakao požívali neoslazené, s nápadem přidat do něj cukr přišel až dobyvatel Hernando Cortéz. Do 17. stol. se konzumovalo pouze jako nápoj. Boby se trhají ručně, zrají ve stínu ostatních stromů. Potom se plod rozřízne a vyndají se z něj bílá velká semena. Následuje proces kvašení, čímž kakao získá typickou hnědou barvu. Při kvašení je hmota přikryta banánovými listy, aby se dosáhlo procesu fermentace. Potom se suší na slunci.

V této části ostrova najdete i ZOO de Guadeloupe au Parc Des Mamelles (denně 9-18, vstupné 15,50 eur) - naučná stezka, rostliny.

Vracíme se do Pointe-à-Pitre, tentokráte po silnici N1 – Route de la traverse (Vieux-Habitants - Pointe-à-Pitre 59 km a 1:10 hod. jízdy). Vede napříč ostrovem, územím národního parku. Všude kolem dokola je spousta zeleně, stromových kaparadin, které vypadají jako z pravěku. Silnice je ve výborném stavu a dá se po ní jet poměrně rychle. Několikrát během cesty nás zastihl déšť, což není v této části ostrova nic neobvyklého, jelikož okolní hory zadržují srážky. V okolí cesty je spousta parkovišť, odkud vedou různé dlouhé turistické trasy národním parkem.

Před Pointe-à-Pitre jsme dotankovali doplna za 14 eur, 10,53 litrů. Benzín stál 1,33 eur/litr.

Jelikož máme ještě relativně dost času a dneska jsme se nekoupali v moři, rozhodli jsme se ještě zajet na pláž Le Gosier. Krásné pláže a klidné moře najdeme na jižním pobřeží ostrova od Saint-François až po Le Gosier. Nicméně velmi pěkná pláž, kde není tolik lidí je v zátoce Anse du Souffleur u města Port-Louis na západním pobřeží, severně od PAP.

Le Gosier se nachází pouze 8 km od Pointe-à-Pitre. Zaparkovali jsme v 15:45 a začalo lít. Super. Čekáme v autě. Déšť netrval dlouho a zase vysvitlo slunce. Najít místo k parkování je docela problém, protože místní o víkendech tráví na plážích volnou chvíli. Navíc je to turistivké letovisko, takže i turistů je tady hodně. Najdete tady spoustu hotelů, barů, restaurací, stánků s občerstvením, … Bílá písečná pláž La Datcha je moc hezká, jen je úzká. V dohledové vzdálenosti vystupuje z moře neosídlený malý korálový ostrůvek Îlet du Gosier s bílým pískem, palmami, tyrkysovým mořem a majákem Phare du Gosier. Na ostrov se dá dostat katamaránem. Ale taky si tady hodně lidí půjčuje kajaky. Le Gosier za svůj název vděčí druhu pelikánů známých jako "Gran Gosier", které po staletí hnízdí v místních mangrovových lesích. Ze slunečného počasí jsme se neradovali dlouho. Najednou se zatáhlo a spustil se prudký déšť. Hory zmizely v mracích. Schovali jsme se pod střechu nefunkční restaurace. Jak rychle déšť přišel, tak rychle zase odešel a během pár minut bylo azuro.
    

Párkrát jsme se vykoupali a jeli zpět do autopůjčovny.

Ještě jsme zvažovali Fort fleur d´épée (Fort sword flower) - (Bas du Fort, ...) což je jedna z klíčových historických památek Guadeloupu. Pevnost z poloviny 18. století se nachází vysoko nad městem. Kdysi hrála důležitou roli v sedmileté válce mezi Francií a Velkou Británií, nyní slouží k pořádání dočasných uměleckých výstav. Nádherný výhled na Îlet du Gosier.

V půjčovně jsme v 17 hodin. Zběžně si zkontrolovali auto. Najezdili jsme 178 km. Sami si ho umyjí, povysávají. Odblokovali nám na kartě blokovaný depozit. Pěšky jsme se vrátili na loď. Při nástupu na loď odhalili při rentgenové kontrole v Martinově batohu láhev rumu, a musíme ji opět odložit do úschovy do doby vylodění. Opět dostáváme kontrolní lístek o zaevidování.

Zašli jsme do bufetové restaurace na pizzu, hranolky, cheesburger. Ten je fakt moc dobrý, jako od McDonaldu. Po osprchování jsme zamířili do Sport baru.
Sports & Bowling Diner (paluba 7, 16:00-0:00) - Ten-pin bowling (2 malé bowlingové dráhy), živé sportovní přenosy na velkoplošných obrazovkách, snack bar nabízející hamburgery, hot-dogy (American finger food).
A do sousedního The Green Sax Jazz Bar (paluba 7, 17:30-01:300) - 235 m², 106 míst k sezení, originální koktejly, jazz bar, večer živá hudba a tanec, používá se také pro lekce tance a karaoke. K pivu i jinému pití automaticky nosí talířek s olivami, chipsy a oříšky.


Další pivo jsme si dali v Safari Lounge (paluba 7 na zadní straně lodi, 17:30-01:30) - velký bar a salónek o ploše 800 m² pro 295 lidí má pódium a taneční parket, kde probíhají různá představení, tematické večírky, koktejlové recepce, navozuje etnickou atmosféru díky kobercům s motivy leopardí kůže. Každý večer je tady živé vystoupení.
  
Vyplouváme v 19 hodin. Na 21 hodin jdeme na večeři do restaurace Arabesque. Jako předkrm jsme si dali parmskou šunku, k tomu byly hrušky a zkaramelizované ořechy. Jako hlavní chod telecí maso s bramborovou kaší, houbami a jablkem. Martin si dal rizoto čtyř sýrů s pistáciemi a jako dezert vanilkovou zmrzlinu a k tomu pistácie. Já kokosový dort s pistáciemi a malinový coulis. Našemu číšníkovi jsme dali dýško 10 eur za vše co pro nás dělá a kolik nám ušetřil peněz. Dává nám zdarma vody, vína, piva, … Když máte štěstí na číšníka, je to super.

    
Ve 22:15 se vracíme na pokoj.

Pondělí 11.2.2019 - BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY - ostrovy TORTOLA a BEEF 

Od 8 hodin snídáme v bufetové restauraci. V 9:15 připlouváme do Road Town na ostrově TORTOLA (BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY). Venku prší a je zataženo. Loď kotví v přístavu Road Town Cruise Ship Pier (Tortola Cruise Ship Pier, Tortola Pier Park). Výletní lodě kotví buď přímo v Cruise Pier v Road Town nebo na moři blízko pobřeží a na břeh turisty dopraví pomocí tendrů - k přístavišti Road Town Ferry Terminal, který prioritně slouží místním trajektům a nachází se blíž k centru města. Současně tady mohou kotvit 2 velké výletní lodě. My kotvíme přímo u mola v přístavišti.

Tortola Pier Park je rozlehlé plavební a nákupní centrum v koloniálním stylu v srdci krásného ostrova Tortola na Britských Panenských ostrovech s malebným přístavem, kde kotví výletní lodě. Návštěvnické centrum funguje od 8:30 do 18 hodin. K dispozici je WiFi, toalety, bankomat, parkoviště. Jsou tady obchody, restaurace a další služby pro turisty včetně 3 půjčoven aut.

Ven z lodě pouští v 9:40.

Na 10 hodin jsme měli objednané auto opět přes Caribbean Rentals, nevíme, z jaké půjčovny, ale kancelář mají mít na Beef Island Airport 12,5 km od přístavu lodí. Zvolili jsme auto kategorie FULLSIZE SUV (Suzuki Grand Vitara nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač). Po slevě Caribbean Rentals 56,88 USD/den (65 USD/den+taxy 0 USD a sleva 8,13 USD). Neomezené km a doručení auta do přístavu zdarma. Pro řízení na ostrově stačí klasický ŘP. Auto pochopitelně na nás nečeká. Voláme do CR, prý do 10 minut auto přivezou a budou čekat s cedulí s našim jménem. Nikdo. Voláme znova. Operátorka nám dala SPZ toho auta, které už tady údajně stojí. Prošli jsme všechna parkoviště, aut jak nasraných, ale naše nikde, s cedulí tady taky nikdo není. Stále voláme a dohadujeme se, řveme. Zbytečně. Ztrácíme jen čas. Opět chceme rezervaci zrušit a vrátit peníze. Stejná pohádka, zrušit můžete, ale peníze nevrátíme, auto tam na Vás čeká. Ale kde??? To je fakt masakr. S takovými službami jsem se dlouho nesetkal. Tu půjčovnu by měli zrušit a nikdo by si od nich neměl již nic půjčovat. 2 hodiny se nic neděje. Mezitím už všechny autobusy, minibusy s turisty odjeli, i lidé co si půjčovali auta, motorky, čtyřkolky. Jen my tady furt trčíme místo toho, abychom se už váleli někde na pěkných plážích, kterých je na ostrově hodně. Už nás to fakt přestává bavit a víme, že je to zbytečné, že s nimi nikdy nic nevyřešíme. A operátorka je stále ta stejná, neschopná. Podle mě to dělají naschvál. Vyberou od lidí peníze, auto nedodají, peníze nevrátí. Odmítá nám dát i telefon na autopůjčovnu případně na řidiče, který by tady měl s autem čekat. A náš telefon půjčovně taky prý nemůže dát, abychom se s nimi mohli spojit. To je záměr.
Už toho máme plné zuby. Prošli jsme všechny 3 autopůjčovny v přístavu. Avis chce 105 USD, další půjčovna 110 USD, auto s řidičem na 2 hodiny nabízejí za 120 USD, výlet kolem ostrova na 3 hodiny v dobytčácích za 25 USD/os. Nakonec jsme si vybrali půjčovnu Aaron Rental´s LTD, P.O. Box 4248, Road Town, Tortola, Tel. 284-494-8917 (pobočka ve městě), 284-499-8917 (pobočka v Tortola Pier Park). Půjčují jeep wrangler za 75 USD/den. Je to auto 4x4 v automatu se sundávací střechou. Zvláštní bylo, že volant máme vlevo a jezdí se taky vlevo.

Nechtějí po náš žádný depozit ani platební kartu jako jistinu. Jen spoluúčast je 1500 USD. Auto je špinavé, uvnitř plno písku. Nijak to neřeší. Ve 12 hodin konečně odjíždíme. Masakr. Auto musíme vrátit do 17:00, protože Amanda v 17 zavírá a přebíhá ještě do druhé pobočky, kterou mají nedaleko. Nalodění je dneska v 18 hodin. Moc času teda nemáme, ale zvládli jsme všechno, co jsme chtěli. Ostrov není tak velký, ale i tak to dá zabrat. 

BRITSKÉ PANENSKÉ OSTROVY (British Virgin Islands)

Britské Panenské ostrovy (BVI) jsou Zámořské území Spojeného království (je však autonomní a nepatří tak do EU) sestávající z více než 50 ostrovů souostroví Panenské ostrovy. Panenské ostrovy je souostroví v Karibském moři v severní části Malých Antil o rozloze 495 km². Dělí se na Britské Panenské ostrovy a Americké Panenské ostrovy. Původně nazvány Kolumbem Santa Ursula (svatá Voršila) a Las Once Mil Virgines (11 000 panen). V roce 1917 byly přejmenovány na Panenské ostrovy.

Britské Panenské ostrovy náležející k Závětrným ostrovům zahrnují přes 50 malých karibských ostrovů, z nichž 15 stále obydlených ostrovů je situováno na západě v sousedství Amerických Panenských ostrovů. Na severu ostrovů leží Atlantský oceán a na jihu Karibské moře. Na to, že je to Atlantik, tak moře je teplé a průzračné. Jsem mile překvapený. Kromě čtyř hlavních ostrovů Tortola, Virgin Gorda, Anegada a Jost Van Dyke jsou obydleny i další ostrovy: Beef Island, Cooper Island, Ginger Island, Great Camanoe, Great Thatch, Guana Island, Mosquito Island, Necker Island, Norman Island, Peter Island, Salt Island. Britské Panenské ostrovy jsou ve světě známé spíš jako „bívíaj“ podle oficiálně užívané zkratky BVI (British Virgin Islands).

Americké Panenské ostrovy (United States Virgin Islands) jsou skupinka ostrovů v Karibském moři, které jsou nezačleněným územím Spojených států amerických. Tyto ostrovy jsou geograficky součástí Panenských ostrovů. Americké Panenské ostrovy sestávají ze tří hlavních ostrovů: Sv. Tomáše s hl. městem Charlotte Amalie, Sv. Jana a St. Croix (Sv. Kříže). Je to jediné místo ve Spojených státech, kde se jezdí vlevo.

BVI mají rozlohu 153 km². Hlavním a zároveň největším městem je Road Town na ostrově Tortola. Nejvyšší horou je Mount Sage (521 m n. m.). Žije zde kolem 22 tis. obyvatel. Úředním jazykem je angličtina, místní používají místní kreolskou angličtinu. Jsou známé hlavně kvůli nádherným bílým plážím a čistému moři.

Historie: Ostrovy byly osídleny kolem roku 100 př. n. l. jihoamerickým indiánským kmenem Aravaků. V 15. století byli vytlačení agresivnějším kmenem Karibů, kmenem z Malých Antil, po kterém je Karibské moře pojmenováno. V roce 1493 objevil ostrovy pro Evropu na své druhé výpravě Kryštof Kolumbus a pojmenoval je Santa Ursula y Las Once Mil Vírgenes, v překladu Sv. Uršula (Voršila) a 11 000 panen. Španělsko na počátku 16. století začalo na ostrově Virgin Gorda těžit měď. V následných letech o vliv v oblasti bojovala Británie, Nizozemsko, Francie, Španělsko a Dánsko. Během této doby byla populace domorodých indiánů zdecimována. Nizozemsko v roce 1648 na ostrově Tortola založilo stálé osídlení. V roce 1672 zabrali ostrov Angličané, následně v roce 1860 i ostrovy Anegada a Virgin Gorda. V období 1672–1733 získalo Dánsko kontrolu nad sousedními ostrovy Sv. Tomáš, Sv. Jan a St. Croix.
Ostrovy byly pro svou polohu považovány za strategické. S pěstováním cukrové třtiny, kterou Britové na ostrovy dovezli, byly i ekonomicky soběstačné. Kvůli plantážím byli dováženi z Afriky otroci. V roce 1917 odkoupily za 17 milionů dolarů Spojené státy od Dánska ostrovy Sv. Jan, Sv. Tomáš a St. Croix a přejmenovaly je na Americké Panenské ostrovy. Následně Britové přejmenovali ostrovy na Britské Panenské ostrovy. Britské Panenské ostrovy byly spravovány jako součást kolonie Závětrných ostrovů nebo spolu se Sv. Kryštofem a Nevisem s administrátorem zastupujícím britskou vládu na ostrovech. Samostatnou kolonií se staly ostrovy v roce 1960 a v roce 1967 získaly širší autonomii. Od 60. let 20. století se ekonomika odpoutávala od tradiční zemědělské výroby směrem k ekonomice založené na turistice a finančních službách. Dnes jsou jednou z nejbohatších oblastí Karibiku zejména díky statusu tzv. daňového ráje. Jde taky o jedno z nejdražších míst v Karibiku.

Kdy vyrazit: Díky tropickému klimatu se na ostrově Tortola teploty pohybují celoročně mezi 24 a 30°C. Období sucha trvá od prosince do května, období dešťů od června do listopadu, ale srážek není hodně, takže můžete navštívit ostrovy i v období dešťů.

Co ochutnat:

The Painkiller - koktejl typický pro Britské Panenské ostrovy vyrobený z tmavého rumu, kokosové smetany, ananasu, pomerančového džusu a špetky muškátového oříšku.

Vízum: Čeští občané nepotřebují vízum pro pobyt na BVI, který nepřesahuje 30 dnů. Platnost pasu musí být minimálně o 90 dnů delší, než je předpokládaná doba pobytu. V pasu je třeba mít minimálně jednu volnou stránku na příslušná imigrační razítka.

Měna: USD přesto, že jde o britské teritorium, 1 USD = cca 23 Kč. Bankomaty najdete v hlavním městě. Na mnoha místech lze platit kartou.

Doprava po ostrově:

- půjčení auta: auto nebo skútr je ideálním prostředkem pro poznávání hlavního ostrova. Ostrov je malý. Benzín je levnější než u nás (3-4 USD/galon což je cca 3,8 litru). Jezdí se vlevo. Pro řízení stačí klasický ŘP.

- autobusy: veřejná doprava neexistuje, dopravu po ostrově zajišťují dodávky nebo velké upravené pick-upy s lavicí na sezení a plachtou, tzv. "safaris". Ale nejezdí moc často a jízdní řády neexistují.

- taxi: Taxíky jsou dost drahé, ale mají fixní sazby, a tak není třeba, ani to není možné, domlouvat cenu. Platí se podle počtu cestujících a někdy i podle počtu zavazadel.

- stopování (thumb): běžný způsob přepravy během dne

Užitečné webové stránky:

http://www.bvitourism.com/
http://www.bviwelcome.com/index.php

TORTOLA je největším ostrovem Britských Panenských ostrovů (55,7 km²), na délku měří 19 km a na šířku 5 km. Leží 96 km východně od Portorika. Je to hornatý ostrov zformován vulkanickou činností. Nejvyšším bodem ostrova je vrchol Mount Sage měřící 521 metrů. Tortola je proslulá svými překrásnými plážemi, které se nachází hlavně na severním pobřeží, např. Apple Bay, Brewer´s Bay, Elizabeth Beach, Josiah´s Bay Beach, Long Bay Beach, Lambert Beach, Smuggler´s Cove nebo Cane Garden Bay, které nabízejí skvělé podmínky pro plavání, šnorchlování. Na své si přijdou také potápěči nebo příznivci rybaření. Všechny pláže na BVI jsou veřejné.

Hlavní město Road Town si necháváme na konec, pokud zbude čas.

Jedeme po Sir Frances Drake Hwy k Fort Recovery, která se nachází 11 km od Road Town. Pevnost v historických dokumentech často označovaná jako Tower Fort byla postavená v blízkosti moře r. 1648 holandským kolonistou. Má věžovou strukturu a najdeme ji na pláži vedle hotelu Fort Recovery Beachfront Villas & Suites. Nikde nikdo. Jen věž, čisté moře a v moři pár pelikánů. Je odtud pěkný výhled na West End ostrova Tortola a na ostrov St. John.
  
Nedaleko odtud leží Soper´s Hole, krásný přístav ve West Endu na Frenchmans Cay. Je to místo přistání prvních Evropanů. Je obklopen horami a nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na ostrově. Je to skvělé místo pro nakupování a chutnou večeři. Je tady velká marina a spousta jachet a katamaránů.
   
Už se chceme smočit v moři, a tak naše další kroky, nebo spíš kilometry míří do zálivu Smuggler’s Cove, který leží 15,5 km od přístavu v Road Town na západním cípu ostrova Tortola. Dostupná je lodí nebo autem ze silnice Rte 1. Rte 1 od Soper´s Hole vedoucí k zátoce je na mapě označena žlutou barvou. Ovšem cesta vedoucí podél pobřeží je hrůza, a přes vnitrozemí ještě horší. Ovšem výhledy ze silnice jsou moc pěkné. Nejdříve se škrábeme do prudkého kopce. Pak jedeme po hrbolaté prašné nezpevněné cestě. Samý retardér. Málem to z nás duši vytřáslo. Naštěstí potom už je zase dobrá asfaltová. Ale stálo to za to.

Smuggler’s Cove je fakt nádherná a určitě stojí za návštěvu. Záliv má délku 1,6 km a je lemovaný bělostným pískem a kokosovými palmami. Místo je vyhledáváno především příznivci šnorchlování, můžete sledovat mořské želvy. Voda je klidná, čistá a teplá. Jen je trochu horší vstup do moře, protože jsou na kraji kameny. Ale dál už písek a občas mezi tím korály. Je tady bar i restaurace. Dá se autem dojet až k pláži. Je tady i parkoviště. A poměrně dost turistů, hlavně z naší lodě. To vždycky poznáme podle oranžových plážových osušek, které máme na lodi. K pronájmu jsou slunečníky a lehátka.


Párkrát jsme se okoupali a pokračujeme po pobřežní silnici. Projíždíme kolem Long Bay Beach West End, což je dlouhá písečná pláž s palmami na západním konci ostrova. Je snadno přístupná, má dobré podmínky pro plavání. K dispozici je několik restaurací a barů. Západní část pláže je klidnější a ideální pro plavání. Jinak tady byly i dost velké vlny. Východní část je lemovaná resortem a penziony. Uděli jsme jen fotky z několika vyhlídek, například od baru Bananakeet a pokračujeme dál.
 
Od Stoutt´s Lookout Bar, také přímo na silnici Rte 1, ja pro změnu krásný výhled na Cane Garden Bay.
 
Zastavili jsme v zátoce Cane Garden Bay na severním pobřeží Tortoly cca 10 km od přístavu s řadou barů a restaurací, ale hlavně nádhernou pláží Cane Garden Bay Beach s průzračným mořem. Pláž má tvar půlměsíce s mírně svažitým povrchem a je chráněna proti silným větrům. Je nejoblíbenější a nejnavštěvovanější. Zaparkovali jsme přímo u pláže, naproti je palírna rumu. Pláž je písečná, je na ni hodně lehátek a slunečníků. Ovšem v místě, kde jsme zaparkovali my jsme jen my a pelikáni.
 
Když jsme se okoupali zamíříli jsme do Callwood Rum Distillery (po-pá 8-17, so 10-16, stačí 15-30 min.), historické palírny rumu v Cane Garden Bay, která připomíná spíše technickou památku. Nabízí prohlídku, muzeum a degustaci. Když chcete uvnitř fotit, tak musíte zaplatit 2 USD nebo si koupit láhev rumu. Na to jim kašleme. Martin si za dolar koupil degustaci 4 vzroků. Jeden 4 letý, jeden tmavý 10 letý, bílý, sladší, spiced rum, který chutná jako Captain Morgan. Ale obecně nám nechutnal ani jeden. 
Produkty: White Cane Rum, Orginial Four Year Old Cane Rum, Ten Year Old Cane Rum, The Ladies Rum "Panty Remover", Spiced Rum.
Původní kotel stále funguje a vyrábí rum, který je potom uložen v původních sudech. Starý strážný dům (Old Guard House) je taky neporušený a byl přeměněn na uměleckou galerii a obchod se suvenýry.
   
Měli jsme v plánu navštívit i Sage Mountain National Park (vstupné 3 USD), který se nachází uprostřed ostrova Tortola. Najdeme tady nejvyšší vrchol celých Panenských ostrovů - sopku Mount Sage (521 m n. m.). Ale jelikož nás tak zdrželo půjčení auta, tak jsme tento park museli z programu vypustit. Ale pokud budete mít dost času, mohl by stát za to. Park založený r. 1964 jako první NP na BVI se rozkládá na ploše 37 ha. Důvodem založení parku byla ochrana původního deštného pralesa pokrývajícího celý ostrov. Průměrná nadmořská výška parku je 300 m. Příjezd z hlavního města je po silnici Jeo Hill Rd., dále Leonards Rd. a potom vlevo na Ridge Rd., která vede k parkovišti. Hlavní vstup do parku je 5 minut chůze od parkoviště na konci nezpevněné cesty, která vede přes soukromý pozemek. Na prohlídku stačí cca 1,5 hodiny a sandály.
V parku se nachází naučná stezka, která návštěvníky seznamuje s rostlinami typickými pro prales a 12 dobře značených turistických tras se smyčkami, které vytváří kruhovou trasu. Z parku se naskýtá výhled na severní pobřeží a věž, která poskytuje malebné výhledy na Jost Van Dyke, Tobagoes, Sandy Cay, severní pobřeží a St. Thomas.
Joseph R. O´Neal Trail vede na vrchol a je z ní výhled na Sir Francis Drake Channel a odlehlých ostrovů od Virgin Gordy po Saint Jihn´s.
Mahogany Forest Trail, která vede až k vrcholu hory Mt. Sage, založil Joseph Reynold O' Neal, zakladatel a první předseda National Park Trust.
Nejlépe zachovalá lesní oblast je viditelná z trasy Henry Adams Loop Trail, která zahrnuje i schody.
Central Trail známá taky jako Rainforest Trail, je lemovaná North Trail a South Trail.

My pokračujeme z Cane Garden Bay po Ridge Road. Úzká strmá silnice s ostrými zatáčkami se vine podél vrcholů, které tvoří páteř ostrova. Ze silnice se naskýtají pěkné výhledy na Tortolu i další Panenské ostrovy.

Vyjeli jsme až ke Sky World Food Theatre Restaurant (Ridge Road, Greenbank), kde se nachází vyhlídková plošina s výhledem na všechny strany. Vedle parkoviště se nachází Briercliffe-Davis Observatory.

Pokračujeme po Ridge Rd. V jednom úseku si můžete na zdech podél silnice všimnout Fahie Hill Murals. Nástěnné malby z r. 2001 zobrazují scény každodenního života z historie Tortoly.

O kousek dál je další vyhlídka Fort Hill - Long Trench (Cruise Pier Lookout), odkud je vidět naše loď kotvící v přístavu.

Ze silnice se naskýtají nádherné výhledy. A dole se ukrývají různé zátoky a pláže.

Brewer´s Bay je zátoka s jedinou pláží na ostrově, jejíž písek nemá bílou barvu, ale tmavě zlatou. Moře je klidné a nabízí příležitost ke šnorchlování přímo od břehu. Kolem Vás se budou potápět pelikáni při lovu ryb. Zátoku obklopují dramatické kopce. Severovýchodní enkláva je protkána bludištěm stezek, které vedou přes "Netopýří jeskyni" The Bat Cave a kolem spousty nádherných vyhlídek jako z titulní strany National Geographic. 

Shark Bay National Park - první pobřežní park na severním břehu Tortoly založený r. 1999 má rozlohu 18 akrů. Vstup do parku je 10 minut chůze od ulice Brewer's Bay Road. Rozkládá se mezi zátokami Brewer´s Bay na západě a Rough Point na východě, od horského hřbetu Anderson Point až k zálivu na úpatí Mount Healthy Ghut. Shark Bay je formovaná bouřlivými vodami Atlantiku. Záliv přitahuje mořské ptáky, tereje žlutonohé, pelikány hnědé, rybáky rajské, racky atlantické a fregatky vznešené. Na vrcholu je obrovský jeskynní balvan, známý místně jako Bat Cave, protože v minulosti tady hnízdili netopýři. Pohledy z jeskyně nabízí výhled na Atlantik. Na skalnatých svazích podél stezky se drží orchideje a palmy.

Rozhodli jsme se zajet k Rogues Bay Beach známé taky jako Lava Flow Beach. Údajně to je jedna z nejkrásnějších pláží Tortoly. Patří taky mezi nejklidnější. Ovšem sjezd k ní byl šílený. Sklon silnice byl minimálně 50 %. Na pláži není žádné zázemí. A pak zase výjezd. Měli jsme strach, že to ani to naše auto 4x4 nezvládne. Fuj.

K dalším plážím už nezajíždíme, protože by to bylo podobné. Vidíme je pouze ze silnice.

Josiah´s Bay Beach se nachází na východním konci ostrova (East End). Dlouhá pláž s jemným bílým pískem, ideální pro opalování i surfaře. Ale pozor, v rozích pláže bývají silné spodní proudy. Je tady plážový bar.

Poblíž zálivu Josiah´s Bay objevíte i starý plantážní dům Josiah's Bay Plantation, který byl obnoven z ruin. Mezi polovinami 18. a 19. století pokrývaly plantáže cukrové třtiny svahy BVI. Většina z nich je nyní úplně zničena. Výjimkou je Josiah's Bay Plantation, kterou obnovil její majitel Freddie Freeman. V areálu jsou čtyři samostatné budovy. Největší je prastarý Great House, který se v podstatě moc nezměnil a uvnitř se nachází umělecká galerie. Původní kuchařský dům byl přestavěn na dům, kde zrál rum (palírna rumu tady vznikla na začátku 20. stol.) a nyní je opět kuchyní pro restauraci Secret Garden. K dispozici jsou další dvě malé budovy v zadní části. Jeden z nich byl původně lázeňský dům, účel druhého není znám. V areálu je původní kamenná a cihlová pec, a jáma, kde se k vaření používaly kotle, které mají průměr přes 2 metry a stále jsou tady k vidění. Při návštěvě plantáže je možné vidět originální zařízení včetně měděných hrnců, parního stroje a mlýnu, které jsou vystaveny na rozsáhlém zeleném trávníku. Palírna byla v plném provozu až do 60. let.

Elizabeth Beach známá také jako Lambert Bay je jedna z nejširších pláží na Tortole. Nabízí bílý písek, palmy a krásné výhledy.

V 16 hodin jsme přijeli k pláži Long Bay Beach East End na ostrově Beef Island jen pár minut od letiště. Beef Island je od Tortoly oddělený mostem Queen Elizabeth Bridge. Je to dlouhý, zakřivený úsek pláže, který je jedním z osamělejších a málo využívaných pláží. Není tady k dispozici žádné vybavení. Jsme tady úplně sami. Parkujeme až u pláže. Písek je bílý, moře má tyrkysovou barvu. Vzadu jsou lehátka a slunečníky, ale my jsme zůstali na kraji pláže. Je tady klid a pláž je moc hezká.
 
Pozorujeme startující a přistávající letadla. Ale většinou jsou menší. Nad pláží se nachází pěkné vilky.


V 16:25 tankujeme benzín za 15 USD (4,286 galonů).

Brandywine Bay Beach na Blackburn Hwy je nedávno uměle vytvořená pláž, a je jedinou pláží na jižním pobřeží ostrova. Nemáme ale už na ni čas. Míříme do přístavu, abychom stihli do 17 hodin vrátit auto. Paní nic nekontroluje. Vzala si jen klíče. Na hlavní město nám moc času nezbývá. Takže jen v cuku letu.

ROAD TOWN je hlavním městem Britských Panenských ostrovů a leží na jižním pobřeží ostrova Tortola v Karibském moři v zálivu Baughers Bay. Město je jedním z nejdůležitějších jachtařských center Karibiku a oblíbeným přístavem výletních lodí.

St. William's Catholic Church (Main Street) - současná stavba je z r. 1999

St. George's Anglican Church (Main Street) a hned vedle stojí H.M. Prison - Her Majesty´s Prison (po-pá 8:30-14:30, prohlídky s průvodcem v 9,11 a 13:00 trvají hodinu, vstupné 5 USD). Vězení na Main Street postavené v roce 1774 je nejstarší stavbou ve městě, fungovalo do r. 1995.
 
Main Street je hlavní nákupní ulice s několika historickými památkami a barevnými dřevěnými domky.

Britannic Hall známá také jako Cockroach Hall (Main Street) - tato historická budova postavena na skále v roce 1910 byla místem lékařské ordinace, dnes tady sídlí Smith's Gore Real Estate. Dvoupodlažní budova s karmínovou fasádou a velkým bílým balkonem. 

Náměstí Sir Olva Georges Plaza bylo místem obchodování v letech 1940-60. V současné době je celé uzavřené a je v rekonstrukci. Okolní budovy včetně Old Government House Museum (po-pá 9-15, vstupné 5 USD) jsou zničené po hurikánech Irma a Maria, které ostrov zasáhly na podzim roku 2017. Muzeum je nyní uzavřeno a v rekonstrukci. Bývalé sídlo guvernéra nyní slouží jako muzeum a je vybavené dobovým nábytkem i předměty, které se vážou k historii ostrovů. Budovu střeží dva kanony s hlavněmi namířenými do přístavu. Původní stavba z roku 1899 byla zničena hurikánem v roce 1924. Současná stavba byla postavena na stejném místě v letech 1925-26 a byla domovem komisařů, prezidentů, správců a guvernérů až do roku 1996, kdy byla považována za nevhodnou a byla zpřístupněna veřejnosti.

Virgin Island Folk Museum - Museum Historical Society Folk (Pickenin Rd., Main Street) - lidové muzeum sídlí v Penn House nedaleko Old Post Office (pol. 19. stol.) a Sir Olva Georges Plaza, které je naproti pošty. Penn House byl domovem Joseph Wilfred Penn, stavitele lodí, který si v roce 1911 postavil svůj rodinný dům.  Dům je postavený v tradičním západoindickém architektonickém slohu a je příkladem mnoha jednopodlažních a dvoupodlažních kamenných a dřevěných budov, které lemovaly Main Street. K vidění jsou zde indiánské památky, různé předměty, které byly vytaženy z vraku lodi Rhone. Muzeum bylo původně umístěno v dřevěném domě z 19. století na Main Street, v němž nyní sídlí Abbott House. Muzeum se později přesunulo na svou současnou adresu.

Více jsme toho bohužel nestihli. Ale ještě můžete ve městě navštívit 1780 Lower Estate Sugar Works (Station Ave., po-pá 9-16), postavenou otroky McClevertyho. Cukr se tady vyráběl až do 40. let minulého století. Vláda přidala jednopatrovou budovu před Magazine a nainstalovala stroje do továrny na bavlnu Cotton Factory. Odbor zemědělství řídil komplex, dohlížel na výrobu cukru a vyzrňování a lisování bavlny. V roce 1904 se lisovalo 560 kg bavlny a v roce 1912 to bylo 2340 kg. Taky se zde vyráběla citrónová šťáva.

Nevelká ale hezká botanická zahrada Joseph Reynold O´Neal Botanical Garden (Botanic Rd., denně 8-16) otevřená r. 1988 se nachází v pěší vzdálenosti od přístavu (30 min.). Na prohlídku stačí 1 hodina. Jedná se o zahradu s malebnými výhledy, exotickou květenou a ptáky, palmami, kapradinami, orchidejemi, jezírky, čínským dřevěným mostem, umělým vodopádem vedle velkého stromu banyánu.

A místní delfinárium Dolphin Discovery Tortola nabízí i plavání s delfíny.

V 17:35 jsme zpátky v přístavišti v Tortola Pier Park (viz. výše). Je tady 10 minut zdarma wifi, ale signál je hrozně slabý. Takže v podstatě nepoužitelný. V jednom z barů si Martin dal malé lahvové pivo President za 4 USD, asi místní, abychom mohli využít jejich wifi zdarma. Naloďujeme se v 17:55, ale nejsme poslední, ještě pár lidí jde společně s námi. Dneska vyplouváme v 18:30.
 
Zašli jsme do kajuty se osprchovat, převléct a od 18 do 18:45 je opět v barech na 5, 6 a 7 palubě večer s kapitánem, kde podávají drinky zdarma. Je to pro nové cestující, ale samozřejmě toho může využít kdokoliv, nikdo to nekontroluje. Takže jsme si dali různé nápoje. V The Green Sax baru podávají suché Martinni s olivou, Prosecco a další + nealko nápoje. Na stolech jsou oříšky, olivy a chipsy. Ve Sport baru si Martin dal piva, já džus a dal nám i láhev vody. Číšník jménem Pandu Kamarpant, je z města Goa v Indii. Dal nám na sebe kontakt ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ), kdybychom jeli do Goa, tak že jeho rodina pronajímá apartmán na Palolem Beach. Martin mu dal dýško 5 USD. Zato, že mu dává často čepované pivo zdarma.

Dneska je zase gala večeře. Na 21 hodin jdeme do restaurace Arabesque. Já jsem vyzkoušel 3 předkrmy: losos, listové těsto plněné houbami a kuřecím masem a 3 košíčky, každý s jinou sýrovou náplní. Jako hlavní chod kachní prsa. Martin si dal cibulačku, rizoto a dezert Alaska se 3 druhy zmrzliny.
     
Ve 22:30 se vracíme do kajuty. Stevard vždycky během večeře rozestele postele, znovu uklidí koupelnu, vymění ručníky včetně plážových a nechá na posteli palubní noviny s informacemi na další den. Tam se dozvíme vše potřebné. Je dobré je sledovat.

Úterý 12.2.2019 - SVATÝ MARTIN

V 7:30 připlouváme do města Philipsburg na ostrově Svatý Martin, konkrétně v jeho holandské části Sint Maarten. Zrovna snídáme v bufetové restauraci.
Přístaviště Cruise Ship Port - Cruise Ship Terminal - Dr. A.C. Wathey Pier & Port Facility (Juancho Yrausquin Boulevard) zahrnuje 2 přístavní mola a množství duty free shopů. Je tady taky místo pro taxíky a mini busy pořádající exkurze po ostrově. Nachází se 20 minut chůze od centra města. Mezi loděmi a přístavními bránami jezdí shuttle - mini vláček. Jezdí odtud i vodní taxi k Bobby´s Marina, Town Pier v centru města zastavuje i na pláži Great Beach. Cena za 1 jízdu je 5 USD nebo celodenní za 7 USD. Můžou tady kotvit vždy dvě výletní lodě. Ostatní lodě musí kotvit na moři blízko pobřeží a na břeh turisty dopraví pomocí tendrů.
    

Na dnešní den máme rezervované auto u Rodael Car Rental N.V. (kancelář: GoldFinch Road 2 - Point Blanche (Gold Finch Rd #17), tel.  +1-721-559-8891 (mobil) / +1-721-542-5155 (tel.), manager Elton Jacobus, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Auto máme nakonec opět rezervované přes Caribbean Rentals, protože nám ho nabídli o něco levněji, než když jsem si předtím dopisoval přímo s manažerem půjčovny. Taky jsem si předtím ověřil, že rezervace platí. Máme zamluvené auto kategorie COMPACT (Mitsubishi Mirage nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač). Po slevě Caribbean Rentals 35 USD/den (40 USD/den+taxy 0 USD a sleva 5 USD). Neomezené km, doručení auta do přístavu zdarma. Pro řízení stačí klasický ŘP (francouzský) nebo mezinárodní, na rozdíl od mnoha jiných karibských destinací tady není třeba kupovat místní řidičák. O dopravě na ostrově více píšu o něco níže v sekci doprava.
Když jsme vylezli z lodi, zavolali jsme do půjčovny, kde bude auto čekat, protože je tady několik možných výstupů. Řekl nám, že řidič už čeká s cedulí s našim jménem u hlavní brány, kde je „security“, pod stanovištěm taxi. Ještě bereme do auta další 2 lidi, kteří mají rezervované auto. Odvezl nás do jejich pobočky, cca 3 minuty jízdy. Sepsali jsme smlouvu, ofotili si platební kartu a sken platební karty na šek, ale žádný depozit jsme neplatili. Nachystané máme menší auto značky Nissan s plnou nádrží. 
 
Z půjčovny odjíždíme v 8:45. Jezdí se vpravo. Kolem ostrova vede jedna hlavní silnice, po které se dostanete téměř všude, takže se prakticky nedá zabloudit.

SVATÝ MARTIN (SAINT-MARTIN)

Ostrov Svatý Martin se nachází ve východní části Karibského moře, přibližně 250 km jiho-východně od Portorika. Patří do severní části Závětrných ostrovů a je součástí Malých Antil. Ostrov je rozdělený na dvě části, díky čemuž je skutečným světovým unikátem. Severní část ostrova patří Francii a je známá jako Saint-Martin a má rozlohu 54 km². Jižní část ostrova patří Nizozemsku a je známá jako Sint Maarten (dříve součást Nizozemských Antil, nyní konstituční stát Nizozemského království). Je menší, má rozlohu 41 km². Nizozemská část nedávno vytvořila vlastní vládu a právní systém, ale její vztah s "francouzskou stranou" zůstaly nezměněny. Mezi oběma zeměmi neexistuje žádná hranice. Domluvíte se tady francouzsky, anglicky, nizozemsky, španělsky a kreolsky. Anglicky se domluvíte téměř s každým, francouzsky a nizozemsky pouze v některých částech ostrova. Hlavní atrakcí ostrova jsou krásné pláže s bílým pískem, kterých je tady celkem 37. Obecně platí, že pláže na východní straně jsou větrnější, a vody v Atlantiku jsou drsnějšíí. Závětrné pláže na západě a jihozápadě jsou klidnější a směřují ke Karibskému moři. Svatý Martin je také daňový ráj.

Poprvé byl ostrov spatřen Kryštofem Kolumbem 11. listopadu 1493 (kdy slaví narozeniny sv. Martin z Tours, po němž byl ostrov pojmenován). Původní jméno ostrova bylo „Soulinga“ (město soli). Pro bohatství soli se o Svatý Martin zajímaly téměř všechny evropské koloniální mocnosti. Situace se nakonec ustálila v takovém stavu, kdy je ostrov dodnes rozdělen na severní část podřízenou Francii a jižní část podřízenou Nizozemsku.
Ale již před jeho objevením Kolumbem se zde vystřídalo několik domorodých kmenů. První sem pravděpodobně dorazily kmeny Ciboney z Kuby, dále Arawakové, jejichž společnost vyvrátili v 8. století bojovní Karibové. Ti se zde střetli i s Kryštofem Kolumbem, který sem zavítal během své druhé expedice ke břehům Nového světa. Sv. Martin však zůstal dlouhá léta mimo zájem kolonizátorů. Až v první polovině 17. století se stal předmětem sváru Francouzů a Holanďanů, jejichž tahanice nakonec v r. 1648 vyústily v podepsání Concordské smlouvy o společném sdílení ostrova. S kultivací ostrova a začátkem pěstování bavlny, tabáku a cukrové třtiny sem obě mocnosti dovezly velké množství otroků. Jejich počet brzy převýšil počet vlastníků půdy. Kruté zacházení ovšem vyvolávalo časté rebelie, až bylo otroctví na francouzské straně v r. 1848 zrušeno. V nizozemské části trvalo otroctví ještě o 15 let déle. Bez otroků ekonomika začala značně strádat. Velká podpora přišla v r. 1939, kdy bylo město Philipsburg vyhlášeno bezcelním přístavem. Během 2. sv. války tu Američané zřídili vojenskou základnu a postavili letiště. To mělo výrazný podíl na pozdějším rozvoji turistického ruchu, který Nizozemci začali v 50. letech 20. století masivně podporovat. Francouzům to trvalo dalších 20 let. Dnes je turismus hlavní složkou hospodářství.

Počasí: Průměrná teplota se pohybuje po celý rok okolo 29 °C. Teplota moře se pohybuje od 24 do 26 °C. Nejsušší měsíce jsou leden-červenec. Od července do prosince se vyskytují hurikány spolu s dešťovými srážkami (nejvíce hurikánů je od srpna do října). Hlavní turistická sezona je od poloviny prosince do poloviny dubna, kdy je tady plno lidí a všechno je podstatně dražší. 

Co ochutnat:
Guavaberry – tradiční likér z místních bobulí guavaberry
Callaloo – polévka se špenátem, okrou, vepřovými plátky a kořením
Philipsburg pancakes – místní palačinky s dýňovým pyré

Vízum: Svatý Martin je součástí EU, jeho holandská část ale není součástí Schengenského prostoru, a proto pro její návštěvu potřebují občané ČR platný cestovní pas. Víza nejsou třeba pro pobyty za účelem turismu do 90 dnů. Na francouzské části ostrova platí jiná pravidla a občané EU se tady můžou zdržet bez víz neomezeně dlouhou dobu.

Měna:
a) holandská část Saint Marteen: oficiální měnou je nizozemsko-antilský gulden ANG, NAF (Netherlands Antilles Florin) rovněž nazývaná guilders, 1 ANG se dělí na 100 centů, 1 NAF (ANG) = cca 12,60 Kč (1 USD = 1,84 ANG, 1 euro = 2,17 ANG), ale běžně jsou akceptovány USD i euro. Doporučuji platit dolarem, protože spousta obchodníků bere kurz dolaru a eura 1:1. S nizozemsko-antilským guldenem se moc nesetkáte. Kartou lze platit také téměř všude.
b) francouzská část: oficiální měna je euro, běžně jsou akceptovány i USD. Například v jednom baru počítali poměrem 1 eur = 1,20 USD.

Roaming: ve francouzské části ostrova volání i data stejně jako v ČR (EU) - T-mobile i O2

Doprava po ostrově: jezdí se vpravo, max. rychlost 50 km/hod. Stačí klasický ŘP (francouzský) nebo mezinárodní, na rozdíl od mnoha jiných karibských destinací tady není třeba kupovat místní řidičák. Kolem ostrova vede jedna hlavní silnice, po které se dostanete téměř všude, takže se prakticky nedá zabloudit. Cena benzínu ve Philipsburgu, tedy v holandské části byla 1,942 ANG/litr za benzín a 1,686 ANG/litr za naftu. Ve francouzské části jsou ceny podobné.

- Autopůjčovny najdete po celém ostrově a je jich kolem 100. Nejvíce v okolí letiště princezny Juliany. Cena 25-30 USD/den mimo sezónu, v sezóně min. 60 USD.

- Taxi jsou obvykle dodávky, které si můžete najmout i jako průvodce po ostrově (50 USD/hodina). Velké množství taxíků stojí v přístavišti. Cena za cestu přes celý ostrov cca 25 USD. Jinak kolem 5 EUR za jízdu. Ceny jsou tady nižší než na jiných karibských ostrovech.

- Sv. Martin má autobusový systém s malými minivany a minibusy, kterými se můžete během dne (5:00 až 6:00-18:00) dopravit v podstatě kamkoliv na ostrově za pár dolarů (1-2 USD/cesta podle vzdálenosti a platí se při výstupu, dá se platit i eury ale v méně výhodném kurzu 1:1). Často jezdí mezi Philipsburgem a městem Marigot, v neděli, a hlavně na východním pobřeží jsou spoje dost omezené. Hlavní trasa spojuje Marigot, Philipsburg, Dutch Quarter, French Quarter, St.Peters a Mullet Bay. Licencované zastávky jsou označené jako "bus", případně se zeptejte místních, kde je najdete. Nemají žádný jízdní řád a zastaví vám na mávnutí úplně všude. Stejně tak vám zastaví, kdekoli si na něj mávnete. Ale nezajíždí úplně všude. V okolí měst Philipsburg, Marigot nebo Grand Case se můžete snadno pohybovat pěšky.

- Stopování - jezdí zde spousta domorodců, kteří vás rádi svezou a pokud jim dáte dolar nebo dva (stejně jako by jste platili v autobuse), budou vám vděční. Přispějete jim tak na benzín.
Pokud vám stačí dojet někam na pláž a tam se válet celý den, je levnější jezdit autobusem. Pokud budete chtít být každou hodinu na jiné pláži, tak je výhodnější auto (25-30 USD/den).

Užitečné webové stránky:

https://www.stmartin-stmaarten.com/
http://www.sint-maarten.net/

Nacházíme se ve Philipsburgu, které je hlavním městem nizozemské části, ostrova Sint Maarten a současně hlavním městem celého ostrova.
Tady na východním pobřeží v holandské části, se nachází Guana Bay Beach (Canoe Shell Rd.), hezká klidná pláž, která stojí za návštěvu. Je i místem vhodným pro surfaře. Ale pozor na silné proudy!!! Tady se ani nezastavujeme.

Během pár kilometrů přejíždíme u Oyster Pond pomyslnou hranici do francouzské části. Jsou tady vlajky obou zemí, informační tabule a nějaký památník.
 
Francouzská část SAINT-MARTIN zabírá severní 2/3 ostrova. Řídí ji sousední ostrov Guadeloupe a je více evropská než holandská. Úředním jazykem je francouzština, ale běžně se domluvíte i anglicky. Je méně rozvinutá než holandská část, zato je zde více přírodních krás a je mnohem klidnější.

První zastávku jsme udělali na pláži Le Galion Beach nazývaná také Coconut Grove, Baie de L´Embouchure, a přezdívaná "Baby Beach". Nachází se hned vedle Orient Bay. Je obklopena korálovým útesem, který slouží jako ochrana a poskytuje tak pláži klidné a mělké vody. Ale až moc mělké. Kdybychom se chtěli koupat, museli bychom jít kilomter do moře. Ale to jsem zjistil, až jsem si dal plavky a vlezl do vody. Tak aspoň jsme se osvěžili. Přijeli ještě jedni turisti, ale ti šli šnorchlovat. Jinak tady nikdo nebyl. Nejlepší je severní konec pláže, kde najdete pravděpodobně nejklidnější křišťálově čistou vodu na ostrově. V levé části se nachází mokřady a saliny Salines d´Orient a poletují tady volavky.
 
Nedaleko pláže najdete, nebo spíše kdysi jste našli, motýlí farmu La Ferme Des Papillons - The Butterfly Farm(Rue du Coconut Grove (le Galion Beach Road), Quartier D´Orléans), kde jste si mohli prohlédnout asi 35 druhů motýlů. Nejaktivnější jsou brzo ráno a potom odpoledne. Nicméně po hurikánu Irma v roce 2017 byla uzavřena a dosud nebyla otevřená, jak mi odepsali na email.

Projeli jsme boční cestou na vedlejší „Orientální pláž“, Orient Beach - Baie Orientale. Je to přeplněná dlouhá pláž s jemným bílým pískem a tyrkysovým mořem, jedna z největších, nejhezčích a nejpopulárnějších pláží na ostrově. Dokonce se tady nachází podmořská rezervace s možností šnorchlování. Jižní část pláže je nudistická. Najdete tady bary, restaurace, toalety, různé vodní aktivity. Na své si tady přijdou i windsurfeři. I dneska hodně fouká a jsou docela velké vlny. Koupeme se, ale voda je studenější a jsou tady chaluhy. A to i na pláži. Postupně si každý uklízí svůj úsek pláže. Pronájem lehátek se pohybuje od 8 do 10 eur/USD na den. V ceně většinou je jeden drink a připojení na WiFi. Pomalu se začínají plnit turisty, které sem vozí mikrobusy z naší lodi. U pláže jsou pěkné barevné domy, které se ale opravují, protože mnohé jsou hodně zničené po hurikánu Irma.
  
Ve velmi pěkném baru Kontiki Beach Bar, kde nabízí i lehátka, slunečníky, … si Martin dal lahvové pivo Presidente za 4 USD. V okolí je spousta hotelů a možností ubytování pro turisty. A samozřejmě i restaurace.
  
Další zastávkou je Grand Case, malé, malebné rybářské městečko obklopené idylickou zátokou Baie de Grand Case s pláží na francouzské části ostrova v jeho severo-západní části. Leží na kanálu Canal d´Anguilla. Jedná se o 2. největší město na ostrově s letištěm ve francouzské části (většina turistů ale přistává na letišti v holandské části). Tady přistávají hlavně místní a soukromé lety. Přistávací dráha tady končí přibližně 300 metrů od pláže. Zajímavá je místní kreolská architektura. Má dlouhou písečnou pláž, mnoho restaurací a plážových barů. Je nejvyhlášenější gastronomickou lokalitou na ostrově. O Svatém Martinovi se mluví jako o gastronomickém ráji Karibiku, protože francouzská kuchyně je tady téměř stejná jako ve Francii. Můžete ochutnat lanýže, žabí stehýnka či šneky. Za průměrný oběd v restauraci zaplatíte 15-20 USD, za pivko 5 USD. 

Zaparkovali jsme u malého kostelíku Mary Star of the Sea a šli na pláž Grand Case Beach. Je jedna z nejdelších na ostrově. Nepatří sice mezi top pláže na ostrově, ale je velmi pěkná a udržovaná, moře má krásnou tyrkysovou barvu, pláž lemuje hodně restaurací a barů. Ovšem rovněž spousta domů, a to jak přímo na pláži, tak ve městě je v dezolátním stavu, což zapříčinil opět hurikán Irma, který ostrov zasáhl v září 2017. Některé domy se postupně opravují, ale bude to ještě dlouho trvat.
 

Ale voda je příjemně teplá. Okoupali jsme se, dali jsme si svačinu a míříme k další pláži.

A tou je Friar´s Bay (Anse Guichard), krásná zátoka s klidnou čistou a teplou vodou, bílým pískem a několika plážovými bary. Je tady i velké parkoviště. Chvíli nám trvalo, než jsme tady dojeli. Navigace nás špatně navedla. Určitě ale tuto pláž nevynechejte. Turisté tady sice jsou, ale není jich mnoho. Je poledne, a většina lidí se přesunula do plážové restaurace Friar´s Beach Café. Nabízí velký výběr jídla a vypadá i moc dobře. Ale není tady úplně nejlevněji. Například fish and chips prodávají za 11 eur. Martin si dal piva značky Carib za 4 eur resp. 4,80 USD (používají směnný kurz 1 euro = 1,2 USD).
 
Odtud jsme se vydali na malou procházku na jednu z nejlepších a nejkrásnějších pláží na ostrově, Happy Bay Beach - Anse Heureuse (Šťastná pláž). Je tady málo lidí, protože na pláž se dostanete pouze pěšky po 10-15 minutách "džunglí" z pláže Friar´s Bay. Už samotná cesta ale stojí za to. Neznačená stezka začíná na druhém konci pláže, než je parkoviště. Ale neztratíte se, protože cestička je vyšlapaná. Nejdříve vede mírně do kopce. Je horko, slunce peče. Ze stezky se naskýtají nádherné výhledy. Rostou tady mimo jiné velké kaktusy. A taky tady potkáváme mraky leguánů, vyhřívajících se na stromech. Mají různé barvy a myslím si, že je to i více druhů. Máme je téměř na dosah.
      
Pláž je krásná a je známá poměrně velkým a pestrým korálovým útesem, kde lze spatřit spousty ryb, chobotnice nebo rejnoky. Je to asi nejlepší místo na šnorchlování na ostrově. Lidí tady moc není. Na pláži nejsou ale žádné služby ani toalety. Kromě jednoho hodně jednoduchého baru, kam se všichni schovali, když se během chvíle zatáhla obloha do totálně černé barvy a spustil se silný liják. Ještě že je tady aspoň tento bar. Měli jsme štěstí, že nás déšť nezastihl během cesty. Začala pěkná vichřice, zvedly se vlny. Vypadalo to hodně divoce. Naštěstí to netrvalo dlouho, přibližně 15 minut. A během chvilinky svítilo slunce. Škoda, že jsme si pláž moc neužili.
  
Hnaly se další mraky, a tak jsme raději využili chvíli bez deště a spěchali zpátky. Jen co jsme došli na pláž Friar´s Beach, opět začalo pršet. Schovali jsme se do baru a Martin si dal další pivo. Po pěti minutovém lijáku je zase krásně. Koupali jsme se alespoň tady.

Ve 13:45 odjíždíme do města Marigot.
Ze silnice je vidět Pic du Paradis (Rue du Pic Paradis), nejvyšší bod na ostrově (424 m) se dvěma vyhlídkovými oblastmi, které poskytují nádherný výhled na celý ostrov. Silnice je strmá a je vyžadován pohon 4x4. Jedná se také o izolovanou oblast a je nejbezpečnější se sem vypravit v rámci exkurze. Nahoru vede i turistická trasa skrz tropický prales. Je to krásná procházka a je možné zde narazit na spoustu tropických zvířat. Ale tolik času nemáme tak pokračujeme rovnou do Marigotu.

MARIGOT je hlavní město francouzské části, ostrova Saint-Martin. Nachází se na západním pobřeží podél zálivu Marigot Bay (Baie de Marigot). Na jihozápadě je ohraničen zátokou Simpson Bay. Původně rybářská vesnice postavená na bažině, podle které byla pojmenována. Později se Marigot během "období cukrovarnictví" stal hlavním městem. To bylo za vlády krále Ludvíka XVI., který postavil r. 1767 pevnost Fort St. Louis na kopci poblíž zálivu Marigot Bay, aby chránila město a celý ostrov před Angličany. Dnes je to nejdůležitější stavba ve městě a je odtud nádherný výhled na Marigot, marigotský záliv s marínou, na druhé straně záliv Baie de la Potence s vrakem lodě, Galisbay, Simpson Bay lagoon, Simpson Bay, Anguilla, Lowlands a Nettle Bay.
I pro nás to byla první zastávka ve městě. K pevnosti se dojde kolem katolického kostela a potom směr Prefektura, kde se nachází i parkoviště. Jen co jsme vyšli nahoru po schodech, spouští se déšť. Je tady jen jeden mladý pár. Ti se „ukryli“ mezi kameny, my jsme seběhli po schodech dolů k parkovišti, kde je něco jako autobusová zastávka. Tak tam jsme se schovali, jinak bychom zmokli na kost. Za 5 minut je po dešti a znova stoupáme po schodech nahoru. Výhled je ale úžasný.
     

Nasedáme do auta a sjeli jsme dolů do města a zaparkovali v přístavišti. Marigot je typické karibské městečko s koloniální architekturou s "perníkovými" chaloupkami a barevnými kreolskými domy. Většina má velké balkóny. Tržními dny jsou středa a sobota ráno, kdy se stánky rozkládají kolem přístavu. Najdete zde spoustu vyhlášených restaurací, kaváren, barů a butiků, a trajektový terminál, ze kterého se dá dostat na sousední korálový ostrov Anguilla.
Marina Port La Royal slouží jako marina pro jachty, kde najdete i butiky a restaurace. V okolí nábřeží Marigot Waterfront jsou obchody, kavárny a také tržiště pod otevřeným nebem Marigot Market, které fungovalo i dneska. Ale stánkaři už balí své krámy. Každý jsme si koupili tričko za 5 USD. Oba Martinové a přijet bez suvenýru ze Svatého Martina, to by nešlo. V jednom obchůdku si Martin musel koupit zubní kartáček Oral B za 2,50 USD. Počasí se stále mění a opět chvíli prší.
        
Opět překračujeme pomyslnou hranici, na kterou nás upozorňuje Border (Boundary) Monument, hraniční památník mezi holandskou a francouzskou částí (Union Rd. a Rue de Hollande). Mezi lety 1948 a 1816 se tato hranice změnila 16 krát. V současné době mezi oběma zeměmi žádná hranice neexistuje. Vstupujeme do nizozemské části ostrova nazvané SINT MAARTEN. Oficiálním jazykem je holandština, ale domluvíte se i anglicky. Nizozemská část je rušnější a komerčnější - restaurace, hotelové resorty, kasina, Duty Free obchody, ...  

Pokračujeme přes Simpson Bay Causeway a po Airport Road k nejznámnější pláži na ostrově. Projíždíme kolem letiště. Jiná cesta tam nevede. Pláž Maho Beach se nachází 22 km od Philipsburgu. Dostanete se sem i taxíkem. Cena začíná na 20 USD pro 1-2 osoby, čím více lidí, tím cena na osobu klesá, dodávky jsou pro cca 10 lidí. Pláž se nachází na konci letištní dráhy hlavního letiště celého ostrova Princess Juliana International Airport a velká letadla tady přelétají těsně nad pláží. Nejvíce velkých letadel tady přistává nebo startuje v časných ranních hodinách nebo v pozdním odpoledni. Ale nějací místní nám říkali že ideální dobou je 11:30-17:00. Ranvej je dlouhá či spíše krátká pouhých 2180 metrů, a proto letadla nalétávají na její začátek co nejníže. Při startu letadla najíždí co nejblíže k plotu u pláže, aby měla co nejvíce času na rozjezd a následné prudší stoupání kvůli poměrně vysoké hoře na druhé straně ranveje.
Zaparkovali jsme u Driftwood Boat Bar na pláži. Zažili jsme na vlastní kůži start a přistání několika letadel. Obří jamba už tady ale bohužel pár roků nelétají. I tak ta větší letadla udělala pěkný vítr. Při startu jednoho z letadel jsem to na pláži neustál a uletěly mi i sluneční brýle, které skončily v moři a už jsem je nenašel. Lítá všechno co není přichyceno. Lidem létají deky na pláži. Když nastartují motory, tak ten horký vzduch a síla vzduchu je šílená. Nemáte sílu v nohách to ustát. Na plotech jsou výstražné tabule, naštěstí nikdo tady nevisel zavěšený na plotu při startu letadel, jak to známe z videí. Každopádně zážitek to je. Mezi pláží a letištěm vede silnice. V moři se ale nekoupeme, protože vlny jsou tady opravdu hodně velké.
      

Přímo za zátokou Maho Bay najdete Mullet Bay Beach (Rhine Rd). Někteří říkají, že je to nejhezčí pláž na ostrově, široká pláž s bílým pískem. Podél pláže je golfové hřiště. Ještě ve francouzské části se nachází hezká písečná klidná pláž Plum Bay Beach - Baie aux Prunes (Švestková pláž), kde je málo lidí a výborné šnorchlování.

Projíždíme přes zvedací most Simpson Bay Bridge (Welfare Road a Airport Road). Zvedá se několikrát denně, na holandské straně od prosince do dubna denně v 9:00, 9:30, 11:00, 11:30, 16:30 a 17:30. Na francouzské straně existuje také zvedací most Sandy Ground Bridge (8:15, 14:30, neděle a svátky v 8:15 a 17:30).

Dostali jsme se tady do kolony. Míříme do Philipsburgu. Čas nás tlačí, tak se nezastavujeme ani v rybářských vesničkách Cole Bay (Koolbaai) a Simpson Bay (Simpson Baai). Taky se dá vyjet na Cole Bay Hill, odkud se naskýtají nádherné výhledy na Simpson Bay Lagoon, Great Bay i Little Bay. Za jasné oblohy můžete v dálce zahlédnout i Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Eustach, ostrov Saba, Anguilla či St. Barth.

A to už jsme ve městě PHILIPSBURG, hlavním městě nizozemské části, ostrova Sint Maarten a současně hlavním městem celého ostrova. Město leží na úzkém úseku země mezi Great Bay a Great Salt Pond, které sloužilo k tomu, aby díky soli byl ostrov atraktivní pro Francouze. Bylo založeno r. 1763 Johnem Philipsem, po kterém je pojmenované, a který byl skotským kapitánem ve službách holandského království. Philipsburg stojí na místě, kde kdysi Holanďani založili pevnost Fort Amsterdam, která měla pomáhat jejich snaze o kolonizaci ostrova. Je to překrásné koloniální město s pastelovými domky. Philipsburg je jedním z nejlepších měst pro nakupování v Karibiku, protože ostrov je bezcelní zónou a najdeme tady luxusní značkové obchody se šperky, hodinkami, oblečením, ...

Na západním konci města, na Little Bay Rd., 3,8 km od přístavního terminálu se nachází pevnost Fort Amsterdam (vstup zdarma) postavena Holanďany r. 1631 jako jejich první a nejdůležitější vojenská základna v Karibiku. Nachází se poblíž pláží Great Bay a Little Bay na 2,5 km dlouhém poloostrově, který je významnou hnízdící kolonií pelikánů hnědých. Dnes je pevnost malá a v různém stádiu rozpadu, přesto stojí za návštěvu. Tento strategický bod byl místem mnoha bitev mezi španělskými a holandskými námořními flotilami v 17. století. Stěny a kanóny z 19. století, která se dochovala, nabízejí pohled do bohaté historie ostrova, stejně jako velkolepou vyhlídku na Philipsburg, Point Blanche a Cruise Ship Terminal. 

Můžeme odtud vidět Fort Willem, což je další kousek historie Svatého Martina. Stojí na kopci Belair Hill nad Divi Little Bay Beach Resort. Postavili ji Angličané r. 1801 a pojmenovali Fort Trigge. Nizozemci tuto pevnost převzali v roce 1816, částečně přestavěli a změnili název na Fort Willem. Není tak zachovalá jako Fort Amsterdam, ale je zase odtud vidět více okolních ostrovů.
Přístup do pevnosti Fort Amsterdam je přes hotel Divi Little Bay Beach Resort. Tady je parkoviště a odtud se musí ještě 10 minut pěšky a na to bohužel nemáme již čas.

Na kopci Little Bay Hill se nachází vyhlídka Look Out Point, která nabízí krásný výhled na město.
Little Bay Beach je malá, ale velmi pěkná pláž s klidnou vodou, vhodná na šnorchlování, kterou od Great Bay Beach odděluje právě poloostrov s pevností Fort Amsterdam.
Belair Beach nabízí pravý karibský ráj a není tady mnoho turistů. Všechny tyto pláže můžete pohodlně navštívit v rámci prohlídky Philipsburgu.

Na konci dne jsme si v rychlosti prohlédli město. Hodně obchodů už je zavřených. Převážnou většinu tvoří luxusní obchody světoznámých značek.

Prohlédli jsme si náměstí Walter Plantz Square (Voorstraat 155) a u něj molo Walter Plantz Wharf s vlajkou Sint Maarten vzadu a uprostřed Holandska.
U něj se nachází Great Bay Beach (Great Bay Harbour), nádherná přístavní pláž Philipsburg´s Harbor Beach. Žijí tady dva domorodci, kteří zde pronajímají lehátka se slunečníky za 5 USD/den, vodní skútr 20 USD/30 min. Pláž se nachází kousek od přístavu, kde kotví zaoceánské lodě, takže je možné je vidět.
Podél moře vede dřevěná nábřežní promenáda Boardwalk.
   
West Indian (Gingerbread) cottage je nejstarší tradiční "perníkový" dům.

First Methodist Church (Voorstraat) je kostel metodistické církve z roku 1785.

Zastavili jsme se u Philipsburg (Sint Maarten) Court House na náměstí Cyrus Wathey Square (Voorstraat) postavený v roce 1793. Zde se právníci a soudci shromažďovali každou středu k řešení případů stovky let. Dnes slouží jako místní radnice. Je to velmi zajímavá budova. Na náměstí se v dlažbě na chodníku nachází mapa ostrova.

Centrem města vede ulice Front Street (Voorstraat), kde najdeme staré renovované domy a typickou antilskou architekturu. Je to hlavní nákupní čtvrť s množstvím bezcelních obchodů (Duty Free) a to hlavně luxusních značek. Stejně tak v ulici Back Street (Achterstraat) najdeme staré renovované typické antilské domy. Ulice je souběžná s ulicí Front Street.
 
Captain Hodge Wharf je centrem tohoto rušného a barevného města, původně v letech 1900 byl místem konání rybaření a lodní dopravy.

Sint Maarten van Tours Katholiek Kerk - Saint Martin of Tours Catholic Church (Voorstraat 51).

Hotel Pasanggrahan Royal Guest House (Voorstraat 19, 13 min. chůze od přístavního terminálu (1,1 km) je nejstarší hostinec na Svatém Martinovi, který byl původně domem guvernéra a pak královskou rezidencí, když ostrov navštívila holandská královna Beatrix.

Guavaberry Emporium(Front Street 8) je prodejna rumů a pálivých omáček. Před ní se nachází rozcestník. Hlavní činností společnosti St. Maarten Guavaberry Co. byl vždy rum. Nejprve přišel Guavaberry (Rum) The National Liqueur of Dutch and French St. Martin. Pak přišla řada likérů z exotického ovoce. Se značkou Republic Rum nabízí vysoce kvalitní staré aromatické rumy, které mohou být srovnávány se starými koňaky. Všechny tyto rumy se stále vyrábí na Front Street u ctihodného Guavaberry Emporium.

Ulice Old Street (Old Steeg) se nachází mezi Front Street (Voorstraat) a Back Street (Achterstraat).

Hned u přístavu se nachází velký supermarket Sang´s Super Center - Fairway Mark It (ulice Juancho Yrausquin Boulevard 3).

Čas se neúprosně krátí. Musíme ještě natankovat. Vzali jsme 6,215 litrů za 12,07 ANG (7 USD). Cena gasoline je 1,942 ANG/litr. Diesel je o něco levnější, 1,686 ANG/litr.
Odtud už jedeme přímo do autopůjčovny. Dali nám zpátky šek, na kterém měli zkopírované údaje z kreditní karty. V 18:15 nás odvezli do přístavu. Obchody už jsou zavřené, většina turistů už je na lodi.

Zašli jsme do kajuty se osprchovat, převléct a zašli jsme na bufetovou večeři do Inca Buffet. Dal jsem si výbornou pancettu, na to rukolu, parmazán, další ovčí sýr, focacciu a na konec dušené hovězí maso a brambor.

Vyplouváme v 19 hodin. 

Po večeři jsme zašli do Sports baru na pivo, já jsem si dal Guinness, ale ten mají pouze lahvový a Martin čepované pivo Newcastle Brown Ale, které je na lodi ze všech nejlepší. A mají ho pouze ve Sports baru a v italské La Locanda Pizzeria Wine Bar. Sklenice mají pěkně nachlazené. Po nich se nám bude dobře spát. Dneska jsme toho viděli hodně. Určitě Svatý Martin doporučuji navštívit. Zítra nás čeká „zelená“ Dominika.

Středa 13.2.2019 - DOMINIKA

V 9:00 připlouváme na ostrov Dominika do města Roseau.

V Roseau jsou 2 místa, kde kotví výletní lodě: nejpohodlnější je Roseau Cruise Terminal (někdy nazývaný "Bayfront"), který je v centru Roseau. Není tady budova terminálu. Terminálem je molo ve tvaru písmene T. Lodě jsou zakotveny rovnoběžně s horní částí T, a tudíž rovnoběžně s břehem. Turisti pak chodí kousek po krku mola do města. Druhé kotviště je u Woodridge Bay (někdy nazývané "Deep Water Harbour"). Primárně slouží jako nákladní přístaviště, ale je zde chodník vedoucí do centra Roseau, ale je to delší procházka.
Naše loď kotví v přístavu Roseau Cruise Ship Berth - Cruise Terminal (Dame Mary Eugenia Charles Boulevard). Někdy kotví i na širém moři a pro přepravu na břeh jsou použity menší pomocné lodě, tzv. tendry. Ráno před připlutím doporučuji co nejdříve si zajít pro tendrové lístky, které určí čas, kterým tendrem pojedete na pevninu. Každý cestující potřebuje svůj lístek. Místo a čas, kde se budou lístky na lodi v den připlutí vydávat, je uvedeno v palubních novinách večer před připlutím do této destinace.
 
Na nábřeží hned u přístavu, na Dame Mary Eugenia Charles Blvd stojí Dominica Museum. Je to národní muzeum Dominiky, dozvíte se tady vše o dějinách ostrova. Informativní popisky se zabývají životním stylem Karibů, kreolskou kulturou a obchodem s otroky. Je umístěno v malé dvoupatrové oranžové koloniální budově z roku 1810, která dříve sloužila jako Old Market Building a pošta. Stojí ve staré koloniální části města. V přízemí se nachází turistické informační centrum, kde jsme si vzali mapu ostrova.

Přímo za budovou muzea se rozkládá Old Market Square neboli Trhové náměstí, známé taky jako Old Market Plaza nebo Dawbiney Market Square. Je centrem veškerého dění ve městě už po 300 let. Dříve zde probíhaly politické mítinky, farmářské trhy, obchodování mezi Dominikou a dalšími ostrovy, veřejné popravy a trhy s otroky. Roku 1988 bylo renovováno na řemeslné centrum s obchody, které má sloužit k ukázce místních řemesel. Prodávají se tady suvenýry, seženete tu ručně vyráběné šperky, trička nebo koření. Dá se smlouvat. Ceny suvenýrů se v době připlutí lodí několikanásobně zvýší. Náměstí je kombinací moderní, a především té francouzské koloniální architektury. Tu najdete v tzv. French Quarter, francouzské čtvrti, která je nejhistoričtější částí města. Ulice jsou lemovány malebnými dřevěnými domy většinou s krásnými balkony, například podél ulice Krále Jiřího V. (St George V Street, King George V St).

Opět máme na dnešek objednané auto přes Caribbean Rentals. Auto kategorie COMPACT (4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač) - po slevě Caribbean Rentals 45,28 USD/den (45 USD/den+taxy 5,91 USD a sleva 5,63 USD). Samozřejmě už zaplacené. Auto mělo být v 9 hodin připravené v přístavním terminálu Cruise Port. Ale pochopitelně není. Nemáme, ale číslo přímo na půjčovnu, ale pouze na CR. Voláme jim, opět stejná výmluva, že se nemůže dovolat do půjčovny, peníze nechce vrátit, že bude ještě zkoušet volat. Zkusila (údajně) ještě jednou, nic. Ukončili jsme hovor zavěšením, nemá to smysl ztrácet čas. Stejně bychom nic nevyřešili a jen bychom čekali.
V přízemí budovy muzea, kde je informační centrum, je chlap, který půjčuje auta. Jediný široko daleko. Žádná další půjčovna v okolí není. A taky je tady plno lidí. Cena je 98 USD/den včetně pojištění, tax a místního řidičského průkazu. Pro řízení na ostrově je nutný mezinárodní ŘP + si musíte koupit místní ŘP (visitor temporary drivers licence) za 30 XCD/12 USD (vyřídí Vám ho v autopůjčovně). Minimální věk je 25 let a max. 65 let a musíte mít řidičák aspoň 2 roky. Jenže chlapovi to jde hrozně pomalu, a to bychom tady strávili své mládí. Zkusili jsme taxíky.

U přístavu čekají taxíky a minubusy, které neabízí výlety. V podstatě nabízíé všichni stejné výlety. Nejčastěji jen k botanické zahradě ve městě + vyhlídka nad ní + jeden vodopád. My jsme chtěli něco jiného. Za auto pro 2 osoby do oblasti Karibů (Kalinago), kam jsme chtěli + vodopád Trafalgar + město Soufrière požadují 140-200 USD. S jedním řidičem jsme se dohodli. Ale nakonec jsme usoudili, že je to hodně peněz, a navíc máme zaplacené auto z půjčovny, a řidič někde odběhl, tak jsme z auta vystoupili a rozhodli jsme se program změnit. Že si projdeme město a uvidíme cestou, jestli někoho nestopneme, nebo nějakého jiného taxikáře mimo přístav, který by mohl být levnější. To nám ten del zase hezky začal. Už na to nemáme nervy. Den, co den řešíme problémy s autopůjčovnou. Kdybychom to věděli, tak bychom si nci předem nerezervovali a vždy bychom si zajistili auto přímo na místě.

DOMINIKA

Dominika (také Dominické společenství nebo Společenství Dominika), anglicky Commonwealth of Dominica, francouzsky Communauté de Dominique, je ostrovní stát, patřící do souostroví Malých Antil konkrétně do Návětrných ostrovů (je největším z Návětrných ostrovů).  Leží mezi ostrovy Martinique a Guadeloupe. Jeho rozloha je 750 km². Délka pobřeží 148 km. Ostrov sopečného původu je nejmladším ostrovem Malých Antil a také díky své přírodě jedním z nejhezčích v Karibiku. Povrch ostrova je velmi hornatý, což souvisí se sopečným původem reliéfu. Nejvyšší horou je Morne Diablotins (1447 m n. m.). Na ostrově, kde najdeme 8 (někde jsem se dočetl 9) aktivních sopek, se vyskytují i četné projevy postvulkanické činnosti jako jsou termální prameny, jezera sopečného původu, např. Boiling Lake nebo pláže s černým vulkanickým pískem. Většina pláží je kamenitá, ale najdou se i písečné. Členité vnitrozemí je převážně pokryto tropickým a neprostupným deštným lesem s vodopády a průzračně čistými řekami. Patří k přírodně nejzachovalejším místům na Zemi. Na jihu ostrova se rozkládá Morne Trois Pitons National Park zapsaný na seznamu UNESCO, ve kterém se nachází mnohé přírodní unikáty. Pobřeží často lemují skaliska vybíhající do velkých výšek ve vnitrozemí. Na ostrově žilo před hurikánem Marie (9/2017) 73 000 obyvatel, následně zemi opustila 1/4 populace. Hlavním a současně největším městem je Roseau s 16 tis. obyvateli. Roseau má námořní přístav. Mezinárodní letiště Douglas-Charles Airport se nachází na severovýchodě ostrova v Melville Hall. Země zatím není dotčena masovým turismem.

Historie: Prvními obyvateli byli Aravakové, později Karibové, kteří ostrov nazvali Wai'tukubuli což v překladu znamená "vysoké je její tělo". Ostrov objevil 3. března 1493 Kryštof Kolumbus během své druhé plavby. Byla to neděle, proto se Kolumbus rozhodl ostrov pojmenovat Dominica, protože latinský název pro neděli je  “dies Dominica”, tedy Den Páně. První evropské osídlení tady vzniklo až v 17. století, kdy sem dorazili francouzští misionáři. Ti na území Roseau založili malé město s centrem a ulicemi vybíhajícími z jeho středu, kterým je dnes Trhové náměstí. Po vleklých bojích mezi Francií a Velkou Británií, se v 18. století ostrova zmocnili Britové a začali město měnit k obrazu svému: vybudovali opevnění, vládní budovy, bloky a obecně Roseau rozšířili. Od té doby se město neustále rozrůstá a částečně pohlcuje dřívější samostatná sídla v jeho okolí. Mezi lety 1958 a 1962 byla Dominika součástí Západoindické federace. Autonomii získal ostrov roku 1967 a úplnou nezávislost v roce 1978. Hlavou státu je prezident, který na základě voleb jmenuje předsedu vlády. Známky francouzské a britské koloniální přítomnosti jsou v Roseau patrné dodnes.
91% obyvatel tvoří černoši, kteří jsou potomky afrických otroků z koloniálního období. Přibližně 1,5% obyvatel připadá na původní indiány Karibi, kteří obývají rezervaci Kalinago Territory o rozloze 15 km² na východním pobřeží. Dominika je totiž jediným ostrovem Malých Antil, kde přežili původní indiáni Karibové.
Většina obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi (80 %), 13 % tvoří protestanti, anglikáni a metodisté. Úředním jazykem je angličtina, ale často se používá antilská kreolština.
Nejdůležitějším hospodářským odvětvím Dominiky je tropické zemědělství. Hlavní pěstovanou i exportní plodinou jsou 
banány. Dále pěstují kokosové ořechy, citrusové plody, zeleninu, kakao, vanilka.

Kdy vyrazit: Průměrné teploty kolísají celoročně mezi 24-30 °C, v období od června do října se můžou vyskytnou tropické cyklony (antilské uragány). Tropické podnebí deštného pralesa ovlivňují severovýchodní pasáty. Na návětrných svazích spadne až 6000 mm srážek za rok díky horám, na západním pobřeží (závětrná strana) jen 1 800 mm ročně. O něco sušší období tady můžete čekat od ledna/února do dubna. Pro potápění je vhodné období prosinec-květen, kdy je teplota vody 27 °C a viditelnost až 30 m. 18. září 2017 zasáhl ostrov hurikán Marie, který dosáhl pátého, maximálního stupně. Rychlost větru dosahovala 280 km/h. Celý zelený ostrov se proměnil v hnědý. 6 týdnů trvalo, než se zprovoznily silnice. Marie připravila o život min. 30 lidí a dalších přes 30 je nezvěstných. Marie zničila určitým způsobem 95% obydlí. Strženy byly hlavně střechy, někde srovnala se zemí celé domy. Následky pohromy jsou dodnes patrné, byly zničeny banánové plantáže (hlavní exportní plodina ostrova), elektrifikace, mnohé školy, pivovar Kubuli byl srovnán se zemí. Než se ostrov zcela zotaví potrvá ještě hodně let, ale navštívit ji můžete už teď. Bouře jsou tady poměrně časté, v srpnu 2015 udeřila silná a ničivá bouře Erika.

Co ochutnat:
- tzv. horské kuře - je považováno za národní jídlo. Ale není to kuře, nýbrž zvláštní druh žáby, který žije pouze tady a na Montserratu.

Vízum: vízum pro občany ČR není potřeba, stačí pas platný 6 měsíců po příjezdu

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,7 XCD (EC$1 = US$0.37). V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD, ale bývá to méně výhodné. Vždy si dejte pozor, v jaké měně jsou ceny uvedené. V obchodech jsou vždy v XCD, ale na trhu už tomu tak být nemusí. Většinou není problém platit ani kartou v hotelích, lepších restauracích. Bankomaty najdete jen ve větších městech. Většina zboží se na ostrov dováží, tak je všechno hodně drahé, a to jak v obchodech, tak v restauracích (cca 1000 Kč/2 os. s pitím), bistrech (cca 450 Kč/2 os.) apod. Láhev vody v obchodech cca 50 Kč.

Doprava po ostrově:
Silnice existují jen při pobřeží a dvě trasy spojují západ a východ ostrova. Jezdí se vlevo. Silnice jsou v docela dobrém stavu, občas úzké a klikaté. Zato výhledy jsou často spektakulární. Při jízdě do zatáček se troubí.

- Půjčení auta: nutný je mezinárodní ŘP + si musíte koupit místní ŘP (visitor temporary drivers licence) za 30 XCD/12 USD (vyřídí Vám ho v autopůjčovně). Bez něj nelze na ostrově řídit. Minimální věk je 25 let a max. 65 let a musíte mít řidičák aspoň 2 roky. Cena benzínu je nižší než u nás, kolem 1 USD/litr. Ceny se uvádí na pumpách za galon (1 galon = 3,8 l).

- autobusy: doprava funguje celkem dobře, zajišťují ji minivany, kterým se dá dostat na většinu míst na ostrově. V neděli ale téměř nejezdí, kromě linky Roseau - Portsmouth. Hlavní autobusový terminál najdete v Roseau nedaleko tržnice a autobusy jsou označené písmenem H na SPZ. Jízdné stojí 1,5-10,25 XCD podle vzdálenosti, ceny jsou regulované vládou. Dá se platit i v USD. Zastávky téměř neexistují, zastaví Vám v podstatě kdekoliv a taky si ho můžete stopnout, když ho uvidíte. Jízdní řády neexistují, jede, když je plný. Když je ale v přístavu velká výletní loď, minibusy nevozí ani místní obyvatele, ale čekají u lodí na "bohaté" zákazníky, a za den si vydělají několikrát více, než když vozí místní celý týden. Ideální je tedy půjčení auta.

- taxi: obvykle jsou to dodávky, ceny jsou dost vysoké, často se platí podle počtu osob. Poznáte je podle označení H, HA nebo HB na SPZ. Cenu si dohodněte vždy předem a ujistěte se, jestli je v XCD nebo v USD. Například z letiště do Roseau 65 XCD/26 USD

Užitečné webové stránky:

https://discoverdominica.com/

ROSEAU je hlavním a největším městem Dominiky s 16-20 tis. obyvateli. Rozkládá se na západním pobřeží ostrova při ústí stejnojmenné řeky. Jeho přístav na pobřeží Karibského moře je důležitou základnou zahraničního obchodu, vyváží se odsud hlavně banány, vavřínový olej, zelenina, grepy, pomeranče a kakao. Nabízí trajekty na Martinik (2 hodiny), Guadeloupe i Sv. Lucii. Přístav je také oblíbeným kotvištěm výletních lodí.
Na území města se kdysi nacházela starověká vesnice Sairi indiánského kmene Karibů a Roseau je tak nejstarším a nejdůležitějším osídlením na ostrově. Město v r. 1809 zničil požár, a tak většina staveb pochází z 19. stol. Ve městě najdeme mix koloniální a moderní architektury. Britské architektonické prvky najdete spíše v širším okolí centra, a to v podobě koloniálních městských domů a veřejných a vládních budov a také v názvech ulic. Ulice města jsou lemovány historickými budovami ze dřeva a kamene, od zchátralých po elegantní s velkými balkóny. Město projdeme bez problémů pěšky. Po městě jezdí i turistický vláček. V neděli je většina obchodů i restauarcí zavřená.

Když nemáme auto, rozhodli jsme se prozkoumat hlavní město po svých.
Kousek od přístavu se nachází metodistický kostel z r. 1893 - Bethesda Methodist Church (Virgin Lane 20).
 
Hned vedle něj stojí Cathedral of Our Lady of Fair Haven (Turkey Lane), původně známá ve francouzštině jako Église de Notre-Dame du Bon Port du Mouillage de Roseau. Je to římskokatolická katedrála z r. 1854 postavená z černého kamene (vulkanické horniny) v gotickém stylu. Kostel má zvonici s hodinami. Okna jsou gotická s vitrážemi, jedno z barevných oken je věnováno Kryštofu Kolumbovi. Interiér katedrály je jemně vyřezávaný a má viktoriánské lavice. Za bočními oltáři jsou malované viktoriánské nástěnné malby, namalované místními umělci. Varhany byly instalovány v lednu 1883. Bohužel díky hurikánu je značně poškozený a je uzavřený, takže si ho můžeme prohlédnout jen zvenčí přes plot.

Opodál, na stejné ulici, Turkey Lane, stojí velmi pěkná budova biskupského paláce, Bishop Arnold Boghaert Catholic Centre. A naproti místní škola, kdy děti na nás ze třídy mávají přes otevřené okno.

Došli jsme k místní botanické zahradě, Dominica Botanic Gardens - Botanical Gardens Gazebo (Bath Rd., denně 6-19, vstup je zdarma, WiFi, na prohlídku stačí 1 hodina). Velmi pěkná botanická zahrada o rozloze 16 ha byla založena r. 1890 na dřívějších plantážích cukrové třtiny. Je plná stoletých palem a fíkovníků, i kvetoucích keřů. V zahradě je k vidění i žlutý školní autobus rozmáčknutý kmenem stromu baobabu jako upomínka na silný hurikán David z r. 1979.
Najdete zde i voliéru (Garden´s aviary) se vzácnými papoušky žako a amazoňany královskými (sisserou parrot). Bohužel papoušci jsou za třemi ploty, takže nejsou moc dobře vidět. Vyfotit je není vůbec možné.
Amazoňan královský zvaný na Dominice sisserou, je národním ptákem a symbolem ostrova. Je zobrazený dokonce na státním znaku a vlajce Dominiky. Dalším ohroženým papouškem je amazoňan červenokrký. V pralesích Dominiky přežívají mimo jiné tyto 2 endemické druhy velkých papoušků, kteří patří mezi nejvzácnější živočichy na zemi a nenajdete je nikde jinde. Kriticky ohrožený amazoňan královský (Amazona imperialis) - Sisserou Parrot, jehož populace čítá v současnosti 50-60 jedinců. Tito pestře zbarvení papoušci hnízdí v dutinách pralesních listnáčů a živí se různými plody. O něco hojnější je rovněž nanejvýš ohrožený druh amazoňan červenokrký (Amazona arausiaca) - Jaco Parrot, odhadovaný dnes na 300 jedinců.
 
Kousek za voliérou začíná stezka ,,Jack´s Walk“ na vrchol Morne Bruce, která je sice krátká (800 m), ale strmá a klikatá. Ze shora, Morne Bruce Viewpoint, se nabízí nádherné výhledy na Roseau a Karibské moře, Woodbridge Bay s přístavem nákladních lodí, Fond Cole a botanické zahrady. Nahoře stojí Morne Bruce Cross, bílý kříž. Od voliéry vidíme nahoře spoustu turistů, které tam vyvezl autobus.

Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Zrovna zahradou kolem nás projíždí mikrobus s turisty, 8 Kanaďany. A řidič přibrzdil, a zeptal se nás, jestli se nechceme k nim přidat, že má ještě 2 volná místa. Komu se nelení, tomu se zelení. Za 25 USD nebo 20 eur na osobu nabízí Titou Gorge, Trafalgar Falls a město Soufrière. Bereme. Je asi 10:30. Obsadili jsme poslední místa. Je to super parta, hned jsme si s nimi sedli. Platíme všichni až na konci výletu. Řidič mluví anglicky, všechno nám ukazuje a popisuje (okolí, stromy, květiny), často zastavuje, abychom si mohli fotit. Sedím u okna, takže fotím i za jízdy. Vykládá o hurikánu Marie, který ostrov zasáhl v září 2017. Od té doby, až do prosince 2018 na ostrov nejezdily výletní lodě. Ale vláda to potom zařídila, aby místním obyvatelům zajistila příjem. Turistický ruch je prop ně hlavním zdrojem obživy. Hodně cest, domů, … je zničených. Kde jsou peníze tam se opravuje, ale mnohé jsou ruiny. A v těchto podmínkách lidé žijí. Byly zničené rozvody elektřiny. Voda v řekách stoupla na úroveň domů. To nám všechno ukazuje. Hrůza. Na některých místech to vypadá jako z nějakého apokalyptického filmu.

Míříme na východ od města Roseau.
Na jihu ostrova se rozkládá Morne Trois Pitons National Park, který je od roku 1997 zapsaný na seznamu UNESCO. Park založený roku 1975 tehdejším guvernérem Dominiky, který zabírá plochu 17 000 akrů, je pokrytý tropickým a neprostupným deštným lesem. Patří k přírodně nejzachovalejším místům na Zemi. V parku se nachází mnohé přírodní unikáty. Park obklopuje stejnojmennou horu Morne Trois Pitons vysokou 1 387 m n. m., na kterou lze za 5 hodin vystoupat. V překladu název hory znamená "hora tří vrcholů". Dominantami parku jsou 3 vulkány s nejvyšším bodem ostrova Morne Diablotins (1447 m n. m., výšlap trvá 7 hodin), mezi nimiž se nalézá Valley of Desolation, Údolí bezútěšnosti. Je to bizarní místo téměř bez vegetace, zato s četnými projevy vulkanické činnosti ostrova, plné syčících fumarol (horkých a prudkých exhalací z puklin činných sopek), horké páry, sirných výronů a bublajícího bahna. Cestu k němu jen pěšky z Laudat a trvá cca 2 hodiny. V parku se nachází spousta jezírek, vodopádů, ... např. Boiling Lake, Trafalgar Falls, Titou Gorge, Emerald Pool, Victoria Falls, Middleham Falls, Salton Waterfalls, ... Rostou tady nádherné orchideje. A žije tady i 5 druhů nejedovatých hadů včetně hroznýše královského.
Ideálním výchozím bodem k túrám a vstupním místem do parku je vesnička Laudat na konci silnice, 11 km (23 minut jízdy) z Roseau. Dál to autem nejde. Tady se i kupují vstupenky. Na celé údolí a národní park se prodává týdenní vstupenka za 12 USD. Tu ale tady nemají, jen 1-denní za 5 USD. Přes zdejší rokle a vodopády vede lanovka.

Samozřejmě není v naší moci navštívit všechna místa. Nezvládli bychom to ani vlastním autem. K různým zajímavostem vedou různé cesty, takže se musí vše objíždět, a to zabírá spoustu času. Navíc jedeme stále přes hory, takže se nedá jet ani rychle. Na druhou stranu by to byla i škoda, protože okolní krajina je nádherná. Všude jenom zeleň a v údolích horské vesničky.

Než jsme dojeli k Titou Gorge, zastavuje nám u jedné z vyhlídek u silnice. Stánkař tady prodává velmi zajímavé ručně vyráběné produkty z přírodních materiálů. Už si přesně nepamatuji, co to bylo, ale bylo to zajímavé.
 
O kousek dál projíždíme kolem vodní elektrárny. Vodu z hor svádí potrubí, které se klikatí kolem cest.

Přijíždíme k Titou Gorge. Nachází se tady soutěska, vodopád, můžete se tady koupat ve studené, ale opravdu studené vodě, i v horké vodě. Natáčeli se tady Piráti z Karibiku 2: Truhla mrtvého muže. Začátek pěší trasy je v Laudat a cesta trvá cca 30-45 min. Je tady spousta turistů. Hrůza. Vstupné neplatíme. Pouze za půjčení plovací vesty se platí 2 USD. Lidé vstupují do jezírka pod malým vodopádem a potom proplouvají úzkou soutěskou. Druhá skupina lidí včetně nás se na soutěsku dívá z hora.
Jen jsme četl upozornění, že na ostrovech by se nemělo ve sladké vodě koupat kvůli červům - krevním motolicím, kteří způsobují schistosomózu (dříve též bilharzióza). Žijí ve sladké vodě v tropech a subtropech!!!
  
Jako je to tady hezké místo, ale kdyby tady nebylo tolik lidí. Nic na mně. Jsou tady i toalety, šatny, restaurace. Auto parkujeme níže a museli jsme dojít. Ale to nám vůbec nevadí, okolí je moc hezké. Průvodce šel s námi a ukazuje nám různé rostliny. Kolem dokola rostou stromové kapradiny. Upozorňuje nás na zvláštní rostlinu Costus spicatus (Spiked Spiralflower Ginger), Indian Head Ginger, z čeledi kostusovité, které přezdívají „bílý muž“, protože vypadá jako penis evropské velikosti. V okolí se ve velkém pracuje. Bagry odklízejí z řeky bordel, který sem napadal při hurikánu. Jedině hluk ze strojů poněkud ruší, ale co se dá dělat.
 
Pokračujeme autem přes národní park. Projíždíme kolem přístupové cesty k Middleham Falls, které se nachází 10 minut jízdy od Titou Gorge. Middleham Falls (vstupenky se kupují v Laudatu) - Middleham Trail se nachází v severozápadní části národního parku Morne Trois Pitons v údolí Roseau Valley a jeho hlavní přístupové body jsou z Providence Estate poblíž Laudat Road nebo vesnice Cochrane. Z Roseau je to po silnici s panoramatickými výhledy 25-30 minut jízdy k parkovišti. Z parkoviště to je 45 min. stezkou k 84 m (275 ft) vysokému vodopádu s velkým objemem vody padajícím do jezírka, kde se dá osvěžit, ale voda je hodně studená. Je jedním z nejvyšších na ostrově. A podle řidiče je nejhezčí ze všech vodopádů na ostrově. Ale jsou nutné pevné boty.

Další zastávkou jsou Trafalgar Falls, vodopády v NP Morne Trois Pitons v údolí Roseau Valley asi 20 minut jízdy od Roseau (8 km) po Paillotte Road až k parkovišti (ev. 30 min. jízdy od Titou Gorge). Řidič zastavil u skupiny stánků, odkud jsou vodopády vidět bez placení vstupného. Ovšem je to opravdu z velké dálky, a to není ono.

Oplatí se jít až k nim. Kanaďani kupodivu nechtějí platit vstupné, my jako jediní bychom je ale rádi viděli. Vyšli nám vstříc, že nás tam řidič zaveze, a zatím co my si zajdeme k vodopádům, oni na nás počkají na parkovišti. Paráda. Řidič popojel až ke vstupu. Tady se nachází i toalety a restaurace. Vstupné činí 5 USD event. 13,35 EC na osobu. Za nás dva platíme 10 USD. Nejde to nijak obejít, vstupenky pečlivě kontrolují na různých místech.
Vodopády leží na svahu deštného pralesa pokrytého terasovitými políčky. Nenáročná, asi 650 m dlouhá cesta s mnoha schody nás během 10 minut zavede z parkoviště na vyhlídkovou plošinu, odkud můžeme sledovat oba vodopády, vpravo menší ale silnější Mother Falls (Mama Falls) 23 m a vlevo vyšší Papa Falls (Father Falls) 38 m, padající ze 60 metrů do jezírka. Z jednoho z nich teče teplá voda a v jezírcích pod ním se dá koupat. Ale to jsme nikoho neviděli. Všichni stáli jen na vyhlídkové plošině.
  

Stačí sandály. Místo je to pěkné, když tam nikdo není (tím myslím turisty z výletních lodí), nejlépe hned po ránu. Málokdo ví, že nahoře je množství malých osvěžujících jezírek, jejichž voda vytváří vodopád, a v houští o pár kroků dál je několik horkých vulkanických pramenů. Na to ale nemáme čas. Nechceme moc zdržovat skupinu. Zvládli jsme to svižným krokem za 20 minut i s focením. Ale určitě to stojí za to. I okolí je dechberoucí.

Pokračujeme dál. Silnice je v různém stavu. Míjíme sirné prameny.

V NP se nachází také Boiling Lake (Vřící jezero). Horké vulkanické jezero s termálními prameny je největší geologickou raritou ostrova. Je to (druhá) největší fumarola na světě o průměru 980 m, naplněná vodou, kterou ohřívá žhavé magma blízko povrch. Voda má teplotu 82-92 °C a opravdu vře. Jezero je téměř neustále zahaleno párou, takže převzácný fenomén, vření na jezerní hladině, je možné spatřit jen zřídka, když vítr páru na okamžik rozfoukne. Nevede k němu silnice a je to celodenní namáhavá túra (13 km) přes prales a vulkanické svahy. Cesta k němu trvá 2,5-3 hodiny. V horách nezřídka natrefíte na obydlí pohostinných rastafariánů. Trasu lze rozdělit na 3 úseky:
1. část: Laudat - Titou Gorge - Breakfast river (1 hod)
2. část: Morne Nicholls - vrchol Valley of Desolation (1 hodina)
3. část: nebezpečný sestup do Valley of Desolation - cesta kolem sirných pramenů a horkých jezírek - vrchol s výhledem na Boling Lake (1 hodna)

Dostali jsme se zpátky do města Roseau a vydali se směrem na jih. Pobřežní silnice Victoria St. a následně Loubiere Road nás přivede do Soufrière Bay a asi po 40 minutách jízdy končí u Scotts Head. Cesty jsou na mnoha místech hodně zničené a občas se musí různě objíždět. O zničených domech ani nemluvím. Je to hodně smutný pohled, ale takový je život.
 
Cestou míjíme Champagne Reef, neobvyklý přírodní jev asi 30 min. jízdy z Roseau u kamenité pláže Champagne Beach s místy černým vulkanickým pískem. Za vstup se platí 2 USD. K pláži vede dřevěná lávka. Z průchodů pod mořskými rostlinami unikají z útrob země přímo přes mořské dno vulkanické bubliny podzemního plynu a vy máte pocit, že plavete ve sklenici se šampaňským. Nejlépe to uvidíte se šnorchlem. Korálový útes je považován za jedno z nejlepších míst na šnorchlování a potápění na světě s množstvím pestrobarevných rybek a dalších mořských tvorů vč. želv. Mořské dno je kamenité a občas jsou kameny hodně ostré, takže je třeba si vzít do vody nějaké boty nebo ploutve. Je tady občerstvení, toalety, sprchy, převlékárny. Ovšem jak říká náš průvodce, lépe dostupné a lepší je podobná atrakce ve městě Soufrière, které se nachází jen 10 minut odtud.

Soufrière, rybářská vesnička a hlavní město farnosti Saint Mark leží v srdci zátoky Soufrière Bay, která je nejlepší potápěčskou lokalitou. Zdejší podmořský park Soufrière-Scotts Head Marine Reserve je nejlepším potápěčským místem na Dominice. Mořské dno ukrývá lávové kužely, útesy i sopečné jícny.
 
Zaparkoval vedle hezkého katolického kostelíku Soufriere Catholic Church of Saint Mark naproti pláže Bubble Beach. Jak název napovídá, asi už tušíte oč jde.
 
Bubble Spa Beach je „termální pláž“. Díky geotermální aktivitě termální prameny vyvěrají zpod moře přímo do moře, díky čemu je tady mořská voda extrémně teplá, až horká. "Bazénky" v moři jsou ohraničené kameny. Taky tady, mimo "bazénky" se dá v moři sledovat efekt "šampaňského" jako na Champagne Reef. Vstupné dobrovolné se platí do kasičky. Neplatíme nic, ale Martin si v místním baru dal za 3 USD pivo. Kromě baru jsou tady i převlékárny a lehátka. Pláž je malá s drobným štěrkem. Je zrovna odliv, tak je málo vody v bazéncích. Z naší skupiny se jdeme koupat jen my. Vůbec netuším, proč ti Kanaďani na takový výlet jeli. K vodopádům nešli, koupat se nešli. Průvodce nám doporučuje plavat podél břehu. Do vody je dobrý vstup. Vydrželi jsme tam 20 minut. Měl jsem plavecké brýle, tak jsme se dívali i pod hladinu na bublinkový efekt. Zajímavé. Jsou vidět ale i pouhým okem z hladiny a také v bazéncích. V těch je hodně horká voda. Teplá voda je i v moři, kde bublinky vyvěrají. Byl to zajímavý zážitek.
  


Vidíme odtud v dálce nejjižnější bod Dominiky nazvaný Scotts Head, stejně jako malá vesnice na JZ pobřeží ostrova, cca 1 hodinu jízdy z Roseau, která přehlíží záliv Soufrière Bay. Střetává se tady Atlantik s Karibikem. Na samém konci na kopci zarostlým citrónovou trávou najdete zbytky pevnosti Fort Cashacrou odkud se dá dohlédnout až na Martinik. Scotts Head byl pojmenován po plukovníkovi George Scottovi, který sloužil v britské invazní síle, která získala Dominiku od Francouzů v roce 1761 a poté se stal poručíkem guvernéra Dominiky. Scott dohlížel i na stavbu pevnosti na úpatí poloostrova Scotts Head, většina tohoto opevnění se zřítila dolů po útesu do vody.

1,7 km od města Soufrière můžete navštívit Soufrière Sulphur Springs (vstupné 5 USD), sirné prameny v údolí Soufrière Valley. Vyvěrá tady horký pramen, který napájí řadu kamenných jezírek.

V okolí si můžete zajet ještě na Bois Cotlette Plantation (Gallion Rd., říjen-květen denně 8-16, září jen út a pa 8-16, červen-srpen zavřeno), což je nejstarší přeživší plantáž na Dominice, kde se od r. 1720 pěstuje kakao, káva, banány. Uvidíte, jak se kakaové boby mění v čokoládu. Nabízí Heritage Tour nebo Chocolate Tour, každá trvá 2 hodiny a jsou nyní pouze na objednávku.

My se ale vracíme zpátky k lodi, kam jsme přijeli v 15:45. Výlet stál určitě za to a nebylo to vůbec drahé. Tím, že nás bylo tolik, tak cena za osobu byla velmi přijatelná. Ostrov je hodně veliký, i když se to nezdá, a o moc víc se toho za 1 den stihnot nedá. Například oblast Kalinago, kam jsme chtěli, tak jen cesta jedním směrem trvá 1:20.

-------------------------------------------------------------
Zmíním tady ale další místa, která můžete na ostrově navštívit. Třeba když sem ještě někdy přijedeme tak máme resty.

NA SEVER OD ROSEAU (okruh kolem ostrova)

* Emerald Pool "Smaragdové jezírko" (vstupné 13 XCD/5 USD) - nachází se uprostřed ostrova v NP Morne Trois Pitons. 15 min. procházka vede pralesem k 12 metrovému vodopádu, který napájí křišťálově čisté jezírko u jeskyně obrostlé liánami. Jezírko odráží zeleň, která ho obklopuje. Odtud pochází jeho název. Natáčeli se tady Piráti z Karibiku. V jezírku se dá okoupat. Trasa začíná u návštěvnického centra, kde se nachází parkoviště a restaurace.

* Jacko Falls (denně 8-18, vstupné 8 XCD/3 USD se platí v obchůdku se suvenýry) - nachází se téměř uprostřed ostrova, téměř u hlavní cesty, takže je lehce dostupný, padá do malého jezírka a kolem je bujná zeleň

* Spanny Falls nazývané taky Penrice Falls (Dr Nicholas Liverpool Hwy, Marigot, denně 8-18, vstupné 8 XCD/3 USD se platí v obchůdku při vstupu na chodník) - nachází se nedaleko Jacko Falls. Je ukrytý v lese. Krátká cesta k vodopádu je krásná, vede tropickým pralesem mezi liánami. Vodopád padá do jezírka, ve kterém se dá osvěžit. Je vyšší a hezčí než Jacko Falls.

* vesnice Mahaut - Belfast Mill - pozůstatky cukrovaru

* Mero Beach - 30 min. jízdy po západním pobřeží. Je to nejpopulárnější pláž s šedo-černým pískem. Najdete tady řadu barů a restaurací.

* Morne Diablotins National Park (vstupné 5 USD) - národní park vzdálený asi 1 hodinu od Roseau je zalesněná oblast na svazích stejnojmenné hory Morne Diablotins (nejvyšší na Dominice a 2. nejvyšší na Malých Antilách po La Grande Soufrière na Guadeloupu), která sousedí s Morne Trois Pitons. Hora je sopečného původu a naposledy vybuchla před 30 000 lety. Vstup do parku je u Syndicate Estate, dřívější banánové a citrusové plantáže. Park má rozlohu 8242 akrů a byl zřízen roku 2000 primárně na ochranu životního prostředí amazoňana královského zvaného na Dominice sisserou, národního ptáka a symbola ostrova, který je zobrazený dokonce na státním znaku a vlajce Dominiky, a amazoňana červenokrkého. Můžete tu navštívit Syndicate Parrot Reserve, kde vás čeká hodinová nenáročná okružní stezka deštným pralesem a naskytne se vám šance spatřit tyto ohrožené papoušky. V pralesích Dominiky přežívají 2 endemické druhy velkých papoušků, kteří patří mezi nejvzácnější živočichy na zemi a nenajdete je nikde jinde. Je to především kriticky ohrožený amazoňan královský (Amazona imperialis) - Sisserou Parrot, jehož populace čítá v současnosti 50-60 jedinců. Tito pestře zbarvení papušci hnízdí v dutinách pralesních listnáčů a živí se různými plody. O něco hojnější je rovněž nanejvýš ohrožený druh amazoňan červenokrký (Amazona arausiaca) - Jaco Parrot, odhadovaný dnes na 300 jedinců. Jinak na ostrově žije až 172 druhů ptáků včetně dalších druhů papoušků a tento park je domoven 18 různých druhů ptáků. Během 18. století byla oblast domovem nejméně šesti různých táborů uniklých otroků.
- Syndicate Nature Trail: hlavní přístup na stezku a do NP je ze sekundární silnice severně od obce Dublanc, nebo jižně od Morne Espagnol. Začátek treku je u Syndicate Visitor Centre a 1,77 km okružní stezka vede deštným pralesem. Část stezky vede po okraji Picard River Gorge.

* Portsmouth - druhé největší město na ostrově vzdálené 1 hodinu jízdy od Roseau severním směrem (na západním pobřeží) se nachází v atraktivní zátoce Prince Rupert Bay a na řece Indian River. Kdysi bylo hlavním městem. Ve městě se nachází univerzita, kterou navštěvují především američtí studenti. Je hlavním jachtařským přístavištěm ostrova.
- plavba na říčním člunu po stinné, mangrovovým porostem lemované, řece Indian River. Řeka získala své jméno podle indiánů Karibů, kteří žili podél jejích břehů a využívali ji jako přístupovou cestu ke Karibskému moři. Řeka byla důležitá pro jejich živobytí, protože ji používali k přepravě zboží pro obchod s námořníky a podél souostroví. Řeka je nejhezčí ze všech 365 řek na Dominice. Během plavby uvidíte volavky, kraby, leguány, kolibříky a další tvory. Veslaři čekají v ústí řeky pod mostem a za 1,5 hodinový výlet si účtují kolem 50 XCD.

* Cabrits National Park - cca 1,5 km od města Portsmouth a 50 km od m. Roseau (1:15 hod jízdy), místo oblíbené Brity už v 16. století. Park zahrnuje zdejší pobřežní krajinu a chrání tropický les, korálové útesy a mokřady. Byl založen r. 1986 a pokrývá plochu 531 ha. Slovo Cabrits je odvozeno od slova "goat", tedy koza, ve španělštině, francouzštině a portugalštině a odkazuje na zvíře, které bylo původem z Cabrits. Kozy byly na ostrov dovezeny námořníky, kteří je sem dali zdarma, aby tady rostly, a aby tam bylo dostupné maso, když se vrátili.

Poloostrov Cabrits je tvořen dvěma vyhaslými vulkány a kdysi byl samostatným ostrovem, odděleným od Dominiky. Poloostrov odděluje od sebe záliv Prince Ruperta (Prince Rupert Bay) a Douglasův záliv (Douglas Bay). V zálivu Prince Rupert Bay jsou pláže s černým sopečným pískem.

Na kopci, kde sídlila anglická posádka se dochovala pevnost Fort Shirley (denně 8-18) z 18. století, která byla vojenskou základnou. Některé budovy byly zrekonstruovány, jiné dodnes zůstávají zarostlé džunglí. Pevnost měla přes 50 velkých staveb, sedm dělových baterií a pokoje pro 600 lidí. Pevnost začala chátrat po ukončení nepřátelství mezi Anglií a Francií a r. 1854 byla opuštěna. Roku 1989 byla zrekonstruována, několik budov bylo kompletně obnoveno, zbytky jiných jsou různě rozmístěné po poloostrově. Pevnost je nejznámnější díky vzpouře afrických otrockých vojáků v roce 1802, události, která by v roce 1807 vedla k osvobození všech britských otrockých vojáků.

* Calibishie - vesnice je oblíbenou plážovou destinací na severovýchodě ostrova hned na východ od vesnice Hampstead. Calibishie Coast Travel Area je považováno za nejkrásnější a nejméně dotčené oblasti Dominiky. Rozkládá se od drsných hor Pennville, přes malebnou rybářskou vesnici Calibishie až po serfovací pláže v Marigot. Calibishie Coast je jednou z mála oblastí na světě, kde můžete během 1,5 km cestovat z mořského pobřeží do deštného pralesa. Calibishie je také domovem nejlepších pláží na Dominice: Batibou Beach, Hampstead Beach, Hodges Beach, Point Baptiste, Turtle a Woodford Hill Beaches. Svěží, tropické a odlehlé pláže jsou tím, co je dělá zvláštními. Oblast má pláže lemované palmami, sladkovodní řeky s oddělenými koupacími bazény, vodopády a hustý deštný les s exotickými ptáky (vč. papouška žako) a bujnou vegetací, strmé útesy. Moře nabízí skvělé šnorchlování a potápění na světové úrovni.
- pláž Brána pekel (Hell´s Gate Rock, Port D´Enfer) v zálivu Calibishie Bay s výhledem na dva skalní sloupy čnící z moře, které jsou známy jako Čertova skála. Původně to byl skalní oblouk než se v noci roku 1956 zřítila horní část do moře. Na okolních plážích se vyskytují želvy. Výhled ze silnice.
- Největší atrakcí jsou tzv. Red Rocks, červeně zbarvené skály zformované neustálým působením počasí a moře. Vstupné je 5 XCD/2 USD.
- Pointe Baptiste - pěkná pláž s bílým pískem, kterých na ostrově moc není. Z pláže je pěkný výhled na Red Rocks (a bez placení). Moc lidí sem nechodí, takže tady budete třeba sami. Najdete tady i bar.
- Pointe Baptiste Chocolate Factory - Pointe Baptiste Estate (denně 6-18) - na Dominice se díky příznivému podnebí daří i kakau a kávě. Z kakaa se vyrábí vynikající čokoláda. Jeden Angličan, který tady žije s pár domorodci vyrábí výbornou čokoládu s různými příchutěmi. Celá výroba od sušení kakaových jader až po odlívání do forem probíhá přímo tady.

* Kalinago Territory - území původních indiánů Karibů, kteří tvoří přibližně 1,5% obyvatel. Obývají rezervaci Kalinago Territory o rozloze 15 km² na východním pobřeží ostrova, přibližně 32 km z hlavního města. Dominika je totiž jediným ostrovem Malých Antil, kde přežili původní indiáni Karibové, o kterých se předpokládá že původně pocházeli z Jižní Ameriky. Území Karibů (Carib Territory, Carib Reserve nebo Kalinago Territory) bylo ustanoveno pro původní obyvatele roku 1903. Sami si říkají Kalinago (Kariby je označili Evropané) a žijí v 8 vesnicích při pobřeží Atlantiku. Oblast začíná u vesnice Bataka a táhne se asi dalších 12 km. Největší vesnicí a hlavním střediskem území je Salybia na území farnosti sv. Davida, kde sídlí volený náčelník a kmenová rada, a kde můžete vidět tradiční středisko komunity v karibském stylu, který pochází z předkolumbovské doby a taky několik tradičních budov. Mezi nimi je kostel Church of St. Marie of the Caribs, vyzdobený nástěnnými malbami zobrazujícími historii Karibů a jako oltář slouží tradiční kánoe Karibů. Tvar kostela je totožný s tradičním domem Kalinago Karbay.

Dalšími vesnicemi jsou Bataca, Crayfish River, St Cyr, Gaulette River, Mahaut River, Sinekou a Touna Aute. V rezervaci žije kolem 3000 lidí. Stát uznal svrchovanost voleného náčelníka a vymezil pravomoci domorodých orgánů. Půda je společným majetkem všech příslušníků kmene. Oblast rezervace je hornatá a neúrodná, nejrozšířenější plodinou je maniok. Její obyvatelé žijí hlavně z turismu - skanzen a prodej rukodělných výrobků.
- skanzen Kalinago Barana Autê - kulturní vesnice "The Kalinago Cultural Village by the sea" (denně 9-17, ukázky denně pouze říjen-duben, vstupné turisti 21 XCD/8 USD/7 eur, kromě toho prohlídky s povinným průvodcem stojí dalších 5 XCD/2 USD a trvají 45 min-1 hodinu) - skanzen původního způsobu života původních indiánů Karibů se nachází v malé vísce Crayfish River přibližně 1,5 hod. jízdy z Roseau podél břehů stejnojmenné řeky. Druhá silnice s parkovištěm byla postavena od pošty nebo policejní stanice ve vesnici Salybia. Za vstupné do skanzenu si prohlédnete a poslechnete povídání o historii ostrova a obyvatel, projdete kolem typických obydlí (dřevěné kreolské domky na kůlech taboui, nebo jednoduché přístřešky tzv. ajoupa, 2 spojené ajoupas do tvaru stanu se nazývají mouina), až dojdete k hlavní budově zvané Karbay nebo Taboui (ve francouzštině psané taky jako "Carbet"), kde se konají pro turisty typické ukázky místních tanců skupin Karina a Karifuna. Kulturní představení jsou na objednávku nebo při skupinách o min. 30 osob. Můžete obdivovat jejich košíkářské výrobky (rákosové košíky larouma), dřevořezbu či jiná tradiční řemesla, stavbu tradičních kánoií. Můžete vyzkoušet i nějaké tradiční jídlo (za peníze). Jsou přátelští a milí. Anglicky skoro neumí, ale dorozumíte se rukama, nohama. Ze stezky je výhled na Atlantik a vodopád Isulukati Waterfall padající do Atlantického oceánu.
- Touna Kalinago Heritage Village - nachází se ve vesnici Concord (20 min. od letiště). Touna je výraz v jazyce Kalinago pro "vodu", protože vesnice se nachází podél řeky Pagua River. Lidé zde pokračují ve staromódní pohostinnosti svých předků tím, že otevírají své srdce a domovy návštěvníkům. Návštěva trvá 1-2 hodiny zahrnuje přivítání na břehu řeky, návštěvu několika obydlených domů, uvidíte výrobu chleba z cassavy, výrobu košíků a řezbářství, lisování cukrové třtiny a dozvíte se o tradičních bylinkách během povídání se stařešinou vesnice, dále občerstvení nebo oběd a plavání v řece.

* L´Escalier Tete Chien - 10 min. chůze na vyhlídku na útesy

------------------------------------------------------------------------------------------------------

ROSEAU
My jsme si ve zbývajícím volném čase prošli ještě město Roseau. Řidič nás vysadil u Old Market Square. Zaplatili jsme za výlet a zamířili k Saint George Anglican Church (Victoria Street), což je anglikánský kostel v georgiánském stylu. Je uzavřený a v hodně špatném stavu v důsledku hurikánu. Chybí mu střecha.

Blíží se volby, a tak po celém ostrově vlají praporky, červené reprezentují demokratickou stranu (Dominica Labour Party) a modré United Worker´s Party.

Hned vedle kostela stojí Government House - Dominica State House. Vládní dům je oficiálním sídlem prezidenta Dominiky od r. 1978. Dříve sloužil jako oficiální sídlo koloniálních guvernérů Dominiky. Rezidence britských guvernérů na ostrově a na čas i francouzských se nachází na nízkém kopci jižně od obchodního centra Roseau. Zahrady jsou pro Karibik poměrně netypické. Písemné záznamy z 90. let 20. století se zmiňují o různých rostlinách a aleji stromů v areálu vládního domu. Zdejší zahrady trpí pravidelně hurikány. Mnoho menších stromů bylo zničeno hlavními bouřemi 20. století v letech 1916, 1930 a 1979. Sir William Young byl uveden do úřadu guvernéra Dominiky dne 14. listopadu 1770. On byl zodpovědný mimo jiné za řízení výstavby prvního vládního domu, který byl postaven u pevnosti Fort Young. Není přístupný veřejnosti, takže si ho můžeme prohlédnout pouze zpoza plotu.

Na druhé straně ulice stojí Fort Young, pevnost z 18. století z černého sopečného kamene, která dnes funguje jako Fort Young Hotel Rebuilding založený r. 1964. Nachází se přímo na nábřeží. Kdysi byla pevnost hlavním vojenským objektem na ostrově a byla pojmenována po prvním britském guvernérovi Williamu Youngovi, který stavbu objednal. Pozůstatky pevnosti včetně kanónů najdete na nádoří a ve foyer hotelu. Je velmi pěkně vidět i z lodi. Hotel je nově opravený, ale část je díky hurikánu zbořena a jsou to jen ruiny, ale rekonstruuje se.
 
Vracíme se k národnímu muzeu Dominiky na nábřeží.

Procházíme tzv. French Quarter, francouzskou koloniální čtvrť, která je nejhistoričtější částí města. Ulice jsou lemovány malebnými dřevěnými domy většinou s krásnými balkony, například podél ulice Krále Jiřího V. (St George V Street, King George V St).
 
Navštívili jsme ale místní poštu, General Post Office (Dame Mary Eugenia Charles Blvd), která stojí přímo proti výstupu z celního prostoru v přístavišti L´Express Des Îles. Na Dominice totiž mají krásné poštovní známky. Nabízí spoustu aršíků na koupi. Paní nám dala dva hrubé katalogy, ze kterých jsme vybírali. Koupili jsme si do sbírky za 4 USD jeden aršík. Taky jsme u nich kopili jeden pohled za dolar a známku taky za 1 USD. Úřednice byla velice příjemná.



Na stejné ulici Dame Mary Eugenia Charles Blvd a Laing Street, v místě, kde se řeka Roseau River vlévá do moře, se nachází tržnice, Market. Ale je už hodně hodin, a to už tam stejně nic nebude. Po nábřeží se vracíme k lodi. Rovněž tady najdeme velmi pěkné domy, spoustu barů a trhovců se stánky se vším možným, hlavně suvenýry pro turisty. Je tady i supermarket, kde je spousta turistů. Martin si koupil lahvové pivo za 2 USD. 

Na loď se vracíme v 16:30, hodinu před deadlinem. Zašli jsme do bufetové restaurace na pizzu a hamburger.
Venku je ještě slunce a teplo, a tak jsme šli na záď lodi k bazénu, ale hodně fouká. Je odtud krásný výhled na město i další části Dominiky v zapadajícím slunci.
 

Vyplouváme v 18 hodin.
V La Locanda Pizzeria Wine Bar jsme si dali pivo, jeden čepovaný Newcastle a jedno lahvové belgické a k tomu jsme dostali zdarma talíř tapas. Ale museli jsme si o něj říct. Viděl jsem, že to mají skoro všichni na stole. Prý to dávají, když si někdo něco koupí.

V 19:30 jdeme na divadelní představení „Flowers“ již po druhé. V druhém týdnu se divadelní představení již opakují. Poté jsme prošli další dva bary, Sports a Safari. Na večeři jsme dneska šli do servírované restaurace Arabesque. Už se nás číšník ptal, jak to že jsme včera nebyli. Dali jsme si na kupon láhev červeného italského vína Merlot, Canti Veneto (běžná cena je 30 eur). Já jsem si dal jen hlavní chod, a to rib eye steak a Martin těstoviny, zmrzlinu a kokosový dezert.
    
Do kajuty se vracíme ve 22:10.

Čtvrtek 14.2.2019 - SVATÝ KRYŠTOF A NEVIS

V 8 hodin připlouváme do města Basseterre na ostrově SVATÝ KRYŠTOF - Saint Kitts. Zrovna jsme na bufetové snídani. Vedle nás kotví stejně velká loď Celebrity Reflection.

Loď kotví v přístavu Port Zante v Basseterre, který byl otevřen v roce 2005. Je určený pouze k dokování těch největších výletních lodí na světě. Rozkládá se na ploše 15 akrů (61 000 m²) půdy získané vysušením moře v roce 1995.
  
Přístav výletních lodí se skládá z velkého mola, u kterého mohou kotvit současně 2 velké lodě, velké bezcelní nákupní zóny s kavárnami a restauracemi. Pokud je lodí více, tak ostatní lodě buď použijí nákladní přístav - Commercial Pier (Saint Kitts Deep Water Harbour) na druhém konci zálivu, nebo dopraví cestující na břeh pomocí tendrů. V plánu je výstavba druhého mola pro další 2 velké výletní lodě hned vedle.

Port Zante je v docházkové vzdálenosti od centra města Basseterre. Nákladní přístav je trochu dál. V blízkosti přístavu se nenachází žádné pláže. Nákupní zóna v přístavu je nový komplex budov, který leží mezi molem výletních lodí a Old Treasury Bulding (National Museum). Jedná se o bezcelní zónu.

V 9 hodin vystupujeme z lodi. V info centru jsme si vzali mapu ostrova. Poprosili jsme zaměstnance infocentra, aby nám zavolal do autopůjčovny, kde nás vyzvednou. Ochotně to vyřídil. Máme počkat u Sweet Cane Restaurant v areálu přístavu.

Přes Caribbean Rentals máme objednané auto v půjčovně IAS Auto Rentals - Island Auto Supplies (kancelář: Bird Rock Commercial Development, Basseterre, St. Kitts, hl. kancelář 8:30-17:00, Robert L. Bradshaw Intl. Airport (SKB) 12:00-24:00, tel. +1-869-662-4416 (pevný tel.) / +1-869-762-4416 (mobil), email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Opět jsme si to den předem ověřili, že o nás ví. 
Chvíli čekáme, než pro nás přijel řidič. Takový zvláštní týpek. Autopůjčovna je ale dost daleko od lodi, museli bychom si jinak vzít taxi. Pěšky by to bylo minimálně 20 minut.

Pro řízení potřebujete mezinárodní ŘP + místní ŘP za 25 USD a platí 6 měsíců, který vám zařídí v některých autopůjčovnách nebo na policejní stanici. Ostrovy se chlubí velice kvalitní silniční sítí. Doprava není hustá. Jezdí se vlevo. Benzín je drahý, ale vzhledem k velikosti ostrova ho moc nespotřebujete.
Nejdříve nás odvezl do jiné autopůjčovny, kde nám vyřídili místní řidičák. Paní je velice příjemná.

Odtud pokračujeme do jejich pobočky. Máme objednané auto kategorie COMPACT (Mazda Demio nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač). Dostali jsme Hondu Fit.

Po slevě Caribbean Rentals 47,57 USD/den (45 USD/den+taxy 1,50 USD+VAT 6,69 USD a sleva 5,63 USD). V ceně jsou opět neomezené km. Sepsali s námi smlouvu. Říkají nám, že od Caribbean Rentals nikdy nedostávají potvrzení rezervace. Takže kdybychom jim asi nevolali, tak by pro nás nikdo nepřijel. Jsou tady moc příjemní a ochotní. Ofotili si náš voucher. Vystavili šek na deposit 400 USD, ale nic nám na kartě neblokují. Máme polovinu nádrže a stejnou musíme vrátit. Jediný problém je, že půjčovna zavírá v 16:30 a my jsme auto chtěli mít do 18 hodin. Než jsme všechno vyřídili, tak je 10 hodin, když odjíždíme z půjčovny. Říkali nám, že máme auto nechat na parkovišti v přístavu, kde nás vyzvedli, nezamknuté s klíčemi pod rohožkou. To se nám moc nelíbí a hlavně chceme, aby si auto zkontrolovali, a vrátili nám ten šek. Tak jsme se nakonec dohodli, že si někdo přijede v 18 hodin auto do přístavu převzít a vrátí nám šek na depozit.

SVATÝ KRYŠTOF A NEVIS

Sv. Kryštof s rozlohou 176 km² je jedním z dvojice ostrovů tvořící karibský stát Federace Svatý Kryštof a Nevis (anglicky Federation of Saint Kitts and Nevis). Rozloha celé federace je 261 km². Tato bývalá britská kolonie se řadí k sopečným vrcholkům tvořící oblouk Závětrných ostrovů v Malých Antilách oddělujících Atlantický oceán od Karibiku. Hlavním městem celé federace je Basseterre, který leží na větším ostrově Sv. Kryštof. Od menšího ostrova Nevis (93 km²) je oddělen průlivem širokým 3 km a v něm se nachází malinký ostrůvek Booby Island, který je přírodní rezervací a žije na něm několik druhů terejů, podle kterých získal své jméno. Na Nevisu je největším městem Charlestown. Sv. Kryštof má na délku 37 km a na šířku pouze 11 km. Nejvyšším vrcholem je sopka Mount Liamuiga (1156 m n.m.) na Sv. Kryštofu. Oficiálním jazykem je angličtina, ale obyvatelé hovoří různými kreolskými dialekty. Většina z celkového počtu 39 000 obyvatel jsou černoši, potomci afrických otroků, které Angličané přivezli na plantáže cukrové třtiny. Převažuje protestantské náboženství, konkrétně anglikánské. Krásné pláže, korálové útesy, hory porostlé bujnou vegetací i zajímavé historické památky, to všechno dělá ze Svatého Kryštofa jednu z turisticky nejoblíbenějších destinací celé oblasti. Na Sv. Kryštofu se nachází i letiště Robert L. Bradshaw International Airport.

Podnebí je tropické. Vhodnou dobou pro cestování jsou měsíce od prosince do dubna. Od května do listopadu je zde období s většími srážkami. Mezi srpnem a říjnem je v zemi zvýšený výskyt hurikánů. Oba ostrovy mají stálé počasí s průměrnou teplotou 28°C. Komáři mohou přenášet horečku Dengue, proto je dobré používat repelenty.

Historie: Ostrov byl původně obýván indiánskými kmeny, které území pojmenovaly Liamuiga (dnešní nejvyšší hora na ostrově), což se často překládá jako „úrodná země“. V r. 1493 se zde zastavil Kryštof Kolumbus na své druhé plavbě do Ameriky. Svatý Kryštof byl pojmenován podle Kolumbova křestního patrona - San Cristóbal, i když sám Kolumbus nejspíš ostrov nazval podle svatého Jakuba, Sant Yago. Zatím co, Svatý Kryštof byl název nedalekého ostrova, dnes ostrov Saba. Zřejmě kvůli kartografické chybě byl název ostrova zaměněný za dnešní Svatý Kryštof, angl. Saint Christopher. I když se dneska někdy Saint Christopher uvádí i jako dnešní název ostrova, více používaným je Saint Kitts. Kitts bylo v 17. stol. běžné domácí jméno Christophera, takže odtud název St. Kitts.
Nevis je poangličtěná zkrácená verze španělského názvu Nuestra Señora de las Nieves, tj. „Panna Maria Sněžná“; toto jméno se vztahuje k zázraku, k němuž mělo dojít ve čtvrtém století v Římě. Původní domorodý název Nevisu byl Oualie a Kryštof Kolumbus mu dal jméno San Martín.
Díky úrodnosti místních sopečných hornin o území v dalších staletích neustále soupeřili Španělé, Francouzi i Angličané. Národy si nakonec ostrov rozdělily na 3 části. V roce 1623 se Sv. Kryštof stal první britskou kolonií v Karibiku. V r. 1713 se Sv. Kryštofa definitivně zmocnila Británie a začala zde ve velkém pěstovat cukrovou třtinu - fungovalo zde na 200 plantáží.  V této době byla původní indiánská populace Karibů úplně nahrazena černými otroky z Afriky, kteří představovali skoro 90 % obyvatelstva. Už v 1. pol. 19. století ale začalo docházet k úpadku cukrovarnického průmyslu. Ostrov postupně opouštěli bohatí plantážníci a po zrušení otroctví v r. 1834 byli obyvatelé ponecháni, aby se postarali sami o sebe. V 1. pol. 20. stol. byl uzavřen poslední cukrovar a plantáže zarostly trávou. Dnes je hlavní plodinou cukrová třtina, dále se pěstuje bavlna a ořechy. Z ekonomické krize Sv. Kryštof dostal rozvoj turistického ruchu. Jako první ho objevili v 80. letech 20. století turisté z anglicky mluvících zemí. Brzy poté zde vyrostly první hotely, restaurace i bezcelní zóny, které i dnes patří k hlavním lákadlům ostrova. V současnosti je ostrov oblíbeným cílem výletních lodí i turistů z celého světa, kteří sem míří za přírodním bohatstvím i krásnými plážemi. Stát získal samostatnost v r. 1983 a je konstituční monarchií v rámci britského Společenství národů - Commonwealthu a jeho hlavou je britská královna zastoupena generálním guvernérem. 

Co ochutnat:
Setkáte se hlavně s kreolskou kuchyní, rybami a mořskými plody.
Fairling – místní ovocný punč
Goat waterstew – kozí maso dušené v rajčatové omáčce s chlebovníkem a papájou
Roti – placka plněná kořeněnými brambory, zeleninou a masem
Mango Ginger Chicken – celé kuře marinované v kokosovém mléce se zázvorem, mangem a paprikou
Rum – Belmont Estate, Brinley Gold
Killer Bee – koktejl z rumu, medu, sody, passion fruit, pomerančového džusu a pepře
Pivo – Carib, Stag, Skol
Conkies – balíčky z kukuřičné mouky, sladkých brambor, kokosu a dýně

Vízum: Vízum pro občany ČR není potřeba na dobu pobytu 3 měsíců za turistickým účelem.

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,7 XCD (EC$1 = US$0.37). V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD, ale bývá to méně výhodné. Vždy si dejte pozor, v jaké měně jsou ceny uvedené. Eura neakceptují, a když tak v hodně špatném kurzu. Bankomaty najdete ve větších městech a na letišti, ale vyberete pouze XCD ne USD. V lepších restauarcích a hotelích, supermarketech lze platit kartou. Je tady poměrně draho (dražší je ostrov Nevis). Hodně věcí se na ostrovy musí totiž dovážet. Například jídlo v restauraci 10–30 USD, hlavní chod v jednoduché restauraci kolem 8 USD, na ulici jídlo z grilu 4-5 USD, Hot-dog 2 USD, kuře s hranolkama 10 USD, voda 1,5 l - 3,2 XCD, pivo 2 USD.

Doprava po ostrově:

- Půjčení auta: nejlepší způsob, jak prozkoumat celý ostrov. Kromě mezinárodního ŘP je nutný i místní ŘP za 25 USD / 6 měsíců, který vám zařídí v autopůjčovně nebo na policejní stanici. Ostrovy se chlubí velice kvalitní silniční sítí. Doprava není hustá. Jezdí se vlevo. Benzín je drahý, ale vzhledem k velikosti ostrova ho moc nespotřebujete.

- Autobus: levná autobusová doprava funguje na obou ostrovech, nemá pevné jízdní řády a využívají ji hlavně místní. Nejezdí na letiště, tam se dostanete jen taxíkem nebo 250 metrů od letištního terminálu je kruhový objezd, kam jezdí mikrobusy za 2,50 XCD (1 USD).

- Taxi a minibusy: platí pevně stanovené ceny pro různé destinace po celém ostrově, ale cenu si ujistěte před cestou a taky v jaké je měně. Taxíky nepoužívají taxametry. Max. cena za minibusy je 3,50 XCD (lze platit i v USD). Taxíky jsou nejdražší variantou dopravy. Minibusy mají označení H na zelené SPZ, taxíky T nebo TA na žluté SPZ. Minibusy jezdí z Basseterre po hlavní cestě, která vede kolem celého ostrova Sv. Kryštof, ale nejezdí na jižní výběžek, kde se nachází pláže. Minibusy jezdí i na Nevisu, ale méně často a jsou o něco dražší.

- Loď: pravidelná lodní doprava spojuje hlavní města obou ostrovů, cena za jednu jízdu je 10 USD a trvá 45 minut. Trajekt Sea Bridge Ferry přepravuje osoby i auta mezi Majors Bay na Sv. Kryštofovi a Cades Bay na Nevisu za 20 minut. Ze Sv. Kryštofa jezdí od 9 do 19:00 každou lichou hodinu a z Nevisu od 8 do 18:00 každou sudou hodinu. Pěší turista zaplatí 15 XCD/cesta, auto s řidičem 75 XCD/cesta. Pokud se vracíte týž den, zaplatíte celkem 125 XCD. 

- Wifi najdete téměř ve všech restauracích a ubytováních. GSM má americké parametry.

Užitečné webové stránky:

https://www.stkittstourism.kn/
https://www.nevisisland.com/
http://www.discover-stkitts-nevis-beaches.com/index.html
https://www.gov.kn/

Konečně v 10 hodin po vyřízení všech potřebných formalit odjíždíme z půjčovny. Nastavujeme navigaci. Vracíme se do Basseterre.

BASSETERRE je hlavním městem ostrova s přibližně 25 000 obyvateli. Jde o jedno z nejstarších měst ve východním Karibiku. Bylo založeno roku 1625 a roku 1727 se stalo hlavním městem Sv. Kryštofa. Je plné života. Centrum města se nachází přímo u přístavu. V jeho koloniálních uličkách se nachází mnoho obchůdků a restaurací, v přístavu najdete několik bezcelních nákupních zón. Současně je hlavním přístavem a centrem ekonomiky. Město leží uvnitř údolí a je obklopeno zelenými kopci a horami.

Prohlídku samotného města si necháváme až na závěr dne.
Zastavili jsme pouze u Government House - Springfield House v Brumaire. Kolem roku 1834 (konec otroctví) zakoupil tuto usedlost plantážník, obchodník a člen farní rady Thomas Harper a pojmenoval ji Springfield. V roce 1848 se stala oficiálním sídlem ctihodného Francis Robert Brathwaite, když získal Springfield jako vhodnější sídlo pro svou novou pozici prvního arciděkana diecéze Antiguy. Dnes dům slouží jako oficiální sídlo generálního guvernéra Federace Svatého Kryštofa a Nevisu. Je tady ostraha a budovu si fotíme jen od brány.

Vydali jsme se SEVERNĚ OD BASSETERRE

První zastávkou je Fairview Great House and Botanical Gardens (Boyd's Village, denně 9-17, vstupné 10 USD). Elegantní dům postavený Francouzi r. 1701 uprostřed krásné zahrady je připomínkou koloniální éry na ostrově. Z verandy je krásný výhled na Karibské moře, Jihovýchodní poloostrov i ostrov Nevis. Nejstarší část zahrad se datuje do 18. stol. Najdeme tady i bazén a restauraci. Zaparkovali jsme na volném prostranství pod domem. Udělali jsme jen pár fotek. Bez zaplacení vstupného nelze ani fotit, ale to jsem zjistil, až jsem si dům i zahradu vyfotil. Ale 10 dolarů odmítáme zaplatit, takže dovnitř ani nejdeme.
 
Projíždíme vesnicí Challengers. U hlavní cesty po pravé straně stojí zajímavý kostel Trinity Church, který jsme si jen vyfotili. O pár metrů dál po pravé straně u silnici stojí Clay Villa, kterou jsme ale přehlídli. Nevšimli jsme si žádné odbočky, či informační tabule.

Clay Villa Plantation House and Gardens známá místními spíše jako John Gumbs Residence (Trinity Parish, Challengers, Main Rd., vstupné 15 USD vč. drinku) se nachází 6,5 km severně od Basseterre mezi vesnicemi Palmetto a Challengers. To, že dům není tak velký, jak plantážnické domy bývaly je pravděpodobně důsledkem toho, že rodina, která ji postavila, odmítla používat otroky k práci na plantáži. Clay Villa je stále rodinná a její vlastníci, Phillip (veterán královského námořnictva) a Bridget, kteří zde žijí, často provádí prohlídky domu a pozemků. Usedlost z r. 1763 se rozkládá na 10 akrech pozemků. Okolí domu tvoří zahrady s pestrou paletou barevných tropických rostlin. Zahrady jsou také domovem různých zvířat, které majitelé zachránili, včetně opic a papoušků. V jedné ze zahrad se nachází bazén, se 3 malými žraloky. Uvnitř domu jsou kusy ručně vyřezávaného nábytku a karibské umění. V samostatné budově se nachází Stanley Gumbs Museum, ve kterém se nacházejí různé poklady, které rodina shromažďovala v průběhu let. Poslední zastávkou je hospoda pod hlavní budovou, kde si můžete dát pivo, punč,...

Zastavujeme se u silnice na jedné vyhlídce.

Přijíždíme do Old Road Town, které se nachází pouhých 12 km z Basseterre, 20 min. jízdy.

Zaparkovali jsme na velkém parkovišti u Wingfield Estate Sugar Plantation Ruins. Tady si můžeme bezplatně prohlédnout historické ruiny původní tabákové plantáže, která se v 17. století změnila na cukrovou plantáž. Byla založena roku 1625. Prohlédneme si první britské zdivo v celém Novém světě, stejně jako různé způsoby zpracování cukru. Jako jedna z mála plantáží na ostrově používala k provozu své továrny vodu. Místní akvadukt je ojedinělá architektonická památka na ostrově a nachází se pouze na pozemku Wingfield Estate. Nedaleká řeka a její zalesněné povodí byly vždy významným zdrojem vody pro toto území. Od 19. století je součástí veřejného vodovodu, který slouží obyvatelům na závětrné straně ostrova.
     
Prohlížíme si obrovské měděné kotle, pod nimi je tunel, kde se pod kotly zatápělo.
 
Je tady toho k vidění hodně, a taky je tady hodně turistů. Jsme tady mezi prvními, ale pomalu jezdí jeden mikrobus za druhým.
Někde by tady měly být na kamenech starobylé skalní kresby (petroglyfy) indiánů Karibů ze 17. století, ale nenašli jsme je. A to jsme se ptali několika místních průvodců.

Pro ty, co mají rádi adrenalin, tady provozují Sky Safari Zipline. 

Krátkou procházkou lesem jsme došli k Romney Manor Estate (po-pá 8:30-16, listopad-březen taky v so 9-13, vstupné 3 USD), což je velká plantážnická usedlost, která se rozkládá na 12 akrech. Kdysi ji vlastnili předkové amerického prezidenta Thomase Jeffersona. Na začátku 17. stol. se nazývala plantáž Romney Manor, když ji získal Earl of Romney. Romney Manor je bývalá rezidence majitelů Wingfield Estate. V roce 1834 se panství stalo první plantáží, která osvobodila všechny své otroky.
Je tady vytyčený směr chůze. Ale my jsme se vydali v protisměru a tím jsme se vyhnuli placení vstupného. Procházíme velmi pěknou botanickou zahradou, kde mimo jiné obdivujeme 400 let starý strom Albizia saman.
 
Celý areál je pěkně udržovaný. Všichni se chtějí vyfotit na lavičce, kde údajně seděl sám Thomas Jefferson, jestli jsem to dobře pochopil. Je to ta lavička na první fotce, ne ta, na které sedím :-)
 
Kromě skvělých výhledů, tady najdete kavárnu, obchod se suvenýry a taky světově proslulé centrum karibské batiky Caribelle Batik. Navštívili jsme demonstarční místnost, kde umělci vyrábí batiku. Místní ženy turistům vyysvětlují proces její náročné výroby.


Na ostrov byla batika, stejně jako otroci, dovezena z Afriky. Ale zdomácněla tady, a místní ji považují za svou. I barvy a motivy jsou typicky karibské. Caribelle Batik založil současný majitel, angličan Maurice Widdowson v roce 1976.
Odtud se vracíme zpátky k autu. Martin si koupil na parkovišti pivo Carib za 2 USD. Všude na ostrově ho Martin kupuje za stejnou cenu.

U parkoviště vidíme zbytek kolejí úzkorozchodné železnice, která tudy kdysi také vedla. Dneska St. Kitts Cariebbean Scenic Railway nabízí pro turisty projížďku kolem západní části ostrova (pobřeží Atlantiku) po 29 km dlouhé úzkorozchodné železnici, která představuje poslední stále fungující železnici v oblasti Západní Indie. Původní trať byla položena mezi lety 1912-1926. Téměř 100 let sloužila k přepravě cukrové třtiny z polí do cukrovaru v Basseterre. Cestou pozorujete bývalé cukrovary, opuštěné větrné mlýny a komíny, první britské a francouzské osady v Karibiku, místa, kde kdysi žili domorodé kmeny, a pevnost Brimstone Hill. 3 hodinová cesta je kombinací železnice a autobusu a stojí kolem 100 USD/osoba. Jezdí jen když připluje výletní loď. S kolejemi a pozůstatky cukrovarů se setkáváme na několika místech na ostrově.

Ve 12 hodin přijíždíme k Brimstone Hill Fortress National Park, NP s mohutnou pevností, která je nejvýznamnější památkou ostrova, často přezdívanou „Gibraltar Karibiku“ nebo "Gibraltar Západní Indie". Pevnost byla během 150 let bojů mezi Brity a Francouzi dobyta pouze jednou, a její navrácení v roce 1783 oficiálně ustanovilo Brity pány ostrova. Nachází se 18,5 km od hl. m. Basseterre na západě ostrova. "brimstone" je jeden z názvů pro síru. Nahoru vede malá, úzká, ale udržovaná a vyasfaltovaná cesta, takže až nahoru můžeme vyjet autem. Cesta minibusem stojí z Basseterre 2,50 XCD/1 USD, ale nejede až nahoru a musí se pak jít od hlavní silnice pěšky asi 30 minut. Ovšem cesta do kopce v tom vedru musí dát zabrat. Ale zase cestou můžete potkat opice, kterých tady žije hodně. Proto se části tohoto kopce říká i Monkey Hill (Opičí vrch). Dále tu můžete zahlédnout i kolibříky. Na úpatí kopce jsou vidět i ruiny vypalovací (sušící) pece.

Placení vstupného se ale nevyhnete. Jízdou nahoru míjíme strážní budku, kde si musíme koupit lístky. Vstupné pro cizince je 27 XCD/10 USD (místní 6 XCD). Dostali jsme k tomu i mapku areálu.

Pevnost Brimstone Hill Fortress je přístupná denně 9:30-17:30. Parkoviště se nachází přímo v pevnosti, v části zvané Fort Charlotte. Aut taky rychle přibývá. Pevnost pochází ze 17. a 18. století a jde o velmi pěkný a dobře zachovalý vojenský objekt, jeden z nejlepších příkladů vojenského opevnění 17. a 18. století v Karibiku zapsaný na seznam UNESCO. Pevnost byla navržena Brity, ale postavena africkými otroky. Stavba začala r. 1690 a trvala 100 let. Pevnost byla opuštěna r. 1853. Najdeme tady komplex kasáren a bastionů. Z pevnosti je nádherný výhled na zalesněné okolní kopce a zemědělská políčka a městečka při pobřeží, ale taky na další okolní ostrovy: Nevis, Montserrat, Saba, St. Barth's, St. Eustatius (Sv. Eustach) a St. Maarten. Jen tady fouká silný vítr.
Jakmile jsme projeli hlavní bránou, dostali jsme se na vrchol Brimstone Hill. Ocitli jsme se v části mezi citadelou Fort George a druhou částí pevnosti známou pod názvem Fort Charlotte. Toto široké prostranství (cvičiště) sloužilo pro nástup a výcvik vojáků v pevnosti. Zároveň tu stály i domy, které sloužily jako obydlí pro vojáky a nižší důstojníky.
Fort Charlotte je kopec známý taky jako Monkey Hill (Opičí vrch) v jižní časti komplexu. Na vrcholu tohoto kopce kdysi stál dům guvernéra celého ostrova, dnes je tu jen tráva. Hned vedle něho jsou pozůstatky budov, které sloužily jako sídlo velících důstojníků dělostřelectva. Ve stejné budově se kromě toho nacházela i kuchyně, ve které služebnictvo připravovalo důstojníkům jídlo.
   
Srdcem komplexu je pevnost Fort George z 18. století. Vede k ní od cvičiště kamenné schodiště. Ve stěnách okolo něj jsou zazděná děla, které se našly v okolí pevnosti. Pevnost je velice dobře zachovalá, a představuje velmi hodnotný a jeden z nejstarších zachovaných příkladů britské polygonální architektury při stavbě pevností. Uprostřed opevnění Fort George se nachází citadela. Z jejího vrcholu je krásný výhled na Karibik, i na sopku Mt. Liamuiga.
     
Pevnost na Brimstone Hill se skládá z několikaúrovňového opevnění, z nichž každé mělo hlavní baštu chránící pevnost z různých stran. Jednou z nich je zrekonstruovaná tzv. Skladová bašta (Ordnance Store House, Magazine Bastion), která leží v jedné z nižších úrovní pevnosti a sloužila jako sklad, který je taky zrekonstruován.

Poté co jsme si prošli pevnost, v místním bufetu jsme si snědli svačinu, zašli na toaletu a pokračujeme dál.

Dojeli jsme k pláži Dieppe Bay Beach, což je neobvyklá malá pláž u města Dieppe Bay Town na samém severu ostrova, 12 km od pevnosti. Má černý písek a je to místo, kde se Atlantický oceán setkává s Karibským mořem, což je pěkně vidět. Je chráněna velkým útesem, takže je ideální ke koupání. Ale jsou tady poměrně velké vlny. Útesy nabízejí vynikající příležitosti pro šnorchlování.


Pláž nabízí ohromující výhled na nedaleký Sv. Eustach, který leží na severu a taky je odtud pěkně vidět Mount Liamuiga, která je nejvyšším vrcholem ve federaci Svatý Kryštof a Nevis (1156 m n.m.). Na vrcholu je 1 km široký kráter, který byl do roku 1959 vyplněn mělkým kráterovým jezerem. Dříve se hora jmenovala Mount Misery. Přejmenování se uskutečnilo ke dni nezávislosti Svatého Kryštofa 19. září 1983. Jméno Liamuiga pochází z názvu původních obyvatel Kalinago pro celý ostrov Svatý Kryštof, což znamená "úrodná půda". Horské boky jsou pokryty zemědělskou půdou a malými vesnicemi až do nadmořské výšky 460 m, potom již svahy pokrývají bujné tropické deštné pralesy až do výšky 900 m. Z vrcholu jsou nádherné výhledy.
 
Zajímavá byla zastávka u Black Rocks - Černé skály, taky nazývané Černý kámen (Black Stone). Je to název významné skalní formace na SV pobřeží ostrova v blízkosti města Saddlers. Vidíme tady dramatické scenérie obrovských lávových usazenin v neobvyklých tvarech, vzniklých z lávových proudů ze sopečného vrcholu stratovulkánu Liamuiga, který dominuje severní polovině ostrova. Horká láva ze sopečného výbuchu v kombinaci se studeným mořem vytvořila tyto zajímavé útvary. Vlny tady naráží do skal a vytváří malé „vodotrysky“.
  

Na vyhlídce jsou různí stánkaři, kde si můžete dát třeba výborné kuře na ohni za 2 USD. Martin si za stejnou cenu koupil pivo Carib. Z vyhlídky je výhled i na ostrovy Sv. Eustach, Sv. Martin a Sv. Bartoloměj.

Pokračujeme na jih podél východního pobřeží, kde se nachází hlavně pláže. Lemujeme trasu železnice, občas křížujeme koleje. Kolem dokola roste cukrová třtina. Provoz je minimální, tak cesta utíká rychle. A celý ostrov zvládnete objet během jednoho dne.
Nejoblíbenější pláže na ostrově se nachází na jihovýchodním poloostrově nebo blízko něj, jižně od Basseterre. Najdeme tady několik bílých písečných pláží. Pláže jinde na ostrově mají většinou šedý nebo černý písek odrážející vulkanický původ ostrova. Jednou z nejlepších oblastí je úsek mezi zátokou Cockleshell Bay a Banana Bay, kde si můžete zaplavat nebo šnorchlovat. Voda je klidná a čistá. Na ostrově najdeme asi 19 pláží.

Half Moon Bay je pěkná pláž s palmami s výhledem na Atlantik, 20 km od m. Saddlers. Pláž vidíme z kopce, ale jsou tady docela velké vlny, takže na plavání asi moc ideální nebude.

Frigate Bay je nejoblíbenější pláž na ostrově mezi místními a nachází se 6 km od přístavu. Nachází se tady úžina a můžeme současně vidět jak Atlantik, tak klidný Karibik. Je oblíbená pro plavání i windsurfing. Jde o 2 zátoky, potažmo pláže s jemným bílým pískem, v pěší vzdálenosti od sebe, severní a jižní.

North Frigate Bay na pobřeží Atlantiku je divoká, občas s velkými vlnami a proudy! Plavání je omezeno v oblasti vlnolamu.
My jsme se zastavili na South Frigate Bay na pobřeží Karibiku, která má krásnou kilometr dlouhou pláž s bílým pískem, klidné moře ideální pro plavání, windsurfing, vodní lyžování a další vodní sporty. Je lemována různými plážovými bary a restauracemi. Je nejpopulárnější a nejlepší na ostrově mimo pláží na Southeast Peninsula. Ovšem aspoň dneska jsou tady vlny, takže na koupání nic moc.
Kolem dokola jsou samé luxusní hotelové resorty, golfové hřiště apod.

Vyjeli jsme na Timothy Hill, strmý kopec s vyhlídkou, kde současně vidíme Karibské moře i Atlantik, oblast Frigate Bay, jihovýchodní poloostrov a sousední ostrov Nevis. Pravděpodobně nabízí nejhezčí výhled. Je jakýmsi vstupním bodem na Southeast Peninsula (Jihovýchodní poloostrov). Je tady malé parkoviště a samozřejmě nechybí stánkaři.
 

Projíždíme tunelem vyhloubeným ve skále.

Zastavujeme u Cockleshell Bay Beach. Je to klidná 3 km dlouhá pláž s jemným pískem, který má nádech do černa. Vzhledem k tomu, že se nachází přímo na úžině mezi oběmi ostrovy nabízí úžasný výhled na sousední ostrov Nevis. Vyskytují se tady i opice - kočkodani. Najdeme tady světově proslulý Reggae Beach Bar na východním konci pláže a Spice Mill Restaurant na západní straně. Tato pláž je ideální pro milovníky vodních sportů. Je vhodná na plavání a oblíbená na pikniky mezi místními. Dneska fouká silný vítr. Je tady velké parkoviště a dost turistů. Lehátka i slunečníky si můžete každé pronajmout za 5 USD. Martin si za 2 USD koupil další pivo. Všechno jsou to lahvová, třetinková.
 
Kousek odtud leží Turtle Beach (Mosquito Bay), nádherná veřejná pláž s nádhernou scenérií a korálovým útesem, který poskytuje skvělé příležitosti pro šnorchlování. Pláž je vhodná ke koupání a je oblíbená i pro vyznavače windsurfingu. Nachází se na samém konci jihovýchodního poloostrova. Ale tam už se nám nechce.

Míjíme odbočku k Banana Bay Beach, krásné a odlehlé pláži na samém konci jihovýchodního poloostrova. Nabízí čisté klidné moře Karibiku, jemný písek, kokosové palmy, nádherné výhledy a klid.

Přijeli jsme na Majors Bay, podlouhlou pláž na jihovýchodě ostrova 14 km od přístavu. Moře je klidné a teplé. Není přeplněná. Je tady pouze jeden bar, Major's Bay Beach Bar (Bucky's Beach Bar) a taky přístaviště trajektů Sea Bridge na ostrov Nevis (Terminal 2). Ale pláž jako taková vůbec není pěkná, je kamenitá a nestojí za návštěvu.

V okolí se nachází několik různě velikých solných jezírek. Jejich tvar a charakter se neustále mění, průměrná hloubka solného jezírka nepřesahuje 1 metr a některé prakticky vyschnou během období sucha. Jezírka se doplňují vodou, která stéká z okolních svahů. Spolu s dešťovou vodou přichází i sediment, který se pak usadí v jezírcích. My jsme se zastavili u Great Salt Pond (Velká solná nádrž). Ale moc tady toho k vidění není. Je tady jedna pozorovatelna a v dálce vidíme dvě opice. Nejspíš jde o kočkodany zelené (Vervet Monkey). Není to původní druh, ale připluli sem jako mazlíčci na otrokářských lodích ze západní Afriky.
 
Opodál zastavujeme u kamenité Salt Plage. Nachází se tady Christophe Harbour s marinou (Marina at Christophe Harbour). Ze silnice je pěkná vyhlídka.

Míjíme White House Bay Beach, čistou, klidnou pláž bez jakýchkoliv zařízení, která nabízí úchvatné výhledy včetně ostrova Nevis. Má poněkud skalnaté pobřeží a není moc vhodná na plavání. Zátoka je vhodná spíš pro šnorchlování, protože vraky lodí a krásné útesy přitahují spoustu ryb.
 
Poslední koupací zastávku děláme u South Friar´s Bay, která se nachází pouhých 9 km jižně od přístavu. Je tady parkoviště a turistů je tady minimálně. Je to pěkná klidná pláž s palmami, bary a restauracemi na břehu Karibského moře. Martin si v jednom baru dal další pivko za 2 USD. Zdejší moře je vhodné ke šnorchlování. Je jednou ze dvou zátok, které se táhnou podél pobřežní úžiny spojující jihovýchodní poloostrov se zbytkem ostrova Sv. Kryštof. Je delší než její severní soused North Friar´s Bay.


Vracíme se do hlavního města BASSETERRE, abychom si ho sběžně prohlédli. Přijeli jsme sem v 17 hodin. Natankovali jsme za 10 USD = 27 ECD.

National Museum of St. Kitts - "Old Treasury Building" (Bay Rd., po-pá 9:15-17, so 9:15-13, ne 9-13) - expozice nabízí pohled na koloniální historii a na dějiny cukrového průmyslu, na cestu k samostatnosti a také místní způsob života a tradice. Muzeum se nachází v honosné budově z roku 1894 a to téměř u přístavu. Budova byla vystavěna z ručně otesávaného vulkanického vápence a kdysi sloužila jako celní úřad v blízkosti přístavu, byla jakousi vstupní branou do města. Dlouhá léta kopule na vrcholu budovy sloužila jako maják, který řídil stovky kapitánů, kteří kotvili čluny a lodě na přístavní molo. Po osvobození v r. 1838 museli plantážníci, kteří dovezli na ostrov "sluhy" zaplatit do státní pokladny sumu rovnající se zpáteční cestě sluhy do místa jeho původu. Když skončila jejich práce, tak hodně sluhů se rozhodlo na ostrově zůstat. Proto se na konci 19. stol. rozhodlo postavit pokladnici, kde budou uloženy nevyužité, resp. nevrácené peníze.

The Circus - kruhový objezd z r. 1894 s památníkem Berkeley Memorial - zelenou litinovou věží ve viktoriánském stylu s hodinami na každé straně a kašnou s pitnou vodou. Byl postaven na počest Thomase B.H. Berkeley, bývalého prezidenta Generální legislativní rady v 80. letech 20. století.
 

Dneska je Valentýn, takže všechno je červené. I ve městě prodávají valentýnské balíčky.
 
Saint George with Saint Barnabas Anglican Church na Victoria Rd. je největší kostel v Basseterre z 19. stol. s počátky již v 17. stol. kdy ho postavili francouzští jezuité. Tento kostel byl zničen v bojích mezi Brity a Francouzi, ale následně byl přestavěn jako anglikánský kostel. Další požáry, zemětřesení a hurikán nakonec zničili i přestavěný kostel. Z věže, na kterou se dá vystoupat je krásný výhled na město a přístav.

Hned za kostelem St. George´s se nachází metodistický kostel Wesley Chapel (Wesley Methodist Church). Tato čtvercová kamenná budova byla postavena v roce 1822 na místě bývalé metodistické kaple. Je to nejstarší přežívající veřejná budova v Basseterre.

Police Station - Basseterre Police Headquarters (Cayon Street) - rohová budova policejní stanice z koloniální éry a přilehlá věznice Prison.

Kruhový objezd Baker´s Corner severovýchodně od náměstí Nezávislosti (Wellington Rd., Pond Rd., East Sq. St.). Tady se nachází Victoria Monument z r. 1902 (původně stál na jiném místě) se sochou mladé královny Viktorie. Ale žádná socha tady není. 

Independence Square - Náměstí nezávislosti - je obklopené nádhernými georgiánskými domy. Kdysi bylo známé pod obchodním názvem Pall Mall Square, kdy ho vláda získala v r. 1750 a stalo se správním, obchodním i společenským centrem města. Náměstí bylo i místem neslavného trhu s otroky v Basseterre. Otroci přicházející z Afriky byli dočasně z lodí přemístěni do suterénu budovy na jižní straně náměstí, než byli prodání na trhu s otroky uprostřed náměstí. Později se stalo místem setkávání otroků, kteří tady prodávali, co vyrobili. Uprostřed náměstí je kašna postavená na oslavu dokončení potrubí, které přivádělo vodu z venkova do města. Současný název pochází od získání nezávislosti ostrova v r. 1983.

V blízkosti jihovýchodního rohu náměstí se nachází soudní dvůr - Court House (Sir Lee Llewellyn Moore Judicial and Legal Services Complex). Původní budova byla postavena na konci 18. stol., v r. 1985 vyhořela a byla postavena nová, která vypadá jako její předchůdce. Má modrobílou fasádu a balkon.
 
Immaculate Conception Catholic Co-Cathedral (E Independence St nebo taky East Sq. St.) - katedrála byla vystavěna r. 1927 ze šedivého kamene. Pyšní se klenutým dřevěným stropem, který připomíná trup lodi. Ale je zavřená.

V 18 hodin si přijela paní z půjčovny převzít na parkoviště v přístavu u restaurace Sweet Cane převzít auto. Vrátila nám šek na depozit. 

Hned vedle se nachází jeden z Duty Free shopů, který je ještě v tuto dobu otevřený. Ochutnali jsme zdarma několik místních rumů. Tmavý byl celkem dobrý. Vyzkoušeli jsme i některé s příchutěmi. Koupil jsem jednu plaskačku 250 ml 40 % The Big Cane, Gold Rum (Shipwreck) za 5 USD (litr stojí 10 USD). Až později jsem zjistil, že je vyrobený v Mexiku. Martin si koupil jen pidi 0,05 l za 2 USD.

Na loď se vracíme mezi posledními v 18:20. Nalodění končí v 18:30.
 
V bufetové restauraci jsme si dali první večeři. Salám Chorizzo, různé sýry, musaku, polévku – zeleninovo-rýžový krém. Dneska měli hodně řeckých jídel.
Vyplouváme v 19 hodin. Před divadelním představením „Woodstock“ jsme si sedli do baru. Byl to jen zpěv. Nejhorší show ze všech.
V Green Sax Jazz baru a El Dorado Piano baru jsme si dali pivo, já opět Guiness.
 
Dneska je Valentýn, takže všechno je červené.
 
Druhá večeře následovala v restauraci Arabesque. Dneska měli připravené středozemní menu. Dopili jsme láhev červeného vína Merlot. Jídlo bylo stejné jako v bufetové restauraci. Martin si dal polévku z Baleárských ostrovů s koriandrem, zeleninou a rýží, já lilek a sýr scamorza s rajčatovo-bazalkovou omáčkou. Jako hlavní chod jehněčí po provensálsku s bylinkami a česnekem, s fazolovou kaší a gratinovaným bramborem. Martin grilované kuře na kyperský způsob se skořicí, oreganem, brambor a chřest. S sebou si Martin vzal na kupon jedno pivo na zítřek, protože máme ještě dost kupónů.

   

Pátek 15.2.2019 - ANTIGUA A BARBUDA

Před 8 hodinou připlouváme do Saint John´s na ostrově ANTIGUA. Akorát snídáme. Dneska jsem zvolil sladkou snídani.
Loď kotví v přístavu v centru města. V podstatě vedle sebe se nachází dvě přístavní mola - Heritage Quay Pier a Nevis Street Pier (někdy nazvaný Redcliffe Quay Pier). Výletní lodě kotví po obou stranách přístavních mol. Některé menší výletní lodě mohou kotvit ve Falmouth Harbour. Lodě mohou také kotvit v Deep Water Harbour Terminal poblíž St. John´s. Pokud je přístav plný, mohou lodě zakotvit i u břehu English Harbour na jihu ostrova.

Přímo na konci Heritage Quay Pier je pěší zóna s názvem Heritage Quay, přístavní nákupní středisko s řadou bezcelních obchodů pro cizince (prodejci často požadují vidět letenku nebo palubní kartu z lodi), butiků, restaurací, barů a kasina. 
 

Jižně od Heritage Quay se nachází Redcliffe Quay, bývalý areál otroků, který byl přeměněn na další bezcelní nákupní oblast s butiky, restauracemi, bary a kavárnami. Okouzlující budovy koloniální éry jsou namalovány v jasných barvách. Je to jedna z nejstarších částí města, která se datuje do 17. a 18. stol. Tehdy to bylo vytížené pobřežní přístaviště, považované za obchodní centrum Karibiku. Bylo to hlavní místo obchodu s otroky, rumem, cukrem a kávou mezi Antiguou, Evropou a Afrikou. 

Nedaleko Redcliffe Quay a přímo před Nevis Street Pier je parkoviště, kde se shromažďují taxíky a minibusy. Řidiči v oranžových košilích jsou členy St. John's Taxi Association a jsou jediní, kteří mohou cestující oslovit v oblasti výletních přístavů.

Opět zažíváme horor story s půjčovnou Caribbean Rentals. Auto tady samozřejmě není, do půjčovny CHASERENT a CAR (kancelář: Potters Main Rd, Potters Village, St. George´s, Antigua, 7 dní v týdnu, majitel Elwin, tel.  +1-268-561-4066 (pevný tel.) / +1-268-726-4066 (mobil), 723-7476/788-6657/720-7405 email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript )se nemůžeme dovolat. Voláme do CR. Prý do 10 minut přijede pro nás řidič. Nikoho z půjčovny samozřejmě pro nás neposlali. Snaží se nám „pomoct“ šéf přístavní ochranky. Pořád někam volá. Křičí po někom, že co to je za služby. A my stále čekáme. Nakonec v 9:30 odjíždíme nějakým autem (taxíkem) do půjčovny. Ovšem dovezl nás do jiné půjčovny. Říkáme mu, co to je, že to není naše půjčovna. Nakonec nás dovezl do naší půjčovny, která je úplně zastrčená mezi domky, a hlavně je hodně daleko od přístavu. Majitel vůbec o nás neví. Trochu jsme se lekli, protože měl kvér za pasem. Tvářil se neochotně, a hlavně taxikář co nás dovezl chce po nás 20 USD za odvoz. Hádáme se s ním, že my jsme si ho neobjednali, že to zajistil chlap z přístavu ať si to vyřídí s ním, nebo s majitelem půjčovny. Ten ho pro nás neposlal. Taxikář někam volal, že mu nechceme zaplatit. Ani jsme mu nic nedali. Pořád čekal, docela jsme měli bobky, hlavně když jsme věděli že chlap z půjčovny má tu zbraň. Ale ten to s ním nijak řešit nechtěl. A my jsme si trvali na tom, že nám měli auto doručit do přístavu a že mu nic nezaplatíme. Mezitím majitel vypisoval smlouvu a místní řidičský průkaz. Pro řízení je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP za 20 USD (50 ECD), který Vám vyřídí v autopůjčovně.

Báli jsme se, že nám auto nebude chtít půjčit. Ale dal. Měli jsme objednané auto kategorie COMPACT (Toyota Vitz nebo podobné, 4 dveřové s klimatizací, automat, ABS, centrál, el. okna, CD přehrávač) - po slevě Caribbean Rentals 39,38 USD/den (45 USD/den+taxy 0 USD a sleva 5,63 USD). V ceně máme neomezené km. Dostali jsme starý žďorp Toyota Vitz.

Nafotili jsme si ho. V autě je ½ nádrže. Jak všechno máme vyřízené, prcháme co nejdříve pryč, ať nedojde ještě k nějaké potyčce s taxikářem, který tady furt čeká a furt na nás něco pokřikuje. S majitelem jsme se dohodli, že si auto vyzvedne v 17 hodin vyzvedne v přístavišti na sjednaném místě v Redcliffe Quay. Odjíždíme v 10 hodin. Většina silnic je zpevněná asfaltem, ale není to žádná extra kvalita. Jezdí se vlevo. Rychlost je omezena na 30 mph (míle za hodinu) což odpovídá 48 km/hod.

ANTIGUA A BARBUDA (angl. Antigua and Barbuda)

Na okraji Závětrných ostrovů, jež zakončují řetězec Malých Antil, leží bývalá britská kolonie, nezávislý stát Antigua a Barbuda. Patří mezi nejmladší ostrovy v Karibiku. Ostrovní stát o celkové rozloze 443 km² leží na 3 ostrovech: Antigua, Barbuda (160 km²) vzdálená 100 km severně a neobydlená skalnatá Redonda (1,5 km²) ležící západně od Antiguy. Ze západu ostrovy omývá Karibské moře, z východu potom Atlantik. 

Antigua (místní to vyslovují "An-tee-ga") je s rozlohou 281 km² a přibližně 85 tisíci obyvateli hlavním a největším ostrovem celého státu i celých Závětrných ostrovů. Tento malebný kus země láká turisty na bezcelní obchody, zajímavé památky, ale hlavně 365 písečných pláží zdobících členité pobřeží ostrova se spoustou zálivů a zátok, na každý den v roce jedna pláž. Pod průzračnou hladinou moře leží vraky starých lodí, které lákají potápěče. Celý ostrov působí poklidným, velmi romantickým a honosným dojmem staré dobré Anglie. Hlavním zdrojem příjmů ostrovů je cestovní ruch. Pěstuje se hlavně cukrová třtina, dále bavlna, ovoce a zelenina. Hlavním městem celého státu je St. John´s ležící na ostrově Antigua. Antigua Barbuda jsou vulkanického původu, ale na jejich formování mělo mnohem větší vliv usazování vápence a korály. Proto jsou oba ostrovy velmi ploché. Nejvyšším vrcholem je Mount Obama (dříve známý jako Boggy Peak) vysoký 402 m n. m., který najdeme na ostrově Antigua v NP Mount Obama National Park.
95% obyvatel tvoří černoši, potomci otroků dovezených, aby pracovali na plantážích s cukrovou třtinou. Ale žijí tady taky Evropané, hlavně z Velké Británie a Portugalska. Téměř všichni obyvatelé jsou křesťané, především anglikánci. Úředním jazykem je angličtina. Místní obyvatelé spíše mluví svým vlastním dialektem (broken english), který je známý i na Jamajce, protože odtud pochází všechna hudba, kterou tady uslyšíte. Každoročně se na ostrově koná karneval oslavující osvobození otroků v roce 1834.

Historie: Před příchodem Evropanů se na ostrovech vystřídalo několik indiánských kmenů - Sibonejové (2400 př.n.l.), Arawakové. Tím posledním, který v r. 1493 „přivítal“ i Kryštofa Kolumba při své druhé plavbě, byli bojovní Karibové. Původní obyvatelé dali ostrovu jméno Wadadli, v překladu domov. S tímto názvem se setkáváme i dodnes, a to na etiketě místního piva, které také zobrazuje mapku ostrova. Ostrov byl po připlutí Kolumba pojmenován Antigua, což španělsky znamená "starobylá, antická" na počest ikony sevillské katedrály, Panny Santa Maria la Antigua. Ani Karibové ovšem neustáli obrovský tlak ze strany Španělska, které si Antiguu záhy podrobilo. Kvůli nedostatku vody ale zůstala Antigua dlouhou dobu mimo hlavní zájem kolonizátorů. Až v r. 1632 se zde usídlila skupina britských osadníků z ostrova Sv. Kryštof. Po vykácení vnitrozemských lesů, které uvolnily prostor novým třtinovým plantážím, se z Antiguy stal jeden z největších producentů cukru v této části Karibiku. Samozřejmě sem přivezli otroky z Afriky. Během vrcholného období plantážnictví v 18. století byla dokonce Antigua považována za „britskou bránu“ do Karibiku a ležela na všech důležitých dopravních trasách. Z toho důvodu zde také Britové vybudovali hlavní námořní a vojenskou základnu Závětrných ostrovů. V roce 1764 na jižním pobřeží vznikl vojenský přístav English Harbour, který je momentálně nejluxusnější destinací ostrova Antigua. Dodnes jsou podél jižní strany ostrova rozesety zbytky vojenského opevnění. Svou vojenskou funkci ostrov ztratil na konci 19. století. Po zrušení otroctví nastal také velký úpadek zemědělství, cukrovary zkrachovaly a plantáže zarostly trávou. V r. 1981 vznikl samostatný stát Antigua a Barbuda, ale zůstal součástí Commonwealthu a jeho hlavou je britská královna zastoupená generálním guvernérem.

Podnebí: Ostrovy mají teplé, tropické klima a po celý rok příjemné teploty vzduchu. Nejlepší dobou pro návštěvu je prosinec-březen, kdy se teploty pohybují mezi 28-30 °C, skoro bez srážek, a ovzduší doplňuje příjemný vítr. Srážky jsou celoročně na Antigue poměrně nízké, takže se sem dá cestovat v podstatě kdykoliv. Od června do listopadu tady existuje riziko hurikánu, nejvíce říjen-listopad.

Co ochutnat:
Fungi (funghi) – národní jídlo, kukuřičná kaše s okrou
Ducana – puding ze sladkých brambor, kokosu, rozinek, zázvoru, vanilky, …
Mauby – nápoj z kůry tropických dřevin a cukru
Rumy – např. English Harbour
Pivo – Wadadli
Mořské plody a ryby všeho druhu

Vízum: pro občany ČR vízum pro turistické účely není potřeba na dobu pobytu max. 6 měsíců, pas musí být platný min. po dobu 6 měsíců. Musíte doložit zpáteční letenku, doklad o ubytování

Měna: Východokaribský dolar - East Caribbean Dollar (XCD resp. ECD), 1 XCD = cca 8 Kč, 1 XCD = 100 centů, je navázán na americký dolar v kurzu 1 USD = 2,70 XCD (EC$1 = US$0.37). V obchodech najdeme označení EC$ a v běžné mluvě se setkáme pouze s EC [í sí], aby nedošlo k záměně za americký dolar. Běžně je možné platit i USD. V supermarketech se ceny uvádí v XCD. V supermarketech, hotelích, dražších restauracích, na benzínkách, v autopůjčovnách lze platit kartou. Automaty najdete na letišti a ve větších městech. Obecně je tady draho, a to i potraviny v supermarketech, protože většina věcí se na ostrov dováží. Jídlo v restauracích od 15 XCD, v levnějších restauracích někde u cesty 10-15 XCD. V menších restauaracích je levněji a můžete o ceně i smlouvat. Pro turisty jsou ceny mnohonásobně vyšší než pro místní. Když použijete větu „I am staying at locals friend“, dají vám cenu jako místnímu. Někdo radí ptát se na cenu otázkou: „What is the price for locals?“

Doprava po ostrově:
Většina silnic je zpevněná asfaltem, ale není to žádná extra kvalita. Jezdí se vlevo. Rychlost je omezena na 30 mph (míle za hodinu) což odpovídá 48 km/hod.

- Půjčení auta: k řízení je zapotřebí mezinárodní ŘP + místní ŘP za 50 XCD (20 USD), který Vám vyřídí v autopůjčovně. Půjčení auta se pohybuje od 45 USD/den. Cena benzínu je o něco nižší než u nás, 12,50 XCD / galon (3,8 litru).

- Taxi: Taxíky (obvykle minibusy) jsou drahé, za 5 km zaplatíte kolem 26 XCD. Ceny jsou regulovány vládou, nicméně cenu si domluvte předem a ujistěte se v jaké je měně.

- Autobus: minivany nebo minibusy jezdí pod názvem FLOW a na poznávací značce mají napsáno BUS. Jezdí po celém ostrově (včetně letiště, které spojují s hlavním městem) bez jízdního řádu celkem spolehlivě, ale jen přes den, v neděli je provoz omezen. Zastavit si ho můžete kdekoliv. V hlavním městě jsou dva autobusové terminály - West a East Bus Terminal. Společně se stopem je to nejlevnější způsob přepravy. Jízdné je mezi 2-5 XCD podle vzdálenosti. Ceny jsou regulované vládou. Za 10 km zaplatíte přibližně 2,5 XCD. Dá se platit i v USD.

- Lodě: dopravu na sousední ostrov Barbuda zajišťují trajekty Barbuda Express z přístavu ve městě St. John´s. Plavba trvá 2 hodiny. Z Antiguy vyplouvá v 9:00 v neděli ve 12:00 (6 x týdně - po, út, čtv, pá, so, ne) a zpátky z Barbudy v 16:00. Jednosměrný lístek stojí 120 XCD/45 USD, zpáteční 220 XCD/85 USD. Trajekty spojují Antiguu i s ostrovem Montserrat.

WiFi: ve většině hotelů a restaurací je WiFi zdarma.

Užitečné webové stránky:

www.antiguanice.com  velmi užitečné stránky se všemi informacemi včetně jízdních řádů, cen taxíků,....
http://www.visitantiguabarbuda.com/
http://nationalparksantigua.com/
http://caribya.com/antigua/

Vydali jsme se JIŽNĚ OD SAINT JOHN´S.

První naší dnešní destinací je English Harbour, malé město na jižním pobřeží ostrova, které je údajně nejhezčím na ostrově (z Carlisle Bay 15 km (30 min.) přes Fig Tree Drive, z Half Moon Bay 20 km (30 min.), 20 km (40 min.) od přístavu v St. John´s). Vojenský přístav English Harbour vznikl v roce 1725 jako útočiště pro lodě před nepřízní počasí. Dnes je nejluxusnější destinací na ostrově. Je centrem jachtingu. English Harbour je příjemný přírodní přístav obklopený vysokými kopci tvořícími národní park.

Hlavní atrakcí jsou slavné loděnice Nelson´s Dockyard. Je tady velké bezplatné parkoviště. Nachází se na Dockyard Drive. Otevřeny jsou denně 8-18. Vstupné je sice 8 USD, ale platí i pro Dow´s Hill. V ceně je i bezplatná prohlídka s průvodcem případně si můžete objekty prohlédnout sami. Je to tady moc pěkné a stojí to za návštěvu.

Loděnice kdysi byly vojenským přístavem a loděnicemi královského námořnictva Royal Navy, jsou zapsané na seznamu UNESCO jako nejzachovalejší a jediný přeživší georgiánský námořní komplex na světě. Dneska jde o moderní centrum jachtingu. Je vedle Falmouth Harbour, který je hlavním centrem yachtingu na ostrově. Kotví tady mnoh plachetnic.
Loděnice je pojmenována podle admirála Lorda Horatia Nelsona, jehož vítězství nad kombinovanou francouzskou a španělskou flotilou u Trafalgaru v roce 1805 zajistilo Britům nadvládu nad mořem na více než století. Dlouho před jeho velkými vítězstvími byl kapitán Nelson dočasným velitelem stanice Závětrných ostrovů (Leeward Islands Station) (1784-1787), která sídlila na Antigue. Aby Britové ochránili loděnice, postavili na okolní výšině tábory a opevnění. Některé z nich jsou otevřené veřejnosti a nabízí krásné výhledy. Všechna místa jsou součástí Nelson's Dockyard National Park, který je největším NP na Antigue.
Vstupní branou je původní Dockyard Gate.
Budovy jako Sawpit Shed a Sail Loft nyní slouží jachtám, které zde kotví.
Lord Nelson nikdy nežil v Admiral´s House, protože byl postaven až r. 1855, 50 let po jeho smrti. Navíc, i kdyby stál během Nelsonova pobytu v Antigue, je nepravděpodobné, že by tam pobýval. Nelson se stal nepopulárním u místních plantážníků a obchodníků díky tomu, že tvrdě prosazoval britské zákony omezující obchod s nově nezávislými Spojenými státy. V důsledku toho trávil většinu času na palubě své lodi. Dnes slouží dům jako muzeum věnované Nelsonovi - Dockyard Museum. Je tady spousta zajímavých exponátů ve 2 patrech.

Naproti se v malé budově nachází pekárna.
Cooper & Lumber Store - sklady mědi a řeziva pro opravy dřevěných válečných lodí. Dnes je tady 3* hostinec (hotel) s restaurací Cooper & Lumber Store Historic Inn. Budova pochází z roku 1789.

Officers Quarters - důstojnická obydlí, ve kterých dnes sídlí umělecké galerie, obchody a restaurace.
Seaman´s Gallery
Paymaster´s Office
Commissioner´s Room and Paymaster´s Office - Signal locker

Loděnice měla zařízení pro péči o lodě, aby bylo možné pracovat na jejich dně - Capstan House. Lana a řetězy byly připevněny k lodi a navijáky je vytáhli a otočili na bok, aby mohli opravit dno lodě.

Na protějším břehu se nacházel sklad zbraní a munice - Ordnance Yard, dnes se zde nachází Gunpowder House and Suites. 

Z loděnic je výhled na Clarence House, který byl postaven pro guvernéra ostrova na protějším kopci a shlíží na English Harbour.

Před východem jsme prošli kolem mohutných kamenných sloupů, které sloužily jako podpěrné sloupy loděnice, tzv. Boat House Pillars. Na ně navazuje Pitch and Tar Store and Engineer´s Office, který dnes slouží jako Admiral´s Inn Hotel and Restaurant.

Autem jsme vyjeli na kopec naproti loděnicím, kde se nachází Dow´s Hill. Byla zde umístěna jedna z baterií. Dneska si tady můžete prohlédnout zajímavou multimediální prezentaci o historii Antiguy (Dow´s Hill Interpretation Centre), která probíhá několikrát denně. Otevřeno je od 9 do 17. Vstup do centra, včetně multimediální výstavy, je zahrnutý v ceně vstupného do loděnic. Vstupenku nám odebrali při příjezdu v kontrolním stanovišti. Venku si můžeme prohlédnout ruiny starého tábora. Je odtud nádherný výhled na English Harbour včetně loděnice Nelson´s Dockyard a okolí.
 
Odtud jsme popojeli jen kousek k Shirley Heights, což je bývalá kasárna, baterie a signální stanice, která byla součástí opevnění chránící English Harbour. Zdejší 4 děla chránila vstup do přístavu a signální vlajky umožnily cestujícím komunikovat s ostatními britskými zařízeními, které byly hlídky schopné z tohoto místa vidět. Pomocí systému vlajek přes den a pušek v noci se zprávy zprostředkovávaly do St. John´s prostřednictvím Great Fort George na kopci Monkey Hill. Uvnitř strážného domu je dneska obchod, bar a restaurace. Vstupné se tady neplatí. Předtím je velké parkoviště.
 
Je odtud nádherná vyhlídka na přístav English Harbour vč. loděnic a Falmouth Harbour (na západní straně), i národní park, a za jasného dne i ostrov Montserrat.

Bohužel začal foukat silný vítr, obloha se zatáhla a spustil se silný déšť. Přeběhli jsme do auta. Stěrače pořádně nestírají, takže jedeme opatrně. 

V okolí se nachází ještě pár zajímavých míst, ale vzhledem k tomu dešti jsme je už vynechali. Ale pokud by jste měli čas, můžete je navštívit:
* Blockhouse - pozůstatky další části britského opevnění nabízí velkolepý výhled na Atlantik a okolní pobřeží.
* Carpenter Rock Trail Antigua - stezka vedoucí po jednom ze skalních útesů k místu zvanému Pillars of Hercules (Herkulovy pilíře) u zálivu Freeman´s Bay. Jedná se o přirozené geologické skalní útvary vytesané větrem, deštěm a mořem. Nejlépe jsou ale vidět z moře.
* Pigeon Point Beach (1,4 km od loděnic) - fantastické šnorchlování, plážový bar, sprchy. Za využívání plážových zařízení se platí 1 USD.
* Galleon Beach v zálivu Freeman´s Bay - zlatý písek, klidné moře a útes vhodný ke šnorchlování. Krátká stezka vlevo do zálivu Vás zavede k tzv. Herkulovým pilířům. Stěny stojí na konci Charlotte Point a střeží vstup do Freeman´s Bay a English Harbour.
* Half Moon Bay (16 km, 25 min. z Long Bay) - záliv na jihovýchodní straně ostrova s jednou z nejhezčích pláží na ostrově. Má tvar půlměsíce. Má jemný růžový písek a teplé moře. Najdeme tady pouze jeden bar. A není tady moc lidí na rozdíl od Long Bay. Na konci zálivu se nachází zajímavé skalní útvary, takové miniútesy. Cesta sem vede přes jeden z mála kopců na ostrově, takže z cesty je místy zeshora velmi dobrý výhled na pobřeží i samotný záliv Half Moon Bay. Je nejlepším místem na šnorchlování a windsurfing.
* Devil´s Bridge - přírodní vápencový most (oblouk) v moři, který vznikl erozí moře. Tento most je znám z dob otroctví, kdy zde otroci, kteří neviděli žádnou jinou cestu k ukončení svého zajetí, páchali sebevraždy skokem z mostu do bouřlivých vod Atlantiku, protože neuměli plavat. Najdeme ho na východním pobřeží ostrova a dnes je národním parkem Devil´s Bridge National Park.
* Long Bay Beach - pláž v zálivu Long Bay 5 minut od vesnice Willikies je jednou z nejoblíběnějších a nejhezčích na ostrově a proto je tady téměř vždy poměrně dost lidí. Leží na východním pobřeží. Má dokonale bílý a jemný písek a tyrkysově modré moře. Pláž je od Atlantiku chráněna útesem, takže moře je zde klidné a vhodné ke koupání. Leží tady několik hotelových resortů a má dobrou infrastrukturu - bary, restaurace, toalety, převlékárny, lehátka, obchody, vodní aktivity (kajak, windsurfing). Výborné místo na šnorchlování.
* Betty´s Hope Historic Sugar Plantation (16 km z English Harbour, 30 min. jízdy, út-so od 10 hodin) - první úspěšná plantáž cukrové třtiny na ostrově založená r. 1650 během britské koloniální éry. Vlastnila ji rodina Codrington. Sir Christopher Codrington guvernér Závětrných ostrovů v roce 1674 pojmenoval panství jako Betty´s Hope, po své dceři. Dva větrné mlýny sloužící k rozdrcení cukrové třtiny a drticí stroje již byly zrekonstruovány a v jedné z budov bylo vytvořeno muzeum. Velký dům (Great House, Buff nebo Estate House) je v troskách, Boiling House, kde bylo 16 měděných van, které se používaly na vaření šťávy z cukrové třtiny k výrobě krystalického cukru a Still House (lihovar) používaný pro výrobu rumu je taky v troskách bez střechy, ale s elegantními oblouky.

Jedeme po Fig Tree Drive, scénické silnici vedoucí středem ostrova přes deštný prales od města Old Road Town na JZ pobřeží do města Swetes uprostřed ostrova. Bujná vegetace nabízí různé druhy ovoce, hlavně banány a ananasy. U silnice na několika místech prodávají různé džemy.

Zastavili jsme v Carlisle Bay (Old Road Village), což je záliv na jihu ostrova (23 km od St. John´s). Je tady krásná pláž s luxusními resorty a veškerým zázemím, čistým mořem, krásným pískem, palmami a v pozadí se zelenými horami. Tady si můžete užít skvělého šnorchlování. My jsme si užili koupání v čistém a klidném moři. Kromě nás tady byli jen dva lidé. Větší část pláže zabírá hotel Carlisle Bay Antigua. 
 

PLÁŽE jsou totiž hlavní atrakcí ostrova. Říká se, že jich tady najdeme 365, tedy na každý den jednu :-) Zejména na jihu a východě je ostrov plný stříbřitěbílých pláží a zátok s průzračně čistou a teplou vodou. Nejlepší pláže ostrova se nachází na západním (karibském) pobřeží mezi Jolly Harbour a Old Road Town. Všechny pláže jsou veřejné, a proto můžete procházet hotelovými resorty. Vzhledem k vápencovému a korálovému původu ostrovů mají místní pláže téměř úplně bílý písek a jsou jedněmi z nejhezčích v celém Karibiku. Dobré podmínky pro šnorchlování nabízí pláže Cades Bay, Carlisle Bay, Deep Bay, Darkwood Beach.

Pokud byste chtěli vyjet na nejvyšší horu ostrova Antigua, můžete navštívit Mount Obama (dříve známý jako Boggy Peak) vysoký 402 m n. m. Je nejvyšším vrcholem pohoří Shekerley Mountains a najdeme ho v Mount Obama National Park na JZ ostrova. Roku 2009 byl pojmenován po 44. americkém prezidentovi Baracku Obamovi, jako dárek k jeho 48. narozeninám. Až na jeho vrchol vede silnice Mount Obama Rd. z města Old Road Town (5,5 km a 20 min. jízdy).

V Old Road Town, přímo u cesty Old Rd. se nachází Cades Bay Agricultural Station - ananasová plantáž. Pro Antigu jsou typické černé ananasy (Antiguan Black Pineapples). Zrovna ale když jsme tam byli, tak nerostou. A navíc, jak nás upozornil místní zemědělec, tak to není místo určené pro turisty.

Pokračujeme podél pobřeží směrem k hlavnímu městu. Projíždíme kolem pláže Turners Beach (Crab Hill Beach) ve vesnici Crab Hill na JZ pobřeží, 17 km od St. John´s. Za pěkného počasí je na horizontu vidět ostrov Montserrat.

Další pláží je Darkwood Beach, klidná, krásná pláž s křišťálově čistým mořem 15 km jižně od hlavního města. Můžete si tady pronajmout slunečníky a lehátka a využít některý z barů a restaurací. Je vhodná i ke šnorchlování. Nicméně je tady málo přírodního stínu.

S ní sousedí úžasná pláž Ffryes Beach oddělená pouze resortem Tamarind Hills na kopečku. Má bar, ale také nemá žádné další služby. Každopádně stojí za návštěvu. Najdete tady jemný písek a teplé moře na relax. Nabízí výhled na ostrov Montserrat. Zaparkovali jsme ve stínu přímo u pláže a šli se koupat. Moře je čisté, tyrkysově modré. Na jedné straně jsou lehátka a slunečníky. Staví se tady další hotelový resort, tak je tady bohužel hluk, což zatím kazí dojem z této jinak nádherné pláže.

Ovšem nejhezčí ze všech pláží, co jsme viděli je Valley Church Beach pouhých 13 km jižně od St. John´s. Zdejší teplé moře má snad nejvíce nádhernou bledě modrou barvu kontrastující s bílým práškovým pískem na pláži, kterou lemují palmy. V blízkosti se nachází restaurace. Zůstali jsme na jednom z konců pláže (u Cocobay Resort Antigua) a jsme tady úplně sami. Na druhé straně už je turistů mnohem více. Moře je jako kafe. Paráda. Nádhera. Z jeho barvy mi až přechází zrak.

Na ni navazuje Jolly Beach, pláž s bílým prachovým pískem a teplým Karibským mořem v zálivu Lignum Vitae Bay v městečku Jolly Harbour na JZ ostrova 11 km od St. John´s. Odděluje je kopeček, na jehož vrcholu se nachází další hotel, a to COCOS Hotel. V městečku najdeme obchody, restaurace, prázdninové vily, soukromé domy, golfové hřiště, přístav (marinu) a loděnice (doky).

Vracíme se zpátky do SAINT JOHN´S, které je od r. 1702 hlavním a současně největším městem ostrova Antigua. Leží v chráněné zátoce na SZ ostrova. Město je jedním z nejvíce rozvinutých a kosmopolitních měst Malých Antil.

Zamířili jsme k jediné palírně rumu na ostrově - Antigua Distillery Limited (Dickenson Bay St., po-pá 8-17), která se nachází na konci města. Od vrátného jsme se dozvěděli, že není přístupná veřejnosti, ale že mají ve městě prodejnu. A není to odtud daleko.

Ale než jsme navštívili prodejnu zajeli jsme ještě ruiny pevnosti Fort James postavené Brity r. 1706-1739 za účelem ochrany přístavu St. John´s Harbour před francouzskou invazí. Je pojmenovaná podle anglického krále Jakuba II. Opuštěná pevnost je neobvyklá v tom, že má stále plný počet děl, tedy 36. Kasárna mohla ubytovat 75 vojáků. Nachází se na vysokém ostrohu a nabízí pěkné výhledy na St. John´s. Prošli jsme se po ní, není velká, ale taky není vůbec udržovaná.
 
Na SZ pobřeží ostrova v zálivu Fort Bay 2,5 km severně od centra hlavního města, 5-10 min. jízdy autem z přístavu najdete pláž Fort James Beach (Fort Bay Beach). Je oblíbená především mezi místními obyvateli a výletníky z turistických lodí, protože je blízko přístavu. Pláž nabízí bary, restaurace a vodní sporty. Nepatří k nejhezčím na ostrově, ale má široký pás bílého písku.

4,5 km severně od centra města St. Jonh’s (10 min. jízdy od hl. města) leží Dickenson Bay Beach. Pláž je lemována klidnou tyrkysově modrou vodou a bílým pískem s mnoha bary, restauracemi, hotelovými resorty a zařízením pro vodní sporty. V zálivu najdeme několik malinkých neobydlených ostrůvků a taky korálový útes. Na jižním konci pláže potom přechází v klidnější část tzv. Runaway Beach, zdánlivě nekonečná bílá písečná pláž, kde nejsou žádné restaurace, bary apod.

Cestou zpátky do centra jsme natankovali 2,080 galonů benzínu za 10 USD (26 ECD). Cena benzínu je 12,50 ECD za galon (3,8 litru).

Zajeli jsme tedy do prodejny ADL - Antigua Distillery Limited. Zdarma nám dali vyzkoušet různé druhy rumů. Už sice nějaké koupené mám, ale neodolal jsem, a koupil jsem 0,7 l English Harbour Aged Madeira, starý 5,5 let za 72 ECD. Martin si koupil jen malou 0,05 l, 5 letou English Harbour za 2 USD.

Míříme ke Government House (Cross St. a Church St. vedle katedrály), oficiální rezidenci i kanceláři generálního guvernéra Antiguy a Barbudy postavené v 17. století v koloniálním stylu s georgiánskou architekturou a rozsáhlými zahradami. Rezidence není přístupná veřejnosti. A taky není na ni vidět. Poblíž najdete Victorian Monument.

Zaparkovali jsme u St. John´s Anglican Cathedral známé taky jako St. John the Divine (mezi Newgate a Long St.). Anglikánská katedrála svatého Jana s typickými bílými barokními věžemi vysokými 21 metrů zakončenými stříbrnými kopulemi je dominantou panoramatu města a nachází se na vrcholu kopce. Původně tady stál kostel s dřevěnou konstrukcí, který byl vystavěn v roce 1681. Ten však byl těžce poškozen zemětřesením v roce 1745. Následně pak byl vybudován v roce 1746 kostel z cihel, který byl také těžce poškozen zemětřesením v roce 1843. V roce 1845 byl položen základní kámen nové dnešní katedrály, kdy první bohoslužba zde proběhla 25.7.1848. Sochy na vstupní katedrální železné bráně z jižní strany zobrazují St. John the Divine (sv. Jana božského) a St. John the Baptist (sv. Jana Křtitele). Říká se, že tyto sochy byly ukořistěny britským námořnictvem z francouzské lodi HMS Temple ve vodách Martiniku v roce 1756 během "sedmileté války" a přemístěny do tohoto kostela. Katedrála se zrovna rekonstruuje a je dovnitř zákaz vstupu. Ale byla otevřená, tak jsem alespoň krátce nahlédl. Nějaký pán zrovna hrál na klavír.
 
Před 17 hodinou jsme auto zaparkovali na Redcliffe Quay, kde si ho vyzvedne pán z půjčovny a jdeme se projít po blízkém okolí.

Redcliffe Quay je bývalý areál otroků, který byl přeměněn na bezcelní nákupní oblast s butiky, restauracemi, bary a kavárnami. Okouzlující budovy koloniální éry jsou namalovány v jasných barvách. Je to jedna z nejstarších částí města, která se datuje do 17. a 18. stol. Tehdy to bylo vytížené pobřežní přístaviště, považované za obchodní centrum Karibiku. Bylo to hlavní místo obchodu s otroky, rumem, cukrem a kávou mezi Antiguou, Evropou a Afrikou.
 
Severně od Redcliffe Quay se nachází pěší zóna s názvem Heritage Quay, přístavní nákupní středisko s řadou bezcelních obchodů pro cizince (prodejci často požadují vidět letenku nebo palubní kartu z lodi), butiků, restaurací, barů a kasina. 

Došli jsme k Museum of Antigua and Barbuda (Long St., po-so 8:30-16:30, vstupné 8 XCD/3 USD), které se nachází kousek od přístavu. Je umístěno ve vznešené bývalé soudní budově z roku 1747 na místě prvního městského trhu. Je nejstarší budovou ve městě, která se stále používá. Muzeum je věnováno historii Antiguy. Můžeme obdivovat mimo jiné modely cukrových plantáží, arawackou kánoi, repliku domu Arawaků v životní velikosti, kriketové pálky zdejšího hrdiny Viv Richardse.

Vedle autobusového nádraží West Bus Station Terminal najdeme Public Market Complex nebo taky Heritage Market (Valley Rd., denně 6-18), krytou tržnici s čerstvými produkty (ryby, maso, zelenina, ovoce,...). Vedle se nachází rybí tržnice - Fish Market. Je tady hodně místních, černých, a upřímně z toho nemám dobrý pocit. Necítím se tady úplně bezpečně. A proto se tady moc nezdržujeme a ani tady raději moc nefotím ať nedostanu do držky.
 
Na Valley Rd. jsme vyfotili VC Bird Monument, památník V. C. Birda, prvního premiéra Antiguy a Barbudy a národního hrdiny. Ve 40. letech 20. stol. vedl dělnické hnutí. To se vyvinulo ve výzvu k nezávislosti.

Vracíme se k autu. Na rohu Thames St. a Redcliffe St. u přístavu lodí se nachází Vendor´s Square - Vendor´s Mall (po-so 8-18), kde místní obyvatelé prodávají řemeslné výrobky a suvenýry.

Předali jsme auto chlápkovi z půjčovny. Nic nekontroloval. Nalodění je dneska v 17:30. V kajutě již máme připravené všechny nakoupené láhve + dnešní už jsme si taky mohli vzít na loď, jelikož zítra naše plavba končí. V palubních novinách jsou informace týkající se zítřejšího vylodění na Martiniku. Vylodění probíhá poslední den v ranních hodinách. Taky tady máme připravené barevné štítky na zavazadla. V lodních novinách se dočtete, v kolik hodin máte kde být připraveni na vylodění, odpovídá barvě Vašich lístků na kufry. Slouží to k hladké organizaci vylodění. Personál vyvede jednotlivé skupiny z lodě. Kajuty se musí vyklidit do 8 hodin ráno. Ale s naším stevardem jsme se domluvili, že kajutu uvolníme do 9 hodin, což nebyl žádný problém. Stejně nestihne uklidit všechny kajuty najednou. Vylodění nám dali až na 10:45, což se nám vůbec nehodí, protože na 9:30 už máme domluvené vyzvednutí auta v půjčovně naletišti na Martiniku. Zašli jsme na recepci, kde nám to pán přehodil na 9:45 a dal nám nové visačky na zavazadla. Ty jsou barevně odlišené podle časů vylodění. Připlutí na Martinik je naplánováno na 8 hodin ráno, ale vylodění bude probíhat až od cca 9:15.
V bufetové restauraci jsme si dali pizzu a hamburgery. Ze zádi lodi sledujeme v 18 hodin vyplutí z přístavu.

Nabrali jsme si do lahví vodu, jablka a 2 lahvová piva kupóny.
V 18 hodin přišel kajutový stevard zamknout minibar, abychom již nemohli z něj nic čerpat a mohli připravit konečný účet. Pokud chcete minibar nadále využívat, musíte se domluvit. Účet nám následně doručili do kajuty. Pokud všechno sedí, jak má, stačí jedno vyhotovení podepsat a nechat v kajutě. Druhá je kopie pro nás. Nemusíme už do automatu, sami si vyúčtují přeplatky a nedoplatky. Nabalili jsme kufry a připevnili barevné štítky. Ústřižek musíme nalepit na palubní kartičku. Kufry se musí dát před dveře kajuty nejpozději v 01:00 a posádka je postupně přemístí dolů a ráno vynese do odbavovací haly v přístavním terminálu, kde si je po vylodění vyzvednete. Zavazadla budou roztříděna podle barev štítků, takže je lehce najdete. Jak jsme ale zjistili od jednoho člena posádky, můžete na některých lodích využít možnosti tzv. „Self assist“, kdy si velké kufry z lodi odbavíte sami a nebudete je tak odevzdávat večer před vyloděním. Z lodi tak můžete odejít kdykoliv po připlutí, nebudete mít pevně stanovený čas k opuštění lodi. Pokud byste si přáli využít této možnosti, informujte se na recepci lodi. Ale všechny kufry si musíte ráno odvézt sami. Tak jsme to tak udělali a bylo to super.

Ve 21 hodin nás čeká poslední servírovaná večeře v restauraci Arabesque. Na kupón jsme si vzali poslední láhev vína, tentokrát Chardonay. Dal jsem si rybu, hejka, ale nebyl nic moc. Zato sachr dort byl dobrý. Martin si dal čočkovou polévku, smažené krevety a kokosový dezert.

  

Sobota 16.2.2019 - MARTINIK - FDF a jižně od FDF směrem na východ na poloostrov Caravelle

V 7:30 připlouváme do Fort-de-France na Martiniku. Dali jsme si snídani v bufetové restauraci.
Loď kotví opět v Terminal Croisières - Quai des Tourelles.

Jak jsem psal včera, využili jsme možnosti „samo vylodění“ a v 8:40 s kuframa opouštíme loď v 8:40. Výstup je v přední části lodi na 4. palubě.

Míříme na autobusovou zastávku Maurice Bishop speciálního autobusu TCPS jako posledně, abychom se přesunuli na letiště do autopůjčovny. Čekáme na bus. Ale je nám divné, že tady nikdo jiný není. Asi po 10 minutách přišly dvě paní, které nám řekly, že čekáme zbytečně, že dneska autobusy nejezdí, protože je nějaká stávka. Super. My s kuframa. Nezbývá nám nic jiného než si vzít taxi. Pomohly nám jedno zastavit. Cena za 10 km jízdy je 30 eur. Co se dá dělat.

Nechali jsme se odvézt již přímo do hlavní pobočky půjčovny Jumbo Car Martinique (Quartier Lareinty, Lamentin). Otevřeno mají denně 7-22:00.
Bližší popis půjčovny uvádím u dne 9.2., kdy jsme již auto od nich měli půjčené. Rezervaci máme předem přes internet přes jejich webové stránky a voucher nám přišel na email po zaplacení. Depozit nám zůstal na kartě blokovaný z předchozího půjčení, mají tam lhůtu blokace 30 dní, takže už nám nestáhli částku podruhé. Máme vybrané auto kategorie BD (kategorie B - Diesel, Dacia Sandero Diesel nebo podobné, 5 dveřové s klimatizací, manuál). Po slevě za využití slevového kódu "online" ve výši 5 % při platbě předem nás to stojí 95,80 eur / 2 dny vč. tax a letištního poplatku 6 eur. V ceně jsou neomezené km, spoluúčast 650 eur, pojištění a škoda způsobená třetí osobě. Dostali jsme nový Renault Clio. Nepoužívá se klíč, ale nějaká karta. 

V 9:34 odjíždíme z půjčovny.

Vydali jsme se JIŽNĚ OD FORT-DE-FRANCE.

V JZ části ostrova Martinik cca 40 km od přístavu ve FDF se rozkládá oblast s názvem Les Trois-Îlets, zátoka se třemi ostrůvky Ilets Charles, Ilet Sixtain a Ilets Thébloux, které se nachází na jižní straně zátoky Baie de Fort de France. Zátoka s průzračně čistým mořem, v níž jsou ostrovy situovány, je lemována krásnými písečnými plážemi, které vybízejí k lenošení pod palmami, plážovým sportům nebo romantickým procházkám při západu slunce.

Tady se nachází několik zajímavých míst. Například:

- Maison de la Canne (Pointe Vatable, út-čt 8:30-17:30, pá 8:30-12, so 8:30-12 a 14-17, ne 9-17, vstupné 3 eura) - bývalá plantáž na cukrovou třtinu a výrobu cukru. Dnes je plantáž a bývalý cukrovar Vatable, který ukončil svůj provoz v roce 1962, přeměněn na muzeum cukrové třtiny, kde se můžete seznámit s procesem výroby a také historií jejího pěstování na Martiniku od 17. stol. včetně života otroků na plantážích.2. patro je věnováno výrobě rumu. Vystavená lokomotiva nasvědčuje tomu, že se pro přepravu nákladů používaly i vlaky.

- La Savane des Esclaves (denně 9-12:30 a 14-17:30, neděle jen dopoledne, vstupné 12 eur, prohlídka s průvodcem trvá 1:15 hod, individuálně 30 min. (9-11:30 a 14-16:30). Muzeum nabízí pohled do každodenního života otroků na Martiniku v 19. stol.

My míříme do stejnojmenného letoviska Les Trois-Îlets na pevnině, plného obchůdků, barů a restaurací, luxusních hotelů. Poblíž se nachází golfové hřiště s pěknými výhledy.

Samotné městečko působí čistým a upraveným dojmem. Typickým znakem jsou sytě červené střechy domů, fasády a chodníky. Letovisko nabízí i zajímavé historické budovy, kostely a muzea. Je rodištěm francouzské císařovny Josefíny (viz. FDF). V srdci historického centra města najdeme velmi pěkný a zajímavý kostel Église Notre Dame de la Bonne Délivrance (4 Rue Schoelcher) z r. 1724. Byla v něm pokřtěna Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, budoucí žena Napoleona. Během 19. stol. byl zrekonstruován. Zrovna tady probíhá mše.
 

Přímo naproti kostela je menší tržiště, kde nakupují jak turisté, tak i místní.
 
Ve městě se nachází několik pláží. Pláž Pointe du Bout je jedna z nejoblíbenějších pláží na ostrově, a tudíž bývá přeplněná. Stojí tady i několik hotelových resortů a jachtařský přístav. Je to nejstarší turistické letovisko na ostrově. Vyplouvají odtud i trajekty do FDF. Je to malá, úzká, uměle vytvořená pláž.
My jsme „zakotvili“ na malé, krásné pláži u hotelu Le Bakoua. Pokud tady nejsme ubytovaní, tak nemůžeme parkovat na vyhrazeném parkovišti. Zaparkovali jsme ve městě na velkém bezplatném parkovišti a na pláž došli pěšky. Ta je volně přístupná i pro nehotelové hosty, akorát jsou zde vymezená lehátka a slunečníky, které mohou požívat pouze hosté hotelu. Ale to nám vůbec nevadí. Moře je mělké, čisté a teplé. Jsme tady asi 30 minut.
   
V okolí najdeme další velmi hezké pláže se zlatavým pískem, palmami, klidným mořem s čistou vodou a horami kolem:
- Anse Mitan - pár metrů od kasina. Je to pláž s bílým pískem, lemovaná několika kokosovými palmami a řadou domů, hotelů a restaurací. Moře je klidné a čisté, a proto vhodné ke koupání.
- Anse-à-l´Ane - krásná písečná pláž dlouhá asi 400 metrů s palmami a kolem jsou hotely, restaurace a domy

Po koupání pokračujeme autem k Musée de La Pagerie (út-pá 9-17:30, so-ne 9-13 a 14:30-17:30 (út-pá 9-13 a 14-17:30, so-ne 9:30-12:30 a 15-17), vstupné 5 eur). Stojí na místě bývalé plantáže Habitation la Pagerie, kde Josefína vyrůstala (její rodné příjmení bylo de La Pagerie). Kromě ruin bývalého cukrovaru, který patřil její rodině, a které si můžeme prohlédnout zdarma a velkého koloniálního domu, který vyhořel a zůstal jen kamenný základ, tady ještě můžeme navštívit dům, ve kterém budoucí císařovna žila do svých 16 let. Ovšem tam se dostanete až po zaplacení vstupného. A 5 eur za osobu se se nám dávat nechce. Bohužel to mají udělané tak mazaně, že dům je vidět zpoza plotu velmi špatně. Udělal jsem horko těžko nějakou tu fotku. Rodina bydlela v mlýně na cukrovou třtinu, který se nachází naproti velkému domu. Taky přežila malá budova, která byla kdysi kuchyní pro velký dům. V té době byla kuchyně často oddělena od hlavního domu, aby se zabránilo šíření požárů z kuchyně do obytných prostor. Dalším důvodem bylo držet teplo z trouby mimo hlavní budovu. Dnes je tady malé muzeum, kde si můžeme prohlédnout nábytek a další předměty, které ji patřily, včetně milostných dopisů, které ji psal Napoleon. Kolem dokola je udržovaný park.
 
A jedeme na další pláž. Můžeme si vybrat mezi Anse Noire a Anse Dufour. Příjezdová cesta k oběma plážím, Chemin Rural de L'Anse Dufour, je společná, a na konci rozdvojuje. Pokud se chcete dostat na pláž Anse Noire, vydejte se vpravo. Na pláž vede 136 schodů. Je to krásná menší pláž s černým pískem (jediná na jihu ostrova), palmami a obklopená zelení, čistou vodou a mořskými želvami. Je vhodná ke šnorchlování a potápění. Ale pozor!!! Všude kolem jsou jedovaté stromy palétuvier (mangrovy). Jejich míza je žíravá jako kyselina, takže dávejte pozor ať nejste pod nimi během deště. A taky neplavte během deště nebo po dešti.

My jsme si vybrali tu druhou, Anse Dufour. Je víkend a všude je plno aut. Bezplatné parkoviště je narvané. Auta parkují po obou stranách silnice několik set metrů před parkovištěm. Podařilo se nám chytit jedno místo na parkovišti. Je to moc hezká malá poklidná zátoka se zlatým pískem, průzračným mořem, palmami, vhodná ke šnorchlování (ryby a želvy). Od Anse Noire je oddělena skalním výběžkem. Je tady bar i restaurace. Jen těch lidí, kdyby bylo méně. Hlava na hlavě. Ale to nám nebrání se okoupat.
  
Necháváme si na sobě polosuché plavky, sedli jsme si v autě na ručníky a jedeme dál.
Grande Anse d´Arlet je velká zátoka mezi dvěmi skalními vrcholy na JZ pobřeží ostrova v městečku Les Anses d´Arlet se starými barevnými kreolskými domy (hlavně v ulicích rue Schoelcher a rue Félix Eboué) a kostelem Église catholique Saint-Henri. Přímo naproti kostela vybíhá do moře dřevěný ponton, který dělí pláž na 2 části. V pravo je dlouhý pás písku, kotví tady loďky. Vlevo je to malý ráj. Pláž je nejvyhledávanější a nejlepší lokalita na šnorchlování na ostrově. Můžete pozorovat i mořské želvy. Pláž s krásným bílým pískem a čistým modrým mořem je jednou z nejoblíbenějších. Pláž je velmi dobře chráněna, takže je ideální na plavání. A není tady tolik lidí. Zaparkovali jsme kousek od kostela. Tady je pláž Anse d´Arlet, respektive záliv Anse Chaudière. Není tady tolik lidí jako na vedlejší Grande Anse d´Arlet. Plavky máme na sobě, tak šup do moře. Moře je klidné a průzračně čisté.
  

Poté co jsme se okoupali, jsme se krátce prošli po městečku, nakoukli do kostela. Všechno je kolem dokola zavřené a městečko působí opuštěným dojmem. Za dalším zálivem je pak pláž Petite Anse.
 
Pokračujeme po silnici D37. Přímo u silnice D37 (Route Départementale 37) mezi vesnicí Le Diamant a Petite-Anse stojí La Maison du Bagnard, přístupný zdarma 24 hodin. Je tady informační tabule, kde jsme se dočetli, že tento barevný domeček ze dřeva postavil bývalý vězeň Médard Aribot na úpatí Morne Larcher. Byl odsouzen r. 1925 na doživotí za svou minulost zloděje a údajnou účast na událostech "diamantové války". Přímo pod ním je zátoka Anse Caffard.
Naskýtá se z něj hezký výhled na pláž Diamant, moře a skalisko Rocher du Diamant (angl. Diamond Rock) trčící z moře do výšky 175 m ve vzdálenosti 2 km od pobřeží. Skála svým tvarem připomíná diamant, odtud její jméno. Na začátku 19. století tady pobývalo na 120 britských námořníků, kteří odsud přepadávali francouzské lodě. Je útočištěm mořských ptáků a jedním z nejlepších míst na potápění na Martiniku. Skála je vidět z mnoha míst ze silnice.
 
Další zastávkou je Mémorial de l´Anse Caffard - Cap 110 na Route de l'Anse Caffard. I tady je hodně informačních panelů. Památník je připomínkou zrušení otroctví a zároveň neštěstí potopení dodnes neznámé lodě nedaleko tohoto místa v roce 1830, při kterém zahynuli námořníci a otroci, které loď převážela, byť dovoz nových otroků do Karibiku byl od roku 1815 nezákonný. Nicméně obchod s otroky pokračoval ilegálně. V podpalubí bylo připoutáno 300 otroků. 86 otroků se podařilo zachránit majitelem místní plantáže a jeho otroky. Nejméně 46 otroků v lodi zahynulo. Tváře 15 soch mají rysy Afričanů a vyjadřují smutek a tíhu. Postavy, shlížející na moře směrem k Africe, jsou jakoby ohnuté pod tíhou betonu, ze kterého jsou vyrobené. Každá socha váží 4 tuny. Památník byl vytvořený na zakázku městečka Le Diamant při příležitosti 150. výročí zrušení otroctví. Sochy jsou postaveny do tvaru trojúhelníku, který symbolizuje trojúhelníkový obchod s otroky mezi Afrikou, Karibikem a Amerikou.
Zdejší pláž Anse Caffard má bílý písek a palmy, a úchvatný výhled na Diamond Rock, ale nezapomeňte, že proudy jsou zde velmi silné a že plavání může být nebezpečné. Už jenom ty vlny, které tady vidíme, by mě do vody nedostaly.
  
Krátkou zastávku jsme udělali v městečku Le Diamant na jižním pobřeží ostrova. Jako první zde žili ve 4. století Arawakové, kteří byli v 10. stol. vyhnáni válečným indiánským kmenem Caraibů. Koncem 17. stol. se tady usadili francouzští osadníci. I tady najdete velkou a dlouhou pláž (téměř 3 km) s šedým pískem a palmami, Grande Anse du Diamant. Moře má krásnou tyrkysovou barvu. Ovšem i tady jsou velké vlny. A dávejte pozor na silné proudy!
Nakoukli jsme pouze do kostela s dřevěným trámy, Église catholique Saint-Thomas Apôtre, na ulici Rue Hilarion Giscon.
 
Nejkrásnější částí Martiniku je trojúhelník městeček Sainte-Luce, Le Marin a Sainte-Anne na JZ ostrova. Zdejší pláže patří vůbec k nejkrásnějším v celém soustroví Malých Antil. Pláže jsou pokryté bílým pískem. Jih ostrova omývá Karibské moře. Důležité je, že všechny pláže na Martiniku jsou veřejné.

Dneska jsme nebyli ještě v žádné palírně, tak to musíme hned napravit. Plantation Trois Rivières - Trois Rivières Distillery v Sainte Luce (Ste-Luce) na jihu ostrova je původní palírna a plantáž o 2000 hektarech z roku 1660, založená na místě ruin sídla "Habitation Grand Céron" Nicolasem Fouquetem, ministrem financí krále Ludvíka XIV. Plantáž je jednou z nejstarších na Martiniku. Poznáte ji podle větrného mlýnu, kde se nachází prodejna Boutique du Moulin. V hlavní sezóně je otevřeno denně 9-17:30 a prohlídky s průvodcem jsou v 9:30, 10:30, 11:30, 14, 15 a 16:00, vstupné 3 eura. Degustace je ovšem zdarma. Můžeme vyzkoušet několik vzorků a musíme říct, že jsou velmi dobré. Určitě stojí za vyzkoušení. K rumům nalévají i obyčejnou vodu. Mají tady několik hodně kvalitních a starých druhů rumu. Některé odpočívají i v sudech po irské whisky. Martin si nakonec koupil za 52 eur, půl litrovou láhev Rhum Vieux Agricole Cask Strenght (sudová síla) 55,5%. 
    
Současná nová továrna a plantáž Trois Rivières byla přemístěna do města Rivière-Pilote, kde se nachází Distillerie La Mauny, což je jedna společnost (po-pá 9-17:30 (prohlídky v 10,11,12:30,14,15,16:15), so 9-13 (prohlídky v 10,11,12), vstupné 3,50 eur). Během prohlídky na palubě malého vlaku budete postupovat po etapách, která vedou od polí cukrové třtiny přes pomerančové háje až po staré sídlo. Tato usedlost byla založena roku 1749, když se mladý šlechtic z Bretaně Ferdinand Poulain, hrabě de Mauny, oženil s dcerou bohatého majitele cukrové plantáže v Rivière-Pilote na jihu ostrova. Rodina koupila nemovitost v roce 1920 a od té doby byla modernizována a rozšířena. V současné době je jednou z největších palíren na Martiniku. Od roku 1996 má rum La Mauny chráněné označení původu AOC.

Asi 2 km od města Sainte-Luce se nachází pláž Anse Corpse de Garde s bílým pískem, kokosovými palmami, čistým mořem s hezkými výhledy. Najdete ji u Caribbean Food beach restaurant.

Tuto pláž jsme vynechali a míříme na pláž Anse Figuier, která se nachází mezi městy Sainte-Luce a Le Marin, ale patří k městu Rivière-Pilote. Je to krásná písečná pláž s palmami, průzračným klidným mořem vhodným ke šnorchlování, hlavně na pravé straně pláže - korálové ryby, ježci. V pozadí v dálce vidíme jeden ze symbolů ostrova - Rocher du Diamant a kopec Morne Larcher. Za pěkného počasí můžete vidět i ostrov Svatá Lucie vzdálený pouhých 25 km, který jsme v rámci plavby také navštívili. Přímo za pláží je velké parkoviště, které je hodně plné. Pláž je plná lidí, kteří sem vyrazili o víkendu na pikniky. Volného místa tady moc není, takže se tady ani nekoupeme.
Cestou k pláži uvidíte pozoruhodnou budovu staré palírny Distillerie Ducanet, která ukončila svou výrobu roku 1924 a dnes je zde l'Ecomusée de Martinique (út, st, čt 8:30-17:30, pá 8:30-17, so 8:30-13 a 14-17, ne 9-13 a 14-17, vstupné 3 eura).
 
Pokračujeme ke Grande Anse des Salines (Sainte-Anne) což je údajně nejvyhledávanější, nejznámější a nejkrásnější pláž na Martiniku s krásnými výhledy. Nachází se na jihozápadním cípu ostrova. Je dlouhá téměř 3 km, poměrně široká a je lemována palmami. Dobře chráněná zátoka nabízí klidné moře. Ale opět pozor!!! Na pláži Les Salines, ale i na jiných místech na ostrově roste nejnebezpečnější strom na světě, mancinella obecná (francouzsky mancenilliers) vysoký 5-15 metrů. Má rád písčité půdy a často se vyskytuje v blízkosti moře a pláží. Míza stromu obsahuje látku zvanou forbol, která vyvolává na lidské kůži pálení, záněty a puchýře. Požití plodů tohoto stromu, které vypadají jako malá zelená jablíčka, okamžitě způsobuje vředy a otoky zažívacího traktu. Tyto stromy snadno poznáte, jsou totiž na kmenu označeny červenou páskou nebo tečkou. Když už by ste se popálili umyjte spálenou plochu velkým množstvím vody a ihned vyhledejte lékaře.
Zaparkovali jsme u pláže. Jako je hezká, ale nejkrásnější bych ji určitě nenazval. Jsou tady mnohem hezčí pláže. Koupeme se. Klidné moře se střídá s vlnami. Podél pláže jsou různé bary a restaurace.
 
Na vzdálenějším konci pláže je menší, izolovaná pláž Petite Anse des Salines, ke které nevede silnice, ale musí se cca 500 metrů pěšky. Má bílý písek a většinou klidné moře.
Za pláží je velké solné jezero L´Étang des Salines o rozloze 207 ha, kde můžete mezi mangrovy pozorovat různé druhy vodních ptáků. Po jezeře vedou dřevěné lávky (ze strany restaurace Délice de la Mer). Viděli jsme tady volavku a nějaké pavouky.
  
Na ostrůvku Îlet Cabrits stojí maják.

Vracíme se do Sainte-Anne, což je turistické letovisko. Je nejjižnějším místem Martiniku. Najdeme tady malované domky, pláže a útesy vhodné ke šnorchlování. Zajímavý je hřbitov Cimetière de Sainte-Anne (Rue Jean Marie Tjibaou) s výhledem na záliv Baie du Marin.

Zaparkovali jsme na bezplatném parkovišti a jdeme na Plage de la Pointe Marin. Je to krásná pláž s jemným bílým pískem u resortu Club Med Les Boucaniers v Pointe du Marin v Sainte-Anne. Kilometr dlouhá pláž se rozkládá mezi hřbitovem v Sainte-Anne a Club Med. Moře je klidné, mělké, čisté a vhodné ke koupání. Přímo u pláže je pak placené a hlídané parkoviště. Okoupali jsme se a prošli po pláži. Je tady dost turistů. Taky tady nabízí motorizované vodní sporty.
 
Cestou z pláže jsme si v jedné restauraci koupili s sebou na večeři celé grilované kuře za 10 eur a k tomu rýži za 4 eura, které bylo opravdu hodně.

Je už celkem dost hodin a začíná se pomalu stmívat a do našeho hotelu je to ještě kus cesty. Takže už nemáme čas se podívat na další zajímavosti v okolí:
* Cap Chevalier (Sainte-Anne) - dlouhá písečná pláž s palmami se nachází na JV pobřeží ostrova podél Atlantiku. Voda je ale mělká a klidná díky korálovému útesu 500 metrů od břehu, který ji chrání od divokého Atlantiku. Moře je vhodné ke šnorchlování. Zde se nachází několik pěkných pláží: Anse Michel, Anse Au Bois, Anse Esprit.
- Anse Michel - pláž s bílým pískem, palmami, tyrkysovým mořem, je chráněna korálovým útesem, jedna z nejhezčích pláží na ostrově, jedno z nejoblíbenějších míst pro kitesurfing a windsurfing. Ze silnice D9 odbočit směr Cap Chevalier a sledovat značku Anse au Bois a Anse Michel. Zejména o víkendech je tady hodně lidí.
- Kousek od břehu, asi 500 metrů, se nachází malý přírodní ostrovní ráj Îlet Chevalier chráněný korálovým útesem, na který se můžete dostat během 5 minut vodním taxi "Taxi Cap", který vyjíždí od pontonu Cap Chevalier každých 30 minut od úterý do pátku od 8 do 17:30 za 4 eura na osobu, případně využít některou z rybářských lodí, které nabízí stejnou službu.

* Anses Macabou - skládá se ze dvou pláží.
- Grande Anse Macabou - přírodní, velká, přes 1 km dlouhá, oblouková pláž na jihovýchodním pobřeží, hezký výhled na moře, jemný písek, palmy, není tady moc lidí, moře v chráněné zátoce je relativně klidné na rozdíl od ostatních nedalekých pláží na atlantickém pobřeží a je tedy ideální pro plavání.
- Menší je potom Petite Anse Macabou 4 km jižně od města Le Vauclin

* Montagne du Vauclin - hora vysoká 504 m, nahoru vede křížová cesta lemovaná barevnými květinami, chlebovníky, mangovníky. Z vrcholu, kde se nachází kaple Panny Marie Bolestné je nádherný výhled na zálivy od poloostrova Caravelle až po Sainte-Anne. Dojedete k ní po silnici vedoucí do Saint-Esprit, ve vnitrzemí, poblíž botanické zahrady Le Jardin de la Montagne.

Cestou na hotel vidíme spoustu banánových plantáží. 

V 18:30 přijíždíme k 3* hotelu Karibéa Résidence La Goélette ze sítě Karibea Hotels & Residences na poloostrově Presqu´île de la Caravelle ve městě Tartane v oblasti Trinite. Telefon: +596 (0) 596 58 65 30, Email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

Hotel se nachází 2 minuty chůze od bílé, písečné pláže s palmami na nedotčeném poloostrově Caravelle v bezprostřední blízkosti přírodní rezervace na východním pobřeží ostrova. Pláž Anse l´Etang je 5 minut jízdy. Rybářská vesnice Tartane s obchody a restauracemi je v docházkové vzdálenosti 300 metrů. Město La Trinité je vzdálené 8 km a letiště Martinique Aimé Césaire (Lamentin) 32 km (autem 40 min.).

Ubytování na 1 noc bez snídaně (bufetová snídaně je možná na místě za 12 eur na osobu) máme rezervované přes www.booking.com. Check-in probíhá mezi 15:00-22:00, check-out pak do 11:00. Recepce je v provozu od 7:30 do půlnoci.
Dostali jsme dvojlůžkový pokoj Superior č. 327 s výhledem na moře, který se nachází přími naproti recepce, která je v provozu 24 hodin denně. Cena za pokoj pro 2 osoby je 95 eur vč. tax (cca 2.419 Kč). Cena nezahrnuje městskou taxu 0,75 eur/os./noc. Celá částka 96,50 eur (2.560 Kč) byla automaticky stažena z karty ihned po rezervaci 2.9.2018. Lze ovšem zdarma zrušit do 14.2.2019. V podmínkách je napsáno, že při příjezdu požadují bezpečnostní depozit 350 eur, který bude vrácen při odjezdu. Nikdo ho ale po nás naštěstí nechtěl.
Dostali jsme klíče a jdeme na pokoj. Máme rezervovaný dvojlůžkový pokoj Superior s balkonem s výhledem na moře: 27 m², studio v hlavní budově je zařízeno mahagonovým nábytkem v koloniálním stylu, ovšem je poznat, že už to je staré. Pokoj je lehce zatuchlý. Naštěstí jsme tady jen jednu noc. Ale za ty peníze bych čekal více. Bliká nám světlo v pokoji. Výhodou je, že každý pokoj má balkon s nádherným výhledem na Karibské moře, bujnou zahradu a horu Mt. Pelee a plně vybavenou kuchyňku na balkoně s ledničkou, elektrickou plotýnkou, mikrovlnkou, nádobím a jídelním stolem.
Máme 2 samostatné postele 90-130 cm nebo manželská postel, satelitní LCD TV, minibar, trezor (za poplatek), telefon, klimatizace, stůl, vlastní koupelna se sprchovacím koutem a toaletou, ručníky, povlečení, toaletní papír, toaletní potřeby – tekuté mýdlo je jen ve sprše, fén, skříň.
V kuchyňce na balkoně jsme si uvařili vlastní čaj a dali si na večeři kuře s rýží. Bohužel kuře není podle mě pořádně propečené, takže části kolem kostí jsme raději nejedli, ať nám není poslední den špatně.
      
Hotel nabízí zdarma parkování (kód pro vjezd na horní parkoviště je 7036, a na spodní parkoviště 6475) a wifi na hlavní recepci a v pokojích comfort. Hotel je umístěn ve svahu, má 2 hlavní 3-patrové budovy s výtahem, 2 venkovní bazény (8:30-20:00), u většího jsou i 2 malé tobogány, lehátka a slunečníky u bazénu zdarma, plážové osušky. Infinity pool (nekonečný bazén). Spa a Wellness centrum nabízí i masáže, posilovna, koktejlový bar, konferenční místnost, prádelna, půjčovna auta. Všechno je ale už takové opotřebované a omšelé.

  

Když jdeme kolem parkoviště, tak nějaký hňup zaparkoval tak těsně vedle nás, že nemohli z auta ani vylézt, tak jsme si to hlídali a pro jistotu i vyfotili, kdyby nám podřeli auto.
Zašli jsme do baru u bazénu, který je večer barevně nasvícený. Oba jsme si dali 42% agrikolový starý rum značky HSE (Habitation Saint Etienne). Tmavý za 4 eura a bílý za 3 eura. Ovšem to byl mega panák za tu cenu. Tmavý chutnal jakž takž. V baru bylo jen 6 lidí.

Neděle 17.2.2019 - MARTINIK - prohlídka východního pobřeží a přelet do Paříže

Vstáváme v 7 hodin. Budí nás zvony z kostela, které odbíjí každých 30 minut. Na balkoně snídáme croissanty, hrušku (co jsme si vzali z lodě) a čaj a kocháme se výhledem na moře. Zatím je obloha zatažená. 

Před vyklizením pokoje je třeba vynést odpadkový koš a umýt kuchyňku, jinak Vám naúčtují za to poměrně vysoký poplatek.
Na recepci jsme si vyzvedli plážové ručníky a jedeme autem na pláž, s tím, že věci jsme si ještě nechali na pokoji, check-out je do 11 hodin.

Nacházíme se na POLOOSTROVĚ CARAVELLE (Presqu´île de la Caravelle). Poloostrov na východním pobřeží ostrova je 15 km dlouhý. Je nejstarší částí Martiniku, byl formován před více než 10 miliony let. Díky blízkosti moře je tady podnebí sušší a vegetace není tolik zelená. Na poloostrov se dostanete odbočením z hlavní silnice z města La Trinité. Pobřeží je lemováno kokosovníky a krásnými písčitými plážemi, které se pozvolně svažují do azurových vod Karibiku. Najdeme tady jak banánové plantáže, tak prérie poseté keři, suchý les kolem majáku, tropický les na dně údolí, mangrovy, kde se rodí krabi a ryby, útesy bité oceánem i kryté zátoky s plážemi.
 
Tartane, kde bydlíme, je vyhledávané letovisko a lázeňské centrum 6 km od města La Trinité, kde najdeme jedny z nejkrásnějších pláží Martiniku s bílým pískem. Původně bylo Tartane malou rybářskou vesnicí. Je to jediné sídlo na poloostrově.

Před pláží jsme se zastavili v místní pekárně Pains Plaisirs et Cannelle, kde to krásně voní. Chodí sem spousta místních i turistů na snídaně. Otevřeno mají od 6 hodin, o víkendech od 6:30. My jsme si koupili 2 velké croissanty po 1 euru a jednu bagetu za 1,20 eur.
 
Zaparkovali jsme auto u Anse de Tartane, hezké, malé, písčité pláže v centru vesnice Tartane v zálivu Baie de Tartane. Moře je tady klidné, takže na koupání ideální. Lidí jen pár. Nechybí na pláži toalety i sprchy. Na moři se houpe pár rybářských loděk. Každé ráno na pláži místní rybáří vozí své úlovky. U rybí tržnice Le Marché de Poisson et fruits de mer na Boulevard Francois Mitterand vybíhá do moře molo. V moři naproti je ostrůvek Îlet Tartane.
  
Na druhém konci pláže Anse de Tartane se nachází destilérka Distillerie G. Hardy. Její součástí je i obchod se suvenýry.

Poblíž se nachází ještě jedna pláž, Anse l´Etang (Rue de la Plage). Dlouhá, krásná písčitá pláž lemovaná palmami. Jen moře je o něco divočejší než sousední Anse de Tartane.

Vracíme se na pokoj, osprchovali jsme se, odevzdali klíče a zamířili autem do přírodní rezervace La Réserve Naturelle de la Presqu´Île Caravelle na samém konci poloostrova Caravelle. Vznikla v roce 1976 a má rozlohu 387 ha. Je tvořena soutěskami a útesy, které lemují pobřeží, mangrovovými porosty. Je známá pro svou velkou biodiverzitu. Roste zde 150 druhů rostlin charakteristických pro Malé Antily a je domovem desítek druhů ptáků. Hnízdí zde 2 druhy endemických ptáků: le moqueur gorge blanche (Ramphocynclus Brachyurus Brachyurus) a le carouge (Ictérus Bonana). Prohlídka přírodní rezervace se řadí mezi nejkrásnější výlety na ostrově.

Měli jsme v plánu navštívit Château Dubuc (denně 9-16:30, vstupné 5 eur vč. audioprůvodce, děti 2 eura, důchodci (cizinci) a studenti 3 eura) zříceninu staré plantážnické pevnosti ze 17. století, ke které vede z Tartane několik stezek. Nachází se na konci poloostrova s výhledem na krásný záliv Baie du Trésor. Záliv jsme si mohli prohlédnout i z cesty kudy jsme přišli. Prohlédnout si zde můžete i malé muzeum. Původní majitel tohohle hradu nechvalně proslul tím, že lucernou lákal lodě k pobřeží, kde ztroskotaly a on je tak mohl oloupit. Z parkoviště to je asi 5 minut pěšky. Ovšem bez zaplacení vstupného není nic vidět a proklouznout bez placení se nedá. Dovnitř jsme nakonec nešli.
  
Od zříceniny Château Dubuc vedou 2 turistické okruhy: Le petit sentier (2 km, 1:30) a le grand sentier (8 km, 3:20). Hodně lidí míří k majáku Phare de la Caravelle z roku 1862, který je vysoký 157 metrů. Stezka z parkoviště zabere 30 minut chůze. Jsou od něj pěkné výhledy na pobřeží Martiniku. Také odtud hodně lidí mělo namířeno na pláže podle věcí, které s sebou vlekli.

Přes město Tartane se dostáváme na VÝCHODNÍ POBŘEŽÍ.
Ve městě La Trinité na Atlantickém pobřeží se nachází mj. poslední cukrovar na Martiniku - La Galion.
2 km severně od města Trinité leží úzká pláž Plage de Cosmy dlouhá asi 500 metrů s bílým pískem lemovaná palmami a s výhledem na ostrůvek l'Îlet Saint-Aubin. Je vhodná na plavání i šnorchlování.

17 km od našeho ubytování v severovýchodní části ostrova u Atlantického pobřeží leží malé městečko Sainte-Marie.
Největší atrakcí tady je La Grande Plage de Sainte Marie, velká pláž s černým pískem lemovaná palmami a pěkným ostrůvkem stejného jména Îlet Sainte-Marie, na který se dá v době odlivu (červen-prosinec téměř kdykoliv) přejít suchou nohou (200 m od břehu) po písečné úžině Le Tombolo de Sainte-Marie. Z ostrůvku je krásný výhled na město Sainte-Marie, pobřeží a moře. Na vrcholu se nachází bílý kříž a ružice světových stran, zvěrokruh a několik světových destinací. Pláž není udržovaná a většinou tady budete, až na pár rybářů, sami. Místo je obzvlášť nebezpečné a je zde zakázáno koupání, jak upozorňují tabule !!! Přijeli jsme sem v 10:20. Spousta lidí bez bot se odhodlalo úžinu přejít, ale my jsme na druhou stranu nešli.
   

Další zastávkou je vyhlášená palírna Plantations (Distillerie) Saint-James (Parc de l'usine St James Plaine de l'Union, muzeum denně 9-17, během poledne mají zavřeno, zdarma). Moc hezká palírna s muzeem v městečku Sainte-Marie, kam se přemístila ze Saint-Pierre, kde fungovala od 18. stol. (r. 1765), po býbuchu sopky Pelée v r. 1902. Je to nejstarší značka rumu na Martinique, která je stále v provozu. K palírně přiléhá 300 ha plantáž třtiny. St. James je jedinou palírnou na Martiniku, která stále používá k výrobě svého slavného "Coeur de Chauffe". Rum získaný dvojitou destilací může být titrován až do 70°. Tuto metodu používaly rumérie od jejího vzniku v 18. století až do vzniku moderních destilačních sloupů kolem roku 1910. "Coeur de Chauffe" tedy zůstává posledním svědectvím původní receptury rumu vyráběného v Antilách. Palírna je otevřena od začátku března (poloviny února) do konce června v době sklizně cukrové třtiny a destilace od pondělí do pátku, tehdy je možná prohlídka za poplatek. Areál si můžete projít sami zdarma, ale nabízí i komentované prohlídky s degustací s průvodcem, které trvají asi 1 hodinu, a to každé ráno v 10 a v 11:30 mimo víkendů. Ročně vyrobí přes 3 mil. litrů rumu.

V hlavní budově, starém kreolském panském domě z r. 1875, se nachází muzeum rumu, Musée du Rhum St James (denně 9-17, vstup a degustace zdarma), které zabírá 2 patra domu. V obchodě v přízemí můžete bezplatně vyzkoušet a koupit si za velmi příznivé ceny širokou škálu špičkových rumů. Opět tady mají výborné staré rumy. Koupil jsem 0,5 l Cuvée Speciale 42° za 18 eur. Ale až cestou zpátky, kdy se mi to v hlavě rozleželo.
   
V zahradě kolem muzea jsou rozptýleny některé ze starých parních strojů palírny, která sousedí s budovou muzea. Je tady i velké kolo poháněné vodou.

Za muzeem se nachází malá železniční stanice "la gare Saint James". Vlak sloužil na Martiniku pro přepravu třtiny z třtinových polí do továren. Organizuje malé turistické jízdy vlakem v polích kolem muzea rumu. Autentická parní lokomotiva je z r. 1925.

Vedle se nachází druhá část muzea, tzv. destilační muzeum (La Maison de la Distillation) a sklep, kde mají rumy již od roku 1885.
    
Přijeli jsme k L´Habitation Fond Saint-Jacques - Centre culturel de Fonds Saint-Jacques - Le Domaine de Fonds Saint-Jacques (11 Rue du Pave, po-pá 7:30-17 (po-so 9-17, po-pá 9:30-16:30, vstupné 2,50 eur). Nachází se 3 km severně od Sainte-Marie. Je místem starého dominikánského kláštera, kostela a cukrovaru založeného dominikánskými mnichy roku 1658 poté, co byli vyhnáni indiáni Karaibové. K vidění je tu řada zřícenin původních budov. Je neděle a je zavřeno. Nakukujeme jen přes plot, ale moc toho vidět není.

Je 12:30, čas oběda. Na googlu jsme si našli výborně hodnocenou restauraci Le Point de Vue u moře v zátoce Anse Charpentier. To, že bude restaurace asi fakt hodně žádaná, jsme zjistili hned na parkovišti, kdy jsme neměli pomalu kde zaparkovat. A podruhé, když jsme přišli k restauraci a všude byly rezervace. Naštěstí se nás ujaly velmi příjemné servírky a místo pro dva našly. Posadily nás ke stolu k místním. Pán je z Martiniku, paní z Francie, ale žijí již na Martiniku. A mají s sebou dítě. Většina lidí je slavnostně oblečených a vyrazili sem na nedělní oběd celé rodiny. Asi doma v neděli navaří, nevím. Taky jsou tady dvě velké oslavy. Nechybí ani živá hudba. Není tady úplně nejlevněji. Taky nám jedna starší servírka, možná majitelka, pomohla s výběrem jídla a vysvětlila co je co. Moc jsme se v tom jídelníčku nevyznali. Sedí se venku na velkých krytých terasách. Restaurace se zaplnila do posledního místa. Jsme tady jediní „bílí“. Jiní turisté tady nejsou. Martin si dal velké čepované pivo Lorraine za 5 eur, kuře "colombo" (local curry) za 13 eur včetně přílohy (kreolská rýže, zelenina, "day muslin" což nedokážu přeložit, červené fazole / čočka). K tomu papájové pyré a pečený brambor. Já jsem si dal celé menu za 22 eur. Jako předkrm jsem si vybral "Raw veggies with tahitian fish", syrová zelenina a ryba v kokosovém mléce. Hlavní chod grilovaný rybí filet „Daurade“ čili pražman, s místní omáčkou. A k tomu byla stejná příloha. V podstatě přílohu měli stejnou téměř všichni. A jako dezert jsme si dali na půl "coconut flan", kokosový dezert. Něco jako koksový puding, panna cota a Crème brûlée. Celkem platíme 40 eur a 5 eur jsme dali dýško, protože jídlo i obsluha byla skvělá. Šli jsme se podívat k moři. Je odtud moc hezký výhled. Při vstupu do restaurace při našem odchodu stojí fronta lidí, kteří čekají, až se uvolní místo.

       

S plnými břichy jedeme podél pobřeží směrem na sever. Kolem dokola jsou samé rozlehlé banánové plantáže.
 
Přijeli jsme k další palírně, Distillerie J.M. (Distillerie JM Crassous de Médeuil) - Rhumerie de Fonds Préville-Macouba na severu ostrova směr l'Habitation Bellevue (denně 9-17). Návštěva palírny i ochutnávka je zdarma. J.M. je jednou z mála palíren na Martiniku, která používá k výrobě rumů pramenitou vodu, která vyvěrá z nitra hory Pelee, a je bohatá na minerály. Máme možnost ji tady i vyzkoušet. To přispívá k výjimečné kvalitě J.M. rumů. Plantáž Bellevue má výjimečnou lokalitu, tropické klima v kombinaci s úrodnou sopečnou půdou je ideální pro pěstování cukrové třtiny. Nachází se v okouzlujícím prostředí. Z horní části malé příjezdové cesty přehlédneme staré budovy palírny umístěné dole v údolí. Je tady parkoviště. Je to moc pěkné místo, celý areál je krásně udržovaný, spousta zeleně, květin, vodopád. Dostali jsme mapku areálu, a vše si sami prošli. Mají to úžasně zorganizované a skvělou prezentaci. Klobouk dolů.
    
 
Ale jejich rumy nás neoslovily. Přitom J.M. produkuje vynikající agrikolový rhum od roku 1790 oceněný několika medailemi, jeden z nejslavnějších na Martiniku. Znalci je považován za nejlepší starý rum na Martiniku. Zrají aspoň 10 let v dubových sudech o objemu 200 litrů. Tak asi nejsme znalci nebo nevím. Ale za nás určitě ne. Ale každopádně palírna za návštěvu stojí a třeba Vás jejich rum osloví. V místní zahradě můžeme porovnat tzv. modrou třtinu (canne bleue) a tzv. červenou třtinu (canne rouge).
  
Kdybychom pokračovali dále na sever, dojeli bychom do bývalého tabákového městečka Macouba, odkud se naskýtají nádherné výhledy na moře a hory. Za jasného dne je vidět sousední ostrov Dominika. Zajímavý je místní kostelík Eglise Sainte-Anne de Macouba.

Na severu ostrova leží i rybářská vesnička Grand Riviére. Obklopují ji monumentální útesy, z nichž je jedinečný výhled. Tady burácí Atlantik. Za pěkného počasí opět zahlédnete i ostrov Dominika.

My se ale vracíme pomalu zpátky na jih. Zastavujeme se na ruční myčce aut, protože ho máme celé zprasené od listí po dešti a neradi bychom platili v půjčovně 50 či snad 100 eur za to, že si musí auto sami umýt. Mají to v podmínkách. Stálo nás to 2 x 2 eura.

Projíždíme znova kolem palírny Saint-James, kde jsem si koupil výše zmíněnou láhev. Pokračujeme k Musée de la Banane (Habitation Limbé, denně 9:00-16:30, vstupné 7 eur). Stará banánová plantáž s panským sídlem l'Habitation Limbé Fourniols, která je stále aktivní, přeměnila část svého majetku na muzeum a restauraci (menu 20 eur). Je to bývalý cukrovar, kde se od roku 1950 věnují pěstování banánů. V parku o rozloze 4 ha roste 50 odrůd banánů a krásné exotické květiny. Samotné zpracování banánů ale tady nenajdete. Je tady bývalá opuštěná vykachlíkovaná hala, kde se před vývozem banány ošetřejí a balí. Banány přiváží traktory na velkých přívěsech, jsou zavěšeny na hácích, a posouvají se kolem pracovníka, který pečlivě oddělí každé ovoce předtím, než ho hodí do velkého zásobníku vody, aby se odstranily všechny stopy zemědělské produkce (hnojiva, pesticidy). Po promytí jsou banány roztříděny, zabaleny do krabic, a poté uloženy v chladírenských kontejnerech, připraveny na cestu do přístavu ve Fort-de-France. Jsou tady již jen pozůstatky a dvě prázdné banánové krabice. Za 7 eur získáte pouze návštěvu muzea, umístěného v jedné malé budově + ochutnávku banánů + návštěvu zahrady. Nic víc. Určitě to za tu cenu nestojí, stejně jako celá návštěva tohoto místa. Dovnitř jsme ani nešli.
  
Poslední naší zastávkou na Martiniku je Habitation Clément - Domaine de l´Acajou (denně 9-18:30 (poslední vstup v 17:30), prohlídka s audioprůvodcem 1,5 hodiny, vstupné 13 eur). Je to nejproslulejší destilérka rumu na Martiniku fungující od r. 1887. Leží ve východní části ostrova poblíž města Le François. Je zasazena v nádherném a udržovaném prostředí. V parku najdeme i alej palem královských - Allée de palmiers royaux. V ceně je prohlídka výrobny - palírny, plantáží, velkého nádherného koloniálního domu (Grand Case) a degustace rumů. Kreolský plantážní dům a bývalý lihovar jsou od roku 1996 klasifikovány jako historická památka. Dnes se rum destiluje o pár kilometrů dál. Pokud nemáte zájem o prohlídku, můžete, stejně jako my, v jejich obchůdku zdarma degustovat kvalitní rumy a následně si je koupit. Bez vstupného se dostanete pouze do obchodu, jinak není vidět nic. Lidí je tady jak opic. Ale vzorky, které jsme vyzkoušeli byly hodně dobré. K tomu je samozřejmě i voda. Ale další flašku už nekupujeme, nemáme ji už kam dát.

Vracíme se k autu. Převlékli jsme se do oblečení, ve kterém budeme cestovat. Jen co jsme se rozjeli z parkoviště, začalo v autě něco příšerně hrkat a rachotit od kola či brzd. Paráda. To nám ještě chybělo. Jedeme krokem. Do autopůjčovny to je 14 km. Bojíme se, aby se auto nezničilo a potom to nebylo na nás. Tak raději voláme do půjčovny, jaký máme problém, kde jsme a co máme dělat. Řekli nám, že máme dojet. Martin vyšel ven a poklepal něčím do kol a okolí brzd. A světe div se, zlepšilo se to. Pravděpodobně se dostal nějaký kámen do brzd a zadřel to. A poklepáním se uvolnil. Uf. Ještě jsme museli dotankovat. To byl taky problém. Jedna benzínka, kam nás nasměrovala navigace, neexistuje. Druhá se zase nachází v opačném směru. Jak se sere, tak se sere. Koupili jsme 16,80 litrů dieselu za 21 eur. Což se dá za 2 dny. Cena byla 1,250 eur/litr.

Auto vracíme v 18:40. Vše je OK. Na závadu se nás nikdo už neptá. Následně nás odvezli na letiště.

Na letišti Aéroport Lamentin - Martinique Aimé Césaire (FDF) jsme v 19 hodin. Nejdříve se musíme sami odbavit v automatu, kde si vytiskneme palubní lístky na oba lety i visačky na kufry. Potom jdeme k přepážce na odbavení, kde odevzdáváme kufry. Můj má díky 3 flaškám rumu a hromadě letáků a map 26 kg a povolených je 23 (příruční 12 kg). Naštěstí Martin má 21 kg, tak se to srovnalo a prošlo to. Dostal jsem nálepku "heavy" čili těžký. Vytiskla nám i lístky na autobus v Paříži pro přesun mezi letišti. Check-in přepážky se zavírají ve 20:40. Odlet do Paříže se společností Air France, let č. AF 0847 je plánován na 22:10.

Sedli jsme si v baru Le Colibri Bar Aéroport Aimé Césaire před letištěm. Martin si dal 2 malá místní čepovaná piva Lorraine po 2,40 eur.

Pak jsme prošli pár duty free shopů, moc jich tady není, letiště není moc velké. Ceny rumů nejsou kupodivu o moc dražší, než byly v destilérkách. Dokonce se dá většina i zdarma vyzkoušet. Ve dvou obchodech mají velký výběr všech destilérek na Martiniku. Mám hlad, ale výběr není nic moc, většinou už nic nezůstalo. Nakonec mi Martin koupil aspoň 4 čokoládová kolečka za 1,90 eur, ať neumřu hlady. Procházíme pasovou a následně bezpečnostní kontrolou, opět odchytili můj foťák a udělali stěry. Na toaletě jsme nabrali vodu do filtrační láhve.
Do letadla pouští ve 21:10. Není úplně plné, my sedíme u koupeného nouzového východu na sedadlech plus s větším prostorem na nohy 45 K a 45 J (ulička a střed) sami. Je to letadlo B777-300 (sedadla 3-4-3). Čeká nás let dlouhý 7:35 hodin. Startujeme přesně ve 22:10. Krátce po startu turbulence, které se po chvíli několikrát opakují. Letíme přes Atlantik. Na sedadlech je polštář, deka, sluchátka a klapky na oči. Nasadil jsem si obličejovou roušku ať mě chrání od zimy z klimatizace, a taky od chrchlajících cestujících, kdy většinou přiletím domů nemocný. Štípou mně oči. Jsem unavený. Chvíli po startu, ve 23:00 roznáší první jídlo. Na výběr je ryba nebo kuře. Zvolili jsme kuřecí maso, k tomu je zelená, lehce pálivá kokosová omáčka a rýže s fazolemi. Salát z hrášku, fazolí, brokolice a bůhví co ještě. Pečivo, máslo, sýr Gouda, jablečný koláč, alkoholický punč Saint James, balená voda, krekry. Pivo Heineken, francouzské víno. Káva, čaj, nealko.

Pak jsem v rámci možností spal.

Pondělí 18.2.2019 - FRANCIE - ČR - přelet z Paříže do Prahy, přesun vlakem do Ostravy

Kupodivu to uteklo a v 5 ráno mně probudili se snídaní. Jabkové pyré, houska, máslo, marmeláda, sladký koláček, pomerančový džus, čaj, káva.

V 5:20 jsme zahájili klesání na letiště Orly v Paříži. Dneska to uteklo, i když to spaní nebyla žádná sláva. Už jsem nevěděl, jak si sednout. Opěradlo se trochu dalo sklopit, ale na spaní to moc není. Klapky na očích, zabalený do dvou dek. Na letišti Aéroport Orly (ORY) Terminal W (Ouest) přistáváme v 6:07 (11:07 místního času). V Paříži je o hodinu méně než u nás. Venku svítí slunce a je 12 stupňů. Na přestup máme skoro 4 hodiny, což je naprosto dostačující. Nejdříve se musí projít pasovou kontrolou. Fronty jak hrom. Pouze Francouzi s biometrickým pasem můžou projít automatickou bránou. Ať žije EU a Schengen. I toalety jsou až za. Tak tak. Můj kufr "heavy" jde až předposlední. Vycházíme ven. 

Čeká nás transfer na letiště Aéroport Charles de Gaulle, terminál 2D. Bezplatný transfer "Le Bus Direct" (dříve "Les Cars Air France") - Line 3 mezi letišti Orly a Charles de Gaulle je zahrnutý v ceně letenky. Pokud byste neměli již předem vytištěný voucher, který Vám dají při odbavení, musíte si nejdříve zajistit voucher. Jezdí každý den 6:35-21:50, každých 20-40 minut. Doba jízdy 70-80 minut. Pokud nemáte voucher zahrnutý v ceně letenky, protože neletíte třeba s Air France, pak jednosměrný lístek stojí 22eur / zpáteční 37 eur.
Autobus nám jede za 12 minut z nástupiště č. 2. Zastávky na Orly Ouest (W) najdete tak, že půjdete přes Arrival Level (Level 0) - Exit (Gate) D, pár metrů od pásu se zavazadly sledujte směr "Transports" ke Gate D. Dneska nejsou takové kolony. Dobíjíme šťávu v mobilech. Autobus nezastavuje u terminálu 2D (Gate C10), jak je napsáno na stránkách autobusů, nevím z jakého důvodu, vyhodil nás tam, kde jsme posledně nastupovali a k terminálu 2D jsme museli koridory jít pěšky, což zabralo cca 10 minut. Odbavujeme kufry na let č. AF 5034 se společností Air France do Prahy. Poslední check-in je ve 14:20. Palubní lístek máme už z Martiniku jen nemáme sedadla vedle sebe. Jde to na místě změnit, ale za 5 eur. Tak to necháváme být. Já mám 27B, Martin 26A. Mají to tak schválně, aby si to lidi zaplatili, když chtějí sedět spolu. Případně si zakoupili exitová místa. Při bezpečnostní kontrole dokonce prošly tekutiny v sáčku, které jsem zapomněl vyndat. Za 4 eur mi Martin kupuje croissant. Do letadla pouští až ve 14:45. Přiletělo později. Včas, tedy v 15 hodin, určitě neodletíme. Je to B737-800, let s ČSA, potažmo smartwings ve spolupráci s Air France. Je úplně plné. Roznáší noviny. Startujeme až v 15:25, přesto že stále na tabulích svítilo "včas". Občerstvení samozřejmě na palubě žádné zdarma není. Lze si koupit pití, nějakou bagetu apod. Zavírají se mi oči. V Karibiku by už bylo 21:40, čas na spaní. Let trvá 1:20 a v Praze přistáváme až v 16:45 na terminálu 2. Kufry máme celkem rychle. Objednáváme Taxify za 340 Kč (jizda 290 + poplatek za vjezd na letiště), abychom stihli RJ v 17:47. Ale i tak nestíháme. Nicméně RJ má 30 minut zpoždění, které se ale může ještě prodloužit. Kupujeme lístky na Leo express business třídu za 450 korun. V ceně je 1 jídlo z business menu, zvolili jsme bagetu se šunkou, 2 nealka nebo 1 alko (pivo nebo Winko), malý Rajec. Dokoupil jsem si mátový čaj za 29.

Jsou tu polohovatelná sedadla, otevřený vagón, zásuvka, více místa, WiFi, denní tisk a časopisy, sluchátka. Celkem drahé v porovnání s RJ, ale chceme být doma dříve. I další spoj RJ má zpoždění, tak raději volíme Leo.

Zde jsou náklady na cestu a suvenýry, které jsem si dovezl :-)

Po návratu jsme začali řešit vrácení peněz z půjčovny Caribbean Rentals. Sepsal jsem email, kde jsme žádali vrátit za prvé zdvojenou platbu (2x zaúčtovanou stejnou platbu za jedno vypůjčení, byť jsme auto neměli), další 4 platby, které jsme zaplatili, ale auto jsme neměli a vrácení depozitu 500 USD, který nám odečetli, nikoliv jen zablokovali na kartě. Jak bylo jejich zvykem, neodepisovali, nebo jen částečná odpověď, že zdvojenou platbu neevidují apod. Současně Martin sepsal reklamaci i do mBank, aby přes karetní společnost žádali vrácení neoprávněných plateb. Museli jsme doložit spoustu dokladů. Celé se to táhlo od našeho návratu 18.2. až do konce června. CR jen jednou reagoval, ve smyslu že mi maximálně mohou nahradit jednu platbu, kdy jsme auto neměli, ale formou nějakého voucheru při příští výpůjčce. Zdvojenou platbu prý neevidují, že to není možné. Cca po měsíci nám CR vrátil na účet stažený depozit 500 USD. Od té doby jsme jim psal ještě min. 3x a už nereagovali vůbec. Karetní společnost s nimi měla taky velké problémy, jelikož i na jejich výzvy vůbec nereagovali, nekomunikovali, stejně jako s námi, což bylo fajn. Už jsme to neviděli moc nadějně. Ale jak se říká, naděje umírá poslední. 27.6. jsme z mBank obdrželi email s potěšující zprávou: "V odpovědi na Vámi podanou reklamaci Vám zasíláme vyjádření mBank k předmětné záležitosti. Dovolujeme si Vám sdělit, že Vaše reklamace byla po mimořádném úsilí banky vyřešena kladně. Reklamované částky byly na Váš účet připsány dnešního dne. Děkujeme za trpělivost při očekávání výsledku reklamace a těšíme se na další spolupráci." Uf. Nebyla to malá částka, celekm se jednalo o 248 USD. Asi velkou roli hrálo to, že s nimi autopůjčovna nekomunikovala a z toho usoudili, že je to neseriózní společnost. Také viděli, že my jsme nereklamovali všechny platby, ale jen některé, zdvojenou platbu také viděli. Následně jsme je informovali, že depozit už nám vrátili, že ten již nemusí reklamovat. Tak aspoň že tak. Proto bych chtěl všechny DŮRAZNĚ VAROVAT před autopůjčovnou CARIBBEAN RENTALS, aby jste  si přes ně NIKDY NIC NEPŮJČOVALI !!!

Užitečné webové stránky:

www.mscruises.com
www.cruisedeckplans.com   přehled jednotlivých palub pro lepší výběr Vaší paluby
www.seascanner.com
https://www.cruisemapper.com/?imo=9595321
www.shipcruises.org
www.marinetraffic.com
https://www.cruisebe.com/msc-preziosa
https://www.cruisebe.com/my-cruise-itinerary/NYAOq1CqATrKMiXvUZBaPPFnaI8RlKQpo2Y8-aPPkCg/0   naše plavba
http://www.beyondships3.com/
http://hroch.sk/