LETEM SVĚTEM

Neděle 10.2.2019 - GUADELOUPE – BASSE-TERRE

Připlutí do Point-à-Pitre (GUADELOUPE) v 8:00. Podruhé na ostrově Guadeloupe. Tentokrát hned od rána. Loď kotví ve stejném přístavu jako posledně "Centre Saint-John Perse" Cruise Terminal.

Vydali jsme se pěšky do autopůjčovny Tropic Car Sarl, kde máme rezervované auto. Dá se tam dojít pěšky přímo od lodi podél přístavního terminálu po vyznačené trase směrem k přístavišti trajektů.

Tropic Car Sarl (kancelář: Gare Maritime Internationale de Bergevin, Pointe-à-Pitre, autobusové nádraží Gare Bergevin 500 m od přístavu Terminal de Croisière, autopůjčovna se nachází za autobusovým nádražím, vedle je přístaviště trajektů L´Express des Îles a autopůjčovna Hertz, otevřeno po-so 7:30-11 a 16-18, Ne 16-18 (na dveřích má ceduli po-so 6:45-10:30, 12:30-13:15 a 16:00-17:30, neděle a svátky 16-18), tel. 0690 17 26 27, nonstop 0690 35 72 12, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , psala mi Roussi JC.

Auto kategorie A+ FIAT NEW PANDA 5 dveřové s klimatizací, manuál) - 42 eur/TTC/den (TTC znamená vč. tax). Smlouva a platba při vyzvednutí auta. Druhý řidič zdarma, neomezené km, řidič starší 23 let a držitel ŘP min. 3 roky. Pojištění auta se spoluúčastí 850 eur (snížení spoluúčasti na 140 eur za 12 eur/TTC/den. Pro řízení stačí klasický ŘP + mezinárodní ŘP.
Nedoručují auto do přístavního terminálu. Musíte si tam dojít.
Auto je nové, má najeto pouhých 1519 km a je umyté. Za půjčení auta platíme kartou. Na kreditní kartě nám zablokují i depozit 850 eur do vrácení auta. Následně to na místě odblokují. Auto musíme vrátit do 17:30, kdy zavírá.

Dneska máme v plánu prozkoumat druhou část ostrova Guadeloupe, Basse-Terre.

BASSE-TERRE - ekoturistika, poměrně hornatý, pokrytý bujnou vegetací. Napříč ostrovem vede cesta. S Grande-Terre ho spojují 2 mosty přes úžinu Rivière Salée s mangrovy. Mosty se jednou za den na krátkou dobu zvedají, aby mohly proplout větší lodě. Západní pobřeží Basse-Terre omývá klidné Karibské moře a pláže mají tmavě šedý až černý lávový písek. U břehů Basse-Terre leží Îlet Pigeon (Holubí ostrov), kde se dá výborně šnorchlovat a potápět. Ostrov proslavil J. Y. Cousteau, který ho prohlásil za jedno z nejkrásnějších míst k potápění na světě. Podél cest se nachází malé obchůdky zvané Lolo.

Míjíme Plage de Roseau - pláž na východním pobřeží se šedým lávovým pískem.

Zastavujeme se na banánové plantáži, kterých je na ostrově spousta. Nikdo tady není. Banánovníky jsou pěkně v řadách, trsy banánů jsou již na strome kvůli ochraně zabalené do modrých igelitových pytlů. Po zemi jsou natažené hadice k zavlažování. Banány se pěstují na 5-6000 hektarech. Na světě existuje 1500 druhů banánovníků, které patří do 50 odrůd. Do Evropy se vyváží odrůda Cavendish. Banánovník je největší bylina na světě, může dorůstat až do výšky 15 m.
 
Na východním pobřeží se dá navštívit i plantáž Plantation Grand Café (Belair, Capesterre Belle Eau, otevřeno 9-16:00, so+ne zavřeno ???, vstupné 12 eur) - majitel Gerard Babin - prohlídka banánové plantáže trvá 1¹/₂ -2 hodiny.

Vesnice Sainte-Marie, kde 4. listopadu 1493 přistál Kryštof Kolumbus během své druhé plavby. Stojí zde i jeho socha. Jinak tady nic není.

Jsme překvapeni stavem silnic. Široké, nové. Jezdí se perfektně. Kolem cest třtinové a banánové plantáže.

Distillerie Longueteau (Domaine du Marquisat de Sainte-Marie, Capesterre Belle Eau, po-so 9-18, ne 9-13 (15.12.-30.4.) - rodinná palírna rumu z r. 1895. Rum se vyrábí přímo ze šťávy z cukrové třtiny (ne z melasy, ze kterých se vyrábí agrikolové rumy) a je oceňován znalci po celém světě a patří mezi nejprestižnější ve Francouzských Antilách. Dnes je palírna Longueteau jediným lihovarem v Guadeloupe, který je 100% soběstačný v cukrové třtině. Jedná se o plantáže Domaine du Marquisat Sainte-Marie, která se nachází na úpatí masivu Soufrière. Setkáte se tady i s názvem „Rhumerie Karukera“, což bylo pro nás matoucí. Jak jsme se dozvěděli, Longueteau je rodinné jméno, kdežto Karukera je obchodní značka. U cesty je prodejna, kde se dá rum vyzkoušet a zakoupit.

Kolem dokola jsou třtinové plantáže. Polní cestou jsme došli k továrně, kterou si můžeme sami volně projít. Jsou tady i popisky v angličtině a vyznačená trasa. Doprovod nám dělá jeden místní pes. U jezírka tady najdeme i vilu, asi majitelů.
     
Potom se vracíme zpět do obchůdku, kde zdarma degustujeme asi 8 vzorků. A to jak bílé 1-leté rumy vyráběné z modré i červené cukrové třtiny, tak i tmavé staré rumy. Všechno to jsou agrikolové rumy. Martin si koupil sedmičku 50 % Longueteau 29 Février Rhum Blanc Agricole de la Guadeloupe, 2016 Collection za 20 eur.
  
RUM, skutečný "národní nápoj", se na Guadeloupe vyrábí již více než 300 let. Stále v provozu je pouze 9 palíren. Cukrová třtina nyní pokrývá jednu třetinu zemědělské plochy souostroví. Pěstuje se jen v severní části ostrova Grande-Terre a na Basse-Terre. Ještě v 70. letech bylo na Guadeloupu 17 cukrovarů, dnes fungují pouze dva. Sklizeň probíhá od února (března) do června. Na litr rumu je potřeba 10 kg třtiny.

Marie-Galante má 3 renomované palírny: nejstarší Bellevue, Bielle a Poisson-Père Labat. Právě tady najdeme nejlepší rum v Karibiku, který proslul už v polovině 18. století. Dalších 6 palíren je na Basse-Terre a Haute-Terre: Bologne v Basse-Terre, Montebello v Petit-Bourg, Domaine de Séverin v Sainte-Rose a Reimonenq v Sainte-Rose, Longueteau v Capsterre-Belle Eau, a Damoiseau v Moule na Grande-Terre. Všechno jsou to rodinné palírny.

- Distillerie Rhum Bologne (m. Basse-Terre, po-pá 8-13:30) - rodinná palírna od r. 1887 se nachází na plantáží cukrové třtiny staré 300 let

- Distillerie Montebello (Chemin de Montebello, Petit Bourg, po, út, čt, pá 8-17, st 8-13, so 8-12) - rodinná palírna z r. 1930, není tolik turistická, získal mnoho ocenění

Guadeloupský národní park - Parc national de la Guadeloupe - největší deštný les na Malých Antilách vznikl v roce 1989 a pokrývá 40% ostrova (173 km²). Jeho součástí je i aktivní stratovulkán La Grande Soufrière, nejvyšší hora Malých Antil (1467 m), který lze vidět z mnoha míst na ostrově. Naposledy vybuchla v roce 1976. Vrchol je často zahalený v mlze. Ročně zde spadne 5-6 metrů srážek a to díky horskému hřebenu dosahujícímu výšky přes 1400 m.n.m. Roste zde více druhů rostlin než v celé Evropě vč. velkých stromových kapradin. Naštěstí zde nejsou žádní jedovatí živočichové. K parku náleží i mořská rezervace Réserve Naturelle du Grand Cul-de-Sac Marin, která zabírá plochu 21 km² na moři a 16 km² na souši, zahrnuje i mangrovy.

Máme v plánu navštívit druhou kaskádu (2éme Chute de Carbet) z 3-stupňového vodopádu Chutes du Carbet (La Troisième chute du Carbet, Carbet Falls) - řada vodopádů na řece Grand Carbet uprostřed tropických deštných pralesů na spodních svazích sopky La Soufrière. Je to nejvyšší vodopády Malých Antil.

První a nejvyšší kaskáda padá z výšky 125 m (nejdříve ze 115 m a potom z dalších 15 m). Této kaskády dosáhnete dlouhou, strmější stezkou v nadmořské výšce 900 m po přibližně 75 minutách od 2. kaskády. Zdroj řeky Carbet se nachází další 2 km proti proudu od první kaskády, ve výšce 1300 m. V době naší návštěvy je údajně uzavřený.
Druhá kaskáda (2éme Chute de Carbet) v nadmořské výšce 660 m padá z výšky 110 m a je nejlépe a nejrychleji přístupná po dlážděné cestě za 20-30 minut od hlavního parkoviště k závěsnému (visutému) mostu s výhledem na vodopád. Cestou cca 200 schodů. Nedaleko se nachází mnoho horkých pramenů, včetně Little Paradise Hot Spring - Le bassin Paradise. Od roku 2005 je z bezpečnostních důvodů zakázán vstup až k vodopádu a k jezírku. Odtud se dá pokračovat další 4 hodiny k první kaskádě. Příjezd ze silnice D4 je aktuálně uzavřený.
Mysleli jsme si, že jsme přijeli na parkoviště, odkud se jde ke druhé kaskádě, ale omylem jsme dojeli na parkoviště, odkud se vyráží ke Třetí kaskádě. Měří pouze 20 m, zato má největší průtok vody ze všech vodopádů na Guadeloupe. Je přístupná pouze pěšky a pouze zkušenými turisty. Jak nám sdělil jeden místní průvodce, který tady přivezl nějaké turisty, tak jsme zjistili, kde vlastně jsme, a že pokud bychom se chtěli dostat ke 3. stupni, tak je nutné mít pevné boty (ne sandály) a cesta jedním směrem trvá 1 hodinu. Od něj se dá obtížně dojít ke 2. stupni.
- přístup z Capestere-Belle-Eau ve vesnici Saint-Sauveur po D3 (Route de Petit Marquisat) - 8 km
- snadná túra, 3 km, 1:20 hod. Ke druhému a třetímu se platí vstupné cca 2 eura.

Projíždíme kolem Plage de Bananier, pláže s černým pískem a kokosovými palmami na jižním pobřeží.

Cestou se nám naskýtá výhled na Îlles des Saintes.

V 11:10 přijíždíme k pláži Plage de Grande Anse (Grande Anse Beach) v Trois-Rivières. Je to nejslavnější pláž s černým lávovým pískem. Nachází se na jižním pobřeží u silnice D6 na úpatí zelené hory a je jedním z nejlepších míst k pozorování západu slunce. Ovšem na koupání to tady moc není. Jsou tady obrovské vlny. Ale je hezká. Rostou tady kokosové palmy. Je tady hodně lidí, hlavně místních, kteří si tady vyrazili na piknik. K tomu jsou tady vybudované i altány a lavičky. Dali jsme si taky svačinu. U pláže je velké parkoviště. Z pláže je výhled na ostrovy Îles des Saintes.

Pokračujeme do vesnice Vieux Fort (30 km, 30 min. jízdy po D6 od Capestere-Belle-Eau a 7 km od Fort Delgres v Basse-Terre). Zdejší vesnice na jižním pobřeží u silnice D6 a pevnost (dnes se jmenuje Fort Olive, Vieux-Fort "Stará pevnost") byly založeny roku 1635 po masakru karibských indiánů. Pěkné panoramatické výhledy. Pevnost se stala centrem tradiční výšivky - ažurování. Town clock - městské hodiny jsou nejstarší na ostrově.
Zaparkovali jsme u majáku Pointe Du Vieux Fort z r. 1955 stojící na vulkanických skalách. Nachází se na strategickém místě na jihu ostrova, kde se setkává Karibské moře s Atlantikem u kanálu Saintes Channel. Dost tady fouká a pár borců tady jezdí na prknech.
 
Dojeli jsme do Basse-Terre, které je hlavním městem, administrativním střediskem a centrem politické moci zámořského departementu Guadeloupe. Střediskem obchodu, dopravy a hospodářství je Pointe-à-Pitre na Grade-Terre. Basse-Terre bylo založeno r. 1643. Je domovem řady koloniálních budov. Zdejší přístav je malý a je používán pro pobřežní nákladní dopravu.

Dominantou města je Fort Louis Delgrès - pevnost na srázu nad říčkou Galion s nádherným výhledem. Je nejdůležitější historickou památkou hlavního města. V tehdy módním vaubanovském stylu ji nechal postavit guvernér Charles Houel. Několikrát byla přestavována. Je pojmenována na paměť bojovníka za svobodu barevných obyvatel, mulatského důstojníka Louise Delgrese. Dnes slouží jako muzem. Je to střed založení města. Přístupná je úterý - pátek 9-16:30, sobota + neděle 9:30-16:30, v pondělí je zavřeno. Vstup je zdarma ! Což nás na takto zachovalou památku mile překvapilo. U vstupu jsme dostali podrobný plánek pevnosti s popiskem v angličtině, fotkami i trasou, podle které jsme si velkou a nejzachovalejší pevnost prohlédli. Fakt to stojí zato. Navíc se z ní naskýtají pěkné výhledy na sopku Soufrière a moře. A není tady moc lidí. Jen jsme zaparkovali na blbé straně a museli jsme ji celou obejít. Až poté jsme zjistili, že je k ní příjezd i z jiné strany a je tady i parkoviště. Navigace nás bohužel dovedla na jiné parkoviště, kde jsme se trochu báli i auto ponechat bez dozoru.
       
Po prohlídce pevnosti jsme se ještě zastavili v centru města u Cathédrale Notre-Dame-de-Guadeloupe de Basse-Terre - římskokatolické katedrály z 19. století, která je národní památkou Francie. Ukrývá náhrobní desky guvernérů a významných představitelů města a kolonie. Bohužel odpoledne je zavřená. Poblíž je i místní radnice Mairie de Basse-Terre. Zajímavá je procházka po Champ d´Arbaud, velké promenádě s válečným památníkem a koloniálními budovami. Martin si v jednom stánku koupil pivo Carib za 2,50 eur. 
 
Naší další zastávkou je vesnice Vieux-Habitants založená roku 1636, která je nejstarším městem na Guadeloupe. V okolních údolích se od 18. století pěstuje káva, kakao, vanilka a keř "roucou" neboli oreláník barvířský. Dnes se zde nachází i zeleninové a banánové plantáže.

Navštěvujeme Église catholique Saint-Joseph de Vieux-Habitants - kostel sv. Josefa (Boulevard des Habissois Souverains) - nejstarší kostel na Guadeloupu z počátku 17. stol. je postaven na místě starší kaple postavené Dominikánskými bratry s kuriózně zastřešenou zvonicí, 500 m od Muséé du Café. Bohužel je zavřený. Hned u kostela je hřbitov Cimetière Vieux Habitants s barevnými hrobkami. Jsou tak natěsnány na sebe, že mezi nimi nejde téměř projít. Některé hrobky jsou fakt umělecká díla.
 
Jen o pár metrů dále, vedle místní radnice je takové hodně barevné náměstí Place de la Mairie.

V okolí vesnice najdeme kávové plantáže. Ve velkém se káva na západní polokouli začala pěstovat počátkem 18. stol. nejdříve na Antilách. První rostliny kávovníku se dostaly z Martiniku na Haiti v roce 1725, na Guadeloupe o rok později. Po zrušení otroctví v r. 1848 pěstování kávy na Guadeloupu začalo postupně upadat. Zemědělci postupně přecházeli na výnosnější pěstování banánů až v r. 1972 vývoz kávy zcela ustal. Dnes se zde vyprodukuje 1000 tun kávy, v minulosti to bylo 4x více.

Ve městě se nachází i Musée du Café (Café Chaulet) - (Le Bouchu, Vieux Habitants, denně 9-17, vstupné 6 eur vč. jedné kávy nebo čokolády) - v malém muzeu kávy se dozvíte informace o pěstování kávy v karibiku a můžete i ochutnat, třeba i horkou čokoládu se skořicí.

My jsme zamířili do kopců k Habitation La Grivelière (5 km z Vieux Habitants  po silnici D27, Vallée de la Grande Rivière, denně 9:30-17, vstupné 7 eur (prohlídka s průvodcem, káva n. džus) - velká bývalá kávová plantáž ve Vieux-Habitants založena v 17. století, byla roku 1987 klasifikována jako historický památník. Plantáž se nachází v rámci národního parku Guadeloupe, ve výšce 200 m.n.m. Jedná se o jeden z nejlépe zachovaných zemědělských statků na Malých Antillách. Najdeme tady 12 budov - panské sídlo, dozorčí dům, domy stálých dělníků, pekárnu, mlýn, pět chat pro otroky, modlitebnu. Když jsme tam konečně přijeli, občas cesta strmě klesala a stoupala, zjistili jsme, že již od září 2018 je plantáž uzavřena. Upozorňují na to cedule již ve městě a cestou, ale nějak jsme to nevnímali. Každopádně okolí je moc hezké, plné bujné zeleně, řeky, hory. Od parkoviště u plantáže začíná několik trekových stezek. Zrovna se nějací turisté vrátili.
  
V blízkém okolí se nachází ještě jedna plantáž, ale v neděle má zavřeno, takže jsme tam ani nejeli. Je to Domaine de Vanibel (Chemin De Fond Gommes, 4 km (10 min.) z Vieux Habitants, 15-17:00, ne zavřeno, prohlídky leden-duben 14:30 a 15:45, květen-prosinec 15:00, vstupné 7,50 eur) - kávová a vanilková plantáž ve Vieux-Habitants, která je stále obdělávaná. Pěstují tady i kakao, banány. Vodní mlýn. Ubytování. Na konci prohlídky káva. 3 lusky vanilky za 15 eur.

Kakaové boby jsou černým zlatem Guadeloupu. Říká se jim Mères du cacao, tedy matky kakaa. Mayové a Aztékové si jich cenili natolik, že je používali jako platidlo. Před příchodem Evropanů ale indiáni kakao požívali neoslazené, s nápadem přidat do něj cukr přišel až dobyvatel Hernando Cortéz. Do 17. stol. se konzumovalo pouze jako nápoj. Boby se trhají ručně, zrají ve stínu ostatních stromů. Potom se plod rozřízne a vyndají se z něj bílá velká semena. Následuje proces kvašení, čímž kakao získá typickou hnědou barvu. Při kvašení je hmota přikryta banánovými listy, aby se dosáhlo procesu fermentace. Potom se suší na slunci.

V této části ostrova najdete i ZOO de Guadeloupe au Parc Des Mamelles (denně 9-18, vstupné 15,50 eur) - naučná stezka, rostliny.

Vracíme se do Pointe-à-Pitre, tentokráte po silnici N1 – Route de la traverse (Vieux-Habitants - Pointe-à-Pitre 59 km a 1:10 hod. jízdy). Vede napříč ostrovem, územím národního parku. Všude kolem dokola je spousta zeleně, stromových kaparadin, které vypadají jako z pravěku. Silnice je ve výborném stavu a dá se po ní jet poměrně rychle. Několikrát během cesty nás zastihl déšť, což není v této části ostrova nic neobvyklého, jelikož okolní hory zadržují srážky. V okolí cesty je spousta parkovišť, odkud vedou různé dlouhé turistické trasy národním parkem.

Před Pointe-à-Pitre jsme dotankovali doplna za 14 eur, 10,53 litrů. Benzín stál 1,33 eur/litr.

Jelikož máme ještě relativně dost času a dneska jsme se nekoupali v moři, rozhodli jsme se ještě zajet na pláž Le Gosier. Krásné pláže a klidné moře najdeme na jižním pobřeží ostrova od Saint-François až po Le Gosier. Nicméně velmi pěkná pláž, kde není tolik lidí je v zátoce Anse du Souffleur u města Port-Louis na západním pobřeží, severně od PAP.

Le Gosier se nachází pouze 8 km od Pointe-à-Pitre. Zaparkovali jsme v 15:45 a začalo lít. Super. Čekáme v autě. Déšť netrval dlouho a zase vysvitlo slunce. Najít místo k parkování je docela problém, protože místní o víkendech tráví na plážích volnou chvíli. Navíc je to turistivké letovisko, takže i turistů je tady hodně. Najdete tady spoustu hotelů, barů, restaurací, stánků s občerstvením, … Bílá písečná pláž La Datcha je moc hezká, jen je úzká. V dohledové vzdálenosti vystupuje z moře neosídlený malý korálový ostrůvek Îlet du Gosier s bílým pískem, palmami, tyrkysovým mořem a majákem Phare du Gosier. Na ostrov se dá dostat katamaránem. Ale taky si tady hodně lidí půjčuje kajaky. Le Gosier za svůj název vděčí druhu pelikánů známých jako "Gran Gosier", které po staletí hnízdí v místních mangrovových lesích. Ze slunečného počasí jsme se neradovali dlouho. Najednou se zatáhlo a spustil se prudký déšť. Hory zmizely v mracích. Schovali jsme se pod střechu nefunkční restaurace. Jak rychle déšť přišel, tak rychle zase odešel a během pár minut bylo azuro.
    

Párkrát jsme se vykoupali a jeli zpět do autopůjčovny.

Ještě jsme zvažovali Fort fleur d´épée (Fort sword flower) - (Bas du Fort, ...) což je jedna z klíčových historických památek Guadeloupu. Pevnost z poloviny 18. století se nachází vysoko nad městem. Kdysi hrála důležitou roli v sedmileté válce mezi Francií a Velkou Británií, nyní slouží k pořádání dočasných uměleckých výstav. Nádherný výhled na Îlet du Gosier.

V půjčovně jsme v 17 hodin. Zběžně si zkontrolovali auto. Najezdili jsme 178 km. Sami si ho umyjí, povysávají. Odblokovali nám na kartě blokovaný depozit. Pěšky jsme se vrátili na loď. Při nástupu na loď odhalili při rentgenové kontrole v Martinově batohu láhev rumu, a musíme ji opět odložit do úschovy do doby vylodění. Opět dostáváme kontrolní lístek o zaevidování.

Zašli jsme do bufetové restaurace na pizzu, hranolky, cheesburger. Ten je fakt moc dobrý, jako od McDonaldu. Po osprchování jsme zamířili do Sport baru.
Sports & Bowling Diner (paluba 7, 16:00-0:00) - Ten-pin bowling (2 malé bowlingové dráhy), živé sportovní přenosy na velkoplošných obrazovkách, snack bar nabízející hamburgery, hot-dogy (American finger food).
A do sousedního The Green Sax Jazz Bar (paluba 7, 17:30-01:300) - 235 m², 106 míst k sezení, originální koktejly, jazz bar, večer živá hudba a tanec, používá se také pro lekce tance a karaoke. K pivu i jinému pití automaticky nosí talířek s olivami, chipsy a oříšky.


Další pivo jsme si dali v Safari Lounge (paluba 7 na zadní straně lodi, 17:30-01:30) - velký bar a salónek o ploše 800 m² pro 295 lidí má pódium a taneční parket, kde probíhají různá představení, tematické večírky, koktejlové recepce, navozuje etnickou atmosféru díky kobercům s motivy leopardí kůže. Každý večer je tady živé vystoupení.
  
Vyplouváme v 19 hodin. Na 21 hodin jdeme na večeři do restaurace Arabesque. Jako předkrm jsme si dali parmskou šunku, k tomu byly hrušky a zkaramelizované ořechy. Jako hlavní chod telecí maso s bramborovou kaší, houbami a jablkem. Martin si dal rizoto čtyř sýrů s pistáciemi a jako dezert vanilkovou zmrzlinu a k tomu pistácie. Já kokosový dort s pistáciemi a malinový coulis. Našemu číšníkovi jsme dali dýško 10 eur za vše co pro nás dělá a kolik nám ušetřil peněz. Dává nám zdarma vody, vína, piva, … Když máte štěstí na číšníka, je to super.

    
Ve 22:15 se vracíme na pokoj.