LETEM SVĚTEM

Pátek 4.10.2019 - Čimgan - Taškent

* V 8 hodin jdeme na snídani. Připravili nám marmeládu, máslo, plátkový sýr, salám podobný naší "vysočině", chleba, ovesnou teplou kaši, vajíčko na tvrdo, párek - poprosili jsme ho více opéct, kečup, čaj černý nebo zelený a kávu.
Při check-outu nám recepční dal registrační karty. Řidič přijel v 8:40. Odjíždíme v 9:10. Spolu s námi hotel opouští i veškerý personál.

* Čeká nás přesun do Taškentu. Nejedeme přes Chimgan a Beldersay, ale podél břehu jezera a přes město Hodjikent, kde nás zastavila policejní hlídka. Běžná kontrola. Když nás zastavoval, policajt se smál. Když náš řidič vystoupil, podali si ruce. Šlo spíše o formalitu. Pokračujeme podél řeky Chirchik. Kolem silnice a řeky vede i železniční trať z Hodjikentu, přesněji její části Chinor, přes G´azalkent až do Taškentu. Do Taškentu to je 75 km. Na okraji města jsme v 10:20, ale ještě 30 minut trvá než přijedeme k hotelu Gulnara. Pozorujeme jak staví novou moderní nadzemní linku metra. Řidič nás vysadil před hotelem. Jelikož jsme se předtím s majitelem nesešli, vyrovnali jsme se až nyní za ubytování, výlet i taxík z vlakového nádraží. Pokoj na 2 noci stál 92 USD, výlet do Čimganu 100 USD včetně oběda nebo večeře, ale tím, že jsme si oběd platili sami, tak nám z ceny odečetl 20 USD, takže výsledná cena byla 80$ pro nás 4. A k tomu ještě taxi z vlakového nádraží do hotelu při příjezdu ze Samarkandu 7 USD pro 4 osoby. Od Lucky s Milošem jsem za organizaci a přípravu celého zájezdu dostal odměnu 40 USD. Přebalili jsme si věci, převlékli jsme se a vyrazili jsme na prohlídku zbývajících pamětihodností Taškentu, které nám ještě zbyly.

* Prohlídku Taškentu jsme započali u komplexu Šejchantaur (Sheikhantaur, Shaihantaur, Shayx Xovandi Tohur majmuasi, Navoiy ko´chasiy, Abdula Kadiri Street, metro "Alisher Navoiy", 9-18). Vzali jsme si sem za 10 000 sum taxík od Gulnara GH.
- hrobka Chána Junuse (Yunusxon maqbarasi, Yunus-khan Mausoleum, Abdulla Kadiri Street, Shaykhontokhur district, metro "Paxtakor", 9-18), dědečka slavného Bábura, zakladatele indické říše Mogulů. Historicky nejvýznamnější mauzoleum, postavené v 15. stol. ve stylu chanaka, který není pro Uzbekistán typický, na pozemcích Taškentské islámské univerzity (Toshkent Islom Universiteti). Vstupní portál je v timurovském stylu. Bohužel tato hrobka se restauruje a není momentálně přístupná.

- přístupné je mauzoleum Šajcha Chovandi Tochura - Hovendi Mausoleum, Sheikh Hovendi at-Tahur  ze 14. stol. se dvěma kupolemi. K ní patří mešita s překrásně vyřezávanými dřevěnými dveřmi a keramickým obložením.

- další stavbou komplexu je mauzoleum Kaldirgoč-bije (Kaldyrgach-biy, Abdulla Kadiri Street, metro "Alisher Navoiy", 9-18) z poč. 15. stol. se špičatou kónickou střechou, která není pro Uzbekistán typická.

* Odtud už pokračujeme po svých podél hlavní třídy Abdulla Qodiriy ko´chasi kolem velkého ruského kola s názvem "Zvezda Ankhora".

* Jen o pár metrů dál najdeme Památník chrabrosti - památník Statečnost (Monument of Courage, Jasorat monumenti, Sharaf Rashidov Av. 74), severně od náměstí Nezávislosti. Je věnován obětem zemětřesení, které postihlo Taškent 26. dubna 1966 v 5:23 hodin ráno. Právě tento čas je znázorněn na zastavených hodinách před památníkem. Při zemětřesení přišlo o život 3500 lidí a byla zničena značná část města. V květnu jej pak navíc následovaly další otřesy půdy. Památník připomíná ženy a muže, kteří znovu po zeměstřesení stavěli Taškent. Všímáme si naznačené rozervané země.

* Pokračujeme po ul. Sharof Rashidov Shoh ko´chasi na náměstí Memory Square (Hotiralar maydoni), který tvoří pěkný park a stojí zde památník Truchlící matka (Motamsaro Ona Haykali). Pomník Pamyatnik Zhertvam Voyny postavený v roce 1999 pro všechny Uzbeky, kteří padli během 2. sv. války. V místě památníku můžeme vidět sloupořadí s prvky tradičního uzbeckého řezbářství. Před památníkem plane věčný oheň Vechny Ogon, Mogila Neizvestnogo Soldata.

* Přicházíme na náměstí Nezávislosti (Mustaqillik maydoni, metro "Mustaqillik Maydoni"), absolutní centrum města. Náměstí je považováno za centrum ruského Taškentu. Patří k největším prostranstvím celého bývalého Sovětského svazu. Zabírá plochu více než 12 ha. V minulosti to bylo Katedrální náměstí, pak zde stál ortodoxní kostel se zvonicí. Najdeme tady:
- uprostřed náměstí je velká fontána a za ní se vypíná bílá prosklená budova Business Center Poytakht (Citizen Hotel)
- na východní straně náměstí stojí nízká žlutá budova Galerie výtvarného umění Uzbekistánu (O´zbekiston tasviriy san at galereyasi, Buyuk Turon 2)
- budova Ministerstva financí (Moliya vazirligi), ministerstva školství a kultury a před ní Oblouk nezávislosti "Ezgulik", bílý velký kolonádní oblouk s 16 mramorovými sloupy. Nahoře jsou sochy pelikánů či čápů, kteří jsou považování za symbol míru a klidu.
- za obloukem se mezi stromy ukrývá Památník Uzbekistánu (Památník nezávislosti, O'zbekiston globusi, Mustaqillik va ezgulik monumenti - v přakladu památník nezávislosti a humanismu). Má tvar glóbu s příslušně zvětšenou mapou státu.
- vedle něj je v oploceném areálu velká bílá budova - sídlo Senátu (Oliy Majlis Senati, Paradlar Alleyasi)
- na východní straně náměstí, vedle Galerie výtvarného umění, stojí palác carských Romanovců - Palác velkoknížete Nikolaje Konstantinoviče Romanova (roh Sayilgoh ko´chasi a Sharof Rashidov Shoh ko´chasi, 9-18). Byl postavený v 19. století. Za sovětské éry sloužil jako Dům pionýrů a Muzeum šperků. Dnes jsou v něm kanceláře ministerstev a slouží při slavnostních recepcích ministerstva zahraničních věcí. Bohužel není přístupný veřejnosti. Ale můžeme si ho prohlédnout aspoň přes plot.

* pokračujeme kolem budovy Národního historického muzea (Oʻzbekiston tarixi Davlat muzeyi, Buyuk Turon ko´chasi 3 (Sharof Rashidov 30), 10-17). V zajímavě řešené budově bylo založeno v roce 1970 jako Leninovo muzeum při příležitosti jeho stých narozenin. Po získání nezávislosti sem byly přemístěny nejvýznamnější uzbecké archeologické nálezy.

* O dvě ulice dále, vedle Státního loutkového divadla (ul. Afrosiyob ko´chasi), najdeme bývalý Prezidentský palác Oq Saroy (Oqsaroy). Oq saroy v překladu znamená Bílý palác. Opravdu to je bílá budova, která připomíná Bílý dům ve Washingtonu.
Dneska zde najdeme muzeum, ale v letech 1991-2016 byl oficiálním pracovištěm uzbeckého prezidenta Islama Karimova. Po jeho smrti v roce 2016 se sídlo současného prezidenta Shavkata Mirziyoyeva přemístila do vedlejší budovy nazvané Kuksaroy Presidential Palace (Ko´ksaroy), což v překladu znamená Modrý Palác. Za bývalého prezidenta Islama Karimova byl tento palác využíván jako jeho předměstské sídlo, přičemž Oqsaroy sloužil jako sídlo výkonné moci v zemi.
Rozloha Bílého paláce je 5460 m². Je to bývalé sídlo Ústředního výboru Komunistické strany Uzbekistánu. Prezident Islam Karimov, který byl předtím jejím prvním tajemníkem, tedy nemusel po vyhlášení nezávislosti v září 1991 ani měnit kancelář. V paláci je přijímací hala, kde byli hosté přijímáni, dále konferenční sál a rekreační sál. K dispozici je také celé muzeum věnované Islamu Karimovi, kde jsou vystaveny jeho portréty a busty. Před palácem stojí na podstavci socha Islama Karimova v nadživotní velikosti.
- pomník nazvaný "Světlejší zítřky" byl slavnostně odhalen 1. září 2006 při příležitosti 15. výročí vyhlášení nezávislosti Uzbekistánu (1991).

* na náměstí Teatralnaya maydoni najdeme kašnu a Taškentské Národní divadlo opery a baletu Alí Šíra Naváího (28 Zarafshon str., 9-21), pojmenované po Ališeru Navoim, významném básníkovi a zakladateli uzbecké literatury, který žil v 15. století. Původní plány na stavbu budovy pocházejí již z roku 1855, kvůli válkám a dalším odkladům bylo však divadlo otevřeno až v roce 1947 a jeho architektem byl Ali Schusev, mezi jehož díla patří také Leninovo mauzoleum a budova Lubjanky v Moskvě. Na stavbě údajně pracovali také japonští a němečtí vězni. Za mramorovým lobby se nachází 6 předsálí, hlediště má 1500 sedadel. Přestože představení mívají vysokou úroveň, lístky do divadla jsou díky 80% dotaci Uzbeckého státu velice levné. Uzbekistán si ze sovětské doby zachoval některé výhody socialismu, mezi něž patří například bezplatné školy a zdravotní péče.

* Procházíme ulicí Buxoro ko´chasi, kde najdeme obchody luxusních značek jako Hugo Boss, Yves Rocher, a další. Na rohu s ulicí Zarafshan ko´chasi jsme si zašli na oběd do Florya Cafe (adresa Buxoro ko´chasi 24). Je to restaurace, pizzerie a bar. Otevřeno mají nonstop. I na Tripadvisor má velmi dobré hodnocení. Sedli jsme si venku. ale dá se sedět uvnitř, kde je prostor na patro a je klimatizovaný. Je to tady moc pěkné. V prosklené vitríně mají velký výběr zákusků včetně štrůdlu, medovníku, ovocných zákusků a taky zmrzlinu. Ale nemají wifi. Toalety jsou pěkné, čisté. Mají tady velký výběr. Jídla místní i uzbecké kuchyně. Na pití jsme si objednal jasmínový čaj za 5000 sum, přinesli mi čaj Ahmad, ale byl sáčkový, classic hovězí steak za 68 200 sum a pečené brambory za 10 000 sum. Martin si dal cappuccino za 15 000 sum, pizzu 4 seasons za 60 000 sum. Cappuccino mělo krásnou pěnu a v ní vytvořené srdce. Miloš boršč za 18 000 sum, grilované kotlety, ale byly z mletého masa, za 40 700 sum (přílohou byl kopeček rýže a zelenina včetně grilované kukuřice a rajčete), a k tomu navíc, jako já, pečené brambory za 10 000 sum. Lucka krémovou houbovou polévku za 18 000 sum, latte macchiato za 15 000 sum. Přídavné suroviny k oběma polévkám byly v samostatných mističkách. Číšník mi přinesl příbor na steak. Za chvíli přede mně postavil na stůl dřevěnou desku a na ní žhavý lávový kámen, na který položil obrovskou flákotu masa. Zůstal u mně a maso mi griloval. Potom ho otočil a po nějaké době mi ho začal krájet na plátky a zbytek dále pomalu pekl. Asi by tak u mně stál celou dobu. Ale přišlo mi to hloupé, tak jsem mu řekl, že už si to budu grilovat sám. Maso bylo libové. Bylo to vynikající. K tomu byl salát, kečup, bazalkové pesto a česnek. Všichni jsme si pochutnali. K ceně připočítavají ještě 15%. Lze platit i v dolarech, kurz je 9300 sum za dolar. Na oběd jsme byli pozváni Luckou a Milošem. Lucka mi dala 100 000 sum za přípravu zájezdu.

* O ulici dál začíná pěší zóna, ulice Mustafo Kamol Otaturk ko´chasi s butiky, obchůdky, bary, kavárnami, restauracemi, stánky s občerstvením, zmrzlinou, suvenýry, půjčovny kol. Na ulici mají rozložené zboží vetešníci, najdeme tady pouliční malíře. Ulici přetíná třída Sayilgoh ko´chasi, které místní říkají Brodvey. Jsou na ní umístěny nejluxusnější značkové obchody a pizzerie ve městě, kavárny, stánky s občerstvením. Podobně jako na ulici Mustafo Kamol Otaturk. Tady se to hemží turisty. Jsme v centru Taškentu. V jednom stánku jsme si koupili dvě vodky a dvě piva Starbast.

* Na konci ulice, kde ulice ústí na Tamerlánovo náměstí, na pravém rohu, stojí budova Právnického institutu - Toshkent Davlat Yuridik Universiteti - Taškentská státní právnická fakulta, která se stala nejstarší taškentskou univerzitou. Budova byla postavena v roce 1875. Její orloj na hodinové věži odbíjí každých 15 minut. 

* Amir Timur maydoni (Skver Im. Amira Temura, Tamerlánovo náměstí, nám. Emíra Timura). V roce 2009 u příležitosti oslav výročí Taškentu bylo celé náměstí a přilehlé ulice opraveny, přičemž byly zbořeny i některé stavby z doby ruské kolonizace v 19. století, jako třeba pravoslavný kostelík, který přežil i komunisty. Zachována zůstala jen budova Právnického institutu.

- Timurova jezdecká socha uprostřed náměstí byla umístěna v roce 1993. Jeho bronzová socha od sochaře Ilchoma Džabarova nahradila obrovskou bustu Karla Marxe a ještě starší sochu Stalina. Nápis na podstavci ve čtyřech jazycích říká: "Moc je ve spravedlnosti".
- 4* Hotel Uzbekistan z počátku 70. let 20. století
- vpravo od hotelu Uzbekistan stojí Palác mezinárodních fór (O´zbekiston Forumlar saroyi, O´zbekiston Xalqaro Anjumanlar Saroyi, Dvorets Mezhdunarodnykh Forumov. Na jejím průčelí jsou zobrazeni tygři (lvi) z medresy Šerdor v Samarkandu.
- v SZ rohu náměstí je umístěno Muzeum Amir Timur - Timurovo muzeum (Temuriylar tarixi davlat muzeyi, Amir Temur Avenue 13, út-ne 9-17), moderní klenuté muzeum s portréty a artefakty spojenými s vládcem Tamerlánem z 14. století. Před ním je fontána.

* Procházíme kolem Národní knihovny Uzbekistánu - Alisher Navoiy nomidagi O'zbekiston Milliy Kutubxonasi (Alisher Navoiy nomli O‘zbekiston Milliy Kutubxonasi). Za ní se vypíná budova Business Center Poytakht (Citizen Hotel).

* Je 16:30. Vzali jsme si taxík a nechali se odvézt k bazaru Chorsu, kde jsme chtěli ještě nakoupit pár věcí. Ať už pro nás, nebo jako dárky. Za 3000 sum jsem koupil krystaly cukru (10 000 sum/kg), 100 gramů celé skořice za 20 000 sum, 100 gr hořkou čokoládu za 3000 sum, banánové aroma do pečení za 5000 sum, 1/2 kila sušených meruněk za 25 000 sum, 200 gr bylinkového čaje za 40 000 sum, půl kila meruňkových jader za 12 000 sum, 1/2 kila sušených meruněk plněných vlašskými ořechy a rozinkami za 20 000 sum (původně chtěl 60 000 sum/kg), mix koření na maso 200 gr za 20 000 sum, 500 gr uzbeckých mandlí za 40 000 sum a ještě jeden čaj za 10 000 sum. Prodávají tady i kešu a pistácie z Íránu za 150 000 sum/kg.

* Původně jsme ještě chtěli navštívit Taškentskou televizní věž (Toshkent teleminorasi, Tashkent Tower,Amir Temur Avenue 109, stanice metra Shahriston, 10-20:00 (po-so 6-18), vstupné 15 USD) dokončenou v roce 1984. Je vysoká 375 m a v 97 metrech nad zemí se nachází vyhlídka, odkud si můžeme prohlédnout město i vrcholky západního Ťan Šanu.

* V blízkosti věže se nachází tzv. Plov centrum (Central Asian Plov Centre, Iftihor ko´chasi 1, 8-18), jehož návštěva je velkým zážitkem. Jedná se o jídelnu obřích rozměrů, kde můžete vyzkoušet jeden z nejtradičnějších pokrmů Uzbekistánu, plov. Je to rýže s masem, zeleninou a rozinkami. Ten si zde můžete dát na několik způsobů a sledovat jak ho místní kuchaři připravují ve velkokapacitních kotlích.

* Poblíž najdeme i Památník a Muzeum obětí politických represí v Taškentu (Qatag ´on qurbonlari xotirasi davlat muzeyi, Amir Temur Avenue, památník 8-21 (muzeum 9-18). Památník je věnován Uzbekům, kteří zahynuli v boji za nezávislost jejich země a přežili násilné krvavé represe na počátku 20. stol. Den uctění obětí připadá na 31. srpna.

* Za vidění by jistě stála i katedrála svatého Nanebevstoupení – Uspenská katedrála (Uspenskiy bosh cherkovi,  The Holy Assumption Cathedral Church, Dormition of the Mother of God Cathedral, Avliyoota ko´chasi 91, Mirabad district, 8-19), největší ze 4 pravoslavných kostelů v Taškentu. Stavba byla započata roku1877. Má cibulovité kupole a zvonici vysokou 50 metrů.

Ale všechno se zvládnout nedá.

* Vrátili jsme se do Gulnara Guesthouse, kde strávíme poslední noc. Dostali jsme stejné pokoje jako předtím. Cena za pokoj se snídaní pro 2 osoby 46 USD. Přebalili jsme kufry a v 19:30 jsme se vydali ještě do města někam na večeři. Kolem dokola byla sama pofiderní bistra. Nic moc výběr. V jedné lékárně jsme zahlédli prodávat minerální vodu "Karlovy Vary" z Čech. V minimarketu jsem koupi ještě za 10 000 sum malou skleničku medu i s plástvemi. Nakonec jsem si dal v Metro Fresh Fastfood pizzu kombo, malou o průměru 23 cm za 16 000 sum se sýrem, salámem a olivami. Nic moc. Kombinace sušených meruněk na trhu a pizzy nebyla nejlepší volba. Potřeboval jsem nutně na záchod a nebylo kde. Až v jednom domě se konala svatba, tak jsem chtěl vběhnout tam, ale byl jsem vyhozený jedním z účastníků svatby. Podle oblečení a aut, která stála venku, se jednalo o vělkou svatbu nějaké zámožné rodiny. Prostě by mě nechali se po.... Musel jsem doběhnout až na pokoj.