LETEM SVĚTEM

Neděle 29.9.2019 - Buchara - Samarkand

* Ráno je mi o něco lépe. Ale snídám jen suchary. Check-out je do 11 hodin, ale domluvili jsme se, že si jeden, náš, pokoj můžeme nechat do 14 hodin. Taxi z hotelu na vlakové nádraží jsme si domluvili na 14:40 za 8 USD (2 USD/os.). Když, nám Lucka s Milošem u snídaně ukazují fotky ze včerejška, tak mě mrzí, že jsme to neviděli. Rozhodli jsme se s Martinem to risknout a zajet se tam podívat. S tím, že Miloš s Luckou zůstali ve městě.

* Domluvili jsme si taxikáře na trase Lyab-i Hauz - mauzoleum Khoja Bakhouddin - Čór Bakr a zpátky na náměstí Lyab-i Hauz včetně čekání na 80 000 sum.

* Nejdříve jsme zamířili k mauzoleu Khoja Bakhouddin Naqshbandi (Baha-ud-din Naqshband Bokhari Memorial Complex, Bahauddin Naqshband mausoleum, Bahovuddin Naqshband ziyoratgohi), které se nachází 12 km východně za městem v části Navoij Buchara. Jezdí sem i maršrutka č. 60 od třídy Bahauddína Nakšbandího u “starého nádraží”. Otevřeno je denně od 5 do 22 hodin. Miloš s Luckou včera platili za vstupné 10 000 sum každý, my jsme neplatili nic. Nikde nebyla žádná pokladna. Jsou tady údajně 2 vstupy, ale nevím.

Bachadin Nakšabandi (Bahautdín Nakšibend) byl jeden z nejslavnějších sufijských mystiků, zakladatel vlivného islámského sufíjského řádu "Naqshbandia", duchovní sufijský mistr a učitel velkého dobyvatele Amira Timura, velký teolog 14. století. Tento "světec" prý vykonal pouť do Mekky 32x a na základě své víry se rozhodl vzdát veškerého bohatství a žil v chudobě.
Jedná se v podstatě o velký komplex několika mešit ze 14. stol., kde jsou jezírka s labutěmi, parky a pohřebiště a je to jedno z nejdůležitějších poutních míst v Uzbekistánu a jedna z nejdůležitějších muslimských svatyní. Mauzoleum sv. Bakhouddina Naqshbandiho je považováno za středoasijskou Mekku. Přijíždějí sem věřící z různých muslimských zemí, aby požádali o splnění přání a uzdravení. Je neděle a je tady strašně moc lidí. Celé rodiny slavnostně oblečené se sem přichází modlit.

Hlavní budovou komplexu je Páteční mešita Bahovuddin Naqshband jom`e masjidi z roku 1720 s velkou kupolí, která byla původně postavena v 16. století emírem Abdulazizem jako khanqah (khonaqo) - Abdul-Lazizkhan khonaqo. Měla čtvercový půdorys. Vstup byl dvěmi branami. Khonaqo je typ hostelu široce rozšířeného na muslimském východě. Zahrnuje mešitu a obývací pokoje, které v minulosti chránily hlavně derviše. Před čelem mešity stojí cihlový minaret. Z druhé strany, před hlavní fasádou, která není opravena a odkud jsme přišli, se nachází pohřebiště Dahman-Shahon (hřbitov guvernérů). Představuje 6 obdélníkových suf s výškou až 2,5 m, jejichž stěny jsou z mramorových bloků
Nalevo od této mešity stojí mešita Muzaffar Khan z roku 1870, která slouží jako mešita pro ženy.

K oběma mešitám přiléhá velké zdobné "Svaté nádvoří" lemované krásnými ívány podepíranými tradičními dřevěnými sloupy. Zde se nachází dahma neboli náhrobek Bachadina Nakšabandiho ohraničený mramorovými bloky a nahoře obehnán mramorovou mřížkou. Samotný mramorový náhrobek a stéla se nalézají na nejvyšší plošině. Tradice říká, že je příznivé obcházet hrobku třikrát ve směru hodinových ručiček. U hrobu, pod košatým stromem, sedí spousta věřících a modlí se. Na severní straně nádvoří se nachází malá mramorová vodní nádrž khauz. Kromě toho se na nádvoří nachází další stavba, Saho-khona (saqqakhana), čtyřúhelníkový pavilon se 4 oblouky, po stranách lemovaný věžičkami ve tvaru minaretu, které jsou zakryté malými kopulemi. Vypadá jako malá mešita. V podstatě je to studna, kde si můžou kolemjdoucí nabrat vodu, aby se napili.

Na západ od dahmy, se na samostatném nádvoří nachází velká nekropole, kde je pohřben Naqshbandi. Je zde pohřben ve své rodné vesnici Kasri Orifon. Na místě jeho současného hrobu byl kdysi pohanský chrám. Hroby jeho matky a jeho učitele, Said Mir Kulol, se nacházejí nedaleko od jeho hrobu.
U jezírka je další pěkná stavba, ve které je umístěno Muzeum Naqshbandi Tarik.
Celá procesí slavnostně oblečených lidí proudí po udržované aleji k další mešitě zvané Khakim Kushbegi. Její zastřešené ívány podepírají dřevěné sloupy. Před mešitou se nachází minaret a vodní nádrž. Náleží k ní i medresa. I zde probíhají modlitby.

Je to tady opravdu moc pěkné. Park udržovaný. Za 1000 sum jsem navštívil turecký záchod.

* Odtud pokračujeme ke komplexu nekropole Chor-Bakr (Čór Bakr, Chor Bakr meʼmoriy majmuasi), který je na seznamu Unesco. Nachází se na předměstí Kalaya, 10 km západně od Buchary. Jezdí sem maršrutky ze stanoviště u hlavního bazaru nedaleko Češme Ajjúb. Jedná se v podstatě o pohřebiště, jehož součástí je i velká Páteční mešita Chor Bakr jom´e masjidi. V pátek zde probíhá velká motlitba. Venku je 28°C. Martin zaplatil vstupné 5000 sum a já jsem proklouznul zdarma s velkou skupinou německých turistů, když kupovali vstupenky. Lístky nedávají. Jak jsme zjistili, dá se sem přijít i jiným vstupem zdarma.

Pamětní komplex Chor-Bakr byl postaven v roce 1563 nad pohřebištěm Abu-Bakr-Said, který zemřel v roce 360 muslimského kalendáře a který byl jedním ze čtyř Abu-Bakrs (Chor-Bakr) - Muhammadových potomků. "Chor-Bakr" znamená v překladu "čtyři bratři". Součástí komplexu je nekropole rodinných hrobek a nádvoří uzavřených zdmi. Toto místo bylo postaveno během éry uzbeckého vůdce Muhammada Shaybaniho. Místo se stalo populárním místem pro obřady a modlitby v 16. století. V 19. století ztratilo na významu, a nakonec se během sovětské éry stalo zakázáným jako náboženské místo. Po skončení sovětské éry v Uzbekistánu vzrostla důležitost tohoto místa pro muslimskou pouť a je spolu s Shahi Zindou považována za nezbytnou pro muslimské Uzbeky před jejich poutí do Mekky.
Komplex rozkládající se na ploše 3 hektarů zahrnuje 30 staveb - khonaqo, 2 mešity, ayvan s khudjras, darvazahana, minaret a 20 malých objektů včetně umýváren zvaných garmoba - nádvoří - pohřebiště s kopulovými krytinami a samostatně stojící portály, památník i starobylý hřbitov.
Khazira je druh pohřební stavby, skládající se z nádvoří obklopeného pevnými zdmi, s jediným vchodem v podobě krásně zdobené brány. Právě tato struktura hrobu odlišuje Chor-Bakr od jiných náboženských pohřebišť v Uzbekistánu.
Do Khazira Djuybar Seyyids v SZ části komplexu, se můžeme dostat dlouhou „chodbou“, kde se každý krok odráží od cihlových zdí s vyzváněcí ozvěnou.
Malý minaret, který připomíná slavný Kalyan v Buchaře, byl ke komplexu připojen ve 20. století.

Mnoho staveb v komplexu má bohatě zdobené polychromatické dlaždice. V mnoha nádvořích nad pohřebišti jsou instalovány mramorové náhrobky s epigrafickými nápisy a vegetativními a geometrickými ornamenty.
Je to tady opravdu moc pěkné a zajímavé a určitě to stojí za návštěvu.

* Ve 13 hodin se vracíme zpátky na hotel. V obchůdku jsem si ještě za 3000 sum koupil další suchary. Sedl jsem si na nádvoří hotelu, uvařili mi zdarma černý čaj. Pan majitel se pořád ptal, jak mi je. Martin s Milošem a Luckou si zašli na oběd do restaurace 3* hotelu Lyabi House Hotel, který se nachází naproti našemu ubytování. Je to tam krásné. Vaří německý kuchař, jídlo je výborné a ne drahé. Na Tripadvisor je na 1. místě restaurací v Buchaře. Martin si dal kuřecí prso za 28 000 sum, k tomu za 15 000 sum rýži se zeleninou. Navíc se připlácí daň 15 %.

* Z dalších restaurací ve městě doporučují restauraci Minzifa (6 Hodja Rushnoiy, denně 11-23), s fantastickou střešní terasou. Je to prý nejkouzelnější z bucharských restaurací. Průměrná cena za jídlo 7-10 USD/os., pivo 2 USD, káva 1,50 USD. Případně se báječně najíte v Komil Bukhara Boutique Hotel a restaurace (40 Barakiyon (ex. Specialistov), s úchvatnou jídelnou z 19. stol. Mají i pravou kávu.

* Zůstaly nám i nějaké resty, co se týče památek. Hlavně mě moc mrzí, že jsem neviděl medresu Čor minor (Chor Minor) v překladu "medresa čtyř minaretů", která se vymyká všem ostatním. I oni ji v pátek minuli, a to byli kousek od ní. Nachází se na adrese 90 Mekhtar Anbar St. 15 min. pěšky od Lyabi-Hauz. Nejlépe je sem přijít před západem slunce kvůli fotkám!!! Roku 1807 byla postavena z nadace bohatého turkmenského měšťana Khalifa Nijaz-kula nejvýraznější dodnes dochovaná stavba, mešita se čtyřmi nárožními věžemi, které ve skutečnosti nejsou minarety, protože každá má jinou formu výzdoby a odlišný tvar. Existuje domněnka, že mají vyjadřovat povahu jeho čtyř dcer, ale taky že jejich umělecké ztvárnění zpodobňuje nejznámější světová náboženství - křesťanství, buddhismus, islám a judaismus. Vidíme tady kříž, islámské symboly, buddhistická kola i židovské symboly. Původně se jednalo o vstupní bránu do medresy. Byla tak součástí větší stavby, která obsahovala kromě medresy také mešitu. K mešitě se připojovaly dnes již zaniklé budovy madrasy pro 15-20 studentů a dochovala se malá nádrž (chauz) z doby vzniku madrasy. Medresa byla zničena za sovětské éry. Přestože je maličká, je jedním ze symbolů města. V 1. patře, přístupném točitým schodištěm v jedné z věží, byla původně knihovna.

* Čor minor je také fotogenické bludiště uliček mezi ul. Pushkin a Xo´ja Nurobod, které svým stylem připomíná Indii. Poblíž medresy Čor Minor se nachází malá pekárna "lepjošky", tradičního okrouhlého chleba pečeného na vnitřní stěně kulaté pece zvané tandyr. Někdy se plní skopovým masem. A peče se 40 minut.

* Zajímavá je i Medresa Rashid (Bahouddin Naqshbandi ko´chasi) a naproti ní stojí malá mešita Pochchoqul (Bahouddin Naqshbandi ko´chasi).

* Taxi z hotelu na vlakové nádraží máme domluvené přes hotel na 14:40 za 8 USD (2 USD/os.). Přijel stejný řidič, který nás vezl z nádraží do hotelu. U vlakového nádraží stojí Palác pro ruského cara Petra Velikého.

* Čeká nás přejezd vlakem z Buchary, zastávka БУХАРА 1, do města Samarkand – САМАРКАНД, což je nějakých 249 km. Kontrolují lístek na vlak a pas, a také zavazadla. Na lístek dostáváme razítko. Jedeme deluxe expresním vlakem "Sharq" č. 009 Ф (doba jízdy 2:24), odjezd z Bukhara-1 v 16:10 a příjezd do Samarkandu v 18:34. Vlak jezdí denně kromě úterý. Lístek máme koupený přes Meros B&B za 89 000 UZS = 9,5 USD (místo na sezení ve vagonu č. 3 (sedadla 5-8) 2. třídy, cena jízdného přes uzbecké dráhy je 65 440 UZS, provize činila 2,5 USD/os.).
Je to skutečný "Orient Express" ("Sharq" v uzbečtině znamená "východ"). Tento expresní vlak spojuje 3 starověká města Uzbekistánu: Taškent, Samarkand a Bukhara. Při dosažení maximální rychlosti 160 km / hod. vlak rychle a pohodlně překoná vzdálenost mezi Taškentem a Bucharou (592 km) za 6 hodin a 3 minuty. Na trase má "Shark" 12 minut zastávku v Samarkandu.
Na nádraží je směnárna, toalety, trafika, oddělení pro matky s dětmi a pacený salónek. Stojí 25 000 sum a za tuto cenu získáte klimatizovaný prostor, wifi, čaj/kávu, nabíječky a samostatnou toaletu.
Náš vlak přijel na 2. nástupiště, na vedlejším perónu stojí rychlovlak Afrosiyob.

Vlak zahrnuje komfortní vozy s kupé, 1 luxusní vůz s 18 sedadly (deluxe), 1 vůz 1. třídy (36 sedadel), 6 vozů 2. třídy (56 sedadel), 1 vůz 2. třídy s 34 sedadly a 1 jídelní vůz. Všechny vozy splňují mezinárodní standardy. Každý vůz je vybaven televizí (je možné sledovat filmy a hudební videa), můžete poslouchat rádio nebo číst nejnovější tisk. Cestujícím je na trase nabídnuta lehká snídaně (zahrnuta v ceně), široký výběr nápojů. Odděleně si můžete koupit suvenýry a objednat si nealkoholické a alkoholické nápoje.
Sedíme ve voze 2. třídy, kde jsou kupé po 6 sedadlech s látkovými potahy. Na zemi jsou koberce a nechybí stolek na jídlo. Průvodčí nám nabídnul místa ve voze 1. třídy za příplatek 50 000 sum na osobu ve vagónu číslo 2. Tady jsou kupé po čtyřech a po dvou lidech vedle sebe (4-2), jsou klimatizovaná, mají 2 televize, stolek a koberec. V 1. třídě jsou lepší a větší toalety. Toalety jsou na zastávkách zamčené, jako tomu bylo kdysi i u nás. Vlak odjíždí přesně v 18:40. S námi v kupé sedí 2 místní. Na další zastávce se kupé zaplní. Lucka s Milošem mají místa ve vedlejším kupé. Ve 2. třídě taky zapli klimatizaci, protože okna v kupé nejdou otevřít. Jdou otevřít jen okna na chodbě. Ale tady jsou malá okna a jsou ob jedno. Roznášeli čaj s citronem a kávu a nic za to nechtěli. Ale po chvíli chodili znova a vybírali 3000 sum.

Ostatní možnosti dopravy vlakem z Buchary do Samarkandu:
Vlak Afrosiyob č. 765Ф (doba jízdy 1:32) - g. Kagan - Bukhara-1 (4:55) - Samarkand (6:27) - denně, tř. ekonomická, business, VIP,
Vlak Afrosiyob č. 761Ф (doba jízdy 1:30) - Bukhara-1 (15:50) - Samarkand (17:20) - denně, tř. ekonomická, business, VIP - vyprodaný (vše má zamluvené CK Advantour)
Noční vlak č. 073 Ф (doba jízdy 3:59) - Bukhara-1 (21:46) - Samarkand (01:45) - denně (So, Ne) - SV, kupé, lůžkový, 1. tř., 2. tř, 3. tř.
Noční vlak č. 055*Ж (doba jízdy 3:38) - Bukhara-1 (23:00) - Samarkand (02:38) - denně (So, Ne) - SV, kupé, lůžkový

* V 18:34 přijíždíme na moderní vlakové nádraží Samarqand Vokzal (ul. Rudaki). Nachází se 5 km SZ od parku Navoiy. Naproti nádraží jsou 2 parky - Behbudiy Park a Jalaliddin Rumi Park.

* Transfer do Jahongir GH máme zamluvený prostřednictvím ubytování za 5 USD / auto. Řidič čeká u východu z nádraží s cedulí s našim jménem. Ještě ráno jsem do ubytování volal kvůli odvozu, a po předchozích zkušenostech jsem požadoval větší auto. Opět přijel řidič s malým autem, ideálně tak pro 2 kufry. Miloš byl naštvaný a chtěl začít shánět sám druhé taxi. Nakonec řidič volal do hotelu a domluvili se, že si můžeme vzít další auto a hotel to zaplatí. Vzal tedy dalšího taxikáře. My dle domluvy platíme 5 USD a hotel zaplatil to druhé auto. Jako bychom jim to neříkali. Cesta je poměrně dlouhá. Zrovna před hotelem je rozkopaná cesta, opravuje se, takže musíme cca 200 metrů pěšky. Jak jsme později zjistili, tak cena za taxi od náměstí Registan, potažmo od GH Jahongir na vlakové nádraží by mělo stát 20 000 sum.

* Nocleh máme objednaný v Jahongir Guest House (Jahongir B&B), adresa Chirokchi Street 4 (Chirokchi ko´chasi 4), Samarkand, 140100, Telefon + WhatsApp: +998 91 555 08 08, +998 66 210 0209, +998 915 550 808, 235 78 99, Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Majitelem je Zafar. Rezervaci máme přes booking.com, na 3 noci (29.9.-2.10.). Check-in je od 14:00 hodin, check-out do 12:00. Máme objednané 2 dvojlůžkové pokoje Twin s vlastní koupelnou, cena za pokoj se snídaní pro 2 osoby na 3 noci 150 USD vč. 20 % daně a městské taxy 2,50 USD/os./noc (3510 Kč). Platí se přímo v ubytování pouze hotově v USD nebo místní měně (záloha se neplatí). Rovnou jsme to zaplatili ať máme klid a hned jsme dostali registrační karty o ubytování. Dal nám taky mapu města a heslo na Wifi, které je zdarma ve všech prostorách i na pokojích a je celkem rychlé. Heslo je 333@9999. Kouzelný penzion se nachází ve staré části města, 5 minut od nám. Registan, naproti stojí mešita Imon. Parkování je zdarma. Nabízí tradiční uzbeckou kuchyni, bohatou bufetovou snídani, která se podává od 7:30 do 10 hodin. Mají tady moc pěknou zahradu, dva dvorky s vinnou révou a květinami. Na recepci nabízí prohlídky města a další výlety. Na hlavní vstupní dveře jsme dostali čipové karty, běžně dávají pouze jednu na pokoj, ale řekli jsme si o 2, ať nejsme na sebe nijak vázáni.

Dostali jsme dva pokoje twin (č. 6 a 7) v přízemí s výhledem do zahrady. Pokoje mají 15 m², 2 samostatné postele, klimatizaci, moderní koupelnu se sprchou a toaletou, satelitní TV, lednici, koberec, stůl, židli, el. konvici s čaji. Každý pokoj má na zdech tradiční dekorace zvané suzani. V pokoji i koupelně je topení a kupodivu i topí, což je fajn, protože v noci je už chladno. V okně je síto proti hmyzu. Chybí tady skříň, je tady jen jedna police a 4 věšáky. Připravena je spousta ručníků, papuče, fén, toaletní věci (šampony, malá mýdla, toaletní papír).
Celý den jsem se jakž takž držel a večer mám zase průjmy. Hlavně že jsem zvládl ten přesun vlakem. Vzal jsem si Smectu, nápoj Orsa, Ercefuryl, černé uhlí a dal si pár sucharů. Martin šel ještě do obchodu pro suchary, sýry a vodu. Měl problém sehnat neperlivou.