.jpg)
Čtvrtek 3.10.2019 - Taškent - Čimgan
* Budík máme na 6:30. V 7 si dáváme na dvoře snídani. Můžeme si vybrat, buď 2 vejce na tvrdo, nebo omeletu nebo míchaná vajíčka. K tomu je chleba, máslo, sýr, marmeláda, jogurt, zelený meloun, čaj černý / zelený / káva.
* Přes Gulnara GH máme zajištěn dvoudenní výlet do Beldersay - Chimgan - Charvak. Odjezd z Taškentu v 8 ráno. Prohlídka jednotlivých míst. Odvoz do hotelu u přehrady Charvak, který jsme si sami zajistili. Další den odjezd z hotelu kdykoliv a návrat do Taškentu. Cena je 100 USD za auto vč. oběda nebo večeře pro nás 4. Ale jelikož jsme si nakonec oběd i večeři platili sami, tak nám na konci výletu odečetl 20 dolarů, takže výsledná cena byla 80$. Zajistí Vám i 1-denní výlet z Taškentu (8:30-17:30) - Beldersay - Chimgan - Charvak, 80 USD za soukromé auto vč. oběda ve slavném Uzbek Cafe. Ale my jsme to chtěli absolvovat v klidu, tak jsme zvolili i přespání v horách.
* Odjíždíme v 8:07. Přijel náš starý známý řidič. Aspoň už víme, co od něj čekat. Ale aspoň nám pomohl sehnat obchod s mobily, kde si Martin za 41 000 sum koupil nabíječku. Do konce zájezdu by bez ní nevydržel.
* Přesouváme se do města Čimgan, respektive nejdříve do města Beldersay (5 km od Čimganu), které se nachází 80-100 km SV od Taškentu. Doba jízdy cca 2 hod. Když by jste si nechtěli pronajímat soukromé auto, můžete vyrazit např. vlakem do Chodžikentu (první vlak z Taškentu jede v cca 8:00), odtud taxíkem na Čimgan (cca 4-5 USD v roce 2012). Lze také dojet maršrutkou (3000 UZS) / sdíleným taxíkem (6000 UZS) do města Gazalkent (odjezd od stanice metra Buyuk Ipek Yuli/Gorkogo) za 50 min., odtud dále 40 min. sdíleným taxíkem za podobnou cenu. Soukromý taxík z Taškentu přímo do Čimganu cca 80 000 UZS.
* Když se konečně vymotáme z obrovského Taškentu, silnice vede malebným prostředím plném místních vesnic. Na řece Chirchiq (Chirchik), vedoucí podél silnice, se s přibývající nadmořskou výškou objevují první sypané přehradní hráze. V 9:43 zastavujeme a kocháme se prvními výhledy na hory. Zatím ještě nízké kopečky. Je slunečno. Podél silnice jsou stánky, kde můžete u místních prodejců nakoupit lokální produkty. Za 5000 sum jsem koupil čaj proti bolesti hlavy. Voní jako máta, ale prý to není máta. Zkusili jsme mandle v medu (15 000 sum) a meruňková jádra v medu (10 000 sum), med. Med prodávají všude. Na každém rohu vidíme včelí úly. Dále tady prodávají opět sušený sýr kurt.
* V 10:30 přijíždíme do BELDERSAY (Bel´dersay), lyžařského střediska 5 km od Chimganu na svazích hory Kumbel v nadmořské výšce 1 600 m n.m. Zastavujeme u spodní stanice dvousedačkové lanovky Bel´dersay Kanatka. Odtud - Sportivnaya Baza "Bel'dersay", Beldersoy Sport Bazasi - na silnici 4P6 vede 30 min., lanovka dlouhá 3 km v soutěsce Beldersay. Lanovka končí u vyhlídkové plošiny Bel'dersay Kanatka Smotrovaya Ploshchadka ve 2 100 m n. m.
Odtud pokračuje druhá lanovka k vrcholu Kumbel Peak (Кумбель) v nadmořské výšce 2 309 m n. m., kde začíná nejdelší sjezdovka v Uzbekistánu. Lyžařská sezóna tady netrvá dlouho, začíná v prosinci a končí v polovině března. Na vrcholu se nachází meteostanice Kumbel´ Meteostantsiya.
Lanovka jezdí od 9 do 19 hodin (6-18). Minimum pro spuštění je 10 lidí. Jízdné je 20 000 sum, děti do 12 let 15 000 sum. Ale bohužel od 18.9. do 5.10. je lanovka mimo provoz, opravuje se. Smůla.
* Mysleli jsme si, že bychom nahoru vyjeli autem. Jenže po několika stech metrech silnice končí u brány hotelu Beldersoy Oromgohi. Řidič dal hlídači úplatek 10 000 sum, aby nás pustil dál. To nám ale moc nepomohlo, protože jsem se dostali sice za bránu, ale tady začíná a současně končí areál hotelu. Autem se dá dojet pouze k hotelu. Na vrchol by se muselo pouze pěšky. Nevadí. Vystoupili jsme z auta a šli se aspoň projít kolem hotelu. Nachází se v nadmořské výšce 1 700 m n. m. Je tady heliport, bazén (nyní už vypuštěný), kurty, velký hotel a menší chatky se soukromými grily. Je to populární rekreační středisko. Nicméně je odtud pěkný výhled na hory Čimganu i zasněžené vrcholky pohoří Západní Ťan-Šan. Taky vidíme další rekreační středisko Tibet Mounts Flora Resort.
* Vracíme se na hlavní silnici 4P6 a pokračujeme do Čimganu.
* ČIMGAN (CHIMGON, CHIMYON) je oblíbené horské a lyžařské středisko (v sovětských dobách sanatoria) a vstupní brána do národního parku Ugam Čatkal (Ug´am Chatqol) v pohoří Ťan Šan 80-100 km od Taškentu. Středisko leží v nadmořské výšce 1 600 m n. m. Pro svou krásu a zdravízlepšující vlastnosti bývá Chimgan nazýván jako "Uzbecké Švýcarsko". Svahy hor jsou pokryty jedlemi. Hory a kopce jsou členěny horskými řekami, které lidé nazývají "sai". Je tady čerstvý a čistý vzduch s vůní četných květin a bylin. Slovo "Chimgan" nebo "Chim yon" se překládá jako "zelená tráva", "zelené údolí".
Rozvoj tohoto území jako rekreační zóny začal již v předrevolučním období. Na konci 19. století ruští lékaři - důstojníci postavili nemocnici (sanatorium) v Chimganu, dozvěděli se o léčivých vlastnostech horského vzduchu. A po výstavbě venkovského sídla generálního guvernéra oblasti Turkestan získal Chimgan popularitu mezi občany jako dokonalá rekreační zóna. Turistické letovisko Chimgan zahrnuje množství výškových budov, hotelů, chat, lanovek, obchodů, barů, restaurací a kaváren a dalších rekreačních zařízení.
Svou rozlohou 570 km² je Ugam Čatkal, který byl prohlášen za národní park v roce 1992, největší přírodní rezervací v Uzbekistánu. Národní park se nachází v západní části pohoří Ťan Šan (Tyan-Shan) - Západní Ťan-Šan. Rozsáhlé pohoří v délce přes 2 500 km zasahuje na území několika států Střední Asie. Ťan Šan v překladu z čínštiny znamená „nebeské hory“. Nejvyšším bodem pohoří je vrchol Džengiš Čokusu (7 439 m), známý také pod názvem Pik Pobedy, který se nachází na území Kyrgyzstánu. Mezi významné řeky v pohoří patří Syrdarja, Tarim a Ili. Pohořím prochází významná spojnice mezi Střední Asií a Čínou - průsmyk Torugart (3 752 m n. m.).
V NP je možno nalézt několik ekosystémů, od nížin až po vysokohorské louky a ledovce. Místní flóru tvoří více než 2 000 druhů rostlin, některé patří dokonce mezi endemické. V parku dále žije přes 40 druhů savců, 200 druhů ptáků a několik druhů ryb a plazů.
Nejvyšším bodem parku je vrchol Velký Čimgan – Bolšoj Čimgan (3 309 m n. m.) jen několik kilometrů od města Čimgan, na jehož úpatí se nachází oblíbené lyžařské středisko. Místní jehličnaté lesy, horské louky a údolí nabízejí vynikající možnosti pro horskou turistiku (trasy nejsou značené), rafting, jízdu na kajaku a lyžování.
* V 11:30 zastavujeme na velkém parkovišti u spodní stanice lanovky Chimgan Cable Car. Tady je turistů více, ale převážně se jedná o Uzbeky. Nechybí stánky s horskými čaji, medem a dalšími věcmi. Za 40 000 sum jsem si koupil polarizační sluneční brýle, Porsche design, UV 400. Najdete tady kavárnu, toalety, místní nabízí jízdy po okolí na koních ina čtyřkolkách. A je o to mezi místními velký zájem.
* Nás ale zajímá místní lanovka Chimgan Cable Car. Je totiž v provozu. V provozzu je denně od 9 do 17 hodin. Zpáteční jízdné pro dospělého je 15 000 sum. Kupujeme lístky a za chvíli už se vznášíme nad údolím a řekou Aksay v jedné z 55 sedaček. Délka lanovky je 802 metrů a za 9 minut nás rychlostí 1,6 m/s. vyveze z 1 665 m n. m. do 1 975 m n. m. Převýšení je tedy pouhých 310 metrů. Máme štěstí, je krásné počasí a výhledy jak z lanovky, tak z horní stanice lanovky jsou úchvatné. Přehlížíme národní park Ugam Čatkal, horské středisko Chimgan, přehradu Chorvok, pohoří Západní Ťan-Šan se zasněženými vrcholky. Kolem nás ční ostré vrcholky hor. Nádhera.
* Sjeli jsme lanovkou dolů a zamířili do turisticky oblíbeného místa, údolí Čatkal, kde se nachází také umělé jezero Čorvok (Chorvok) - Čarvašská přehrada (Chorvoq Suv Ombori), obklopená horskými úbočími. Toto jezero zásobuje pitnou vodou dokonce i hlavní město Uzbekistánu, Taškent. Dá se v něm koupat, rybařit, jezdit na kánoích. Přehrada s hrází vysokou 168 m byla postavena v roce 1970. Místní hydroelektrárna Чарвакская ГЭС je jednou z největších ve střední Asii. Soutok horských řek Pskem, Kok-Su a Chatkal vytvořil nádherné horské jezero - přehradu Charvak. Jeho břeh je téměř 100 km dlouhý.
Napojujeme se na silnici 4P12 a jedeme podél přehrady. Výhledy jsou úchvatné. Svítí slunce, do toho azurově modrá hladina jezera a za ní se vypínající vrcholky Ťan-Šanu. Nádhera. Zastavujeme na několika místech a fotíme. Fotit se akorát nesmí hráz přehrady, která je obehnaná zdí a upozorňují na to tabule. Na druhé straně hráze se nachází vodní elektrárna.
* Ale to už jsme ve vesnici Hodjikent (Khujakent, Xo´jakent, Xojikent, Khodjikent) v oblasti Bostanliq district 70 km od Taškentu. Vesnicí protéká řeka Chirchiq (Chirchik). Řidič zastavil na parkovišti na levém břehu řeky Chirchik, v části města Chinor, a jdeme se kousek projít. Je tady hodně restaurací, kde nabízí hlavně ryby. A to živé ryby, které plavou v nádržích, a na přání Vám je připraví. Mimo jiné mají i jesetery za 120 000 sum/kg.
Došli jsme až k populární restauraci Chinara (Chinar´s, Cinara´s), která má otevřeno 9-24, ale aktuálně byla mimo provoz. Ale prý tady podávají malé porce jídla za vysoké ceny. Ale do areálu se dá dostat. Najdeme tady 4 obří platany, více než 400 let staré morušovníky, rozhlednu, nepřístupnou jeskyni a několik metrů za restaurací posvátný pramen a skálu dlouhou 18 m a vysokou 12,5 m s unikátními petroglyfy Hodjikent. Po staletí to bylo posvátné místo. Lidé přicházeli o pomoc, zejména ženy, které se modlily za zdraví a za děti. Jde o skalní malby pravěkých lidí z období Moustérien (středního paleolitu), tedy 100 - 40 000 let př. Kristem. Zobrazují hlavně zvířata. Údajně se tady jednou zastavil i sám Alexandr Veliký. Petroglyfy byly objeveny v letech 1949-1950.
* Ve 14:15 jsme zašli do restaurace Farovon Bochka rovněž ve vesnici Hodjikent, kterou nám doporučil náš řidič. Je to tady moc pěkné. Je tady jezírko s vodotrysky, dá se sedět uvnitř i venku na terase, či v tradičních tapchanech. Vybrali jsme si stůl na terase. Mají tady klasické toalety, nechybí tekuté mýdlo, elektrické sušáky na ruce. Je tady hodně lidí, a jídlo si tady chválí. Když tady všude nabízí ryby, tak jsme i my zvolili rybu. Jmenuje se forel a je to pstruh. Objednali jsme si dvě ryby a dali jsme si každý polovinu. Vážila cca 300 gr a stála 30 000 sum (mají to podle váhy 100 gr = 10 000 sum). My jsme si k ní objednali rýži za 5700 sum a Lucka smažené brambory za 4000 sum, a ještě kulatý chleba za 3000 sum. Dále 2 lahvové piva Sarbast po 10 000 sum, já konev černého čaje za 2500 sum. Ryba byla velmi dobrá, dobře ochucená, ale měla hodně kostí. Jako pstruh. K tomu byl citron, rajčata, zelená okurka a nějaká omáčka. K ceně si připočítávají 15%. Každý platíme 28 500 sum.
* V 16:15 nás řidič vysadil u našeho dnešního ubytování, a tím je "B&B Lake House" HOTEL, adresa Ташкентская область, Бостанлыкский р-н, Юсуфхона Ташкентская область, Бостанлыкский р-н, Юсуфхона, 100086, Yusufhona (Yusupkhona). Telefon: +998 98 303 72 37, +998 98 301 71 50 (301 71 51), +998 90 322 71 51, +998 98 115 15 11, Email:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
. Najdete je i na Facebooku.
Hotel se nachází přímo u jezera Chorvoq ve vesnici Yusufkhona.
Řidič chtěl po nás zaplatit 50% ceny výletu. Asi měl strach, že mu utečeme. Řekli jsme mu, že zaplatíme vše až po návratu na hotel v Taškentu. Taky by nás v této pustině mohl nechat on a odjet. Vím, že v Uzbekistánu, kde na nás byli všichni milí, by se to asi nestalo, ale přece jenom jistota je jistota. Řidič přespával někde jinde. Domluvili jsme se, že nás vyzvedne v 9 hodin ráno.
Ubytování na 1 noc jsme si rezervovali přes www.booking.com. Check-in je mezi 13:00-14:00, check-out 12:00-13:00. Na recepci nás přivítal mladý recepční. Ofotil si naše pasy. Jak jsme zjistili, jsme tady jediní hosté. Hlavní turistická sezóna už skončila. Přesto nás ubytovali. Snídaně se podávají v 9 hodin, ale domluvili jsme, že nám ji přichystají už na 8, abychom v 9 mohli vyjet.
Objednali jsme si 2x dvojlůžkový pokoj Double s vlastní koupelnou a balkonem, cena za pokoj s americkou snídaní pro 2 osoby na 1 noc 70 USD vč. 20% daně a 10% městské taxy (1638 Kč). Platí se přímo v ubytování hotově v USD nebo místní měně, akceptují i platební kartu (záloha se neplatí).
Je to nejlepší ubytování co jsme v Uzbekistánu měli. Všechno vybavení je moderní, nové a čisté. My jsme dostali pokoj číslo 102 a Miloš s Luckou naproti pokoj č. 101. Pokoje jsou moderní, mají 12 m2, 1 extra velká manželská postel (šířka 181-210 cm) s nočními stolky, klimatizace, satelitní plochá TV, lednička, varná konev, velká šatní skříň, skříňky pod TV, věšáková stěna, telefon, plovoucí podlaha, záclony a závěsy. Koupelna je společná s toaletou, sprchovací kout, fén, ručníky, župany, toaletní potřeby (šampon, mýdla, zubní kartáčky, potřeby na holení, voňavý toaletní papír). Jen sprchová hlavice se trochu rozpadá. Ale to je detail.
Tím, že jsme tady sami, tak velký společný obývací pokoj máme jen pro nás 4. Tady je velká TV, sedačka, konferenční stůl, velký jídelní stůl + židle, klimatizace, plovoucí podlaha. Opět moderní a nové. A je odtud vstup na ooooooobrovskou terasu s výhledem na jezero a okolní hory pohoří Ťan-Šan. Ten výhled je luxusní. My máme vstup na terasu i z našeho pokoje. Na terase je stůl a židle.
Ve všech prostorách hotelu včetně restaurace je Wifi zdarma, heslo je 00000008. Internet je rychlý. V restauraci je plný signál, na chodbách jede taky, ale v pokoji bohužel ne, asi nějaká chybička. Parkování je taky zdarma. Je tady venkovní bazén, ale voda je studená a plave v ní bordel. Na koupání už je zima a není sezóna, tak ho asi už moc neudržují. Dále je tady restaurace s barem, terasa a venkovní gril, kulečník, sauna a ochlazovací bazén (za poplatek), dětský koutek. Odevšad je úžasný výhled na hory a na jezero.
* V 17 hodin se jdeme projít k jezeru. Cesta vede z kopce dolů a potom po schodech až na pláž s názvem "Bílé písky" na břehu jezera. Opravdu je tady pláž s bílým pískem a slunečníky. Jezero slouží v sezóně k rekreaci a ke koupání. Najdete tady i toalety. Na břehu jsou potom kamínky a červený štěrk. Rukou zkouším vodu, a kupodivu není moc studená. Lucka s Milošem se šli projít směrem k hrázi přehrady a my na opačnou stranu. Pozorujeme místního rybáře. Výhledy na zasněžené vrcholky Ťan-Šanu jsou dechberoucí. Stejně jako západ slunce a červánky.
* Po návratu v 18:20 jsme si sedli do hotelové restaurace. Je moc pěkná. Já jsem si dal jasmínový čaj za 10 000 sum, Martin uzbeckou vodku (3 x 7000 sum), Lucka boloňské špagety za 35 000 sum. Byly vynikající a na velkém hlubokém talíři, jak se mají správně servírovat. Když je Martin viděl, tak si je objednal taky. Vyzkoušeli jsme i koňskou klobásu. Jako pozornost podniku nám přinesli červený a bílý meloun. Je hodně sladký. K ceně připočítávají 15%
* Spát jdeme ve 20:45. Čekal jsem, že budou na obloze vidět hvězdy, ale nejsou.O půlnoci je venku jen 13°C, ráno v 6 hodin jenom 7°C, přes den pak max. 19 stupňů. Na noc jsem si vzal ze skříně peřinu navíc. Postele jsou na můj vkus hodně tvrdé, bolí nás z nich ráno záda. U klimatizace svítí po celou dobu světýlko, které osvěcuje v noci celý pokoj. A navíc občas sepne lednička. Jinak by tady byl božský klid.
