LETEM SVĚTEM

Středa 5.2.2020 - NP Tsavo West - Ngutuni Wildlife Sanctuary

5^th February: Tsavo West – Transfer to Ngutuni (Approx.1 hour)
Have breakfast then depart for Ngutuni with a game drive as you leave the park. Arrive in Ngutuni and have a game drive as you head to the lodge for lunch. Later have an afternoon game drive + night game drive.
Overnight: Ngutuni Safari Lodge
Meals: Breakfast, Lunch & Dinner

Vstáváme v 5:45. Snídaně jsou od 6:30. Musíme tak brzo, abychom včas vyjeli. Opařil jsem se horkou vodou při nalévání do flašky. Mají hlavně teplá jídla, nějaký salám, ovoce, jogurty, sladké pečivo, chleba. Dal jsem si vaječnou omeletu a plátek hovězího masa, chleba a čaj. U napajedla jsou dva čápi marabu afričtí a nějaké antilopy. Na recepci Martin platí za 2 piva 11 USD. 

Vyrážíme po 7 hodině, rozednívá se a slunce barví krajinu do pěkných barev. Čeká nás přesun do rezervace Ngutuni a cestou safari, protože většinu trasy projíždíme NP Západní Tsavo. Jeden mohutný slon s velkými kly přechází cestu. Na stromě sedí orel. A v příkopu krásně zbarvená perlička kropenatá (angl. Helmeted guineafowl). V dálce je vidět zasněžená špička Kilimandžára. Občas přeskočí dikdik Kirkův, ale jinak zvířat málo. Ale krajina je moc pěkná. A zajímavé skály. Přes cestu přechází želva leopardí (angl. Leopard tortoise), další samotářský slon a na stromě sedí další druh zoborožce, tentokrát zoborožec Deckenův (Von der Decken's hornbill). Nemá bílé fleky na černých křídlech a zobák má červený, ale špičku má bílou. Zato zoboržec rudozobý má na černých křídlech bílé fleky a zobák má červený celý.
      
Jedeme podél elektrického plotu, který chrání nosorožčí rezervaci Ngulia Rhino sanctuary. Je přístupný zdarma denně, ale pouze od 16 do 18 hodin. V roce 1960 mělo Tsavo největší populaci černých nosorožců v Africe (6000-9000 jedinců), dnes jich je bohužel jen cca 100 kusů. V Rhino sanctuary jich je 40 na ploše 70 km². Samozřejmě nevidíme žádného. Který nosorožec by taky chodil dobrovolně k elektrickému plotu.

Rostou tu mohutné stromy baobaby a běhají zemní veverky, buď s pruhem Striped Ground Squirrel nebo bez pruhu Unstriped Ground Squirrel (česky veverka šilu). Jednu z nich ulovil jestřáb východoafrický (Eastern Chanting-goshawk) a odnesl si ji na pahýl stromu. Ale nepustil se do ní a stále nás sledoval a čekal až odjedeme, aby si ji mohl v klidu vychutnat.
 
O kousek dál bylo na cestě celé hejno barevných "slepic". Jsou to perličky supí (angl. Vulturine guineafowl). Svůj název získaly podle své téměř neopeřené, tmavě zbarvené hlavy, která připomíná hlavu supa. Jsou více modré než jsme doposud viděli u jiných druhů perliček.

Přes cestu nám přeběhl gepard, ale byl tak rychlý, že jsme ho nestihli vyfotit. Snažili jsme se ho ještě najít, Martin ho ještě zahlédl. Ale byl v lese a nešlo ho vidět. Asi ho vyplašilo naše auto, protože oni chodí pomalu, když neloví. Ale tady moc aut nejezdí a zvířata jsou plachá, proto jsme ho asi vylekali.

V 10 hodin opouštíme park Tsavo West bránou Tsavo Gate, vzdálenou 70 km od naší lodge Kilaguni Serena Safari Lodge. Jsou tady toalety a prodejci suvenýrů, ale naštěstí si nás nevšímají. Parkem vede silnice C103.

Pokračujeme po asfaltové silnici A109, která spojuje Nairobi s Mombasou. Jedeme směr město Voi. V 11 hodin vjíždíme do rezervace Ngutuni Wildlife Sanctuary. Brána je hned u hlavní silnice. Je tady ranger, se kterým Kevin vyřizuje vstup.
Ngutuni Wildlife Sanctuary je soukromá rezervace o rozloze 10 000 akrů na rozhraní parků Tsavo East a Tsavo West, přibližně 2,5 hodiny jízdy z letiště v Mombase (150 km). Při ubytování v Ngutuni Safari Lodge, což je jediná možnost ubytování v této rezervaci, se neplatí za vstup do rezervace. Kdysi to byl ráj lovců. Během obou světových válek tady kempovali evropští vojáci. I když se jedná o poměrně málo známý park, rezervace a okolní národní park je proslavený díky své fantastické rozmanitosti volně žijících živočichů, včetně lvů, gepardů, slonů, buvolů, zeber, žiraf, a ptačích druhů. Především v období sucha se to kolem napajedel hemží divokou zvěří. Na horizontu se vypíná pohoří Sagala Hills. Rostou tady i majestátní baobaby. Časná rána a pozdní odpoledne jsou nejlepší čas na pozorování zvířat, která hledají potravu v okolní savaně. Ngutuni (potažmo Tsavo) bylo kdysi domovem dvou nechvalně proslulých lidožravých bezhřívých lvů, které místní obyvatelé pojmenovali Temnota a Duch, a kteří v roce 1898 lovili v okolí řeky Tsavo muže stavějící slavnou ugandskou železnici mezi Mombasou a Kampalou v Ugandě. Zabili prý minimálně 135 dělníků, i když prokazatelných je 28 případů. Oba lvi byli v roce 1898 zastřeleni, ale po necelých dvou letech se u železnice objevil další lidožravý lev, který se údajně vyznačoval ještě větší „drzostí“ a pro své oběti neváhal vlézt do železničních vagónů.

K lodgi to není daleko. Jsme tady první, ale kolem 12 hodiny přijely dvě skupiny Poláků a další turisté. Na uvítanou jsme dostali chlazený džus a vlhké voňavé ručníky na osvěžení.

Ngutuni Safari Lodge je luxusní lodge v srdci soukromé rezervace zasazena do otevřené krajiny. Ngutuni lodge je velice oblíbená zejména pro to, že z terasy u restaurace a z balkónů pokojů můžeme téměř nepřetržitě sledovat zvěř ze širokého okolí. Mnohdy stačí sledovat zvířata z pohodlí křesla s kávou či čajem v ruce. Má výhled na vodní napajedlo, které je večer slabě nasvícené, a v pozadí velkolepé pohoří Sagala Hills. K napajedlu se přichází napít zvířata ze širokého okolí (gepardi, lvi, sloni, čápi marabu, opice, buvoli, antilopy aj.). Velkolepě postavená lodge na velkých dřevěných sloupech, s doškovými střechami má celkem 48 pokojů a všechny směřují k napajedlu a nekonečné savaně. Jedná se o 4 dvouposchoďové budovy. Mísí se tady tradiční africký design s moderním komfortem luxusní lodge. Naše cena je 99$/os./noc s plnou penzí.
 
Dostali jsme pokoj číslo 34 v 1. patře budovy hned vedle restaurace. Kufry nám odnesli do pokoje. Zatím nejhorší co jsme měli, ale špatný není. Všechny pokoje jsou vybaveny koupelnou, sprchou, jednou manželskou postelí a jednou samostatnou postelí, fénem, stropním ventilátorem a balkonem s perfektním nerušeným výhledem. Nejsou tady kupodivu moskytiéry, ale když večer zavřeme dveře, nebudeme svítit při otevřených dveřích, a zapneme Raid do zásuvky, který tady je, tak by měl být klid. Ale lze požádat na recepci a oni tady moskytiéru dají. Voda není pitná. Na každý den dávají malou balenou vodu na osobu. Teplá voda a elektřina je nonstop. WiFi je v lobby s restaurací, a pokojích poblíž recepce, což je i náš, ale aktuálně nejede, prý slabý signál, máme zkoušet. Heslo je ngutuni@lodge.
   
Z balkónu v 1. patře je hezčí výhled na celou pláň a napajedlo, které je tady mnohem blíž než v Kilaguni Lodge, než z pokojů v přízemí. Přesto, je poledne a je tady jen stádo impal, prase savanové, šedé volavky africké (angl. Black-headed heron). Přiletěli i dva čápi marabu afričtí a vedle nich čejky trnité (spur-winged lapwing nebo taky spur-winged plover).
   
Jdeme do restaurace na jídlo. Snídaně jsou od 6:30 do 9:30, obědy 12:30-14:30 a večeře 19:30-21:30. Stravování je ve stylu safari pod otevřeným stanem. Z otevřené restaurace se naskýtá nádherný panoramatický výhled do savany, na Taita Hills a napajedlo.
 

Podávají slušný výběr keňských specialit a mezinárodních jídel. Všechny ingredience pocházejí z místních zdrojů a jídla jsou vařena z čerstvých zemědělských produktů, včetně lahodného domácího chleba, ovoce a zeleniny, sladkých brambor a dalších místních oblíbených produktů, jako je například čerstvě mletá káva.

Oběd už je připravený ve 12 hodin. Je formou bufetu. Polévka dýňová. Několik druhů teplých jídel a příloh, já si dal rýži a nechali jsme si připravit čerstvé kuřecí nudličky se zázvorem a zeleninou. Dobré. Dále mají různé saláty a asi 5 druhů zákusků. Dal jsem si čokoládové palačinky a jahodovou roládu. Zdarma jsou čaje a káva, jako samoobsluha. Aspoň tady mají navíc limety k čaji. Ovšem čaj mají pouze jeden druh, obyčejný černý. Je tady i menší bar otevřený od 10 do 22:30. Martin si dal lahvové pivo White Cap 500 ml, pojmenované podle zasněženého vrcholku Kilimandžára na etiketě za 400 šilinků a 2 piva Pilsner taky po 400 šilincích. Zatím nejlevnější co jsme měli. Platíme až večer najednou za 4 piva 1600 KES. Akorát mají horší přepočet na dolary, místo 16  je to 18 USD. Martin nechal číšníkovi stejně 20, protože se o nás celý den dobře staral a byl vtipný.
  
Bohužel tady není bazén, abychom si šli zaplavat, takže jsme se na chvíli natáhli. V 16 hodin pojedeme na odpolední safari do 18-18:30, vrátíme se na večeři a ve 20:30 pojedeme na noční hodinové safari pořádané lodgí. Dneska je dokonce 29 stupňů ve stínu a zítra by mělo být stejně. Horko na zdechnutí. Ale hlavně že neprší.

V 16 hodin vyrážíme na odpolední safari. Opět většinou červená vyprahlá zem, ale mezitím zelené stromy včetně baobabů.
  
Poprvé vidíme antilopy žirafí (angl. Gerenuk) s dlouhýma ušima a dlouhým ocasem. Dříve zvaná též antilopa masajská nebo domorodým názvem gerenuk. Název získala podle svého dlouhého krku, který připomíná žirafu. Samice nemají rohy.
 
Zajímavý je dravý pták hadilov písař (angl. Secretarybird). Je to velký pták, který žije převážně na zemi. Vysoký je asi 1,3 m a rozpětí jeho křídel dosahuje 2 metrů. Má dlouhé tenké nohy, proto ten anglický název, že sekretářky mají taky vysoké štíhlé nohy :-) A taky chocholka na hlavě v klidové poloze připomíná písaře s perem za uchem. České jméno hadilov vystihuje jeho schopnost obratně lovit hady a to i jedovaté. Živí se drobnými savci, hady, ještěrkami a vyhledává živou potravu.
 
V savaně se pohybují i přímorožci beisa (Oryx beaisa).

Z ptáků jsme na stromě pozorovali zoborožce rudozobého neboli toko rudozobý (angl. Red-Billed Hornbill) a orla bojovného (angl. Martial eagle). Je největším africkým druhem orla. Dosahuje délky 78–96 cm a váhy nejčastěji 3–5 kg. Rozpětí křídel dosahuje průměrně 205 až 212 cm, výjimečně velcí jedinci ho mohou mít až neuvěřitelných 2,6 metru. Mají bílé břicho s tmavšími skvrnami a na hlavě nápadnou chocholku. Patří k vrcholovým predátorům africké savany. Vyznačuje se mimořádně ostrým zrakem a silným stiskem pařátů. Většinu času krouží ve výšce a kořisti se zmocňuje překvapivým střemhlavým útokem. Loví různou kořist až do velikosti antilop.
  
Na jednom místě jsme našli kosti a lebku mrtvého slona.

Velké antilopy buvolec stepní (angl. Hartebeest) s námi závodily, kdo bude rychlejší, zda my v autě nebo ony ve sprintu. Bylo to hodně vyrovnané.

Dále jsme potkali tlupu paviánů anubi (angl. Olive baboon), 2 šakaly čabrakové schované v trávě, a pak jsem zahlédl ještě jednoho. Dále prasata savanová, vodušku velkou znamenanou neboli antilopu vodní (angl. Waterbuck). Ta se od vodušky velké jelenovité liší světlým pruhem ve tvaru elipsy na zadku.

Ale vrcholem celého dne a dosavadního safari byli lvi. Sice jsme jezdili horem dolem, domlouvali se přes vysílačky, ale Kevin to tady asi moc nezná, tak se nemohli domluvit. Ale nakonec spolu s dalšími auty míříme ke kopci Ngutuni Hill a kousek od toho vede železniční trať spojující Mombasu s Nairobi.
  
A v jednom místě poblíž tratě jsme v 17:45 objevili postupně celou smečku lvů pustinných. Jeden z nich je vidět na předchozí fotce, jak je schovaný v trávě a za ním projíždí vlak. Napočítali jsme jich sedm plus 2 úplně malá lvíčata hrající si s kostí, a jedno starší lvíče. Neskutečný zážitek. Strávili jsme tady třičtvrtě hodiny. Byl to adrenalin. Připadal jsem si jako v National Geographic. Postupně se přibližovaly další lvice, různě polehávaly, procházely se, přecházely mezi auty.
        
Očividně jsme jim nevadili a to tady bylo asi 5 aut, které se snažily vždy dostat co nejblíž a do nejlepší pozice pro fotografování. Na auta lvi, ani jiné šelmy, téměř nereagují a navíc vám auto zajišťuje bezpečnost. Pokud byste šli ale pěšky, tak se vám zvíře buď velkým obloukem vyhne, nebo naopak zaútočí s možnými fatálními následky. Pak se některé lvice začaly vzdalovat, asi vyrážely na večerní lov.

Lev je největší ze tří velkých keňských koček vážící až 280 kg. Při skoku může vyskočit až 4 metry vysoko a 12 m daleko. Dokáže běžet rychlostí až 64 km/hod. Jeho jantarové oči, stejně jako leopardí, jsou na rozdíl od jiných koček spíš kulaté než oválné. Je třeba být opravdu obezřetný a NIKDY nevystupovat z auta v jejich teritoriu, protože i bez provokování mohou člověka napadnout. Přes den většinou odpočívají, zatímco v noci loví, hlídkují a hrají si.

Odjíždíme při západu slunce. Cestou jsme ještě mimo jiné zahlédli na stromě ptáka frankolína žlutokrkého nebo taky žlutohrdlého (angl. Yellow-necked Spurfowl nebo Yellow-necked Francolin). Vypadá trochu jako bažant. Jeho nejnápadnějším znakem je žlutě zbarvená kůže na krku, která přechází až v oranžové odstíny. Na tvářích je kůže zbarvená kontrastně červeně. Samec má na nohou ostruhy, které používá v soubojích s jinými samci.
 
Na hotelu jsme v 19 hodin. U napajedla není nikdo. Na večeři jdeme v 19:30 a ve 20:30 nás čeká noční safari. Ráno budeme vyjíždět v 8 hodin. Fouká vítr, ale je teplo. V noci má být 24 stupňů. Na večeři jsem si dal hovězí maso na nudličky čerstvě připravené a rýži. A čaj. Martin nějaké kuřecí maso s rýží, zeleninu, pečené brambory, česnekové bagetky s máslem a pivko Pilsner za 400 KES. Platíme účet i za oběd.

Ve 20:30 vyrážíme vstříc noci na noční safari. Je po krátkém dešti a ještě drobně mží, ale brzy přestalo. Jedeme našim autem a společně s námi jede ranger se silným reflektorem, který napojili na baterku auta, abychom vůbec něco viděli. Protože kolem nás je jen tma a světlo od auta.  Bohužel jak jsme se od rangera dozvěděli, přijeli jsme do Keni v né úplně vhodnou dobu pro safari. Je po období krátkých dešťů, a i teď ještě prší a je dost vlhko a to zvířata nemají rády. V noci nechtějí být ve vysoké mokré trávě, proto se uchylují dál do buše, kde bude sucho. Proto potkáváme tak málo zvířat jak v Tsavu, tak tady v Ngutuni. Ani u napajedel skoro nikdo není, protože mají vody dost všude kolem. Když je ale sucho, což je květen až září, nejideálnější jsou měsíce srpen a září, to je období sucha, horko, žádný déšť, pak se spousta zvířat stahuje k napajedlům a nemusíte zvednout pomalu zadek ze židle balkónu lodge a můžete sledovat zvířata jako v ZOO nebo v televizi. No co už, příště budeme chytřejší, i když jsme termín vybírali s ohledem na počasí a taky ve srovnání s Tanzanií, kde jsme byli v první polovině ledna, bylo sucho a zvířaty se to jen hemžilo. A Tanzanie hraničí na severu s Keňou. 

Jedeme pomalu, ranger svítí lampou na všechny strany, ale jen stromy, občas nějaký pták, jednoho jsme i vyfotili, protože zapózoval.

Slyšíme jen zvuky nějakého hmyzu či co. Projíždíme kolem Ngutuni Hill a míříme k místu, kde jsme odpoledne pozorovali lvy, zda je třeba nenajdeme na stejném místě. I když to by byla velká náhoda. A byla. Byla tam opět celá smečka. Vyrušili jsme je ze spánku. Na nás nijak neútočí, některým ani nevadí silné světlo reflektorů. Jsme tady úplně sami. Jen my a lvi. Někteří se zvedli a přesunuli se za auto, kde na ně nic nesvítí a zase si lehli. Jenže ranger natočil reflektor i tam, s tím oni nepočítali. No co už. Spali dál. Přesunuli se postupně všichni včetně lvíčat, která mají asi 3 měsíce. Ty kňučí, protože mají hlad a vyrušili jsme je od kojení. Hned se zase k matce přisály. Další minimálně dva lvi leželi opodál. Jeden se vůbec nechtěl dívat do světla. Ani se mu nedivím. Vypli jsme motory a sledovali je.
    
Vůbec nejsou agresivní. Divím se, že spí, a někde neloví. Možná ulovili včera a proto ta mláďata dneska olizovala ty kosti, a dneska odpočívají, nebo nic neulovili. Nevím jak často musí jíst.
http://www.mojeajenmoje.xf.cz/htm/lvi/prijem_potravy_a_krmeni_se.htm

Opět skvělý a nezapomenutelný zážitek.
Potom už jsme cestou zpět kromě pár ptáků, králíka a nějaké antilopy nic neviděli. I tak to byla nová, zajímavá zkušenost. Byli jsme venku 1,5 hodiny. Ve 22 hodin se vracíme na pokoj. Okoupat, pobalit a spát. Zítra nás čeká další den a snad další dobrodružství.