Auschwitz, Birkenau (Osvětim, Březinka)
11.10.2015
10. října 2015 mi zavolali známí z Bohumína, Jarda s Luckou, jestli s nimi nechci jet zítra do Polska, do Osvětimi. Byl jsem tam sice již 2x, poprvé kdysi se školou (z gymplu) v rámci dějepisného výletu a podruhé s Martinem v roce 2008 (15. března). Že se mi tam líbilo bude znít asi hrozně, morbidně a nepochopitelně, nicméně tamní prostředí na mně působí zajímavě, a filmy odehrávající se v Osvětimi mě vždycky zajímaly. Proto jsem se rozhodl, že tam s nimi opět pojedu. Tentokrát snad už naposled. I když nikdy neříkej nikdy. Sbalil jsem nový foťák a v neděli 11.10.2015 už jedeme směr Polsko. Cestou nás zastavili policajti, to když Jarda "trošku" přesáhl rychlost v jedné polské obci. Naštěstí mu papíry nevzali, ale taky si řekli o slušné spropitné :-) Cesta z Ostravy trvá hodinu a půl, je to necelých 100 km.
Osvětim (polsky Oświęcim, německy Auschwitz) je menší městečko v jižním Polsku asi 60 km od Krakowa. Za 2. světové války, na rozkaz Heinricha Himmlera, byl tady v bývalých kasárnách polské armády založen r. 1940 koncentrační tábor, později spíše vyhlazovací tábor, jehož velitelem byl jmenován Rudolf Höss. Část tábora (Auschwitz II), která se nachází jen 3 km odtud byla nazvána podle vesnice Březinka (polsky Brzezinka a německy Birkenau).
Tábor byl původně určený pro Poláky (inteligence a odbojáři), ale roku 1941 nacisté rozhodli, že právě zde dojde ke konečnému řešení židovské otázky, Holokaustu. Podle odhadů zde zahynulo neuvěřitelných 1,3 milionu lidí, převážně Židé ze všech evropských států. Většina byla zavražděna v plynových komorách známým plynem Cyklon B, další zemřeli hladem, nucenými pracemi, příšernými životními podmínkami a nemocemi, popravami a pseudolékařskými experimenty nechvalně proslulého doktora Mengele.
Nyní je na místě prvních dvou táborů (Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau) zřízeno Státní muzeum Auschwitz-Birkenau, které lze navštívit. Podařilo se nám zaparkovat zdarma poblíž muzea. Muzeum je přístupné celoročně, kromě 1. ledna, 25. prosince a Velikonoční neděle. Otevřeno je od 7:30. Prohlídka je možná s průvodcem, trvá přibližně 3,5 hodiny a zahrnuje oba tábory (Auschiwtz I i Auschwitz II-Birkenau). Vstupné za prohlídku v polštině je 30 PLN (nějakých 180 korun) a zahrnuje průvodce v polském jazyce a vypůjčení sluchátek, aby bylo lépe slyšet průvodce který mluví do mikrofonu potichu, aby nerušil další skupiny, které se na místech potkávají. Prohlídky v cizím jazyce potom stojí 45 zlotych. Tábor lze navštívit i zdarma, individuálně bez průvodce, ale pouze mimo 10-15 hodinou. Individuální návštěvy jsou v červenci a srpnu i v češtině (v 10, 12 a ve 14 hodin) a ve slovenštině v 11 a ve 13 hodin. Příště když už, tak jedině v češtině, protože já těm Polákům fakt nerozumím, byť bydlíme jen pár kilometrů od polských hranic a polskou televizi jsem nikdy nesledoval. Je tady plno lidí, včetně ortodoxních Židů, které poznáte na první pohled podle oblečení, klobouků a pejzů.
Koupili jsme si vstupenky na prohlídku v polštině ve 12:30. Máme ještě čas do začátku prohlídky, tak jsme si zašli na oběd do restaurace Art Deco, poblíž prodejny lístků. Nedoporučuji. Nikomu nám nechutnalo.
Blíží se začátek prohlídky. Shlukujeme se u pokladny. Přichází průvodkyně, starší žena, a vyrážíme na prohlídku. Do areálu tábora Auschwitz I se vstupuje branou s nápisem "Arbeit macht frei", tedy Práce osvobozuje, která je jakýmsi symbolem koncentračního tábora Osvětim. Tento slogan lze vidět ve vícero koncentračních táborech. Toto motivační heslo mohli vězni vidět vždy, když odcházeli a přicházeli z práce. Táborový orchestr tady hrál pochody, které měly vězňům "ulehčit" cestu do úmorné a zničující práce i jejich návrat do tábora, kdy nesli těla těch co ten den zemřeli. U něj stojí dřevěná budova, tzv. strážnice.
Tábor vznikl na místě bývalých kasáren. Velel mu Rudolf Höss a bylo zde asi 13-16 tis. vězňů.
Tábor se skládá z několika bloků domů, označených písmeny. Domy jsou většinou přízemní a některé jsou patrové. A jsou postaveny z červených cihel. Hodně mi to připomíná Vítkovice, což je čtvrť v Ostravě. Pár domů je dřevěných. Každý blok byl určený pro jinou skupinu lidí a k různým účelům. Byl to převážně mužský tábor. A také zde byly bloky určené pro sovětské válečné zajatce, se kterými se zacházelo mnohem krutěji. Postupně navštěvujeme jednotlivé bloky, samozřejmě ne všechny, to bychom za ten vymezený čas nestihli a ani všechny nejsou přístupné.
Je tady i ošetřovna, určená pro nemocné vězně. Ale ten kdo byl moc nemocný, slabý a nemohl pracovat, tak ho buď poslali do plynové komory nebo ho zabili smrtící injekcí.
V bloku č. 10 se prováděly různé hrůzné experimenty na vězních. Jedním z nejkrutějších byl právě Josef Mengele, kterému se říkalo "doktor smrt". Několik set tisíc lidí poslal přímo do plynových komor. Měl v kompetenci po příjezdu do tábora Auschwitz II-Birkenau rozhodnout, kdo nastoupí na náročné práce, experimenty, nebo půjde přímo do plynové komory. Prováděl nehorázné pokusy na novorozeňatech, Romech, dvojčatech apod. Experimenty se sterilizací žen tady prováděl Dr. Carl Clauberg.
Areál je obehnaný dvojitým 3 metry vysokým plotem z ostnatého drátu, ve kterém byl vedený elektrický proud a kolem jsou strážní věže a plechové zakřivené lampy. Na plotech jsou výstražné tabule s nápisem "Halt", tedy stůj.
Navštěvujeme i nechvalně proslulý blok číslo 11 známý jako "blok smrti" se Stěnou smrti. Nejčastěji zde oběsili nebo zastřelili lidi, kteří se pokoušeli o vzpouru nebo útěk. Lidé zde dnes kladou květinové věnce. Okna v blocích 10 a 11, mezi kterými byl dvůr se stěnou smrti, byla zadělána, aby nebylo slyšet střelbu. Jsou tady i dřevěné háky, kam vězně věšeli.
Navštěvujeme blok č. 11 "blok smrti", který sloužil hlavně jako vězení. V přízemí jsou kanceláře SSáků, cely s dřevěnými palandami, umývárna kde ženy vysvlékli před popravou a po dvou je vyvedli na dvůr a zastřelili u stěny smrti. Na chodbě stojí gilotina.
Navštěvujeme i cely v suterénu. Mají dřevěné dveře s malým kukátkem. Uvnitř je v rohu latrína. Byly tam dokonce i cely na stání. Tak málo prostoru tam bylo, že tam bylo možno pouze stát.
V podstatě naproti bloku 10 a 11 je "náměstí" kde probíhalo zjišťování prezence vězňů a kápové jednotlivých bloků hlásili počty poddůstojníkům SS. Když někdo již nebyl schopný pracovat, pracoval špatně apod. tak je ztrestali, převážně smrtí. Stojí tady i dřevěné tyče s háky, na kterých věšeli vězně.
V hodně blocích jsou vystaveny různé exponáty, fotografie, maketa plynové komory a krematoria, hromady lidských vlasů, brýlí, kufrů se jmenovkami komu patřily, oblečení, ukázky stravy co vězni jedli nebo spíš nejedli, protézy, plechovky od smrtícího plynu, hrnky, hřebeny, boty, apod. Kruté pohledy na vězeňské zdi a plynové komory nenechá chladným snad nikoho.
Je tady i velká kuchyň s několika komíny.
Navštěvujeme i plynovou komoru (první plynová komora v celém komplexu Auschwitz) a krematorium, kde byli vězni usmrceni smrtelným plynem, který se nazýval Cyklon B. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam malými otvory vhazovali vojáci SS vraždící plyn. Budova vypadá jako bunkr s vysokým komínem. A hned vedle, v krematoriu, jsou zrekonstruované původní pece, kde mrtvá těla pálili. Denně zde mohli spálit 340 těl. Postupně tuto plynovou komoru přestali používat, když v Birkenau postavili mnohem větší komory.
Venku, za plynovou komorou, stojí dřevěná gilotina, kde byl 16. dubna 1947 popraven Rudolf Höss.
Po prohlídce tábora Auschwitz I se přesouváme do sousední obce Březinka, do druhého tábora Auschwitz II-Birkenau. Sem nás převezl shuttle bus (jsou to pouhé 3 km). Ten lze navštívit i bez průvodce a to kdykoliv a zdarma. Ale my pokračujeme v prohlídce s naší průvodkyní.
Celý prostor, i prostory uvnitř byly rovněž obehnané ostnatými ploty nabitými elektrickým proudem a hlídaný SSáky se samopaly a psy.
Vchod do tábora je tvořen vstupní branou nazvanou "Brána smrti", kterou byly do tábora přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly vlakové transporty s lidmi z různých koutů nacisty okupované Evropy. Nad vstupní branou byla vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na práceschopné, kteří byli odvedeni do tábora a práceneschopné, kteří byli přímo posílání do plynových komor. O pracovní schopnosti rozhodovali táboroví nacističtí doktoři, mimo jiné i Josef Mengele. Rampa byla osvětlená, takže vlaky jezdily i v noci a "pracovalo" se nonstop.
Originální restaurovaný vagon je tady vystavený.
Na věž je možné vystoupat a prohlédnout si celý areál tábora. Jsou tady i toalety a prodejna publikací.
Tento tábor nařídil postavit Himmler v roce 1941 pro nedostatečnou kapacitu prvního tábora. Šlo o několikanásobně větší komplex, než je první tábor. Sestával přibližně ze 300 budov. První stavby, které na území tábora vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a bylo potřeba rychle stavět další a další domy, což vedlo k výstavbě dřevěných baráků, které vypadají jako velké stodoly.
Tábor se dělil na několik menších částí – mužský, ženský, Terezínský rodinný tábor, maďarský židovský a cikánský tábor. Ale není tak "zachovalý" jako první tábor. Do dnešních dnů se zachovalo asi 45 zděných a 22 dřevěných stavení, ruiny plynových komor a krematorií, základy nedochovaných dřevěných domů s trčícími cihlovými komíny ze země a oplocení.
Některé baráky, ať už dřevěné nebo cihlové, byly vyhrazeny jako latríny a umývárny. Uvnitř byly dlouhé řady dřevěných lavic a v tom otvory jeden vedle druhého. Nechtěl bych vidět, nebo spíš cítit, ten smrad. Umývárny, to byly v podstatě dlouhé plechové koryta na vodu.
V zadní části tábora byly vystavěny 4 krematoria s vlastními plynovými komorami, ve kterých byli hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, kteří nebyli schopni práce. Při plném provozu byli schopni za den ve všech krematoriích zlikvidovat skoro 5000 lidí. Krematorium II. a III. mělo převlékárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily oblečení a nahé pak vstupovaly do plynové komory, kde byli usmrceni vražedným plynem, který tam seshora SSáci sypali. Plynová komora byla schopna pojmout až 3000 lidí. Než byli všichni lidé uvnitř komor usmrceni plynem trvalo 10-15 minut. Každé z těchto krematorií mělo 15 spalovacích pecí. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. krematoriích nebo na hranicích. Zvláštní komanda kromě toho musela vyklízet mrtvá těla z plynových komor a po každém zplynování obětí museli komoru vyčistit. V jiných částech třídili věci z kufrů, které si lidi s sebou přivezli. Majetek zabavený Židům byl roztříděn a následně posílán do Německa. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, v komoře byly atrapy sprch a vězňům bylo vojáky SS dokonce rozdáváno mýdlo před vstupem do komory, aby si mysleli, že se jdou osprchovat. Nikdy už ale nevyšli živí. Krematoria IV. a V. žádné podzemní prostory neměly. Byly o něco menší a také každé mělo "jen" 8 pecí. Vedle krematoria se nacházely tzv. kremační jámy, do kterých se vysypával popel spálených lidských těl. A když už nestačili těla plynovat a spalovat, tak je rovnou postavili k vykopaným jámám a za živa je stříleli do hlavy a mrtvá těla padala jedno na druhé do vyhloubených jam. Nebo je házeli do kremačních jam, kde mohli spálit až 20 000 těl denně. Příšerné, co byli lidi schopni na lidech provádět. Dnes jsou zde patrné jen ruiny plynových komor a krematorií na rozdíl od prvního tábora.
V zadní části areálu je Mezinárodní památník obětem. Jsou tady zájezdy studentů z Izraele, kteří mají přes sebe přehozené modro-bílé izraelské vlajky s modrou židovskou hvězdou.
Některé baráky, ať už cihlové nebo dřevěné, zůstaly zachovalé a lze do nich nahlédnout. Uvnitř vězni bydleli. Jsou tady ve třech patrech nad sebou dřevěné pryčny oddělené cihlami. V každé "posteli" se tísnilo několik vězňů. Dřevěné baráky byly děravé, v zimě uvnitř byla zima a v létě zase horko. V zadní části cihlového bloku byly umyvadla. V každém cihlovém baráku byly jedny malé kamna, které sloužily k vytápění. Jestli se ale používaly, Bůh ví.
Už při odchodu jsme si všimli jednoho baráku, kde je cedule "Death Barack", tedy barák smrti. Jsou to dva bloky domů uzavřené zdí, kde byly umísťované ženy, které vybrali SSáci, protože už byly práce neschopné a zde čekaly i několik dní bez jídla a vody na smrt v plynové komoře. Některé zahynuly ještě dříve přímo tady. Když už byl barák plný žen a byly vybrané další takové ženy, tak je nechali venku na uzavřeném dvoře.
A kousek vedle je místo, kde stál dřevěný barák, kde v roce 1944 více než 200 židovských dětí ve věku 2-16 let bylo vězněno. Tyto děti, většinou dvojčata, byly používané k hrůzným lékařským experimentům doktora SS, Josefa Mengele.
Prohlídka trvala 3 hodiny. V 15:30 nás autobus převezl zpátky k táboru Auschwitz I. Nastupujeme do auta a jedeme směr Ostrava.
Fotogalerie 15.3.2008 - Flickr
Fotogalerie 15.3.2008 - Rajče
Fotogalerie 11.10.2015 - Flickr
Fotogalerie 11.10.2015 - Rajče
Užitečné webové stránky:
Oficiální stránky Muzea: http://auschwitz.org/en/
Zajímavé stránky o holokaustu včetně popisu různých koncentračních táborů:
http://www.theholocaustexplained.org/
Odkaz na popis koncentračního tábora Auschwitz:
http://www.theholocaustexplained.org/ks3/the-final-solution/auschwitz-birkenau/#.WWYS5ojyjDc
Stránky o holokaustu: http://www.holocaust.cz/