Pszczyna (Pština) 

Pszczyna (Pština) - 3.4.2016

Bydlíme tak blízko polských hranic a doposud jsme mnoho míst v Polsku nenavštívili. Dostal jsem tip na údajně velmi pěkné město Pszczyna (česky Pština), které se nachází pouhých 68 km od Ostravy uprostřed lesů. A máme tady neděli 3.4.2016 a cíl dnešního výletu je jasný. Klenot Horního Slezska, město Pština.

Volali jsme i známým z Bohumína jestli nechtějí jet s námi, ale jsou zrovna v Krakově na závodech dcery. Ale nakonec jsme se s nimi v Pštině v průběhu dne potkali. Cesta nám trvala po dálnici A1 a následně po vedlejší silnici přes město Żory přesně hodinu. Paráda. V 8:15 vystupujeme z auta. Parkujeme zdarma na velkém parkovišti na ulici Żorska, které se nachází na velmi strategickém místě. Z jedné strany je zámecký park a z druhé strany golfové hřiště a Zahrada zubrů. Volných míst je spousta, protože jsme tady brzo. V průběhu dne se parkoviště rychle plní a když ve 3 hodiny odpoledne odjíždíme, auta stojí všude možně. Ve městě je několik bezplatných parkovišť. Kromě tohoto ještě můžu doporučit parkoviště na ul. Parkowa (poblíž Skanzenu), na ulici Katowicka (poblíž hřbitova) a na ul. Chopina (u Dvoru Ludwikówka). Ale nejlepší je zaparkovat jako my.
Malebné městečko Pszczyna, které celkem v pohodě projdete v rámci jednodenního výletu, patří mezi nejzajímavější výletní místa v Polsku. Myslím si, že Vás, stejně jako nás, příjemně překvapí.

Ze všeho nejdříve navštěvujeme Ukázkovou zubří oboru - Zahradu zubrů (Pokazowa Zagroda Żubrów w Pszczynie) v místním lese zvaném Zwierzyniec, jen pár set metrů od starého města a zámku. Vstup do areálu označuje mohutná dřevěná brána a maketa zubra. Zde, i na různých místech ve městě jsou mapy města se všemi zajímavostmi a všude jsou směrovníky, takže není problém zabloudit.

Odtud vede cesta alejí stromů až k pokladně. Jsme tady mezi prvními, protože otevírají denně v 9 hodin a otevřeno mají až do 19 hodin. Buď se dá koupit samostatný lístek jen do Zahrady zubrů za 10 zlotych nebo kombinovaný, který zahrnuje i vstup do Skansenu - Zagroda Wsi Pszczyńskiej za 14 zlotych. Kupujeme si kombinované vstupenky, to se každopádně oplatí, protože samotná vstupenka do Skansenu stojí 9 zlotych. Není co řešit.

Dostali jsme zdarma i letáček k zubrům a mají tady zdarma i další prospekty o městě, které jsme si vzali, dokonce i v českém jazyce. Je tady turistické informační centrum. Další jsou potom na zámku v Bráně vyvolených a ve Skanzenu. Zahrada, zpřístupněná na jaře roku 2008, získala v roce 2009 titul Nejlepší veřejný prostor slezského vojvodství.
V Zahradě zubrů, která se rozkládá na ploše 10 hektarů, jsme se setkali tváří v tvář s tímto majestátním pánem divočiny, který spolu s další zvěří připomíná, jak žily naše lesy před staletími. První zubry dovezli do pštinských lesů v roce 1865 z Bělověžského pralesa na hranicích Polska a Běloruska za knížete Jana Jindřicha XI. z rodu Hochbergů (druhého majitele Pštiny), který byl velkým milovníkem honů. Celý areál je obehnán vysokým plotem, přes který není vidět dovnitř. Samozřejmě že i zubři jsou odděleni od lidí plotem. Setkání s nimi by asi nedopadlo dobře. Zubr evropský někdy též bizon evropský, je o něco menší než bizon americký, ale přesto samec váží 500-900 kg. Je to největší volně žijící přežvýkavec v Evropě. Areál je poměrně velký, takže někdy jsou od nás dost daleko, většinou jen leží, takže vidíme na zemi jen obrovskou huňatou masu. Ale časem vstanou a přiblíží se.
 
V parku je udělaná i visutá krytá lávka, která vede ponad výběh zubrů. Odtud, ale i z jiných míst lze dobře pozorovat jejich pravidelné krmení, které se koná od listopadu do dubna vždy v 9, 11, 13 a 15 hodin. Od května do října potom vždy o hodinu později.

Než začalo krmení zubrů v 9 hodin, kdy se začali automaticky všichni zubři před desátou hodinou stahovat ke korytům, aby měli ta nejlepší místa, prošli jsme si další části zahrady. Je tady několik výběhů, kde pozorujeme muflony se zatočenými rohy, jeleny lesní, daňky evropské, srny, losy evropské, oslíky, prasata divoká, kachny divoké a husy labutí které si plavou v potůčcích, husice nilské, bernešky velké. V klecích jsou bažanti královští a diamantoví. Po celém areálu se majestátně promenádují pávi korunkatí (nebo též indičtí).
   
Před desátou hodinou jsme vystoupali na vyhlídkovou plošinu (je zde i výtah pro nemohoucí) a sledovali mohutná zvířata jak si to mašírují ke korytům, kde jim zřízenec sypal žrádlo. Silnější jedinec byl u koryta první. Různě se odstrkovali.
 
V areálu se nachází velmi zajímavé naučné muzeum, kde se můžeme seznámit jak s historií chovu zubrů, tak s dalšími zvířaty, kteří jsou tady vycpaní (zubři, vlci, medvědi, kamzíci a další), s flórou a také se životem v tomto kraji. Muzeum je moc hezky udělané a je zdarma. Kromě toho je zde kinosál, kde promítají 3D film o historii zubrů v Pštině. Ten ale není zahrnutý v ceně vstupného. Stojí dalších 5 zlotych. Všechny stavby jsou ze dřeva, takže do areálu pěkně zapadají. Samozřejmě nechybí restaurace a další občerstvení.
  
V 9:30 opouštíme Zahradu zubrů, přejdeme hlavní silnici Żorska a vstupujeme do Zámeckého parku (Park Zamkowy), který je součástí památkově chráněného pštinského parku, který se rozkládá na ploše 156 ha. Velký krajinný park byl založený již v 16. století, ale dnešní okrasný park pochází asi až z druhé poloviny 19. století. Park skládá se ze tří samostatných částí. První část zvaná Dzika Promenada (Divoká promenáda nebo také Zvěřinec - Zwierzyniec) ve které se nachází Zubří obora a golfové hřiště, druhá část Park Zamkowy (Zámecký park) jehož součástí je Park Pałacowy a třetí část je Park Dworcowy (Nádražní park) jehož největší atrakcí je Skansen "Zagroda Wsi Pszczyńskiej". 

Nejvíce je navštěvovaný samozřejmě Zámecký park (Park Zamkowy), jehož stezky se vinou mezi alejemi starých stromů a vodními plochami, jezírky, potůčky a ostrůvky v anglickém stylu. Nad mnohými se klenou romantické obloukové můstky a nad nimi visí vrby. Také zde rostou krásné kvetoucí rododendrony a azalky. Rozkládá se na ploše 48 hektarů a je považovaný za nejhezčí ve Slezsku.

V Zahradě se nachází několik menších staveb. Zajímavým prvkem zahradní architektury je určitě oválný čajový pavilon Herbaciarnia na jednom z ostrůvků v jezírku.

Dále ledový sklep, Piwnica Lodowa, kde byl původně v létě skladován led. Na vršku nad ním stojí vyhlídková věž odkud je pěkný výhled na celý Zámecký park a samozřejmě i zámek. Dále v parku najdete hroby německého rodu Anhalt-Köthen-Pless, který pštinské panství získal v roce 1765. Nad hrobkou knížete Ludvíka vládnoucího v Pštině v letech 1830-1841 se tyčí vysoký litinový kříž s měděným hadem. V západní části parku se nachází hroby rodu Hochbergů. Poblíž stojí Kapliczka "Bądź Wola Twoja". V dalším jezeře se zrcadlí pštinský zámek.
 
Hned vedle něj se rozkládají Knížecí stáje (Stajnie Książęce), velmi pěkná stavba z červených cihel.

Na jejím konci je splav a most přes říčku Pštinka, který vede do starého města. Na druhé straně mostu je bývalý mlýn, který navazuje na Knížecí stáje.

My ale ještě zůstáváme v parku. Na konci, kde park ústí do ulice Katowicka stojí menší dům nazvaný Dom Ogrodnika (Dům zahradníka), ve kterém se dnes nachází Muzeum Militarnych Dziejów Śląska.

Severně od něj stojí čínská brána (Brama Chińska), jedna ze vstupních bran do parku. Ta stejně jako čajový pavilon je pozůstatkem zájmu bývalých majitelů, Hochbergů, o orientální kulturu a architekturu.

Na severní straně parku, kam už jsme nedošli, se rozkládají dva hřbitovy a na ulici Chopina stojí Dwór "Ludwikówka", šlechtický dvůr pštinských knížat v klasicistním slohu z roku 1800 nebo 1805.
Další zastávkou je Skansen Zagroda Wsi Pszczyńskiej, dalo by se to přeložit jako Skanzen Zahrada pštinského venkova. Založený byl již v roce 1975. Nachází se zde dvě bezplatná parkoviště. Ze Zahrady zubrů se sem dá bez zastávek přes Zámecký park dojít za cca 25 minut. Už samotná dřevěná vstupní budova, kde se nachází pokladna, informační centrum, obchod se suvenýry a toalety je velmi pěkná.
 
I paní u pokladny je velmi milá. Ukazujeme ji vstupenku ze Zahrady zubrů, dostáváme letáčky, kde jsou mapky a popisky jednotlivých stavení. Skanzen vznikl za podpory Evropské unie. Ve skanzenu jsou na ploše 2 hektarů shromážděné nejcennější památky lidové dřevěné architektury pocházející z okolních vesnic. Přenesené stavby zastupují skoro všechny typy venkovských staveb, které zde vznikaly v 18.-19. století. V jejich interiérech si můžeme prohlédnout původní vybavení typické pro pštinský region. Během hodinky jsme navštívili všechny stavby. Lidí tady moc není, což je fajn. Prohlédli jsme si například původní vodní mlýn z lokality Bojszów (uvnitř expozice mlynářství a původní vybavení domu).
 
Dále stáj (maštal) z lokality Wisła Wielka s vystavenými chomouty a dalšími věcmi týkajícími se koní a před ní moc hezké dřevěné včelí úly, některé s vyrytými obličeji. V jednom stavení je expozice včelařství.

Osmiboká stodola z Kryr je jednou z původních staveb ve skanzenu a uvnitř je expozice kočárů včetně starých pohřebních kočárů a saní na zimu. Před stodolou stojí staré hasičské auto a studna.
 
Zajímavá je i kovárna z Goczałkowic včetně původního vybavení, která vypadá jako by se v ní stále pracovalo.
 
Pánský špejchar (budova k uskladnění zrní) z Czechowic z roku 1784 je nejstarší stavbou ve skanzenu.

Chalupa z Grzawy z r. 1831 je také jedna z původních staveb. Uvnitř si lze prohlédnout jak se bydlelo (pokoje s nábytkem, kuchyň s pecí). Ale pozor na hlavu při vstupu do domu.
   
Větrný mlýn ze Zebrzydowic z r. 1904 je malá dřevěná stavba s větrnými lopatkami.

V jiném domě je vybavena truhlářská dílna.

Velmi pěkná je i replika vodního mlýna hned u vstupu. Vedle se nachází stylová krčma. Je tady i rybníček a na jeho břehu sedí vodník s fajfkou jako z pohádky a uprostřed se nachází novější dřevěný altán přístupný po mostě, který si lze pronajmout na různé oslavy, konference apod.
 
Kromě staveb si můžeme prohlédnout i domácí zvířata, jako ovce a kozy, které tady chovají. Celý areál je velmi pěkně udržovaný a určitě stojí za to ho navštívit.
Po prohlídce skanzenu se vracíme do památkově chráněného starého města. Procházíme kolem knížecích stájí, ale dovnitř na prohlídku expozice nejdeme.

Přicházíme na historické hlavní náměstí zvané Rynek, jehož urbanistické uspořádání se dochovalo od dob středověku. Náměstí s radnicí, historickými měšťanskými domy, evangelickým kostelem a restauracemi je chloubou města.
 
Na náměstí se nachází lavička se sochou kněžny Daisy Hochberg von Pless, za svobodna Mary Theresa Olivia Cornwallis-West, nejslavnější obyvatelky místního zámku. Stala se oficiální ikonou města. Každý se s ní chce vyfotit. Byla považována za jednu z nejkrásnějších žen své doby. V 18 letech se provdala za dědice obrovského bohatství, pštinského knížete Hansa Heinricha XV von Hochberg. Za lavičkou se vypíná zámek a před ním Brána vyvolených.

Stará slezská osada na břehu řeky Pštinky sahá svými počátky až do 10. století. Kdysi to bylo hlavní město Volné stavovské země Pština. Nacházelo se u obchodní cesty z Krakova do Slezska a dále na jih Evropy. Obklopovaly ho lesy bohaté na zvěř a tak bylo vysněným místem pro zámožné vladaře.
Je čas oběda. Z mnoha restaurací ve městě jsme vybrali doporučovanou Restauraci Frykówka přímo na Rynku v č. 3 vedle budovy radnice. Tady se k nám přidal Jarda s Luckou a Adélkou. Sedli jsme si venku na krytou terasu. Je to restaurace, pizzerie a vinárna. Ve městě se nachází 4 restaurace zapsané na turistickou stezku Slezské chutě (Śląskie Smaki) a jednou z nich je právě Restauracja Frykówka. Její tradice sahá do 18. století. Postavená byla po velkém požáru Pštiny v roce 1748. Je to dům v barokním slohu. Já jsem si dal Žur, což je typická staropolská kyselá polévka, a byla servírovaná v bochníku chleba a uvnitř byly houby a vajíčko (14 PLN). V roce 2009 na 4. ročníku Festiwalu Kulinarnym Śląskie Smaki získal 3. místo. Potom jsme si dali jednu pizzu con carne na půl za 28 PLN a Knížecí černé pivo za 8 zlotych.
  
Severní straně náměstí dominuje neobarokní evangelický kostel (Kościół Ewangelicko-Augsburski) postavený v letech 1905-1906 na místě prvního protestantského chrámu v Pštině, který pocházel z roku 1746.
Ke kostelu přiléhá dvouposchoďová radnice (Ratusz) ze 17. století, dnešní sídlo městské správy a samosprávy. Kdysi sloužila jako strážní budova a šatlava. Bohužel je v rekonstrukci a z části ji kryje lešení.

Za ní se vypíná kostel Všech svatých s vysokou věží, kterou je vidět z mnoha míst ve městě. Na jeho oltáři je obraz Pštinské Bohorodičky, který se těší velké úctě, a každý den je slavnostně odhalován.

Velmi hezký je i měšťanský dům při ústí ul. Piastowské. Dnes v něm sídlí Bank Zachodni WBK. Ulice Piastowska je hlavním korzem Pštiny. 

Dále je na náměstí studna. Všude plno lidí. A skoro všichni si kupují velkou točenou zmrzlinu. Ani Martin neodolal a byla prý výborná. Smetanová. Ovšem největší turistickou atrakcí celého regionu je pštinský zámek (Zamek Pszczyński), který se nachází přímo u náměstí a nemůžete ho přehlédnout. O pštinském zámku se často mluví jako o polské Versailles. Není sice tak rozlehlý, ale jeho interiéry jsou nádherné. Bohatě vybavené interiéry zámku jsou prostě překrásné. O tom jsme se na vlastní oči přesvědčili. Jsou zde původní dekorace, nábytek, hodiny, zrcadla, koberce, nádobí, obrazy a další. 80% inventáře je původní. Perfektně zachovalé sídlo působí silným dojmem. Zámek pochází z 1. poloviny 15. století. Často měnil své majitele a byl přestavován. Za svůj nynější neobarokní vzhled vděčí hraběcímu rodu von Hochberg, který získal panství z rukou Anhaltů v roce 1846. O poslední přestavbě rozhodl Jan Jindřich XI. Zámek byl po určitou dobu střediskem honů, na které přijížděli aristokraté z celé Evropy. Lovili jeleny a zubry. Často se místních honů účastnil i německý císař Vilém II., který na pštinském panství po delší dobu žil. Jeho ložnici v rámci prohlídky zámku také navštěvujeme.  

Nejdříve jsme si zámek obešli kolem dokola. Zdobí ho pěkné sochy, lucerny. 
  
Zámecké muzeum (Muzeum Zamkowe) je největší pýchou Pštiny.

Nejstarší místní památkou, která se uchovala v neporušeném stavu je Brána vyvolených (Brama Wybrańców) vedoucí k zámku. Přes ni přijížděli na zámek králové, císařové a knížecí rodina. V bývalých prostorách, ze kterých stráže hlídaly bezpečnost majitelů zámku, je dnes Turistické informační centrum a kavárna Cafe u Telemanna. V informačním centru zdarma získáte mapu města a několik prospektů a dokonce i v českém jazyce.
 
V pokladně si kupujeme vstupenky na prohlídku zámku. Prohlídkových okruhů je několik. Třeba i zbrojnice umístěná ve zrekonstruovaném gotickém sklepení, které je nejstarší částí zámku. Za tu se platí navíc. Volíme to nejzajímavější a to jsou obytné interiéry z přelomu 19. a 20. století. Vstupné je 14,50 zlotych. 

Na webových stránkách muzea, v části pravidla muzea, jsou vypsané i dny, kdy je vstup do zámku zdarma. Prohlídky jsou bez průvodce (lze předem průvodce objednat pro skupiny turistů). Všude jsou poměrně detailně popsané jednotlivé místnosti a to v několika jazycích. Takže si vše můžete prohlédnout vlastním tempem, aniž by Vás průvodkyně hnala z místnosti do místnosti, vpravo vidíte to, vlevo to, na stropě to. V přízemí je i šatna, kde si lze zdarma odložit věci a je nutné odložit batohy a větší tašky. Uvnitř lze i fotit a filmovat, ale jen bez použití stativu a blesku a samozřejmě pouze pro vlastní potřebu. Což u nás na zámcích většinou možné není. Nazouváme papuče a vyrážíme na prohlídku.
Už samotný Vestibul s nádherným kamenným Slavnostním schodištěm vedoucím do 1. patra nás ohromil. Jsou zde krásné koberce, obrovské vázy a velká nástěnná tapiserie.
 
Schodiště vede do Zrcadlové galerie a odtud do pompézního Zrcadlového sálu v prvním patře. Původní jídelna dnes slouží jako koncertní síň. Lze do něj vstoupit, ale i nahlédnout z balkónů v patře, kde se nachází Lovecká galerie.
   
Prohlédli jsme si mimo jiné i pokoj, kde se konaly vojenské porady a byla přijímána důležitá rozhodnutí týkající se průběhu vojenských operací na frontách první světové války. Vstoupili jsme do ložnice německého císaře Viléma II. Je zde pozlacená či zlatá, nevím, postel s nebesy, krásný krb a vstup do vlastní koupelny. 
  
V západním koridoru je chodba vyzdobena hlavami a parohy zvířat, která místní knížata ulovila.

Prohlížíme si ložnici císařovny (Victoria Augusta), kde jsou mimo jiné obrovská kachlová kamna.

Velmi pěkný byl Dubový salon, císařova pracovna.
 
Nahlížíme i do Salonu princezny Daisy, dovnitř se vstupovat nesmí. Působí jako pokojíček pro panenky. Vedle je Princeznina ložnice.

Zelená Knížecí pracovna se spousty parohů na stěnách a velikánským krbem je také moc hezká. 

Na něj navazuje Lovecký salonek. 
 
Pokračujeme přes Rohový salon, který je laděný do bledě modra a okna má na dvě strany. 

Jednou z nejhezčích místností pro mně byla Knihovna a Velký salon. Obě místnosti byly propojené a zdobené dřevem, krásným nábytkem, velkými obrazy a nádhernými lustry.
 
Následuje Parádní apartmá - Zelený salon a Žlutá ložnice.
 
Co mě překvapilo, byla Růžová koupelna, kde nechybí vana, kamna, toaleta, umyvadlo a velké zrcadlové skříně.

Ve východním a prostředním křídle se nachází Lovecká galerie, kde je mimo jiné vycpaný zubr, hlava kance a paroží. Z prostředního křídla je vstup na balkony, odkud je výhled do Zrcadlového sálu.
 
Za hodinku jsme si zámek prošli. Jedním slovem nádhera. Kolem Knížecích stájí a přes Zámeckou zahradu se vracíme v 15 hodin k autu a jedeme směr Ostrava.

Fotogalerie Pština 3.4.2016 - Flickr

Fotogalerie Pština 3.4.2016 - Rajče

Pszczyna (Pština), dřevěné kostely a zubři - 22.5.2016

Tak jako se vrah vrací na místo činu, i my se po necelých dvou měsících vracíme do polské Pštiny. Co nás tam tak brzo vede? Dozvíte se za chvíli.
Ale nejdříve cestou, už v 7:45, zastavujeme v obci Wisła Mała, 13 km před Pštinou. Zde se totiž nachází dřevěný kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola (Kościół pw św Jakuba Starszego). Dřevěné stavby totiž patří mezi nejvzácnější památky pštinského regionu. Do dnešní doby se dochovalo 6 takových objektů. I když jsou z různých období, jsou si hodně podobné. Většinou mají roubenou konstrukci, tzn. že jejich stěny jsou sestaveny z trámů vrstvených vodorovně jeden na druhým, vázaných v nárožích tesařskými spoji. Dále mají doškovou střechu nad lodí a presbytářem a podsíně, kterým se zde říká "soboty", kolem budovy kostela.Všechny kostelíky jsou obklopené hřbitovy a jsou stále funkční. O čemž jsme se mohli dnes přesvědčit (je totiž neděle), protože v mnohých se konaly mše. A těch lidí. Plno jich stálo i venku, protože se nevešli dovnitř, přesto, že kostely jsou hodně velké.
Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola, je poměrně pozdní, pochází z roku 1775 a skládá se z původní stavby, ke které byla v roce 1782 přistavěna věž. Na jejím vrcholu je taková cibulovitá báň. Trochu mi to připomíná památky pravoslavné církve. Kostel je zavřený (otevřený je pouze při mši), ale přes mřížové dveře lze dovnitř nahlédnout. Uvnitř je zachována celá řada vzácných památek, včetně hlavního oltáře s obrazy sv. Jakuba a Bohorodičky - Matky Dobré Rady. Nachází se tady i pozdně barokní kazatelna a křtitelnice, která má podobu sochy anděla. U vchodu do kostela jsou kamenné kropenky z prvních let 17. století. Kolem něj je hřbitov. Jsme tady úplně sami.
 
V 8:30 už jsme v Pštině. Parkujeme opět na stejném parkovišti u Zahrady zubrů.
Vstupujeme do Zámeckého parku. Aniž bychom to věděli, konají se zde dneska závody koní nazvané "Majówka Konna w Pszczynie" a to od 9 do 18 hodin. Koná se to každý rok. V Zámeckém parku, přímo na louce před zámkem, se konají různé závody koní. Vstup je zdarma. Nás zaujaly závody koňských povozů, kdy jezdci předvádí svoje umění v řadě zručnostních soutěží. Po loukách se prohání vozíky a bryčky tažené koňmi, kde se rozvičují a potom vždy po zazvonění gongu vjedou na louku před zámkem, kde musí v určitém čase projet vymezenou trasu. A porota hodnotí různá kritéria. Přesně nevím jak to probíhá, ale bylo to hezké. Jezdci i vozy byli pěkně nastrojeni. Mělo to svou noblesu.
   
Samozřejmě tady nechybí stánky s jídlem, pitím a tretkami. V průběhu dne probíhaly i soutěže 3. pluku vojenských jezdců, ulánů slezských.

Ukázky policejního jezdeckého oddílu z Chorzowa, kdy přeskakovali přes oheň, ukazovali zásahy na koních při demonstracích apod. Následovaly jízdy žen a dívek v krojích na koních, děti na ponících. Přes den probíhá i průvod městem, kdy nazdobené kočáry tažené koňmi, jezdci v krojích projíždí starým městem. To hlavní je vždy na náměstí, tedy na Rynku.
 
A tato akce, o které jsme nevěděli, a byla pro nás milým překvapením a zpestřením, se konala v den, kdy probíhala jiná akce, kvůli které jsme do Pštiny přijeli tak brzo znova, a to "Ogrody Daisy" - Zahrady Daisy, neboli Daisy Days 2016. A proč právě Dny Daisy? Kdo jste četli můj předchozí cestopis ze Pštiny tak už tušíte. Akce dostala své jméno právě podle nejoblíbenější obyvatelky místního zámku, kněžny Daisy Hochberg von Pless, jejíž sochu najdete na lavičce na náměstí, Rynku. Osobnost kněžny symbolicky představuje sedmikráska, se kterou se setkáte v nejrůznějších zákoutích Pštiny.

Tato akce se koná každým rokem v květnu, letos to připadlo na víkend 20-22.5.2016. Je to už 5. ročník. Koná se na hlavním náměstí Rynku od 9 do 20 hodin. Nejbohatší program je právě v neděli. Během těchto dnů celé náměstí pohltí záplava zeleně a květin všech možných barev, všechno je krásně nazdobené a spousta věcí je vyrobených z květin nebo aspoň květinami ozdobené. Bylo jich zde použito na 10 000 rostlin.
  
Samozřejmě si zde můžete různé květiny koupit. Probíhá tady trh květin. My jsme si koupili 2 malé kaktusy za 8 zlotych.

Nechybí samozřejmě doprovodný program na pódiu, hudební vystoupení. Mají tady připravené pro lidi i dřevěná lehátka.

Během této akce probíhá mimo jiné velmi populární Noční knížecí městská hra (Nocna Książęca Gra Miejska). Letos již 9. ročník této hry, na téma "Noc duchů", probíhal ale včera. Stejně jako Pštinská muzejní noc (Pszczyńska Noc Muzeów), kdy si lze od od 19 hodin až do jedné v noci prohlédnout různé turistické atrakce a to buď úplně zdarma nebo za symbolický 1 zloty. Stejně tak byla včera večer od 21:30 do 22:30 zahrada osvětlená - "Ogrody Światła". Nemůžeme být u všeho. Příště. Prošli jsme si Rynek plný květin, dali si pivko. Některé prezentace jsou velmi pěkné, jiné jsou takové normální. Zavítala sem i vzácná návštěva až z Velké Británie, a to samotná královna Alžběta II.
   
Dokonce i budova radnice je už bez lešení.

Po ulici Piastowska, vycházející z Rynku, která je pěší zónou plnou obchodů, restaurací a kaváren, jsme došli k bílému domu se šindelovou střechou s číslem popisným 26. Dům pochází z přelomu 18. a 19. století. V něm sídlí Muzeum slezského tisku (Muzeum Prasy Śląskiej). Před domem stojí tiskařský lis. Právě v tomto domě se ukázaly první polské noviny ve Slezsku. Byl to titul "Tygodnik Polski Poświęcony Włościanom" (Polský týdeník věnovaný selskému lidu). V muzeu najdete tiskařské stroje a zařízení, ale také ukázky nejstarších slezských novin a časopisů. Na poschodí je Telemannova jizba (Izba u Telemanna), německého hudebního skladatele a varhaníka G. P. Telemanna. Jsou v ní shromážděny historické hudební nástroje, především "piano de table" z roku 1805. Dovnitř jsme ale nešli. Otevřeno je denně kromě pondělí a vstupné je 8 zlotych. Do Telemannovy jizby 2 zlote.

My jsme místo toho navštívili jiné muzeum nacházející se v Knížecích stájích (Stajnie Książęce) na ulici Basztowa přímo u Zámeckého parku. Při poslední návštěvě jsme si je prohlédli pouze zvenčí. Dneska jsme zavítali i dovnitř. Spadají pod Muzeum Zamkowe, stejně jako pštinský zámek. Vstupné není vysoké, jen 5 zlotych.

Nejstarší zmínka o stájích umístěných poblíž zámku pochází z pštinské úřední knihy z roku 1629. Stávající komplex knížecích stájí byl postaven ve druhé polovině 19. století za vlády Hochbergů podle projektu architekta Oliviera Pavelta. Komplex zahrnoval stáje spolu se sedlárnou, jízdárnu, místo pro kočáry a zděné garáže pro knížecí vozy. Ze strany parku, červená cihlová budova, to byly knížecí stáje a na ně navazující jízdárna (po levé straně).
 
Po pravé straně ze strany ulice Basztowa, část s bílou nově opravenou fasádou sloužila právě jako místo pro kočáry (jsou zde vystavené i dnes), dále garáže pro 9 knížecích vozů a úplně vpravo je bývalý mlýn. Dnes je zde galerie.

Navštěvujeme nejdříve pravou část, kde je stálá expozice slavnostních obřadních kočárů krále Jana III. Sobieskeho. Některé jsou na rotujících podstavcích, takže si je můžeme prohlédnout krásně ze všech stran. U každého kočáru je popis i v angličtině a navíc jsou zde vyfocené malby, které jsou na kočárech a ty jsou rovněž popsané.
   
Ve druhé části si prohlížíme krásně zrekonstruované stáje, jejichž součástí je i výstava historických koňských povozů.
 
Uvnitř se nachází i útulná kavárna.

My jsme ale zavítali do stylové kavárny "Cafe u Telemanna", které se nachází v historické Bráně vyvolených (Brama Wybrańców) při vstupu do pštinského zámku. Název kavárny je odvozen od jména velkého německého hudebního skladatele a varhaníka, představitele pozdně barokní hudby, Georga Philippa Telemanna, který žil v letech 1681-1767, a který byl dvorním hudebníkem Pánů Pštinských v letech 1705-1709. Byl současníkem Bacha a přítelem Händela. Jeho plaketu najdeme na zdi tohoto domu.
 
Dá se sedět uvnitř kavárny, ale my jsme si našli místečko na zahrádce. A nejsme tady náhodou. Nalákal nás jeden speciální dezert, který můžete ochutnat v různých variacích v místních kavárnách a restauracích. Říká se mu Deser Daisy, jablko z Knížecího sadu. Stojí sice 12 zlotych, ale chtěli jsme ho vyzkoušet. Inspirací pro vytvoření tohoto dezertu se stala, jak jinak, nejznámější obyvatelka pštinského zámku, kněžna Daisy. Po staletí pštinský majetek zahrnoval lesy, parky a sady. Navštívit Pštinu a neochutnat jablka z Knížecího sadu, to by byla chyba. Není to žádný zázrak, ale špatné to v žádném případě není. Je to v podstatě teplé jablko naplněné fíky a rozinkami, přelité čokoládou a ozdobené mandlemi a šlehačkou. K tomu jsem si dal presso za 5 zlotych, ke kterému bylo ještě malinké linecké kolečko. Martin si dal dva bonbony z bílé čokolády.
 
Kromě toho ještě můžete v Pštině shlédnout několik památek upomínající na židovskou minulost města. Kousek od Rynku na ulici Warowna 11 stojí zachovalý dům židovské obce z poloviny 19. století a na stejné ulici v č.p. 18 (roh ulice Warowna a Garncarska) potom budova bývalé první synagogy v Pštině, která byla během 2. světové války přestavěna na kino. Na ulici Katowicka najdete i židovský hřbitov (Cmentarz żydowski). Ale už je to trochu dál od centra. Památek na židovskou minulost města je zde hodně a pokud Vás to zajímá, můžete se vydat po jejich stopách. 

Další velmi pěkná cihlová neogotická stavba z roku 1806 se nachází na ulici Dr. Witolda Antesa 4. Sídlí zde Gmach Generalnej Dyrekcji Dóbr Książęcych.

V 11 hodin opouštíme Pštinu a míříme do obce Ćwiklice, vzdálené necelých 5 km. Tady se nachází další dřevěný kostel sv. Martina (Parafia Świętego Marcina). Je hodně podobný tomu prvnímu. Kolem dokola je taky hřbitov. Tento chrám je považován za nejvzácnější památku církevní architektury v pštinském regionu. Byl postavený na přelomu 16. a 17. století a je proslulý svým pozdně gotickým triptychem "Santa Conversatione", na němž je v ústřední části znázorněna Bohorodička s Děťátkem ve společnosti sv. Stanislava a sv. Martina. Interiér kostela je vyzdoben krásnými polychromiemi z 18. století. Velkou uměleckou hodnotu má také pozdně barokní oltář ozdobený řezbami a obrazy a dekorační křtitelnice ve tvaru anděla. Bohužel se nám nepodařilo nahlédnout dovnitř, byl zavřený.
 

Jen 10 minut jízdy odtud, v 11 km vzdálené obci Miedźna, se nachází největší dřevěný kostel v pštinském regionu, Chrám sv. Klementa papeže (Kościół Św. Klemensa) s podsíněmi po obvodu budovy. Jeho stavitelem byl tesař Michał Plewnia. Vznikl v roce 1721 z iniciativy tehdejšího faráře Andrzeje Rozmuse Zabrzeského. Přes zdobnou mříž se nám podařilo nahlédnout dovnitř. Interiér je v barokním slohu. Uvnitř je dochována bohatá výbava, kromě jiného hlavní oltář, za kterým lze shlédnout nepříliš velkou vitráž znázorňující scénu "Ukřižování", dále boční oltáře a kazatelnice. Za pozornost stojí také tzv. vrchnostenská lavice určená pro donátora kostela a jeho rodinu. Že je kolem dokola hřbitov už asi ani nemusím psát. 
  

Pokračujeme do obce Jankowice za zubry. Tady se totiž nachází skoro 10 hektarová zubří rezervace, kde bylo v roce 2006 otevřeno Středisko ekologického vzdělávání "Pštinští zubři" (Ośrodek Edukacji Ekologicznej Pszczyńskie Żubry w Jankowicach) nebo také Rezerwat "Żubrowisko" Jankowice. Nachází se u příhodně pojmenované silnice Źubrów č. 151. Vstup je zdarma.
 
Ale nejdříve jsme si zašli na oběd. Je už půl jedné a břicho se ozývá. Přes cestu se nachází Karczma Wiejska v pěkném dřevěném domě, typická krčma. Je tady velké bezplatné parkoviště (stejně jako naproti u zubrů). Venkovní areál je pěkně udržovaný, je tady socha zubra, v zadní části je pěkné jezírko a areál pro děti. Je tady hodně cyklistů. Restaurace taky spadá od roku 2013 do kulinární stezky Slezské chutě (Szlak Kulinarny Śląskie Smaki). Posadili jsme se venku. Martin si dal půl litru čepovaného piva, příhodně nazvané Źubr za 6 zlotych, křupavé pikantní kuřecí řízečky s hranolkami a mixovaným salátem za 26 zlotych a já grilovaný filet z lososa s hranolkama a mrkvovo-jablečným salátem za 30 zlotych. Nebylo to špatné, ale žádný zázrak to nebyl. Nechali jsme tady 62 zlotych a vyrazili na zubry. Auto jsme nechali na stejném parkovišti a přešli na druhou stranu silnice.
   
U vstupu je krytý přístřešek odkud lze pozorovat zubry v oploceném výběhu a toalety. Ve výběhu leží pouze jeden zubr.

Jiného jsme v této rezervaci ani neviděli. Kolem ohrady vede lesem naučná stezka, kterou jsme celou prošli. Není nijak dlouhá, akorát nevede úplně kolem plotu, takže se ke zvířatům nedostaneme tak blízko jako v Zahradě zubrů v Pštině. Tato stezka má umožnit obdivovat tyto majestátní tvory v jejich přirozeném prostředí, bez toho aniž by byla zbytečně znepokojována. Podle fotek na internetu to vypadalo, že jich tady budou mraky, ale my jsme viděli opravdu jen toho jednoho. Buď byli v tom horku někde zalezlí, nebo byli tak dobře maskovaní a leželi na zemi a splývali s okolím. Má jich zde žít asi 35 jedinců. Kolem stezky jsou umístěné informační tabule, které prezentují biologii zubrů, historii jejich vyhynutí a další věci spojené s ekologií lesa, prací lesníků a ochranou přírody.

Pokud si chcete zubry prohlédnout zblízka, je asi vhodnější ukázková zubří obora v Pštině. Ale možná přijedete ve vhodnější dobu a budete mít více štěstí než my a uvidíte i tady více zubrů poblíž ohrady.

Po 14 hodině odjíždíme směr Ostrava. Další zajímavý příjemně strávený den v Polsku je za námi. A kam se vydáme příště? Kdo ví.

Fotogalerie Pština 22.5.2016 - Flickr

Fotogalerie Pština 22.5.2016 - Rajče