LETEM SVĚTEM

Pszczyna (Pština), dřevěné kostely a zubři - 22.5.2016

Tak jako se vrah vrací na místo činu, i my se po necelých dvou měsících vracíme do polské Pštiny. Co nás tam tak brzo vede? Dozvíte se za chvíli.
Ale nejdříve cestou, už v 7:45, zastavujeme v obci Wisła Mała, 13 km před Pštinou. Zde se totiž nachází dřevěný kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola (Kościół pw św Jakuba Starszego). Dřevěné stavby totiž patří mezi nejvzácnější památky pštinského regionu. Do dnešní doby se dochovalo 6 takových objektů. I když jsou z různých období, jsou si hodně podobné. Většinou mají roubenou konstrukci, tzn. že jejich stěny jsou sestaveny z trámů vrstvených vodorovně jeden na druhým, vázaných v nárožích tesařskými spoji. Dále mají doškovou střechu nad lodí a presbytářem a podsíně, kterým se zde říká "soboty", kolem budovy kostela.Všechny kostelíky jsou obklopené hřbitovy a jsou stále funkční. O čemž jsme se mohli dnes přesvědčit (je totiž neděle), protože v mnohých se konaly mše. A těch lidí. Plno jich stálo i venku, protože se nevešli dovnitř, přesto, že kostely jsou hodně velké.
Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola, je poměrně pozdní, pochází z roku 1775 a skládá se z původní stavby, ke které byla v roce 1782 přistavěna věž. Na jejím vrcholu je taková cibulovitá báň. Trochu mi to připomíná památky pravoslavné církve. Kostel je zavřený (otevřený je pouze při mši), ale přes mřížové dveře lze dovnitř nahlédnout. Uvnitř je zachována celá řada vzácných památek, včetně hlavního oltáře s obrazy sv. Jakuba a Bohorodičky - Matky Dobré Rady. Nachází se tady i pozdně barokní kazatelna a křtitelnice, která má podobu sochy anděla. U vchodu do kostela jsou kamenné kropenky z prvních let 17. století. Kolem něj je hřbitov. Jsme tady úplně sami.
 
V 8:30 už jsme v Pštině. Parkujeme opět na stejném parkovišti u Zahrady zubrů.
Vstupujeme do Zámeckého parku. Aniž bychom to věděli, konají se zde dneska závody koní nazvané "Majówka Konna w Pszczynie" a to od 9 do 18 hodin. Koná se to každý rok. V Zámeckém parku, přímo na louce před zámkem, se konají různé závody koní. Vstup je zdarma. Nás zaujaly závody koňských povozů, kdy jezdci předvádí svoje umění v řadě zručnostních soutěží. Po loukách se prohání vozíky a bryčky tažené koňmi, kde se rozvičují a potom vždy po zazvonění gongu vjedou na louku před zámkem, kde musí v určitém čase projet vymezenou trasu. A porota hodnotí různá kritéria. Přesně nevím jak to probíhá, ale bylo to hezké. Jezdci i vozy byli pěkně nastrojeni. Mělo to svou noblesu.
   
Samozřejmě tady nechybí stánky s jídlem, pitím a tretkami. V průběhu dne probíhaly i soutěže 3. pluku vojenských jezdců, ulánů slezských.

Ukázky policejního jezdeckého oddílu z Chorzowa, kdy přeskakovali přes oheň, ukazovali zásahy na koních při demonstracích apod. Následovaly jízdy žen a dívek v krojích na koních, děti na ponících. Přes den probíhá i průvod městem, kdy nazdobené kočáry tažené koňmi, jezdci v krojích projíždí starým městem. To hlavní je vždy na náměstí, tedy na Rynku.
 
A tato akce, o které jsme nevěděli, a byla pro nás milým překvapením a zpestřením, se konala v den, kdy probíhala jiná akce, kvůli které jsme do Pštiny přijeli tak brzo znova, a to "Ogrody Daisy" - Zahrady Daisy, neboli Daisy Days 2016. A proč právě Dny Daisy? Kdo jste četli můj předchozí cestopis ze Pštiny tak už tušíte. Akce dostala své jméno právě podle nejoblíbenější obyvatelky místního zámku, kněžny Daisy Hochberg von Pless, jejíž sochu najdete na lavičce na náměstí, Rynku. Osobnost kněžny symbolicky představuje sedmikráska, se kterou se setkáte v nejrůznějších zákoutích Pštiny.

Tato akce se koná každým rokem v květnu, letos to připadlo na víkend 20-22.5.2016. Je to už 5. ročník. Koná se na hlavním náměstí Rynku od 9 do 20 hodin. Nejbohatší program je právě v neděli. Během těchto dnů celé náměstí pohltí záplava zeleně a květin všech možných barev, všechno je krásně nazdobené a spousta věcí je vyrobených z květin nebo aspoň květinami ozdobené. Bylo jich zde použito na 10 000 rostlin.
  
Samozřejmě si zde můžete různé květiny koupit. Probíhá tady trh květin. My jsme si koupili 2 malé kaktusy za 8 zlotych.

Nechybí samozřejmě doprovodný program na pódiu, hudební vystoupení. Mají tady připravené pro lidi i dřevěná lehátka.

Během této akce probíhá mimo jiné velmi populární Noční knížecí městská hra (Nocna Książęca Gra Miejska). Letos již 9. ročník této hry, na téma "Noc duchů", probíhal ale včera. Stejně jako Pštinská muzejní noc (Pszczyńska Noc Muzeów), kdy si lze od od 19 hodin až do jedné v noci prohlédnout různé turistické atrakce a to buď úplně zdarma nebo za symbolický 1 zloty. Stejně tak byla včera večer od 21:30 do 22:30 zahrada osvětlená - "Ogrody Światła". Nemůžeme být u všeho. Příště. Prošli jsme si Rynek plný květin, dali si pivko. Některé prezentace jsou velmi pěkné, jiné jsou takové normální. Zavítala sem i vzácná návštěva až z Velké Británie, a to samotná královna Alžběta II.
   
Dokonce i budova radnice je už bez lešení.

Po ulici Piastowska, vycházející z Rynku, která je pěší zónou plnou obchodů, restaurací a kaváren, jsme došli k bílému domu se šindelovou střechou s číslem popisným 26. Dům pochází z přelomu 18. a 19. století. V něm sídlí Muzeum slezského tisku (Muzeum Prasy Śląskiej). Před domem stojí tiskařský lis. Právě v tomto domě se ukázaly první polské noviny ve Slezsku. Byl to titul "Tygodnik Polski Poświęcony Włościanom" (Polský týdeník věnovaný selskému lidu). V muzeu najdete tiskařské stroje a zařízení, ale také ukázky nejstarších slezských novin a časopisů. Na poschodí je Telemannova jizba (Izba u Telemanna), německého hudebního skladatele a varhaníka G. P. Telemanna. Jsou v ní shromážděny historické hudební nástroje, především "piano de table" z roku 1805. Dovnitř jsme ale nešli. Otevřeno je denně kromě pondělí a vstupné je 8 zlotych. Do Telemannovy jizby 2 zlote.

My jsme místo toho navštívili jiné muzeum nacházející se v Knížecích stájích (Stajnie Książęce) na ulici Basztowa přímo u Zámeckého parku. Při poslední návštěvě jsme si je prohlédli pouze zvenčí. Dneska jsme zavítali i dovnitř. Spadají pod Muzeum Zamkowe, stejně jako pštinský zámek. Vstupné není vysoké, jen 5 zlotych.

Nejstarší zmínka o stájích umístěných poblíž zámku pochází z pštinské úřední knihy z roku 1629. Stávající komplex knížecích stájí byl postaven ve druhé polovině 19. století za vlády Hochbergů podle projektu architekta Oliviera Pavelta. Komplex zahrnoval stáje spolu se sedlárnou, jízdárnu, místo pro kočáry a zděné garáže pro knížecí vozy. Ze strany parku, červená cihlová budova, to byly knížecí stáje a na ně navazující jízdárna (po levé straně).
 
Po pravé straně ze strany ulice Basztowa, část s bílou nově opravenou fasádou sloužila právě jako místo pro kočáry (jsou zde vystavené i dnes), dále garáže pro 9 knížecích vozů a úplně vpravo je bývalý mlýn. Dnes je zde galerie.

Navštěvujeme nejdříve pravou část, kde je stálá expozice slavnostních obřadních kočárů krále Jana III. Sobieskeho. Některé jsou na rotujících podstavcích, takže si je můžeme prohlédnout krásně ze všech stran. U každého kočáru je popis i v angličtině a navíc jsou zde vyfocené malby, které jsou na kočárech a ty jsou rovněž popsané.
   
Ve druhé části si prohlížíme krásně zrekonstruované stáje, jejichž součástí je i výstava historických koňských povozů.
 
Uvnitř se nachází i útulná kavárna.

My jsme ale zavítali do stylové kavárny "Cafe u Telemanna", které se nachází v historické Bráně vyvolených (Brama Wybrańców) při vstupu do pštinského zámku. Název kavárny je odvozen od jména velkého německého hudebního skladatele a varhaníka, představitele pozdně barokní hudby, Georga Philippa Telemanna, který žil v letech 1681-1767, a který byl dvorním hudebníkem Pánů Pštinských v letech 1705-1709. Byl současníkem Bacha a přítelem Händela. Jeho plaketu najdeme na zdi tohoto domu.
 
Dá se sedět uvnitř kavárny, ale my jsme si našli místečko na zahrádce. A nejsme tady náhodou. Nalákal nás jeden speciální dezert, který můžete ochutnat v různých variacích v místních kavárnách a restauracích. Říká se mu Deser Daisy, jablko z Knížecího sadu. Stojí sice 12 zlotych, ale chtěli jsme ho vyzkoušet. Inspirací pro vytvoření tohoto dezertu se stala, jak jinak, nejznámější obyvatelka pštinského zámku, kněžna Daisy. Po staletí pštinský majetek zahrnoval lesy, parky a sady. Navštívit Pštinu a neochutnat jablka z Knížecího sadu, to by byla chyba. Není to žádný zázrak, ale špatné to v žádném případě není. Je to v podstatě teplé jablko naplněné fíky a rozinkami, přelité čokoládou a ozdobené mandlemi a šlehačkou. K tomu jsem si dal presso za 5 zlotych, ke kterému bylo ještě malinké linecké kolečko. Martin si dal dva bonbony z bílé čokolády.
 
Kromě toho ještě můžete v Pštině shlédnout několik památek upomínající na židovskou minulost města. Kousek od Rynku na ulici Warowna 11 stojí zachovalý dům židovské obce z poloviny 19. století a na stejné ulici v č.p. 18 (roh ulice Warowna a Garncarska) potom budova bývalé první synagogy v Pštině, která byla během 2. světové války přestavěna na kino. Na ulici Katowicka najdete i židovský hřbitov (Cmentarz żydowski). Ale už je to trochu dál od centra. Památek na židovskou minulost města je zde hodně a pokud Vás to zajímá, můžete se vydat po jejich stopách. 

Další velmi pěkná cihlová neogotická stavba z roku 1806 se nachází na ulici Dr. Witolda Antesa 4. Sídlí zde Gmach Generalnej Dyrekcji Dóbr Książęcych.

V 11 hodin opouštíme Pštinu a míříme do obce Ćwiklice, vzdálené necelých 5 km. Tady se nachází další dřevěný kostel sv. Martina (Parafia Świętego Marcina). Je hodně podobný tomu prvnímu. Kolem dokola je taky hřbitov. Tento chrám je považován za nejvzácnější památku církevní architektury v pštinském regionu. Byl postavený na přelomu 16. a 17. století a je proslulý svým pozdně gotickým triptychem "Santa Conversatione", na němž je v ústřední části znázorněna Bohorodička s Děťátkem ve společnosti sv. Stanislava a sv. Martina. Interiér kostela je vyzdoben krásnými polychromiemi z 18. století. Velkou uměleckou hodnotu má také pozdně barokní oltář ozdobený řezbami a obrazy a dekorační křtitelnice ve tvaru anděla. Bohužel se nám nepodařilo nahlédnout dovnitř, byl zavřený.
 

Jen 10 minut jízdy odtud, v 11 km vzdálené obci Miedźna, se nachází největší dřevěný kostel v pštinském regionu, Chrám sv. Klementa papeže (Kościół Św. Klemensa) s podsíněmi po obvodu budovy. Jeho stavitelem byl tesař Michał Plewnia. Vznikl v roce 1721 z iniciativy tehdejšího faráře Andrzeje Rozmuse Zabrzeského. Přes zdobnou mříž se nám podařilo nahlédnout dovnitř. Interiér je v barokním slohu. Uvnitř je dochována bohatá výbava, kromě jiného hlavní oltář, za kterým lze shlédnout nepříliš velkou vitráž znázorňující scénu "Ukřižování", dále boční oltáře a kazatelnice. Za pozornost stojí také tzv. vrchnostenská lavice určená pro donátora kostela a jeho rodinu. Že je kolem dokola hřbitov už asi ani nemusím psát. 
  

Pokračujeme do obce Jankowice za zubry. Tady se totiž nachází skoro 10 hektarová zubří rezervace, kde bylo v roce 2006 otevřeno Středisko ekologického vzdělávání "Pštinští zubři" (Ośrodek Edukacji Ekologicznej Pszczyńskie Żubry w Jankowicach) nebo také Rezerwat "Żubrowisko" Jankowice. Nachází se u příhodně pojmenované silnice Źubrów č. 151. Vstup je zdarma.
 
Ale nejdříve jsme si zašli na oběd. Je už půl jedné a břicho se ozývá. Přes cestu se nachází Karczma Wiejska v pěkném dřevěném domě, typická krčma. Je tady velké bezplatné parkoviště (stejně jako naproti u zubrů). Venkovní areál je pěkně udržovaný, je tady socha zubra, v zadní části je pěkné jezírko a areál pro děti. Je tady hodně cyklistů. Restaurace taky spadá od roku 2013 do kulinární stezky Slezské chutě (Szlak Kulinarny Śląskie Smaki). Posadili jsme se venku. Martin si dal půl litru čepovaného piva, příhodně nazvané Źubr za 6 zlotych, křupavé pikantní kuřecí řízečky s hranolkami a mixovaným salátem za 26 zlotych a já grilovaný filet z lososa s hranolkama a mrkvovo-jablečným salátem za 30 zlotych. Nebylo to špatné, ale žádný zázrak to nebyl. Nechali jsme tady 62 zlotych a vyrazili na zubry. Auto jsme nechali na stejném parkovišti a přešli na druhou stranu silnice.
   
U vstupu je krytý přístřešek odkud lze pozorovat zubry v oploceném výběhu a toalety. Ve výběhu leží pouze jeden zubr.

Jiného jsme v této rezervaci ani neviděli. Kolem ohrady vede lesem naučná stezka, kterou jsme celou prošli. Není nijak dlouhá, akorát nevede úplně kolem plotu, takže se ke zvířatům nedostaneme tak blízko jako v Zahradě zubrů v Pštině. Tato stezka má umožnit obdivovat tyto majestátní tvory v jejich přirozeném prostředí, bez toho aniž by byla zbytečně znepokojována. Podle fotek na internetu to vypadalo, že jich tady budou mraky, ale my jsme viděli opravdu jen toho jednoho. Buď byli v tom horku někde zalezlí, nebo byli tak dobře maskovaní a leželi na zemi a splývali s okolím. Má jich zde žít asi 35 jedinců. Kolem stezky jsou umístěné informační tabule, které prezentují biologii zubrů, historii jejich vyhynutí a další věci spojené s ekologií lesa, prací lesníků a ochranou přírody.

Pokud si chcete zubry prohlédnout zblízka, je asi vhodnější ukázková zubří obora v Pštině. Ale možná přijedete ve vhodnější dobu a budete mít více štěstí než my a uvidíte i tady více zubrů poblíž ohrady.

Po 14 hodině odjíždíme směr Ostrava. Další zajímavý příjemně strávený den v Polsku je za námi. A kam se vydáme příště? Kdo ví.

Fotogalerie Pština 22.5.2016 - Flickr

Fotogalerie Pština 22.5.2016 - Rajče