Cestopis Jižní Morava 2014

Pátek 8.8.2014 - Strážnice, Zámecké sklepy

Po 4 letech jsme se s našimi přáteli Standou a Silvou dohodli zopakovat si akci otevřených vinných sklepů. Tenkrát jsme navštívili Šardické sklepy dokořán. Letos jsme vybrali akci Blatnické búdy pod hvězdami. Z Ostravy odjíždíme autem před 17 hodinou v pátek 8. srpna. Cesta do Strážnice, byť jsme jeli po dálnici nám zabrala 3 hodiny, protože jsme se dostali do kolony. Konečně jsme ve městě Strážnice na Jižní Moravě. Strážnice leží ve vinařské oblasti, která je známá vysokou kvalitou jihomoravských odrůdových vín.

Ubytování máme rezervované v hotelu Strážnice 3+*, Předměstí 3, tel. 518 332 444, 2 x dvojlůžkový pokoj standard za 780 Kč / noc + 100 Kč/os/ za snídani. Hotel se nachází přímo v centru. Z venku vypadá jako panelák.

Hotel poskytuje ubytování v nově zrekonstruovaných pokojích a apartmánech, byť v některých ( i našem) je starší vybavení. Ale máme tady dvě postele, sedačku, televizi se satelitním příjmem, pokoj je poměrně velký, dále velká předsíň, koupelna společná s toaletou, sprchový kout a balkon. Hotel nabízí bezplatné WiFi připojení na internet v celém objektu. Jsou tady 3 sítě (Hotel - heslo hotel007, Pristavba - heslo brita007 a síť K - heslo bflmp). Výtahy jsou v hotelu dva, ale dost zastaralé. Dále je k dispozici nově zrekonstruovaná restaurace s letní zastřešenou terasou, stylová vinárna, sál pro 100 osob a různé salonky.

Poté co jsme se ubytovali a vzali si mapku města ne recepci vydali jsme se na prohlídku Zámeckých vinných sklepů Strážnice (Víno-Vín Morava s.r.o.) na ul. B. Hrejsové 1201 poblíž židovského hřbitova, asi 500 metrů (6 minut chůze) od hotelu.

Historické zámecké sklepy ve slovácké Strážnici pocházejí již z konce 14. století a svou rozlohou o třech patrech nemají na Moravě obdoby. Od roku 2002 patří rodinné vinařské firmě Zámecké sklepy Strážnice (Víno-Vín Morava), kterou vedou otec a syn Šebestovi. Rekonstrukce historických prostor umožnila jejich původní využití. Přímo ve sklepích se skladují a zrají ta nejkvalitnější ročníková a přívlastková vína. Ve sklepeních je zachováno původní gotické zdivo. Zaklenuté sloupy pokrývají ušlechtilé plísně. Příjemná a nevšední atmosféra láká nejen znalce vína a historie. Pro zájemce jsou připravovány prohlídky sklepů s průvodcem, spojené s ochutnávkou vín z produkce společnosti a odborným výkladem. Ve sklepích jsou rekonstruovány tři historické místnosti, které pojmou až 130 osob. Rozhodli jsme se pro prohlídku sklepů včetně degustace za cenu 120 Kč na osobu. Večerní prohlídka začíná ve 20:30. Prohlídky přes den stojí 95 Kč. Není nutná rezervace, stačí přijít 5 minut před začátkem. Po zaplacení jsme dostali k zapůjčení degustační skleničku. 

Paní průvodkyně nás zavedla nejdříve úplně dolů, do 3. podzemního podlaží, kde se nachází dřevěné sudy. Tyto sklepy firma využívá hlavně jako tzv. ležácké sklepy, které slouží hlavně na uložení a dozrávání červeného vína. V hloubce 8 metrů pod zemí je stálá celoroční teplota 9°C. Červená vína jsou ve sklepích skladována v originálních až 200 let starých dubových sudech, kde mají ideální podmínky pro své zrání. Největší sud pojme až 12 000 litrů vína. Bílá vína jsou skladována také v ležáckých sklepích, avšak již v moderních nerezových tancích ve 2. podzemním podlaží, kde jsme se podívali posléze.
  
Byli jsme tady ještě s jednou skupinkou lidí. Průvodkyně zapálila svíčky a všude zhasla. Povídala nám v přítmí svíček o historii sklepů, o různých vínech, která vyrábějí, procesu pěstování a zpracování a spoustu dalších zajímavostí. Mezitím nám nalévala na degustaci 8 druhů vín, o kterých nám podávala informace. Mi osobně nejvíce chutnala Pálava. Prohlídka byla zajímavá a trvala asi hodinu, možná něco přes hoďku.
  
Kolem 22 hodiny se vracíme na hotel. Jelikož jsme ještě nevečeřeli, sedli jsme si do hotelové restaurace, na venkovní terasu, kde hraje živá hudba, stejně jako každý pátek večer. Hráli moc hezky a bylo tady plno. Martin si dal k pivu Patriot pouze čerstvé česnekové tyčinky z pizzového těsta, my se Standou vepřové medailonky se švestkovým špízem a prosciuttem a k tomu opékané brambory se slaninou a pórkem a Silva si dala dětské jídlo, smažené sýrové dukátky s hranolkama, ale bylo toho jako normální porce. Maso jsme měli poněkud tužší, ale jinak ta kombinace byla dobrá. Po půlnoci jsme se vydali do hajan. Já značně ovíněn.
  

Sobota 9.8.2014 - Baťův kanál, řeka Morava, Strážnice, Blatnice

Vstáváme o půl osmé. Ovšem v 6 nás probudili nejdříve kostelní zvony a v 6:05 sirény. To nevíme co mělo znamenat. Snídaně se podávají od 8 hodin. Výběr nás mile překvapil. Sedli jsme si na venkovní terásku a vychutnali si snídani. Měli párky, sázená vejce, vejce na tvrdo nakrájené na plátky i v celku, 4 druhy salámů, 4 druhy sýrů včetně korbáčiků a sýrové rolády, 3 pomazánky /rybí, česnekovou a masovou), máslo, jogurty, müsly, zeleninu, několik druhů pečiva, vánočku, čokoládové croissanty, koláče, džusy, čaje, kávu, mléko. Prostě bylo toho fakt hodně. To jsem ani nečekal.

U snídaně Martin zjistil, že si s sebou nevzal kšiltovku a bez té by to na lodi asi nešlo, tak skočil k místním rákosníkům. V potravinách koupili nějaké ovoce a keksy a já jsem si vzal od snídaně nějaké koláče. Dopoledne máme v plánu půjčit si kánoe a projet se po vodě. Původně jsme chtěli plout po Baťově kanále (www.bataknalodi.cz), ale tam pluje dost motorových člunů a plavba mezi nimi na kánoi by asi nebyla to pravé ořechové, tak Silva vybrala meandry řeky Moravy. Zarezervovala dvě kanoe v přístavišti Vnorovy. Do přístaviště jsme se dopravili autem. Je tady pěkně živo. Je možné si půjčit jak kánoe, tak rafty i motorové čluny. Je tady i kemp a někteří tady nocovali. Je tady i sociální zázemí, sprchy, toalety, bufet. Přístav se nachází přímo na plavební komoře. Přístaviště leží na unikátním křížení kanálu s řekou Moravou. Půjčujeme si dvě kánoe za cenu 399 Kč/den za loď + 200 Kč za odvoz lodí i nás zpět z cílové stanice k autu.
   
Nafasovali jsme lodě, pádla a vodotěsné barely na věci. Namazali jsme se proti slunci a vyrazili. Já jsem jel na lodi se Standou a Martin se Silvou. Loď jsme museli snést na vodu.
 
Já jsem dělal háčka a seděl jsem ve předu. Nejdříve jsme pluli bočním ramenem pár metrů a pak jsme museli loď z vody vytáhnout a přenést na řeku Moravu. To byl nejhorší úsek cesty. Ale zvládli jsme to.
 Potom už jsme se celou dobu plavili po proudu po meandrech řeky Moravy. Řeka Morava protéká původním neregulovaným korytem. Morava zde protéká přes lužní lesy a tvoří obrovské meandry. Díky geologickým pochodům patrným i pouhým okem se tok řeky neustále mění, vznikají nové meandry a staré se postupně oddělují od hlavního toku, aby posléze už jako slepá ramena postupně zanikala. Roku 1993 byl vyhlášen přírodní park Strážnické pomoraví. Celá tato oblast, jenž je součástí Natury 2000, je sídlem obrovského množství ptáků, nachází se tu rozsáhlé kolonie břehulí, čápů a pod. Díky vátým pískům vytváří řeka krásné pláže, které lákají ke koupání. Řeka byla dost široká a klidná. Moc loďařů jsme kupodivu nepotkávali. Byla to poklidná plavba, i když těch 14 km nám dalo zabrat. Pluli jsme celkem 3 hodiny. Pozorujeme okolní krajinu. Sluníčko svítilo. Občas jsme namočili nohy do vody. Udělali jsme si dvě pauzy na svačinu a odpočinek.
             
Dopluli jsme do přístaviště Rohatec - Kolonie k molu pod železničním mostem. Vytáhli jsme lodě z řeky a zavolali do přístavu, kde jsme si lodě půjčovali, že můžou pro nás přijet. trvalo to hodinu než dojeli. Naštěstí tady byla taková občerstvovací bouda v maringotce, kde měli pivo a čepovanou Kofolu.
 
Potom přijel chlápek s Tranzitem a přívěsným vozíkem na lodě, který odpojil a nechal tady až bude více lodí. Naložil nás do auta a vezl zpět k autu. Tři jsme vystoupili ve Strážnici u hotelu a Silva zajela pro auto. Na pokoji jsme si dali sprchu a zašli na pizzu do hotelové restaurace.
Ještě máme čas, vlak do Blatnice nám jede až v 16:38, tak jsme si částečně prošli město.
mapa Strážnice
Hned u našeho hotelu stojí strážní Bílá věž s kostelem sv. Martina. Bílá věž je dominantou města. Sloužívala společně s opevněním k ochraně před nájezdy, sloužila jako hláska proti požárům a nepřátelským vpádům (odtud název Strážnice). Postavili ji v roce 1615. Původně byla vyšší ještě o jedno patro. Patří mezi tři nejšikmější věže v České republice. Po výšlapu do výšky asi dvaceti metrů se nyskýtá pěkný výhled na město a jeho okolí. Kostel byl postaven původně jako gotický lutheránský v 15. století. Až do 18. stol. byl kolem něj hřbitov. V letech 1625, 1704 a 1718 kostel vyhořel. Po posledním požáru byl přestavěn v barokním slohu. Z původního gotického chrámu můžeme dnes vidět pouze opěrné pilíře, gotická okna a dva gotické vchody.

Přešli jsme na náměstí Svobody, které bylo založeno po husitských válkách jako základ Nového Města. Staré Město (náměstí na západě města) bylo zpustošeno a ztrácelo na významu. Náměstí mělo stejný tvar jako dnes. Vprostřed stála kašna. Obyvatelé domů byli většinou měšťané, řemeslníci a obchodníci, na rozdíl od Starého města, kde se usadili rolníci. Jelikož byla Strážnice mnohokrát vypálena, nedochoval se ani jeden původní dům. Nejstarším domem je dům č.p. 482 na jižním rohu náměstí. Je to pozdně renesanční stavba, dříve žerotínský panský dům. Uvnitř se zachovala původní klenba a zdobený kamenný portál. 
Městské muzeum ve Strážnici je původně barokní dům ze 17. století. Před ním stojí socha J. A. Komenského. Za zmínku stojí také budova městské radnice, sídlo městské policie a domy č.p. 491 a č.p. 507.

Odtud už to není daleko k židovské synagoze se hřbitovem, která stojí v severní části města jako pozůstatek bývalé židovské obce. Židé byli ve Strážnici od nepaměti. Po vypálení Starého města přestěhovali svou obec za nové náměstí do "Židovské ulice". V severní části města Strážnice stojí uprostřed bývalé židovské čtvrti židovská synagoga a za ní židovský hřbitov s náhrobky rabínů. Nejstarší z nich pochází z roku 1648. Pod domem správce jsou zachovány židovské lázně - mikve. Během druhé světové války byli všichni strážničtí Židé odvlečeni do koncentračních táborů. V roce 2008 byla zrekonstruovaná synagoga se hřbitovem, která je pod správou Brněnské židovské obce, zpřístupněna veřejnosti jako výstavní místnost a koncertní sál. Otevřeno červen až září pátek až neděle od 13:30 hod. do 17:30 hod., jinak na objednávku. Poplatek za výklad průvodce činí 40,- Kč. Původní synagoga ve Strážnici stála s největší pravděpodobností na místě současné budovy, patrně ale byla poškozena požárem, takže se v roce 1804 přistoupilo k vybudování zcela nového templu. Synagoga byla roku 1870 renovována stavitelem Leopoldem Slovákem – bylo zbořeno původní předsálí se schodištěm na půdu ženského oddělení a došlo ke sjednocení stylu obou vchodů pro muže a ženy. Průčelí získalo novorománskou úpravu. V roce 1906 získala synagoga elektrické osvětlení. V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1941. Dne 22.6. 1941 byl temp zdemolován příslušníky SA, vnitřní vybavení bylo zničeno, spáleno a rozkradeno, došlo také k vytlučení oken. Představený náboženské obce Hermann Felix, který němcům odmítl vydat klíče od synagogy, byl zabit. Koncem války bylo ještě zbořeno ženské oddělení. Od roku 1948 začal prostor synagogy využívat podnik TON Strážnice na sklad židlí. Teprve v roce 1991 byl templ vrácen židovské obci. V roce 2008 byla opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti, ovšem jen jako výstavní sál, ve kterém je během letní sezony každoročně instalována výstava s židovskou tematikou. Vstup do synagogy je z jihozápadní strany, u vchodu se nachází malá předsíň, odkud se vchází do hlavního sálu. Pro židovské bohoslužby je typické oddělení mužů a žen. Ženská modlitebna se dříve nacházela v přistavěném traktu podél severozápadní stěny, tato část ale byla za 2. světové války zbořena. Oba prostory byly původně propojeny pěti okenními otvory. Vnitřní výzdoba synagog byla vždy velmi střídmá, nezobrazovaly se lidské bytosti a většinou ani zvířata. Prostor je opatřen neckovou klenbou, zdobenou geometrizující výmalbou s rostlinnými motivy a hvězdnou oblohou. V hale se nachází svatostánek ve formě dvojice sloupů překrytých kládím, přístupný po schodišti z prostorného podia. Okna v synagoze jsou novodobá s půlkruhovitým zakončením a barevnou vitráží v podobě šesticípé Davidovy hvězdy.
 
V polovině 17. století daroval hrabě Magnis Židům část pozemku přímo u židovské čtvrti určenou k založení hřbitova. V průběhu 18. století byly na nový hřbitov přeneseny starší náhrobky ze hřbitova původního, který se dříve zřejmě nacházel přímo v zástavbě strážnického Starého města (v Měchu). Celková výměra současného hřbitova dosahuje rozlohy 5093 m2. Vchod byl původně průchodem v hrobnickém domě, kde lze ještě dnes na stěnách nalézt zbytek kovové pokladničky na dary. Kromě tohoto vchodu zde ale existoval ještě další - jednalo se o malou dřevěnou branku na jihozápadní straně hřbitova směrem ze Sadové uličky. Dnes je vstup na hřbitov umožněn dřevěnou bránou, která byla postavena až v 80. letech 20. století. Ze starších náhrobků se na hřbitově nachází typ kamenné stély – náhrobní kámen zapuštěný přímo do země, jedinou výjimku zde tvoří polotumba, která je umístěna na východní straně synagogy. Novější náhrobky se již přizpůsobují běžným typům. Náhrobky se nacházejí téměř po celé ploše hřbitovního areálu, výjimku tvoří pouze úzký pás vedle synagogy, kde původně stávala přístavba pro ženy. Bez náhrobků je rovněž část severozápadního výseku hřbitova. Náhrobky jsou rozmístěny v přibližně 35 nepravidelných řadách orientovaných severovýchod – jihozápad, nápisy jsou obráceny zpravidla k jihovýchodu. V severní části hřbitova se nacházejí také dětské hroby, vedle východní strany synagogy jsou umístěny nejvýznamnější hroby – rabínské. Celkové množství hrobů se odhaduje na 1500. Starší kameny jsou z pískovce, žuly a mramoru, do 19. století se na nich objevovaly pouze hebrejské texty. Novější jsou ze světlé a tmavé žuly, od poloviny 19. století s dvojjazyčnými nápisy, a to nejprve hebrejsko - německými a později i hebrejsko - českými texty. Původní strohý vzhled hřbitova byl časem měněn, po roce 1945 byl osázen ovocnými stromy a objevuje se zde také lípa. V letech 1986 – 1987 byl vyčištěn a zbaven náletových dřevin. Zdejší hřbitov je místem posledního odpočinku řady významných osobností, mj. je zde pohřben rabín Aron ben Benjamin ha-Levi / zemřel 1686 /, Meir ben Josef Deutsch / zemřel 1781 / a řada dalších. Poslední pohřeb zde byl uskutečněn v padesátých letech 20. století.
 Cestou k vlakovému nádraží jsme prošli kolem jedné ze dvou strážnických bran a to brány Veselské. Pochází ze 16. století a jsou součástí původního opevnění města, které společně s věží, valy a vodním příkopem sloužilo k ochraně před tureckými nájezdy. V době tureckého nebezpečí, ve druhé pol. 16. století byl majitel panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Největší péče byla věnována zabezpečení příchodů do města na hlavní cestě od Skalice do Veselí. Byly zbudovány dvě brány s věžemi a bočními baštami. Brány dostaly jméno "Veselská" a "Skalická". Jejich pojmenování přetrvalo dodnes. Z obou bran se zachovaly pouze boční bašty.

Budova vlakového nádraží je vyzdobená lidovými ornamenty od místních meléreček. Před 4 lety byla dokonce vyhlášena druhým nejkrásnějším nádražím u nás. Na vlakovém nádraží si kupujeme skupinovou jízdenku do 12 km vzdálené Blatnice pod Svatým Antonínkem za 70 Kč pro 4 osoby. Jedeme osobním vlakem 2743/2759 v 16:38. Dlouhou zastávku máme ve Veselí. Do Blatnice přijíždíme v 17:08. Ovšem nádraží se nenachází přímo v obci, ale mezi poli, vzdálené 1,5 km od obce. Nejdříve jdeme po prašné cestě a potom po hlavní silnici, kde není ani chodník. To s tím nádražím obec moc nevychytala. Když jsme konečně dorazili do centra obce, nikde nebyly žádné ukazatele k vinným sklepům. Museli jsme se doptávat na cestu místních. Ale nakonec jsme to našli. Blatnice je malebná slovácká vesnice, nacházející se v koutě jihovýchodní Moravy pod prvními výběžky Bílých Karpat. Obec leží v úrodném kraji vinné révy, jemuž vévodí Antonínský kopec s kaplí Sv. Antonína Paduánského - místo vyhlášených poutí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1046. Blatnice pod Sv. Antonínkem byla součástí kunovického panství a později olomouckého biskupství. Blatnické víno bylo dováženo až do Prahy a Vídně již koncem 13. a počátkem 14. století. Do tohoto období je datován i vznik vinohradů v obci. Do druhé poloviny 14. století patřila obec k Ostrožskému panství. Klimatické podmínky a půdní složení umožňují rozvíjet vinařství, které se soustředilo do vinných sklepů, jejichž historie sahá až na konec 16. a počátek 17. století.

V obci Blatnice, která leží ve slovácké vinařské podoblasti pod severozápadními výběžky Bílých Karpat, se zachoval historicky cenný areál vinných sklepů zvaný Stará Hora.

Blatnické búdy pod hvězdami je letní akce, kdy je veřejnosti otevřeno více než 20 (letos 26) památkově chráněných vinných sklepů (búd) v areálu historických sklepů Stará hora a Kamenice. Letos se koná již 2. ročník této akce. Akci pořádá Cech blatnických vinařů. Celkem je v obci vinařství asi 38. Všechna jsou otevřena při Putování po blatnických búdaách, které se pořádá každý rok v květnu. Vstupenky jsme kupovali v předprodeji přes internet za 350 Kč. Na místě pak lístek stojí 400 Kč. 

Akce trvá od 18 do 24 hodin. Pokladna areálu búd Pod Starýma horama je otevřena od 17:00 do 20:00 hodin. Vstupné zahrnuje degustační skleničku, která je umístěna ve speciálním látkovém pytlíku, který se pověsí na krk. Součástí je mapka s popisem všech otevřených vinařství a propiska, aby si návštěvníci mohli značit, která vína jim chutnala a poté si je mohli případně koupit.

Návštěvník má možnost libovolně ochutnat vína od každého z vinařů, nahlédnout do tradičních sklepů a vychutnat si jedinečnou atmosféru nočního putování mezi sklepy (od búdy k búdě) za doprovodu cimbálových muzik u sklepů a vystoupení mužských pěveckých sborů.
Procházíme jednotlivé sklepy a koštujeme různá vína. Každý může vypít co hrdlo ráčí. Ve většině sklepů je připraveno i nějaké občerstvení, nejčastěji chleba se sádlem, nebo se škvarkovou pomazánkou, škvarky, chleba, sýr, játrová paštika na chlebu a čistá voda ve džbáncích.
        
V některých búdách jsme nahlédli i do sklepa. Soubor sklepů patří k nejlépe dochovaným stavbám tohoto druhu, a je proto chráněn jako vesnická památková rezervace venkovské architektury. Vinné sklepy s lisovnami – zvané búdy – zde vznikaly od konce 18. století pod vinohrady na svazích kopce Svatý Antonínek. Tyto búdy, tvořící charakteristická zděná průčelí sklepů, slouží jako přízemní lisovny. Ponejvíce jsou stavěné z nepálených cihel – kotovic – a typická je pro ně bílá fasáda s modrou podrovnávkou. Z nich vede přes šíji vstup do vlastního podzemního, klenutého a do svahu zahloubeného sklepa s uloženými sudy vína. Do malé místnosti nad sklepem, která slouží k ukládání nářadí, vedou z lisovny schody.
     
V obci se vinná réva pěstuje od 16. století a tradici tu mají především jemná bílá vína. Nejznámější je známkové víno Blatnický Roháč, které vzniklo směsí Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého a Sylvánského zeleného. Označení VOC Blatnice představuje vína, která jsou nejvyšší kvality, jsou pro tuto obec typická a jsou zároveň historicky prověřená našimi předky. Jsou to vína z odrůd Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay a jejich cuvée. Ochutnali jsme všechna možná vína. Samozřejmě jsme i nějaká koupili. Například ve vinařství Antonín Hanák, kde jsme se podívali i do jejich sklepů, jsme koupili slámové víno Chardonnay 2009 a Cabernet Moravia fortifikované víno metodou portské, ročník 2013. 
   
Ve vinařství Polehňa jsme pro změnu koupili Sylvánské zelené výběr z bobulí 2012.
  
Ve vinařství Kozumplík Sauvignon 2012, Moravské zemské víno sladké sbíráno při 28°cukernatosti. Akce se letos zúčastnilo 800 lidí. Jelikož nebyla jiná možnost jak se dostat zpátky do Strážnice, objednali jsme si na 22:45 taxi Alex. Přijela červená fabka a za 377 kaček nás odvezla na hotel. Martin se Standou ještě zašli na malé pivko. Já už jsem šel na pokoj, byl jsem dost unavený. Ale byla to super akce.

Neděle 10.8.2014 - Petrov-Plže, Strážnice

Vstáváme opět o půl osmé. Snídaně je obdobná jako včera. Jelikož Silva jede dneska ještě ve 4 hodiny s dětmi do Prahy, nemáme moc času na prohlídku dalších zajímavostí v okolí. Zajeli jsme do obce Petrov, vzdálené pouze 3 km od Strážnice. Navštívili jsme část obce, která se jmenuje Plže. Tady se nachází historické vinné sklepy z 18. a 19. stol. V roce 1983 byly tyto historické vinné sklepy vyhlášeny Ministerstvem kultury za památkovou rezervaci lidové architektury.

Tento komplex 80 vinných sklepů je ojedinělý v celé ČR. Sklepy budovali sami vinaři. V Plžích jsou připomínány již v 15. a posléze v 16. a 17. století, kdy obyvatelé, v souvislosti s válečnými událostmi, hledali úkryt právě v těchto "plžoch", sklepech vyhloubených v poddajné žluté hlíně, zpevněné kamennou valenou klenbou "kvelbenín". Plž je výraz pro vinný sklep s předsklepím, obecně užívaný v různých lokalitách. Zdejší nejstarší sklepy jsou vyhloubeny pod zemí, klenuty z kamene spojené se vstupní lisovnou chodbou, zvanou "šija." Sklepy budovali sami vinaři se sousedskou a příbuzenskou výpomocí a pod dohledem zednického mistra, což se vlastně dělo až do nedávných dnů.
 
Petrovské Plže náleží k typu sklepů zahloubených ve břehu bez nadzemní části. Šířka sklepa se většinou pohybuje kolem tří metrů, délka dosahuje 10-17 metrů. Vrstva hlíny nad sklepem a její síla napomáhá udržovat příznivé vnitřní klima, významné pro kvalitu vína. Předsklepí-lisovna, znamená pracovní i společenskou část vinného sklepa. Lisují a zpracovávají se zde hrozny a najde se tu také místo k přátelskému posezení a "koštování" vína, které obvykle začíná ve vlastním vinném sklepě od bečky k bečce. Vinné sklepy v Plžích vytvářejí ulicovou koncipovanou zástavbu se dvěma návesními prostory, tvořícími společenská centra vinohradnického areálu a 3 uličky lemované sklípky. Horní z obou center slouží jako přírodní hlediště do něhož ústí ulice se starými a výtvarně nejhodnotnějšími sklepy.
      
Areál je volně přístupný. Dokonce nám jeden vinař umožnil nahlédnout dovnitř. Martin si u něj za 150 korun koupil půl litrovku vínovice.
    
Celý areál jsme obešli za necelou třičtvrtě hodinku.

Poté se vracíme zpět do Strážnice. Parkujeme u Muzea vesnice jihovýchodní Moravy - skanzen. Já jsem navštívil skanzen a zbytek se vydal do Strážnického zámku. Otevřeno je od 9-17 kromě pondělí, vstup 50 Kč. Jedná se o původně vodní hrad, založený ve 2. pol. 13. století, kdy hrad a město patřilo Milotovi z Dědic. Měl strážní funkci (od něj také název města). Na začátku 14. stol. jej obdržel za odměnu Vok z Kravař. Panství bylo často terčem nájezdů uherských a tureckých, později i protihusitských vojsk, proto jej Jiří z Kravař přestavěl v gotickém slohu a obehnal valem a příkopem; zbytky se dochovaly jako tzv. Šance. Nejvíce změnil tvář zámku Jan Jetřich ze Žerotína, přebudoval hrad v renesanční zámek s arkádami, který přetrval až do 19. stol. Od 19. stol. je v novorenesanční podobě. Posledními šlechtickými majiteli byla od rekatolizace po Bílé hoře až do konce 2. světové války hrabata z Magni. Poté zámek znárodnil stát. Nyní v něm sídlí Národní ústav lidové kultury, jehož zřizovatelem je Ministerstvo kultury. Můžete se zde prohlédnout zámeckou knihovnu, kapli, stálou expozici lidových hudebních nástrojů a nově také výstavu Skromné umění - o lidových řemeslech a jízdě králů "Na krála, matičko, na krála". V okolí zámku je anglický park založený v 1. polovině 19. stol. Za zmínku stojí i sousední Černá brána a platanová alej. Původní gotická brána, zbytek opevnění hradu z 15. století. Vedle brány se nachází branka pro pěší. Černá brána byla původně součástí šancí, které ještě v polovině 19. století společně s pěti bastiony ze čtyř stran střežily přístup k hradu. Po průchodu branou přijdeme k platanové aleji, připomínající původní cestu ze zámku do Hodonína.   
       

Já jsem mezitím navštívil Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy neboli strážnický skanzen. Otevřeno mají od úterý do neděle od 9-17, vstupné je 80 Kč. Ve skanzenu poznáte, jak se žilo ne vesnicích jihovýchodní Moravy před sto lety. Ve skanzenu se natáčela i česká pohádka O statečném kováři.

Nachází se poblíž přístaviště Strážnice na Baťově kanále. Odtud o prázdninách každý den v 11 a 15 hodin vyplouvá vyhlídková loď s průvodcem. Plavba trvá zhruba hodinu. Poplujete nejprve směrem na Vnorovy, na křížení kanálu s říčkou Veličkou se loď otočí a kolem zámeckého parku a strážnického skanzenu zamíří do Petrova. Před Petrovem se obrátí a vrací se zpět do přístavu ve Strážnici. Mezi Strážnicí a Petrovem loď proplouvá přírodní částí kanálu, která je považována za jeho nejkrásnější a nejmalebnější úsek. Atrakcí strážnického přístaviště je dřevěná plastika vodníka v nadživotní velikosti.
Vstupní budova skanzenu se nachází v historických prostorách raně barokního panského pivovaru z roku 1612 – národní kulturní památky, kterou dal vystavět Jan Fridrich ze Žerotína. Pivovar byl vybudován na počátku 17. století v blízkosti dodnes stojícího mlýna, kde se drtil ječmenný slad. Pivo se zde vařilo ještě v roce 1874. V současnosti se zde nachází zázemí pro návštěvníky (pokladna, obchod se suvenýry, restaurace a sociální zařízení).
  
Je možné si zvolit prohlídku s průvodcem, která trvá asi hodinu a čtvrt nebo si skanzen prohlédnout sám, což mi zabralo hoďku. V některých staveních je průvodce, který poskytne výklad k dané stavbě. Počátek budování Muzea vesnice jihovýchodní Moravy, které bylo vybudováno na strážnických lukách, sahá až do roku 1973. Veřejnosti bylo zpřístupněno v roce 1981. Rozsáhlá plocha skanzenu je rozčleněna do areálů představujících jednotlivé oblasti Slovácka. Na 65 objektech jsou zde prezentovány lidové stavby z Moravských Kopanic, Luhačovického Zálesí, Horňácka, technické vodní stavby, vinohradnický areál, Dolňácko a areál lučního hospodaření. Expozice seznamují návštěvníky se způsobem života našich předků ze Slovácka. Jednotlivé oblasti jsou prezentovány ucelenými areály, které představují charakteristickou podobu sídla, skladbu usedlosti, zařízení interiéru, vybavení zemědělských a chovatelských provozů, řemeslných dílen, zahrad a polí.

Na druhé straně vstupenky je mapa areálu. Stezky ve skanzenu jsou pěkně značené.
 
Nejdříve jsem se vydal do areálu staveb z moravských Kopanic, který seznamuje s hornatou oblastí na moravsko-slovenském pomezi v okolí Starého Hrozenkova. K osídlení zdejších hor došlo teprve v 18. století tzv. kopaničářskou kolonizací, která se vyznačuje rozptýleným osídlením horských dvorců, nacházejících se osamoceně uprostřed polí, luk a zbytků lesa. Domy jsou stavěny ze dřeva místních dubů a buků, jejichž křivé kmeny způsobují nápadné nerovnosti stěn.
 Pokračuji do areálu staveb z luhačovického Zálesí, které představuje oblast v sousedství Valašska a Slovácka, jejichž vlivy jsou patrné v prolínání roubené a hliněné architektury. Vesnice jsou většinou rozloženy podél břehů potoka, domy a hospodářská stavení leží samostatně na okraji rozsáhlých pozemků. Pouze v některých lokalitách došlo k vytvoření souvislé zástavby návsi, kterou v areálu představují domy z Provodova a Doubrav. Zajímavá byla návštěva prádelny, kde byly vystavený staré druhy praček, počínaje dřevěnou valchou, žehličky, mandly. Jiný dům byl zařízený, jako by se zde stále žilo.
     Areál vodních technických staveb dokumentuje dovednost a zručnost našich předků, s níž dokázali využít přírodní sílu vodních toků. V současnosti zde stojí kopie obydlí mlynáře z Čerešníkových mlýnů v blízkosti Nové Lhoty na Horňácku, datované do roku 1716. Vedle něj je vodní pila, později přestavěna na motorem poháněný katr.
   Velmi pěkný byl areál vinohradnických staveb, který prezentuje specifický a starobylý způsob zemědělského hospodaření na jihovýchodní Moravě – vinohradnictví. S ním souvisí nejen výroba vína, ale též výstavba lisoven a sklepů k jeho uskladnění. V areálu je vysázeno i několik expozičních vinohradů, kde jsou představeny různé odrůdy vinné révy a odlišné způsoby jejího pěstování. Nachází se zde vinohradnické stavby a sklepy z Blatnice, Prušánek, Vrbice a jejich zařízení.
   
Naproti se rozkládá areál staveb z Horňácka, který představuje svéráznou a na folklor bohatou oblast, nacházející se v okolí Velké nad Veličkou. Některé vesnice mají pravidelný půdorys se štítově orientovanými domy, zabíhajícími hluboko do dvora, jako je tomu v Nové Lhotě. Jiný typ zástavby představuje souvislá ulice domů z Hrubé Vrbky, před nimiž se nacházejí samostatně stojící komory. Z řemeslné výroby jsem si prohlédl kovárnu z Lipova a tkalcovskou dílnu z Nové Lhoty. Tady místní hoch v kroji předváděl, jak se tká plátno na tkalcovském stavu.
        
Posledním navštíveným a nejméně zajímavým byl areál lučního hospodářství tvořený skupinou jedenácti roubených seníků, stojících opodál vesnice Javorník, chráněných před větrem a sněhem vzrostlou zelení a stromy. Součástí areálu jsou seníky ze Strážnice a stodola z Hrušek.

Muzeum bylo opravdu zajímavé a doporučuji jeho návštěvu. Před 11 hodinou odjíždíme směr Ostrava. Doma jsme tentokrát za dvě hodiny.

Fotogalerie