LETEM SVĚTEM

Sobota 9.8.2014 - Baťův kanál, řeka Morava, Strážnice, Blatnice

Vstáváme o půl osmé. Ovšem v 6 nás probudili nejdříve kostelní zvony a v 6:05 sirény. To nevíme co mělo znamenat. Snídaně se podávají od 8 hodin. Výběr nás mile překvapil. Sedli jsme si na venkovní terásku a vychutnali si snídani. Měli párky, sázená vejce, vejce na tvrdo nakrájené na plátky i v celku, 4 druhy salámů, 4 druhy sýrů včetně korbáčiků a sýrové rolády, 3 pomazánky /rybí, česnekovou a masovou), máslo, jogurty, müsly, zeleninu, několik druhů pečiva, vánočku, čokoládové croissanty, koláče, džusy, čaje, kávu, mléko. Prostě bylo toho fakt hodně. To jsem ani nečekal.

U snídaně Martin zjistil, že si s sebou nevzal kšiltovku a bez té by to na lodi asi nešlo, tak skočil k místním rákosníkům. V potravinách koupili nějaké ovoce a keksy a já jsem si vzal od snídaně nějaké koláče. Dopoledne máme v plánu půjčit si kánoe a projet se po vodě. Původně jsme chtěli plout po Baťově kanále (www.bataknalodi.cz), ale tam pluje dost motorových člunů a plavba mezi nimi na kánoi by asi nebyla to pravé ořechové, tak Silva vybrala meandry řeky Moravy. Zarezervovala dvě kanoe v přístavišti Vnorovy. Do přístaviště jsme se dopravili autem. Je tady pěkně živo. Je možné si půjčit jak kánoe, tak rafty i motorové čluny. Je tady i kemp a někteří tady nocovali. Je tady i sociální zázemí, sprchy, toalety, bufet. Přístav se nachází přímo na plavební komoře. Přístaviště leží na unikátním křížení kanálu s řekou Moravou. Půjčujeme si dvě kánoe za cenu 399 Kč/den za loď + 200 Kč za odvoz lodí i nás zpět z cílové stanice k autu.
   
Nafasovali jsme lodě, pádla a vodotěsné barely na věci. Namazali jsme se proti slunci a vyrazili. Já jsem jel na lodi se Standou a Martin se Silvou. Loď jsme museli snést na vodu.
 
Já jsem dělal háčka a seděl jsem ve předu. Nejdříve jsme pluli bočním ramenem pár metrů a pak jsme museli loď z vody vytáhnout a přenést na řeku Moravu. To byl nejhorší úsek cesty. Ale zvládli jsme to.
 Potom už jsme se celou dobu plavili po proudu po meandrech řeky Moravy. Řeka Morava protéká původním neregulovaným korytem. Morava zde protéká přes lužní lesy a tvoří obrovské meandry. Díky geologickým pochodům patrným i pouhým okem se tok řeky neustále mění, vznikají nové meandry a staré se postupně oddělují od hlavního toku, aby posléze už jako slepá ramena postupně zanikala. Roku 1993 byl vyhlášen přírodní park Strážnické pomoraví. Celá tato oblast, jenž je součástí Natury 2000, je sídlem obrovského množství ptáků, nachází se tu rozsáhlé kolonie břehulí, čápů a pod. Díky vátým pískům vytváří řeka krásné pláže, které lákají ke koupání. Řeka byla dost široká a klidná. Moc loďařů jsme kupodivu nepotkávali. Byla to poklidná plavba, i když těch 14 km nám dalo zabrat. Pluli jsme celkem 3 hodiny. Pozorujeme okolní krajinu. Sluníčko svítilo. Občas jsme namočili nohy do vody. Udělali jsme si dvě pauzy na svačinu a odpočinek.
             
Dopluli jsme do přístaviště Rohatec - Kolonie k molu pod železničním mostem. Vytáhli jsme lodě z řeky a zavolali do přístavu, kde jsme si lodě půjčovali, že můžou pro nás přijet. trvalo to hodinu než dojeli. Naštěstí tady byla taková občerstvovací bouda v maringotce, kde měli pivo a čepovanou Kofolu.
 
Potom přijel chlápek s Tranzitem a přívěsným vozíkem na lodě, který odpojil a nechal tady až bude více lodí. Naložil nás do auta a vezl zpět k autu. Tři jsme vystoupili ve Strážnici u hotelu a Silva zajela pro auto. Na pokoji jsme si dali sprchu a zašli na pizzu do hotelové restaurace.
Ještě máme čas, vlak do Blatnice nám jede až v 16:38, tak jsme si částečně prošli město.
mapa Strážnice
Hned u našeho hotelu stojí strážní Bílá věž s kostelem sv. Martina. Bílá věž je dominantou města. Sloužívala společně s opevněním k ochraně před nájezdy, sloužila jako hláska proti požárům a nepřátelským vpádům (odtud název Strážnice). Postavili ji v roce 1615. Původně byla vyšší ještě o jedno patro. Patří mezi tři nejšikmější věže v České republice. Po výšlapu do výšky asi dvaceti metrů se nyskýtá pěkný výhled na město a jeho okolí. Kostel byl postaven původně jako gotický lutheránský v 15. století. Až do 18. stol. byl kolem něj hřbitov. V letech 1625, 1704 a 1718 kostel vyhořel. Po posledním požáru byl přestavěn v barokním slohu. Z původního gotického chrámu můžeme dnes vidět pouze opěrné pilíře, gotická okna a dva gotické vchody.

Přešli jsme na náměstí Svobody, které bylo založeno po husitských válkách jako základ Nového Města. Staré Město (náměstí na západě města) bylo zpustošeno a ztrácelo na významu. Náměstí mělo stejný tvar jako dnes. Vprostřed stála kašna. Obyvatelé domů byli většinou měšťané, řemeslníci a obchodníci, na rozdíl od Starého města, kde se usadili rolníci. Jelikož byla Strážnice mnohokrát vypálena, nedochoval se ani jeden původní dům. Nejstarším domem je dům č.p. 482 na jižním rohu náměstí. Je to pozdně renesanční stavba, dříve žerotínský panský dům. Uvnitř se zachovala původní klenba a zdobený kamenný portál. 
Městské muzeum ve Strážnici je původně barokní dům ze 17. století. Před ním stojí socha J. A. Komenského. Za zmínku stojí také budova městské radnice, sídlo městské policie a domy č.p. 491 a č.p. 507.

Odtud už to není daleko k židovské synagoze se hřbitovem, která stojí v severní části města jako pozůstatek bývalé židovské obce. Židé byli ve Strážnici od nepaměti. Po vypálení Starého města přestěhovali svou obec za nové náměstí do "Židovské ulice". V severní části města Strážnice stojí uprostřed bývalé židovské čtvrti židovská synagoga a za ní židovský hřbitov s náhrobky rabínů. Nejstarší z nich pochází z roku 1648. Pod domem správce jsou zachovány židovské lázně - mikve. Během druhé světové války byli všichni strážničtí Židé odvlečeni do koncentračních táborů. V roce 2008 byla zrekonstruovaná synagoga se hřbitovem, která je pod správou Brněnské židovské obce, zpřístupněna veřejnosti jako výstavní místnost a koncertní sál. Otevřeno červen až září pátek až neděle od 13:30 hod. do 17:30 hod., jinak na objednávku. Poplatek za výklad průvodce činí 40,- Kč. Původní synagoga ve Strážnici stála s největší pravděpodobností na místě současné budovy, patrně ale byla poškozena požárem, takže se v roce 1804 přistoupilo k vybudování zcela nového templu. Synagoga byla roku 1870 renovována stavitelem Leopoldem Slovákem – bylo zbořeno původní předsálí se schodištěm na půdu ženského oddělení a došlo ke sjednocení stylu obou vchodů pro muže a ženy. Průčelí získalo novorománskou úpravu. V roce 1906 získala synagoga elektrické osvětlení. V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1941. Dne 22.6. 1941 byl temp zdemolován příslušníky SA, vnitřní vybavení bylo zničeno, spáleno a rozkradeno, došlo také k vytlučení oken. Představený náboženské obce Hermann Felix, který němcům odmítl vydat klíče od synagogy, byl zabit. Koncem války bylo ještě zbořeno ženské oddělení. Od roku 1948 začal prostor synagogy využívat podnik TON Strážnice na sklad židlí. Teprve v roce 1991 byl templ vrácen židovské obci. V roce 2008 byla opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti, ovšem jen jako výstavní sál, ve kterém je během letní sezony každoročně instalována výstava s židovskou tematikou. Vstup do synagogy je z jihozápadní strany, u vchodu se nachází malá předsíň, odkud se vchází do hlavního sálu. Pro židovské bohoslužby je typické oddělení mužů a žen. Ženská modlitebna se dříve nacházela v přistavěném traktu podél severozápadní stěny, tato část ale byla za 2. světové války zbořena. Oba prostory byly původně propojeny pěti okenními otvory. Vnitřní výzdoba synagog byla vždy velmi střídmá, nezobrazovaly se lidské bytosti a většinou ani zvířata. Prostor je opatřen neckovou klenbou, zdobenou geometrizující výmalbou s rostlinnými motivy a hvězdnou oblohou. V hale se nachází svatostánek ve formě dvojice sloupů překrytých kládím, přístupný po schodišti z prostorného podia. Okna v synagoze jsou novodobá s půlkruhovitým zakončením a barevnou vitráží v podobě šesticípé Davidovy hvězdy.
 
V polovině 17. století daroval hrabě Magnis Židům část pozemku přímo u židovské čtvrti určenou k založení hřbitova. V průběhu 18. století byly na nový hřbitov přeneseny starší náhrobky ze hřbitova původního, který se dříve zřejmě nacházel přímo v zástavbě strážnického Starého města (v Měchu). Celková výměra současného hřbitova dosahuje rozlohy 5093 m2. Vchod byl původně průchodem v hrobnickém domě, kde lze ještě dnes na stěnách nalézt zbytek kovové pokladničky na dary. Kromě tohoto vchodu zde ale existoval ještě další - jednalo se o malou dřevěnou branku na jihozápadní straně hřbitova směrem ze Sadové uličky. Dnes je vstup na hřbitov umožněn dřevěnou bránou, která byla postavena až v 80. letech 20. století. Ze starších náhrobků se na hřbitově nachází typ kamenné stély – náhrobní kámen zapuštěný přímo do země, jedinou výjimku zde tvoří polotumba, která je umístěna na východní straně synagogy. Novější náhrobky se již přizpůsobují běžným typům. Náhrobky se nacházejí téměř po celé ploše hřbitovního areálu, výjimku tvoří pouze úzký pás vedle synagogy, kde původně stávala přístavba pro ženy. Bez náhrobků je rovněž část severozápadního výseku hřbitova. Náhrobky jsou rozmístěny v přibližně 35 nepravidelných řadách orientovaných severovýchod – jihozápad, nápisy jsou obráceny zpravidla k jihovýchodu. V severní části hřbitova se nacházejí také dětské hroby, vedle východní strany synagogy jsou umístěny nejvýznamnější hroby – rabínské. Celkové množství hrobů se odhaduje na 1500. Starší kameny jsou z pískovce, žuly a mramoru, do 19. století se na nich objevovaly pouze hebrejské texty. Novější jsou ze světlé a tmavé žuly, od poloviny 19. století s dvojjazyčnými nápisy, a to nejprve hebrejsko - německými a později i hebrejsko - českými texty. Původní strohý vzhled hřbitova byl časem měněn, po roce 1945 byl osázen ovocnými stromy a objevuje se zde také lípa. V letech 1986 – 1987 byl vyčištěn a zbaven náletových dřevin. Zdejší hřbitov je místem posledního odpočinku řady významných osobností, mj. je zde pohřben rabín Aron ben Benjamin ha-Levi / zemřel 1686 /, Meir ben Josef Deutsch / zemřel 1781 / a řada dalších. Poslední pohřeb zde byl uskutečněn v padesátých letech 20. století.
 Cestou k vlakovému nádraží jsme prošli kolem jedné ze dvou strážnických bran a to brány Veselské. Pochází ze 16. století a jsou součástí původního opevnění města, které společně s věží, valy a vodním příkopem sloužilo k ochraně před tureckými nájezdy. V době tureckého nebezpečí, ve druhé pol. 16. století byl majitel panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Největší péče byla věnována zabezpečení příchodů do města na hlavní cestě od Skalice do Veselí. Byly zbudovány dvě brány s věžemi a bočními baštami. Brány dostaly jméno "Veselská" a "Skalická". Jejich pojmenování přetrvalo dodnes. Z obou bran se zachovaly pouze boční bašty.

Budova vlakového nádraží je vyzdobená lidovými ornamenty od místních meléreček. Před 4 lety byla dokonce vyhlášena druhým nejkrásnějším nádražím u nás. Na vlakovém nádraží si kupujeme skupinovou jízdenku do 12 km vzdálené Blatnice pod Svatým Antonínkem za 70 Kč pro 4 osoby. Jedeme osobním vlakem 2743/2759 v 16:38. Dlouhou zastávku máme ve Veselí. Do Blatnice přijíždíme v 17:08. Ovšem nádraží se nenachází přímo v obci, ale mezi poli, vzdálené 1,5 km od obce. Nejdříve jdeme po prašné cestě a potom po hlavní silnici, kde není ani chodník. To s tím nádražím obec moc nevychytala. Když jsme konečně dorazili do centra obce, nikde nebyly žádné ukazatele k vinným sklepům. Museli jsme se doptávat na cestu místních. Ale nakonec jsme to našli. Blatnice je malebná slovácká vesnice, nacházející se v koutě jihovýchodní Moravy pod prvními výběžky Bílých Karpat. Obec leží v úrodném kraji vinné révy, jemuž vévodí Antonínský kopec s kaplí Sv. Antonína Paduánského - místo vyhlášených poutí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1046. Blatnice pod Sv. Antonínkem byla součástí kunovického panství a později olomouckého biskupství. Blatnické víno bylo dováženo až do Prahy a Vídně již koncem 13. a počátkem 14. století. Do tohoto období je datován i vznik vinohradů v obci. Do druhé poloviny 14. století patřila obec k Ostrožskému panství. Klimatické podmínky a půdní složení umožňují rozvíjet vinařství, které se soustředilo do vinných sklepů, jejichž historie sahá až na konec 16. a počátek 17. století.

V obci Blatnice, která leží ve slovácké vinařské podoblasti pod severozápadními výběžky Bílých Karpat, se zachoval historicky cenný areál vinných sklepů zvaný Stará Hora.

Blatnické búdy pod hvězdami je letní akce, kdy je veřejnosti otevřeno více než 20 (letos 26) památkově chráněných vinných sklepů (búd) v areálu historických sklepů Stará hora a Kamenice. Letos se koná již 2. ročník této akce. Akci pořádá Cech blatnických vinařů. Celkem je v obci vinařství asi 38. Všechna jsou otevřena při Putování po blatnických búdaách, které se pořádá každý rok v květnu. Vstupenky jsme kupovali v předprodeji přes internet za 350 Kč. Na místě pak lístek stojí 400 Kč. 

Akce trvá od 18 do 24 hodin. Pokladna areálu búd Pod Starýma horama je otevřena od 17:00 do 20:00 hodin. Vstupné zahrnuje degustační skleničku, která je umístěna ve speciálním látkovém pytlíku, který se pověsí na krk. Součástí je mapka s popisem všech otevřených vinařství a propiska, aby si návštěvníci mohli značit, která vína jim chutnala a poté si je mohli případně koupit.

Návštěvník má možnost libovolně ochutnat vína od každého z vinařů, nahlédnout do tradičních sklepů a vychutnat si jedinečnou atmosféru nočního putování mezi sklepy (od búdy k búdě) za doprovodu cimbálových muzik u sklepů a vystoupení mužských pěveckých sborů.
Procházíme jednotlivé sklepy a koštujeme různá vína. Každý může vypít co hrdlo ráčí. Ve většině sklepů je připraveno i nějaké občerstvení, nejčastěji chleba se sádlem, nebo se škvarkovou pomazánkou, škvarky, chleba, sýr, játrová paštika na chlebu a čistá voda ve džbáncích.
        
V některých búdách jsme nahlédli i do sklepa. Soubor sklepů patří k nejlépe dochovaným stavbám tohoto druhu, a je proto chráněn jako vesnická památková rezervace venkovské architektury. Vinné sklepy s lisovnami – zvané búdy – zde vznikaly od konce 18. století pod vinohrady na svazích kopce Svatý Antonínek. Tyto búdy, tvořící charakteristická zděná průčelí sklepů, slouží jako přízemní lisovny. Ponejvíce jsou stavěné z nepálených cihel – kotovic – a typická je pro ně bílá fasáda s modrou podrovnávkou. Z nich vede přes šíji vstup do vlastního podzemního, klenutého a do svahu zahloubeného sklepa s uloženými sudy vína. Do malé místnosti nad sklepem, která slouží k ukládání nářadí, vedou z lisovny schody.
     
V obci se vinná réva pěstuje od 16. století a tradici tu mají především jemná bílá vína. Nejznámější je známkové víno Blatnický Roháč, které vzniklo směsí Ryzlinku rýnského, Rulandského bílého a Sylvánského zeleného. Označení VOC Blatnice představuje vína, která jsou nejvyšší kvality, jsou pro tuto obec typická a jsou zároveň historicky prověřená našimi předky. Jsou to vína z odrůd Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay a jejich cuvée. Ochutnali jsme všechna možná vína. Samozřejmě jsme i nějaká koupili. Například ve vinařství Antonín Hanák, kde jsme se podívali i do jejich sklepů, jsme koupili slámové víno Chardonnay 2009 a Cabernet Moravia fortifikované víno metodou portské, ročník 2013. 
   
Ve vinařství Polehňa jsme pro změnu koupili Sylvánské zelené výběr z bobulí 2012.
  
Ve vinařství Kozumplík Sauvignon 2012, Moravské zemské víno sladké sbíráno při 28°cukernatosti. Akce se letos zúčastnilo 800 lidí. Jelikož nebyla jiná možnost jak se dostat zpátky do Strážnice, objednali jsme si na 22:45 taxi Alex. Přijela červená fabka a za 377 kaček nás odvezla na hotel. Martin se Standou ještě zašli na malé pivko. Já už jsem šel na pokoj, byl jsem dost unavený. Ale byla to super akce.