LETEM SVĚTEM

Středa 4.7.2018 - Monopoli (pláže Monopoli-jih a staré město)

V 8 hodin jdeme poprvé na snídani a jsme mile překvapeni. Zmiňuji se o snídaních výše, takže se nebudu opakovat. Jednou z obsluhujících je jedna z majitelů Albergo Diffuso Monopoli, velmi milá paní.

Po snídani jsme zašli na recepci, abychom si zajistili půjčení auta na 2 dny. Donedávna byly v Monopoli jen extrémně drahé půjčovny, takže bylo výhodnější vypůjčení auta již na letišti v Bari. Rezervace předem je nutná pro lepší ceny - od 25 eur/den bez pojištění, s pojištěním 40 eur (Argus Car Hire, Rentalcars, Autoeurope,…), Budget, Alamo Rent A Car, Enterprise Rent-A-Car, NEBRAT Sicily by Car, Firefly, Goldcar, Herz v Monopoli !!!

Nyní je tam levná a velmi solidní půjčovna (Lucie v říjnu platila 40 eur/den s plným pojištěním a objednáním na recepci). Půjčení skůtru nabízejí od 30 eur/den, kolo od 10 eur/den (pomůžou na recepci). Recepční říkala, že nám ceny zjistí a napíše na WhatsApp. Opravdu během dopoledne psala, že v jedné půjčovně by Ford Fiesta byl volný v neděli a pondělí za 85 eur vč. pojištění a neomezených kilometrů (později jsme zjistili že půjčovna chce 80 eur a hotel si přihazuje 5 eur). Ve druhé půjčovně měli volno So+Ne nebo Ne+Po za 115 eur také bez omezení kilometrů. Zděsili jsme se cenou. Aha je sezóna, tak je cena dvojnásobná. Naštěstí to paní ověřovala a cena byla za dva dny. Uf. Spadl nám kámen ze srdce. Tedy 42,50 eur na den. Zamluvili jsme si tedy levnější variantu na neděli a pondělí, kdy máme v neděli přijít v 9 na recepci.

Půjčení kola zajišťují u paní Antonelly Minelli - kola se půjčují v Souvenir shopu a Cestovní agentuře Apulia-La finestra sur mare "Apulia-The window on the sea" (Via Porto n. 8 e 12, Monopoli, tel.: objednávky online +39 080 2377545, podpora +39 334 2548408, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Po-So 9:30-13 a 16-20, Ne 10-13 a 16-20). Je milá, kola má horská, spolehlivý servis. Při zapůjčení na 2 a více dnů dává slevu. Na souvenir shop jsme dostali slevový voucher na 10% na lokální produkty (nezahrnuje olej) - suvenýry (jídlo, pití, dárky) při minimální útratě 20 eur. V okolí jsou krásné cyklostezky.

Po snídani jsme ještě zašli do minimarketu Di Mola Carmelano (Via Orazio Comes 22/24) - v ulici naproti recepce (v rámci Palazzo Martinelli). Obchůdej je vhodný pro menší nákupy. Koupili jsme ještě 6 dvoulitrových vod za 1,35 eur, wafle za 1,10 eur, 16 dkg nakrájeného sýra za 1,26 eur (8 eur/kg), 8 housek tady nazývaných panini za 2,09 eur (3 eur/kg). Celkem nákup za 5,80 eur. Odnesli jsme nákup na pokoj, nabalili věci na pláž a vyrazili k moři.

Pláže v Monopoli:

Monopoli se nachází na pobřeží Jaderského moře. Na pobřeží dlouhém 13 km se rozkládá asi 25 pláží. Od roku 2013 mají pláže v Monopoli ocenění Modré vlajky. Čím dále od centra, tím jsou pláže hezčí. Jedná se o pláže s jemným, žlutým pískem obklopené útesy. Barva písku i moře hodně připomíná Karibik. Pláže na jihu Itálie, ať už se jedná právě o Apulii, nebo třeba Kalábrii, patří k nejkrásnějším v Evropě. Pro zdejší pobřeží jsou typické nízké vápencové útesy, mezi nimiž vznikla řada malých romantických zátok s písčitými plážemi s jemným pískem (mezi městy Monopoli a Capitolo). Východy slunce z pláží v Monopoli jsou nezapomenutelné.

Většina je v docházkové vzdálenosti. Na pláže je možné se dostat pěšky, na kole, autem, tuk tukem z recepce (5-12 eur podle vzdálenosti), autobusem (informace a jízdní řád zjistíte na recepci, ofotili nám ho).

Pláže se dělí na veřejné (skoro všechny), veřejné s lehátky a slunečníky za poplatek (třeba Cala Paradiso, pláže v Capitolo mimo prostory s lehátky,....) a zcela soukromé (třeba La Perla Nera vyjma ležení u moře na skále a Cala Marza). V podstatě všechny pláže jsou veřejné a vždy se na nich střídají úseky, které jsou placené a které jsou zdarma, tak to musí být. Takže vždy si vyberete.

Pronájem lehátek a slunečníků je cenová hrůza. Nevyužívejte. V červenci není výjimkou 15-40 eur/set/den dle dané soukromé pláže. Jedná se o takové lepší soukromé pláže, jejichž součástí bývají právě lehátka a slunečníky, houpací sítě, někdy i bazén, převlékárny, velmi dobré restaurace s čerstvými mořskými plody apod. Kupte si spíše vlastní slunečník, např. je k sehnání v drogerii - prodejně s plážovými věcmi na Via Giuseppe Garibaldi, v horní části ulice. My jsme si ho koupili až po pár dnech v obchodě se suvenýry a sportovními potřebami na ulici Via Procaccio, kousek od supermarketu Shop Sette za 10 eur. Měli jsme to udělat hned první den. Na závěr pobytu jsme ho nechali v apartmánu. V letadle bychom se za něj nedoplatili.

http://turismo.comune.monopoli.ba.it/Home/Aree/Spiagge/tabid/610/language/it-IT/Default.aspx- popis pláží

http://www.barinedita.it/inchieste/n716-piccole-nascoste-e-paradisiache--le-calette-sabbiose-di-monopoli-sud - popis pláží

Dneska máme v plánu navštívit pláže, které jsou v docházkové vzdálenosti od města.

část MONOPOLI JIH

Sem patří samozřejmě městská pláž Cala Porta Vecchia, kde jsme se koupali včera večer. Dneska se tady nezdržujeme a pokračujeme podél moře po chodníku dál směrem na jih. Naskýtají se nám nádherné výhledy na pláž a panorama historické části města. Dominantou je zvonice katedrály sv. Marie. Obloha je vymetená, ani mráček a moře klidné, bez vln.
  
Následuje malá kamenitá pláž Spiaggia di Cala Cozze, 250 m z Cala Porta Vecchia. ale tady je špatný přístup do moře (skály).

Po pobřeží jižně od Monopoli se nachází malé pláže lemované skálami.

Následuje Spiaggia di Porto Bianco - Bílá Pláž (500 m, 6 min. chůze)

Další pláž, kterou mohu doporučit je Spiaggia di Cala Porto Rosso - Červená pláž (700 m, 9 min. pěšky). Krásná písečná pláž lemovaná skalisky, průzračné moře. Je tady i část, kde rostou stromy a tedy je i stín zadarmo. Ovšem je tady plno lidí. Ale to bylo na všech plážích. Převážnou většinu ale tvoří Italové. Turistů je tady minimálně. Nachází se tady i restaurace s toaletami, které není problém bezplatně využít. A navíc i dotud se stále naskýtají krásné výhledy na město.
 
Pokračujeme dál podél moře, kolem skalisek, kde se tu a tam někdo sluní. Moře vymlelo erozí ve skalách jeskyně a skalní oblouky. Všude roste středomořská vegetace. Ale také nacházíme dost odpadků a rozbitého skla, které nikdo neodklízí. Ale výhledy to vynahradí.

Další pláží je Lido La Perla Nera - Porto Nero (900 m, 11 min. pěšky, Via Procaccia 153) - soukromá pláž s bazénem, lehátky, slunečníky, barem "La Bodeguita", půjčovnou kajaků a dalším zázemím. Vynikající restaurace "La Perla Nera" s dobrými mořskými plody. Vstup do moře je ale bohužel pouze po schodech, ale na dně je zase písek. Lehátka a slunečníky ve vyhrazené části jsou za poplatek. Ležení u moře na skále je ale zdarma. Hezké místo, ale kvůli přístupu do vody moc nedoporučuji.

Následuje pláž Porto Verde, kterou jsme si nechali na konec a popošli ještě o pár metrů dál a zakotvili na krásné pláži Lido Cala Paradiso (1,2 km, cca 17 min. chůze z Monopoli). Všude kolem rostou nádherné oleandry.

Pláž je veřejná, dá se ležet zdarma na písku nebo na skalách, případně si pronajmout slunečníky a lehátka. Za 2 lehátka + slunečník zaplatíte za den 25 eur, pouze lehátko stojí 6 eur. My jsme si rozložili ručníky do stínu pod skalní převis, abychom byli aspoň trochu chráněni před sluncem. Dno je písečné, voda průzračná, jen se střídají teplé a studené proudy. Okolí je taky velmi pěkné, skaliska, jeskyně, středozemní vegetace. Můžete si tady půjčit i kajaky. Nechybí velké parkoviště, ale nevím jestli je placené nebo zdarma. Kromě toho se tady nachází čisté toalety, mají tady toaletní papír, mýdlo, akorát chybí záchodové prkénko. Ale to je v Itálii asi běžné, protože jsme se s tím setkávali hodně často. Tyto toalety se nachází nahoře nad pláží směrem k parkovišti a lze je využívat zdarma i když nemáte koupené lehátko. Navíc je můžete využívat i když ležíte na vedlejší pláži Porto Verde. Vedle jsou i sprchy a převlékárny a hřiště.
   
A nechybí ani Lounge Bar Calaparadiso, kde si můžete dát čepované pivo, nealko nápoje, zmrzlinu, ale taky nějaké drobnosti k jídlu jako v bistru. Ale je to tady hezké a příjemné. O půl jedné jsem si tady dal k obědu Riso venere con gambri e zucchine, tedy černou rýži s mořskými plody a cuketou za 6 eur. Martin si dal dvě velké čepované piva po 2 eurech, ovšem k velkému má hodně daleko, je to jako naše malé. Pak jsem šel ještě pro jedno "velké pivo", které stálo 3 eura, ale velikostně bylo stejné jako ty předchozí.
 
Pláž je nádherná a rozhodně doporučuji ji navštívit.

Poslední zastávku dnešního povalečského dne jsme udělali na pláži Cala Porto Verde - Zelená pláž, kterou každopádně doporučuji navštívit. Je asi ta top v nejbližším okolí Monopoli. Nachází se 1 km směrem na jih z historického centra a pěšky se dojdete přibližně za 15 minut. Je schovaná mezi skálami. Z velkého parkoviště s nafukovacími atrakcemi pro děti jděte po cestičce po louce směrem k moři, až na ni narazíte. Dobře se dá orientovat i podle baru pláže Paradiso.
 
Moře tady bývá klidné a lze si zde i zašnorchlovat. Pláž je pouze veřejná, takže se dá ležet zdarma na písku případně na skalách. Nenajdete tady slunečníky ani lehátka, ani moc míst ve stínu, takže doporučuji si přinést vlastní slunečník. Je tady jeskyně, do které se dá schovat, ale jsou tam tlející chaluhy, takže to na ležení není.
 
Lidí tady moc nebylo. Moře je překrásné. Vstup je mírný a písečný, celé dno je písečné. A ty výhledy i ze skalního plata nad pláží.
  
A všude rostou různé keře a kaktusy.
 
Jak už jsem psal, můžete využít bar či toalety u vedlejší pláže Paradiso.

Potom už následuje část COPACABANA, kterou jsme nenavštívili, jen jsme několikrát kolem ní projížděli autobusem. Její pláže jsou dostupné ještě pěšky, ale asi bych už zvolil autobus.

Spiagga La Scaletta (1,6 km, 20 min. pěšky z Monopoli) - schodiště vysekané do skály, mělká voda, dno částečně písečné a částečně kamenité

Cala Copacabana (1,7 km, 20 min. pěšky z Monopoli), cala znamená zátoka - mělká voda, písečné dno, vysoký útes

Cala Lido Colonia (1,8 km, 22 min. pěšky z Monopoli, 5 min. jízdy), má dvě části - jednu s lehátky a schodištěm na lido, vstup zdarma ale platí se za lehátka a slunečníky, a druhou veřejnou. Dno je písečné.

V 16 hodin jsme se pěšky vydali pomalu zpátky na pokoj. Jde to hůř, protože je příšerné vedro. Ráno to ještě šlo. Osprchovali jsme se a s Martinem jsme vyrazili na prohlídku dalších pamětihodností staré části Monopoli.

Poblíž našeho apartmánu ve Via S. Leonardo 1 najdeme krásný kostel Chiesa di San Leonardo, kolem kterého vždy chodíme na pláž. Navíc jeho zvonici pěkně vydíme z naší střešní terasy. Dokončen byl r. 1745, krásná fasáda zdobená jónskými a korintskými motivy, ale také barokními prvky. Na portálu ve výklenku busta sv. Leonarda. Mistrovským dílem je křížový klenutý strop.
 
Jen pár metrů odtud se nachází ulice Via Sallustio, kterou chodíme k pláži a na í se nachází oblouk Arco Sallustio, ve kterém se nachází jeden z dalších votivních obrazů - edikula.
   
Pro změnu na snídani chodíme denně kolem kostela Parrocchia Ss. Apostoli Pietro e Paolo (nám. Largo Palmieri).

Z druhé strany než je vstup do kostela se rozkládá Piazza Palmieri, největší a nejstarší náměstí Starého města. Jméno má podle významné šlechtické rodiny Palmieri. Původně se jmenovalo S. Pietro. Stojí tady historická kamenná fontánka. Na jedné straně náměstí najdeme klášter Convento S. Teresa s přilehlým kostelem sv. Terezy - Chiesa di Santa Teresa.

Celou jednu stranu náměstí zabírá Palazzo Palmieri, zajímavý dům v pozdně renesančním slohu ze 17. století. Dva sloupy nesou balkon, na kterém je medailon zobrazující erb rodiny Palmieri. V historii v něm byla i mateřská školka či škola umění a řemesel.
 
Vpravo od budovy (když k ní stojíme čelem) se nachází okouzlující úzká ulička Via del Vento vedoucí k moři. Tak tak se jí dá projít. A v ní v č. 1 se nachází velmi zajímavý oblouk Arcate Di Via Del Vento.
  
Touláme se okolními uličkami Via Capozzi, Via Forno Romano s edikulou. Před domy posedávají a klábosí místní ženy, chlapi hrají pod stromy stolní hry.

Uličky nás vyvedly až na nábřeží Lungomare Santa Maria.

Hlavní dominantou je hrad Castello di Carlo V. (Largo Castello), symbol města. Pevnost aragonského původu postavená na místě původního benediktinského kláštera, Karlem V. zrestaurovaná k obranným účelům. Původně sloužil jako tvrz španělské nadvlády v 16. století. V 17. století byl rozšířen. Má mnohoúhelníkový půdorys a kruhové věže. Dnes slouží k pořádání výstav a konferencí. Zrovna v době našeho pobytu tady do 15.7. probíhala výstava grafických prací Joan Miró 1948-1974 (vstupné 6 eur). Zajímavá může být i noční procházka kolem hradu. Na jedné hradební zdi ze strany přístaviště je vidět basreliéfy znázorňující příběh tragické cesty řecké trajektové lodi "Heleanna" a záchranné mise rybářů z Monopoli, ke které došlo v srpnu 1971 pouhých 15 mil od pobřeží Monopoli.
  
Je odtud vidět i červený maják Faro Monopoli u přístaviště "Margherita", který slouží jako ochránce paláce Martinelli. Zajímavostí je, že staré kanóny se používají jako sloupy, o které se lany přivazují lodě.

Na nábřeží Lungomare Santa Maria, vedle hradu, procházíme kolem Bastione Santa Maria s děly. Staré město obklopují dobře zachované zbytky městských zdí. Ze španělské éry se dochovaly málo pozůstatků zdi. Najít je můžeme v úseku mezi Cala Porta Vecchia - Via Papacenere - Via San Vito - Largo S. Salvatore - zbytek zdi Santa Maria - Castello di Carlo V.

Pokračujeme po nábřeží podél hradeb a následuje náměstí Largo S. Salvatore, kde stojí katolický kostel Chiesa San Salvatore Monopoli.
 
Pokračujeme malebnou uličkou Via S. Vito, kde najdeme mimo jiné starý malý kamenný kostel obrostlý zelení Chiesa di San Vito Martire.
  
A to už jsme na nám známém místě u pláže Cala Porta Vecchia. Zde na náměstí Largo Porta Vecchia najdeme na chodníku nejnižší obraz Madonny della Madia. Před nějakým časem ji "madonnaro", malíř Madon namaloval za použití cementu místo křídy a výsledek byl fantastický. Na podlaze obdivujme vodorovnou aediculu s jejími nádhernými barvami a vztyčenými tvary. Přes den ji ale přikrývají, aby ji slunce nezničilo a odkrytá je pouze na večer.
 
Přímo u ní se nachází další doporučovaná restaurace Terrazzamare Ristorante u Porta Vecchia (Via Portavecchia 50, denně 12-15:30 a 19-24:00). Ale nevyzkoušeli jsme ji.

Pokračujeme ulicí Via Argento a před námi se tyčí zvonice Cattedrale Maria Santissima della Madia.

V ulici Via Peroscia nacházíme pod obloukem další edikulu.

Další edikula je ve Vico Fiscaiolo č. 36. Opět v oblouku a je formou obrazu v rámu.

A aby toho nebylo málo tak hned vedle Via Fiscaiola se v uličce Chiasso Brescia nachází další edikula. Tentokrát ozdobená i květinami a svíčkami. Po městě je nacházíme na každém rohu.

Pokračujeme ulicí Via Ginnasio.

U zvonice katedrály, ve Via Argento 5, se nachází místní skvost, který není mezi turisty naštěstí moc známý. Každopádně stojí za návštěvu. Je to takový můj tajný tip. Jedná se o katolický kostel Chiesa Santa Maria del Suffragio - známý jako Chiesa del Purgatorio z počátku 18. století. 

Zajímavé jsou už dřevěné vstupní dveře, na kterých je vytesáno geometrické a obrazové znázornění Triumfu smrti. Podle tvrzení, že smrt nás dělá všechny si rovny, je zastoupena uprostřed dveří dvěma kostlivci. Interiér je ve tvaru latinského kříže a má pět oltářů. Hlavní barokní oltář je zhotoven ze zvláštního druhu vápence z oblasti Lecce. Na hlavním oltáři se dochoval obraz Madonny del Carmine, kterou vytvořil neapolský umělec Paolo De Matteis.
  
V malé zahradě sakristie vede schodiště do krypty a k podzemní hrobce, kde byli pohřbeni členové Confraternita di Nostra Signora del Suffragio alias "del Purgatorio" (Bratrstva Matky Boží) a jejich blízcí příbuzní. Jedná se o součást veřejně přístupného kostela. V turistických průvodcích se o kryptě a mumiích nedočtete, tudíž tady nejsou davy turistů. Najdeme je v místnosti hned vedle vstupních dveří do kostela. V mnoha relikviářích jsou mumie kněží, členů Confraternity, kteří zemřeli mezi 18. a 19. stol. Zamřížovanými okny starobylého kostela na ulici shlíží z prosklených schránek devět mumií. Proto je místními obyvateli známý jako "kostel mrtvých, kteří chodí". Zachovalá těla kněží, stará přes 250 let, jsou umístěná v prostých vitrínách uprostřed ještě obyčejnější místnosti s okny do ulice. Oblečená jsou v kněžských pláštích. Nechybí ani mrtvolka malého dítěte, která spíš vypadá jako panenka. Díky silnější duchovní tradici v Itálii smrt nepředstavuje takové tabu a mrtví nejsou strašáci. Místními obyvateli je známý jako "kostel mrtvých, kteří chodí". Je to pro nás trochu morbidní, ale každopádně zajímavé místo.
   
Odbočili jsme na ulici Via Mulini, kde se nachází Il Bastione del Molino postavené Aragonci. Najdeme tady zbytky hradebních zdí, děla a je odtud i výhled na moře.
 
Menší oklikou jsme se vrátili k nádherné románské katedrále sv. Marie s barokní zvonicí - Cattedrale Maria Santissima della Madia - postavena r. 1107, ale kompletně přestavěna v 18. stol. v barokním slohu. Na pravé straně náměstí před katedrálou je velká zeď s 10 sochami různých světců pocházející z oltáře ze 16. stol. Na hlavním oltáři vidíme ikonu, která inspirovala všechny votivní aedikoly ve městě. Je to byzantská Madonna "Odegitria" (v řečtině, žena, která ukazuje cestu), která následuje model Madonny z Konstantinopole (zde známá jako Madonna della Madia). Z boku po pravé straně je vstup do krypty (sakristie) v suterénu kostela. Na levé straně se nachází obraz Umučení sv. Giustina, "Martirio di Santa Giustina", který je připisován slavnému italskému renesančnímu malíři Paolu Cagliari, řečený "Veronese". Naproti vidíme semilunární obraz, který byl kdysi votivní (věnovanou) edikulou na vnitřní straně "dveří přístavu", Porta del Porto. Dnes je tam perfektní kopie originálu. Nejvyšší obraz Madony della Madia je na vrcholu katedrály.
    
Další edikulu nacházíme v uličce Vico Seminario č. 9.

Edikula v Chiasso Fioriaio (chiasso = ulička) - Via C. Querno a  ubyt. La Dimora Dei Sogni poblíž kostela Chiesa San Cosmo.

Ulička Vico Acquaviva č. 2 ukrývá pod obloukem další edikulu. Madonna della Madia je zobrazena na raftu a po dní město s malými domky.

Ve Via San Cosmo 16 najdeme další edikulu ve formě tří obrazů namalovaných přímo do zdi, i když je už hodně poničená.

V uličce Vico Pugliese č. 2 obdivujeme nejvyšší okno na domě vpravo, které je unikátní kvůli své malbě. Toto gotické okno je ohraničeno "reliéfní" výzdobou, známou jako "denti di sega" nebo "pilový zub", typická pro Angevinskou říši. To je jediná věc, která zůstala z hradu. Dala jméno jedněm z městských dveří, Porta Castri, které před mnoha lety stály před biskupským palácem Palazzo Vescovile.

Ve Via Cimino 1 najdeme hezký obraz Madonny della Madia (edikula) a také kamenný kruh, kde si lidé před mnoha lety přivazovali své koně. Dneska tady má chlap garáž s autem.
 
Hned po projití obloukem jsme se ocitli na malém náměstíčku, kde se nachází Santuario Rupestre della Madonna del Soccorso - La Chiesa di S. Maria del Soccorso (Via S. Domenico 73). Skalní kostel je typickým příkladem skalního osídlení v městské oblasti Monopoli. Je možné že pochází již z 10. stol. Vnějšek zdobí sochy ze 16. stol. Schody vedou do útrob starodávného kostela odkud můžete slyšet zvuk moře. Starý přístavní kanál začíná totiž právě tady. Bohužel byl ale uzavřený.
 
Z druhé strany se nachází rozsáhlý kostel Confraternita Di San Cataldo.

Fasádu kostela Chiesa San Domenico (Via S. Domenico 49) z konce 16. stol. charakterizuje bohatě zdobená rozeta. Přítomnost dominikánských mnichů v Monopoli se datuje do r. 1270 a je mezi prvními v oblasti Apulie.
 
Hned vedle se nachází rozlehlý katolický kostel a klášter z 18. stol. Monastero Santi Giuseppe e Anna (Via S. Domenico 12 - ulička naproti radnice) s vysokou věží.
 
Za rohem potom najdeme podzemní kostel z 18. století Chiesa di Sant´Angelo e la cripta affrescata di San Piscopio (Via S. Angelo 3/5). Je to údajně jeden z nejhezčích podzemních kostelů v Apulii. Nicméně bohužel jako mnoho jiných byl uzavřený a dovnitř jsme nemohli nahlédnout.

Přicházíme na malé náměstí Largo Plebiscito, které protíná ulici Via S. Domenico. Na jedné straně je pěkný palác zdobený balkóny, které podepírají vysoké sloupy. Dole se nachází různé obchody.
 
Na Largo Plebiscito 15 stojí katolický kostel Chiesa di San Francesco D'Assisi se zvonicí, dokončený r. 1749.
 
V rohu náměstí na ulici Via Giuseppe Garibaldi 6 stojí místní radnice Comune di Monopoli - Municipio. Via Garibaldi je stará obchodní cesta, dnes plná barů a restaurací.
 
Na Via Giuseppe Garibaldi 10 najdeme turistické informační centrum IAT Monopoli, které ovšem za nic nestojí a mapu města kterou nám tady dali je o ničem.

Jen kousek od radnice se rozkládá náměstí Piazza Vittorio Emanuele II., údajně 2. největší náměstí v Itálii s krásnou kašnou Fontana Monumentale del Borgo uprostřed. Je lemováno krásnými domy, je plné stromů a je zde i válečný památník. Kolem najdete obchody s oblečením. Konají se tady různé akce, koncerty. A dá se tady i parkovat na "modrých pruzích" zakoupením lístku v parkovacím automatu.
 
Vracíme se po ulici Via Garibaldi. Restaurace se pomalu začínají plnit lidmi. Dneska na večeři volíme grilované kuře. Na ulici Via Garibaldi 54 jsme objevili Polleria del Borgo Antico da Eugenio (tel. 340 5730234), kde kromě masa a polotovarů připravují i grilovaná kuřata.

Ale vždy jen k večeru. Hotová bývají kolem 20 hodiny. Je dobré si je objednat o něco předem. Celé vychází na 6,50 eur a 1/2 na 3,55 eur. Objednali jsme si polovinu, zaplatili a máme si ho přijít vyzvednout tak za 30 minut, to už budou hotová. Při vyzvednutí odkryjí alobal a ještě ho postříkají bílým vínem, které dodá kuřeti jinou, lepší chuť. To je tajemství kuchaře.

Mezitím jsme zašli ještě do minimarketu Panificio Santa Caterina na Via Santa Caterina 4 (naproti Torre Civica při ústí Via Garibaldi), kde prodávají pečivo, sýry a salámy. Koupili jsme 100 gr sýra Parmeggiano nuovo (11 eur/kg) a 100 gr Prosciuto Crudo (13,50 eur/kg). Celkem za 2,90 eur.
 
Martin si v restauraci La Rustichella Pizzeria Napoletana na Via Porto 36, kousek od našeho bytu, objednal s sebou pizzu quattro formaggi za 5,50 eur. Připravují ji v kamenné peci. Je velká a dobrá. Než mu ji připravili, zašel jsem mezitím vyzvednout hotové kuře. V obchodě si zatím ještě koupil dva italské lahváče (660 ml) značky Peroni po 1,50 eur.

Obě jídla jsme si vzali na pokoj, kde jsme si dali večeři.