LETEM SVĚTEM

Pondělí 9.7.2018 - Locorotondo, Martina Franca, Ostuni

Před snídaní jsme zašli do minimarketu. Koupili jsme 2 housky za 0,55 eur a jedno chlazené pivo Peroni za 1,50 eur.

Po snídani jdeme na parkoviště k autu. Mamka zůstala i dneska u moře. Vyjíždíme v 9:02. Opět řídím já a Martin naviguje. Na první benzínce jsme natankovali plyn GPL do plna, protože včera jsme cestou moc pump zrovna nepotkali. Natankovali jsme 18 litrů za 12,80 eur. Litr plynu se prodává za 0,70 eur/litr, kdežto benzín v průměru 1,65 eur/litr.

Jedeme do města Locorotondo, po SS16 a SS172dir přes Lamalunga a Laureto. Je to pouhých 26 km. Ve venkovském prostředí kolem silnice vedoucí údolím Valle d´Itria mezi městy Locorotondo a Martina Franca nacházíme další trulli. V 9:42 přijíždíme do města Locorotondo, které se nachází jen 8 km východně od Alberobello. Zaparkovali jsme zdarma poblíž pošty Ufficio Postale, na ulici Via Sabotino mezi obytnými domy.

LOCOROTONDO je pěkné městečko s krásným starým městem a bíle omítnutými domky trulli s červenými a šedými střechami postavené na kruhovém plánu v soustředných kruzích. Locorotondo v překladu znamená kulaté místo. Nachází se na kopci odkud můžeme obdivovat celé údolí Valle d´Itria a také je odtud nádherný výhled na moře. Za své jméno město vděčí kruhovému půdorysu. Patří k nejmalebnějším obcím v regionu i v celé Itálii. Krása historického centra představuje labyrint uliček s bílými domy zakončenými neobvyklými šikmými (špičatými) střechami z vápencových desek nazývanými "cummerse" nebo v místním dialektu "chiancarelle", charakteristickými pro historické centrum města. Město bylo založeno již roku 1000 př.n.l. Locorotondo je známé svým excelentním DOC bílým vínem. Okolní krajina patří k nejkrásnějším v Apulii.

http://www.visitlocorotondo.it/en/home/
https://digilander.libero.it/locomind/centro/centro.htm - interaktivní mapa

Prohlídku města zahajujeme na náměstí Piazza Aldo Moro, kde stojí nová radnice Municipio - Borgo di Locorotondo (Comune di Locorotondo) z r. 1952.

Via Bonifacio, kde stále najdeme řady některých domů, které byly v 18. století součástí "borgo" (vesnice) za hradbami. Právě tady najdeme domy zakončené šikmými střechami z vápencových desek nazývanými "cummerse".

Pokračujeme ulicí Via Cavour. Z něj vede schodiště po ulici Via Morosini do starého města.

Na náměstí Largo San Rocco se spojují ulice Via Cavour a Corso Umberto I. Právě tady stojí kostel Santuario (Chiesa) di San Rocco (Via Cavour 125), nahlédli jsme dovnitř.
  
Z náměstí vede schodiště, které spojuje Largo San Roco (Via Cavour) a Via Vittorio Veneto.

Z ulice Via Cavour vede do historického centra další široké schodiště Scalinata di Via Giannone.

Na náměstí Largo Madonna della Greca stojí Chiesa Madonna della Greca (8-13 a 16-20:00) - údajně nejstarší kostel ve městě, postavený mezi 7. a 8. stol. a zrekonstruován v 15. stol. Velmi důležité jsou freskové fragmenty na pravé stěně, Madonna s dítětem. Venku je budova doplněna dvěma sochami z konce 14. století, rozetou (kruhovým oknem) přestavěným v roce 1981 a unikátní vrstvenou střechou nazvanou "cummerse".
  
Z druhé strany kostela se nachází nám. Piazza Antonio Mitrano, kde je obrovské parkoviště, a kde se v pátek ráno údajně koná trh. Také je odtud výhled na zadní stranu kostela se zvonicí a unikátní vrstvenou střech zvanou "cummerse".

Přecházíme na ulici Via Vittorio Veneto, kde od domu č. 98 je pěkný výhled na zvonici kostela Chiesa Madre di San Giorgio.
 
Ulice Via Giannone vede ke kostelu Chiesa Madre + Arco di Via Giannone. Na domě ve Via Giannone č. 6 najdeme půvabný rokokový portál Rococo zdobený lístky paznehtníku.

Ve Via Giannone č. 1 najdeme "Cassa agreste" (rustikální dům) s nejimpozantnější špičatou střechou (cummerse) staré vesnice. Budova má výhled na náměstí Piazza Fra Giuseppe Andrea Rodio a jeho hlavní charakteristikou je horní římsa, na které jsou zobrazeny scény venkovského života. Basreliéfy zobrazují dlouhé průvody mužů, žen a zvířat. Dům je rohový a tak zasahuje i na náměstí Piazza Fra Giuseppe Andrea Rodio, kde se nachází hned vedle seba dva kostely, Chiesa Maria SS Annunziata a Chiesa Madre di San Giorgio Martire.
  
Kostel Chiesa Maria SS Annunziata ze 17. stol. byl postavený v roce 1633 na místě oratoře.

Na něj je "přilepený" Chiesa Madre di San Giorgio Martire - La Chiesa Matrice di San Giorgio - Chiesa di San Giorgio Martire (6:30-12 a 16-20:00), monumentální chrám pojmenovaný po mučedníkovi sv. Jiří, patronu města. Postavený byl mezi lety 1790-1825 na místě, kde kdysi stály po sobě dva kostely, jeden datován do roku 1195 a druhý postavený r. 1500. Na fasádě ze 16. stol. najdeme v tympanonu reliéfní obraz sv. Jiří s drakem. Zvonice (Campanile) je vysoká 47 m. Uvnitř obdivujeme nádherné kupole a obraz Poslední večeře. Pod sklem jsou ukryté zbytky původního kostela.
   
Pokračujeme malebnou uličkou Via Dottor Giorgio Oliva kde se v č. 20 nachází mezi domy těžko rozeznatelný kostel Chiesa di San Nicola di Myra. Kostelík se zvonicí byl postavený kolem roku 1660 díky iniciativě rodiny De Aprile. Byl otevřený a tak jsme mohli uvnitř obdivovat nádherné stropní fresky.
  
Jen tak bloumáme úzkými uličkami mimo jiné Via Guarnieri Dottor mezi sněhově bílými domky.

V krásné ulici Via Morelli najdeme různé elegantní barokní a renesanční portály - Al Vecchio Arco.

Il Palazzo Morelli (Via Morelli 34) je nádherný barokní palác postavený r. 1819, který stojí vedle Staré radnice. Má bohatě zdobený barokní portál a balkony s kováním, uvnitř malý dvůr se schodištěm.

Na něj navazuje věž Torre Civica - Torre dell'Orologio (Hodinová věž). Je to rovněž palác, bývalá Stará radnice (Vecchio Municipio) původně postavený v 18. století, kdysi sídlo univerzity a také vězení. Nad tímto palácem byla umístěna strážní věž s hodinami, které se původně nacházely na zvonici kostela Chiesa Madre di San Giorgio. Dnes slouží jako veřejná knihovna Biblioteca Comunale (Civica) Antonio Bruno (Via Morelli 26).

Na domě ve Via Morelli č. 20 vidíme pěkný portál z roku 1867 s medailonem zobrazujícím Madonnu s dítětem.
 
Pro změnu ve Via Morelli č. 4 a 6 zase obdivujeme hranaté okno ze 16. stol. a portál z 18. stol.

Largo Soccorso je malé náměstíčko s kaplí Capella Madonna (Santa Maria) del Soccorso postavenou r. 1630 na příkaz barona Gian Giacomo Borrassa z Locorotonda. Uvnitř kaple zdobí oltář velké plátno Panny Marie Soccorso. Tam je také menší plátno St. Vito.

Pokračujeme malebnou ulicí Via Aprile, kde se nachází různé restaurace.
  
Pokračujeme uličkou Via Dura, kde se nachází úzký vysoký dům s komínem. Jsme v nejstarší části města. Uličky jsou velmi úzké a domy jsou natěsnané jeden na druhý.

V uliččce Via Verdi jsou na zemi samé květináče s kvetoucími květinami. 

Oklikou jsme se dostali zpět na Via Aprile odkud už je to doslova jen pár kroků k vyhlídce Largo Bellavista (Via Nardeli) odkud máme překrásný panoramatický výhled na údolí Valle d´Itria. Přímo pod námi se rozprostírá vinice SìRose a pod ní kostelík Chiesa di Sant´Anna di Renna, ke kterému jsme zajeli později. V dálce vidíme město Martina Franca, kam jedeme potom. Je to pouhých 6 km. V okolní krajině nechybí ani domy trulli.

 

Ve Via Nardelli 5 jsme objevili zmrzlinárnu Kidor-Les Fleurs Gelateria. Každý jsme si dali malou zmrzlinu do kornoutku za 1,50 eur.
  
Sedli jsme si se zmrzlinou v městském parku Villa Garibaldi na náměstí Piazza Dante. Kocháme se pohledem na kostel Chiesa dell´Addolorata (Corso XX Settembre, naproti veřejnému parku Villa Garibaldi, 7:30-12 a 16-19:30) postavený r. 1858 na místě starého hradu, který byl právě kvůli stavbě kostela roku 1855 zbořen, uvnitř dřevěné sochy z 18. stol.

Vpravo od něj stojí starobylý vyřezávaný kamenný oblouk - Arco, pravděpodobně ruiny staré Porta Napoli, která je vstupem do starého města. Ústí na elegantní nám. z 19. století La Piazza Vittorio Emanuele II., původně nazývané hradní náměstí.
 
Hned za branou vpravo jsme navštívili Turistické informační centrum - Associazione Turistica Pro-Loco Locorotondo (Piazza Vittorio Emanuele 27, Po-Pá 10-13 a 15-18, So 10-13), kde jsme si vzali mapu města a okolí.

Na náměstí v ul. Via Montanaro 1 si můžete na malém schodišti všimnout elegantního rokokového portálu z r. 1764.

Z náměstí dále do historického centra vede Via A. Bruno.

Poslední zastávkou při prohlídce města je La Chiesa dello Spirito Santo - Capella dello Spirito Santo (Corso XX Settembre 39, vedle radnice), malý kostel vtěsnaný mezi dva domy postavený r. 1683 se střechou typickou pro Locorotondo postavenou za pomocí "chiancarelle", tedy vápencových plochých desek.

Sice už je pomalu čas oběda, ale zatím nemáme ještě moc hlad. Ale kdyby jste měli hlad, můžete navštívit třeba skvělou trattorii Centro Storico Di Loparco Giovanni (Via Eroi di Dogali 6) a vyzkoušet těstoviny orecchiette, v překladu "ouška", ve tvaru mušliček, pro Apulii typické, např. ragù e caciotta (s masovou omáčkou a smetanovým sýrem) nebo orecchiette alle cime di rapa (těstoviny s tuřínem - brukev řepka).

Ve stejné ulici Via Eroi di Dogali č. 10 a 12 najdete poloviční zdobený oblouk s křížem uprostřed, je to znamení přítomnosti starého místa uctívání.

Vracíme se k autu a v 11:30 odjíždímě do města Martina Franca, které se nachází pouhých 6 km jižně od Locorotondo. Cestou jsme se ještě zastavili na ulici Via dei Templari, kde se nachází velmi zajímavá stavba na úpatí kopce pravděpodobně ze 17. stol., kostel Chiesa di Sant´Anna di Renna. Kromě kostelíku je odtud pěkný panoramatický výhled na město, směrem na ulici Via Nardelli a vinici SìRose.
  
Ještě jsme popojeli o pár metrů dál, abychom z Valle d´Itria pořídili celkový pohled na kruhové město.

Město MARTINA FRANCA je co by kamenem dohodil. Středověké městečko s velkým počtem trull v okolí je charakteristické svou téměř hmatatelnou maurskou atmosférou. Bylo založeno zřejmě v 10. stol obyvateli Tarentu, kteří se sem uchýlili před neustálými arabskými nájezdy. Je nejvýše položeným městem v jižní části italského pohoří Murge. Ozdobou středověkého městského jádra jsou krásné barokní budovy, protože v 17. - 18. století město sloužilo jako letní sídlo apulské šlechty, o čemž svědčí četné barokní paláce.

http://www.visitmartinafranca.it/it/home/
http://www.martinafranca.info/

Opět se nám podařilo zaparkovat zdarma na hlavní ulici Via Gaetano Donizetti hned vedle kostela Chiesa del Carmine. Na prohlídku města nám stačily 2 hodiny.

Palazzo Ancona (Via Macchiavelli 7) je nejpopulárnějším a nejvíce fascinujícím palácem ušlechtilého baroka ve městě. Jeho vznik se datuje do druhé poloviny 18. století.

Další pěkný barokní palác Palazzo del Cavaliere Semeraro jsme objevili ve Via Giuseppe Mazzini 16.

Hned u něj ve Via Ignazio Ciaia 18 stojí Palazzo Lopez/Mongelli, nyní hotel Albergo Diffuso Rococo.

V ulici Via Cristoforo Colombo stojí malý nenápadný kostelík se zvonicí, Chiesa di San Nicola in Montedoro, jeden z nejstarších kostelů ve městě, jeho vznik se datuje do 14. století. Ze střechy mu roste tráva.

Procházíme ulicí Via Principe Umberto, kde v č. 61 objevujeme Palazzo Domenico Motolese.

Naproti němu, ve Via Principe Umberto 14 stojí Chiesa di San Domenico. Současný kostel byl postavený v letech 1745 až 1750 poté, co byl předchozí kostel stržen. Fasáda je nejvýznačnějším příkladem baroka Martina Franca s monumentální výzdobou. Na jedné straně kostela stojí klášter, který hostil dominikánské bratry, první klášterní řád, který přišel do Martina Franca.

Touláme se uličkami a co dům, to architektonický klenot. Zdobí je krásné vstupní portály, balkony, okna. Radost pohledět.

V ulici Via Giuseppe Garibaldi 29 sídlí Società Operaia a zevnitř se linou hlasy operních zpěváků při zkoušce.

Tady najdeme pěkné náměstí Piazza Maria Immacolata také známé jako Portici, které je velkým prostorem v neoklasicistním stylu.
 
Na něj navazuje náměstí Piazza Plebiscito. Jednu stranu náměstí zabírá Palazzo dell´Università, který byl ve střdověku, v 15. století, sídlem místního parlamentu. V 18. stol. byl zbořen a na jeho místě byla postavena současná stavba. K Palazzo dell´Universitá přiléhá další barokní symbol města, Torre Civica, věž čtvercového tvaru o čtyřech úrovních přesahující 10 metrů, postavená roku 1734. Najdeme na ni kulaté klasické hodiny, sluneční hodiny, balkon a zvonici.
 
Dominantou náměstí je barokní (rokokový) kostel Basilica di San Martino z 18. stol. postavený na místě dřívější románské stavby, z níž se dochovala pouze kampanila neboli zvonice. Je to vrchol barokní architektury ve městě. Stojí za to nahlédnout i dovnitř.
 
Na rohu náměstí, v ulici Via Vittorio Emanuele 42-40 stojí ještě jeden kostel Chiesa del Monte Purgatorio. Úzká ulička Via Vittorio Emanuele vede ze starého města z Piazza Plebiscito na nám. Piazza Roma.

Z náměstí vybíhá ulice Via Cirillo kde v č. 4 najdeme další pěkný palác Palazzo Recupero/Magno s růžovou fasádou a zelenými balkony.

Touláme se starým městem kolem dochovaného městského opevnění ze 14. stol. Od městských hradeb se otevírá panoramatický výhled na údolí Valle d´Itria, jehož pravoúhlá uspořádaná políčka jsou poseta bílými trully. V ulici Via Vincenzo Bellini 81, 300 m od Chiesa di San Domenico, se nachází proluka mezi domy, odkud jsou vidět středověké zahrady Orti Medievali, stará kaple La Chiesa dello Spirito Santo ze 16. stol. s typickou střechou a údolí Valle d´Itria.
 
Jen pár metrů odtud se rozkládá náměstí Piazza Roma, které se otevírá hned za obloukem Arco di Sant´Antonio. Jeho neobvyklý, trojúhelníkový tvar shromažďuje paláce různých architektonických stylů. Náměstí prošlo svou nejradikálnější přeměnou ve druhé polovině 17. století, kdy byl původní hrad Castello degli Orsini na popud rodiny Caracciolo zbourán, aby se vytvořil prostor pro královské obydlí. Náměstí bylo také nazýváno Largo del castello, kvůli historické přítomnosti hradu.

Rozlehlý barokní Palazzo Ducale - Dóžecí palác (č. 28) ze 17. stol., reprezentuje symbol moci vévodství rodiny Caracciolo. Byl postaven na místě bývalého středověkého hradu. Dnes slouží jako městská radnice - Comune di Martina Franca, soudní budova, městská knihovna a další.

V č. 35 se nachází Turistická informační kancelář Ufficio Turistico (Po-Pá 8:30-13 a 17-19, So 9-12:30).

V č. 5 najdeme Palazzo Martucci s nádherným balkonem.

Druhou stranu náměstí lemují paláce z 19. stol. vyvedené v pompejské červené barvě.

Uprostřed náměstí stojí Fontana dei Delfini z r. 1934, kterou zdobí jak už název napovídá sochy delfínů. Za ní v č. 11 najdeme Palazzo Miali, okouzlující secesní palác, který se vyznačuje šedivým nátěrem a zoomorfními motivy na horní římse.

Náměstí Piazza Roma propojuje s rozsáhlým náměstím Piazza XX Settembre triumfální oblouk a barokní symbol města z r. 1764, který je vstupním místem do starého města. Současný název oblouku je Arco di Sant´Antonio, ale kdysi se jmenoval Porta (L´Arco) di Santo Stefano. Občas se ještě s tímto názvem můžeme setkat. Přiléhá k Palazzo Ducale, kde se nachází turistické informační středisko Puglia Promozione Agenzia Regionale Del Turismo. Z druhé strany najdete kavárnu Just One Cafè.

Přešli jsme až na ulici Via Mercadante, kde v č. 44 nás zaujal velmi pěkný dům.

Po této ulici jsme došli k místu nazývanému La Lama, které tvoří hlavně ulice Via Arco Mastrovito a Via la Lama. Je to jeden z nejhezčích koutů starého města. Je to autentický přírodní amfiteátr postavený mezi malými domy oddělený schodišti a podestami. Je to labyrint střech, teras, komínů, malých oken a malých dveří. Název "lama" znamená v překladu bažina, mokřad. Vzhledem k tomu, že je to také nejnižší část starého města, tekla zde dešťová voda z nejvyšších míst na kopci San Martino, a tvořily se bažiny. Byla to tudíž nejvíce narušená, vlhká oblast a kvůli tomu byla osídlena nejchudšími lidmi. Vlevo, na vrcholu střechy "pignon", vystupuje lithiánský kříž, skoro jako malá kaple, a pod ním vpravo je malá dílna kováře, obarvená červenavými sazemi. Vzhledem k tomu, že jeho struktura je ohraničena domy, které představují jakési divadelní křídlo, a schodiště široké hlediště, v létě je Lama často používán jako privilegované místo pro různé přehlídky a zábavu. Hezký celkový pohled se nám naskýtá právě z ulice Via Mercadante.
 
Touláme se okolními uličkami jako je Via Paolo Chiara.
 
Na náměstí Largo San Pietro najdeme malý kostelík se zvonicí přilepený k okolním domům, Chiesa di San Pietro dei Greci a v č. 6 pěkný Palazzo Maggi.
 
Určitě se vyplatí zabrousit na ulici Via Cavour, která vybíhá z nám. Piazza Immacolata a prohlédnout si zdejší barokní paláce.

Palazzo Casavola/Marinosci - Palazzo Giuliani (Via Cavour 18, Via Paolo Chiara) je jedna z nejimpozantnějších budov ve starém městě a pochází z r. 1778.

Palazzo Magli/Lella (Via Cavour 25)
 
Palazzo Fanelli/Torricella (Via Cavour 30)
 
Pokračujeme ulicí Via Pastorella.

V ulici Via Giuseppe Mazzini 10 jsme objevili Palazzo Montemurro/Marinosci.

V uličce Vico delle Monacelle, Via Principe Umberto najdeme klášterní komplex Chiesa (Conservatorio) di Santa Maria della Misericordia, který vznikl v roce 1725.

Ve 13:45 odjíždíme směr Ostuni, které se nachází 24 km odtud. Ale než si prohlédneme samotné město Ostuni, zajeli jsme se nejdříve okoupat a na chvíli si odpočinout k moři.

V blízkosti Ostuni se nachází krásné pobřeží se 17 kilometry bílých pláží, obklopené dunami pokrytými středomořskou vegetací, střídající se s malými písčitými zátokami, vysokými a zubatými útesy skalnatého pobřeží a křišťálově čistou vodou již po mnoho let zajišťuje uznání "Modré vlajky" pro svou kvalitu vody a péče o životní prostředí.

Zamířili jsme do chráněné oblasti Parco Naturale Regionale Dune Costiere da Torre Canne a Torre San Leonardo zahrnující dlouhou písečnou pláž.

Ve 14:45 jsme zakotvili na pláži Spiaggia di Pilone 2. Zaparkovali jsme zdarma mezi rekreačními vilkami v ulici Via della Torre. Přesto, že je přímo až k pláži vjezd zakázán, hodně aut tam parkuje, a policisté to očividně tolerují. Pláži dominuje aragonská strážní věž Torre San Leonardoze 16. stol., která stojí na výběžku, který odděluje pláž Pilone (vlevo) a Pilone 2 (vpravo). My jsme si lehli na pláži Pilone 2. Je to jemná písečná veřejná pláž obklopená písečnými dunami pokrytými hustou středomořskou vegetací včetně starých jalovců. Moře je hodně teplé, ale poměrně velké vlny a vítr znesnadňují koupání. Na pláži se nachází i Sweet Summer Beach Bar. 
     
Za skalním výběžkem se nachází další pláž Spiaggia di Rosa Marina.


Necelé 2 km odtud směrem na Monopoli se nachází Lido Morelli (Contrada Fiume Morelli 1, 30 minut jízdy z Monopoli), dlouhá písečná pláž výjimečné krásy s křišťálově čistým mořem a písečnými dunami pokrytými středomořskou vegetací a jalovci. Tato pláž je součástí chráněné oblasti Parco delle Dune Costiere. Většina pláže je volně přístupná, ale jsou i placené úseky. Platí se za parkování, lehátka a slunečníky.

Na pláži Pilone jsme pobyli asi hodinu a přesunuli se na menší pláž Spiaggia di Monticelli (Via Fabiola). Vysoké duny daly jméno této pláži. V této oblasti byly nalezeny důkazy o existenci vesnice z doby bronzové. Parkujeme na útesu nad mořem. Písek je tady tmavší. Ale i tady fouká silný vítr a jsou vlny, takže jsme se jen jednou okoupali, uschli a pokračovali dál.

Zastavili jsme se ještě u pláže Diana (Bay View Beach) v lokalitě Diana Marina, ale to bylo to samé v bleděmodrém.

Poslední zastávku na pobřeží jsme udělali v malém přístavu Porto Villanova, kterému dominuje hrad Castello di Villanova ze 16. stol. Je to přístaviště pro rybářské i rekreační lodě. Nachází se v přímořském letovisku Marina di Ostuni.


V 16:45 jsme se vydali do města Ostuni, které je odtud vzdálené jen 9 km. Jak se k městu blížíme otevírá se před námi nádherný panoramatický výhled na jedno z nejpůvabnějších městeček v jižní Itálii, Ostuni.


OSTUNI se nachází 40 km jižně od Monopoli. Dojedete sem autem nebo lze i vlakem a potom kus pěšky. Ostuni je nejtypičtější a nejreprezentativnější město Apulie. Rozkládá na třech pahorcích na nejjižnějším okraji plošiny Le Murge a v 1. stol. po Kr. bylo důležitým římským střediskem. Tzv. "Bílé město" - La Città Bianca, které je současně starobylým centrem městečka se rozprostírá na nejvyšším kopci odkud je překrásný pohled na moře. Je známé pro své bíle malované domy striktně podle středozemní tradice, které svítí v jasném slunci do dáli. Večer je město kouzelně osvětlené. Můžete se jen tak toulat spletitým bludištěm sluncem vybělených dlážděných uliček a průchody pěší zónou historického, stále však obydleného a naplno žijícího centra s romantickými kavárničkami.Ve městě je hodně cítit vliv arabské kultury. Na prohlídku si vyhraďte přibližně 2 hodiny. My jsme sem přijeli v 17 hodin a odjížděli jsme v 18:45. 

Opět se nám podařilo zaparkovat zdarma, takže za oba dva dny jsme ani jednou nestáli na placeném parkovišti a tak hodně ušetřili. Stojíme na ulici Via Giovanni Palatucci mezi obytnými domy, jen pár metrů od Porta Nova, jedné ze vstupních bran do starého města.

http://www.visitostuni.net/it/home/

Z parkoviště stoupáme k nám. Piazza della Libertà po Corso Giuseppe Mazzini ke kostelu Chiesa di San Francesco di Assisi, kde na jeho zadní části je umístěna socha sv. Františka z Assisi.
  
Náměstí Piazza della Libertà má neobvyklý trojúhelníkový tvar. Náměstí bylo realizované roku 1870 z vůle starosty Gaetana Tanzarella-Vitale podle návrhu architekta Ferdinanda Ayroldi. Byly demolovány staré budovy, jako je věž s hodinami, kostel Všech svatých, věznice a nemocnice, které charakterizovaly starobylé středověké náměstí nazvané San Francesco podle přítomnosti františkánského kláštera a sousedního kostela.

Jednu stranu náměstí zabírá Palazzo Municipale (Palazzo del Municipio, Palazzo San Francesco), původně františkánský klášter postavený r. 1304 v gotickém slohu který sloužil svému účelu až do roku 1809, r. 1864 byla fasáda upravena v neoklasicistním slohu a klášter se stal městskou radnicí - Municipio (Comune di Ostuni).

K Palazzo Municipale přiléhá katolický kostel Chiesa di San Francesco di Assisi. Původně byl součástí františkánského kláštera z r. 1304, ve 2. pol. 18. stol. byl kostel po zemětřesení z roku 1743 zrenovován, fasáda byla navržena r. 1883, aby ladila s novým radničním palácem. Nejvýznamnější svatí františkánského řádu se nacházejí ve výklencích. Socha Sv. Františka s vlkem se nachází vlevo.
 
Naproti kostela San Francesco je Turistická informační kancelář Ufficio Turistico (Corso Giuseppe Mazzini 6, od června do konce září denně 10-21:00).

Přibližně uprostřed náměstí se vypíná Guglia di Sant´Oronzo - Obelisco Sant´Oronzo (Via Matteo Renato Imbriani 2), zdobený barokní sloup z 18. stol. (r. 1171) pyramidálního tvaru vysoký přes 20 metrů, na špici socha sv. Oronza.

Chiesa (Chiesetta) dello Spirito Santo je malý okouzlující kostel z r. 1637 postavený nedaleko sloupu na začátku ulice Via Roma a je zasvěcený Duchu svatému. Portál je autentickým pokladem renesančního dekorativního sochařství a je národní památkou. Každý detail pokrývají květinové a dekorativní motivy. Datum "1637", které lze číst na vrcholu fasády, odkazuje na konec prací zahájených na počátku 17. století na příkaz biskupa Vincenzo Meligne, který doplnil svůj erb.

Z náměstí scházíme po schodišti Scalinata Monsignor Don Elio Antelmi, které lemují ulice Via Indipendenza a Via Vito Tamborrino.

La Chiesa del Carmine - Confraternita del Carmine (Largo Maria Santissima del Carmine), kostel s elegantní neoklasicistní fasádou stojí na úpatí bílého města Ostuni. Karmínová barva fasády kostela kontrastuje s bílou barvou domů v horní části města. Navzdory neoklasicistnímu vzhledu 19. století skrývá kostel se sousedním klášterem velmi dávnou minulostí. Ve skutečnosti původní jádro pochází z 15. století a byl zasvěcený Paně milosrdenství (Maddonna della Misericordia). Potom mezi 17. a 18. stoletím kostel a klášter prodělal různé úpravy a rozšíření karmelitánskými mnichy a bratrstvem Confraternita della Madonna del Carmine, které převzalo na počátku 19. století ochranu nad karmelitánskými mnichy.

Pokračujeme kolem městských hradeb po ulici Viale Oronzo Quaranta. Naskýtá se nám odtud výhled na pobřeží Ostuni, a bývalou tabákovou fabriku La Fabbrica del Tabacco na ulici Contrada Rosara.

Výstavba obranných zdí a obranného systému zvaná "Cinta Muraria" se datuje zpátky k Messapianům, Byzantincům, Normanům, Angevinům a Aragoňanům. Aragonci, pravděpodobně po zemětřesení roku 1456 posílili zdi a věže z předchozích období a rozšířili obranné hranice z jižní strany. Původně byly 4 městské brány. Zachovaly se pouze dvě, Porta Nova směřující na západ od zdí a Porta San Demetrio na východní straně. Tuto okouzlující část Ostuni by jste si neměli nechat ujít. Vidíme odtud kostel Chiesa di San Giacomo di Compostella, jehož vstup se nachází z druhé strany. V těchto obranných zdech se nachází byty.
 
Pokračujeme do nitra hradeb. Procházíme branou Porta San Demetrio (Via Stefano Trinchera 18). 
 
Pokračujeme po ulici Via Bixio Continelli, malebnou uličkou, kde se stále bydlí. Místní tady na ulicích suší prádlo, klábosí. Ulice byla domovem aristokratických a šlechtických rodů Ostuni. Na mnoha portálech domů byly, a stále jsou, umístěny jejich rodové erby.
 
V jednom oblouku najdeme nenápadný vstup do kostela Chiesa di San Giacomo di Compostella (Via Bixio Continelli, 70 m jižně od Porta San Demetrio). Snadno jej můžete minout. Počátky kostela sahají do 12. století, kdy existovala na stejném místě starobylá kaple Santa Maria della Carnara. Jmenovala se tak podle toho, že byla umístěna v blízkosti hřbitova, kde byly pohřbené oběti morové epidemie, mimo vesnici za účelem odvrácení nákazy. Představuje portál s gotickým obloukem zdobeným rostlinnými motivy a vzácnými řezbami. Jedná se o jednu z nejstarších kaplí ve městě. Vedle vstupu se tyčí i zvonice. Kostel je ale uzamčený.
  
Ulice se na malém náměstíčku střetává s ulicí Via Cattedrale, která jak název napovídá vede k místní katedrále. Asi v polovině ulice Via Cattedrale se nachází malé náměstí Piazza Pietro Sansone, které se původně jmenovalo Piazza del Moro, obklopené několika paláci.

La Chiesa del Purgatorio (Via Alfonso Giovine 1, Via Cattedrale), katolický kostel známý také jako Chiesa di San Nicola da Tolentino, byl postaven roku 1722. Původně byl přístupný strmým schodištěm v zadní části Piazza del Moro, dnes Piazza Pietro Sansone. V kostele najdeme zpodobnění mrtvého Kristova těla r. 1886. Mistrovský kousek školy Lecce leží na piedestalu. Sochařská dokonalost těla a dramatický výraz obličeje si zaslouží obdiv. Upozornil nás na něj místní hlídač.
 
Chiesa di San Vito Martire zvaný také Le Monacelle (Via Cattedrale 42) je nejlepší příklad rokoka regionu Apulie. Byl postaven v letech 1750-1752 na příkaz biskupa Francesca Antonia Scoppy. Vedle kostela je klášter Monacelle, který byl postaven v letech 1710 až 1730, na příkaz biskupa Cono Luchino del Verme. Konvent byl používán karmelitány. Dneska klášter hostí vlastivědné muzeum Museo di Civiltà Preclassiche della Murgia Meridionale - Muzeum předklasických civilizací jižní části oblasti Murgia (Via Cattedrale 15).

U katedrály je ulička Via G. Arpone s obloukem spojujícím katedrálu s její další částí s kupolí - Cupola della Cattedrale.

Za ná najdeme náměstíčko Largo Giuseppe Spennati, kde je Bar Gipas 111 a kde se venku sedí na pohodlných sedacích vacích.

Z něj vychází ulička Via Scipione Petrarolo.

Náměstí Largo Trinchera - Piazza Beato Giovanni Paolo II (původně Piazzetta Catedrale) je okouzlující malé náměstí v srdci nejstarší části města Ostuni. Každá ze čtyř stran je uzavřena církevní budovou, na pravé straně katedrály (když stojím čelem ke katedrále) je Palazzo Vescovile, spojený s Palazzo del Seminario skrze Arco Scoppa.

Palazzo Vescovile - arcibiskupský palác byl původně postaven v roce 1560, ale byl zničen při zemětřesení v roce 1743 a přestavěn ve stejném roce. 

Pallazo del Seminario - Palác Semináře byl postaven v letech 1705-1750 podle vůle biskupa Benedetta Milazza, původní exteriér zůstal, ale interiér byl kompletně přestavěn v 50. letech, kdy bylo odstarněno třetí patro. Přesto si zachovává některé původní dekorativní prvky. Sídlí zde kurie, diecézní knihovna a archiv Capitolare e Diocesano.

Arco Scoppa - Loggia (Via T. Trinchera 26) je klenutá barokní lodžie postavená r. 1759, která spojuje Palazzo Vescovile a Pallazo del Seminario. Kdysi byl oblouk z dřeva, ale v r. 1750 byl nahrazen kamenem. Je pojmenovaný podle biskupa Francesca Antonia Scoppa, který ho postavil v roce 1750. Jeho erb se nachází uprostřed klenby.

Hlavní dominantou náměstí je Concattedrale di Santa Maria Assunta, pozdně gotická katedrála z přelomu 15. a 16. stol. Roku 1902 byla dekretem italského krále Viktorem Emanuelem III. prohlášena národní památkou. Stavba byla sponzorována králi Neapolského království, Ferdinandem Aragonským a Alfonsem II. Fasáda je obohacena nádherným kruhovým vyřezávaným ozdobným oknem tzv. rozetou (neboli růžice), které symbolizuje Kristovo slunce a je považováno za nejlepší a nejkrásnější v Evropě. Bývalá katedrála je nejvýznamnějším příkladem stylu gotico fiorito v oblasti Puglia kvůli jeho sochařské výzdobě, která pokrývá každý jednotlivý architektonický detail.
   
Za obloukem jsme odbočili doprava do uličky Vico Castello (mezi Via T. Trinchera a Via Giovanni Antonio Petrarolo).

Ulice ústí na Via Brancasi (Via G.A. Petrarolo), kde se nachází tzv. La Porta de Paradiso (Porta Azzurra). Naskýtá se odtud taky hezký výhled na moře. Barevné dveře, které nikam nevedou, ale všichni se u nich fotí.
 
Touláme se okolními úzkými dlážděnými uličkami, Via de Landria Balsamo, Via Clemente Leonardo, mezi bílými domky.
    
Ulička Via Leonardo Clemente nás zavedla ke kostelu Chiesa di Santa Maria della Stella (na severní straně hradeb), který byl postaven na již existující kapli ze 16. stol., pojmenované podle Santa Maria della Porticella. Jméno porticella, doslova malé dveře, pochází z přítomnosti malých dveří z dob Angevinů, které jsou povoleny uvnitř vesničky. Na stěně těchto malých dveří byla vytesána nika se zázračným obrazem Panny Marie. Mezi lety 1835 a 1838 prošel kostel několika rekonstrukcemi.

A jsme opět u mohutných městských hradeb a obranných zdí "Cinta Muraria" na silnici Viale Oronzo Quaranta.
  
Končíme tam, kde jsme prohlídku města začali a sice u brány Porta Nova (Via Giovanni Antonio Petrarolo 38, Ristorante Porta Nova) nacházející se na západ od městských hradeb. Vedla do přístavu Ostuni. Byla postavena v době aragonské v 15. stol., a nahradila starou bránu. Svědčí o urbanizaci oblasti pod normanským hradem, který se nacházel v blízkosti katedrály a byl zničený v 17. století. Je odsud pěkný výhled na údolí s olivovými stromy.
 

V 18:45 vyrážíme směr Monopoli. Cesta trvá 45 minut. Dneska jsme ujeli 121 km a za oba dva dny jsme najeli celkem 305 km. Předem jsme z Ostuni zavolali přes WhatsApp paní z půjčovny, že ji auto kolem 19:30 předáme na stejném místě jako jsme si ho převzali. Ani ho nekontrolovala a odjela. Z parkoviště jdeme přímo na pokoj, dali jsme si svačinu a vydali se do supermarketu Supermercati Shop Sette. Chceme nakoupit potraviny na snídani, na cestu i nějaké věci domů. Pečivo už neměli. Pivo Dreher 0,99 + 0,40 (maggiorazione fresco - příplatek, že je chlazené z ledničky), chlazené těstoviny orecchiette (ouška) ze semolinové mouky za 1,15 eur. Když už jsme je nestihli vyzkoušet v místní restauraci, a z Apulie se nesmí odjet bez toho, aniž by jste je vyzkoušeli, tak jsme si je aspoň koupili domů :-). Dále 2x cca 200 gr Grana Padano v celku za 1,58 a 1,92 eur pro nás a pro rodiče, 200 gr salámu Veroni Prosciutto Crudo za 2,88 eur, Martin pro rodiče sušené těstoviny tagliatelle za 0,79 eur, krájený sýr Galbani Galbanone 1,43 eur, mamka váček uzeného sýra Scamorza za 3,22 eur. Celkem 14,36 eur.

V Itálii mají spoustu vynikajících sýrů. Určitě stojí za to vyzkoušet i sýr burrata (města Andria, Gioia del Colle) - tenký váček mozzarelly naplněný směsí smetany a mozzarellových vláken. Měl by se sníst do 24 hodin od výroby, takže místní ho nakupují hlavně po ránu. Nebo sýr caciocavallo (visí v sýrárnách ve formě váčků) nebo scamorza, který jsme vyzkoušeli a byl výborný.

V Pizzerii a Antipasterii Monos di Francesco Fiume (Via Procaccia 31) jsme si objednali pizzu completo s sebou. Za 2 minuty byla hotová. Nemá tady sice kamennou pec, jen elektrickou, ale byla dobrá. Možná mohla být více propečená. Bylo v ní hodně surovin. Stála 6,50 eur. Dal nám ji do pěkné pevné krabice. Jo a mají tady zdarma wifi.

V baru Kambusa jsme si cestou dali každý panáka koňaku Courvoisier. Jelikož už měla jen zbytek, a i ten byl více než náš klasický panák, tak nám za každý místo 4 eur účtovala jen 3 :-) Fakt fajný bar, doporučuji až tady budete.

Mamce jsem koupil 2 magnetky a sobě jeden po 2,50 eur ve stejném obchodě, jako jsme kupovali slunečník.

Ještě nám chybí pečivo. V obchůdku Titti Formaggi (Via S. Teresa, 20, Plaza Palmieri, Po-So 7-14 a 17-21 a Ne 10-13) vhodném pro malé nákupy jsem koupil 5 housek za 1,70 eur. Na pokoji jsme si dali pizzu a šli jsme balit.