Salcbursko, Berchtesgaden 2011

Středa 28.9.2011 - Cesta do Rakouska, Salzburg, Hüttschlag

Asi před měsícem jsme se rozhodli vyrazit na pět dní do Rakouska a Bavorska. Jelikož jsem měl k dispozici poukazy na ubytování zdarma (bylo nutné povinně uhradit polopenzi) platné do konce roku 2011 už moc času nezbývalo. Když jsem se díval na dlouhodobou předpověď počasí, nevypadalo to moc slibně, ale čím více se termín výletu blížil, tím byly předpovědi počasí lepší a lepší. Nakonec nám počasí vyšlo úplně suprově, lepší babí léto jsme si snad ani nemohli přát. Hotely jsme si rezervovali předem.

Vstávali jsme už v 5 hodin, abychom vyjeli co nejdříve, protože nás čekala poměrně dlouhá cesta. Z Ostravy vyjíždíme v 6:20. Plnou nádrž benzínu jsem natankoval do svého auta již včera (963 Kč) a rovněž jsem pořídil 10 denní českou dálniční známku za 250 korun. Jedeme směr Brno, Mikulov a v 8:40 už překračujeme rakouské hranice. Na první čerpačce za hranicemi kupujeme 10 denní rakouskou dálniční známku za 7,90 eur (vychází to levněji, než když si ji koupíte u nás). Od hranic řídím asi 200 km já. Jedeme přes Poysdorf. Napojujeme se na dálnici. Projíždíme třemi tunely za sebou, dva mají délku kolem 2500 metrů a ten třetí 1500 metrů. Míjíme Vídeň a pokračujeme přes Sankt Pölten, pokračujeme po dálnici A1, po pravé straně míjíme obrovský komplex kláštera Melk, kde se zastavujeme při zpáteční cestě. V 10:50 děláme zastávku na jednom z mnoha odpočívadel. Ty mě opravdu nadchly, vše krásně udržované, toalety zdarma a čisté, venkovní posezení, připojení k internetu přes Wi-Fi. Něco málo jsme snědli a vystřídali se opět v řízení. Po dálnici pokračujeme až do Salzburgu. 20 minut jsme se zdrželi v koloně na dálnici. 34 km před Salzburgem jsme na čerpačce OMW doplnili benzín za 40 eur (25 litrů). Cena za litr se u dálnice pohybovala 1,599 eur/litr. Jak jsme později zjistili tak ve městech a mimo dálnice byl mnohem levnější. Kdybychom to věděli, mohli jsme počkat až do Salzburgu.

V 13:25 jsme zaparkovali v centru Salzburgu na placeném parkovišti Mirabell parking kousek od zahrady Mirabell. Na tachometru máme najeto 600 km. Tím, že ani jeden nevládneme němčinou, tak jsme si špatně přeložili ceník parkovného a v domnění, že cena za 4 hodiny parkování je 2,80 eur, tak jsme to tam zaparkovali. Venku je nádherné slunečné počasí, teplota 29°C. Vyrazili jsme na prohlídku města.

Salzburg je významným rakouským městem, které se rozkládá na ploše 65,678 km² a žije zde 150 000 obyvatel. Město se rozkládá v Salcburské pánvi a je vzdálené od Zell am See cca 80 km. Městem protéká řeka Salzach. Salzburg je rozdělený do 13 katastrálních území. Jsou jimi Aigen, Bergheim, Gaisberg, Gnigl, Hallwang, Heuberg, Itzling, Leopoldskron, Maxglan, Morzg, Salzburg, Siezenheim a Wals. Vyjedete-li si sem na výlet, vyhraňte si na poznání tohoto města dostatek času, nejlépe celý den. Je toho tu mnoho k vidění. I když stejně za jediný den nepoznáte vše, alespoň některé základní památky však stihnete. My jsme to zvládli za 2 a čtvrt hodiny. Od roku 1996 je celé Staré město Salzburgu na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Musím uznat, že Salcburk je opravdu krásné město. Díky množství architektonických památek se městu někdy přezdívá "Řím severu". A hlavně Salcburk je městem W. A. Mozarta. Jeho jméno nese letiště, koncertní síň, kavárna, cukrárna i lávka pro pěší přes řeku Salzach, nachází se zde jeho rodný dům, i dům, kde určitou dobu pobýval. A ze všech výkladních skříní obchodů a cukráren se na návštěvníky koukají Mozartovy koule, myslím tedy ta čokoládová delikatesa. Oficiální stránky města najdete zde. Další info o městě zde.

Naši první zastávkou byly zahrady Mirabell - Mirabellgarten. Je odsud jeden z nezapomenutelných pohledů na dóm a hrad Hohensalzburg, který se vypíná nad městem. V zámku Mirabell obklopeném překrásnou zahradou dnes sídlí salcburská radnice.
  
Procházíme přes náměstí Makartplatz, kde se v č. 8 nachází obytný dům Mozart-Wohnhaus (Tanzmeisterhaus) - Mozartův dům, kam se Mozartovi přestěhovali v roce 1773 a kde Wolfgang žil do roku 1780. V domě je dnes muzeum. Dostáváme se na nábřeží odkud je krásný výhled na město a řeku Salzach, která městem protéká.
  
Přes lávku pro pěší, na které jsou zavěšeny visací zámky všemožných tvarů a velikostí, přecházíme na  na levý břeh Salzachu, kde se nachází historické centrum města.
Dostáváme se na ulici Getreidegasse, což je úzká, původem ještě středověká ulice, která začíná na Radničním náměstí (Rathausplatz) a končí naproti kostela sv. Blažeje (Kirche St. Blasius). Je to nejznámnější  salcburská ulice v centru na pěší zóně, lemovaná domy s nádhernými fasádami a bohatě zdobenými cechovními štíty. V současné době patří k největším nákupním střediskům v Rakousku, kde mají své obchody různé světové i místní značky, restaurace, kavárny, obchody se suvenýry apod.
  
Touto ulicí se dostáváme až na náměstí Hagenauerplatz, kde se v ulici Getreidegasse č. 9 nachází pětipatrový žlutý dům. Je to Mozarts Geburtshaus, Mozartův rodný dům, kde se Mozart v roce 1756 narodil. Mozartovi tady do roku 1773 obývali byt ve 3. patře, dnes se zde nachází skladatelovo muzeum. Před domem se tvoří shluky turistických skupin, takže to určitě neminete.
  
Přes Radniční náměstí Rathausplatz, kde se nachází budova staré radnice Alte Rathaus, jsme došli na velké náměstí Alte Markt.
  
Odtud už je to jen coby kamenem dohodil k velkému prostranství Residenz platz. Uprostřed náměstí se nachází kašna Residenzbrunnen. Za dómem, který je hlavní dominantou náměstí se nachází Arcibiskupský palác (Nová arcibiskupská rezidence). V jeho věži se nachází zvonkohra Glockenspiel se 35 zvony, které 3x denně rozehrávají Mozartovy melodie. Repertoár zvonkohry se prý každý měsíc mění.
 
Na opačné straně náměstí se nachází Stará arcibiskupská rezidence, která uzavírá severní stranu Dómského náměstí. Zkráceně se jí říká jen Residenz. Tato rezidence byla vystavěna v období středověku. V 16. století dostala podobu, kterou má dodnes. Je v barokním stylu. Můžete si zde prohlédnout především státnické pokoje a zdejší galerii, ve které je mnoho vzácných obrazů středověkých malířů z období 16. - 19. století. Salzburská rezidence se nachází v samotném srdci města a jde o obrovský komplex budov. Dohromady je zde 180 pokojů a 3 rozlehlá nádvoří. Před Rezidencí postávají kočáry tažené koňmi, které nabízí projížďku městem.
   
Hned vedle se nachází rozložitý dóm sv. Ruperta (Dom) s nepřehlédnutelnými zelenými kopulemi. První, a podle mnohých také nejlepší raně barokní stavbu severně od Alp vytvořil italský architekt Santino Solari v 17. století. Jde o nejznámější sakrální stavbu města. Dodnes je to duchovní centrum Salzburgu. Chrám je skutečně nádherný a stojí za prohlídku. Navštívili jsme i překrásný interiér. V minulosti byl mnohokrát zničen a vždy znovu vystaven. První stavba tohoto chrámu začala už v roce 767. 
    
Před průčelím dómu leží nevelké náměstí Domplatz, ze všech tří stran uzavřené domy s přízemními arkádami. Na náměstí stojí Mariánský sloup z let 1766 - 1771. Za ním se tyčí štíhlá a vysoká stavba gotického františkánského kostela Franziskanerkirche.
 
Přes náměstí Kapitelplatz jsme se dostali až k nejstarší evropské restauraci Stiftskeller St. Peter, založená v roce 803. Je součástí benediktinského kláštera vedle kostela sv. Petra.  Přímo u ní se nachází starý vodní mlýn a jsou odtud vidět koleje pozemní lanovky FestungsBahn, která vozí líné turisty nahoru na hrad Hohensalzburg. Lanovka je v provozu od roku 1892, akorát současné vozy jsou z roku 1992.
     
Sousední benediktinský klášter sv. Petra (Erzabtei St. Peter) vysvěcený roku 1147 je stále v provozu. Patří mezi základní památky Salzburgu a je poměrně zachovalý. Nachází se pod téměř svislou stěnou Mnišské hory Mönchsberg. Volně přístupný je kostel a hřbitov.
 
Hřbitov svatého Petra je jeden z nejstarších a nejkrásnějších hřbitovů na celém světě. Na posledním odpočinku tu je mnoho významných osobností, např. Mozartova sestra Marie Anna, zvaná "Nannerl", skladatel Michael Haydn, architekt a stavitel Santino Solari a mnoho dalších významných osob. Musím podotknout, že hřbitov na mně udělal velký dojem a hezčí jsem dosud nikde neviděl. Přímo nad hřbitovem se nachází vysoká skála a ve skále jsou za poplatek přístupné raně křesťanské katakomby (Katakomben).
     
Kolem spodní stanice lanovky FestungsBahn (vedle se nachází dům, kde bydlel skladatel Michael Haydn), která vede na hrad Hohensalzburg, jsme se podhradím s krásným výhledem na město dostali až ke klášteru Stift Nonnberg, který dnes patří benediktinkám.
  
Je nejstarším nepřetržitě existujícím ženským klášterem na světě. Přístupný je klášterní kostel a udržovaná zahrada.
       
Ještě výš, ale tam už jsme nedošli se nachází nejtypičtější dominanta města hrad Hohensalzburg. Tuto mohutnou pevnost z 11. století nechal vybudovat arcibiskup Gebhard. Je to nádherná stavba, která byla vystavěna v barokním stylu. Dnešní podoba je však ze 16. století. Zajímavostí jsou zdejší středověké knížecí komnaty a hradní muzeum. Tato stavba v minulosti sloužila jako obranný komplex. Hrad nebyl nikdy v historii dobyt. Kromě vojenských účelů sloužil hrad jako příležitostná rezidence arcibiskupů, ale také jako kasárna a věznice.
 
Sešli jsme zpátky dolů kolem starého pivovaru Stiegl-Keller s výhledy na věže a kopule jednotlivých kostelů až k Dómu.
   
Vydali jsme se k poslední památce a tou je socha W. A. Mozarta na Mozartově náměstí (Mozartplatz).
 
Kolem domu se slunečními hodinami na fasádě, náměstí Rathausplatz jsme se přes most přes řeku Salzach vrátili zpět na druhý břeh.
   
Došli jsme pomalu na parkoviště k autu. Odjíždíme v 15:40. Za parkování nakonec platíme ne 2,80 ale 5,60 eur. Hold asi se budu muset začít učit i základy němčiny. Ve městě jsme ještě dotankovali benzín do plna za 19 eur (14 litrů po 1,359 eur).

Salcbursko je svou velikostí s rozlohou 7154 km2 až šestou z celkem devíti rakouských spolkových zemí a je především krajem hor, hornatým srdcem Rakouska. O tom jsme se sami přesvědčili už při výjezdu ze Salcburku, kde se proti nám vypínaly vrcholky Alp.
Po dálnici Tauern Autobahn, přes několik tunelů dlouhých od 539 metrů až po 3000 metrů jsme se přes město Sankt Johann im Pongau dostali až do místa našeho prvního ubytování do vesnice Hüttschlag im Grossarltal. Dorazili jsme v 16:30 a máme za sebou 693 km.
Hüttschlag je typická salcburská horská obec ležící v údolí Grossarltal v oblasti Pongau. Nachází se v nadmořské výšce 1.020 m n.m. v národním parku Nationalpark Hohen Tauern (Vysoké Taury). Obec má asi 970 obyvatel. Hüttschlag nemá moc co nabídnout, kromě krásné okolní krajiny, která přitahuje v létě na turistiku se spoustou turistických stezek a v zimě na lyžování. Obec spadá do lyžařské oblasti Ski Amade, kde je k dispozici 860 km sjezdovek a 270 lanovek a vleků. Teplotní změny jsou znát hned poté co jsme vystoupili z auta.
   
Zaparkovali jsme přímo před naším hotelem Landhotel Almrösl. Je to rodinný podnik, který se skládá ze dvou komplexů Aparthotel 4* a Landhotel 3*. Aparthotel je nově postavená budova asi 100 metrů od hlavní budovy Landhotelu, kde se nachází apartmány vybavené i kuchyňským koutem.
 
My jsme měli zajištěno ubytování v Landhotelu, které je o něco levnější. Nicméně je to typický horský vesnický dům, velmi útulně zařízený s milými majiteli.
 
Parkování je u hotelu zdarma, k dispozici je zdarma připojení na internet přes Wifi (Landhotel Almrösl, heslo je 87654321), venkovní bazén u Aparthotelu, infra sauna a finská sauna.
Dostali jsme dvojlůžkový pokoj č. 29 v 1. patře. Pokoj byl útulně zařízený, vybavený televizí se satelitním příjmem, rádiem, skříněmi, trezorem, koupelnou se sprchovacím koutem a WC. K dispozici mají 30 pokojů.
  
Ubytování máme zajištěno ve všech hotelích prostřednictvím voucherů Holiday plus. Paní majitelka nám říkala, že jsme první, kdou jsou u nich ubytováni na tyto poukazy. Povinně jsme si museli zaplatit polopenzi, která činila 9,50 eur za osobu za bufetovou snídani a 17 eur za osobu za 4-chodové menu na večeři a 1,50 eura byla nějaká pobytová taxa, takže každý jsme za noc dali 28 eur. Plati se dalo pouze hotově. Večeře podávají od 18 do 19:30 a snídaně jsou od 7:30 myslím do 10 hodin.
Jelikož jsme měli do večeře cca hodinku čas, tak jsme se šli projít po obci. Museli jsme se přiobléct, protože v horách bylo dost chladno. Je to malá obec pod horama. Prošli jsme se podél hlavní silnice, kde teče řeka, od jednoho okraje obce ke druhému. Místní už stavěli kluziště. Obec se nachází v údolí a z jedné strany ji ohraničuje vysoká skála. Na stráních se pasou ovce a krávy, nachází se zde typická rakouská horská stavení, jeden kostel, školka a základní škola, hasičská zbrojnice, obecní úřad, nějaký hotel a to je tak asi všechno. V pozadí se tyčí zasněžené vrcholky hor. Podle ukazatelů tady mělo být i fotbalové hřiště, ale to jsme nenašli.
       
Po 18 hodině jdeme na večeři, na kterou už se moc těším i když ještě nevím co mě čeká. Večeře i snídaně podávají v restauraci v přízemí našeho hotelu. Restaurace je velice útulná, celá ve dřevě.
 
Obsluhuje paní majitelka se synem. Kromě nás jsou tady převážně rakouští důchodci. Večeře se skládá ze 4 chodů. Jako předkrm nám naservírovali míchaný zeleninový salát a k tomu byly opečené česnekové bagety. Salát byl opravdu vynikající. Na pití jsme si objednali dvě velká piva každé za 3,30 eur.

Poté se podávala polévka, vývar s domácími celestýnskými nudlemi. Následoval hlavní chod. Na výběr je ze tří jídel, které si každý volí u snídaně a jedno jídlo je vždycky vegetariánské. Naštěstí i nám dali vybrat i když jsme u snídaně dnes nebyli a nemohli jsme si tak objednat. Já jsem si dal krůtí steak s rajčetem, rukolou, mozzarelou a k tomu byla rýže a Martin si objednal hovězí maso po Burgenlandsku s rajčatovou omáčkou, k tomu krokety a teplá zelenina.Oba jsme vyzkoušeli z obou jídel. Tak měkké a jemné hovězí jsem ještě nejedl.
 
Jako třetí jídlo bylo na výběr sladké buchty. Po hlavním chodu už jsme byli hodně sytí a to ještě chyběla sladká tečka. Jako dezert jsme dostali zmrzlinu s ovocem, šlehačkou, nějakým likérem a k tomu "katovické" trubičky. Musím uznat, že jídlo bylo výborné a předčilo mé očekávání. Jen je pravda, že nejsem zvyklý tak hodně večer jíst. A hlavně byly ty jednotlivé chody rychle za sebou, snesl bych větší pauzy. Ale jinak tomu nemůžu vůbec nic vytknout, tak nějak jsem si to představoval.
Po večeři jsme se chtěli jít ještě projít, ale už se mi do té zimy znova nechtělo, tak jsme šli na pokoj  a sledovali televizi.