LETEM SVĚTEM

Sobota 10.11.2016 - Sudoměřice, Strážnické vinobraní, Strážnice, Petrov

Po snídani jsme se setkali kolem 10 hodiny a i s Luckou jsme vyrazili do obce Sudoměřice vzdálené 6 km od Strážnice, kde má dalšího známého vinaře. Je to také vinařská obec, asi jako všechny obce v okolí. Z hlediska vinařství spadají Sudoměřice do Slovácké podoblasti. Strážnická vinařská oblast je svojí rozlohou nejmenší moravská vinařská oblast. Díky velmi dobrým klimatickým a geologickým podmínkám se místní vinaři mohou pyšnit velmi kvalitními víny. Z bílých odrůd se tu pěstuje Rulandské bílé, Rulandské šedé, Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, Chardonnay, Souvignon, Pálava, z modrých odrůd je to např. Frankovka, Modrý Portugal, Zweigeltrebe. V obci se nachází vinice větších výrobců vína, ale i řada malých vinic drobných pěstitelů.
Nejnavštěvovanější částí obce jsou vinné sklepy ve Starém potoku. V původním vyschlém korytu Sudoměřického potoka, které bylo od 16. století obecní pastvinou, se v osmdesátých letech dvacátého století začalo s výstavbou vinných sklepů. Soukromé sklepy byly povolovány pod podmínkou, že jejich vlastníci budou nuceni strpět případné využití sklepů pro účely civilní obrany a komplex měl sloužit jako úkrytové místo (protiatomové kryty) pro polovinu obyvatel obce. Dnes mají sklípky naštěstí jiné využití a celý areál slouží pro setkávání s přáteli při sklence dobrého vína, ale také jako zázemí při pořádání různých akcí pro širokou veřejnost. Ulička je lemována několika vinnými sklepy. Na začátku sklepní uličky stojí kaplička sv. Urbana, patrona vína.
  
Tady navštěvujeme rodinné Vinařství Bučkovi a věnuje se nám majitel, pan František Buček, který 17 let pracoval v jednom rakouském vinařství. Provedl nás svou moderní výrobnou vína, kde používá nejmodernější výrobní postupy. Následně jsme poseděli v jeho malém vinném sklípku, který je s výrobnou propojený. Obhospodařuje 6 ha vinic. Opět produkuje velmi kvalitní archivní vína, která získala mnohá ocenění. jejich odrůdovou skladbu tvoří například Sauvignon, Veltlínské zelené, Modrý Portugal nebo Zweigeltrebe. Ročně vyrobí na třicet tisíc lahví převážně přívlastkových vín od kabinetu až po ledové. Koupil jsem si u něj jedno ledové víno.

Po příjemně stráveném dopoledni jsme se přesunuli zpátky do Strážnice na zahájení letošního již. 18. ročníku Strážnického vinobraní. Jde o celodenní vinařskou slavnost města. Nejzajímavější byl slavnostní krojovaný průvod městem, který začal ve 14 hodin. Našli jsme si místečko v blízkosti hotelu, odkud jsme měli hezký výhled. Bylo to moc zajímavé. Ženy i muži v krojích z různých oblastí, borci nesli na tyči zavěšené svazky hroznů, projížděly vozy tažené koňmi, předváděli různé tance za doprovodu cimbálové muziky. Skoro každý měl v ruce láhev vína. Strážnice je hlavním městem folkloru.
      
Potom jsme se společně s Luckou přesunuli na náměstí Svobody, kde probíhal jarmark tradičních lidových výrobků, různá vystoupení folklorních souborů a skupin, cimbálové muziky. Také byly již od 13:30 otevřené tzv. víchy s ochutnávkou burčáků a vín a drobným občerstvením. Slovem vícha se tak označoval vinný sklep, kde měli k prodeji burčák.
Zašli jsme se podívat na místní synagogu uprostřed bývalé židovské čtvrti. Dnes slouží jako výstavní místnost a koncertní sál. Za ní se rozkládá židovský hřbitov. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1648. Pod domem správce jsou zachovány židovské lázně - mikve. Během 2. sv. války byli všichni strážničtí Židé odvlečeni do koncentračních táborů.

Odtud jsme zamířili k místnímu Strážnickému zámku, který obklopuje rozsáhlý anglický park s gotickou Černou branou a Platanovou alejí. V parku jsou dva amfiteátry, letní kino a jezírka. Původně vodní královský hrad byl založený ve 2. polovině 13. století. Plnil strážní funkci na zemské hranici, od které je odvozen i samotný název města. Byl mnohokrát přestavován. Současnou novorenesanční podobu zámek získal v polovině 19. století. Je možné si prohlédnout historickou zámeckou knihovnu s třinácti tisící svazky knih, zámeckou kapli a stálou expozici lidových hudebních nástrojů. Za zhlédnutí stojí výstava lidových oděvů, krojů, z celé Moravy a také fotografie, které zachycují dosud živé lidové zvyky.

Po 18 hodině jsme se opět přesunuli do Petrova, kde jsme si společně s panem Zezulou prohlédli místní vinné sklepy v Plžích a navštívili několik z nich a degustovali různá vína jeho známých vinařů. Všichni se tam znají a tak se hostí navzájem. Navštívili jsme i původní malý sklep pana Svobody.
    
Nakonec jsme skončili ve sklepě pana Zezuly, kde pro nás měli s Luckou připravené občerstvení v podobě klobásek, salámů, sýrů, škvarkové pomazánky apod.

O žádném vínu, které jsme za ty dva dny vyzkoušeli nemůžu říct, že by bylo vyloženě špatné. Všechny mi chutnaly. Pár jsme si jich dovezli i domů.