LETEM SVĚTEM

Pondělí 3.2.2020 - NP Amboseli

* 3^rd February: Amboseli – Full day
Spend this day with full-day game drive with picnic lunch during the day.
Overnight: Kibo Safari Camp
Meals: Breakfast, Lunch & Dinner

Ráno vstáváme v 6. Krásně je vidět Kili, svítí slunce. Spalo se dobře, ale byla zima. Ještě že tam byly deky navíc. Celou noc se ozývaly různé, neidentifikovatelné zvuky.
 
Snídaně jsou poměrně slabé. Sice bufet, ale výběr je malý. Dvě ženské dělají vajíčka a palačinky, a jde jim to hodně pomalu, takže se tvoří fronty. Jediné pečivo je toastový chleba, ale naštěstí se dá opéct. Žádný sýr, salám, jen 3 druhy párk, nějaká teplá jídla, ovoce, něco málo sladkého, čaje, káva, džus.

Odjíždíme v 7:40. Dneska nás čeká celodenní safari v NP Amboseli s obědem formou balíčku, který Kevin vyzvedl na recepci.

Oproti včerejšku naštěstí voda hodně opadla. Jen co jsme vyjeli za elektrický ohradník areálu kempu, přebíhají nám kolem auta mangusty žíhané (angl. Banded Mongoose).

Kolem dokola široké pláně. Potkáváme několik samotářských slonů afrických i celé stádo, které se k nám postupně přibližovalo.

Samozřejmě gazely, a to jak větší gazely Grantovy, které mají na zadku bílou skvrnu, která se táhne až na záda, tak menší gazely Thomsonovy, které snadno odlišíme podle černého pruhu na boku. Gazely dokáží vyvinout rychlost až 80 km/hod. 

Pštrosi dvouprstí masajští, a to jak samci tak samice, které mají světlejší barvu.

Drop kori (angl. Kori Bustard), což je nejtěžší létající pták. Váží až 12,5 kg a měří 1,3 metru.

Na stromě stojí nějaký dravec. Snesla se velká mlha a drobně prší. Různí ptáci např. krásný černobílý čáp sedlatý (angl. Saddle-billed stork), který má červeno-žlutý zobák, husice nilská, čejka běločelá (Black-smith Plover).
 
Zajímavý je pakůň žíhaný bělobradý (angl. Wildbeest), kterého odlišíme od pakoně žíhaného modrého, který je tmavší barvy, tím, že má bílou dlouhou bradku. o jsem nevěděl je, že pakůň patří mezi antilopy. Kolem některých pakoňů se sdružují i gazely Grantovy.

Přijíždíme k sezónnímu jezeru Ol Tukai Orok, kde pozorujeme dva druhy plameňáků, a to plameňáky růžové (angl. Greater Flamingo), kteří jsou větší a černá je jen špička jejich zobáku, a plameňáky malé (angl. Lesser Flamingo), kteří mají černý téměř celý zobák. Žijí tady pěkně pospolu ve velkých hejnech. Kromě nich jsou tady i další vodní ptáci, jako pelikáni bílí nebo pisila čáponohá (angl. Black-winged Stilt).
 
Velmi častými zvířaty jsou impaly keňské. Je to jediná antilopa s černými chumáči chlupů nad kopyty. Má typické černé pruhy stékající po trupu i ocasu. Většinou potkáváme větší stáda samic. Samci mají dlouhé rohy ve tvaru lyry. Při útěku jsou pro ně typické vysoké výskoky, až 4 metry do vzduchu a 10 m do dálky. Ono se to dobře říká, ale stejně jsem v tom měl a pořád mám zmatek, když je vidím, co je impala, gazela Grantova, Thomsonova.

Pod stromy, dál od nás, se pase skupinka asi 5 slonů.

Přijeli jsme ke kopci tzv. Observation Hill, kde si na jeho vrcholku později budeme dávat oběd. Brzy ráno při pohledu na jih vyplňuje celý horizont Kilimandžáro. Okolí kopce tvoří mokřiny Enkongo Narok Swamp napájené podzemní vodou. Vytváří tak třpytící se smaragdově zelený pás. V mokřinách v průběhu dne pozorujeme slony, buvoly, hrochy, různé vodní ptáky včetně pelikánů bílých. Projíždíme kolem mokřin. Ve vodě se skrývá hroch obojživelný. Nad hladinu mu kouká jen horní polovina hlavy s ušima a část zad. Během dne jsou kvůli horku většinou schovaní pod vodou. Občas vylézají na břeh se napást. Noci tráví na suchu, kdy za noc dokážou sežrat až 60 kg potravy. Mezi dospělými hrochy objevujeme i mláďata.
  
I když to tak nevypadá, tak hroch je jedno z nejnebezpečnějších zvířat. Má na svědomí každoročně množství lidských životů. Při pohledu na jeho obrovské kly a váhu až 4 tuny se tomu ani nedivím. Hroši jsou třetí největší suchozemská zvířata. Jsou to obojživelníci. Pod vodou dokáží vydržet 3-4 minuty na jeden nádech. Rovněž jí, páří se a rodí mláďata pod vodou. Nikdy se nesmíte dostat mezi hrocha a vodu. Stejné je to třeba i u lachtanů. Hroch na souši vždycky počítá s únikovou cestou do řeky či jezera. Stejně tak lachtan vždy musí mít únikovou cestu do moře. To jsme se přesvědčili na vlastní kůži na Novém Zélandu.


Poblíž jsem objevil 6 hyen skvrnitých (angl. Spotted Hyena). Jedna pak prošla úplně kolem nás. Jsou to všežravci, kteří se živí hlavně mršinami, ale taky dokáží ulovit živá zvířata včetně zeber, gazel apod. Združují se hlavně ve smečkách.


Kdybychom se spoléhali v hledání zvířat jen na Kevina, tak vidíme tak polovinu. Celé dny jen telefonuje a řeší Instagram a WhatsApp a to i během jízdy. Na telefonu visí nonstop. A ne na jednom.

Nejvděčnější jsou sloni. Pozorujeme další stádo devíti slonů včetně slůňat jak se brodí bažinami a krmí trávou. V okolí slonů a na jejich hřbetech se vozí bílé volavky rusohlavé.

V dálce hejno velkých mrchožroutů, čápů marabu afrických. Jsou tak škaredí, až jsou pěkní. Savany jsou to rozsáhlé.

Další stádo slonů u bažin, tentokrát má 21 členů. Neustále pomalu jdou a furt žerou. Je slyšet jak se prodírají trávou a jak chroupou. Jsou to sekačky na trávu.


A o kousek dál další dvě velká sloní stáda, tentokrát na souši, jak kráčejí v řadě savanou.

Malé gazely Thomsonovy. Kevin chtěl pokračovat dál k dalšímu jezeru, ale bohužel stav cesty mu to nedovoluje, nechce zapadnout.

U rozsáhlých mokřin se sdružují další vodní ptáci. Pelikán bílý, husice nilské (angl. Egyptian Goose), velký brodivý pták podobný čápovi nesyt africký(Yellow-billed Stork), který má velký žlutý zobák a nápadnou červeně zbarvenou kůži na obličeji. Někteří roztahují svá křídla a suší se na slunci. Dlouhonohý brodivý pták kolpík africký (angl. African Spoonbill) s dlouhým modrým zobákem ve tvaru lžíce. 
   

Druh pěkně zbarvené malé kachny s modrým zobákem a modrýma nohama čírka hottentotská(angl. Hottentot Teal) a opět drop kori. 

Už krásně svítí slunce. Stádo odpočívajících buvolů afrických s volavkami rusohlavými a velká rodina 13 pasoucích se hrochů včetně mláďat. Buvol, když je ohrožený nebo překvapený, může být velmi nebezpečný.

O půl jedné přijíždíme k Observation Hill, kde se dá vystoupit z auta. Dole jsou toalety. Musíme vystoupat nahoru na kopec. V tom horku to jde stěží. Keře podél schodů jsou obsypány krásně barevnými ptáky  jménem leskoptev nádherná (angl. Superb Starling). Už to jméno mluví za vše. Na slunci se krásně lesknou. A jsou opravdu nádherní.
 
Nahoře je altán, kde všichni obědvají, ale nejsou tady stoly ani lavice, máme to položené na zdi. V obědovém balíčku bylo pečené kuře, sendvič s okurkou a rajčetem, vajíčko na tvrdo, zeleninový salát, ale ten už byl z toho horka zatuchlý (nejíme ho), buchta, jablko, krekry, malý krabicový džus. Je odtud pěkný panoramatický výhled. Dole vidíme se pást hrochy.
  
Odjíždíme ve 13:30. Už je pěkně horko. Často nás otravují velcí čmeláci a vosy, nevím co to přesně je.

Podařilo se mi za letu zachytit orla jasnohlasého (angl. African fish eagle), který lovil ryby.
 
Pozorujeme stádo slonů s malými slůňaty, kteří si dopřávali polední koupel. Sypali na sebe bláto. Než přijela ostatní auta bylo po všem a sloni se odebrali vstříc planinám a oni viděli už jen jejich zadky. Hold důležité je být ve správnou chvíli na správném místě. Safari není Zoo.


I hroši si dopřávají koupel a polední odpočinek.

Stádo buvolů a nádherný sup africký (angl. White-backed vulture), který roztahoval svá mohutná křídla, jejichž rozpětí dosahuje kolem 218 cm. A to patří mezi středně velké supy. Váží 4-7 kg a tělo má dlouhé necelý metr.
 
V jednom místě jsme natrefili na velkou skupinu paviánů anubi (angl. Olive Baboon) včetně mláďat ve společnosti pštrosů a gazel. Paviáni žijí v tlupách 40-80 jedinců, kde je dominantní samec. Mají ostrý zrak a hrůzostrašné zuby.
 
Na závěr ještě několik zeber stepních (angl. Common Zebra) a prasat savanových (angl. Warthog). Zeber existuje taky více druhů. Například zebra Grévyho se liší od menší zebry stepní tím, že má úzké pruhy a velké uši.

Povolená rychlost v parku je 40 km/hod., ale většinou jezdíme rychlostí kolem 30. Dneska je horko, bylo až 27 stupňů.

V 15:15 se vracíme do kempu Kibo. Stan máme uklizený, vyměněné ručníky, dali nám další balené vody, mýdla, novou svíčku.
Je pěkně, tak jsme šli k bazénu. Jsou tady lehátka, slunečníky, dali nám další ručníky. Jsou zde toalety, převlékárna a sprcha. Chybí ovšem odpadkové koše. Voda je sice chladnější, ale neodradilo nás to a vlezli jsme tam, a i nějakou dobu vydrželi.
 
Šel jsem se projít po areálu, natrefil jsem na pávy a jezírko odkud se ozývají zvuky asi žab, které pak v noci slyšíme. Z Kili je vidět jen sněhová čepice, zbytek je zatím stále zahalen v mracích. V areálu se pohybují opice, nemají se krmit, protože můžou pokousat nebo poškrábat, mám vlastní zkušenost z Thajska.

V 5 jdeme na pokoj se osprchovat a sbalit se. S Kevinem jsme se dohodli na odjezd v 8:30 zítra ráno. Přesouváme se do dalšího parku (Tsavo West), kde budeme mít i oběd v lodgi, kde budeme bydlet jednu noc.
Pak jsme si sedli v baru na WiFi. Dneska ale hodně často internet vypadává. I elektřina se vypínala na vteřinu každou chvíli. Ale jsme v buši, tak buďme rádi za to, že tu vůbec je. Martin si dal 2 lahvové piva Pilsner Lager 4,7% alkoholu, půllitr za 400 šilinků tedy 4 USD, já malý panák místního bílého rumu Safari Cane za 250 šilinků (2,50 USD). Není nic moc, ještě že mi do něj dala aspoň limetu. Ale jsou tady komáři. Později zapálili oheň v krbu, na stolech svíčky, venku petrolejky. Na stůl všem přinesli misku s popcornem.

Na večeři jdeme jako první, hned na půl osmé. Dali jsme si oba pizzu, suroviny si každý může zvolit dle chuti. Pak jsem si dal ještě smaženou rybu, krůtí maso, brambor a červenou řepu. Na pití čaje. Jsou zdarma, stejně jako káva, ostatní pití se platí.

Po večeři si Martin dal v baru ještě jedno pivo Pilsner za 400 KES. Dnes v noci má být minimálně 17 stupňů, takže by nám neměla být taková zima jako včera.