Budapešť, Györ 2012 - Cestopis

Čtvrtek 27.9.2012 - cesta do Budapešti, hotel Benczúr, synagoga, Bazilika sv. Štěpána, Andrássyho třída

Tentokrát jsme se rozhodli strávit prodloužený víkend v perle na Dunaji, tedy v hlavním městě Maďarska, Budapešti. Ještě mi zůstaly dva vouchery na ubytování z programu Holiday plus - Connex platné do konce roku 2012, tak je bylo potřeba využít.

Z Ostravy jsme vyrazili autem, které vyšlo ze všech možných variant nejlevněji, ve čtvrtek 27.9. ráno v 7:20. V Makru jsme natankovali plnou nádrž a jeli jsme směr Frýdek Místek, Makov, Bytča. Na hranicích jsme koupili slovenskou 10 denní dálniční známku za 10 eura pokračovali dále na Bratislavu. Na slovensko-maďarském hraničním přechodu Rajka/Rusovce bylo potřeba koupit maďarskou dálniční známku. Týdenní dálniční známka má platnost 9 dní a stojí 2975 HUF (cca 10,5 eur). V době naší návštěvy byl kurz 100 HUF = 9,23 Kč. HUFem rozuměj maďarský forint. Nedá se koupit předem třeba na Slovensku jak jsme se ptali cestou, ale pouze na pumpách nebo hraničním přechodu s Maďarskem, označené e-Matrica/e-vignette. V podstatě se nejedná o nálepku, kterou si nalepíte na sklo auta, jak jsme zvyklí u nás, ale u okýnka nahlásíte svou SPZ auta a na jak dlouhou ji chcete a úředník Vám vytiskne pokladní lístek s Vaší SPZ, platností a cenou a tu vozíte v autě pro případ kontroly. Kontrolovat Vás údajně můžou jak manuálně tak elektronicky. Asi mají Vaši SPZ v systému a pak nějak snímají kamerami SPZ projíždějících aut a porovnávají se systéme. Tak si to aspoň vysvětluji já. Jen je třeba si dávat pozor na slovenské zloděje na hraničním přechodu. První budka s nápisem Vignette, na kterou jsme narazili a zastavili že koupíme dálniční známku, tak chtěl slovák POUZE eura a v přepočtu to vycházelo mnohem více než v HUFech. Když jsem se ho zeptal, že chci platit v HUFech, otráveně mě nasměroval o 200 metrů dále. Tam se situace opakovala, kdy baba, teď už maďarka měla na stolku rozložený ceník v eurech (samozřejmě s vyššími cenami) a když jsem se ji zeptal na možnost platit ve forintech, otráveně odhrnula ceník a ejhle pod ním ležel druhý ceník v HUFech. No sláva. Zaplatil jsem 2975 forintů a pokračovali jsme dál. Z Bratislavy do Budapešti to bylo něco kolem 200 km. Cestou jsme udělali pár odpočinkových zastávek a do Budapešti jsme dojeli až k hotelu ve 14 hodin a stavem tachometru 498 km. Přes město jsme zapli navigaci v mobilu, abychom moc nebloudili a poměrně slušně jsme dojeli do cíle.

Zaparkovali jsme na ulici u hotelu, kde jsme viděli parkovací automaty a šli jsme na recepci se ubytovat. Ubytováni jsme byli ve 3* hotelu Benczúr Superior v klidné části města, kde jsou samá velvyslanectví, a v dobré dostupnosti metra. Hotel se nachází na ul. Benczúr utca 35 (utca je ulice, někdy se taky značí jen ut) vedle hlavní Andrássyho třídy a 3 minuty pěší chůze od Náměstí hrdinů a Městského parku.
 
I když jsme měli poukazy na ubytování zdarma na 2 noci, podmínkou je zaplatit si povinně polopenzi v ceně 10 eur za snídani a 25 eur za 3 - chodovou večeři na osobu a noc. I tak to vyšlo levněji než kdybychom si platili všechno. Jednu noc jsme si museli dokoupit, měli jsme objednané předem přes internet i zaplacené, v nějaké slevové akci za 61 eur za pokoj pro 2 osoby se snídaní. Dostali jsme pokoj 321 ve 3. patře. Snídaně se bere automaticky a na večeři jsme dostali vouchery. Ale co nás dostalo, bylo parkování. Za parkování na hotelovém parkovišti i pro ubytované hosty chtěli 13 eur za den. Parkování na ulici je zpoplatněno od 8 do 18 hodin 160 HUF na hodinu, což i tak vychází levněji než v hotelu. Když jsme šli pro věci do auta a přeparkovat, tak jsem se ptal místních, kupodivu uměli aspoň trochu anglicky, zda se dá někde parkovat zdarma. Poslali mě asi 5 minut pěší chůze k Městskému parku, kde je obrovitánské bezplatné parkoviště pro osobní auta. Když jsme zaparkovali a vyndali věci z kufru, všimli jsme si značek zákazu zastavení na tomto parkovišti v termínu 28.9.-30.9. Měla se tam konat nějaká akce, tak chtěli už předem zajistit, aby tam auta neparkovala. Naštěstí je parkoviště tak rozlehlé, že zákaz se vztahoval jen na určitou část, takže jsme auto zaparkovali tam, kde značky nebyly a měli jsem 4 dny klid.

Hotel je moderní. Je zde připojení na internet přes WIFI zdarma v lobby hotelu, v restauraci, kromě pokojů, kde je za poplatek, nebo lze využít jeden počítač u recepce s přístupem na internet zdarma. Kód k WIFI je HotelBenczur. Pokoje jsou taky moderní, pěkně zařízené, všechny mají balkon, klimatizaci, kterou se nám ovšem nějak nepodařilo spustit, minibar, TV se satelitním příjmem, kde bylo asi 53 programů, z toho se daly sledovat pouze 3 a to National Geographic, Animal planet a ještě jeden o zvířatech, kde tomu člověk nemusel rozumět, protože všechno bylo v engeleš mengeleš. Byl zde i sejf zdarma, kde se daly zamknout věci. Koupelna byla se sprchovým koutem. Opravdu moc pěkné ubytování, mile mě to překvapilo.
  
Poté co jsme se ubytovali a vybalili, vypravili jsme se do města. Na recepci nám dali mapku města, ale nebyla nic moc. Bydleli jsme mezi dvěma zastávkami metra M1 a to Hösök Tere a Bajza utca. Obě ve vzdálenosti do 5 minut pěší chůze pěknou diplomatickou čtvrtí plnou zeleně.

Při vstupu do metra vždy stojí člověk, který kontroluje zda jste si cvakli jízdenku, případně si můžete u něj jízdenku koupit. Za jeden lístek chtěl chlapík 330 HUF. Tento lístek slouží na všechny druhy MHD ve městě. Buď ho můžete použít na jednu jízdu tramvají, autobusem,... bez přestupu nebo v metru na jízdu i s přestupem. My jsme si venku v trafice koupili bloček s deseti jízdenkami za světe div se 2800 Ft. Pokud se chystáte navštívit hlavně centrum a budete jednotlivé pamětihodnosti obcházet pěšky, vystačí deseti jízdenkový bloček dvěma osobám v pohodě na celý víkend. Jedna jízdenka v trafice stojí 320 Ft, takže i tak je levnější než u kontrolora v metru. Veškeré informace o jízdních řádech a jednotlivých linkách najdete na webu http://bkv.hu/. Právě linka M1, která probíhá pod Andrássyho třídou je první podpovrchovou dráhou na evropském kontinentu. Její současná trať je o něco delší než byla ta původní. Její stanice si zachovaly původní vzezření jako před 130 roky. Stěny jsou obloženy kachličkami s nápisy stanic, stojí zde pěkné kovové sloupy, dřevěné budky apod. Na každé stanici malá výstavka zachycuje nejzajímavější dobové stavby. Už při vstupu do podzemí Vás zaujmou kovaná zábradlí schodišť. Vlaky metra na této lince mi připomínají spíše důlní vozíky. Na ostatních trasách jak jsme se mohli přesvědčit později jezdí už klasické vlaky, podobné těm ruským co jezdily ještě nedávno v Praze, ovšem jsou nechutně špinavé a počmárané. Všechny zastávky hlásí pouze v maďarštině. Ještě že máme mapu nebo si to můžeme přečíst na nástupištích.
   
Vystupujeme na půvabném náměstí Vörösmarty tér, kde se nachází hned u východu z metra elegantní a vyhlášená cukrárna a restaurace Gerbeaud. Přímo na náměstí si můžete vychutnat vynikající kávy a zákusky. Náměstí se nachází ve staré Pešti. Jen pro doplnění, Budapešť je rozdělena Dunajem na rovinatou Pešť a svahovitý Budín. V jeden celek známý jako Budapešť splynula obě dříve samostatná města, spolu s Óbudou (Starým Budínem) roku 1873. Břehy Dunaje spojuje devatero mostů. Na náměstí je plno lidí, je to jakési centrum dění. Informační turistické centrum zde má svůj stánek, kde jsem získal konečně pořádnou mapu města a ještě k tomu rozdávali malé čokoládky. Mňam.

Z náměstí vede jedna z nejznámějších ulic Budapešti Váci utca. Je to jedna z hlavních nákupních ulic ve městě, kde se nachází známé značky, plno restaurací a kaváren. Kromě toho jsou zde krásně zdobené staré domy.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat židovskou Velkou synagogu (Dohány Utcai Zsinagóga či Nagy Zsinagóga), která se nachází v ulici Dohány. Tato monumentální stavba je největší synagogou v Evropě a zároveň také druhou největší synagogou na světě. Vznikala v letech 1854-1859 podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Foerstera. V synagoze je místo pro téměř 3000 věřících. V Maďarsku a hlavně pak v Budapešti žije nejpočetnější židovské společenství ve východní Evropě. Honosná budova je postavená s použitím byzantsko-maurských stavebních prvků. Při stavbě byly použity nažloutlé a terakotové cihly. Budova má bohatou keramickou výzdobu a věže zakončené cibulovitými kopulemi. V přilehlém muzeu se nachází ojedinělá sbírka židovských památek a předmětů od dob římského impéria až do 20. století. Při vstupu do synagogy se vybírá nemalé vstupné.
  
Na druhé straně než je vstup do synagogy a je zde v podstatě východ, se nachází Raoul Wallenberg Memorial Park, pojmenovaný po švédském diplomatovi, který pomohl několika desítkám tisíc maďarských Židů uniknout před deportací v letech 1944-45 a tím jim zachránil život. V parku se nachází zvláštní kovová skulptura nazvaná Strom života (Tree of life). Jména obětí, kteří zmizeli nebo zemřeli během nacistického teroru jsou vyryté na téměř všech listech Stromu života. Vrba je tradičním stromem smutku a truchlení.

V Budapešti se nachází údajně 22 synagog. My jsme prošli ještě kolem jedné na ulici Rumbach Sebestyén utca - Rumbach utcai zsinagóga.

Potom jsem neodolal výkladní skříni se zákuskami v kavárně Madách Kávézó na náměstí Madách Imre tér. Sedli jsme si venku a já si dal zákusek za 750 Ft a k tomu dobrou silnou kávu za 450 Ft a Martin si vybral jeden z koktejlů na které měly happy hour s 50% slevou. Zombie za 950 Ft. Chvíli nám trvalo než jsme se s číšnicí domluvili co který koktejl obsahuje.
 
Poté co jsme si chvíli odpočinuli jsme přešli k náměstí Deák Ferenc tér, kde už to vonělo různými pochutinami. Jsou tady postavené dřevěné stánky, kde prodávají různé dobroty. Od trdelníků, pizzy, různých maďarských specialit apod. Takový menší noční trh, jaký znám z Asijských zemí.
 
Nedaleko odtud se nachází Szent István Bazilika (Bazilika Sv. Štěpána) na náměstí Szent István tér. Na náměstí stojí dvě fontány zasvěcené Sv. Štěpánovi a jeho ženě Gizelle. Je to největší chrám v Budapešti, dovnitř se vejde až 8500 lidí. Zasvěcený je prvnímu maďarskému králi, Sv. Štěpánovi. Jeho 96 metrů vysokou kupoli je vidět téměř ze všech stran Budapešti. Se stavbou chrámu se začalo v roce 1851, v roce 1867 výstavbu chrámu převzal význačný stavitel Miklós Ybl. Stavbu dokončil v roce 1905 József Kauser. Bazilika postavená v klasicistním slohu střeží nejcennější relikvii Maďarů: mumifikovanou pravou ruku uherského krále sv. Štěpána, po němž se bazilika jmenuje. Nachází se ve speciální kapli, která již byla v tuto dobu uzavřena. V pravé věži se nachází největší kostelní zvon v zemi, který váží asi 9 tun. Vstup do baziliky je zdarma. Platí se pouze za vstup na věž. Chrám je otevřený denně od 7 do 19 hodin.
  
Jen pár metrů od baziliky se nachází začátek nejvýznamnější téměř 2,5 km dlouhé Budapešťské ulice Andrássyho třídy (Andrássy út), po které jsme se vydali. Trochu mi připomíná pařížské bulváry. V Andrássyho třídě se nachází řada divadel, restaurací, kaváren a dokonce i Státní opera. Na konci Andrássyho třídy je Náměstí hrdinů (Hösök tere) a vstup do městských sadů (Városliget), v nichž se nachází známé Széchenyiho lázně, které jsme navštívili v sobotu odpoledne.
Budovy po obou stranách Andrássyho třídy jsou krásně zdobené reliéfy, vyřezávané sloupy. V domě č. 3 se nachází poštovní muzeum. Chtěli jsme nahlédnout do domu číslo 12 - Krausz Palace, kde má být pěkná fontána a stěny zdobené sgrafity, ale bohužel byl vchod zavřený, takže jsme jen nakoukli přes prosklené dveře.
Další atrakcí, ke které jsme přišli byla Maďarská státní Opera (Magyar Állami Operaház). Bohužel už se stmívalo, takže se mi nepodařilo udělat moc pěkné fotky. Ještě jsme se sem vrátili jednou za světla. Z evropského měřítka byla v roce 1884 otevřena na svou dobu jedna z nejimpozantnějších operních budov. Její klasicistní a neorenesanční formy navrhl nejvýznamnější maďarský architekt 19. století Miklós Ybl. Pompézní foyer, elegantní schodiště a hlediště ve tvaru podkovy patří k nevšedním zážitkům turistického ruchu. Na její půdě působili tak významné osobnosti hudebního světa jako byl skladatel a dirigent Gustav Mahler a Otto Klemperer. Hlavní fasádu zdobí sochy velkých světových skladatelů včetně Mozarta, Beethovena, Verdiho. Po stranách hlavního vchodu se nachází sedící sochy maďarského skladatele a klavírního virtuóza Ference Liszta a prvního ředitele Opery Ference Erkela. Hlavní vstup střeží také dvě impozantní kamenné sfingy. Budapešťská Opera je srovnatelná s operními domy ve Vídni či Paříži.
  
V této části ulice se nachází obchody luxusních značek jako Louis Vuitton, Ermenegildo Zegna, Gucci, Burberry, nebo Roberto Cavalli.
Další ulice, která křižuje Andrássyho třídu, Nagymezö utca, je nazývaná Pešťská Broadway, protože plní funkci divadelní čtvrti Budapešti. Nachází se tady Budapešťské Divadlo Operety (Budapesti Operettszínház), kde dávají kromě operety i muzikály, Divadlo Thália színház a noční klub Moulin Rouge, který poznáte podle typického větrného mlýnu jako v Paříži. Nachází se tady taky Dům maďarských fotografů - Mai Manó Ház, v domě kde bydlel fotograf Mai Mano a spousta dalších divadélek. Tato část města má svou atmosféru.
    
O kousek dál se nachází dvě malá náměstí, Jókai tér a Liszt Ferenc tér, kde stojí socha skladatele. Celé náměstíčko je plné zeleně a najdete tady spoustu kaváren a restaurací.
 
Jelikož jsme na dnešní den neměli v hotelu večeři, rozhodli jsme se najíst tady. Většina restaurací má venkovní terasy umístěné v zeleni, všude venku mají vyvěšené jídelní lístky a obsluha se nás snaží nalákat, abychom si sedli zrovna u nich. Jsem překvapený, že restaurace jsou téměř plné. Asi tady dobře vaří, říkám si. Ceny jsou všude hodně podobné, a ne nízké. V průměru za jídlo od 2500 Ft po 7000 Ft. V jedné restauraci dokonce nabízí ke dvěma večeřím láhev vína. Nakonec jsme si zvolili restauraci Karma cafe & restaurant a neprohloupili jsme. Seděli jsme venku. Chvíli trvalo než jsme si něco vybrali. K pití jsme si dali místní čepované pivo Dreher, velké za 710 a malé za 450 Ft. Objednali jsme si dvě různá jídla a podělili jsme se, abychom ochutnali z obou dovu. Jedno měli mezi maďarskými jídly, vepřovou panenku (sice jsem si pořád nemohl vzpomenout co znamená v angličtině tenderloin, než mi to přinesli) zabalenou ve slanině, servírovanou s konfitovanými husými játry a pečenými brambory s lečem za 3150 Ft. Druhou pochutinou byla za 2890 Ft křupavá růžová kachní prsa se zakysanou smetanou ochucenou divokým česnekem a gratinované sýrovo sladké brambory. Musím říct za oba, že jídlo bylo naprosto famózní. Zajímalo by mě, co by na to řekl Pohlreich a jeho Ano šéfe. K celé ceně si ještě připočítávají 12% nějakou daň, nejspíš dýško. Takže tuto restauraci můžu určitě doporučit. U nás bych si za takové ceny jídlo asi nedal, ale určitě těch peněz nelituji. A když jsem se koukal na stoly kolem sebe, jenom jsem slintal. Jedna dobrůdka vedle druhé a jak krásně nazdobené a naservírované. Dokonalá pastva pro oči i pro chuťové pohárky.
 
Po skvělé večeři jsme se vydali na náměstí Oktogon, kde jsme nasedli na metro a jeli na hotel. Celkem hodně jsme toho za odpoledne stihli a už jsem se těšil co nás čeká další den.