LETEM SVĚTEM

Sobota 29.9.2012 - Tržnice, vrch Gellért, Szechényiho lázně

Dneska jsme byli na snídani v 8 hodin. Oproti včerejšku byla obohacena o chleby ve vajíčku, vajíčkový salát a Fornetti s různými náplněmi. Mňam.
Ráno to vypadalo, že bude dnes zataženo, ale vybralo se to a byl opět krásný slunečný den. Nevím na co jsem s sebou vozil tolik oblečení, když jsem téměř všechno odchodil v kraťasech a tričku.
Metrem jsme dojeli na zastávku Kálvin tér a vyrazili jsme jako většina místních do Centrální tržnice Központi Vásárcsarnok nebo taky Nagycsarnok na náměstí Fövám tér na břehu Dunaje. Budova tržnice vypadá na první pohled jako nádraží. Je největší a zároveň i nejhezčí z tržnic hlavního města. Byla postavená podle projektu stavitele Samu Pecze na přelomu 19. a 20. století. Její přestavba byla provedena v roce 1994.
  
Patří mezi nejoblíbenější nákupní centra a výběr je tu opravdu velký. Pod jednou střechou tu najdete prodejce nejrůznějších maďarských kulinářských specialit, ovoce, salámů, vín a také suvenýrů. Můžete tak ochutnat prakticky cokoliv z pověstné maďarské kuchyně za přijatelné ceny anebo si nakoupit suvenýry. Otevřeno mají v pondělí 6.00-17.00 hod., úterý-pátek 6.00-18.00 hod., v sobotu 6.00-14.00 hod. a v neděli je zavřeno. Nachází se na 3 poschodích. Úplně dole je supermarket, nahoře spíš oblečení, ale nejzajímavější je přízemí, kde se nachází stánky se vším možným k jídlu. My se motáme hlavně kolem stánků s klobásami, které tedy stejně jako červené chilli papričky visí téměř všude. Některé části jsou zaměřené na zeleninu, jiné právě na salámy, najdete tady pekárny, stánky s drůbeží, kořením, alkoholem. Za 280 Ft jsem koupil svazek červených chilli papriček na pověšení, 10 kusů pálivých paprik za 300 Ft (kupodivu skoro všichni měli jen sladké papriky) a několik druhů různých klobás za 2540 Ft, které už teď zpětně můžu říct, že jsou vynikající. Jiné jsem ani nečekal. Prostě byla to pastva pro oči. Na takovém trhu bych se dokázal procházet celý den. Škoda jen, že něco takového nemáme u nás. Ty farmářské trhy u Futura jednou za 14 dní nestojí za nic.
    
Tržnice se nachází na pešťském předmostí Mostu svobody (Szabadság híd). Odtud už nám stačilo jen přejít přes most a vyrazit na další bod našeho programu, vrchol skály Gellért, která se vypíná přímo před námi. Vrch Gellért je 140 metrů vysoká dolomitová skála čnící nad Dunajem na straně Budy. Podle legendy každou noc navštěvovaly vrch čarodějnice a jezdili na hřbetě lidské bytosti. Svůj název vrch získal po biskupovi Gellértovi, který přišel do Maďarska z Itálie kolem roku 1000. Král Štěpán ho sem pozval, aby pomohl konvertovat Maďary ke křesťanství. Uvnitř hory se nachází vnitřní rezervoár pitné vody zásobující Budapešť.
 
Most svobody, původně známý jako Most Františka Josefa (byl otevřen za přítomnosti císaře), byl postaven v letech 1894-1896. Roku 1946 se dočkal obnovy a při rekonstrukci byly ponechány veškeré sochy, motivy sokola i erby. Jako jediný z budapešťských mostů tedy zůstal zachován v původním stavu. Je třetím nejjižnějším veřejným silničním mostem v Budapešti. Most má 333,6 m na délku a 20,1 m na šířku. Na mostě jsou dva velké pilíře, na každém z nich je mytický pták Turul. Tyto ptáky můžete rovněž spatřit na maďarském erbu. Z mostu je opět krásný výhled na Dunaj.
  
Na druhé straně mostu se nachází elegantní lázeňský Hotel Gellért v secesním stylu a v něm termální lázně Gellért Gyógyfürdö. Na stejném místě stály lázně již dříve. V roce 1916 zde vznikl nejstarší lázeňský hotel v Budapešti. Čtyřhvězdičkový hotel na břehu Dunaje nabízí krytý i venkovní bazén, termální bazény, parní lázně, turecké lázně, sauny, různé masáže. Díky zachovalému secesnímu vybavení se řadí mezi nejnavštěvovanější zdejší lázně. Vířivé vany se sochami, mozaikou i samotná budova s barevnými okny jsou stylovým místem pro odpočinek. Najdete tady mramorové sloupy, nebo například kamenné lví hlavy, které chrlí vodu. O zdejším vřídle se již zmiňují historické prameny ze 13. století. Hoteloví hosté mají vstup do lázní zdarma.

Naproti vchodu do lázní Gellért se nachází jeskynní kostel Szt. Gellért Sziklakápolna - Sziklatemplom vysekaný do skály. Otevřený je od 8 do19 hodin. Ještě před 2 lety byl vstup zdarma, nyní už se i zde platí vstupné 500 HUF, takže jsme jen nahlédli do vstupních prostor. Kostel vznikl v přírodním jeskynním systému, stejně jako jeskyně v Lurdech. V centrální kapli si můžete prohlédnout sochu sv. Pavla, s jeho havranem na rameni.
   
Po vnější prohlídce kostela jsme se vydali do prudkého kopce po značené stezce na vrchol hory. Vrch Gellért je velmi oblíbeným místem, jelikož je odtud fantastický výhled na město. Nahoře se nachází gigantická 14 metrů vysoká Socha Svobody (Szabadság szobor). Je postavena z bronzu na 26 metrovém podstavci, díky čemuž ji lze vidět téměř ze všech částí města. Jejím autorem je vynikající sochař Zsigmond Kisfaludi Strobl. Byla odhalena v roce 1947 na počest výročí osvobození. I když období následující po skončení války bylo zároveň počátkem sovětské diktatury, po změně politického režimu socha nebyla rozebrána, zůstala na původním místě Gellértova vrchu. Stala se symbolem Budapešti. U nohou ženské postavy, vysoko držící palmovou ratolest jsou dvě další sochy. První symbolizuje alegorii pokroku, druhá boj se zlem.
  
Za tímto kolosem, který měl sloužit jako památník předčasně zemřelého syna diktátora Horthyho, se nachází Citadela, původně vojenská pevnost vystavěná Habsburky po revolučních bojích v letech 1848-1849, nyní muzeum. U budovy Citadely se nachází zbraně užívané za obou světových válek i obrazy Budapešti, jenž zachycují její vzhled v minulých letech. Za patřičné vstupné se dá jít i dovnitř. Na cestě kolem Citadely míjíme spoustu stánků se suvenýry. Opět se nám odsud naskýtají nádherné výhledy na Parlament, hrad a Dunaj.
     
Druhou stranou jsme sešli až k úpatí vrchu Gellért, naproti Alžbětina mostu. Tady se tyčí socha svatého Gellérta, biskupa, jenž zemřel mučednickou smrtí v 11. století. V pravé ruce drží kříž. Legenda praví, že Gellérta zavřeli do sudu pobitého hřeby a poté jej svrhli z vrchu do Dunaje. V pozadí sochy je sloupoví a pod ním vyvěrá malý vodopád.
 
Přes Alžbětin most (Erzsébet híd) jsme se vrátili zpátky na pěšťskou stranu. Moderně působící most byl pojmenovaný podle manželky císaře Františka Josefa, královny Alžběty, která byla tragicky zavražděna. Byla velmi populární královnou Rakouska - Uherska. Byl dokončen v roce 1903. Tehdy byl nejdelším mostem zavěšeným na lanech na světě. V roce 1945 jej Němci vyhodili do povětří, a tak byl úplně zničen. Obnovy se mu dostalo roku 1964. Alžbětin most je budapešťským druhým nejnovějším mostem a jedním z nejelegantnějších. Nachází se v nejužší části Dunaje mezi Řetězovým mostem a Mostem Svobody. Je dlouhý 290 metrů.
 
Ještě jednou jsme se prošli ulicí Váci až k náměstí Vörösmarty tér s cukrárnou Gerbaud.
     
Zamířili jsme na nábřeží Dunaje, kde se nachází Duna-korzó. Prošli jsme jeho část, která je lemována drahými restauracemi a luxusními hotely. Naskýtají se odsud pěkné výhledy na řeku a Hradní vrch. Z Rooseveltova náměstí jsme se vrátili zpátky na náměstí Vörösmarty a odtud metrem k hotelu.
 
Odpoledne jsem se vydali do Městského parku (Városliget), kde jsme se byli projít včera večer. Városliget je největší ze všech parků v Budapešti. Byl založen v 18. století. Nachází se zde zimní kluziště a jezero s loďkami, které si v létě můžete pronajmout. V areálu parku je ZOO (Állatkert), lunapark Vidámpark, něco jako Prátr ve Vídni, Velký cirkus (Fövárosi Nagycirkusz) - stálá budova Budapešti, Muzeum dopravy (Közlekedési Múzeum) a jiné. Hlavně je to místo odpočinku se spoustou zeleně. O víkendech je tady otevřeno plno stánků.
Nejdříve jsme se vydali do restaurace Gundel étterem, kde mají vyhlášené palačinky podle tradiční receptury. Těšil jsem se na ně už z domova až si je dám. Na internetu prezentují cenu 1200 HUF, na billboardu před restaurací je to už 1600 HUF a na venkovním jídelníčku dokonce 1750 HUF + 12% spropitné. Což mě trochu namíchlo. 120 korun jsem byl ochotný dát za palačinku s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávanou s čokoládovou omáčkou, ale skoro 200 už mi přišlo hodně. Restaurace patří údajně mezi TOP5 restaurací v Budapešti. Minimálně cenami pokrmů určitě. Aspoň by si ale mohli udělat pořádek v těch cenách. Historie podniku sahá až do roku 1894. Nachází se hned vedle ZOO.
Ale našim hlavním bodem odpoledního programu za pěkného slunečného podzimního dne byla návštěva jednoho z největších lázeňských komplexů v Evropě - Széchenyiho lázně (Széchenyi Gyógyfürdö). Lázně se nachází v krásné neobarokní budově se žlutou fasádou přímo v Městských sadech. Od roku 1913 hostí ty, kteří si zde regenerují zejména nemocné klouby a pohybové ústrojí. Zdejší vřídlo objevili v roce 1879. Je nejhlubším a zároveň nejteplejším pramenem (74-75°C) v hlavním městě. Roku 1927 byl komplex rozšířen a postavena plovárna.

Už samotný vestibul lázní působí honosným dojmem. V pokladně si kupujeme celodenní lístek za 3550 HUF s uzamykatelnou skříňkou na věci. Potom je ještě dražší varianta a sice celá uzamykatelná kabina. V nabídce jsou lístky na ranní, odpolední i večerní koupání.
  
Poté co jsme se převlékli (chvíli nám trvalo než jsme přišli na to, jak se skříňka zamyká a odmyká), vydali jsme se na průzkum lázní. Komplex je to poměrně rozsáhlý, k dispozici jsou i plánky. Bazény s minerálními vodami různých teplot (od 18 do 38°C) se nacházejí jak uvnitř, tak venku. Kromě nich se tu nachází i vířivky, sauny nebo parní lázně. Některé bazény jsou součástí zdravotnického komplexu, jiné jsou k dispozici i široké veřejnosti. Nejdříve jsme byli ve venkovní části dokud je hezky. Jsou tady dva velké termální bazény s různými podvodními atrakcemi, které pouští střídavě v určitých intervalech, různé masážní trysky, protiproud apod. Většina lidí se tady jen rochní. Potom je tady jeden velký plavecký bazén, kde už je ovšem voda chladná a vstup je pouze s koupací čepicí nebo pro plešaté. Já už jsem měl smůlu i když jsem byl ostříhaný na krátko. Otevřené bazény jsou pro příjemně teplou vodu vyhledávané i v zimních měsících. Někteří místní si tady dokonce přinesli voděodolné šachy a během hovění si v teplé vodě se věnovali hře. Právě v tom jednom venkovním bazénu je napsáno, že tady člověk může být maximálně 20 minut. Samozřejmě nesmí chybět restaurace a nějaké to občerstvení. Za poplatek si můžete přiobjednat speciální masáže.
   
Co se týče té vnitřní části, tak ta mě zase tolik nenadchla, protože tady byl hrozný smrad zkažených vajec, které způsobuje ta termální voda a navíc jsem si domů dotáhl zánět močáku. Je tady 15 různých bazénků, kde je voda od 18 do 38 °C. Taky jsme se odvážili do jednoho s ledovou vodou, ale opravdu jen na chviličku. Oproti pár otužilcům, kteří tam vydrželi o poznání déle. Taky se tady nachází několik různých typů saun. Po téměř 3 hodinách máchání už jsme toho měli dost. Šli jsme se osprchovat, ovšem tekutá nebo jakákoliv jiná mýdla tady nečekejte. Musíte si přinést vlastní. Což jsme neměli, takže jsme se museli znovu koupat na hotelu. Bylo to zajímavé zpestření po 3 dnech chození po památkách, ale na ten smrad dlouho nezapomenu.
 
V restauraci Sörsátor, která se nachází v parku v něčem co připomíná cirkusový stan si Martin dal dvě velká čepovaná piva značky Soproni po 590 Ft. Mimo jiné tady čepují i slovenský Zlatý Bažant a pořádají tady různé koncerty.
Naši poslední dnešní zastávkou byl hrad Vajdahunyad vára, který vévodí Městskému parku. Dřevěná stavba na umělém ostrůvku Széchenyi působí trochu jako strašidelný hrad. Byl koncipován jako směsice architektonických stylů spojených do jednoho komplexu. Jde o repliku hradu Vajdahunyad (dnes Hunedoara), který dal Jan Hunyadi ve 13. století postavit na území dnešního Rumunska. Dnes se zde nachází Zemědělské muzeum Magyar Mezögazdasági Múzeum. Tahle stavba se mi fakt hodně líbila.
         
Na večeři jsme si sedli zase na venkovní terase, i když dnes už se dalo sedět i vevnitř. Dnešní jídla jsme si trošičku pozměnili. Já si dal tu vynikající gulášovou polívku a Martin ten vývar s játrovými knedlíčky a fazolkami. Jako hlavní chod jsem si dneska dal to co měl Martin včera tedy to kuřecí maso na bylinkách s rukolou a Martin testnul jejich boloňské špagety. Byly s masem a sýrem. Jako dezert jsme objednali jedno Somló a jednu zmrzlinu s ovocem.
 
Na pokoji jsme si zabalili věci a koukali TV.