LETEM SVĚTEM

Sobota 12.7.2014 - Loket, Svatošské skály, Karlovy Vary

Dneska už jsme vzhůru o půl sedmé a v 7 už jsme na internetu v zimní zahradě. V 8 jsme posnídali a o půl deváté jsme vyjeli do města Loket (13 km od Karlových Varů). Město Loket se vypíná na skále nad řekou Ohří. Zaparkovali jsme na Nádražní ulici kousek od kaple sv. Anny (zdarma). Byla vystavěna před vstupem do města roku 1744.

Vydali jsme se do historické části města. Prošli jsme kolem hranolové Černé věže (věž při bývalé městské bráně v místě kdysi jediného vstupu do města).

Většina domů je pěkně opravených. Došli jsme na náměstí T.G. Masaryka, kde stojí krásně zrekonstruované domy. Ze všeho nejdřív jsme zamířili na hrad, který zde stojí více než 800 let a patří mezi nejstarší kamenné hrady v českých zemích. Na cestě k hradu míjíme hrázděné domy v Pivovarské ulici. Hrad je otevřený od 9 do 16:30 (v zimním období do 15:30), vstupné s průvodcem je 120 Kč (prohlídka trvá asi 50 min + 30 min. individuálně (věž, vězení, expozice porcelánu), za focení se připlácí 20 Kč. Pokladna hradu se nachází v domě č.p. 69.
 Koupili jsme si vstupenky na prohlídku s průvodcem na 9:45. Je možné si vše prohlédnout i bez komentované prohlídky. Máme ještě 30 minut čas, tak jsme si prošli části, kam průvodce nechodí. Martin vyšel i na vrchol věže, ze které je pěkný výhled na hrad i na město.

Navštívili jsme sklep, kde byly cely a mučící nástroje - expozice útrpného práva.
 
Ve třičtvrtě na deset jsme se přidali ke skupině. Nikdo po nás nechtěl vidět vstupenky, takže by asi bylo možné si hrad prohlédnout i bez vstupenky. Prohlídka trvala 50 minut. Pak jsme si ještě prošli zbývající části hradu, výstavu porcelánu, historické zbraně, Markrabský dům, kde je vystaven mimo jiné originál části loketského meteoritu, jednoho z nejstarších na světě, dále stará lékárna, nábytek z loketských sbírek.
  
Zajímavá je postavička Strakakala. Střapatý mužíček, který drží v jedné ruce knihu a ve druhé hřeben. Chodí po hradě a vyhledává rozcuchané návštěvníky, zvláště děti. Najde-li takové rozcuchané děti, udeří je knihou do zad a hřebenem je učeše. Podle pověsti proto, aby všichni dbali upraveného vzhledu.

Kolem Markrabského domu jsou v řadě postaveny náhrobní kameny z bývalého loketského hřbitova u kostela sv. Jana a renesanční náhrobek rabína Benjamina ze zaniklého židovského hřbitova.

Na nádvoří hradu se nachází malá postavička Gottsteina, o které se říká, že kdo se dotkne špičky jeho vousů, bude si přát dobrý úmysl a zanechá zde symbolický peníz, tomu se přání vyplní. Ale běda tomu, kdo se dotkne kyje v rukou za zády , či jenom na zlý úmysl pomyslí... Toho do roka stihne Gottsteinův hněv!

Po prohlídce hradu jsme si prošli staré město. Martin si koupil zmrzlinu. Pod hradem stojí barokní kostel sv. Václava z roku 1734 postavený na místě původního pozdně gotického kostela - červenobílá stavba se zelenkavou střechou. Hlavní oltář od Petra Brandla jsem bohužel neviděl, protože se zrovna rekonstruuje.

Na náměstí stojí městská radnice z konce 17. stol. v raně barokním slohu z roku 1682.

V městském informačním centru u mostu přes Ohři jsem si vyzvednul plánek města. Došli jsme na most přes Ohři, odkud je krásný výhled na hrad, na řeku Ohře, která městem protéká i na zbytky hradeb. Hrad dostal své jméno právě podle řeky Ohře, která se ve městě ohýbá do tvaru ruky - lokte.
 
Součástí hradebního opevnění města je i Robičská věž.

Vracíme se zpět na hlavní náměstí, kde se tyčí sloup Nejsvětější trojice z roku 1719.

Hned u něj stojí hotel Bílý Kůň, kde se nachází Schwarzenberská (Goethova) terasa s výhledem na tok Ohře. Zde proběhl slavnostní oběd Goetha (narozeniny 74 let) a jeho milenky Ulriky von Levetzow. Jejich společný obraz se nachází v hotelové restauraci. Básník Johann Wolfgang Goethe v Lokti a v tomto hotelu často pobýval. Na jižní straně města se nachází městské hradby se 4 baštami.
  
Z Lokte jsme přejeli již do Karlových Varů, městské části Doubí. Podle ukazatele Svatošské skály jsme dojeli na neplacené parkoviště na konci sídliště, kde musíme nechat auto, dále se již musí po svých nebo na kole. Hodně lidí jede na kolech. Cesta ke Svatošským skalám nám zabrala 35 minut pomalé pěší chůze. Cesta vede podél řeky Ohře, po které se plaví spousta vodáků na lodích. Je sobota, tzn. den volna, tak je všude plno lidí. Došli jsme k restauraci Jan Svatoš. Zde se nachází skalní město. Jedná se o mohutné skalní pilíře a jehlany, tyčící se nad řekou Ohří. Skalní útvary představují zkamenělý svatební průvod.
 
Přes houpací závěsný most jsme přešli na druhou stranu řeky, kde je popis skalních útvarů a pověst o jejich vzniku.
     
Celý den svítí slunce a je teplo. V restauraci jsme si nic nedávali, protože tady bylo plno lidí a dost draho. Stejnou cestou jsme se vrátili k autu a zajeli jsme si na oběd do nedalekého Globusu. Martin si dal za 59 korun smažený sýr s hranolkama a já jsem si dal bramboračku za 17 a vepřové srdce na slanině s rýží za 49 korun. Využil jsem stravenku, kterou jsem měl od voleb.

Pak už jsme přejeli na karlovarské předměstí v obci Březová u řeky Teplá, kde máme rezervované přes booking.com ubytování na jednu noc v Hotelu St. Michael (tel. 353224397, 604320404, 775031600, mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Hamerská 27). Máme zamluvený dvojlůžkový pokoj se snídaní, která se podává od 8 do 10 hodin. WIFI má být k dispozici zdarma v celém hotelu, ale v našem druhém patře to nějak nefunguje. U recepce úplně v pohodě. Heslo na wifi je hotelmichael. Cena za pokoj je 39 eur (1050 Kč), parkování zdarma na hotelovém parkovišti. Slečna na recepci nám dala i mapku města Karlovy Vary. Dostali jsme pokoj č. 204 ve druhém patře. Pokoj není nijak velký, máme tady dvě postele, konferenční stolek, gauč, televizi, kde je pouze 5 stanic, z toho česká jen ČT24, šatní skříň a malá koupelna společná s toaletou a sprchovacím koutem. K dispozici jsou mýdla a ručníky.
 
Auto necháváme u hotelu, ať nemusíme platit drahé parkovné a jedeme do centra Varů autobusem. Autobus č. 7, který staví přímo před hotelem, jezdí do 3,4 km vzdáleného městského lázeňského centra. Jsou to tři zastávky autobusem. Bohužel přes víkend jezdí autobus méně často, takže nám jede až v 15:40. Zašli jsme tedy na konečnou, Martin si v restauraci Slunce dal pivo a koupili jsme dvě jízdenky po 18 Kč. Za chvíli jsme byli v centru Karlových Varů. Karlovy Vary byly založeny již kolem roku 1350 samotným Karlem IV. a s oblibou je navštěvovali významní hosté ze všech koutů světa, například Johann Wolfgang Goethe, ruský car Petr Veliký, Friedrich Schiller, Ludwig van Beethoven, Niccolo Paganini, Fryderyk Chopin, Jan Evangelista Purkyně, Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Alexej Tolstoj či rakouská císařovna Alžběta zvaná Sissi. Vystupujeme u hotelu Richmond. Po Goethově promenádě jsme došli až ke Grandhotelu Pupp, jednomu z nejluxusnějších hotelů ve městě, který založil obyčejný cukrář Johann Georg Pupp, který se v roce 1760 přiženil do bohaté karlovarské rodiny a z nevěstina věna přestavěl původní Saský sál na velkolepý hotel.
 Dnes je poslední den filmového festivalu, takže je všude ještě spousta lidí a ty ceny! Hodně se to blíží centru Prahy. Ovšem město je moc hezké. Všechny domy jsou nádherně zrekonstruované. V mnohých jsou hotely a luxusní obchody. Bohužel ze všech stran slyšíme ruštinu. Invaze Rusů zaplavila naše město. Všude jsou nápisy v ruštině. V Sadech Karla IV. se nachází pseudorenesanční lázeňská budova Císařských lázní z let 1893 – 1895 vídeňských architektů Fellnera a Helmera.

Od Grandhotelu Pupp jsme se vyvezli za 25 korun lanovkou Diana z roku 1912 na první zastávku Jelení skok. Jízda trvá asi 2 minuty a pozemní lanovka tažená lanem stoupá do prudkého kopce. Z protější strany jede druhý vůz. Setkávají se právě na Jelením skoku. Je to podobné lanovce na Petřín.
 
Odsud jsme se vydali po žluté značce k Vyhlídce Jelení skok. Je tady restaurace U Myslivny a dvě vyhlídky s nádherným výhledem na celé Vary. Dolů jsme šli pěšky. Cesta vede z kopce, což není nic moc pro moje koleno. Došli jsme k soše kamzíka.
   
Sešli jsme dolů a vyšli jsme u Městského divadla z roku 1884.

Nedaleko odtud stojí Vřídelní kolonáda. Moderní prosklená železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém slohu z roku 1975. Autorem projektu je architekt J. Otruba. Původní litinová kolonáda firmy Fellner a Helmer byla na začátku 2. světové války rozebrána. Uvnitř vyvěrá Vřídlo (nejteplejší z pramenů, 73,4°C). Unikátní přírodní úkaz, vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody a díky vysokému tlaku vystřikuje až do výšky 12 metrů.
   
Hned vedle stojí Tržní kolonáda. Bohatě vyřezávaná, dřevěná kolonáda ve švýcarském stylu byla postavena v letech 1882 – 1883 podle projektu slavných vídeňských architektů Fellnera a Helmera v prostoru historického tržiště pod Zámeckou věží. Spolu s architekty se na ní podílel tesařský mistr Österreicher z Vídně. Byla postavena na místě první karlovarské radnice zbořené v roce 1875. Uvnitř vyvěrá pramen Karla IV. (62,8°C) - nad pramenem je Zörklerův bronzový reliéf, který zobrazuje pověst o objevení Vřídla Karlem IV., dále Zámecký dolní první vývěr (52,7°C) a Tržní pramen (61,5°C). Nad kolonádou se na skále nad Tržištěm tyčí gotická třípatrová hranolová Zámecká věž. Vedle vyvěrá Zámecký horní pramen (52,3°C) pod klasicistním pavilonem s kruhovým půdorysem. Bohužel je mimo provoz. Zámecká kolonáda z let 1911-1913 je dílem architekta F. Ohmana a je významnou památkou secesní architektury.
  
Největší a nejstarší kolonádou ve městě je neorenesanční Mlýnská kolonáda z let 1871-1881 od arch. Josefa Zítka. Atiku kolonády zdobí dvanáct pískovcových alegorických soch představujících jednotlivé měsíce roku. Část u Skalního pramene byla dostavěna v roce 1892. Uvnitř vyvěrá 5 pramenů: Mlýnský (56,6°C, 16. stol.), Rusalka (60,2°C, 16. stol.), Pramen kníže Václav I. (65°C), Libuše (62°C) a Skalní (nejchladnější 45°C).
  
Vedle v altánku ještě vyvěrá samostatně pramen Svoboda. Na Mlýnském nábřeží vedle Mlýnské kolonády stojí Lázně III, monumentální lázeňská budova ve stylu raného historismu postavena v letech 1864 – 1866 podle projektu stavitelů L. Rennera, Gustava Haina a Eduarda.
 Kolem Sanatoria Kriváň a po Sadové ulici jsme došli k pravoslavnému kostelu sv. Petra a Pavla. Nádherně zdobený byzantující pravoslavný kostel byl vystavěn v tehdy vznikající výstavní vilové čtvrti Westend v letech 1893 - 1898 podle plánů architekta Gustava Widemanna. Bohužel se zrovna rekonstruuje, je na něm lešení a není ani přístup dovnitř. Vedle Sanatoria Kriváň ve Dvořákových sadech se nachází další z městských kolonád, tentokrát litinová Sadová kolonáda z roku 1881, která je opět dílem architektů Fellnera a Helmera. Zde vyvěrá Hadí pramen (29,3°C). Sadový pramen vyvěrá v suterénu Vojenského lázeňského ústavu (38,4°C).
 
Poté jsme přes Dvořákovy sady, kde bylo spousta lidí došli k Hotelu Thermal. V hotelu Thermal se koná dnes slavnostní zakončení mezinárodního filmového festivalu. Takže je tady spousta lidí. Natažený je stále červený koberec.
  
Martin si dal jednoho Lobkowicze za 40. Kolem budovy Hlavní pošty z doby Rakouska-Uherska jsme Smetanovými sady došli až k Lázním V, pseudobarokní objekt Alžbětiných lázní (1905-1906), fontána s aktem dívky od Břetislava Bendy z roku 1963.

Na večeři jsme si zašli do pizzerie Mamma Mia za Alžbětinnými lázněmi. Dali jsme si jednu středně velkou na půl za 140 Kč. Odtud jsme již šli na autobusové nádraží Tržiště, odkud nám ve 20 hodin jede autobus číslo 7 zpátky do Březové. Kupujeme si v trafice jízdenky (u řidiče stojí 25 Kč). Martin ještě skočil do Alberta. Autobus jede 16 minut. Já vystupuji u hotelu a Martin jede o zastávku dál do hospody Slunce na dvě pivka. Osprchoval jsem se a dopsal jsem deník.

Pokračování cestopisu - Českosaské Švýcarsko 2014