LETEM SVĚTEM

Neděle 15.3.2015 - Etiopie (Addis Ababa) - Seychely (Mahé)

Myslel jsem, že jídlo budou roznášet až ráno, tak jsem snědl poslední housku z domova a ejhle v 0:10 začali nosit jídlo a pití. Byl jsem mile překvapen a nečekal jsem to. Letíme s nimi poprvé a nevěděli jsme co můžeme od africké letecké společnosti očekávat ale každopádně překvapili. Jak typem letadla, službami, jídlem. Měli k dispozici džusy, vodu, Sprite, Fantu, piva Heineken, francouzská vína od firmy Louis Eschenauer (založená 1821), červený Merlot ročník 2013 a bílé Chardonnay. Jídlo bylo výborné. Na výběr bylo buď kuřecí maso s nějakými bramborami nebo co jsem si dal já, hovězí karbenátky na způsob burgeru s bramborovou kaší, brokolice a mrkev. K tomu zeleninový salát (salát, rukola, okurka, rajče) + španělský dresing z extra panenského olivového oleje a balzamikového octa, rakouské máslo, italské krekry, houska, tvarohový sýr na způsob Gervé a čokoládová buchta. K tomu čaj a samozřejmě Ethiopská káva. Ethiopie je významným producentem kávy. Příbory byly plastové.

Potom jsme se snažili usnout, ale nedařilo se. A navíc jeden chlap příšerně chrápal. Dal jsem si i klapky na oči, ale nic. Ale let utekl rychle. Před přistáním svítá a pozorujeme východ slunce. Přistáváme v Addis Ababě ve 4:43 našeho času (6:43 místního času, je tady posun + 2 hodiny oproti ČR v době našeho zimního času). Dle plánu jsme měli být v Addis Ababě v 7:55, takže budeme mít na letišti o hodinu více času. Přistáváme na mezinárodním letišti Addis Ababa Bole International Airport (ADD), terminál 2. Od letadla nás do letištní budovy odvezly autobusy, byť tady mají i pohyblivá nástupní ramena. Máme tady přes 3 hodiny čas, tak si procházíme letiště. Není to nic velkého. Jsou tady restaurace, obchody, Duty free shopy, několik lounges pro business class a členy sky teamu Cloud Nine.

Jsou tady samozřejmě toalety, i když některé ne úplně v nejlepším stavu, modlitebna, prostor vyhrazený pro kuřáky. V některých restauracích čepují i několik druhů místního piva, ale drahé. Podařilo se nám proklouznout zadním vchodem, který byl otevřený (chodilo tam tak více lidí) do jednoho ze salónků - Cloud Nine Lounge. Jsou tady k dispozici noviny, časopisy, počítače s internetem, wifi (user name: xcloude9 a heslo LNGold63), k neblokovaným sítím se nám nedařilo připojit. Je tady i občerstvení, několik druhů čaje, káva, capuccino, laté,... z automatu, nealko nápoje, vody (vzali jsme si celou 1,5 litrovou vodu na cestu), lahvové piva, housky, máslo, mazací sýr, míchaná vajíčka, párky, houbový salát a fazole v nějaké rajčatové omáčce. Samozřejmě toalety, kuřácká část. Tak jsme tady strávili volný čas, něco snědli a vypili.

Už od letadla mě nějak braly střevní problémy, asi i tou změnou klimatu, tak jsem párkrát navštívil místní toalety. Ještě předtím, než jsme šli do salonku jsme koupili jednu půl litrovou vodu za 1 USD, resp. 1 euro, berou to úplně stejně. Nic nám nevrátila. Martin ji ještě poprosil jestli by mu za jedno euro nedala nějaké místní peníze, tak dostal papírovou 5 a 10 birovou bankovku a jednu 1 birovou minci. 1 euro (1 dolar) = 20 birů. Potom jsme šli ke Gatu 1D. Boarding time je v 9:25. Předtím ještě procházíme kontrolou, musíme se i zout. Není problém si vzít na palubu letadla pití. Asi tím, že letíme mimo Evropskou Unii. Tady to není tak přísné. Máme mít sedadla 32C a 32A a při nástupu do letadla nám vzali celé palubní lístky a dali nové, kde jsme už měli sedadla 18A a 18B, čiže okno a střed. Autobusy nás převezly k letadlu, tentokrát menší Boeing 737-700, kde jsou sedadla 3-3. Letadlo je taky téměř plné, ale přesto sedíme sami dva. Je tady mnohem méně místa na nohy, máme polštáře, ale nemáme vlastní obrazovky. V letadle je pár obrazovek, kde kromě instruktážního videa promítali nějaký film. Každý měl připravené sluchátka. Před startem dezinfikují letadlo nějakým postřikem včetně přihrádek se zavazadly. Tento let má číslo ET0879.

Dle letového řádu jsme měli startovat v 10:10, ale na tabuli na letišti byl vypsaný odlet v 10:00. Nakonec jsme se stejně odlepili od země až v 10:25. Čeká nás 2400 km a plánovaná doba letu je 4:15. Chvíli po startu každý dostal malý sáček krekrů a nosili pití. V zápětí podávali jídlo. Na výběr byla ryba s rýží nebo kuře s kari rýží. Dali jsme si to kuřecí, ale bylo to dost pálivé, takže záchod to určitě jistí. K tomu byl těstovinový salát, houska, máslo, mazací sýr, nějaké krekry a citronový dezert se strouhanou čokoládou a samozřejmě zase pití.

Nejdříve letíme nad pevninou, pod námi pouze červená zem a potom už přelétáváme Indický oceán. Přelétáváme i rovník.

Seychely nebo chcete-li Seychelská republika (v čele s prezidentem) je ostrovní stát v Indickém oceánu nacházející se pod rovníkem, nad Madagascarem, východně od Afriky na úrovni Tanzanie.
 
Je to jeden z posledních rájů na zemi a pod vodou. Souostroví tvoří 115 ostrovů a ostrůvků na ploše cca 1100 x 800 km. Ostrovy jsou dvojího druhu – vlastní Seychelské ostrovy nebo též Vnitřní ostrovy (Inner Islands), kam patří Mahé, Praslin, La Digue, Silhouette, Frégate, Félicité, Aride, Denis, Curieuse, Cousine aj. ležící na severovýchodě státu a jsou tvořeny masivními žulovými skalisky, zatímco ostatek souostroví, souhrnně označovaný jako Vnější ostrovy (Outer Islands) představují ploché korálové atoly Amirantes, Coetivy, Providence, Farquhar a Aldabra (jeden z největších atolů na světě).

Obydleno je 33 ostrovů, přičemž převážná většina obyvatel žije na největším ostrově Mahé, kde leží i hlavní město Victoria. 90% obyvatelstva představují míšenci, potomci francouzských kolonistů a afrických otroků, hovořící seychelskou kreolštinou, odvozenou z francouzštiny. Zbytek tvoří především menšiny Indů, Malgašů a Číňanů. Úřední jazyky jsou tady tři a to kreolština, francouzština a angličtina. Obyvatel je něco kolem 90 tis. Co se týče náboženství, tak převážnou většinu tvoří římští katolíci, něco málo anglikáni a jiní křesťané.

Na Seychely můžete vyrazit celoročně, leží mimo oblast obvyklého výskytu tropických bouří, nemusíte se tedy obávat špatného počasí. Teploty vzduchu dosahují celoročně mezi 26 a 32°C. Teplota vody se pohybuje mezi 28-30°C. Od května do září fouká suchý jihovýchodní pasát, od listopadu do března o něco mírnější a vlhčí severozápadní pasát. Více zapršet může od listopadu do ledna.

Na letišti na hlavním ostrově Mahé (Seychelles International Airport (SEZ) - letiště Sira Seewoosagura Ramgoolama přistáváme ve 14:45 místního času, což mně překvapuje protože jsme tady měli být až v 15:25 a to jsme ještě později vzlétli. Tady je další časový posun, vůči Etiopii + 1 hodina (GMT +4, vůči ČR zimní + 3 hodiny, letní + 2 hod dopředu). Je to jediné mezinárodní letiště na Seychelách a tak i vstupní brána na ostrovy. Jinou možností vstupu do země je potom přístav ve Victorii.
 

Ostrov Mahé je součástí tzv. vnitřních ostrovů Seychel, kam patří i další dva hlavní ostrov Praslin a La Digue. Ostrov Mahé je největším ostrovem, je dlouhý 27 km a široký 10 km (154 km2) a má cca 78 tisíc obyvatel. Celý ostrov se dá objet za 2 hodiny, má 6 silnic z toho 1 okružní.

Přivítalo nás slunečné počasí. Po přistání nám v letadle rozdali imigrační karty a kartu o zdravotním stavu, které jsme rychle vyplnili včetně ubytování na ostrovech (pozor, mohou si to telefonicky kontrolovat). Když jsme vyšli z letadla na letištní plochu, tak první jako by nás někdo přetáhl mokrým hadrem. Vstup jako do prádelny. Hned nás oblil pot. Venku je přes 30 stupňů a velká vlhkost. Za pár dní si na to člověk jakž takž zvykne. Letiště je to malé. Je tady zvlášť mezinárodní a domácí terminál. Nejdříve odevzdáváme vyplněné zdravotní karty, ještě nás sejmuli na kameru a ptali se jak dlouho jsme byli v Etiopii. Potom jsme šli k imigračnímu úředníkovi, chtěl pas, zpáteční letenku a u mně chtěla vidět všechny rezervace ubytování. Docela si to tady hlídají. Takže bez předchozích potvrzených rezervací ubytování na celou dobu pobytu nejspíš neprojdete. Někdy do hotelu dokonce i volají, jestli to někdo nemá jen na oko. Nestačilo ji první ubytování, chtěla vidět všechny na celou dobu pobytu. Po Martinovi to vidět úředník nechtěl, jen se ho ptal kde je ubytovaný. Takže záleží ke komu se dostanete, ale na to nelze spoléhat a je třeba být připravený. Jedinou výhodou je, že na Seychely nepotřebujete vízum. Dostali jsme razítko do pasu ve tvaru kokosového ořechu Coco de mer (symbol Seychel), kde vepsali datum odletu, tzn. do kdy máme povolení se na Seychelách zdržet.

Vyzvedli jsme si kufry a nějakou mapku ostrova, která tady byla zdarma k dispozici.

Při východu z letiště jsme zamířili ke stánku autopůjčovny Omega Car Hire, kde jsme měli rezervované auto přes internet. Komunikace s nimi byla občas složitá než jsem z nich dostal nějakou odpověď, někdy reagovali hned a někdy jsem je musel nahánět přes turistickou centrálu na Seychelách, ale nakonec všechno klaplo jak mělo. Kiosek na letišti je otevřený většinou během odletů a příletů. Jinak půjčovna se nachází v Pointe Larue (1 km jižně od letiště). Kontakt: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Kenneth Gabriel (Julia), tel. +248 2511562 (manager), +248 2521821, +248 4 37 69 32, +248 2511562. Čekal nás tam Charles. Vyplnil smlouvu o zapůjčení auta na 3 dny, prostudoval si moji mailovou komunikaci s autopůjčovnou. Smlouva je na Bella Vista rent-a-car. Od řidiče (Martina) chtěl vidět řidičský průkaz, stačí náš, nemusí být mezinárodní. Dokonce nechtěl vidět ani pas. V žádné půjčovně, všude stačil pouze řidičák. Neměl sice pro nás Hyundai i10, který jsme si vybrali, protože cenově vycházel na 35 eur/den, ale stejně malé Suzuki Celerio červené barvy. Zaplatili jsme za půjčení na 3 dny (počítáno po 24 hodinách, hodně autopůjčoven účtuje denní taxy, tzn. půjčit třeba ráno a večer vrátit, kdežto oni nám to počítali od hodiny kdy si auto půjčíme do stejné hodiny dalšího dne) 105 eur, s tím, že auto vrátíme 18.3. ve 12 hodin na letišti. Pokud by tam nebyl, máme auto nechat na parkovišti u letiště a klíče vhodit do schránky v jejich kiosku. To je důvěra. Cena zahrnuje komplexní pojištění, 15% daň, neomezené kilometry. Spoluúčast při nehodě je dohodnutých 800 eur, nijak to ale neblokují na kartě ani kartu nechtějí a neplatíme ani vratný depozit 200 eur, který půjčovna požaduje dle informací na jejich webových stránkách. Platíme hotově v eurech. Terminál platební tady žádný nemají, takže kartou by se nejspíš na letišti platit nedalo, jedině v jejich kanceláři asi. Dal nám taky nějakou mapku ostrovů. Šli jsme k autu, počáteční stav km je 68.995 a máme poloviční nádrž a vracíme zase s poloviční. Je to malé 4 dveřové autíčko s manuálem, ale stačí, i když do místních kopců má co dělat. Přes den se nesvítí jen večer a jezdí se vlevo. Pozůstatek po Britech. Neoznačoval ani žádné škrábance na autě. Tankuje se benzín (zelený). Benzín stojí stejně na všech pumpách 17,95 SCR/litr (2015). Půjčení auta stojí 35-45 eur/den. Tady najdete skoro všechny autopůjčovny na jednotlivých ostrovech. Pojištění je povinné.
 
Ve směnárně na letišti každý měníme 100 eur a dostáváme 1350 SCR. Oficiální měnou je 1 seychelská rupie (SCR) = 100 centů = cca 2 Kč (pro lepší počítání). Kdysi platilo, že rupie lze zpětně vyměnit na valuty, ale pouze s dokladem stejné banky. Dnes lze změnit zpětně kdekoliv bez dokladu. S penězi na Seychelách je to však složitější, protože kromě platby v hotelech a supermarketech jsou totiž podle seychelských zákonů turisté povinni platit některou z cizích měn – dolary (USD), eury (EUR) nebo librami (GBP). Nejčastěji používaná měna na Seychelách tak jsou EURa.Veškeré turistické služby (výlety, transfery, zapůjčení auta či kola, vstupné apod.) je nutné hradit v zahraniční měně. Pouze v obchodech se suvenýry, potravinami, na benzínce a v dopravě se dá platit seychelskými rupiemi.

Před letištěm je několik kiosků autopůjčoven a cestovních agentur. První co bylo když jsme vylezli z letiště a potažmo už z letadla, že nás do ksichtu udeřilo šílené vedro a vlhko. V autě s klimou se to srovnalo. Auto se každopádně vyplatilo za těchto podmínek půjčit už na letišti, protože jenom taxi na Beau Vallon, kde jsme ubytováni, stojí od 30 eur nahoru a při tom to je pouze 15 km, tzn. cena 2 eura za kilometr. Šílené. Taxíky jsou tady opravdu hodně drahé, a to na všech ostrovech. Autobus, který sice má na letišti zastávku a stojí pouze 5 SCR, tedy 10 korun a nezáleží na tom kam jedete, Vás bohužel s větší batožinou nevezme. Je to tak schválně, aby turisti platili drahé taxíky a utráceli na ostrovech velké peníze. Ale zase záleží na řidiči, některé vzal i s krosnou. Ne všechny zastávky mají čekárnu, někde je pouze nápis na silnici BUS STOP. Chvíli trvalo než si Martin zvyknul, že se zase jezdí vlevo. Už krajina z letiště směr hlavní město Victorii je okouzlující. Z jedné strany hory, z druhé moře. Občas špatně odbočíme, tak se musíme vracet. Cestou kupujeme v jednom obchodě u Inda, který má otevřeno (v neděli je většina krámů zavřených) 5 litrový barel pitné vody za 30 SCR, tzn. 60 Korun. Většinu obchodů tady vlastní a provozují Indové. Jinak prý voda z vodovodu je všude pitná a hygienicky nezávadná. My jsem to raději nezkoušeli.
Přijíždíme na pláž Beau Vallon, kde máme rezervované ubytování v Lemongrass Lodge, Mare Anglaise, Beau Vallon, Mahé, tel: +2482578025, +2482510343, Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Beau Vallon je vzdálený cca 25 min. jízdy od letiště (15 km). Chvíli nám trvalo než jsme ho našli, ale je u hlavní silnice směrem na sever na pláž Sunset Beach tabule s odbočkou doprava kousek za potápěčským centrem Big Blue Divers. Cesta vede asi 300 metrů do prudkého kopce.

Bez auta je to celkem namáhavé tam vyjít, takže se oplatí mít auto. Máme co dělat, abychom to vyjeli. Ono obecně Mahé je docela hodně hornatý ostrov a je tady několik silnic, které vedou do prudkých kopců skrz hory z jedné strany ostrova na druhou a jsou samé serpentiny. Na silnicích si člověk musí dávat bacha, aby nezapadl do nějakého rigolu, protože silnice jsou většinou nezpevněné s rigoly po stranách a chodníky v podstatě žádné. Jsou neuvěřitelně úzké. A s osvětlením v noci to taky není žádná sláva. Takže za tmy raději nejezdit. Auto jsme zaparkovali u našeho ubytování.
 
Bydlíme v soukromém "penzionu". Je odtud krásný výhled na moře. Ubytování jsme měli rezervované přes Agodu, 3 noci se snídaní za 320 USD, double room standard v Lemongrass Villa, což je hlavní budova se 3 dvojlůžkovými pokoji, dva v přízemí a jeden v patře, každý s koupelnou a terasou. Nahoře v patře je společný obývací pokoj s TV a kuchyň, kterou můžeme používat a pak mají oni svoji kuchyň a kancelář. Když chcete ušetřit, rezervujte si ubytování přímo přes email u Philippy, ušetříte za poplatky Agodě či Booking.com, které mají marži 17-20%. Hned k nám přiběhl manžel, manažerky a majitelky Philippy Larue, se kterou jsem komunikoval přes mail, Hardy. Oni bydlí v domku pod námi. Philippa pracuje ještě částečně jako učitelka. Zaměstnává dvě paní na pomoc (úklid a příprava snídaní). Měli volné dva pokoje, takže jsme si mohli vybrat. Oba byly v přízemí, každý s vlastní terasou a posezením v pěkné zahradě s výhledem na hory a na moře. Jeden byl menší, druhý větší, byly podobné, každý měl jinak řešenou koupelnu. Zvolili jsme ten menší, co jsme v podstatě měli i rezervovaný, ten druhý byl sice větší, koupelna s WC byla oddělená dveřmi, ale hned jak jsme tam vlezli, tak jsem cítil zatuchlinu a bylo rozhodnuto. Pokoj je menší, ale pro naše potřeby dostačující. Dvoj postel s moskytiérou (ale komáři tady nebyli), na oknech jsou mříže, ručníky na posteli pěkně upravené a doplněné voňavými růžovými kvítky, skříň se zabudovaným trezorem na klíček (zdarma), nějaké police, klimatizace, křeslo, lednička, varná konev, hrnky, čaje a cukr, adaptér do zásuvky. V ledničce měl pro nás přichystaný vychlazený welcome drink z citronové trávy (lemongrass) a nějakou místní specialitu (strouhaný kokos s medem, vanilkou a ještě něčím). Koupelna je společná s toaletou, obložená kamenem, malé okno, ale nejsou dveře mezi koupelnou a pokojem, takže vše jde do pokoje i horko ze sprchy. To je trochu nedomyšlené. Toaletní papír tady je, horká voda a malé mýdlo, již odbalené.
 
Snídaně říkal cenu 200 SCR, ale my už ji máme v ceně pokoje. Říkal že snídaně podávají od 8:30 do 10 hodin. My jsme chtěli na 7, ale nakonec jsme mu řekli na 8, aby jsme mohli co nejdříve vyjet, tak uvidíme jak to zvládnou. Večeře je schopný připravit za 300 SCR na osobu, rybu, nebo kuřecí, kari, a k tomu dezert. Ty ceny jsou poněkud vyšší. 600 korun za večeři. Prý to vaří přímo on. Internet je možný za 5 eur na den. Ale jinak pokoj je čistý, ubytování v hezkém místě v zeleni, jen ten kopec. Takže určitě doporučuji auto. Případně taxi pokud cestujete se zavazadly. Ale myslím si, že není problém, že by Hardy pro Vás přijel autem dolů pod kopec. Jiank nabízí i odvoz z letiště za 30 eur a zprostředkuje i půjčení auta za 35-45 eur. Nahoře je potom ještě jeden pokoj, ten je z nich nejhezčí a má balkon s výhledem na moře. Takže když by jste si mohli vybrat, určitě ten horní pokoj. Jen nevím jestli je stejná cena. Nahoře je taky společný obývací pokoj se satelitní televizí, plně vybavená kuchyň, terasa a pak tady mají kuchyň kde připravují snídaně a kancelář. Kromě této hlavní budovy, nabízí ještě ubytovaní ve dvou samostatných plně vybavených vilkách typu self-catering pod názvy Carambole a v druhé vilce jsou apartmány Palmier a Zanbrosia. 

Nijak zvlášť jsme se nevybalovali a hned vyrazili autem na pláž Beau Vallon. Je to dlouhá pláž, určité úseky (pod hotelem Lemongrass) jsou menší zátoky s velkými kameny a v okolí hotelu Savoy Resort and Spa a Coral Strand je to dlouhý pás bílého jemného písku, s čistou a hlavně teplou vodou. Ta měla snad 30 stupňů. Fakt jako kafe. Nepamatuji, že bych se někdy někde koupal v tak teplém moři. A to v tomto období je tady tak všude. Chladnější je (a to má teplota vzduchu třeba 28 stupňů) v období od června do srpna. Jen občas v moři plavaly nějaké trávy a listí. Ale jinak pláž patří k těm hezčím a nejnavštěvovanějším na ostrově. Naproti pláže je ostrůvek Silhouette Island a z druhé strany se vypínají vysoké kopce. Přímo u pláže jsou dva hotely, z toho jeden hodně luxusní Savoy Resort and Spa, který vlastní Rusi a druhý Coral Strand.

Pláž je hodně populární i u místních obyvatel, protože těch tady bylo dneska mraky. Je totiž neděle a to má většina lidí volno a vyráží na pláže na ostrově a nejspíš hlavně sem. Byly tady kvanta aut. Sešla se tady jak místní omladina tak i celé rodiny, které na pláži pořádali pikniky a barbecue. Dokonce jedni mi nabídli zdarma Muffina, že dcera slaví narozeniny. Někteří si přinesou gril na dřevěné uhlí a grilují přímo tady a někteří si všechno připraví doma a tady už jen hodují a baví se s přáteli.
 
Kolem pláže vede chodník, jakási promenáda, kde je spousta stánků s různým občerstvením. Hlavně grilované ryby, hamburgery, špízy, párky, slanina, k tomu rýže, hranolky, u jiných stánků smažené banánové lupínky, jinde kokosy a další ovoce, džusy z čerstvého ovoce apod. Jen skoro nikde nebyly ceny. Takže jsme se museli vyptávat kolik co stojí a ceny se u jednotlivých stánků lišily. Někdo měl špíz za 25 SCR, jiný za 40 SCR. Martin si dal večer grilovanou rybu, k tomu byla rýže, nějaká omáčka a salát z mrkve a zelí za 60 SCR. Ryba byla výtečná. Jen se kolem jídla slétaly otravné mouchy. Je to jedna z variant, jak se levně a chutně najíst. V restauracích je jídlo několikanásobně dražší.
 
Párkrát jsme se vykoupali, prošli po pláži, pozorovali lidi, večer jsme sledovali i západ slunce. Zapadá denně kolem 18:30.

K večeru se začaly sjíždět další mraky místních mladých v různých bourácích, ze kterých hrála hudba na plné kule. Takhle se tady baví, a to vždycky soboty odpoledne až do večera a neděle celý den. Pláž je to fakt moc hezká, písečná, moře čisté, samozřejmě žádná lehátka a slunečníky (jen pro hosty hotelů), ale jsou tady stromy kam se dá schovat, ale je to taková řekl bych "veřejná" pláž, kam se sjíždí množství místních. Takže 14 denní dovolenou přímo na této pláži bych asi strávit nechtěl. Neměl bych pocit, že jsem na Seychelách. Ale jinak jak říkám, super. Pláž patří k těm hezčím a více navštěvovaným na Mahé. Jezdí tu i vodní skútry, vodní lyže a jiné atrakce. Ve tři čtvrtě na 7 jsme sedli do auta a jeli na pokoj, abychom dojeli ještě jakž takž než se úplně setmí, protože tady není veřejné osvětlení a jízda v noci bez osvětlení na těchto silnicích musí být o hubu. Osprchovali jsme se, vybalili, něco jsem snědl co mi zbylo z letadla, dopsal jsem deník, nachystali věci na zítřek a v 9 šli na kutě. Včera jsme v letadle v podstatě vůbec nespali, tak to musíme dohnat. Zítra nás čeká první část prohlídky ostrova Mahé.

Pondělí 16.3.2015 - Mahé

V noci nás vzbudil déšť, ale ráno už bylo slunečno. Trochu mě budila lednička, která střídavě spínala a klimu jsme nakonec museli kvůli zimě vypnout. Ráno jsme si prošli zahradu a udělali pár snímků. V zahradě roste mimo jiné karambola, podle kterého je pojmenovaný jeden jejich ubytovací dům.

Snídani nám připravili nahoře na terase s nádherným výhledem na moře.

Na snídani byla káva, čaj, mléko, německý ovocný jogurt, novozélandské máslo, mazací sýr, opečené toasty, vajíčko na různý způsob (dali jsme si omeletu), dva druhy marmelády z toho jedna domácí výroby z guavy, čerstvý džus z guavy a talíř s ovocem (banány, guava, mango a něco co připomínalo chutí i vzhledem naší hrušku). Dnes máme v plánu navštívit západní pobřeží a vnitrozemí v severní části ostrova Mahé. Po snídani jsme jeli autem směr Victoria, přibrali jsme německý pár z našeho hotelu, který si jel ověřit jejich zítřejší let. Victoria je od Beau Vallon pouze asi 3 km. Venku je krásné slunečné počasí.

Pokračujeme po silnici Sans Soucis Road, která vede napříč ostrovem a horami, takže je to samá zákruta a prudké stoupání a klesání. Silnice začíná ve Victorii, vede přes Morne Seychellois National Park a končí v Port Glaud na západním pobřeží. Národní park Morne Seychellois National Park byl založený roku 1979 a má 15 km turistických stezek. Zabírá plochu 30 km2 a je přístupný zdarma. Můžete v něm podniknout například zajímavou pěší túru (1-1½ hod. každá cesta) na 497 metrů vysokou horu Mount Copolia, kde najdete např. masožravé rostliny láčkovky - Nepenthes pervillei (endemit Seychel který roste pouze na Mahé a ostrově Silhouette) i řadu exotických stromů netradičního vzhledu, jako je třeba skořicovník. Z jejího vrcholu se můžete kochat nádherným výhledem na město Victoria, Mořský národní park Ste Anne a Národní park Morne Seychellois. My jsme na to bohužel neměli dostatek času. Výchozí bod začíná na silnici Sans Soucis a druhý v La Misere - "Congo Rouge"/"Copolia" horská stezka. Udělali jsme zastávku s výhledem na Victorii.

Další zastávkou na této silnici byla vyhlídka Mission Lodge, odkud se otevírá nádherný panoramatický výhled na západní pobřeží a na nejvyšší horu Seychel - Morne Seychellois (905 m.n.m.). Výstup na ní trvá 3 hod.
  
Nachází se zde i ruiny města Venn´s Town (od roku 1984 národní památka). Venn´s Town, lépe známý pod názvem "Mission" tedy misie byla osada, díky níž byla založena internátní škola v roce 1875 reverendem Williamem Chancellor z Church Missionary Society of London, aby se starala a vychovávala děti otroků osvobozených britským námořnictvem. Misie byla oficiálně uzavřena v roce 1889 když školáci ji opustili, aby navštěvovali nové misionářské školy ve Victorii, ale neoficiálně fungovala do roku 1903. Je to jedno z nejstarších míst na Seychelách. V roce 1972 když královna Alžběta II přijela na Seychely, aby otevřela mezinárodní letiště, tak rovněž navštívila ruiny města Venns Town a otevřela vyhlídku Mission Viewing Lodge. 

Pokračujeme dále až k čajové plantáži a místní továrně na zpracování čaje - STC - Seychelles Trading Company, která se nachází na silnici Sans Soucis. Byla založena v roce 1962. Čajová plantáž je v nadmořské výšce pouhých 365 m.n.m.
  
Vstupné na prohlídku je 25 SCR, nebo 2 USD či 1,5 euro. Ale jelikož jsme navštívili továrnu na čaj na Srí Lance, tak tady jsme dovnitř nešli. Místo toho jsme koupili jen 3 balíčky 50 gramového vanilkového čaje po 9 SCR a jeden pytlík citronely za 48 SCR. Lemon grass tea (citronela) je jeden z nejznámnějších nápojů na Mahé z citronové trávy. Může se to pít na teplo i na studeno a je to dobré na žaludek. Je to tady levnější než kdekoliv jinde, třeba na trhu ve Victorii. Takže když tady budete, kupte přímo na místě zrodu. Také je odtud pěkný výhled na západní pobřeží.

Sjíždíme do městečka Port Glaud na druhé straně ostrova, na západním pobřeží. Jsou tady pěkné pláže a výhledy na okolní ostrovy.

Jedeme směr Port Launay. Hned za kostelem v Port Glaud odbočujeme vpravo a cesta vede k nádhernému vodopádu Sauzier Waterfall. Nikde není žádný ukazatel. Sledujte silnici, kdy po levé ruce budete mít mangrovy. Když se cesta rozdvojuje vydejte se vlevo a dojedete na "parkoviště". Zastavují nás místní, že dál jet nemůžeme. Ptáme se na vodopád a říkají nám, že ten je přístupný pouze v neděli. Ptá se jak dlouho tam chceme být. Říkáme že si ho chceme jen prohlédnout. Tak ok, jeden hoch tam s námi za 25 SCR za oba zajde. Super. Ušetříme 25 SCR, protože to je normálně cena za jednoho. Parkujeme a následujeme hocha lesní pěšinou k vodopádu cca 5 minut. Vodopád je opravdu nádherný a dá se pod ním i koupat. Poté jsme se vrátili k autu a jen co jsme projeli bránou, hned ji zavřel. Takže jsme měli štěstí, že tady byl, jinak bychom se tam asi fakt dneska nedostali. I když jsme tam potkali ještě jiné turisty s průvodcem a ti přišli odjinud, takže asi existuje další přístupová cesta, ale tu jsme neznali, takže bychom tam nedošli. Všude kolem jsou mangrovové porosty.
  
Pokračujeme na pláž Port Launay, která se nachází u hotelu Constance Ephelia Resort. Naproti ostrovům Thérése a Conception jsou nádherné zátoky ke koupání. Převážnou většinu návštěvníků pláže tvoří hosté tohoto hotelu. Mají tady k dispozici lehátka, ručníky, .... Je tady i bar kde je možné koupit pití a nějaké jídlo, ale pěkně drahé, například obložená bageta 180 SCR. Pláž je lemovaná palmami, voda je krásně čistá a v pozadí se tyčí vysoké hory. Uvádí se, že je tady excelentní šnorchlování, ale lidi co tu šnorchlovali neviděli nic. Je fakt že to spadá do mořského národního parku Port Launay Marine National Park, námořní chráněné oblasti na severozápadním pobřeží Mahé. Takže nejspíš v rámci toho parku je potápění a šnorchlování znamenité, ale přímo u pláže nikoliv. Když je sezóna, tak se tady objevují i žraloci velrybí. Za vstup do parku se platí 200 SCR. Voda je krásně teplá. Přemýšlím, kdy jsme se naposledy koupali v tak teplém moři. A musím říct, že nikdy. Tak teplé moře jako jsme zažili na Seychelách jsme ještě nikde neměli. Ale je to pouze v těchto měsících (březen-duben). V letních měsících je moře chladnější. Slunečné počasí střídá déšť, který se opakoval několikrát. Koupali jsme se v dešti v moři. U pláže jsou i sprchy a využili jsme i hotelové chlazené vody s citronem, kterou je možné si načepovat do plastových kelímků. Pláž určitě stojí za návštěvu.
  
Pokračovali jsme autem ještě k další pláži Anse Souillac (mezi plážemi v Port Launay a Baie Ternay), malinká pláž kde břeh lemují velké balvany. Vhodná údajně na plavání a šnorchlování, ale silně prší, tak jsme do vody ani nešli, jen udělali pár fotek. Při cestě zpátky jsme se zastavili u autobusové zastávky u pláže Port Launay, kde stojí pojízdný karavan s jídlem typu take away. To je na Seychelách poměrně časté a relativně "levné". Měli tu hranolky, hambáče, párky,... dali jsme si to nejlevnější a to hranolky s kuřecími nugetami, kterých byly pouze dva kousky a kečup za 18 SCR. Skryti před deštěm na autobusové zastávce společně s čekajícími lidmi na bus jsme poobědvali.
 
Pokračujeme podél pobřeží směrem na jih. Chtěli jsme se ještě zastavit u pláže Grand Anse (600 m dlouhá pláž s bílým pískem, windsurfing, silné spodní proudy, nevhodná ke koupání), ale tu jsme projeli až k další pláži Barbarons Beach, kde se nachází hotel Le Meridien Barbarons (Avani Seychelles Barbarons Resort and Spa). K pláži je přístup chodníčkem kolem hotelového plotu (přes bránu nevím jestli by nás vrátný pustil). Ale byly poměrně velké vlny, pláž nic moc a k tomu všemu se spustil takový liják, že jsme pěkně promokli. Schovali jsme se pod jeden přídašek a čekali asi 15 minut než déšť ustal.

Usoudili jsme, že dneska už to lepší nebude, alespoň ne na této straně ostrova a rozhodli jsme se přejet na druhou stranu. Ty deště asi způsobují místní hory, protože na druhé straně nebo směrem na jih to vypadlo, že neprší, obloha byla modrá. Kdežto směrem na sever a nad horami bylo úplně černo. V Grand Anse jsme se zastavili na benzínce. Nabrali jsme jen za 100 SCR. Litr benzínu stál 17,95 SCR. Netankujeme si sami jak jsme zvyklí od nás, ale je tady obsluha. 

Benzínové stanice na Mahé:
Victoria (Capital) 05:30 – 23:00 denně
Airport Service Station (naproti letiště) 06:00 – 21:00 denně
Anse Royale (naproti Kaz Kreole Restaurant) 07:00 – 19:00 denně
Baie Lazare Service Station 07:00 – 19:00 denně
Beau Vallon Service Station 06:00 – 21:00 denně

Druhou horskou silnicí La Misere Road projíždíme skrz ostrov na východní pobřeží. Není tak šílená jako Sans Soucis. Těsně před sjezdem do Victorie je pěkná vyhlídka na město, přístav, jachty a okolní ostrovy a nový uměle vybudovaný ostrov s luxusními apartmány a vilami a jachtami Eden Island. Je odsud výhled na Národní mořský park St. Anne Marine National Park (vstup 10 eur, 200 SCR) vzdálený od Mahé 20 min. lodí. Na 2 ostrovy ze 6 je povolen vstup denním návštěvníkům, aby mohli spatřit překrásné scenérie jedinečného mořského prostředí. Moře v okolí ostrovů Cerf Island, Moyenne Island, Round Island a Ste Anne Island nabízí skvělé podmínky pro prozkoumávání podmořského světa v podobě šnorchlování a potápění.

Doprava houstne jen co jsme se přiblížili k hlavnímu městu. Zastavujeme se v jednom supermarketu. Kupujeme 5 housek (balení) za 12 SCR a Martin si koupil dvě lahvová piva, každé 280 ml. Obě jsou místní výroby, jedno je Eku 5% alkoholu za 25 SCR a druhé se jmenuje SeyBrew 4,9% za 24 SCR. Zálohu na láhev neplatíme žádnou. Kdysi se v obchodech platila záloha na láhev 2 SCR. Pivo se vyrábí místně a je dostupné jako SeyBrew, Eku a Guinness. Chutná velmi dobře, jedinou nevýhodou je že je v malých lahvích (280 ml). Na druhou stranu velké láhve rychle zteplají. Láhev piva v obchodě stojí kolem 25 SCR, v restauraci samozřejmě více.

Samozřejmě že na této straně ostrova svítí slunce. Rozhodli jsme se navštívit místo zítřka ještě dneska místní botanickou zahradu Mont Fleuri Botanical Gardens Seychelles - Victoria Botanical Gardens (zal. 1901) na ul. Mont Fleuri (Botanical Garden Rd.). Je u ní parkoviště. Otevřená je denně 8-17 hod. Vstupné je 100 SCR a platí se pouze hotově. Ke vstupnému dostáváme brožuru s plánkem a popisem. Nicméně mapka je hodně chaotická, stejně jako celá zahrada. Začíná pršet. Kur... Teď, když už jsme koupili lístky. Naštěstí to za pět minut přestalo a bylo to jen pár kapek.
  
Horší botanickou zahradu jsem ještě neviděl. Čekal jsem od toho teda mnohem více. Zaprvé tady toho moc není, značení a směrovníky téměř žádné, takže jsme i bloudili a některé místa nemohli vůbec najít. Na konci jedné trasy byla skládka odpadů, no děs. Co nás zaujalo, byly samozřejmě palmy seychelské, jejichž odborný název je Lodoicea seychelská (Lodoicea maldivica). Její běžnější pojmenování a známější je Coco de Mer.
 
Je to endemický druh palmy, rostoucí pouze na Seychelských ostrovech a to ještě pouze na dvou místech a to je ostrov Praslin a ostrov Curieuse. Všude jinde, třeba i tady na Mahé jsou to již palmy vysázené uměle ze semen palem právě z těchto dvou ostrovů. Dorůstá výšky okolo 30 metrů. Ořechy (plody) této palmy mají v průměru 40 až 50 cm a váží až 30 kg. Mají kulatý či oválný tvar. Tyto palmy jsou dvoudomé rostliny, tedy s oddělenými samčími a samičími květy, a rostou zpravidla vedle sebe, aby jejich květy mohly být snadno opylovány větrem. Samčí květ připomíná velkou, více než 50 cm dlouhou jehnědu, mi připomíná spíše penis a samičí květ je podobný dlouhému kalichu. Kokosové ořechy plodí pouze samičí palmy. Je to jediný druh rodu Lodoicea a je význačný tím, že má největší semeno ze všech rostlin na světě (ukrývá se uvnitř ořechu). Obvykle má ořech (plod) pouze jedno semeno, ale příležitostně mohou být i 2 - 4. Délka semene je okolo 30cm, šířka 20cm a váží až 17 kg. Klasická semena palem mají průměr okolo 3cm. Tvar semena nápadně připomíná lidský zadek, z jiné strany zase ženské přirození. Vývoz těchto semen je přísně hlídán a regulován. Dá se koupit jako suvenýr za ceny cca 4000 rupií a vyvézt, ale musí být opatřen certifikátem a nálepkou. Alej palem Coco de Mer začíná hned u vstupu. Byla tady jedna nově zasazená v roce 2012 a pak i několik velkých včetně jedné kterou zasadil vévoda z Edinburghu v roce 1956.

V jedné části divokého lesa nás poštípalo poměrně dost komárů. Nad hlavami nám lítali kaloni a seděli i na stromech, ale nebylo to v takovém množství jako na Srí Lance v botanické zahradě Peradenyia u města Kandy, kde byly stromy jimi obsypané a lítali ve velkých hejnech. Ale i tak to bylo zajímavé. Kaloňů je na Seychelách požehnaně a zemědělci jsou zoufalí, protože jim sežerou téměř všechno mango, které kdysi ve velkém exportovali. Je tady malé jezírko s vodními rostlinami. Nás ale hlavně lákal výběh s obřími želvami z Aldabry. Když jsme to konečně našli, ukazatele žádné a mapka k ničemu, čekalo nás další nemilé překvapení. Želvy jsou samozřejmě v ohradě. S tím jsem i počítal, že asi nebudeme chodit mezi nimi, ale tady to dovedli k dokonalosti. Když chcete jít mezi želvy, dotýkat se jich a krmit je, je třeba zaplatit dalších 50 rupek na osobu. O tom nás ovšem nikdo nikde neinformoval, ani u koupě vstupenek, hlavně že nám chlap v mapce zatrhnul, kde želvy najdeme. Když nezaplatíte, musíte stát za brankou a sledovat je odtud. Tak jsem se s ženskou začal dohadovat, říkala že mě měli informovat a že to můžu napsat do knihy stížností. Tak jsem napsal. Stejně tuto stránku beztak vytrhnou. Nicméně jsem zůstal stát před brankou, pak už dala pokoj, ale mezi želvy jsme nemohli. Nebyli jsme ovšem jediní, kterým se to nelíbilo a taky se s ní hádali. Ale zase bylo dost těch kteří zaplatili a mezi želvy šli a krmili je listím a hladili si je. Samozřejmě nesmí se na ně sedat. Ale i tak to byl zajímavý zážitek. Nikdy jsme takové velké suchozemské želvy ještě neviděli. Dokonce se nám podařilo sledovat a natočit pářící se želvy. Samec vydával bučivý zvuk. Takže to vyrovnalo tu hádku s babou. S těmito želvami jsme se při našem pobytu setkali ještě několikrát, hladili je, krmili a zadarmo, takže nezoufejte a běžte jinam. Želva obrovská je velká suchozemská želva, která žije na Seychelských ostrovech, atolu Aldabra (tam jich je 150-180 tisíc), na Zanzibaru, Mauriciu a Rodriguesu. Patří mezi nejdéle žijící tvory na světě (dožívá se i více než 200 let). Samec může vážit až 250 kg. Při pohledu na ni, jako bych viděl E.T.ho. Ta hlava, ten dlouhý zvrásněný krk. Vypadá jak z pravěku. I když působí nemotorně, dokážou se pohybovat i poměrně "rychle" a umí i bezvadně plavat. Jsou podobné želvám galapážským (želvám sloním). Tyto dva druhy želv jsou největšími suchozemskými želvami na světě.
   
Zahrada je otevřena do 17 hodin, nicméně baba od želv ve 4 zavřela branku, zamkla a šla domů. Pak jsme ještě navštívili oddělení, kde rostly orchideje a nějaké bylinky.
 
Celkově mně ta zahrada fakt hodně zklamala. Jediné co bylo zajímavé byly ty želvy a palmy Coco de Mer, které jsme sice už viděli v botanické zahradě na Srí Lance. Takže návštěvu dobře zvažte.

Odtud pokračujeme směr Beau Vallon. Město Victoria je totálně ucpané autama, na mnoha místech řídí dopravu policajti. Nevím jestli to tady tak je každý den, ale byl to mazec. Bylo 16:30. Na netu jsem v mnoha informacích o Victorii četl, že je tady pouze jediný semafor na Seychelách, ale to není pravda. Jen v samotné Victorii jsme jich viděli několik. Přes Beau Vallon pokračujeme na pláž Sunset Beach, která se nachází severně od pláže Beau Vallon. Je u ní hotel Sunset Beach. Hotelové parkoviště je pouze pro ubytované hosty, nebo pokud máte rezervaci na oběd či večeři. Naštěstí se dá téměř všude na Seychelách parkovat kdekoliv u cesty, pokud není zákazová značka. Na pláž se dá dostat buď z hotelového parkoviště nebo přímo ze silnice vede stezka lesem. Pláž není velká, ale o to je zajímavější. Je tady jemný bílý písek, krásné moře, i když celkem silný spodní proud, který nám podráží nohy. Kolem palmy a velké balvany a skály tolik typické pro Seychely. U pláže je část ubytovacích bungalovů hotelu a jejich lehátka. Je tady i sprcha. Místo je zajímavé zejména kvůli šnorchlování. Jen člověk musí dávat pozor na sílu moře když plave kolem skal. Nejlepší místa jsou na vzdálenější části pláže od hotelu kolem skalisek. Jsou tady mraky menších i větších korálových ryb, některé hodně velké, dále ježovky a viděli jsme i spotted eagle ray, tedy orlího rejnoka tečkovaného (siba skvrnitá). Můžete se tady setkat i s mořskými želvami. Kvůli pěknému šnorchlování určitě stojí za to sem zajet. Jinak toto místo je také oblíbené jak už název napovídá kvůli nádherným západům slunce. Je odtud výhled na okolní ostrovy Silhouette a North Island. V hotelu je restaurace, bar s pěkným výhledem na pláž a také bazén, ale ten je jen pro ubytované hosty.
  
V 6 hodin odjíždíme z pláže na pokoj. Osprchovali jsme se, dali ven na sušák sušit věci. Večeři jsme si nachystali na verandě. Dali jsme si housky, mazací sýr z letadla a od snídaně, jogurty od snídaně a ovocný talíř. K tomu jsme si uvařili čaj. Já jsem pak venku na terase dopisoval deník a Martin sledoval nějaký film na mobilu a popíjel ty koupená piva. Jako česká samozřejmě nejsou, ale pít se dají. Pili jsme už i horší. Na nebi jsou pěkně vidět hvězdy. Naštěstí tady nejsou komáři i když svítíme. Na pokoji máme moskytiéru nad celou postelí, ale komáři tady nejsou. Po zdech běhají gekoni, jednoho jsme měli včera v noci i v pokoji. Ale ten člověku neublíží a navíc chytá hmyz. Když jsme se bavili s paní domácí o dnešním dni a říkali ji jak nám pršelo, tak říkala ze tady v Beau Vallon celý den svítilo slunce. Jinak na Seychelách je celoročně 26-30 stupňů. Nejlepší doba pro návštěvu je březen a duben a potom září, říjen. To jsme se dozvěděli od jedné Češky (Maricy), která na Seychelách bydlí už 20 let. Nejlepší je asi březen kdy je stálé počasí, úžasně teplé moře bez vln, krásné západy slunce a moře hvězd na nebi (Beau Vallon).

Úterý 17.3.2015 - Mahé - Victoria

V noci jsem dneska skoro vůbec nespal, nemohl jsem usnout, do toho lednička hučela, gekoni vydávající nějaké zvuky, měnil jsem baterky v nabíječkách, měnil klimu. Chvíli zima, chvíli horko. No noc jak vyšitá. Snídani jsme dneska měli už v 8 hodin opět na terase s nádherným výhledem na moře. Snídaně byla v podstatě stejná jako včera, jen ovoce bylo některé jiné. Vyjeli jsme po půl deváté do hlavního města Victoria. Victoria (3 km z Beau Vallon - 10 minut autem) je jedno z nejmenších hlavních měst světa pojmenováno po královně Victorii.



Nejdříve jsme zastavili u restaurace Marie Antoinette - Le Grand Trianon Marie-Antoinette Restaurant v koloniálním domě kreolské architektury. Dům je starý přes 100 let a restaurace byla otevřená roku 1972. Jedna z nejstarších restaurací na Seychelách. Nachází se na ulici Serret Road v St. Louis (pokračování Revolution Ave. směrem vlevo od moře). Nahlédl jsem dovnitř. Paní mi řekla, že se můžu jít podívat dozadu, kde mají výběh pro velké suchozemské želvy. Jedné jsem sáhnul na krunýř. Na hlavu si sáhnout nedaly. Na to jak je to vyhlášená a drahá restaurace, tak hodně lidí doporučuje zde nejíst, že jídlo není nic moc a je drahé.
   
Parkoviště ve městě jsou placená, ale nejsou drahá, cena někde 10 SCR/hodina, na parkovišti přímo u trhu 10 SCR/30 minut. Našli jsme si místo o dvě ulice výše nad trhem u nějaké školy a zadarmo. Centrum není nijak zvlášť velké a všechny zajímavosti projdete v pohodě pěšky. Zamířili jsme ze všeho nejdřív na trh. Trhy v cizích zemích nemůžu nikdy vynechat, tam je ta pravá atmosféra. Trh Sir Selwyn Selwyn-Clarke Market se nachází na rohu ulic Market Street a Benezet Street. Nejlépe navštívit v ranních (dopoledních) hodinách. Otevřeno je po-pá 7-17:30, so 6-14. Byl otevřený již v roce 1840. Trh je poměrně velký. Poznáte ho bezpečně podle barevné konstrukce.

Jsou tady stánky s nejrůznějším ovocem a zeleninou, plno stánků s rybami včetně těch které pozorujeme při potápění či šnorchlování (korálové ryby, papouščí ryby,...), jinak tuňáci a další. Jen mě fascinuje jak to v tom horku mají jen tak vyložené na pultech. Kolem nich lítá množství much. Ale to řeší tak, že po pultech pochodují 4 ptáci, kteří mouchy chytají.

Jsou tady stánky s místními nádhernými květinami, džemy, spoustou koření, výrobků z kokosů, ale i suvenýrů. Třeba čaje které jsme včera koupili za 9 rupií, tak tady měli za 20 a citronelu co jsme koupili za 48 tak tady za 75. Takže určitě se oplatí je koupit přímo v továrně. Nadchl mě výběr koření, ten byl opravdu obrovský. Koupil jsem dva čerstvé muškátové oříšky po 5 SCR, které jsem viděl poprvé v životě. Musí se otevřít a teprve uvnitř je ten ořech, který se strouhá. Za 50 SCR jsem koupil 5 lusků vanilky. Vanilka se na Seychelách hodně pěstuje. Ale mají tady samozřejmě i skořici, vanilku v různých podobách, šafrán, kardamom, citronovou trávu sušenou = lemongrass = citronela, která se zalije horkou vodou, dá cukr a je dobrá na žaludek a zažívací potíže. To množství různých koření by jste museli vidět. A všechno se tady pěstuje. Taky různé domácí džemy, marmelády a samozřejmě suvenýry pro turisty, ale dost drahé. Koupili jsme 8 pohledů po 8 SCR, ale pro známky musíme na poštu, ty neměl.
  
Z tržiště jsme zamířili k nedávno zrenovované katedrále Cathedral of the Immaculate Conception (Cathédrale de l´Immaculée Conception). Je to katolická katedrála Neposkvrněného početí se zvonicí (1874) vedle Domu Kapucínů na ulici Olivier Maradan Street. Nahlédli jsme i dovnitř. Vnitřní vybavení je hodně strohé. Za katedrálou stojí samostatně kamenná zvonice, která podle mě kdysi patřila k vedle stojícímu Domu Kapucínů. La Domus, impozantní Dům kapucínů z r. 1934 je nebo byl rezidencí biskupa. Je to velice zajímavá stavba.
   
Další zastávku jsme udělali u hindského chrámu Arul Mihu Sri Navasakthi Vinayagar. Je to jediný hinduistický chrám na Seychelách postavený roku 1992. Otevřený je každý den od 7 do 12:15 a potom 17-18:15. Nachází se u parkoviště u trhu na ulici Quincy Street. Nahlédli jsme samozřejmě i dovnitř. Před vstupem se ale musí zout. Zvenčí každopádně zaujme bohatě zdobená barevná věž gopuram.
 
Zastavili jsme se v místní pekárně (Boulangerie). Koupili jsme jednu bagetu za 10 SCR, croissant za 7 a šneka plněného marmeládou za 10. Došli jsme až k anglikánské katedrále sv. Pavla - St. Pauls Cathedral z roku 1859, který stojí na Revolution Avenue poblíž pošty. Jedná se o nejstarší seychelský kostel. Uvnitř opět téměř žádná výzdoba. Pěkná byla vitrážová barevná okna.

Další zastávku máme u jakéhosi symbolu města, stříbrné věže Clock Tower v kreolštině "Lorloz" z roku 1903. Jedná se o zmenšenou repliku věže s hodinami z londýnského mostu Vauxhall Bridge, který stojí na jedné z křižovatek ve městě, hned u pošty.

Uvádí se, že ve Victorii se nachází jediný světelný semafor Seychel. Není to pravda. V samotné Victorii jsme jich napočítali několik. Zabrousili jsme i ke State House na State House Ave. Je to oficiální sídlo prezidenta republiky z r. 1910. Ovšem k samotné budově se nedá dostat, je to oplocené, hlídané a v bujné zeleni, takže není od nikud ani vidět. Ptali jsme se místních jestli jde budovu odněkud vidět a říkali že ne.

Zašli jsme na poštu, která se nachází u hodin v jedné budově společně s Liberty House na ulici Independence Ave. Koupili jsme známky na pohledy, cena do Evropy je 8 SCR. Jeden jsme hned tady poslali. Naproti pošty je stará soudní budova - Old Courthouse, která je oplocená a rekonstruuje se. Před ní (ze strany pošty) se nachází keramická fontána oslavující 40. výročí korunovace královny Alžběty II., a nad ní socha královny Viktorie.

Jen kousek vedle na stejné ulici Independence Avenue je hospoda The Pirates Arms. Je to údajně jediná hospoda na Seychelách, jinak jsou hospody buď v hotelích nebo tzv. boutique (plechové boudy u silnice). Mají tady i čepované pivo. Martin si dal velké SeyBrew za 50 SCR, malé stojí 26 SCR. Sklenice mají nachlazené v lednici a dokonce natočí i jakousi pěnu.
 
Na stejné ulici je i informační centrum, tam jsem si vyzvednul mapu ostrovů. Zase jiná než už máme. Na konci ulice na kruhovém objezdu (křižovatka s ulicí 5th June Ave.) je památník Monument de Bicentenaire, anglicky Bicentennial Monument. Bicentennial v překladu znamená dvousté výročí. Ale čeho to netuším.

Prošli jsme kolem památníku Liberation Monument na stejné ulici 5th June Ave. naproti přístavu. Vedle visí i vlajka Seychel a v pozadí se tyčí místní hory.

Vlajka Seychel byla osvojena 18. června 1996. Šikmé pruhy symbolizují dynamickou novou zemi směřující do budoucnosti. Modrá barva znázorňuje oblohu a moře, které Seychely obklopuje. Žlutá symbolizuje slunce, které dává světlo a život. Červená barva symbolizuje lidi a jejich odhodlání k práci v budoucnosti v jednotě a lásce. Bílý pruh reprezentuje společenskou spravedlnost a harmonii. Zelená znázorňuje zemi a přírodní prostředí. 
Poslední zastávku jsme udělali u dřevěného koloniálního domu z roku 1855 - Kenwyn House na Francis Rachel Street. Otevřeno je po-pá 9-17, so 9-13. Uvnitř jsou obchody s uměním a diamanty z Jižní Afriky. 

V supermarketu jsme koupili dvě lahvová piva, Guiness místní výroby za 29 SCR (opět jen 285 ml), je ze všech tří místních nejvíce hořké a pak SeyBrew za 25 SCR. Ve Victorii je několik internetových kaváren poblíž Clocktower (Coconet) a naproti STC supermarket. V "Doubleclick" se můžete připojit na svůj vlastní notebook.

Vrátili jsme se k autu. Kolem přístavu a památníku Monument de l' Unite s fontánkami a vodotryskem na kruhovém objezdu Francis Rachel St. a 5th June Ave. u Jardin des Enfants, Bois de Rose Ave. pokračujeme směr letiště. Od letiště jedeme podél pobřeží dále na jih. Jsem překvapený jak je tady čisté moře. Na cestě byla nějaká autonehoda, tak se tvořila fronta z obou stran, tak jsme se trochu zdrželi.

Dojeli jsme až k panství La Plaine St. André na východním pobřeží mezi Au Cap a Pointe Au Sel. Součástí areálu je zrekonstruovaný plantážnický dům (La Grande Mansion) z r. 1792, kde je dnes restaurace (otevřena od pondělí do soboty od 10 hodin do půlnoci). Usedlost je stará 250 let a je na seznamu National Heritage Foundation of Seychelles.

Jinak v areálu se nachází továrna na výrobu místního rumu - Takamaka Bay Rum - Trois Frères Distillery. Od pondělí do pátku probíhají prohlídky s průvodcem v 11:30 a ve 13:30 za 250 SCR včetně ochutnávky rumu. Když si dáte v restauraci jídlo, získáte slevu 20% na vstupné. Ale dá se dovnitř do destilérky nahlédnout i bez placení, pokud nechcete exkurzi s průvodcem. Pán co tam seděl nám řekl, že se klidně můžeme jít podívat. Venku je stroj na mletí cukrové třtiny. Můžete absolvovat i ochutnávku rumů, jeden druh každý za 50 SCR případně více druhů za 200 nebo 250 SCR. Vedle je pak i obchůdek, kde můžete zakoupit veškeré jejich výrobky. Mají rum světlý, tmavý, s kokosovou příchutí, 8 leté a to jak litrovky, tak sedmičky nebo 375 ml. Martin koupil jednu menší láhev 375 ml tmavého rumu za 125 SCR (v některých obchodech se prodává i za 180, ale v některých jsme natrefili že ho měli za stejnou cenu jako tady). Vzadu za domem je zvon (Plantation Bell) označující začátek a konec pracovní doby na plantáži. Byl postaven na památku všech žen, mužů a dětí, kteří žili a pracovali na plantáži La Plaine St. André od roku 1792. Jsou zde i ruiny asi staré továrny. Připomínalo mi to pec a z ní rostou stromy.
    
Z plantáže jsme zajeli k zátoce Anse aux Pins (Turtle Bay). Je to velmi dlouhá pláž ležící na jihovýchodě a je oblíbená mezi místními obyvateli. Jsou zde prý často k vidění mořské želvy (proto asi ten název) a rybáři. Těžko se hledá vstup na pláž, dívali jsme se z auta, ptali se i místních. Nakonec jsme zaparkovali u dětského hřiště, které je na břehu. Pláž nebyla velká, ale byli jsme tady sami. Moře bylo čisté a plytké, jen na dně byly různé trávy, ale opět krásně teplé. Krásně svítilo sluníčko. Na moři se pohupovalo pár loděk. V dálce bylo vidět jak se moře láme na korálovém útesu. Okoupali jsme se, napsal jsem pár pohledů a jeli jsme ke kreolskému institutu. 
 
Kreolský institut - Lenstiti Kreol je kouzelná koloniální dřevěná budova z roku 1920. Je součástí komplexu Le Domaine de Val des Près (Craft Village - Řemeslná vesnice) v Au Cap, který se nachází jen kousek odtud směrem na jih. Kreolský institut se nachází samostatně v krásně udržované zahradě. Dá se nakouknout dovnitř, je tam nějaké vybavení a knihovna. Vstupné se neplatí.
 
Asi o 500 metrů dál směrem na Anse Royal se nachází Le Domaine de Val de Près, na některých mapách značená jako Craft Village (Řemeslná vesnice). U cesty je cedule. Opět bez vstupného. Kdysi to byla velká plantáž. Otevřeno je od pondělí do pátku mezi 8 a 16 hodinou. Prohlédli jsme si zrestaurovaný panský dům 'Gran Kaz' Plantation House postavený kolem 1870. Uvnitř je staré zařízení.
 
Venku je několik různě barevných domků ve stejném koloniálním stylu, kde umělci vyrábí a prodávají různé řemeslnické a rukodělné tradiční výrobky. Otevřených krámků byla tak sotva polovina. V jednom měli látky, v druhém nějakou keramiku. V domku pojmenovaném Maison de Coco, který byl zrovna zavřený a který mě zajímal, můžete vidět co vše se dá vyrobit z kokosového ořechu. Ale místo toho jsme nahlédli do krámku pána, který vyrábí repliky dřevěných lodí. Dal se s námi do řeči. Na Seychelách žije už 45 let. Výroba jedné průměrné lodi mu zabere tak 100 hodin. Vše je funkční, dá se otevírat, stahovat plachty apod. Paní co tam s ním byla zrovna vyráběla plachty. Měl tam hotové různé typy lodi. Fakt moc hezké. Jen jsem byl překvapený, že téměř nikde žádní turisté.
 
Přímo naproti je také celkem pěkná pláž, ale nezastavovali jsme se tady a rozhodli se přejet na západní pobřeží. Jedeme po Montagne Posee na druhou stranu ostrova. Opět horská silnice o délce 6 km. Kolem cesty roste spousta banánovníků (na Seychelách se pěstuje kolem 20 druhů). Na západním pobřeží pokračujeme směrem na jih až k zátoce Anse à la Mouche na JZ pobřeží. Je tady malé parkoviště poblíž restaurace Anchor Cafe. U parkoviště je tabule informující jak tuto část zrekonstruovali. Zasahovaly tady všude mangrovy, které narušovaly i silnici a v roce 2004 tady své stopy zanechala i Tsunami. Taky to nějak zpevnili, upravili. Je to mělká zátočina s pozvolným vstupem do moře. Moře má nádhernou barvu a tím, že je plytké tak 30-50 cm tak není teplé, ale horké. Moře je klidné, ovšem na plavání to tady není. Takže jsme se naložili do teplé vany a kochali se pohledy na okolí a pohoří v pozadí. Pláž jako taková tady není. Jen malý kousek písku. Ale byl tady klid, žádní lidé, pohodička. Prázdné pláže jsou na Seychelách kupodivu téměř standardem. Většinou je na plážích jen pár lidí.
 
Odtud pokračujeme zpět na sever a zastavujeme se u naprosto úchvatné pláže Anse Louis. Nad pláží se tyčí mezi kopci ukrytý luxusní hotelový resort Maia Luxury Resort & Spa. Na druhé straně pláže jsou velké skály a nad nimi na kopci se tyčí další zajímavé skalní útvary. K tomu nádherné moře, vhodné již k plavání, krásná písečná pláž. Prostě paráda. První pláž, která nám připomíná, že jsme na Seychelách. Na místní pláž chodí klást vejce mořské želvy. Upozorňuje tady na to tabule, kde je napsáno, jak se k nim lidé mají chovat a co nesmí dělat. Na pláži je kromě nás asi 5 lidí. Ale v podstatě jako by jsme tady byli sami. Fakt nádherné. Tuto pláž určitě doporučuji navštívit. V lesíku je i místo na zaparkování.
 
Pokračujeme dále na sever, následuje pláž Anse Boileau. Tady už se nezastavujeme. Jedeme severním směrem. Zastavujeme se u pláže Barbarons, kde jsme byli včera když tak lilo. Zaparkovali jsme na stejném místě před obchůdkem a bistrem, kde jsme si dali hot dog za 15 SCR a kuřecí hamburger za 35 SCR. V podstatě byly oba na jedno brdo, majonéza, a nějaké zelí. Měli tady i pizzu, ale za 125 SCR a beztak to bude jak naše kupovaná z mraženého polotovaru. Chtěli jsme se ještě podívat a okoupat na pláži Grand Anse, kde jsme se chtěli zastavit včera, ale díky dešti jsme tady nestavěli. Ovšem hned u pláže cedule s nápisem v několika jazycích, zákaz koupání, silné proudy. Takže jsme se na pláž jen podívali. Je dlouhá, písečná a na moři docela velké vlny. Vhodné pro surfaře, ale na plavání to tady není.
 
Odtud už pokračujeme stejně jako včera horskou silnicí La Misere Road na východní pobřeží. Projíždíme Victorií a jedeme na naši pláž Beau Vallon. Dneska tady není tolik lidí jako v neděli. Moře je krásně teplé, plaveme a pozorujeme postupný západ slunce. Přišla k nám jedná paní s klukem a ptala se špatnou češtinou, že zaslechla češtinu a že odkud jsme. A tak jsme se dali do řeči a zjistili jsme, že se jmenuje Marica, je původem ze Slovenska, ale žila i v Brně, kde se seznámila se svým manželem, Seychelanem, který v Brně studoval veterinu. A odjela s ním na Seychely, kde už žije tuším 20 let. Tady má i syna Denise, se kterým tam byla. Žijí ve Victorii, manžel dělá veterináře, ona se věnuje sportu (učí plavání) a Denis je fotograf. Fotí svatby atd. On mluví trochu slovensky, co ho máma učila. Ona mluví anglicky, francouzsky, kreolsky a česky, ale s typickým anglickým přízvukem. Byla ráda že nás potkala. Dlouho jsme si povídali až už nám byla zima ve vodě a bylo už i po západu slunce. Říkala, že život na Seychelách není tak idilický jak to vypadá. Na dovolenou super, ale jinak je tady spousta problémů. Velká nezaměstnanost, už dlouho stejná nefunkční vláda která je zkorumpovaná, plno nemovitostí vlastní Rusáci a Arabi, ničí podmořský život, zabíjí zvířata harpunou apod. Co místní lidé nesmí tak Arabové a Rusi za peníze můžou. Taky se tady dost krade, což nás překvapilo. Takže si musíme dávat bacha, necháváme věci na břehu když se jdeme koupat a říkala že se krade, hlavně na opuštěných plážích. A kradou místní. Říkala jak je tady všechno drahé i pro ně. Takže není to žádná idylka jak si lidé myslí. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavosti. Vyměnili jsme si maily a říkala, že kdybychom cokoliv potřebovali, nebo chtěli zase na Seychely přijet že se můžeme na ni obrátit. Dosud se neozvali. Já na ně kontakt nemám, pouze Denis si napsal můj mail že napíše. Ale neozvali se. V 7 se vracíme na pokoj. Osprchovali jsme se, sbalili věci, venku jsme si dali večeři, jogurt ze snídaně, bagetu, dojedli jsme mazací sýry, nějaké ovoce a čaj. Já jsem zase dopsal deník a Martin koukal na film. O půl 10 jsme šli spát.