LETEM SVĚTEM

Pondělí 20.7.2015 - Istanbul (Velký Bazar, Zincirli Han, Büyük Valide Hani, Egyptský bazar, mešita Rüstema Paši, mešita Yeni Cami, tanec derviše, večerní Istanbul)

Po snídani, která je každý den stejná, jsme dneska měli v plánu projít bazary a něco nakoupit. Nejdříve jsme zamířili na Velký Bazar (Krytý bazar) - Kapalı Çarşı, který je asi kilometr od našeho hotelu nebo se dá jet tramvají T1 na zastávku Beyazit. Otevřeno je denně kromě neděle 8:30-19:00. Bazar, který založil Mehmed II. krátce poté, co v roce 1453 obsadil město, zabírá plochu 20 ha (někde jsem četl dokonce 36 ha). Představuje jakési město ve městě, které je jednou z největších tržnic světa. Bludiště 66 pravoúhle členěných ulic s celkovou délkou 8,5 km ukrývá 4400 obchůdků, malých restaurací, kaváren, poštu, policejní stanici a 19 fontán v dobovém stylu. Ve výkladních skříních je údajně 10 tun zlata. Vede do něj 18 vstupních bran, my jsme vešli branou Nuruosmanyie u stejnojmenné mešity.
   
Po celém bazaru jsou ulice popsané + směrovníky, takže je nějaká orientace, navíc mám mapku bazaru, takže jsme nijak nebloudili. Lidí je tady celkem dost, ale je to snesitelné. Hned jsme se ocitli v části, kde měli kožené věci, tašky a bundy. Netrvalo dlouho a skončili jsme v obchodě s koženými bundami a kabáty Gür Deri (u brány č. 2) označené číslem 34 (Tel: (212)520 23 45, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) a to proto, že mamku zaujala jedna vyvěšená bunda. Jinak nás lákali všichni do svých obchodů. Byli tady dva, velmi příjemní prodavači, jeden starší velmi rozumný křesťan, bývalý krejčí (v Turecku je 99,9% muslimů) a jeden mladší. Měl bundu z velmi jemné jehněčí kůže, světle hnědé barvy, vyzkoušela několik velikostí, než jsme vybrali, délku rukávů ji nechal ihned u krejčích upravit během 15 minut. Mezitím nám nechali přinést turecký čaj. Původně chtěl za bundu 230 eur, podařilo se nám to usmlouvat na190 eur. Za chvíli byly rukávy upravené, zaplatili jsme a šli.

Pak jsme prošli různé uličky. Nachází se tady Orientální pavilon ze 17. století, který vznikl jako kavárna. Dnes tu sídlí klenotnictví.

Navštívili jsme Zincirli Han v SV rohu Bazaru (křížení ulic Perdahçılar Sk a Acı Çeşme Sk). Je to nejkrásnější han v Istanbulu (růžová fasáda). Typický han tvořila 2-3 patrová budova s kašnou na mytí, kuchyní nebo čajovnou, se sklady, stájemi, s vnitřním dvorem a podloubími. Za nimi se skrývaly pokoje pro kupce, sloužící k obchodním jednáním a k ubytování. Tato obchodní centra pro potřeby kupců fungovala už od 16. stol. Je to vlastně karavanseraj sloužící pro obchodníky zdaleka.

Na bazaru jsou i pěkné kašny.

Celý bazar je zakrytý. Obchody se zlatem, kde zlato bije do očí.

Ve všech směnárnách i na Bazaru, kde jich je plno včetně bankomatů dnes dávali 2,89 za euro. Čekal jsem že tady bude horší kurz, protože tady určitě hodně lidí mění peníze. Vyměnili jsme každý ještě 20 eur, to by nám už do konce pobytu mohlo stačit. U jednoho stánku jsem si pro sebe koupil hnědý kožený pásek, který jsem usmlouval na 40 lir, není to málo, ale co už. Aspoň něco si přivezu domů. Bazar jsme opustili bránou Örücüler. I kolem Velkého bazaru jsou v dalších přilehlých uličkách rozmístěny spousty stánků a obchodů.
Pak jsme navštívili Büyük Valide Hani na ulici ulice Çakmakçılar Ykş, ale není tak pěkný jako ten na Bazaru, spíš ani nestojí za návštěvu, parkuje tady plno aut. Otevřeno je denně kromě neděle, 9:30-17. Je to největší han v Istanbulu. Budova plná dílen a obchodů. Má 210 pokojů. V r. 1651 ho nechala postavit jedna z nejmocnějších žen Osmanské říše, sultánka Mahpeyker Kösem. Poskytoval jí peněžní prostředky pro údržbu Çinili areálu v Üsküdaru na asijské straně města.
 

Stejně tak nestojí za to navštívit další han Kücük Yeni Han, který se nachází kousek odtud na ul. Tarakcilar Cd. Bohužel jsme nenašli krásný barokní han z r. 1764 o třech podlažích, Büyük Yeni Han na ulici Çakmakçılar Ykş, pár metrů severně od Valide Hani. 

Odtud jsme zamířili na Egyptský bazar. Cestou jsme si za liru zašli na záchod, čistota nic moc, spíš nic než moc, většinou turecké záchody a mezi nimi jeden klasický. V jednom obchůdku s parfémy jsme tetě koupili vyráběný parfém, ale ne s alkoholem ve spreji, ale bez alkoholu jako olej. Měli několik vůní. Prý to vydrží vonět celý den. No nevím. Za parfém se "neplatí", platí se "jen" za flakon, do kterého to naleje. Flakony vypadají jako z křišťálu s uzávěrem, ve kterém je skleněná tyčinka, kterou se to nanáší na tělo. Ceny měl 30 TL za 3 ml, 35 lir za 6 ml a 45 lir za ještě větší.

Došli jsme na Egyptský bazar - Mısır Çarşısı, kterému se také říká Spice market. Otevřený je denně kromě neděle 8-19:30. Je součástí komplexu mešity Yeni Camii. Je to bazar koření, kde nabízí sušené ovoce, ořechy, koření, med, čaje, léčivé byliny, oleje, mýdla,.. Obchoduje se tady už od 17. století. Na bazar se vchází 6 branami a je zde 86 obchodů. Nejpozoruhodnějším místem na bazaru, na křižovatce krátké a dlouhé větve trhu, se nachází "Dua Meydani". Nad hlavou uvidíte dřevěný balkonek, kde "adhan" (muslim volající k modlitbě) ihned po otevření bazaru vyslovuje modlitbu pro obchodníky a přeje jim hojné výdělky. Bazar je ve tvaru písmene L a je také zastřešený. Tady jsem na zkoušku koupil za 5 lir krabičku, ve které bylo 58 gramů tenkých plátků sušeného hovězího masa obaleného v kořeněné pastě, pastirma. Lehce to připomíná prosciutto. Ale moc nám to nechutnalo. Dalo se to koupit i v celku, vakuově balené nebo již krájené na váhu. Ve stejném obchodě měl i jiné produkty z masa, salámy, klobásy, olivy, množství různých sýrů, máslo,....
      
Potom jsme si sedli na náměstí před bazarem a mešitou Yeni Cami, kde je plno vodotrysků a květin. Snědli jsme si svačinu. Podél stěny Egyptského bazaru jsou obchody s různými ptáky a papoušky, rybičkami, králíky, chovatelskými potřebami pro různá zvířata, množství ptačích klecí, jeden pán tu prodával štěnata a hodně lidí prodávalo "léčivé" pijavice. Měli je v nádobách s vodou a pak Vám je dají do pet láhve s vodou. Kromě zvířat tu prodávají i květiny a různé rostliny.
  
Na Egyptský bazar navazuje ulička Hasircilar Cadesi, kde se nachází taky množství stánků převážně s potravinami, kořením, sušeným ovocem, oříšky, sladkostmi, kavárny, restaurace. Dlouhá fronta byla u obchůdku Kurukahveci Mehmet Efendi na ulici Hasırcılar Cd a Tahmis Sk, kde prodávají praženou mletou kávu. Nejmenší množství bylo 58 gramů za 2 liry. Ale nechtělo se mi stát ve frontě. Patří k nejstarším a nejvyhledávanějším kavárnám. V jiném stánku jsem ještě Martinovi koupil 250 gramů různých druhů ořechů za 4,5 liry (kilo bylo za 18 lir). Chlap to měl v oku, nabral lopatkou do sáčku, hodil na váhu a přesně 250 gramů.
  
Na stejné ulici je nenápadný vstup do mešity Rüstema Paši - Rüstem Paşa Camii (zeť a velkovezír sultána Süleymana I. Nádherného, který byl jedním z nejbohatších mužů své doby) z roku 1560 (stojí nad schodištěm naproti vchodu do Eygptského bazaru), která se se svými minarety vypíná nad uličky obchůdků. Byla vybudována architektem Sinanem. Ještě probíhala mše, takže se dovnitř nesmělo, ale naštěstí za 2 minuty mše skončila a mohlo se jít dovnitř. Samozřejmě je třeba se zout, boty se nechávají v policích venku. Vstup pro turisty je z boku, pro věřící je hlavní vstup z čela. S tím jsme se setkali i v dalších mešitách. Zvenčí i zevnitř je pokryta modrými kachličkami z İzniku té nejvyšší kvality, které vytváří zvláštní kruhové vzory. Mnozí ji považují za krásnější než Modrou mešitu. Mohu dát za pravdu. Lze ji považovat za nejkrásnější mešitu v Istanbulu. Nahoře je balkon, kde bývali princové a princezny.
    
Odtud jsme zamířili ještě k mešitě Yeni Cami ze 16. století, kde byl vstup pro turisty taky až od 14 hodin, předtím jen pro věřící. V každé mešitě jsou oddělené, většinou dřevěnou mříží, oddíly vyhrazené ženám. Zvenčí k mešitě přiléhá tzv. Sultánův pavilon, řada soukromých komnat s krásnými keramickými obklady, který je průchodem propojen se sultánovou tribunou v Nové mešitě.
 
Odtud jsme již šli na hotel. Je 14:45 a je třeba si odpočinout. Dneska jsem zapomněl dát klíče na recepci, takže nemáme uklizený pokoj, ale to se dá poslední den přežít. Kolem pěti hodin jsme ještě vyrazili do ulic. Já jsem si dal něco mezi obědem a večeří, opět doner v housce za 3 liry. Mamka si koupila "bagetu" plněnou jejich sýrem a upečenou jako závin za 1,75 TL, ale vzala si to s sebou na pokoj. 

V jedné kavárně poblíž mešity Yeni Cami jsme si dali pravou tureckou kávu. Sedělo se na ulici, kde měli stoly, židle, lavice, měli tu i nějaké jídlo, vodní dýmky. Káva dle vyvěšeného ceníku a informace obsluhy měla stát 6 lir. Jen se ptal jak ji chceme sladkou. Připravují ji v džezvách na horkých kamenech. Do džezvy dá kávu, kostkový cukr a vodu a postaví mezi žhavé uhlí. Třikrát ji nechá zpěnit, event. myslím dolíval vodu. Potom je přelil do hrníčků bez oušek, které strčil do stříbrných hrnečků s ouškem a na tom byla ještě poklička, aby to vydrželo déle teplé. K tomu nám přinesli malou čokoládku a balený kelímek vody. Káva byla opravdu výborná, silná. I logr dole byl úplně jemný. Akorát při placení chtěl za ty dvě kávy 14 lir, takže beztak si zaúčtovali tu vodu a čokoládu. Pak jsme se vrátili na pokoj.
   
Ještě jsem chtěl vidět nasvícené mešity v noci, tak jsem se kolem 20 hodiny vydal pěšky k mešitě Hagia Sofia. Mamce už se nechtělo a zůstala na pokoji. Nelituji že jsem šel, bylo to moc hezké. Bylo tady plno lidí. Obě mešity, Hagia Sofia i Modrá mešita a Roxelaniny lázně se postupně nasvěcovaly a fontána mezi nimi stříkala různě vodu a měnila barvu. Bylo to moc hezké. Je to každý večer po setmění. Psali, že se jedná o zvukovou a světelnou show. Zvuk jsem žádný neslyšel, pouze se měnily barvy světel na fontáně.
   
Vedle Roxelaniných lázní je venkovní restaurace Yeşil Ev - Dervish, kde každý večer vystupuje jeden tančící derviš doprovázený živou hudbou a zpěvem. 
 
Tak jsem viděl i tanec derviše. Bohužel tančí jen jeden, jinak jich tančí větší skupina v kruhu. Točí se dokola jedním směrem, jako by byli v transu. 

Cestou zpátky jsem se zase zastavil u stánku se zmrzlinou, kde prodejce oblboval zase další turisty.



Na pokoj jsem přišel po 22 hodině.