LETEM SVĚTEM

Pátek 18.11.2016 - Retz, Schloss Rosenburg, Krems, Stift Göttweig

Ráno se probouzíme do mlhy. Na 7:30 jdeme na snídaně. Opět se podává formou bufetu. Jsou tady drahé sypané čaje několika druhů, káva, džusy, jogurty, máslo, mazací sýr, různé druhy sýrů a salámů včetně Choriza, debrecínské párky, vajíčka na různé způsoby, na požádání připraví i ham and eggs, džemy, müsli, med, zelenina, čerstvé teplé pečivo, různé sladkosti, bábovka, Fornetti, pudingoví šneci. Dobře jsme se nadlábli. Je mlha, že nevidíme ani na krok a ke všemu ještě mží. Dneska již máme v plánu navštívit některá místa v Rakousku.

Jako první jedeme k větrnému mlýnu Windmühle Retz, který se nachází na ul. Kalvarienberg 1, na kopci nad městem Retz. Dá se autem dojet až k němu, je tady parkoviště a nikde nikdo. V letní sezoně se k němu můžete svézt z náměstí turistickým vláčkem. Je to jeden ze symbolů města Retz. Jedná se o unikátní technickou památku a jediný zachovalý a plně funkční větrný mlýn v Rakousku. Zdejší mlýny, z druhého zbyl již pouze dům bez ramen, pochází z 18. stol., kdy dal k jejich stavbě podnět císař Josef II. V té době vzniklo v oblasti 40 větrných mlýnů. Současnou podobu získal v roce 1853, ale původní dřevěný mlýn tu stával už v roce 1772. Tento poslední mlel obilí až do r. 1927. Asi půlhodinová prohlídka mlýna včetně ochutnávky vína stojí 6 eur. Ve vinném sklípku, který se nachází vedle mlýna, nabízí Jaus´n, což je rakouský výraz pro svačinu - selská specialita jako např. výtečný špek, šunka, domácí salám "z komína" škvarková, liptovská či vaječná pomazánka, sulc, různé sýry.
  
Prohlédli jsme si mlýn z venčí a okolní vinice, které se kolem něj rozkládají a přejeli jsme do města Retz. Jde o starobylé malebné historické vinařské městečko v Rakousku, 15 km JZ od Znojma u hraničního přechodu Hnanice - Mitterretzbach. Městská práva mu připadla r. 1278. Historické centrum města dodnes obklopují hradby ze 13. stol. a pod sebou skrývá nejrozsáhlejší sklepní prostory v Rakousku. Podařilo se nám zaparkovat zdarma přímo v centru města.
Do města vstupujeme Znojemskou bránou, Znaimertor, postavenou kolem r. 1300. U ní se nachází Museum Retz v budově bývalého Bürgerspital.
 
Pokračujeme na hlavní náměstí Hauptplatz, které patří k nejkrásnějším a se svými 1,2 hektaru také k největším v Dolním Rakousku. Obklopují ho malebné měšťanské domy renesanční, barokní i biedermeierovské. Dominantou náměstí je historická městská radnice ze 16. stol. s 57 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Připomíná kostel, jelikož kdysi tu byla kaple zasvěcená Panně Marii. Zničili ji však husité. V 18. století byla rokokově přestavěna na radnici. Na ochoz vede 128 schodů, kam lze za 1 euro vystoupat a kochat se pohledem z ptačí perspektivy na město a jeho okolí. V přízemí jsou zdarma toalety. A kromě toho je zde vstup do největšího vinného sklepa v Rakousku i v celé střední Evropě, Retzer Erlebniskeller, v podzemním labyrintu města Retz. Sklepy jsou hluboké až 30 m a byly vyhloubeny jen v pískovci, místy i ve třech poschodích. Celková délka sklepního labyrintu představuje asi 21 km a je tedy delší než celá pozemní silniční síť. Vinný sklep v Retzu je možno navštívit jen s průvodcem. Ve sklepě je stálá teplota 10-12°C, tak si nezapomeňte vzít svetr. Prohlídka trvá asi 1,5 hodiny (1 km chodeb) a zahrnuje rovněž krátký výklad k Hlavnímu náměstí a ochutnávku vína. Vstup je 11 eur. V informačním centru naproti vám zdarma půjčí audioprůvodce v češtině. V listopadu je prohlídka denně pouze ve 14 hodin, takže to nám nevyšlo, ale zase na druhou stranu jsme ušetřili nemalých 11 éček.
 
Naproti radnice se nachází Turistická informační kancelář, kde jsme si vzali nějaké prospekty a plánky. Určitě nelze na náměstí přehlédnout Verderberhaus, oranžovo-bílý mohutný dům rodiny Verderberů, postavený ve stylu benátské renesance. Kdysi to byly domy dva a jejich spojením a přestavbou r. 1583 vznikl Verderberhaus. Dům rodiny Verderberů patří k symbolům Retzu a na fasádě nese osudové heslo "Alles mit der Zeit".

Přímo naproti Verderberhausu stojí dvoupatrový dům z r. 1576, tzv. Sgraffitohaus. Přední i boční fasádu má celou pokrytou černobílými sgrafitovými výjevy ze středověkého života a legend. Na náměstí dále stojí krásně zdobený barokní sloup Nejsvětější Trojice z pol. 18. stol., mariánský sloup, pranýř a dvě městské kašny, ze kterých při zářijovém vinobraní teče místo vody víno.
  
Přes náměstíčko Vinzenziplatz přicházíme k dominikánskému klášteru s kostelem. Podařilo se mi nakouknout i dovnitř. Zrovna tady vysával nějaký ministrant a když mě viděl, že chci fotit tak se mně zeptal jestli mi má rozsvítit.
 
Odtud pokračujeme kolem Schloss Gatterburg, což je zámeček v soukromých rukách (poněkud zchátralý), ve kterém se nachází Muzeum jízdních kol - Fahrradmuseum (s´Fahrradl im Schloss). Sbírka více než sta historických kol přibližuje vývoj cyklistiky od roku 1820 až po současnost. Přicházíme zpátky na hlavní náměstí.

Městečko je malé a v pohodě se dá projít za hodinku. Ve městě ještě stojí farní kostel svatého Štěpána, na jehož barokní přestavbě poč. 18. stol. se podílel i známý Jakob Prandtauer.

Odtud máme namířeno do města Krems, ale podle jedné mapky nás zaujal ještě renesanční zámek Rosenburg, který se nachází po cestě u města Horn, tak jsme se rozhodli si tam ještě udělat krátkou zastávku. Venku jsou pouhé 3,5°C a mlha, že by se dala krájet. Jedeme krokem a vidíme tak na 2 metry. Renesanční klenout patří k nejnavštěvovanějším památkám Dolního Rakouska. Vypíná se vysoko na mohutné skále.
 
K zámku jsme přijeli, ale hlavní vstup byl uzavřený. Podařilo se nám ovšem proklouznout na nádvoří boční bránou, která byla otevřená, jelikož zde dělníci stavěli stánky na vánoční trhy. Díky tomu se nám podařilo proniknout i do některých částí zámku, než nás odhalila nějaká paní a slušně nás vyhodila. Každopádně zámek je moc pěkný a určitě by stál za příští návštěvu. Postavený byl již roku 1175 jako hrad a v 16. století byl přebudovaný do renesanční podoby. Zámek je znám také svými zahradami. Součástí zámeckého areálu je i největší dodnes zachovalý turnajový dvorec v Evropě, téměř 100 metrů dlouhá růžová zeď, růžová zahrada s anglickými růžemi Davida Austina a leknínová zahrada. Dodnes na zámku také žije prastará tradice sokolnictví.
   

Odtud již jedeme přímo do města Kremže, které se nachází již v údolí Wachau, které je našim hlavním cílem. Máme v plánu během tří dnů projet celé údolí Wachau a navštívit většinu jeho hlavních atrakcí a že jich tady je. Dolní Rakousko se dělí na 4 části, doslova "čtvrtě" (Viertel) a to Mostviertel, Weinviertel, Waldviertel a Industrieviertel. A právě 36 km dlouhé údolí Wachau ve spolkové zemi Dolní Rakousko (Niederösterreich) patří mezi nejkrásnější říční oblasti Evropy. Dunaj zde lemuje množství hradů a klášterů. Obklopují ho nádherné přírodní scenérie. Je to malebný kraj vinic. Místními specialitami jsou odrůdy Feinburgunder a Weissburgunder. Kdo dá přednost vínu osvědčené značky, určitě nezklame veltlínské zelené (Grüner Veltliner) nebo Riesling. Díky jedinečné scenérii byl úsek rozkládající se podél Dunaje mezi městy Krems a Melk v roce 2000 zapsán jako kulturní krajina na seznam světového dědictví UNESCO. Dunaj, druhá nejdelší řeka Evropy (po Volze) a nejdůležitější vodní cesta Rakouska, ovlivňuje odedávna přírodu i lidi na svém břehu. Svými 260 kilometry je dunajský region v Dolním Rakousku opravdovým pokladem, a to díky svému podílu na půvabném úseku údolí řeky, který dostal už do vínku. Mimořádně poutavá je prohlídka údolí Wachau z lodi, ale bohužel v těchto měsících se již vyhlídkové plavby nepořádají. Proto nám nezbývá než si celé údolí projet autem. Další možností je také kolo, jelikož po celém území vede množství cyklostezek.
  

Ale to už přijíždíme do města Krems an der Donau, česky Kremže. Jedná se o překrásné historické město v údolí Kremstal na soutoku řek Kremže a Dunaje. Pochází odtud oblíbená štiplavá kremžská horčice. Více ovšem Krems proslavila historie a víno. Už ve středověku bylo město důležitým tržištěm zvláště se solí. Toto právo mu udělil český král Přemysl Otakar II. První zmínka o městě (Chrimsa) pochází již z roku 995, později bylo v mapách označeno jako důležité obchodní město na Dunaji. V 11. a 12. století byla Krems dokonce mnohem významnější než samotná Vídeň. Díky výhodné poloze tu nebývale kvetl obchod. V 16. století se město stalo centrem reformace a za třicetileté války je načas okupovali Švédové. Historické jádro Kremže je dnes na seznamu UNESCO. Podařilo se nám zaparkovat u poblíž vlakového nádraží v tzv. zelené zóně, kde vychází parkování na 0,5 eur za hodinu. V automatu jsme si koupili parkovací lístek na 2 hodiny, což by nám na prohlídku města mohlo stačit. Odtud je to kousek do centra města na náměstí Täglicher Markt, kde se nachází pěkný dům zvaný Göglhaus.

Po městě se pohybujeme pomocí navigace v mobilu. Odtud jsme zamířili úzkou uličkou se schodištěm na náměstí Hoher Markt 11, kde se nachází Gozzoburg, což je dávná pevnost ze 13. stol. Jeho místnosti s nejstaršími církevními freskami Rakouska jsou jedinečné. Tyto fresky si vyžadují speciální konzervační ochranu.

Odtud je to kousek k uličce Pulverturmgasse, kde se nachází mohutná kruhová věž z roku 1477 v obranném systému města, tzv. Pulverturm (Prašná věž). U ní stojí socha muže bez hlavy nazvaná Mandl ohne Kopf.
 
Ulicí Margarethenstrasse kolem krásného sgrafitového domu Grosses Sgraffitohaus a Renaissancehaus na náměstí Pfarrplatz 15 (Farní náměstí).
  
Přicházíme k farnímu baroknímu kostelu sv. Víta (Stadtpfarrkirche St. Veit nebo také Dom der Wachau) s mohutnou věží. Stojí na místě původní románské baziliky, později goticky upravené. Gotická bazilika byla přestavěna v raném baroku a vyzdobena ve slohu tereziánského baroka. Stropní fresky a oltářní obrazy vymaloval věhlasný zdejší barokní malíř Martin Johann Schmidt, zvaný Kremser-Schmidt (Kremžský Schmidt). Pohřbený je ve Steinu, což je nyní část Kremsu.
 
Na náměstí v č.p. 9 se nachází zajímavý dům Sangerhof.

Podél něj vede kryté dřevěné schodiště k piaristickému kostelu Piaristenkirche. Jde o vůbec první chrám ve městě, který si vysloužil přezdívku "malá sestra" katedrály sv. Štěpána ve Vídni. Uvnitř se nachází Schmidtův barokní oltář podle plánů Josepha Marii Götze.
     
Vracíme se do středu města na ulici Obere Landstrasse, která je jakousi osou historického centra. Je to pěší zóna lemovaná řadou historicky cenných měšťanských domů. V mnohých jsou obchůdky, kavárničky i vinné šenky. Jelikož je již pomalu období adventu, tak všude voní horký punč, pečené kaštany a jiné dobrůtky. Na jedné straně plynule přechází v Untere Landstrasse a vede k Vídeňskému mostu (Wiener Brücke) přes Dunaj.

Na druhou stranu nás ulice dovedla až k bráně "Steiner Tor", která je jedinou dochovanou z původních 4 městských bran z roku 1480. Fotku této brány můžete najít na většině prospektů o Rakousku.
 
Nedaleko odtud se nachází turistické informační centrum (Utzstrase 1), které je od půlky října do dubna otevřené od pondělí do pátku od 9 do 17 hodin. Chtěli jsme si tam zajít pro nějaké mapky, ale nakonec jsme se na to vykašlali.
Poblíž brány se nachází dům Gasthof zur Alten Post, který poznáte podle žluté fasády a černého znaku kočáru s koněm. Nachází se tady restaurace, penzion, ale také nádherný vnitřní dvůr, který je volně přístupný a jeho návštěvu si nenechejte při prohlídce městem ujít.
  
Ještě jsme se zastavili na náměstí Körnermarkt. Uprostřed se vypíná barokní mariánský sloup z r. 1685. Ale hlavní dominantou toho náměstí je Dominikanerkloster und Museumkrems, gotický kostel s bývalým klášterem dominikánů (Dominikanerkloster), kde dnes sídlí Muzeum vinařství - Weinstadtmuseum.

Na Dominikanerplatz č. 5 stojí i rodný dům matky Franze Liszta.

Po ulici Obere Landstrasse jsme ještě došli ke kašně Simandlbrunnen (Untere Landstraße, Wegscheid).

U ní se nachází Pizzeria Al Capone, kam jsme ve 14 hodin zapadli na oběd. Bohužel výhodné obědové menu podávali jen do 13:30, takže jsme si museli objednat z klasické nabídky. Dali jsme si pizzu Al Capone za 9,50 eur, Martin pivo značky Zipfer a já bílé víno Veltlínské zelené, když už jsme v tom vinařském kraji. Nebyly toho ani dvě deci, ale 1/8 za 2,50 eura. Celý oběd vyšel na 16 eur. Žádná láce. Ale pizzu měli dobrou.

Původně jsme dneska ještě podle plánu chtěli navštívit předměstí Kremsu, Stein, ale to bychom všechno už nestihli, tak jsme si ho nechali na zítřek a zamířili jsme k benediktinskému klášteru Stift Göttweig, který se vypíná na kopci na protějším břehu Dunaje.

Benediktinský klášter byl založený r. 1083 a řád Benediktinů jej získal o 11 let později. Barokní přestavbou prošel po roce 1719 po  tureckém nájezdu, rozsáhlých požárech a moru. Přestavba byla svěřena přednímu baroknímu architektovi a staviteli Johannu Lukas von Hildebrandtovi. Od r. 2001 je na seznamu UNESCO. Je to jedna z dominant údolí Wachau. Masivní barokní stavbě se přezdívá pro jeho polohu na kopci a vzhled „rakouské Monte Cassino".

V mlze jsme vyjeli až ke klášteru. Venku je již jen 2,5°C. Opět i zde již není turistická sezóna, tudíž interiéry si nelze prohlédnout. Muzeum v císařském traktu s vévodskými a císařskými místnostmi je přístupné 19.3.-1.11.2016. Umělecké sbírky v císařských a knížecích pokojích patří ke speciální výstavě. Do 26.12.2016 je otevřený pouze klášterní obchod a to denně od 8 do 18 hodin. Mohli jsme si volně ale prohlédnout některé části kláštera (kromě muzea). Prošli jsme až na nádvoří, kde se z mlhy vynořovala růžová silueta klášterního kostela. Ten byl přístupný pouze bočním vchodem. Ale aspoň něco. Autorem hlavního oltáře klášterního kostela je kremžský mistr Hermann Schmidt. V klášterním kostele se dvěma věžemi, toskánskými sloupy a monumentálním barokním schodištěm upoutají stropní fresky od Paula Trogera s datem 1739. Lze navštívit kostel s kryptou a pozůstatky křížové chodby. Schodiště patří k nejkrásnějšímu a největšímu baroknímu schodišti v Evropě.
    
Od tohoto roku zpřístupnili i nejvýše položený meruňkový sad ve Wachau. Na jižní straně kláštera se dozvíte vše podstatné o wachauských meruňkách. Meruňky a produkty z nich můžete koupit ve wachau na každém kroku. A to jak v tekutém stavu tak jako džemy apod. V klášteře dodnes žije 45 mnichů. Za předpokladu krásného počasí je od kláštera z výšky 449 m jedinečný panoramatický výhled do údolí Dunaje a Wachau. Opatství s jedním z nejstarších vinohradů v Rakousku se chlubí benediktinským dortem podle receptury z roku 1401.

Ještě jsme chtěli navštívit zámek Grafenegg, ale špatně jsme odbočili, tak se nám již nechtělo vracet a jedeme tedy rovnou na hotel. Přece jenom je to ještě nějakých 65 km a už je tma. Na hotel přijíždíme v 17:45. Už se těším na večeři. Dneska je jako polévka kukuřičný krém, salát, těstoviny se sušenými rajčaty a slaninou, opečený brambor, houskový knedlík, hovězí na houbách, pečený stehenní řízek, krkovička a dva druhy pudingu. Lidí je zde dneska více než včera. Přece jenom je pátek. Taky místní kasíno je plné lidí. Jsem překvapený, kolik lidí holduje hazardu. Po večeři jsme si v baru dali hruškovici za 55 korun a 7 letý rum Havana Club za 80 korun. Na bazén jsme dneska nešli. Martin si ještě zajel do jednoho free shopu a já jsme už zůstal na pokoji a díval se na televizi.