LETEM SVĚTEM

Neděle 20.11.2016 - Weissenkirchen, Burgruine Aggstein, Schloss Schönbühel, Emmersdorf, Europaschloss Leiben, Schloss Artstetten, Schloss Schallaburg, St. Lorenz

A máme před sebou poslední den našeho výletu. Za oknem nás vítal východ slunce nad Dunajem slibujíc konečně slunečný den.
 
Snídaně je dle dohody připravena v 7:30. Také zvláštní způsob. Každý pokoj měl u svých dveří na stolečku připraven tácek s jídlem, kde bylo máslo, marmeláda meruňková a jahodová, plátkový sýr, 3 druhy salámu, látkový pytlík s houskami a termoska s horkou vodou na přípravu čaje. Čaje, cukr, ... jsme měli v pokoji. Kdybychom chtěli kafe, tak by nám ho taky připravila. A potom tady byl plný bufetový stůl pro oba pokoje společně. Připravena byla čokoládová buchta, slaný quiche se sýrem, 2 druhy výborného chleba, domácí pomazánka, játrovka, šunkové rolky plněné křenem, sýr typu hermelín + domácí čatní, malé rajčátka, mozzarella, rajčata a okurka - okořeněné a s olivovým olejem, dále džus, müsli, 2 druhy jogurtu, med, mazací sýr, mandarinky. Hleděli jsme jak z jara. To jsme ani ve snu nečekali. A většina věcí byla domácích a čerstvě připravených. Nevím kdy to všechno stihla nachystat. Fakt jsme se výborně nasnídali. Sbalili jsme si věci a šli se projít ještě po vesnici, jelikož za tmy toho už moc vidět nebylo.
  

Weißenkirchen in der Wachau je vinařská obec, která patří k nejmalebnějším městečkům v údolí Wachau. Vinice se vinou, kam oko pohlédne. Také je nazývána Srdcem Wachau. V sezóně je v provozu přes Dunaj trajekt pro auta, který spojuje Weissenkirchen a městečko Sankt Lorenz na druhém břehu s historickým opevněným kostelem Filialkirche zum Hl. Lorenz a tzv. Wachauským nosem. Zastavili jsme se tam při zpáteční cestě po druhém břehu.
 
Hlavní památkou ve Weissenkirchenu je gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Wehrkirche Weißenkirchen. Je jedním z nejvýznamnějších opevněných církevních kostelů v Dolním Rakousku. Pozdní středověká tvrz byla postavena kolem roku 1530 a do značné míry je neporušená. Masivní hranolová věž byla původně postavena na obranu proti Turkům.
 
Součástí impozantního opevnění kostela je Teisenhoferhof, jeden z nejkrásnějších renesančních (gotických) dvorů Wachau postavený r. 1335 zdobený arkádami. Sídlí zde Wachau Museum vystavující díla umělců tzv. Podunajské školy a nachází se na náměstíčku pod kostelem. Bohužel je zavřeno a tak se nám nepodařilo nakouknout dovnitř. Krytým schodištěm jsme se vyšplhali ke kostelu, který byl ovšem taky zavřený. Aspoň se nám odtud naskytl pěkný výhled na celé město, Dunaj a vinice.
    
Kdybychom měli více času, mohli jsme se ještě vydat na 4 km lehkou panoramatickou cestu mezi vinicemi - Panoramaweg Achleiten. Druhou cestou jsme se vrátili dolů. Ve městě najdete domy z 16. a 17. stol. a nerovnou dlažbu z oblých kamenů.
 

V 9 hodin opouštíme město a jedeme směrem na Melk. Venku je slunečno a 6,5°C. Cestou míjíme impozantní mohutnou zříceninu hradu Aggstein (Burgruine Aggstein), která se vypíná asi 300 m vysoko na skále nad pravým břehem Dunaje. Přístupný je od března do října. V listopadu je otevřený pouze o víkendu. Autem se tam dá pohodlně dopravit Jakubovou cestou z obce Maria Langegg. Pravděpodobně na konci 12. století ho postavil Manegold III. z Aggsbachu a byl sídlem šlechtického rodu Kuenringů. Dodnes si zachoval svou hlavní podobu. Často se zde střídali majitelé. Sloužil také k odražení švédských a tureckých útoků. Je odtud nádherný pohled na Wachau a Dunaj. Schované schody, dvory a věže, kaplička, rytířský sál a restaurace pozývají znovuobjevit staré časy. Kolem celého areálu vede jakási trasa. I ty nejvyšší zdi je možné zdolat díky dřevěným schodům. Návštěvníkům nabízí fundované prohlídky, a tak mohou intenzivněji prožít dávné časy. My jsme ale nahoru nejeli. Když jsme se vraceli, bylo parkoviště dole pod hradem úplně plné a davy lidí mířily pěšky nahoru. Asi tam byly zase nějaké vánoční trhy.
  

U vesnice Grimsing jsme odbočili z hlavní cesty ke starému ramenu Dunaje (Alter Donauarm) a odtud jsme se lužním lesem prošli k Dunaji.

Odtud se nám naskytl nádherný výhled na zámek Schloss Schönbühel na pravém břehu Dunaje, který je vzdálený pouhých 5 km od Melku. Zámek není přístupný veřejnosti jelikož je v soukromých rukách. Nejlépe vynikne při pohledu z řeky. Pochází z 12. století, ale byl několikrát přestavován. Vedle hlavního vstupu se nachází kostel z 11. století, který sloužil až do roku 1667. Nechal ho postavit biskup z Passau. Zámek byl v r. 1819 opuštěný a zachovaly se pouze věže, hlavní vstup a kostel. Do dnešní podoby se dostal v r. 1821, kdy byly ke komplexu přistavěny nové části.
 
Vlevo od něj se také na skále vypíná bílá stavba a to je Klášter Servitů Schönbühel - Serviten Kloster - Pfarre Schönbühel. Kdysi klášter Servitů Schönbühel postavili v 17. století díky jedné šlechtické rodině na třicetimetrové skále nad Dunajem. Právě zde mělo být vše světské, „napodobit" Izrael, Golgotu, hrob Krista, rodiště Krista i „podzemní betlehem". Známým a velkým se kostel stal jako poutní místo tehdy, když se věřící přišli modlit ke sv. Rosalii - ochránkyni před morem. Po josefínských reformách církve ustal zájem o poutě, a tak nakonec i kvůli nedostatečnému zájmu o řád Servitů klášter v roce 1980 zavřeli. Obzvlášť pozoruhodné jsou originály, výjevy útěku z Egypta a zejména kaplička Peregrinus s freskami od známého barokního malíře Johanna Bergla. Cestou dolů po schodech, které vedou k řece, je vyobrazení narození Ježíše Krista. Kdysi tudy vystupovali nahoru lodníci, když se šli pomodlit do kostela.


Další zastávka byla ve městě Emmersdorf an der Donau. Zde se nachází most přes Dunaj, kterým se lze dostat na pravý břeh. Z tohoto města se naskýtají nejlepší výhledy na klášter Melk - Stift Melk. Návštěvu Melku vynecháváme, jelikož jsme zde již byli v roce 2011, když jsme byli v Salcbursku. Odkaz najdete zde. Ale jinak jeho návštěvu každopádně doporučuji. Pěkné je i samotné městečko Melk.

V Emmersdorfu jsme zaparkovali zdarma v samém centru na historické ulici Marktstrasse. Nikde ani živáčka. Městečko je malé, takže projděné ho máme za chvilku. Na této ulici se nachází stará Magdalenenkapelle a naproti ní restaurace a 4* hotel U Černého medvěda (Zum Schwarzen Bären).
   
Odtud jsme se po schodech vyškrábali do kopce, kde se nachází pozdně gotický farní kostel Pfarrkirche Heiligen Nikolaus - Katholisches Pfarramt s barokní osmibokou věží. Zrovna končila mše.

Je odtud pěkný výhled na místní viadukt dokončený r. 1908, který je jakýmsi symbolem obce. 8 oblouků se klene nad hlubokým údolím a slouží pro železnici Donauuferbahn z Kremže do Grein. V dálce vidíme rozsáhlý komplex kláštera Melk a také bývalý zámek Schloss Rothenhof, který nyní slouží jako ubytování a restaurace.

Po skončení mše se všichni domácí přemístili do stodoly vedle kostela. Konal se tady Adventmarkt. Prodávali tady vánoční ozdoby, cukroví, štoly, prodávali různé pochutiny, gulášovou polévku za 3,5 eura, punče apod. Dal jsem si bezalkoholový punč, takový větší hrnek za 2 eura a byl výborný. K tomu krajíc chleba se schwarzwaldskou šunkou za 1,5 eur. Potom ještě prodávali krajíc chleba s pomazánkou za 1 euro, nějaké smažené kolečka, kávy,... Za 400 gramový balíček cukroví chtěli 8 eur.
    

Po svačině jsme se vrátili k autu a popojeli pár kilometrů k zámečku Schloss Luberegg, který stojí přímo u silnice poblíž hotelu Landhotel Wachau. Je to nejromantičtější a nejneobvyklejší stavba v regionu postavena r. 1787. Jednou dobou patřil i císařské rodině (František II.) a byl používán jako letní sídlo v letech 1803-1811. Dvě kamenné kulaté věže sloužily v dávných dobách jako signální věže lodní dopravy. Dnes patří rodině Pichler.

Ve městě Weitenegg se na kopci tyčí ruina hradu Weitenegg.


Tady jsme odbočili doprava a pokračujeme po této silnici až do městečka Leiben, kde se nachází další mohutný, bílý zámek, tentokrát Europaschloss Leiben. Původní hrad postavili kolem roku 1113 rytíři z Leibenu, kteří zde sídlili do roku 1332. Zažil různá období díky různým majitelům. Až v roce 1989 se mohl zásluhou obce propagovat tento úžasný stavebný památník, zrenovovali ho a dali do užívání hostům i návštěvníkům. V roce 1617 koupil majetek Hans Christian Geyer z Osterburgu. Za jeho panování získal zámek svůj dnešní vzhled. V roce 1796 přešel zámek do vlastnictví císařské rodiny. Po zániku rakousko-uherské monarchie byl v roce 1919 majetek předán pod správu Invalidního fondu. Od roku 1945 byl zámek ve správě Rakouských zemských lesů. V roce 1989 získal zámek městys. Po provedených opravách je nyní celý objekt využíván pro pravidelné výstavy a slavnosti. Zámek je postaven na návrší. Objekt tvoří čtyřpatrová budova nepravidelného půdorysu s věžemi a pětihranný arkádový dvůr s věžními hodinami a s malým atriem. Kulturně významný je  kazetový strop ze 17. století v ložnicích a rytířském sále – práce neznámého umělce. Ceněné jsou i  mytologické a alegorické výjevy, jakož i obrazy duchovního rázu. Cyklus bohů od mistra Hendrika Goltzima z roku 1569. Od roku 1991 je v něm umístěno muzeum zemědělské techniky venkova a prvních traktorů - Landtechnikmuseum. Je zde vystaven zemědělský traktor z roku 1910 i s příslušenstvím, jakož i četné modely a dokumentace historického vývoje zemědělské techniky. Otevřeno je od velikonočního pondělí až do konce října, vždy v neděli  a ve státní svátky od  10.00 - 17.00 hodin. Pro skupiny od 10 osob je možná návštěva, když se nahlásí dopředu. Parkoviště je úplně plné. Konají se zde zrovna vánoční trhy a tudíž se ani na nádvoří zámku nedostaneme. Za vstup vybírají 3 eura, což se nám platit nechtělo.
   

Tak jsme se jen podívali z venku a jeli dalších 6 km do města Artstetten. Cestou v dálce vidíme zasněžené vrcholky Alp. Zaparkovali jsme v centru města na náměstíčku u pranýře. Opět nikde nikdo.

Zdejší zámek Schloss Artstetten patří k významným památkám v Rakousku a snad k tomu nejzajímavějšímu co může údolí Wachau nabídnout. Je vzdálený pouhých 15 km od Melku. Otevřeno je od dubna do konce října. Takže do zámku se ani tentokrát nedostaneme. Poprvé je tento zámek zmíněn v historických pramenech na začátku druhé poloviny třináctého století. Stojí na místě původního gotického hradu a od doby vzniku prošel několika různými přestavbami, vždy podle stávající architektonické módy a změnil několikrát i majitele. Rozhodující přestavbu nařídil r. 1869 arcivévoda Ludvík, který se rozhodl přeměnit Artstetten na elegantní reprezentační sídlo s cibulovými věžemi. Od 19. století má Artstetten v držení dynastie rakouských císařů (v roce 1823 jej totiž odkoupil císař František I.) a jejich rodin, kteří zdejší zámek využívali jako letní sídlo. Zámek Artstetten nejvíce proslavil arcivévoda František Ferdinand d´Este, který si zdejší krajinu spolu se svou ženou, vévodkyní Žofií (Sophie von Hohenberg) velice zamiloval a často se zde zdržoval. Po tragickém osudu, který tuto dvojici potkal (po sarajevském atentátu r. 1914), našla místo posledního odpočinku právě ve zdejší kryptě. Nachází se zde muzeum věnované této významné osobnosti světových dějin. Muzeum arcivévody Erzherzog-Franz-Ferdinand-Museum podává návštěvníkům obraz o pohnutém životě následníka trůnu a jeho rodiny. Nádherný zámek se sedmi cibulovými věžemi leží uprostřed parku, který se právě rekonstruoval. V parku jsou zajímavě vypadající moderní plastiky a spousta dřevin. Rakouská národní banka nechala dokonce tento zámek razit na mince v nominální hodnotě deseti eur.
   
Mohli jsme si pouze prohlédnout otevřený gotický kostel Sv. Jakuba Většího (Pfarrkirche zum Hl. Apostel Jakobus d. Ä.), který se nachází na východní straně zámku a připomíná dobu, kdy nebyl Artstetten ještě velkolepým renesančním šlechtickým sídlem, nýbrž „pouze" gotickým hradem.
 
Po prohlídce kostela jsme se chvíli prošli parkem a potom přes Melk dojeli ke krásnému renesančnímu zámku Renaissanceschloss Schallaburg, který se vypíná na kopci v místě sousedství oblasti Mostviertel s oblastí Wachau, pouhých 5 km od Melku na pravém břehu Dunaje. Už z dálky působí impozantním dojmem.
    
Je tady několik parkovišť a všechny zejí prázdnotou. Zámek je totiž otevřený od 19.3.-6.11.2016 od 9 do 17 (18:00) hodin. Vstupné činí 11 eur. Ale nádvoří je volně přístupné, jelikož se zde nachází restaurace, která byla i dnes otevřená, ale nikde ani noha. Aspoň že to nádvoří je přístupné, protože to je asi na celém zámku to nejzajímavější. Od středověku tady zámek stojí jako ochrana proti nepřátelům a později jako domicil šlechtického rodu, který si ho přizpůsobil pro svoje potřeby. Zámek patří k nejkrásnějším renesančním zámkům severně od Alp. Nejstarší kořeny zámecké historie sahají až do středověku a najdeme je ještě dnes v podobě románské části a gotické kaple. Kolem roku 1570  si vytvořil zámožný rod Losensteiner panské sídlo podle předlohy italských Palazzi, jehož silueta je patrná na zámku dodnes. Mistrovské příklady překrásné renesance jsou především idylický turnajový dvůr s venkovním schodištěm a jedinečnými sochami dvoupatrového dvoru s arkádami a terakotová mozaika ze 1600 kousků od Jakoba Berneckera. Kaple a krypta pocházejí z období gotiky, ze 13. stol.K zámku patří  6500 m2 historických zahrad v manýristickém stylu. Poprvé v roce 1242 byl hrad v listině uvedený jako pevnost „Schala". Od 13. až do 15. století byli držitelé hradu páni ze Zelkingu. Od roku 1450 do 1614 byl Schallaburg v držení pánů z Losensteina. V té době se prováděla zásadní přestavba hradu na renesanční zámek. Po smrti „Hanse Wilhelma von Losenstein" museli dědicové nadměrně zadlužený hrad prodat pánům ze Stubenberga, kteří v roce 1660 z náboženských důvodů museli prodat panství rodině „Kletzlů z Altenachu". V roce 1762 získal hrad dvorní rada Bartoloměj z Tinti (asi 1703-1799). Karl Gustav baron Tinti v letech 1906-1908 nechal rekonstruovat arkádové nádvoří. Zchudlý Hugo baron z Tinti prodal v roce 1940 zámek Josef baronu z Nagel-Doornik ze staré vestfálské rodiny. Po druhé světové válce byl hrad jako německý majetek převeden na USIA a podle Rakouské státní smlouvy převeden na zemi dolnorakouskou k dalšímu prodeji. Dnes je zámek autentickou scénou pro živé cesty a historii, bodem setkání cizích kultur i objevování kultury zahrad v renesanci. Na nádvoří je již také postavený vánoční strom, takže i zde se jistě budou konat vánoční trhy. 
    

Celý den je jasno a teploty kolem 9°C. Ve 13 hodin opouštíme zámek a po pravém břehu Dunaje se vracíme do Kremsu. I pravý břeh skrývá mnoho pamětihodností, i když více jich je každopádně na břehu levém. Ale zase se nám naskýtá pohled na levý břeh ze břehu pravého, takže nyní vidíme mnohé věci z jiného pohledu a opravdu to stojí za to. Jelikož v této roční době již nefungují vyhlídkové plavby po Dunaji, jediná možnost jak si levý břeh prohlédnout je z protějšího břehu. Zastavujeme se v Schönbühelu, kde si z jiného úhlu fotíme zámek. 

Projíždíme pod ruinou hradu Aggstein, odkud se davy lidí vydávají pěšky nahoru. 

Potom se zastavujeme ve vesnici Oberarnsdorf, kde se nachází vinice a socha papeže sv. Urbana I., který je patronem vinařů a bednářů. Na protějším břehu se nachází město Spitz, nad kterým se tyčí ruina hradu Hinterhaus. 
  
Další zastávkou je městečko Sankt Lorenz, které se nachází přímo naproti Weissenkirchenu, kde jsme byli ubytováni a se kterým ho spojuje trajekt. Jeho hlavní a také jedinou památkou je historický opevněný kostel Filialkirche zum Hl. Lorenz. Je jedním z nejstarších kostelů ve Wachau. Bohužel byl uzavřený, takže dovnitř jsme se nedostali. U Dunaje se nachází zvláštní moderní skulptura tzv. Wachauský nos (Wachauer Nase), jehož nosními dírkami se dá prolézt. 
  
Samozřejmě jsme museli udělat zastávku naproti Dürnsteinu, odkud se nám naskytl nádherný výhled na celé panorama města i s hradem tyčícím se nad ním. Tento obrázek se nachází téměř ve všech propagačních materiálech týkajících se údolí Wachau.

Poslední fotografickou zastávkou je pohled na Stein a Krems.

Také se nám podařilo dnes konečně vidět mohutnou stavbu kláštera Göttweig, který se předchozí dny před námi ukrýval v mlze.

Ve 14:15 opouštíme Krems a jedeme směr Česká republika a Znojmo. Cestou se nám naskytl nádherný pohled na západ slunce.
 
V Rousínově jsme se zastavili na obědo-večeři v motorestu Bonaparte, kde často zastavujeme při našich cestách. Dobře tady totiž vaří. Do Ostravy přijíždíme v 18:30. Máme za sebou cca 1200 km a 4 nádherně strávené dny. Zase jsme viděli něco nového z naší krásné Evropy.

FOTOGALERIE Flickr

FOTOGALERIE Rajče