.jpg)
Středa 3.8.2011 - potápění s Eurodivers v Laganském zálivu, Keri Caves a Octopus Reef
Dnešní den mě čeká potápění po dvou letech pauzy, tak doufám, že bude všechno v pořádku. Budík mám na 7 hodin. Na snídani jsem si dal párky. V 8:15 dle domluvy mě u hotelu vyzvedává Julia Fieldsend, majitelka potápěčského centra Eurodivers, kde jsem si na dnešek domluvil dva ponory z lodi. Komunikoval jsem s nimi již z domova přes maily, resp. s jejím mužem Ianem. Jsou to angličané, kteří žijí půl roku tady v Řecku a půl roku jsou v Anglii. Mimochodem na ostrově se nachází v současné době celkem 6 potápěčských center: Blue Dolphin Dive Academy, Diver´s Paradise v Laganas, jehož majitelem je Řek Fanis Nikoloudakis, se kterým jsem také komunikoval přes maily a rovněž nabízeli dokonce bezplatný pick up service. Dalším potápěčským centrem je Diving Center Turtle Beach v Limni Keriou, které má řeckého a německého majitele, potom St Nicholas Beach Diving Centre ve Vasilikos a poslední je Nero-Sport Diving Center v Limni Keriou.
V autě už sedí jeden Angličan, rovněž ubytovaný v Alikanas, který má za sebou již 160 ponorů. Cestou ještě nabíráme jednu Polku z Varšavy, která už se s nimi potápěla dva dny, má vlastní výstroj a na krku 116 ponorů. Trochu jsme pokecali. Ještě jsme měli vyzvednout čtyři Slováky, ale ti u hotelu nečekali.
Nejdříve jsme jeli do Tsilivi, kde maji jednu pobočku. Tu má na starosti Ian. Musel jsem vyplnit potřebné formuláře ohledně mého zdravotního stavu, zkušeností, osobní údaje, prohlášení odpovědnosti atd. Potom jsem si vybral výstroj, dlouhý oblek, BCD (žaket) a automatiku. Ploutve, boty do ploutví, masku, šnorchl a počítač jsem měl vlastní. Nabalili jsme to do tašek. Nikdo po mě nechtěl vidět ani potápěčský deník, ani licenci. Zatím jsem nic neplatil. Nasedli jsme do auta a pokračovali jsme do Laganas, kde mají druhou pobočku (tady jsem si ponor rezervoval) a odtud vyjíždějí na moře. 
Centrum se nachází přímo na pláži mezi Mambo Restaurant a Takis supermarket. Přímo nad Beach restaurant. Všude mají informační tabule, takže to nemůžete přehlédnout.
Tady už čekají další účastnící zájezdu, mezi nimi i nějací Češi a Slováci, což je fajn. Chystáme věci a postupně je nosíme na člun. Menší nafukovací člun mají ukotvený v moři, takže přes vodu tam musíme vše nanosit mimo plných lahví, ty už mají na lodi. Potom člun dotlačí k větší lodi, kterou pojedeme. Musíme tam dojít po moři, naštěstí vody je tak po pás. A opět všechny věci vyskládat na loď. Na lodi byly pouze láhve a olova. 
Loď je krytá, je tady i WC. Je nás tady asi 14 potápěčů, pár šnorchlařů a asi 3 divemastři. Jeden čech, který řídil loď a současně dělá i instruktora, ale dneska pod vodu nešel a druhý český instrukto Richard. Dal jsem se do řeči s jedním Čechem, který měl za sebou asi 14 ponorů a tady si dodělával AOWD kurz.
Vyplouváme na moře. Během plavby na první dive site si sami musíme připravit celou výstroj, na co z Indonésie nejsem zvyklý. Tam za Vás všechno udělají, nastrojí výstroj, všechno na loď nanosí i odnosí, pomůžou Vám nastrojit, vstoupit do vody, vylézt z vody, opět předělat láhev na další ponor apod. Tady ani náhodou, všechno si člověk musí udělat sám. Na jednu stranu je to dobře, protože co si nachystá to má a ví že to má připravené správně. Na druhou strany za ty peníze by ten servis mohl být kompletnější. K pití jsou k dispozici balené malé vody. Trochu tápu při přípravě výstroje, předce jenom už to jsou dva roky co jsem nebyl pod vodou a tak některé věci odkoukávám od druhých nebo se ptám toho českého instruktora. Nikdo nám zatím neřekl kam plujeme, kde se budeme dnes potápět, jak to bude probíhat nic.
Plujeme kolem ostrova Marathonisi, v Laganském zálivu a podél pobřeží, kde se nachází jeskyně Keri Caves, skalnaté útesy, podobné jako v Blue Caves, kde jsme byli s mamkou na lodi před několika dny. Dělám z lodi nějaké fotky.
Obecně se lze v Řecku potápět pouze s certifikovaným potápěčským centrem kvůli ochraně antických památek pod vodou. Na ponory se jezdí lodí ke skalnatým ostrohům na jihu ostrova. Každá cesta trvá asi 40 min, ponor asi kolem 50 minut. Máme k dispozici 25 litrové lahve a zátěž v ceně ponoru a to včetně cesty lodí na místo a vzduchu. Ve vodě je údajně možno vidět bohatý podmořský život od sardinek až po murény, chobotnice, sépie, barakudy, tuňáky, groupery - kanici, langusty, raky, papouščí ryby, různé barevné útesové ryby a při troše štěstí i mořskou želvu. Já jsem neviděl vůbec nic. Kromě nějaké hvězdice, mořské houby a pár dorbných rybek :-( Lahůdkou jsou potom ponory v jeskyních a podmořských komínech, z nichž některé jsou dost úzké, ale právě v nich rostou červené korály. Ceny ponorů jsou závislé na množství ponorů a se zvětšujícím se množstvím klesá cena za jeden ponor.
Eurodivers zajišťuje pro certifikované potápěče půldenní výlety, které se skládají ze dvou ponorů na dvou různých místech v oblasti Keri Caves v Laganas Marine Reserve. Potápěčská místa se nachází kolem poloostrova Keri, který je tvořen vápencem. Pod vodou se nachází podmořské stěny, útesy, jeskyně, kaverny, drop-offs až do 100 metrové hloubky a podovodní oblouky. Výhodou je teplota vody, která je v průměru 27°C na hladině a díky křišťálové vody bezvadná viditelnost mezi 20-40 metry.
Všechna potápěčská centra v podstatě jezdí na tytéž potápěčské lokality, kterých je zde asi 20.
První ponor máme na lokalitě Keri Caves. Kotvíme v zátoce pod obrovskými útesy, které ční do 100 metrové výšky. A je tady velký otvor ve skále, nějaká jeskyně. Rozdělili nás do skupin. Na první ponor jsme 4, dvě dvojičky a divemaster je Julia. Řekla nám pár základních informací, jak bude ponor vypadat, kde budeme plavat, co můžeme pod vodou vidět a připomenula nám potápěčské signály. 
V 11:15 skáčeme do vody poblíž jeskyní. Bohužel se mi nedaří zanořit se a to jsem si vzal 6 kg závaží, což vždycky běžně stačilo. Bohužel byl nějaký problém s inflátorem, kdy vypouštěcí tlačítko nefungovalo úplně jak mělo, resp. skoro nereagoval. Neuvědomil jsem si, že můžu použít i rychlovýpustný ventil na žaketu. Všichni už byli pod vodou. Julia se vynořila, řekl jsem ji co mám za problém, chytla mě za ruku a stáhla mě pod vodu. Stejný problém se opakoval ještě jednou v jeskyni. Plavali jsme ke skalní stěně, kde se útesy táhnou pod povrch a sestupujeme asi do 10 metrů. Nacházíme se na vápencovém útesu s charakteristickými velkými balvany. Sledujeme stěnu do hloubky 16 metrů a obeplouváme útes. Jak už jsem řekl život téměř nulový, kromě hvězdice a mořské houby, na kterou jsme si sáhli. Pár drobných rybek, hejno o něco větších rybek, jeden nahožábrý plž. Trochu jsem to i očekával, jen jsem přesto doufal, že uvidíme nějakou tu želvu, nebo chobotnici, ale nic. Potom jsme vpluli v 10 metrech úzkým průchodem do útesové stěny, kde jse vstup do jeskyně "Bat Cave" - netopýří jeskyně. Proplouváme tunelem z 10 m do 5 metrů. Vidíme barevné korály (červený korál) a houby na stěnách jeskyně. Nacházíme se v rozsáhlé komoře uvnitř hory se vzduchem nad námi. Najednou byla voda úplně studené a jako mlíko, nebylo vůbec nic vidět. To proto, že jsme dosáhli vrstvy sladké vody na hladině moře. Jsou to poslední 2 metry před hladinou. Julia měla sice baterku, ale byla to spíše taková bludička. Je nutná silná baterka !!! Chyba byla, že jsme baterku neměli všichni. Viděl jsem pořád jen záblesk té baterky jinak nic. Mléčnou vodní vrstvou nepronikalo žádné světlo. Sice nás upozorňovala před ponorem, že v určitou chvíli nebude nic vidět, ale že to bude až takové, to jsem fakt nečekal. Přišlo mi to dost nebezpečné. No a jak už jsem říkal, tak jsem najednou začal stoupat vzhůru a neuměl se zanořit díky ventilu zpátky. Najednou jsem se vynořil v nějaké jeskyni, kde pronikalo škvírou ve stěně světlo zvenčí a osvěcuje jeskyni a barvilo vodu do krásné modré barvy. Od srpna do října hnízdící netopýři v jeskyni lítají kolem. My jsme žádné neviděli. Dostal jsem se do obrovské komory nad hladinou. Podařilo se mi jen ponořit hlavu, níž to nešlo, viděl jsem někde odlesk baterky ale to bylo všechno. Byl to hodně nepříjemný pocit. Kdyby se nevynořili nahoru, tak nevím jak bych trefil bez baterky ven, jelikož viditelnost pod vodou se rovnala nule. Potom se tady vynořila další skupinka potápěčů, tak se mi trochu ulevilo, v nejhorším bych pak pokračoval s nimi. Sledoval jsem i vystupující bubliny. Ale nakonec se vynořila i Julia se svojí partou a pak mě zase stáhla pod vodu. Museli jsme sestoupit do 5 metrů. Připadal jsem si jak nějaký neschopný začátečník, ale nebyla to má vina, snad jen to že jsem si nevzpoměl na ten rychlovýpustný ventil. Propluli jsme úzkým tunelem a vynořili se na hladinu. Celý ponor trval 32 minut a max. hloubka byla 16,2 metru. Po ponoru nám pomohli na loď. Museli jsme si předělat výstroj a láhev na další ponor. Přidal jsem si další 2 kg závaží. A poradili mi použít rychlovýpustný ventil k zanoření.
Když se všichni vynořili pokračovali jsme lodí na druhé místo ponoru, kterým byl Octopus Reef. Na lodi jsem snědl housku, dal jsem si vodu. Cestou na druhou lokalitu jsme lodí projeli nad potápěčksou skupinou. To byla teda obrovská chyba, kdyby se někdo omylem vynořil tak ho vrtule našeho člunu rozmetá na kousky. A přitommísto bylo řádně označené. Lidé z druhé lodi volali, ale asi nic neslyšel. Takové chyby se nesmí stávat. Možná to ještě mělo nějakou dohru, nevím.
Loď kotví v mělké kryté zátoce, blízko písečné pláže. Voda má nádhernou tyrkysově zelenou barvu. Z jeskyně se linou sirné výpary, které vnímám jako smrad ze zkažených vajec.
Zanořujeme se ve 13:05. Na jednoho divemastra nás tentokrát bylo 10 potápěčů. To byl teda mazec. Vytvořili jsme dvojičky. Nafasoval jsem toho Angličana se 160 ponory, co jel se mnou v autě. Julia šla s nějakými žáky samostatně. Vstupujeme do 6-8 metrů. Dole jsou kousky vápencového útesu a písek. Vrchol útesu je ve 12 metrech, svažuje se do 16 metrů. Utesová stěna je z vápence. Když první potápěč dosáhl 100 barů, otáčíme se a vystupujeme výše. Plošina písku bývá částo plná chobotnic ukrytých v dírách, proto Octopus reef, ale žádnou jsme bohužel neviděli. Objevují se velké balvany, plaveme přes písečnou plošinu ke stěně útesu. 50 minutový ponor zakončujeme prozkoumáváním mělkých jeskyní mezi 1,5-3,5 metry, u některých je vzduch nad námi, nejsou uzavřené. Jen je nás 11 potápěčů, takže se víří písek a některé tunely kterými proplouváme jsou hodně úzké, tak tak se do nich vejdeme. Mělká voda, 1,5 metru, mě často vynáší k hladině a to už mám na sobě 8 kg závaží. Jsou tady systémy, sítě tunelů proplétajících se dovnitř a ven z hor, se stalagmity a stalaktity lemující některé komory. Maximální hloubka tohoto ponoru byla 13,4 metru.
Když oba ponory shrnu, tak mě celkem zklamaly. Byl jsem zvyklý na něco jiného. Bohužel i jeden Slovák říkal, že to očekával, že to bude o ničem, ale když už byl tady, tak proč to nezkusit. Říkal jsem si to samé. Aspoň jsem si to zase trochu připomenul.
Po ponoru musíme vše odstrojit a plujeme zpátky do Laganas. Dopisuji si deník a nechávám si jej podepsat Julií a tím druhým divemastrem, jehož jméno neznám pouze jeho PADI No. 626867. Julia rozdávala meloun, který bohužel nejím. 
Opět musíme odvést tu otrockou práci, vše přeskládat zase na ten malý nafukovací člun, tentokrát i všechny použité láhve a potom vše vodou vynosit na břeh k potápěčskému centru. Divím se, že ještě nemají, tak jako na mnoha lodích v Egyptě kompresor na plnění lahví vzduchem přímo na lodi a musí to přenášet každý den horem dolem. Možná je to drahé nevím, ale určitě by to stálo za to. Umývají výstroj a obleky. Na bázi si dávám do deníku ještě razítka.
V 15:40 odjíždíme autem do pobočky v Tsilivi. Za oba ponory platím 58 eur + 6 eur za každý ponor za půjčení tří součástí výstroje, tzn. 12 eur, celkem 70 eur. Za dopravu autem z Alikanas mi započítal 5 eur místo původních 8 eur, které jsem měl dle mailové komunikace platit. Dostali jsme každý malé lahvové pivo. Potom nás Ian rozvezl do hotelů, protože Julia musel hlídat nějaké děti. Na pokoji jsem byl v 16:50. Byl jsem docela utahaný, v autě už se mi zavíraly oči. Umyl jsem svoji výstroj sladkou vodou, dopsal deník. Mamka byla dneska celý den u bazénu, k moři ani nešla. Na oběd si uvařila polívku. Samozřejmě, že ji to nedalo a znova prohledala celý pokoj a peníze našla v kufru, který jsme měli převrácený na ruby již několikrát. Samozřejmě je neschovala do kabelky jak plánovala ale do jiného sáčku a náhodou ho chytla tak šikovně že to z toho vypadlo, jinak bychom to zase nebyli našli.
V 18:30 jsme vyrazili na večeři. Už jsem měl docela hlad. Jdeme do restaurace nedaleko našeho hotelu, kde nás dívčina co láká hosty, tahá už do našeho příjezdu a slibuje víno zdarma. Doufám, že to nedopadne jako v jiné restauraci,kde nás taky nalákali na víno zdarma a pak nic, museli jsme si ho objednat. Navíc tady v té restauraci je pokaždé plno lidí, tak uvidíme. Mamka si objednala čerstvou celou rybu na grilu - sea bass - gro(u)per, kanic - k tomu hranolky, rýže se zeleninou a zelný salát za 9,30 eur, já jsme si dal jehněčí kotletky na grilu (4 kousky) se stejnou přílohou a k tomu mátovou omáčku, která ovšem byla příšerně kyselá, tak jsme poprosil číšníka, jestli by mi ji nevyměnil za česnekovou šťávu - 8 eur. K tomu nám donesli opravdu zdarma půl litru růžového stolního vína, ale musel jsem se připomenout a jako předkrm tradičně veku a máslo (po 0,80 eur).
Po večeři jsme ještě v obchodě koupili chleba za euro, 2 malé cibule k vajíčkům na snídani, 7days malé croissany s vanilkovou náplní za 1,30 a broskvový džus za 1,30. Po 22 hodině jsme se vrátili na hotel.
