LETEM SVĚTEM

Pátek 6.9.2013 - Slovenský raj

Dneska jsme byli na snídani také už v 7, abychom mohli vyjet co nejdříve. Odjíždíme v 8 hodin směr Poprad a odtud Spišský Štvrtok a dále obec Hrabušice, za kterou se nachází Podlesok, kde je hlavní vstup do NP Slovenský raj, který byl vyhlášený v roce 1988.

Slovenský raj patří k nejkrásnějším přírodním oblastem Slovenska. Jeho členitý terén je protkaný množstvím roklin, potoků s vodopády, kaňonů a krasových forem, které jsou pro turisty zpřístupněné formou turistických chodníků. V 8:30 parkujeme na placeném parkovišti hned u vstupu za 2 eura na den za auto a za 1,5 eura na osobu si kupujeme vstupenky. V ceně je již zahrnuté pojištění pro případ nehody. Odtud vede několik značených tras, z nichž některé jsou jen jednosměrné. Chtěli jsme toho vidět co nejvíc a tak jsme zvolili kombinaci několika tras. Začali jsme na zelené jednosměrné (zdola k hornímu konci) vedoucí údolím Suchá Belá, která patří k nejnavštěvovanějším. Naštěstí žádné davy lidí se nekonaly, minuli jsme jen pár lidí a jinak jsme šli osamoceně. Výstup touto dolinou, soutěskou, zabral asi 2 hodiny. Trasa jedlouhá 2,5 km. Většinu trasy kráčíme vyschlým korytem. Taky vodopády jsou téměř bez vody, protože tady prší strašně málo. Stoupáme po několika kovových zebřících, kovových stupních, dřevěných chodnících. Po pár stovkách metrů vzhůru kaňonem vidíme první vodopád nazvaný Misový, už tady není téměř žádná voda, takže to ani vodopád moc nepřipomíná. Následují vodopády Roklina, Okienkový, kde nahoře je skalní otvor připomínající okno, Korytový, Bočný a Kaskády. Na pomoc při výstupu jsou k dispozici kovové řetězy, kterých hojně využíváme.
  
Poslední úsek vede lesem. Přicházíme k hornímu konci doliny nazvanému Suchá Belá, záver. Dali jsme si malou svačinku a pokračujeme po žluté a následně po červené na Kláštorisko. Asi 15 minut před Kláštoriskem jsme narazili na modrou značku, po které jsme se vydali opačným směrem do kaňonu Kyseľ. Cesta prudce klesá, až jsme došli na rozcestí, Kyseľ rázcestie, kde se Kyseľ větví do tří dalších menších roklí - Vyšný (nepřístupný), Velký a Malý Kyseľ. My jsme se vydali do doporučované zajímavější soutěsky Malý Kyseľ. Trasa vedoucí k hornímu konci Suché Belé zabere asi hodinu (jednosměrná). My jsme navštívili jen 2 nejzajímavější vodopády, které se nachází poblíž vstupu do soutěsky. Také tady využíváme ocelové žebříky a dřevěné chodníky. První je třístupňový sedmi metrový vodopád s názvem Malý.

Hned za ním následuje osmi metrový vodopád Mechový, který své jméno získal podle trsů mechu rostoucích po skalách kolem vodopádu.
 
Stejnou cestou se vracíme zpátky. Nejdříve stoupáme do prudkého kopce a napojujeme se zase na modrou. Naskýtá se nám hezký výhled na okolní lesy a skály. Došli jsme na Kláštorisko (770 m.n.m.), pojmenované podle zříceniny středověkého kláštera, který sloužil jako úkryt pro polské partizány.

V místní hospodě jsme si Sedli venku na terasu, Martin si dal pivo, já jsem snědl koláče od snidaně. Na louce se nachází ruiny kapličky obklopené dřevěnými vyřezávanými sochami. Kaplnka pre pocestných pocházela z roku 1492.
  
Odtud se dá dojít za 30 minut i k Obrovskému vodopádu, ale když není moc vody, tak jsme to vypustili. Odtud se můžete dolů vydat několika trasami. My jsme zvolili žlutou trasu přes Kláštorskou roklinu. Sestup byl šílený, strmý, au naše kolena. Vyšli jsme zhruba v polovině Prielomu Hornádu, překrásného údolí jímž si řeka Hornád prořezává zhruba 12 km dlouhou cestu napříč severní částí Slovenského ráje. Natrefili jsme na závěsný most na místě zvaném Kláštorská roklina, ústie, ze kterého je hezký výhled na řeku. Opačným směrem vede jednosměrná zelená přes žebříky a vodopády a končí zase na Kláštorisku.

Roklinami se žebříky je z bezpečnostních důvodů povolen pouze jednosměrný průchod a to směrem nahoru. My odtud pokračujeme proti proudu řeky po modré Prielomem Hornádu (obousměrná trasa). Zajímavou soutěsku zpestřují visuté železné rošty, chcete-li schody (stupačky) s řetězy vysoko ve skalách nad řekou. Občas z toho nemáme dobrý pocit jako například na stupačkách pod Zelenou horou, kde máme co dělat abychom nespadli dolů, žádné zábradlí tady totiž není.
 
Řeka se zařezává do skal. Překračujeme řetězový most.

Přicházíme až k Hrdlu Hornádu, odkud je to na parkoviště ještě 15 minut. K autu přicházíme totálně zničení ve čtvrt na pět. Cestou na hotel se zastavujeme na obědo-večeři na salaši Goralský dvor v podtatranské obci Veľká Lomnica. Restaurace je zařízena v klasickém goralském stylu, celá ve dřevě s krbem.
  
Martin si dal za 5 eur Prsa "Goralov hnev", kuřecí prsa zapečené s klobáskou, slaninou, cibulí a sýr a k tomu opečené brambory za euro a nealko pivo. Já jsem zvolil domácí "živánku" pečenou v alobalu za 7 eur, vepřové maso na nudličky, klobáska, slaninka, cibule, brambor a k tomu panáka spišské čerešňovice. Pochutnali jsme si.

Na hotelu se Martin okoupal a šel k rodičům na televizi na nějaký fotbalový zápas, protože ta televizní stanice nám nehraje. Obecně nám tady moc stanic nehraje. Já jsem se v klidu vybalil, okoupal, uvařil si čaj a dopsal poznámky z dnešního dne. V 8 jsme zašli ještě na pizzu.