LETEM SVĚTEM

Středa 25.9.2019 - Chiva - Chórezm

V 6 ráno je jenom 15 stupňů, ale přes den má být pěkných 27 °C ve stínu. Mezi dnem a nocí jsou tady velké teplotní rozdíly. Snídani jsme si dohodli zase na 8 hodin. Máme nachystané melouny, hroznové víno, sýry, každý 2 párky, vaječnou omeletu s koprem, chleba, oplatky, čaj a kávu. Od majitele jsme dostali potvrzení o registraci ubytování.

Dneska začínáme 2 denní výlet k ruinám pouštních měst a hradů v okolí Urgenče v oblasti Chórezm (Khorezm), Ellik-Kala (Ellikqal'a) s noclehem v jurtovém táboře. Zařídili jsme si to přes Meros B&B- adresa: Abdulla Boltaev 57 (poblíž západní brány), Khiva, Khorezm, tel. +998 62 377 66 42, mobil +998 94 315 37 00, email:  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , majitel Quranbay Matkarimov, jeho syn Jaloladdin Matkarimov je manažer GH a výletů a je velmi ochotný. Mluví anglicky a rusky. Kromě výletů, půjčení auta zařídí i lístky na vlak / letadlo předem, potřebuje kopie pasů.

Domluvená  cena za výlet byla: návštěva 6 hradů + doprava Khiva - pevnosti - Urgenč/Khiva (55 USD/auto - 1 sedan + nocleh pro řidiče 10 USD, tzn. 65 USD, případně lze domluvit 2 sedany (65+65 USD) nebo minivan 200 USD), nocleh v jurtě jen pro nás 4 vč. večeře a snídaně 50 USD/osoba/noc, celkem 265 USD/4 osoby v jednom sedanu (2 sedany = 330 USD, minivan 400 USD). Dohodli jsme se nakonec na 2 autech, ať máme větší pohodlí. Na místě nám slevnil na 55 USD/auto vč. noclehu pro řidiče (místo původních 65 USD), takže za 2 auta (sedany) platíme 110 USD + ubytování ve dvou jurtách po 2 osobách 200 USD/4 osoby, celkem 310 USD, tzn. na osobu 77,50 USD. Za výlet se platí až na konci. A platit můžeme v dolarech, sumech nebo eurech.

V 9:08 nás vyzvedává řidič jménem Alisher Boyjonov, říkáme mu Ali. Jeho otec a Jaloladdinův otec jsou bratři. Tel. na něj je +998 623759024, mobil: +998 907199807. Spolu s ním ještě jeho bratr Gulam. Celkem má 3 bratry a jednu sestru. A mluví obstojně anglicky. Pomohli nám s kufry k severní bráně, kde mají zaparkovaná auta, dva sedany. My s Martinem jedeme v jednom s Alim (vedoucí výpravy) a Lucka s Milošem ve druhém s Gulamem. Je to pohodlnější ve dvou autech, i kvůli zavazadlům. Nemačkáme se. A vyjde to levněji než jeden minivan.

Jedeme do města Urgenč. Cestou potkáváme trolejbusy, které tvoří místní dopravu na 30 km dlouhé trase mezi městy Urgenč a Chiva. Trolejbusy sem byly dodány v roce 2013 společností Škoda Elektric. Jedná se o plně nízkopodlažní trolejbusy pro 86 osob s označením ŠKODA 24Tr Irisbus. Iveco vyrobí karoserii (dříve karoserie CITYBUS nyní CITELIS), která putuje do Plzně, kde do ní Škoda instaluje elektrovýzbroj. Trolejbusy pro Urgenč mají karoserii, střechu i pohony upraveny tak, aby dlouhodobě odolávaly vysokým teplotám a prašnosti. Šířka trolejbusu činí 2,5 metru, délka 12 metrů. Maximální rychlost je 65 km/h. Trolejbusy jsou hojně využívány místními. Celá, 30 km dlouhá, trasa stojí 3000 UZS, zhruba 4 Kč. Doba jízdy ovšem 1:30. Jezdí každých 20-30 min. mezi 6:30-18:00.

Projíždíme městem Urgenč (Urganch, Urganč, УРГЕНЧ), které je hlavním městem provincie Chorazm (Xorazm) v povodí řeky Amudarja. Město bylo založeno teprve v historicky nedávné době, a to jako obchodní centrum chanátu Chiva. Jeho rozvoj začíná až pod ruskou nadvládou, o čemž svědčí typická zástavba podle ruského vzoru včetně železniční stanice a nedalekého letiště.

12 km od Urgenče přejíždíme po novém pevném mostě, který nahradil starý pontonový most přes majestátní tok řeky Amudarji (Amhudarji, Amudaryo). Míříme do pouště Kyzylkum (cca 150 km, 1,5-2 hodiny jízdy z Khivy) v částečně autonomní Karakalpacké republice k 2000 let starým hliněným pevnostem zvaným kala (qal´a) z dob Chórezmské říše. Oblast delty řeky Amudarja od Urgenče až k Aralskému jezeru je osídlena již dlouhá tisíciletí a bývala významnou oázou. Historický název této oblasti, jež zasahovala i do severní části dnešního Turkmenistánu byl Chórezm (Xorazm). V jižním Karakalpakstánu SV od Urgenče stojí ruiny mnoha chórezmských měst a pevností, které byly postaveny na ochranu dávných království. Dohlížely na dávné karavanní stezky. Tradiční název této oblasti je Ellik-Kala (Ellikkala, Ellikqal'a) což znamená "50 pevností" a jsou pojmenovány "Zlatý kruh starověkého Chórezmu" - Unesco. Z původních 50 pevností je jich dneska 21 nebo 22. Chórezm je jedním z nejstarších historických a kulturních oblastí ve Střední Asii (téměř 3000 let). Může být považován za domov jednoho z nejstarších světových náboženství - zoroastrismu či zarathuštrismu, íránské dualistické náboženství, jehož byl ve starověku zakladatelem prorok Zarathuštra. 
Zoroasterské ohňové chrámy vznikaly především na kopcích. Zde byla umístěna věž ticha (dhama), používaná jako pohřební místo chorezmských uctívačů ohně. Sem byly pokládány po spálení těla kosti mrtvých, aby byly očištěny supy a divokými zvířaty předtím, než budou uložena do tzv. ossuárií, kostních schránek.
https://www.cestyapamatky.cz/cesty/po-hedvabne-stezce-2012/zoroastrismus-v-uzbekistanu

Poušť Kyzylkum (Kizil-Kum), která zabírá 58 % rozlohy Uzbekistánu se rozkládá v meziříčí Amudarji (Amudaryo), druhé největší uzbecké řeky a Syrdarji, ve starověku Jaxartes (nejdelší řeka ve Střední Asii). V překladu z tureckých jazyků Kyzylkum znamená „červený písek“. Svůj název získala díky zbarvení suché trávy a keříků. Charakteristická barva pouště vzniká díky nehostinným podmínkám, panujícím v této oblasti, při kterých veškeré rostlinstvo na slunci okamžitě usychá a způsobuje temné, až červené zabarvení celé krajiny. Poušť Kyzylkum je plná ještěrek, hadů, bylinek a keřů. Nejznámější rostlinou je saxaul stepní (Haloxylon ammodendron), keř, jehož kořeny sahají do hloubky 20 metrů a jeho kmen dosahuje výšky až 6 metrů. Poušť zabírá velkou část uzbeckého území a zasahuje i na území Kazachstánu a Turkmenistánu. Svou rozlohou 298 000 km² patří mezi největší světové pouště. Přestože letní teploty dosahují extrémních hodnot, poušť je osídlena, a to převážně v okolí dvou významných řek a v několika málo oázách. V poušti žijí beduíni. Již nekočují tolik jako dřív a své jurty si raději staví poblíž potrubí, vedoucího vodu z Amudarji. Jurty jsou z morušového dřeva, pokrytého plstí z ovčí vlny. Daří se tu pastevectví a jsou tady naleziště uranu, zlata, hliníku a mědi. Životodárná řeka Amudarja (Amudaryo) pramení na svazích sedmitisícového Pamíru a po 2500 km se přes zanikající deltu vlévá do vysychajícího Aralského jezera. Síť zavlažovacích kanálů z dob Sovětského svazu rozvádí vodu především na bavlníková pole. V řece je bohužel vody málo, protože na horách není moc sněhu.

Karakalpacká republika (Karakalpakstán) je země ležící v Turanské nížině. Její severovýchodní část vyplňuje poušť Kyzylkum. Nejvyšší bod má 473 m n. m. Na severu se nachází Aralské jezero, jehož velká část v důsledku neuvážených lidských zásahů vyschla a proměnila se v poušť Aralkum. Počet obyvatel této autonomní republiky je více jak 1,2 mil. obyvatel, z toho Karakalpakové tvoří 28 % obyvatelstva (mají vlastní jazyk i kulturu), následují Uzbeci (27 %) a Kazaši (24 %). Většina obyvatel se hlásí k sunnitskému islámu. Hlavním městem je Nukus. V Karakalpakstánu potkáte hodně velbloudů. Poušť je taky plná ještěrek. Všude po zdejší poušti rostou asi metr vysoké rostliny s českými názvy čertovo lejno, asa smrdutá nebo ločidlo (Ferula assa-foetida), vzdáleně příbuzné kmínu a feniklu.

http://www.qaraqalpaq.com/
https://www.advantour.com/uzbekistan/karakalpakstan.htm
https://www.advantour.com/uzbekistan/tours/ancient-khorezm-tour.htm
https://caravanistan.com/uzbekistan/karakalpakstan/

* Všude v této oblasti se ve velkém pěstují melouny. Vidíme je na každém rohu. Zastavujeme u domku jednoho z místních pěstitelů, který nás provází svou zahradou.

* Naproti jeho domu se rozkládá jedno z mnoha bavlníkových polí. Pěstování bavlníku je hnacím motorem místní ekonomiky. Uzbekistán je 4. největším producentem bavlny na světě a 2. největším vývozcem "bílého zlata". Sběr probíhá právě v tomto období, září - listopad. Sbírají jen dospělí (od 17 let), kdysi i děti 2 měsíce místo školy. I náš řidič Ali takto chodil sbírat bavlnu. Šli jsme se na pole podívat. Majitelům to nevadí a dávají se s námi do řeči. Denně nasbírá jeden člověk přibližně 100 kg a za to dostane 100 000 sumů, cca 11 USD. Na poli pracují výhradně ženy. Polovinu pole už mají sklizenou. Musí mít rukavice, aby se neodřeli. Na hlavách šátky, protože sluneční žár je spalující. Uvnitř je olej, který se používá na jídlo. Na zvýšení výnosů "bílého zlata" byly vybudovány kanály, které odvádějí vodu z řek Amudarja a Syrdarja a zavlažují obrovské plochy málo úrodné půdy, na nichž se kdysi hojně používala umělá hnojiva a pesticidy. Nevratné následky tohoto experimentu jsou tu dnes vidět na každém kroku. Typickým příkladem je Aralské jezero, čtvrté největší jezero světa. Kdysi ho napájela v této části země už téměř vyschlá řeka Amudarja, jež do oblasti přivádí vodu z pohoří Pamír a Hindúkuš. Voda je kontaminovaná, půdu okolo ní "zdobí" silná vrstva vysrážených solí, samotné koryto řeky je téměř suché a břehy Aralského jezera se každým rokem stále více vzdalují od bývalých přístavů.

* pevnost Duman qal´a – o pevnosti se v tomto případě nedá ani mluvit. Jsou tady jenom písečné duny, keře a ještěrky. Překračujeme železniční trať. I tak se mi to tady líbí.

* pevnost Guldursun Kala (Guldursinqal´a) - obrovská pevnost postavená v 1. stol., používaná do středověku. Vyšplhali jsme na její vrchol a nahlédli dovnitř. Jako bychom se dívali do krátera nějaké sopky. Uvnitř jsou jen keře a stromy. Sestoupili jsme na dno a prošli se na druhou stranu. Tady je jedna část opevnění nově opravená. Kolem se nachází pár domků. Jsme zvědaví, tak okukujeme jeden hliněný domek, kde paní domácí venku na ohni chystá oběd - tradiční uzbecké jídlo plov. Vyšli ven i další členové domácnosti. Dávají se s námi do řeči a zvou nás i na oběd. Ochutnali jsme jen smažené taštičky, které nebyly ničím plněné.

* pevnost Koy-Krylgan-Kala (Qo´yqirilgan qal´a, Koy-Kirilgan-qal´a) - nejstarší z chorezmských pouštních pevností (4. stol. př.n.l) se zachovala ve velmi dobrém stavu. V překladu "město mrtvých ovcí". Pochází odsud také nejstarší dochované písemné památky v Uzbekistánu, psané kupodivu v aramejštině. Pevnost sestává ze dvou částí - samotného hradu a města, které jej obklopovalo. Hradby města již dnes nejsou v okolních polích zřetelné. Na rozdíl od jiných měst mělo kruhový půdorys o průměru 87 m. Čtvercová pevnost, stojící v jeho středu, má rozměry 42 x 42 metrů. Domy stály těsně u hradeb města, na ploše mezi nimi a palácem se choval dobytek. Pevnost měla dvě patra, na její ploché střeše probíhaly pohřební obřady. Podle historiků se jednalo o kultovní stavbu, která sloužila zároveň jako palác (pohanský chrám) i astronomická observatoř, hvězdárna. Sledování slunce a hvězd bylo nezbytnou součástí tajemného slunečního a vodního kultu, který byl základem chorezmského náboženství. 

* Birkut qal´a – velká pevnost, procházíme se po jejím obvodu, uvnitř jsou opět keře.
Náš řidič nám trhá plody z jednoho stromu a dává nám ochutnat. Kůra ovoce se snadno odděluje od moučné sladké dužiny pokrývající podlouhlou tvrdou kost. Jmenuje se iyda, botanický název je Elaeagnus angustifolia. V různých zemích se mu říká jinak, tady mu říkají djida, jinde divoká oliva, datle, stříbrná bobule apod. Její český název je hlošina úzkolistá. Tento prastarý keř či strom pochází z oblastí Kavkazu, Střední Asie, Mongolska a střední Číny. Z míst svého původu se hlošina úzkolistá šířila západním směrem podél karavanních cest. Zpracovávají se hlavně právě plody. Z čerstvých se vyrábějí aromatické kompoty, marmelády i likéry, sušené se melou na mouku, z které se vaří kaše a pečou cukrovinky. Usušené plody obsahují cukr a lze je dlouho skladovat. Zralé plody obsahují více než 40 % cukrů.

* Ve 13:45 přijíždíme do města Bo´ston (Boston, Bustan), které bylo založeno teprve před 45 lety a má 21 tis. obyvatel. Lucce už se chce na záchod, tak využila veřejné toalety. Říkala, že větší hnus ještě neviděla. Že se ničeho ani nedotkla. A hajzlbába ji zkasírovala ještě o 1000 sum. Na oběd nás vzal do jedné místní vývařovny na ulici. Je tady plno místních. Každá restaurace má venku velkou kamennou pec tandor na taštičky samsa, které se pečou na jejích stěnách. Uvnitř taštiček jsou kousky masa a cibule. Sedíme venku pod stromem. Jídlo jsme si vybrali očima. 3 kousky kebabu (gyros), k tomu uzbecký chleba, ruský čaj, pivo Ryžskoe. Lucka s Milošem se bojí si cokoliv dát, tak si vybrali jen meloun a Colu. Tak výborný meloun prý ještě neměli. Toalety tady nemají, jen umyvadlo. Po Lucčiných zkušenostech jsem se raději vyčůral pod stromem. Celkem platíme 72 000 sum. Po obědě jsme se prošli po místním trhu. Fakt je to tady bída. Prodávají tady všechno možné. Tak nějak jsem si vždycky představoval tržiště v Rusku. Třeba vajíčka stojí 800 sum/kus. V obchůdku jsme koupili litrovou vodu a 2 piva, celkem za 15 000 sum.

* Pokračujeme k jezeru Akcha-kul (Akhchakol, Aqshako´l), které se nachází hned u města Bustan. Ali se nás u oběda ptal, zda bychom se nechtěli svézt lodí po jezeře. Proč ne. Tak to telefonicky domluvil. Na břehu jezera je jurtový hotel a nefunkční restaurace. Nastupujeme na soukromou loď, kde jsme strávili 40 minut. Na osobu platíme 25 000 sum. Absolvujeme krátkou okružní jízdu. Loď je z roku 1987. Jezero je hluboké až 40 metrů a obsahuje 20 % soli. Jsou tady ryby. Já jsem byl první, kdo se odhodlal jít se okoupat. Voda měla 20 stupňů a bylo to velmi osvěžující. Čekal jsem, že voda bude chladnější. Následoval mě i Miloš.

* V 16:20 odjíždíme a míříme k pevnosti Ayaz Kala (Ayaz Qala, Ayozqal´a), = studená nebo chladná pevnost - leží 23 km severně od města Boston. Ayaz Kala je v překladu "větrné město". Impozantní hliněná pevnost je nejznámější a jedna z největších. Tvoří komplex 3 pevností (Ayaz Kala I, II, III) stojících ve třech patrech na východní straně horského hřbetu Sultauizdag.
Nejstarší z pevností, Ayaz Kala 1, pochází z konce 4. nebo začátku 3. století př. n. l. a nachází se na vrcholu asi 100 metrů vysokého kopce. Sloužila jako obranné útočiště a strážní hrad, odkud se vydávaly kouřové signály v případě nebezpečí. Pevnost je obdélníkového půdorysu se stranami dlouhými 182 a 152 metrů. Mezi vnitřní a vnější stěnou hradeb je klenutá chodba široká asi 2 metry. Stěny jsou vysoké 10 metrů a najdeme tady 45 poloeliptických strážních věží.
Pevnost Ayaz Kala 3 sloužila pro vojenskou posádku a pochází z 1. - 2. stol. n. l. Rozkládá se rovněž na kopci a je mnohem větší než pevnost 1. Pro laika jako jsme my, lehce splývá s pevností 1. Má tvar rovnoběžníku se stranami dlouhými 260 metrů a 180 metrů. Struktura vnější stěny je podobná jako u pevnosti 1. Má kruhové strážní věže. Vnitřek pevnosti je prázdný. Monumentální budova v severovýchodním rohu mohla být založena v 5. nebo 4. století př. n. a pokrývá plochu 2400 m². Budova má 40 pokojů rozdělených do 4 skupin 2 centrálními chodbami. Jižní a východní stěny mají hranaté strážní věže..

Pevnost Ayaz Kala 2, postavená v 6. století n. l. sloužila jako feudální sídelní pevnost. Byla postavena na vrcholu kuželovitého kopce vysokého asi 40 metrů pod pevností Ayaz Kala 1. Hlavní budova je považována za palác s obytnými částmi, obřadní síně se stropy podepřenými několika sloupy a ohňový chrám, luxusně zdobený nástěnnými malbami.

Zespodu od příjezdové silnice působí celá pevnost majestátním dojmem. Je z ní nejlepší výhled na všechny pevnosti, níže položenou pevnost Ayaz Kala 2 a nahoře se vypínající velkou pevnost Ayaz Kala 1 a 2. Pevnost si vybrali Italové k natáčení filmu o Čingischánovi. 

Zaparkovali jsme u jurtového tábora Ayozqal'a, který se rozkládá pod pevností Ayaz Kala nedaleko slaného jezera Ajaz Kul. Tady budeme dneska nocovat. Zde končí i asfaltová silnice. Je tady celkem dost turistů, ale většina jsou jen jednodenní návštěvníci, kteří se po prohlídce pevnosti vrací zpět do Chivy či Buchary.
Vystoupali jsme pěšky na největší pevnost Ayaz Kala I, odkud se naskýtá opravdu krásný výhled do okolí i na nižší pevnost Ayaz Kala II a kemp pod ní. Nejvyšší pevnost, vybudovaná na vrcholu červené hory, poskytuje nádherný pohled na starobylou deltu Amudarji. Za vstup do pevnosti se platí 5000 sum, pokud nenocujete v kempu. Kolem rostou statné rostliny vysoké 1,5 metru zvané ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida) uzbecky Oqargan ferula. Bohužel v tuto dobu už jsou odkvetlé, zůstaly po nich jenon pahýly. Ale kvetoucí musí být moc pěkné. Kvete od března do května.

Krásná je při západu slunce, kdy je sluncem moc pěkně nasvícená. K večeru se z pastvin vrací po silnici do kempu asi 50 velbloudů. Někteří jdou pěkně spořádaně. V kempu ve vyhrazené ohradě už na ně čeká večeře.

Vracíme se zpátky do jurtového tábora Ayozqal'a. Cena 50 USD/osoba/noc. Zahrnuje večeři a snídani. Připlácí se 10 USD za nocleh pro řidiče. Jurta je pro 5-8 lidí. Původně jsme si objednávali jednu jurtu pro nás všechny, abychom tam byli sami. Ale nakonec nám Jaloladdin rezervoval 2 samostatné jurty, což je lepší. Budeme mít každý své soukromí. Na zemi jsou hrubší matrace, připravené jsou peřiny, tvrdé polštáře. Později nám přinesli i ručníky. Jurta se nedá zvenčí zamknout, ale zevnitř je západka. Je tady i světlo, někteří (jako třeba Lucka) mají i zásuvky, takže jsem s i k nim dal nabít baterky k foťáku. Všude je ale drobný písečný prach. Jsme taky v poušti. Kromě nás je tady skupina Slováků a Francouzů, kteří tady nocují. Koupelny a toalety jsou sdílené. Jsou tady 3 sprchy, ale tekla pouze studená voda, 3 venkovní umyvadla, 4 toalety a 2 pisoáry. Mají tady i toaletní papír, ale to sociální zařízení je trochu slabší. Já jsem se šel i osprchovat, Lucka s Miloškem to vzdali. Šli jsme se podívat na velbloudy. Možná jízda na velbloudovi za 10 USD/os. (zařizuje se na místě). K večeru se pořádně ochlazuje. Dále je tady kuchyň, kde se kouří z komína, připravují večeři. Dvě větší jurty slouží jako jídelny, kde se podávají večeře a snídani. Ptali se nás na kolik hodin chceme večeři. Dohodli jsme se na 20:00. Venku je taky posezení, připravené jsou matrace. Je tady božský klid. Úzasná je noční obloha plná hvězd. Něco takového jsem ještě nezažil. Na večeři jsme dostali předkrmy – nudlový salát z lilku, papriky, úžasná sladká rajčata, pečivo, ovoce. Následuje polévka s rýží. Jako hlavní chod podávali jídlo s názvem dumlama, což je dušené libové hovězí maso, brambor a mrkev. To bylo moc dobré. Sedíme na zemi. Jí s námi i průvodci a jeden pár Francouzů. Slováci jsou ve vedlejším stanu a je pro ně připraveno i taneční vystoupení.
V noci je mi zima, beru na sebe další deky. Ze zimy dostávám křeče do noh. Bolí mně hlava. Chodím několikrát ze zimy na toaletu. Svítím si baterkou. Ta noc byla děsná.

Čtvrtek 26.9.2019 - Chórezm - Urgenč - Buchara

„Vstávám“ v 6:30. Moc jsem toho kvůli zimě nenaspal. Fotím východ slunce. V 8 hodin máme snídani. Je zima, jen 15°C. Připravena je káva a čaj, hranolky, volské oko, chleba, máslo, teplá plněná taštička somsa s mrkví a cibulí a ovoce.

* V 9:15 jsme se vydali sami bez průvodce pěšky k nevelkému slanému jezeru Ayaz-Kul (Ayoz ko´l), které má na délku jen něco přes kilometr. Bohužel již 8-9 let je bez vody. Je lemované prstencem soli. Solné krusty jsou i na jeho plytké hladině. Bývalo vhodné k rybaření, koupání, ale také jako významné místo pro pozorování ptactva, hlavně brodivých ptáků, jelikož je velmi mělké. Jezero sloužilo jako zdroj bahna pro přípravu cihel, z nichž byla pevnost Ayaz-Kul postavena. Cestou jsme zahlédli zajíce, lišku, nějakého brouka. Kolem opět rostou statné rostliny vysoké 1,5 metru zvané ločidlo čertovo lejno (Ferula assa-foetida) uzbecky Oqargan ferula. Bohužel v tuto dobu už jsou odkvetlé, zůstaly po nich jenon pahýly. Kolem dokola písečné duny a spousta různých keřů. Došli jsme až k červenému jezeru. Kolem jsou další dvě malá jezírka. Stejnou cestou se vracíme zpět do kempu.

* V 11 hodin odjíždíme k další pevnosti, tentokrát je to pevnost Toprak-Kala (Tuproqqal´a), = hliněná pevnost, Ne-Pá 9-17, So 24 hodin, vstupné je 5000 sum/osoba) - sloužila jako hlavní chrámový komplex chórezmských králů, kteří vládli této oblasti ve 3. a 4. stol. n.l. Rozkládá se uprostřed solných plání. Na ploše 500×350 m (17 hektarů) leží nejenom rozsáhlý královský palác a chrám ohně, ale i další chrámy a sídelní čtvrti, rezidenční místnosti a řemeslnické dílny obehnané kdysi 14 m vysokou hradbou zpevněnou 25 m vysokými věžemi, rozmístěných každých 10 až 12 m (hradba i dnes dosahuje výšku okolo 8 m). Zvláště zajímavý je palác guvernérů se třemi věžemi. Tři velkolepé věže s místnostmi umístěnými ve výšce 30 m, dnes výška 25 m jsou důkazem pokročilého vývoje architektury v Khoresmu. V královských sálech a harému Velkého paláce byly odkryty pestré fresky s celou paletou bohů zoroastrijského pantheonu, nalezeny byly také mince s aramejskými nápisy a sochy z nepálené hlíny. Ve městě žilo v době jeho největšího rozkvětu ve 3. století za vládce Kušana asi 2 500 dospělých obyvatel, většinou se starajících o bezchybný chod královského paláce. Město bylo opuštěno v 6. století z důvodu změny toku Amudarji (Amudarja = "divoká řeka"). Pevnost je velmi zachovalá, část je nově přistavěná.

* Další zastávkou je pevnost Kyzyl Kala (Qizilqal´a), = rudá pevnost, otevřeno 24 hodin, vstupné 5000 sum) - nejzachovalejší pevnost. Zvenku je zrenovovaná. Byla založena v 2. století př. n. l. Pevnost byla původně předsunutým opevněním hlavního sídelního hradu, nedalekého Toprak Kala. Hradby jsou silné 8 m a vymezují téměř čtvercovou plochu 65×63 m. Pevnost sloužila pravděpodobně buď jako rezidence významné aristokratické rodiny, nebo jako kasárna pro vojenskou posádku. Pevnost sloužila až do 13. stol. k ochraně severovýchodních hranic Chórezmu a také jako stanoviště karavan, mířících přes nedaleký horský masív Sultan Uzdag na západ. Pak ji rozbořil Čingischán a možná i proto místní obyvatelé věří, že Kyzyl Kala a Toprak Kala jsou spojeny několikakilome­trovou podzemní chodbou, kterou obývají zlí pouštní duchové a střeží v ní velké poklady. Uvnitř jsme zahlédli i pruhovaného hada, nevíme jestli byl jedovatý, a taky velké vosy. Poblíž jsou bavlníková pole.

* Ve 12:40 odjíždíme do města Urgenč. Míjíme vysoké písečné duny, o kterých jsme ani nevěděli. Projíždíme přes město Beruni. Přejíždíme most přes řeku Amudarja.

* Ve 13:30 se vracíme do města Urgenč a řidič nás vysazuje na vlakovém nádraží (Al-Xorazmiy) - Vokzal (вокза́л) Urganch. Za nás dáváme Milošovi 160 USD a Miloš doplácí zbytek. Celkem 320 USD pro 4 osoby (310 + 10 USD dýško).

* Do odjezdu vlaku ještě máme čas, tak jsme si zašli na oběd do ruské restaurace Almaz Kafe, která se nachází poblíž nádraží. Já jsem si dal zelený čaj v konvici, zbytek party si objednal plechovkové pivo „Baltika“ po 15 000 sum a k tomu jim přinesl nachlazené sklenice. Následně si dali ještě 3 lahváče po 12 000 sum. Majitel vyslal syna pro piva do obchodu. Automaticky nám donesl „ruský“ chleba. Lucka si vybrala jídlo s názvem lagman, konkrétně "žarenij lagman" za 20 000 sum - suchou verzi, což jsou smažené nudle s gulášovitou omáčkou s kousky paprik, rajčat a masem. Připomíná to boloňské špagety ozdobené čerstvým koprem. Existuje i verze jako polévka, silný vývar, nudle, zelenina, maso, kopr, bylinky. My jsme si objednali dva kuřecí špízy s koprem a cibulí po 6000 sum, ale byly bohužel z mletého masa. Miloš si objednal taky kuřecí špíz, ale tentokrát to byly kusy masa, ale stehenního a s kostí, kus za 15 000 sum, a k tomu ruský chleba. Objednal jsem si taky stejný špíz, jako měl Miloš, ale pro změnu byl nedopečený, musel to několikrát dopékat na grilu. Ale nebyl dobrý. Několikadenní následek nedopečeného kuřecího masa se dostavil druhý den. Vyzkoušeli jsme vodku značky Sultanat, 4 kousky za 20 000 sum. Koupili jsme u nich i dvě 1,5 litrové vody za 4000 sum/ks. Jednu my a jednu Miloš. 2 konvice čaje i chleby byly zdarma. Celkem platíme za nás všechny 170 000 sum. Já platím 40 000 sum.

Pěšky jsme přešli na nádraží Vokzal (вокза́л) Urganch. Je to moderní nová budova. Před vstupem k nádražní budově kontrolují pasy a lístky na vlak. Pak probíhá bezpečnostní kontrola zavazadel a v hale znova kontrola pasů a lístků. Na lístek dostáváme razítko. Kromě hlavní čekací haly existuje VIP klimatizovaná čekárna pro turisty, zvlášť čekárna pro matky s dětmi a další pro významné delegace. Toalety jsou turecké. Čeká nás přejezd vlakem do města Buchara, lze i taxíkem za cca 15 USD. Od roku 2018 je nově zavedená linka mezi Bucharou a Chivou přes poušť Karakum (Kyzylkum). Zatím jezdí na trase vlak poháněný dieslovou lokomotivou. Až bude trať zelektrifikována, budou zde jezdit rychlovlaky. Trať je jednokolejná, občas zahlédneme koleje dvě, kde se vlaky vzájemně vyhýbají. V Chivě je postavené nové vlakové nádraží Vokzal (вокза́л) Xiva. Máme koupené lístky na vlak č. 056Ж, který jede z Khivy ve 14:28, do města Urgench vzdáleného 33 km přijíždí ve 14:58 a teprve v 16:18 odjíždí do Bukhara-1, kde má plánovaný příjezd ve 22:33. Celkem to je 450 km a doba jízdy 6:15. Vlak dále pokračuje až do Taškentu. Nabízí 1.,2. a 3. tř. (vč. lůžek), jezdí denně (Po, St, Čt, So ???). Na nádraží je třeba být nejpozději 30 min. před odjezdem vlaku. Lístek kategorie Deluxe (vůz č. 4, dvoulůžkové kupé - suite, my máme sedadla 9 a 10, Miloš s Luckou 11 a 12 ve vedlejším kupé) máme koupený přes Meros B&B za cenu 223 000 UZS / os. = 24 USD. Oficiální cena uzbeckých drah je 199 909 UZS. Navíc platíme provizi 2,5 USD/os. za zprostředkování koupě. Je to Spalniy Vagon (SV), kde je 9 dvoulůžkových kupé a každé má TV. Dvoulůžkové kupé Lux má TV a snídani. A ještě by tady měl být jeden vůz v kategorii Delux, kde každé dvoulůžkové kupé má vlastní sociální zařízení a sprchu. Ale nevím, neviděl jsem.
Při nástupu do vlaku je u každého vagonu kontrolor. Ve vlaku jsou koberce. Máme kupé po 2 lůžkách. Na nich je potah a polštář. Je tady i TV. Ovšem na celý vagón je pouze jedna (one) „fleška“, kde jsou nahrané filmy a hudba, a jeden dálkový ovladač v sáčku (asi aby se neušpinil). Ten dal průvodčí někomu v jednom kupé a ostatní mají smůlu. Telka je jim, stejně jako nám, na nic. Ale nevadí, stejně bychom tomu v uzbečtině nerozuměli. Každý máme připravený na stolečku sáček čaje a kostku cukru. Jsou tady zásuvky. Klimatizace není. Není to nic moc, čekali jsme to po pravdě lepší. Celý vlak je dost špinavý. Na chodbě je samovar. WC je klasické, u toho umyvadlo, mýdlo i toaletní papír. Ti, kteří jedou přes noc až do Taškentu dostali navíc povlečení. Průvodčí si vyzvedl všechny lístky. Chtěl jsem si ho nechat, tak nám ho za chvíli přinesl zpátky. V každém vagónu jsou 2 průvodčí. V průběhu jízdy prochází vlakem číšník, roznáší plastové kelímky. Mysleli jsme si, že jsou zdarma. Následně vybírá 1000 sum za kus. Průběžné nosí horkou vodu na zalití čaje. Tak když už jsme zaplatili za ty kelímky, tak jsme si dali aspoň ten čaj. Balenou vodu prodává za 5000 sum, Colu za 12 000, plov je za 16 000, lahvové pivo stojí 10 000 sum. Martin si dal s Milošem pivo, které jim stevard přinesl do kupé. Šel jsem se projít do jídelního vozu. Je tady plno much. Jídlo, které bych si tady určitě nedal, Vám taky přinesou až na vaše místo do kupé.

Další možností, jak se dostat z Khivy, potažmo Urgenče do Buchary je vlak č. 050 Щ - Khiva - ХИВА (8:57) - Urgench - УРГЕНЧ (33 km, 9:26-9:36) - Bukhara-1 - БУХАРА 1 (450 km, 14:50), který jezdí Út, Pá, Ne. Má 12 vagónů, je pouze na sezení a nabízí třídy ekonomická, business a VIP. Jezdí od 15.1.2019.

Projíždíme nehostinnou krajinou pouště Kyzylkumm, což v překladu znamená „červený písek“. Svůj název získala díky zbarvení suché trávy a keříků. Za okny vlaku pozorujeme západ slunce.

* Na nádraží Bukhara-1 БУХАРА 1 (Buxoro Vokzal (вокза́л) - vlakové nádraží Kogon (Kagan) přijíždíme ve 22:25, dokonce 8 minut před plánovaným příjezdem dle jízdního řádu. 10 minut před výstupem z vlaku přišel průvodčí oznámit, že se blíží zastávka Buchara. Nádraží leží 10 km JV od Buchary a asi 20 km od centra města. Železniční stanice byla otevřena roku 1888 (1887) na transkaspické železnici. Z nádraží jezdí “maršrutky” č. 118 nebo 268 až ke starému městu - k Labi Hauz (označeno „Eski shahr“) za 800 UZS a cesta trvá cca 25 min. Taxi stojí od 12 000 UZS, ale spíš 20-25000 UZS za auto. Řidiči čekají před nádražím.

* My jsme si předem zajistili transfer do hotelu Samani Bukhara prostřednictvím hotelu, který se nachází 17 km, 20 min. jízdy od nádraží. Řidič čeká se jmenovkou u hlavního východu. Pro nás čtyři a 4 velké kufry opět přijelo malé auto, tak jedeme namačkaní jako sardinky. Dohodnutá cena byla 8 USD, ale nakonec platíme 10 dolarů, protože jel kvůli nám oklikou, protože jsme chtěli zastavit v nějakém supermarketu pro piva.

* Ubytování máme rezervované na 3 noci přes Booking v Samani Bukhara Hotel. Adresa N. Khusainov Kucha Bldg. 6, Bukhara, 200118, telefon+WhatsApp Fakhritdin: +998 93 654 33 08, Telefon+WhatsApp Farkhod Fayzullayev: +998 90 744 55 88, Email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Objednali jsme si dva dvojlůžkové pokoje s vlastní koupelnou a balkonem, cena za pokoj se snídaní pro 2 osoby na 3 noci 114,24 USD vč. 12 % městské taxy (2668 Kč), 30 m², klimatizace, sprcha s teplou vodou, toaleta, TV, ručníky, koberec, dlouhé postele, stůl, větrák, papuče, fén, toaletní věci (šampon, tekuté mýdlo, toaletní papír – kupodivu jemný na místní poměry). Je zde upozornění, aby se neházel toaletní papír do záchodu. My jsme si vzali pokoj v přízemí, je velký, máme tady 3 postele, vše je čisté. Lucčin menší pokoj se dvěmi spojenými postelemi je v 1. patře. Ale ani jeden z pokojů nemá balkon. My máme okno do klidné ulice a před pokoji v prvním patře je dlouhá společná pavlač. Akorát zrovna zítra nepoteče kvůli opravě od 8 do 19 hodin voda. Na recepci je současně otec se synem. Platí se přímo v ubytování pouze hotově v USD nebo místní měně (záloha se neplatí). My jsme platili v dolarech hned při ubytování. Hned nám vystavili i registrační karty.  Dům se zavírá o půlnoci. Uprostřed domu je nádvoří, kde se podávají bohaté snídaně. Wifi je zdarma ve všech prostorách i na pokojích a je poměrně rychlé. Heslo je 19631967. Možnost objednání večeře za 184 Kč/os./noc.
Hotel je umístěný přímo v centru, 50 m od nám. Lyabi Hauz. Mají cestovní agenturu - nabízí průvodce, výlety, transfery na letiště (6 km, 5 USD) i na vlakové nádraží (17 km, 8 USD), taxi do Khivy a dalších měst, pomůžou koupit lístky na vlak. Nabízí úschovnu zavazadel, prádelnu, parkování zdarma.