Cestopis Thajsko, Langkawi, Singapur, Kambodža 2007

Pondělí 29.1.2007 - úterý 30.1.2007 - Cesta do Thajska

Brzo ráno, resp. v noci jedeme vlakem z Ostravy do Brna, kde na autobusovém nádraží Zvonařka přestupujeme na autobus společnosti Tourbus, který nás doveze na letiště do Vídně. Zpáteční jízdenky za 360 Kč jsme měli koupené již předem. Autobus do Vídně odjíždí v 7:30 a na letišti ve Schwechatu jsme v 10:30. Máme otevřený zpáteční lístek, takže nejsme odkázaní na konkrétní datum nebo autobus.
Na letišti Vienna International Airport odbavujeme zavazadla, obě váží dohromady 35 kg. Dovolená hmotnost byla 20 kg na osobu. Letíme s jordánskou leteckou společností Royal Jordanian Airlines, let č. RJ 128 do Ammanu.

Odlet je ve 13:55. Odlétáme ovšem s hodinovým zpožděním. Letíme pohodlným letadlem Airbus A319. Sedadla jsou po třech, ale sedíme pouze dva, jedno místo je volné, takže mám možnost se dívat i z okna. Máme sedadla 20 B a C. Každý máme svou vlastní obrazovku, kde můžeme sledovat filmy, poslouchat hudbu, hrát hry, sledovat trasu letu. To se mi líbí, to nám ten let hezky utíkal. Během letu jsme dostali oběd, kuřecí maso s rýží a salát. Jídla bylo fakt hodně a bylo dobré a dokonce jsme dostali kovové příbory, žádné plastové jak jsme byli zvyklí z minulosti. Před jídlem ještě roznášeli horké látkové ručníky na utření rukou. Let do Ammanu trval 3:20 hod. Podle plánu jsme měli přistát v 18:15 místního času, ale vzhledem k opožděnému odletu z Vídně jsme přistáli o hodinu později. V Jordánsku je hodinový časový posun oproti našemu (GMT +1 hod). V Ammanu máme mezipřistání na letišti Queen Alia International Airport. V letadle jsme ještě vyplnili imigrační tranzitní kartu. Pokud tranzit trvá déle než 7 hodin, má cestující nárok na ubytování v hotelu. Jelikož máme navazující spoj 0:50 tak na ubytování nárok nemáme. Ale dostali jsme každý poukázku na večeři v letištní restauraci. Dostali jsme krabici a v té bylo pití, zákusek, kuřecí maso na kostičky s rýží a bageta s masem. V Ammanu je malé letiště, takže obchůdky jsme prošli velice rychle a potom tady nebylo co dělat.
Do Bangkoku pokračujeme letem číslo RJ 180 již v úterý 30.1. Odlet měl být v 0:50, ale opět byl opožděn tentokrát o 45 minut. Letíme velkým letadlem Airbus A340, kde jsou sedadla 3-4-3. Dostali jsme místa v 9 řadě uprostřed. Byl tady dostatek místa na nohy. Každý dostal deku, polštář. Ale zklamali mě, jelikož na takový dlouhý let jsme již neměli vlastní obrazovky, pouze byly v letadle velké pro všechny, kde se střídala mapa letu s filmem. Každý jsme dostali sluchátka a mohli jsme si akorát přepínat film nebo hudbu. Na večeři jsme dostali hovězí maso na kostičky s hřibama a rýží, salát, studené jídlo, zákusek, čaj a Johny Walker. Let trvá 8:25. Na chvíli se mi podařilo zavřít oči. Ráno se podávala snídaně. Ve 14:15 místního času  (časový posun GMT +5 hodin) přistáváme v Bangkoku na nově postaveném letišti Suvarnabhumi International Airport. Více informací o letišti najdete zde. Letiště bylo otevřeno v roce 2006 a převzalo všechny lety z bývalého letiště Don Mueang. Na letišti jsme vyměnili první peníze a přešli jsme do 4. patra na domácí lety. V 17:05 máme plánovaný let č. FD3165 z Bangkoku do Krabi se společností Air Asia (cena 589 THB). Odlétáme o 30 minut později. Doba letu je 1:15 hod. Přistáváme na letišti Krabi International Airport.

Jelikož shuttle bus už nejezdil vzali jsme si společně s jednou Němkou taxi do Krabi Town za 350 THB (my jsme platili 200 THB a ona 150). Město se nachází 13 km od letiště. Zavezl nás až před hotel Greenery Hotel, kde jsme měli rezervaci již z domova. Měli jsme dvojlůžkový pokoj s TV, lednicí, větrákem, koupelnu s teplou vodou, ručníky za 600 THB.
   
Šli jsme se ještě projít po městě, navštívili jsme noční trh na nábřeží, rozložený kolem přístavního mola na řece Krabi. Tady si můžete dát opravdu levné thajské jídlo. Koupili první 2 pohledy po 7 THB a 6 známek po 15 THB, v supermarketu 7eleven, který je v Thajsku velice hojný jsme koupili 3 vody a pečivo za 40 THB.  

Středa 31.1.2007 - Krabi, Ao Nang, Ao Phra Nang

Město Krabi Town není nijak zvlášť zajímavé. Je to hlavní provinční město provincie Krabi a hlavním dopravním uzlem, odkud vyplouvají plavidla na různé ostrovy v regionu, jako jsou ostrovy Ko Lanta, Ko Phi Phi a další.
  
Město je roztroušeno podél západního břehu ústí řeky Krabi. Pobřeží je lemováno porosty mangrove, kam lze podniknout výlet lodí.

Většina turistů stejně jako my ale míří na některou z pláží v okolí Krabi.

Dodávkou songthaew, což je místní dopravní prostředek, jsme se za 40 THB na osobu přesunuli na pláž Ao Nang. Cesta z Krabi Town západním směrem trvá asi 45 minut a vede krásnou krajinou plnou palem a vápencových skal.
   
V letovisku Ao Nang se nachází množství ubytování, restaurací, barů. Museli jsme si sehnat ubytování na 2 noci. Nejdříve jsme zašli k Indovi, kde jsem byl ubytovaný posledně, ale zjistili jsme, že Indi již ubytování neprovozuje. Je sezóna a tudíž hodně ubytoven je obsazených.  Nakonec jsme se ubytovali v Nong Eed Bungalows and Guesthouse za cenu 800 THB za noc. Na pokoji je televize, lednice, klimatizace a teplá voda. Ale celkově to ubytování není nic moc. Na webu to vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti.
Pláž Ao Phanang (Ao Nang) samotná není nijak zvlášť uchvátná. Je to 1 km dlouhá měststká pláž oddělené od pásu hotelů a restaurací betonovým molem a silnicí. Kotví tady řada lodí a mnoho lidí se zde nekoupe. Hezčí část určená ke koupání se táhne na druhou stranu od křižovatky, jižním směrem k vysoké kolmé skále. Severně od letoviska Ao Nang se táhne několik kilometrů dlouhá pláž Nopparat Thara, která taky není moc zajímavá, zato se tady nachází spousta ubytování za nižší ceny než v Ao Nang. 
  
Mnohem hezčí pláže jsou na okolních ostrůvcích a kolem mysu Laem Phra Nang.

Na tyto pláže a ostrůvky jezdí vodní taxi, lodě tzv. longtail boats, neboli dlouhoocasé čluny. Jsou to úzké lodě ze dřeva, které mají na konci motor a dlouho tyč spuštěnou do moře a na jejím konci je vrtule. Lodě vyplouvají od pláže Ao Nang a ceny jsou pevně dané. Rozhodli jsme se plout na pláž Ao Phra Nang. Za zpáteční cestu si účtují dle ceníku vyvěšeného na pláži 120 THB za osobu. Loď projíždí kolem pláže a zálivu Ao Ton Sai a Ao Railay West, neboli Západní Railae, kde postupně vysazuje lidi podle toho kam si koupili lístek. Pláži se také někdy říká Pláž zapadajícího slunce a je pokračováním pláže Ao Phra Nang, kam máme namířeno. Má dlouho písečnou pláž a krásné krasové útvary. 
 
Chtěl nás taky vysadit na West Railae a že už to dojdeme pěšky, protože se mu nechtělo jet dál. Kdybych tady byl poprvé a neznal to, tak bych asi vystoupil, ale jelikož jsem tady podruhé tak jsem se nenechal oklamat a musel nás zavézt až k pláži Ao Phra Nang (Hat Tham Phra Nang). Tato malá pláž se rozkládá na kouzelném kousku mysu a je údajně nejkrásnějším místem na celém pobřeží mysu Laem Phra Nang. Všechny pláže jsou lemovány palmami, strmými vápencovými útesy.
 
Na plážích je jemný čistý písek a voda má nádhernou smaragdovou barvu. Pláž Ao Phra Nang je asi nejkrásnější z pláží na mysu.
  
Zhruba 200 metrů od pobřeží se nachází útesy, které jsou ideální ke šnorchlování. Doplavali jsme až k ostrůvku, který je na dohled od pláže. 

Na pláži je pouze jedna restaurace a jinak lze různé občerstvení zakoupit přímo z loděk ukotvených u břehu. 

Na pláži se nachází jeskyně Tham Phra Nang(Princeznina jeskyně), kde se nachází množství falických symbolů nejrůznějších tvarů a velikostí. V okolí pláží se nalézá spousta skalních útvarů vhodných pro skalní lezení. 
   
V lesíku u pláže se setkáváme s přidrzlými opicemi.
  
V 17 hodin se vracíme lodí nazpět. Na večeři jsme si dali u stánku na stojáka vynikající nudle s kuřecím masem Pad Thai za 30 THB.
 
Koupili jsme dva pohledy po 10 THB a 2 známky po 17 THB. Naproti našemu hotelu se nachází Mc Donald, kde mají stejné ceny jako u nás. Martin koupil jako suvenýry 2 vykrajovaná mýdla v lakované krabičce, které usmlouval na 200 THB. Ještě jsem si dal pancake (palačinku) s banánem a čokoládou za 20 THB a Martin pivo Chang v plechovce za 25 THB. Chutná jako slabší Heineken.

Zjišťovali jsme možnosti cesty na ostrov Langkawi a pak na Phuket. Martin si ještě dal u jednoho stánku grilované kuřecí stehno za 30 THB. Zašli jsme na internet (1 minuta za 1 THB) poslat zprávy domů - 50 THB. V marketu jsme ještě koupili 4 vody po 14 THB, 4 jogurty po 11 THB a pečivo.

Čtvrtek 1.2.2007 - Krabi, ostrov Ko Poda

V 9 hodin jsme si zašli do obchůdku pro snídani. Bageta za 30 THB, vánočka 20 THB. Od pláže Ao Phanang (Ao Nang) jezdí lodě jako vodní taxi na jednotlivé pláže a okolní ostrůvky (Ko Poda, Ko Thap (Ko Tub), Ko Mo, Ko Gai (Ko Hua Khwan, Chicken Island), Ko Yawasam, Ko See, Ko Hong, Bamboo Island a další). Ko, nebo taky Koh znamená v thajštině ostrov. Na pláži je vyvěšený ceník a ceny jsou pevné. Lodí long tail boat jsme se spolu s 6 dalšími lidmi vypravili na ostrůvek Ko Poda, který je na dohled od pláže, asi 8 km. Za zpáteční cestu platíme 300 THB na osobu. Poměrně hodně to během jízdy šplouchalo. 
Kolem ostrůvku je čisťounké křišťálové moře a bílý písek. Nejvíce lidí je v místě, kde se vystupuje z lodí. 
 
Ale když trochu popojdete jako my, každý si najde místečko na pláži, kde bude úplně sám.
   
Někdo tady před námi zanechal přístřešek postavený na pláži, který nám poskytl stín. Sladký to domov, jak hlásal nápis na něm vyrytý. 
 
Všude pobíhají malí krabi. Na jednom dřevě se vyhříval malý zelený had, tak to mi moc na klidu nepřidalo, protože hady fakt nemusím. Ale naštěstí se nikam neplazil. Hlavně ne k nám. Šli jsme se projít po pláži a co chvíli jsme skočili do moře se osvěžit. Je odsud výhled na ostrov Chicken Island - Ko Hua Khwan (Kuřecí ostrov), který svým tvarem připomíná kuře a ostrůvek Ko Thap (Ko Tub), které jsou spojené písečnou úžinou.
     
Po poklidně stráveném dni lenošením na rajské pláži a koupání v moři se stejnou lodí vracíme v 16 hodin zpátky. Šíleně to na moři díky velkým vlnám houpalo, tak jsme si raději nasadili všichni záchranné vesty.
Když jsme přišli na pokoj, Martin zjistil, že mu v batohu, který jsme nechali na pokoji chybí 250 dolarů a 40 eur. Podíval jsem se i já a chybělo mi 280 USD. A zbytek tam nechali. To schválně, aby když se člověk podíval do peněženky a uvidí peníze, tak ho nenapadne nic počítat. Kdyby vzali všechno, bylo by to nápadné. Ale Martin si chtěl spočítat kolik už utratil a tak jsme na to přišli. Batohy zase pěkně uzavřeli. Šli jsme to nahlásit na místní policii. Něco vyšetřovali, ale samozřejmě nic nezjistili. Zašli s námi i do hotelu, kde majitel se bránil a řekl, že za cennosti a peníze uložené na pokoji neručí, že jsme si to měli dát do hotelového sejfu. Policajt nám řekl, že to není poprvé v tomto hotelu, co se něco ztratilo. Že nás může vzít sice do města na policejní stanici, trvalo by to dlouho a stejně bychom peníze už zpátky nedostali, tak jsme se na to vykašlali, Ale štvalo nás to pěkně. A proto tento hotel Nong Eed v žádném případě nedoporučuji.
Na večeři jsme si u stánku na ulici dali smažené nudle s kuřecím masem za 30 THB. Koupil jsem si 1/2 kila ovoce Rambutan za 10 THB. Pro nás exotické, ale chutná výborně. Prošli jsme se ještě k pláži. 
 
Martin si koupil pivo Singha v plechovce za 30 THB, nějaké pečivo za 75 THB, 2 vody a 4 jogurty na snídani. Sbalili jsme se a šli spát.

Pátek 2.2.2007 - Trang, Satun, plavba na malajský ostrov Langkawi

Dnes jsme vstávali brzy ráno, již v 5:30. Dodávkou songthaew, které jezdí již od 6 hodin jsme se dopravili na autobusové nádraží v Krabi Town, které se nachází 5 km severně od města ve vesnici Talat Kao, a koupili si lístky na autobus do Satunu (Sathunu) za 113 THB. Cestovky požadují za dopravu mikrobusem 750 THB.
 
Autobus má jet v 8 hodin. Na autobusáku jsou toalety, turecké záchody, za 3 THB. Autobus vyjel nakonec až v 8:30. V autobuse je po celou cestu průvodčí, který prodává lístky, vyvolává ve městech a láká cestující. Po celou cestu jsou dveře autobusu otevřené. Na televizi v autobuse hraje Karaoke, takže o zábavu je postaráno.
 
Asi za 2 hodiny jsme dojeli do města Trang, na autobusové nádraží, kde jsme museli přestoupit na obyčejný autobus, který v 11:15 odjížděl do Satunu.
 
Autobusy jezdí každých 30 minut. Lístek stál dalších 80 THB. Cesta trvala další 3 hodiny. Do Satunu jsme dorazili ve 14:30. Jízda starým plechovým autobusem s větráky zavěšenými na stropě byl taky zážitek.

Satun je odlehlé město  v posledním malém klínu thajského západního pobřeží. Město není ničím zajímavé. Hlavním důvodem proč sem míří turisté, jsou lodní linky mířící do Malajsie.

Ze Satunu jsme se dodávkou songthaew, která byla tak plná, že někteří stáli až na schodech, přepravili za 20 THB do 10 km jižněji vzdáleného přístavu TamMalang (Thammalang) už na hranicích s Malajsií, přímo v ústí řeky. Cesta zabrala asi 30 minut. V přístavišti jsme si koupili lístek na loď na ostrov Langkawi (270 THB za 1 cestu). Plujeme se společností Langkawi Ferry Services. Pulau Langkawi je malajský ostrov ležící mezi Malajsií a Thajskem, na kraji Andamanského moře a Malackého průlivu. Je největším malajským ostrovem soustroví Langkawi, které zahrnuje přes 90 ostrovů. 

Loď vyplouvá v 16:10. Denně mezi Satunem a Langkawi plují 4 lodě. Musíme vyplnit imigrační kartu pro vstup do Malajsie, jelikož ostrov Langkawi se nachází již v Malajsii. Ovšem není pro Čechy nutné vízum, což je výhoda. Něco ušetříme a navíc se tam můžeme vypravit bez předchozích příprav. V cestovní agentuře, která se nachází v přístavišti jsme si vyměnili každý 50 USD a dostali jsme za to 160 malajských ringgitů (RM, MYR). 1 RM = cca 5,80 Kč. Dostali jsme mapky a pomohli nám zarezervovat ubytování v Landcons Hotel na pláži Pantai Cenang. Zaplatili jsme zálohu 200 THB (20 RM) a na místě jsme platili doplatek 80 RM, celkem tedy pokoj stál 100 RM = 1000 THB. Je to nový hotel,který má zatím zaváděcí ceny. Dostali jsme 3 lůžkový pokoj (dvojlůžkové byly obsazené) s TV, klimatizací. Velké, velmi pěkné moderní pokoje podle fotografií. Při odjezdu z Thajska nám imigrační úředník odebral kartu z pasu. Ale naštěstí máme vyřízené vízum pro 2 vstupy. I když to jsme počítali pro návrat z Kambodže do Thajska. Ostrov Langkawi jsme původně neměli v plánu. Ale není problém si vízum vyřídit i po příjezdu na letišti.
Naloďujeme se na trajekt a v 16:10 vyplouváme. Plujeme na lodi Kenangan 1 pro 117 cestujících. Sedadla jsou v dolní palubě, ale nakonec jsme seděli na horní palubě, abychom z té plavby taky něco měli. Tady jsme se seznámili s jednou Norkou a dali jsme se do řeči.
 
Přesně za hodinu v 17:10 thajského času (18:10 malajského času) jsme připluli na ostrov Langkawi do hlavního města ostrova, Kuah.

Kuah je vstupní branou na ostrov, pokud přijíždíte lodí. Velký lodní terminál vypadá spíš jako letiště. Prošli jsme pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel. Langkawi je bezcelní zóna a to je jedno z hlavních turistických lákadel tohoto ostrova. Hned po příjezdu na ostrov, ať už na letišti nebo v přístavu, jsou rozsáhlé bezcelní obchody, a to až za pasovou kontrolou. Ovšem není nutné hned zběsile nakupovat opravdu levný alkohol nebo cigarety. Stejné obchody lze najít ve všech hlavních střediscích na ostrově. Hned při příjezdu je patrný rozdíl mezi Thajskem, které je převážně buddhistickou zemí, zatímco Malajsie je muslimská. V přístavu nás vítá obří orel - symbol ostrova Langkawi. Informace o ostrově Langkawi najdete například zde.
  
Společně s Norkou a jejím přítelem jsme si vzali taxi na pláž Cenang (Mat Faudzi Morad 013-433 5953). Cesta trvala asi 15 minut, ale z města Kuah vede až na letiště pohodlná čtyř proudová silnice. Za 4 osoby 20 RM. Zavezl nás až před náš hotel Landcons Hotel, který ani neznal. Jak jsem říkal, je nově postavený a teprve 2 měsíce v provozu, proto jsou ceny nyní zaváděcí. Nachází se přímo naproti podvodního světa - Underwater World na pláži Pantai Cenang (Lot 2616, Jalan Pantai Tengah, tel. 04-9531100/9531101). Ubytování na 1 noc stojí 100 RM + se platí záloha na klíč 50 RM. Dostali jsme velký 3 lůžkový pokoj s výhledem na Kampong, moderně zařízený, s klimatizací, TV, varnou konvicí.
 
Do 21 hodin jsme si zarezervovali 2 lůžkový pokoj na další noc, pokud nenajdeme něco levnějšího. Prošli jsme několik ubytování a guesthousů, ale nic levnějšího jsme nenašli. Spíš naopak za stejnou cenu bylo horší ubytování. Takže jsme se rozhodli zde zůstat i další noc. Zaplatili jsme za dvojlůžkový pokoj 80 RM. V obchůdku kupujeme 2 vody po 1,3 RM, pivo 2,2 RM, ananasovou bábovku za 3,20 RM a housku za 0,50 RM, 2 jogurty 4,5 RM. Večer jsme se prošli městem. Podívali jsme se do několika půjčoven motorek a aut. Za půjčení motorky chtějí 25-45 RM/den, za auto 40-50 RM. V jednom bistru jsem si dal na večeři za 6 RM Tomyam, což je pálivá polévka s kuřecím masem, ale bohužel včetně kostí a Martin rýži s kuřecím masem, paprika, cibule, jemně kořeněné za 3,5 RM. Oproti Thajsku tady mají malé porce. Potom jsme se ještě dojedli hamburgery: opečená houska, plno zeleniny, kečup, maso opečené na ohni - jemně pálivé, nakonec společně se sýrem zabalené do vaječné omelety za 3,70 RM / ks. Koupili jsme 4 pohledy po 0,70 RM a k tomu známky za 0,5 RM.

Sobota 3.2.2007 - ostrov Langkawi, pláž Cenang a Tengah

Ráno jsme vyklidili pokoj a věci dali na recepci, s tím, že nám je ve 14 hodin přemístí na nový, levnější dvojlůžkový pokoj. Šli jsme na pláž Cenang - Pantai Cenang, která se táhne za podvodním světem Underwater World směrem k letišti. Dlouhá pláž má nádherný, velmi jemný bílý písek. Moře je klidné a teplé. Podél pláže se nachází několik hotelů, ale velmi vkusně zasazených do okolní krajiny. Spíš se jedná o nízké bungalovy. Je krásné slunečné počasí, nefouká vítr. Na dohled od pláže se nachází několik ostrůvků. Šli jsme se projít po pláži. Pozorujeme letadla, která přistávají na nedalekém letišti. Nad hlavami nám kromě letadel lítají mořští orli, kteří jsou ve znaku ostrova.
  
Kolem 15 hodiny se jdeme podívat ještě na nějaké ubytování na další noc, ale nakonec jsme se rozhodli nechat si náš pokoj ještě i na další noc, ať se nemusíme zítra zase někam stěhovat. U stánku jsme si koupili smažené banány a brambory v nějakém těstíčku (8 kusů za 1 ringgit) a 2 kousky smažené zeleniny s krevetami na způsob karbenátku a ktomu byla sladko pálivá omáčka (1 ks - 0,5 RM), pivo v plechovce za 1,7 RM a 1,5 litru vody za 1,3 RM.
Zašli jsme na pokoj zkontrolovat věci a trochu si odpočinout.
Odpoledne jdeme na sousední pláž Pantai Tengah, která navazuje na pláž Cenang.
 
Černé skály na pláži připomínají uhlí. Písek je dvoubarevný, žlutý a bílý.
 
Martin si šel zahrát s dalšími turisty plážový volejbal a já jsem se mezitím koupal v moři. Oblast Pantai Tengah je asi největší turistické středisko na ostrově, kde se nachází hodně hotelů, restaurací, obchůdků a nějaký ten noční život. Celá oblast je položená podél hlavní pobřežní silnice, která tvoří i jakési korzo. Podívali jsme se do jednoho luxusního hotelu u pláže, kde byli ubytováni většinou Rusové. Málem jsme se zúčastnili BBQ večeře, kterou zde připravovali. Ale jen málem.
V marketu jsme dokoupili 3 vody, 3 jogurty, buchty (9 ks), vánočkový chleba, celkem za 12,90 RM. V hotelu jsme zaplatili ubytování na poslední noc ze 4. na 5.2. 80 RM. Martin si v jednom obchodě koupil 3 trička Langkawi, celkem za 10 RM. Zašli jsme na internet, vyřídit maily, hodina za 2,70 RM. U toho samého obchodníka jsme si půjčili na zítra motorku - skútra, automat za 29 RM na den + si účtoval vratnou zálohu 30 RM. Půjčovné motorek nebo aut je tady opravdu levné. A levný je i benzín. Vzali jsme si motorku hned, protože ráno otevírá až v 10 hodin a to už jsme chtěli být dávno na cestách. Za půjčení motoky od 10 do 18 hodin si účtuje 19 RM. Chtěl vidět řidičské oprávnění. Což v Thajsku po nás nikdo nikdy nechtěl. Jiný kraj, jiný mrav. Potom nám motorku předvedl a dolil benzín doplna. Martin, který v životě motorku neřídil si to jel nejdříve vyzkoušet sám, aby jsme se nevysypali hned oba dva a potom jsme se jeli projet společně, aby si to na zítra natrénoval. Samotný ostrov není příliš velký, autem nebo na motorce ho klidnou jízdou objedete ani ne za půl dne. Snadnou přepravu způsobuje minimální provoz a také perfektní silnice. Na Langkawi se stejně jako v celé Malajsii a vlastně i v téměř celé jihovýchodní Asii jezdí vlevo. Řidiči se chovají spíš jako v Evropě než jako v jiných asijských zemích, tzn. ohleduplně. Auto se pro poznávání ostrova výborně hodí. Autobusová doprava sice existuje, ale síť linek je řídká a spoje nejezdí příliš často.

Neděle 4.2.2007 - okruh kolem ostrova Langkawi

Ráno v 8 hodin jsme vyrazili na vypůjčené motorce na prohlídku ostrova. Ostrov Langkawi není nijak zvlášť velký a dá se to v pohodě zvládnout za jeden den. Cestou pozorujeme východ slunce.
 

Míříme kolem pobřeží, kolem letiště. Naší první zatávkou je Telaga Harbour Park u pláže Pantai Kok. Nachází se zde maják, kavárna Telaga Café a hlavně marina se vším, co k tomu patří. V moři bylo málo vody. Oblast zálivu Pantai Kok je populární destinací, kde jsou krásné písečné pláže s balvany.
 
Jelikož se jedná o tropický ostrov, který je celý přírodní rezervací, nachází se zde několik vodopádů a každý stojí za návštěvu. Nikde se neplatí žádné vstupné, ve všech se dá okoupat a nikde nejsou davy turistů. Kousek za Telaga Harbour Park se nachází jeden z nich, vodopád Telaga Tujuh (Seven Wells), v překladu 7 jezírek. Vodopád Telaga Tujuh se nachází v severozápadním rohu ostrova Langkawi. Je to geologický zázrak. Název získal podle toho, že vodopád padající v kaskádách je přerušen sérií sedmi propletených přírodních jezírek napájených sedmi samostatnými vodopády pramenícími v hoře Mount Mat Cincang (Gunung Machincang 713 m). Voda přetéká z jednoho jezírka do druhého. Na konec potok přepadává 90 metrvou kaskádou dolů do sedmého jezírka. Vodopád obklopuje zelený les. Museli jsme se nahoru vyškrábat po 360 schodech a v té vlhkosti, která v Malajsii panuje to byl celkem záhul. Ti odvážnější se mohou vydat až k horní části vodopádu. Cesta zabere asi 45 minut. Pokud máte štěstí, můžete podél cesty pozorovat opice makaky, zoborožce nebo obří veverky. My jsme se nahoru nevydali, stačilo nám to k jezírkům. Je odsud výhled na lanovku Cable Car, ke které jsme se dostali později.
 
Další zastávkou byla malebná, ale trochu kýčovitá Orientální vesnička - Oriental Village, odkud můžete přehlédnout nádherný záliv Burau Bay. Je to uměle vybudovaná vesnice v podstatě pro turisty, kde se nachází spousta obchůdků, restaurací, freeshopů a atrakcí. Je obklopena krásným parkem, jezírky, můstky, čínskými stavbami. V podstatě je to rekreační zóna, vybudovaná jako resort. Vstupné se neplatí žádné.
   
Současně se zde nachází největší turistické lákadlo ostrova. Z Orientální vesničky vede totiž visutá lanová dráha - Langkawi Cable Car - na horu Gunung Mat Cincang. Švýcarská lanovka Vás vyveze na první vrchol, zhruba 700 metrů nad mořem. Druhá polovina cesty vede nahoru bez podpěr, a kdo nemusí výšky, bude na lanovce trpět. Odměnou je ale fantastický výhled na velkou část ostrova, moře s ostrovy a hlavně z nadhledu na fascinující deštný prales s blízkým vodopádem Telega Tujuh. Na prvním vrcholu je stanice lanovky a první místo pro nádherný rozhled do krajiny. Jen je třeba mít štěstí na počasí, běžně se v této výšce již povalují mraky. Z první stanice pokračuje lanovka bez podpěry na druhý vrchol, který je ještě asi o 100 metrů výše. I zde ale lanovka visí nad strží pořádně vysoko. Z druhého vrcholu je výhled až na sousední thajské ostrovy a hlavně odtud vede krátká cesta na monstrózní vyhlídkovou terasu zavěšenou na jediném pilíři nad tropickou džunglí - sky bridge. I zde si pohled příliš neužijí osoby trpící závratí, pro ostatní je to ale fantastický zážitek korunovaný zpáteční cestou lanovkou padající z hory směrem k moři.
Mrzí mě, že jsme si tento zážitek i přes poměrně vysoké vstupné 25 RM nemohli vychutnat na vlastní kůži, protože kvůli silnému větru byla lanovka mimo provoz. Říkali, že během dne určitě pojede ale fakt se nám tady nechtělo čekat kdo ví jak dlouho, než vítr ustane.
 
Co dělá Langkawi výjimečnou destinací, je množství malých pláží, kde není téměř nikdo. Za jediný den není problém objet pět či šest zcela odlišných pláží, jedna hezčí než druhá. Moře je klidné a extrémně teplé, odhadem přes 30 stupňů, v klidných zátokách snad ještě teplejší. S ohledem na podnebí, ale i takto teplá voda osvěží. Také jsme několik pláží navštívili. Vždy jsme se většinou jen okoupali, uschli, sedli na motorku a pokračovali dál.
Vyrazili jsme na severní pobřeží do zálivu Datai Bay, který se nachází na severozápadě ostrova. Úplně na konci silnice Datai Road se nachází luxusní 5* hotel Datai, který má pouze soukromou pláž vyhrazenou pro své hosty, takže zde jsme se koupat nemohli.  Vracíme se po silnici kolem golfového hřiště Datai Bay Golf Club a zastavili jsme se u pláže Pantai Pebble. Pláž byla oblázková. Obsahuje oblázky všech tvarů a velikostí.  Nebylo zde ani živáčka, tak jsme se vrhli do moře nazí. Bylo to první koupání dnešního dne.
Poté co jsme oschli, a v tom horku to šlo rychle, jsme popojeli k vodopádu Air Terjun Temurun, který se nachází kousek od silnice po značené stezce. Vodopád má 30 metrů a dole je bazének, kde se dá okoupat. Ale bohužel bylo období sucha a vodopád byl úplně bez vody. Škoda.

Hned u silnice se nachází další, tentokrát nejvyšší uměle vybudovaný vodopád v zemi Langkawi Waterfall s výškou 67 metrů. Jedná se o 3 stupňový vodopád, který stéká v kaskádách a přetéká přes 50 metrový jeskynní tunel na silnici Jalan Datai. Když se projíždí tunelem, je možné vidět fascinující menší vodopády. Dole vytváří jezírko, ve kterém se lze osvěžit a zaplavat, ovšem pouze pokud není období sucha. Na parkovišti a všude okolo pobíhají opice.
Poté jsme se zastavili na veřejné pláži Pantai Pasir Tengkorak - Sandy Skulls Beach, kde jsme se chvíli koupali a opalovali. Voda byla nádherně čistá a bylo zde jen 10 lidí. Pláž je během víkendů vyhledávaným místem pro pořádání pikniků.
 
Pokračujeme dál. Kupujeme do motorky benzín, 2,6 l (do plna) za 5 RM. Je neděle a děti se vrací ze školy. Volno mají totiž v pátek a sobotu. Mají to tak 3 státy v Malajsii. U cesty v jednom "motorestu" jsme se zastavili na něco k snědku, celkem za 3,5 RM. Je to samoobslužná restaurace. Mají tady rýži, vepřové a kuřecí kousky a nějaké chaluhy, vajíčkovou omeletu, smaženou zeleninu, placky s krevetami a omáčkou.
 
Pokračujeme po silnici podél severního pobřeží kolem cementárny a zastavujeme se u pláže Pantai Pasir Hitam - Black Sand Beach. Jak už název napovídá, pláž má černý písek díky nánosům, ložiskům cínových a minerálních rud vyplavených na břeh. V moři i na pláži se nachází obrovské balvany, které mi připomínají kameny na Seychelách.

Pokračujeme až na pláž Pantai Tanjung Rhu, který leží na nejsevernějším mysu ostrova Langkawi, 22 km od hlavního města Kuah. Pláž má nádherný bílý písek a nabízí nádherné výhledy na blízké skalnaté ostrůvky Pulau Chabang, ke kterým se dá za odlivu dokonce dojít pěšky. Je to jedna z nejlepších pláží na ostrově. Voda je mělká s krásnou čistou vodou. Pláž je trefně pojmenovaná podle množství vysokých stromů čeledi casuarina, kterými je pláž lemovaná. Jsou to přesličníky, ale svým vzhledem připomínají spíš jehličnany. V okolí pláže se nachází množství jeskyní  - např. Gua Cerita (Cave of Legends) dosažitelná během 30 minut lodí z Tanjung Rhua, mangrovových porostů, které lze prozkoumat.
  
Na východním pobřeží je možné navštívit netopýří jeskyni - Gua Kelawar, nebo Sungai Kilim Nature Park, kde je možné plout na loďce přírodním parkem Kilim Nature Park, který zabírá 100 km², a můžete si prohlédnout mangrovové porosty, izolované bílé pláže a modré laguny, hnědé orly a jejich krmení, stromové kraby, leguány, makaky, rybí farmu a další. Bohužel nám na to nevycházel čas. Všechno se stihnout nedá, ale určitě doporučuji toto místo navštívit.
My jsme se vypravili k vodopádu Durian Perangin. Tento 14-ti stupňový vodopád stéká po svazích hory Mount Raya. Podél vodopádu vede stezka, místy po dřevěných lávkách, deštným pralesem posetá unikátními skalními útvary. V okolí je bujná vegetace. Na začátku trasy jsme si za 2 RM koupili celý kokosový ořech s mlékem a slankou vypili. U prvního stupně vodopádu nebyla voda, takže jsme museli vyjít až ke druhému stupni. V jezírku pod vodopádem se dá dokonce i koupat v křišťálové vodě a Martin to samozřejmě musel vyzkoušet. Tento vodopád je turisty trochu opomíjený, protože je dosažitelný pouze vypůjčeným autem nebo motorkou.
  
Kousek od vodopádu se nachází Langkawi Wildlife Park -Langkawi Bird Paradise. Birds Paradise změnil svůj název v roce 2006 a stal se Langkawi Wildlife Park. Otevřeno mají denně od 8:30 do 18 hodin. Vstupné bylo 18 RM. Martin dovnitř nešel a čekal mě venku, kde se nachází různé Duty Free shopy. První plně zastřešený ptačí park se stezkami v Asii je domovem více než 2500 ptáků s více než 150 exotickými druhy. Setkal jsem se zde s nejkrásnějšími ptáky na světě - Myna, Cockatoo, tukan, zoborožci - Hornbill a Rhea něco jako pštros. Procházel jsem se kolem jezírek a pozoroval plameňáky a labutě.
      
Byla tady obrovská voliéra, kde mezi námi volně poletovali ptáci nejrůznějších tvarů a barev. Jeden zřízenec parku mi nabídl arašídy, abych jimi nakrmil papoušky. Byl to úžasný zážitek krmit bílého kakaru nebo obrovské papoušky Ara. 
 
Kromě ptáků zde byly i opice, lemuři, klokani, mývalové, krokodýli, hadi, oslíci, pštrosi a další zvířata.

Martin si mezitím ve Free shopu koupil dvě piva po 1,60 RM.
Naši poslední zastávkou bylo hlavní město ostrova - Kuah, které se nachází v jihovýchodním výběžku ostrova. Kuah není příliš pohledné město. Chybí jasně ohraničené centrum. Ve městě je hlavně přístav Kuah Jetty, odkud lze podnikat výlety na okolní ostrovy. Název Kuah je maljské slovo,které znamená šťáva, omáčka a souvisí s dávnou legendou dvou zápasících obrů, kteří převrátili obří hrnec kari v místě, kde nyní stojí město. Do Kuahu se tak vyplatí zajet především na nákupy. Ve městě jsou tři obchodní domy a tržiště s nezbytnými freeshopy, kde můžete za zajímavé ceny nakoupit cigarety,alkohol, elektroniku, kosmetiku a další věci.
  
Jedinou zajímavostí ve městě je snad jen park u přístavu, kde se nachází Eagle Square (Dataran Lang) neboli Orlí náměstí. Je to nejvýznamější bod na Langkawi pro návštěvníky připlouvající po moři. Nachází se blízko přístaviště Kuah Jetty. Hlavní atrakcí náměstí je nádherná socha načervenalého, rezavě hnědého, orla majestátně přichystaného k letu. Podle místního folklóru, název langkawi je odvozen od orla neboli helang. Ve staré malajštině, kawi znamená načervenale hnědý, a proto Langkawi znamená "načervenale hnědý orel".
  
Kromě sochy orly, u které se všichni fotí, jsou na náměstí nádherné vodní nádrže, mosty, kryté terasy, restaurace. V noci je náměstí krásně osvětlené. Martin koupil několik přívěsků orla jako suvenýry po 1 RM. Udělali jsme ještě pár fotek při západu slunce a vydali se do supermarketu Billion. Moc bychom toho na motorce neodvezli, tak jsme koupili jen 3 velké vody po 1 RM, 4 jogurty po 1,50, grahamový chleba za 2,50 RH a dvoje nějaké krekry za 2,60, celkem za 14,10 RM. Doplnili jsme benzín do plna za 3,40 RM a vydali se nahotel. Již za tmy jsme přijeli na Cenang Beach. Vrátili jsme v pořádku motorku a dostali zpátky složenou jistinu.
Večer jsme si zašli na večeři do pákistánského bistra. Na Langkawi je jídlo a pití velmi levné. Vyjma turistických restaurací s převážně rybími pokrmy jsou na Langkawi ceny v restauracích velmi nízké. U místních pokrmů indo-malajsijské kuchyně začínají ceny v přepočtu na 20 korunách za smaženou rýži a končí na maximálně 80 korunách za pokrmy s masem. Díky skladbě obyvatelstva zde vedle sebe najdeme čínské, thajské, indo-malajsijské, indické a pakistánské restaurace. Indické a čínské restaurace jsou trochu dražší, vyjma rybích pokrmů, ale ani zde cena jídla nepřekročí v přepočtu naši stokorunu. Grilovaná ryba s oblohou pak stojí asi právě onu stokorunu. Levný je zde i alkohol. Víno je zde asi o polovinu levnější než u nás. To samé platí i o tvrdém alkoholu. A výběr je obrovský ze všech světových značek. V lokálních restauracích ovšem víno a alkohol nepodávají, v turistických jsou ceny macimálně dvojnásobné než v obchodech. Oproti jiným asijským destinacím je Langkawi v tomto směru úplným rájem.
Dali jsme si výborní jídlo pro dva: rýže se zeleninou, kuře BBQ pikantní a k tomu ještě aby toho nebylo málo, zelená pálivá omáčka, pak kuřecí kousky ve šťávě. Jako přílohu jsme si dali výbornou chlebovou pšeničnou placku nán (Naan) pečenou na stěně uvnitř pece tandoor, vytápěné dřevěným uhlím. Trochu vypadá jako velký hliněný džbán. Uvnitř je teplota kolem 400°C. Potřená byla česnekem a zapečeným sýrem. Placka se přilepí na vnitřní stěnu pece a když je hotová sama se začně od stěny odlepovat. Byla výborná. Celkem jsme za večeři za oba zaplatili 21 RM. V marketu jsme si ještě koupili dvě piva Carlsberg v plechovce (Dánsko - malajsie) za 1,70 RM a jedny sladké oplatky za 1,80 RM. Bylo 23 hodin a všechny obchody se už zavíraly. Sbalili jsme si batohy a šli spát.

Pondělí 5.2.2007 - plavba z Langkawi do Satunu v Thajsku, ostrov Ko Lipe 

Vstáváme v 6:30. Na recepci nám vrátili zálohu 50 RM a současně byli tak ochotní a objednali nám taxi do přístavu za 20 RM. V přístavu kupujeme lístky na trajekt do Satunu, opět se společností Langkawi Ferry Services za 27 RM na osobu. Při koupi lístků se musí předkládat cestovní pas. Mají tady několik pokladen, pro místní, pro cizince i pro skupiny. Ještě vyměňujeme 48 ringgitů co nám zůstalo za thajské bahty kurzem 1:10, takže jsme dostali 480 THB. lodi strávili hodinu a půl. Ale plavba byla příjemná. Při příjezdu do přístavu nám thajští imigrační úředníci odebrali druhé thajské vízum. Koupili jsme si hned lístky na loď speedboat společnosti Southern Ferry Services and Tours Co.,Ltd. na ostrov Ko Lipe za 550 THB (zpáteční stojí 1000 THB), Lipeh - Tarutao stojí 350 THB, Tarutao - Pakbara 350 THB, za vstup do NP Tarutao se platí poplatek 400 THB). Až na místě jsme zjistili, že jezdí i přímé lodě z Langkawi na Lipeh, takže se nemusí cestovat přes Satun. 

Ve stejné cestovní agentuře jako před cestou na Langkawi jsme si objednali ubytování na jednu noc na ostrově Lipeh ve Varin Beach Resort ve standardním pokoji s větrákem za 500 THB. Další noc už byla obsazená, tak jsme vzali stejný pokoj ale s klimatizací za 1000 THB, typ chatky (Challet). Vyplouváme na thajské poměry kupodivu přesně ve 12:30. Loď je plná potravin, zeleniny, pití, kde to budou potom za drahé peníze prodávat. Hold se nedá nic dělat. Na ostrovech je všechno o něco dražší. Na lodi jsme si během plavby trochu zdřímli. V 15:00 po 45 kilometrech plavby připlouváme k jižní straně ostrova Lipe k pláži Pattaya Beach, kde se nachází nejvíce restaurací a ubytování. Loď zakotvila na volném moři, jelikož blíže se díky ponoru nedostane a odtud nás na pláž Pattaya, což bylo asi 200 metrů odvezla za 50 THB na osobu long tail boat.

To by člověk i doplaval, ale co s těmi batohy. Takže si místní z toho udělali výnosný obchod.
 
Ostrov Ko Lipe (Nipis), někdy také Koh Lipe, nebo dokonce i Ko Lipeh je ostrov v jižním Thajsku v Andamanském moři asi 60 km od pobřeží Thajska uprostřed NP Tarutao (první mořský národní park v Thajsku o rozloze 1490 km²) v blízkosti hranic s Malajsií v provincii Satun. Ko Lipe je jediným obydleným ostrovem souostroví Butang. Do Národního parku Tarutao spadá 51 velkých a malých ostrovů v průlivu Malacca v Indickém oceánu. Ko Lipeh je součástí mořského národního parku Tarutao, velké skupiny ostrovů, a rovněž je součástí menšího shluku ostrovů nazývaných Butang Islands nebo Adang Archipelago. Nejlepší dobou k návštěvě je listopad až duben, to je hlavní sezóna a všechny trajekty jsou v provozu. V období od 1.5. do konce října není sezóna a trajekty na Lipe nejezdí, z bezpečnostních důvodů, protože moře bývá rozbouřené. Také hodně rezortů, barů, potápěčských center a restaurací je v tomto období uzavřených.

Ostrov a jeho okolní ostrovy jsou proslavené díky šnorchlování a potápění na korálových útesech, nádherným plážím s bílým pískem a uvolněné atmosféře. Na ostrově se nachází 4 hlavní písečné pláže. Nejklidnější je pláž Sunset Beach vhodná pro šnorchlování. Na východní straně ostrova, nedaleko obce Chao Ley je pláž Sunrise (Sunlight, Chawle) Beach. Nejoblíbenější je pláž Pattaya Beach (Hat Pattaya) - hat znamená v thajštině pláž, okolo které je umístěna většina restaurací a obchodů. Poslední pláží je pláž Karma Beach. Více soukromé jsou pláže Sanom Beach a Bila Beach. Všechny pláže jsou navzájem propojeny stezkami. A obejít celý ostrov zabere tak hodinu až dvě. Ostrov je domovem asi 500 obyvatel komunity Chao Ley, nazývaných mořští cikáni (Sea Gypsies), kerým byla poskytnuta polovina ostrova. Žijí v malých vesnicích převážně kolem východního pobřeží ostrova poblíž pláže Sunrise Beach. Název "Ko Lipe" znamená v jazyce Chao Ley "Papírový ostrov" - Paper Island. Ostrov je pokrytý plantážemi kokosových palem. Svým tvarem připomíná bumerang. V okolí jsou mělké i hluboké korálové útesy. Moře je smaragdově modré s křišťálově čistou vodou a bohatým podmořským životem. Kvůli kráse moře je ostrov někdy nazýván Maledivami Thajska. Což si myslím, že je asi trochu nadnesené.
 
Ubytovali jsme se v rezervovaném komplexu Varin Beach Resort, který se nachází přímo na pláži Pattaya. Na první noc jsme měli rezervovaný pokoj standard s větrákem za 500 THB v takovém dlouhém bungalovu, kde bylo více pokojů. Každý pokoj měl terasu, velkou postel, větrák, ručníky, mýdlo, skleničky a dvě láhve pitné vody zdarma (pouze první den), koupelnu, respektive sprchovací kout s WC oddělený zdí se závěsem. Voda tekla pouze studená, což v těchto oblastech je normální a WC nebylo splachovací ale na zalévání. Elektřina byla k dispozici 24 hodin, což zase tak obvyklé není. V oknech byly síta proti komárům.
 
Hned jsme vyrazili na pláž Pattay, kterou máme přímo u hotelu. Podařilo se nám chytit 2 volná lehátka se slunečníkem. Písek je bílý a strašně jemný, voda průzračná, plná korálů a různých rybek. Naprostou idylu narušují stále plující lodě.
    
Večer jsme se šli projít po "naší" pláži. Všude přímo na pláži jsou rozmístěné většinou plastové stoly a židle, patřící k restauracím. Na stolech jsou umístěný svíčky, někdy kryté PET lahvemi proti větru, které navozují romantickou atmosféru. V jiných restauracích se sedí na rohožích. Obloha je plná hvězd. Kupujeme si dvě plechovková piva Chang po 40 THB.

V jedné restauraci na pláži jsme si dali večeři. Venku mají na ledu vystavené čerstvé ryby.

Obsluhuje nás jeden transexuál a pořád nám nabízí sex a vyptává se na číslo pokoje a kde jsme ubytováni apod. Je to celkem obtěžující, ale už jsem na to z Thajska zvyklý, že pořád někdo nabízí sex nebo masáže. Ale zpátky k jídlu. Dal jsem si nudle s kuřecím masem a bazalkou za 50 THB. Tady je vidět ten nepoměr, pivo za 40 a jídlo za 50 THB. Martin si dal kuřecí sweet and sour, tedy na sladkokyselý způsob, ale byto pěkně pálivé. Asi se nám chtěl číšník - číšnice pomstít, že jsme o něj neměli zájem. Jídlo bylo za 80 THB a k tomu rýže za 10 THB. Cestou zpátky na hotel jsme si koupili ještě jednou každý pivo v plechovce za 40 THB. Na ostrov se všechno musí dovážet lodí, proto je tady vše dražší než na pevnině.

Úterý 6.2.2007 - ostrov Ko Lipe 

Ráno jsme vyklidili pokoj a nechali věci na recepci, protože se musíme přestěhovat do dražšího pokoje za 1000 THB s klimatizací, protože ostatní pokoje včetně našeho jsou na dnešní noc obsazené.
Procházíme přes vesnici mořských cikánů - Chao Ley, kteří žijí převážně na východní straně ostrova. Domky mají postavené z plechu nebo ze dřeva mírně vyvýšené mezi palmovými háji.
 
Kupujeme si celý ananas 1,2 kg za 30 THB (25 THB/kilo). Celý nám ho krásně očistila a nakrájela. Ještě jsme koupili jeden pohled a známku za 30 THB a poslali jsme si ho sami sobě domů. Neodolal jsem s koupil jsem si jednu skleničku kokosového oleje za 100 THB. Prý se po něm dobře opaluje a člověk má hezkou hnědou barvu. Používá se i na masáže a na vlasy. 
Přišli jsme na pláž Sunlight Beach (Chawle) na východní straně ostrova. Zatím je pod mrakem. Procházíme se po pláži, kde kotví loďky rybářů. Kousek od pláže se nachází malý ostrůvek, kam by se snad dalo dojít i pěšky. Nacházíme krásnou mušli. Podél pláže jsou domky mořských cikánů.
   
Přicházíme až na severní pobřeží ostrova k Mountain Resortu a konečně vychází sluníčko a moře se barví do nádherné tyrkysové barvy. Jen jsou trochu vlny. Na dohled je ostrov Ko Adang vzdálený pouze 2 km. Ostrov je převážně pokrytý tropickým deštným lesem. Pláž má nádherný bílý písek. 
  
Na pláži jsou volná lehátka, takže jsem se natřel kokosovým olejem a hurá chytat bronz. Na to jak bylo ráno pod mrakem se udělalo nádherné počasí. Byl to zatím nejteplejší den. Taky podle toho vypadám a nebo zapůsobil ten kokosový olej.

V poledne jsme ulehli do stínu. Naštěstí kolem pláže jsou stromy poskytující stín. Po obědě je v moři silný proud, který nás rychle unáší dál na moře.

Kolem půl páté, kdy už máme sluníčka pro dnešek dost, jdeme z pláže. Cestou jsme si oba dali bagetu, já s vajíčkem a tuňákem a Martin s kuřetem a sýrem. Každá stála 60 THB.
  
Ubytováváme se do nové, tentokrát samostatné chatky s číslem A105 s verandou, klimatizací i větrákem, jinak je pokoj stejný jako minulou noc, jen jednou tak dražší. Akorát jsme znova dostali každý 1l balené vody k pití. 
 
Na recepci, když platíme ubytování, je další gay, oblečený jako holka s dlouhými nehty. Na terase večer hrajeme karty a dneska jdeme dříve spát.

Středa 7.2.2007 - ostrov Ko Lipe 

Ráno jsme se vydali najít si další nocleh, neboť u nás mají volný zase pouze pokoj s klimatizací za 1000 THB a to je na thajské poměry dost. Ubytovali jsme se také na pláží Pattaya Beach kousek od nás v Lipe Resort. Všechny pokoje jsou typu bungalovu, chatky s terasou, větrákem, koupelnou se studenou vodou, elektřina je k dispozici pouze od 18 hodin do 6 hodin ráno. Cena pro dva a se snídaní je 750 THB. K dispozici je internetové připojení, restaurace s barem a kabelovou televizí.
 
Jdeme na stejnou pláž jako jsme byli včera. Cestou jsme si koupili u stánku s ovocem pro nás exotické ovoce pitahaya za 48 THB (1 kilo 60 THB), které jsem si během dne snědl na pláži. Někdy se mu říká dračí ovoce (dragon fruit). Je to vlastně druh kaktusu. Plod má růžovou barvu a uvnitř má bílou dužinu s černými drobnými peckami, jako má kiwi. V podstatě to i chutnalo jako kiwi.
 
Pak jsme si koupili kokosový jogurt za 20 THB. Na snídani jsem si dal kuřecí bagetu se sýrem za 60 THB a Martin jeho oblíbené nudle Pat Thai s kuřecím masem, posypané oříšky, také za 60 THB. Sedíme na bambusových lavičkách v bambusovém přístřešku a pochutnáváme si na snídani.
 
Odpočíváme na pláži, koupeme se a opalujeme. Taková pohodička. Martin chytá malé kraby na pláži.
 
V 17 hodin odcházíme z pláže. Cestou si dáváme každý pancake, tedy palačinku se sýrem za 25 THB a v marketu jsme ještě dokoupili 2 jogurty po 20 bahtech, 2 vody po 25 a pivo Chang za 35 THB. Elektřina nám svítí na pokoji až od 18 hodin, kdy můžu nechat nabíjet baterky do foťáku.
Večer jsme si koupili na ráno na 9 hodin lístek na speedboat do přístavu Pakbara (Pak Bara) na pevnině za 500 THB se společností Tigerline. Většinou je prodávají za 550 THB. Lodě z Lipe do přístavu Pakbara typu speedboat jedou v 9:00-10:30 a v 10:00-11:30 za 550 THB a trajekt za 350 THB jede v 10:00-13:00, ale cesta trvá 3 hodiny. Z Lipe je možno jet lodí speedboat také přímo na ostrov Lanta v 9:30-12:00 za 1600 THB.
Martin si koupil 2 piva Chang po 35 THB a nudle Pat Thai, které měl už ráno a hrozně mu chutnaly za 60 THB.
Já jsem si dal v restauraci na pláži poprvé v životě humra - anglicky lobster. Nebyl sice nejlevnější, kilo vycházelo na 1000 THB, ale u nás bych si ho v restauraci dovolit nemohl. Byl ještě živý, vážil 600 gramů, takže mě vyšel na 600 THB. Hodili ho na gril a udělali jako BBQ. Nasekali jeho krunýř, dovnitř dali marinádu (něco s citronem) a pekl se na grilu na dřevěném uhlí. K tomu jsem měl pálivou chilli omáčku, ze které mi fakt tekly slzy. Humr chutnal výborně, měl bílé masíčko, akorát bylo těžké se k některým částem masa dostat, protože to všechno bylo v tom krunýři. A navíc měl ostny, takže to mi taky ztěžovalo práci. Nejvíce masa asi bylo v ocasu. Večeří jsem strávil minimálně hodinu. Mňam.
 

Čtvrtek 8.2.2007 - plavba z ostrova Lipe do přístavu Pak Bara, ostrov Ko Bulon Lae

Elektřinu nám vypnuli v 6:30, na chvíli přestala téct i voda. Od 7 do 10 hodin podávají snídani přímo na pláži s výhledem na moře. Na výběr je ze 3 jídel. Buď rýže s masem, nebo toasty s marmeládou a ovoce a nebo třetí jídlo,které jsme si vybrali my a to byly vejce, párečky, slanina, máslo, marmeláda, dva toasty, pomerančový džus, káva/čaj.
Po půl deváté vyrážíme k pláži, kde se musíme zase za 50 THB nechat dopravit long tail boatem na loď společnosti Tigerline, která nás má za 1,5 hodiny dopravit na pevninu, do přístavu Pakbara (Pak Bara). Je odliv, takže loďka má problém vyplout skrze korály. Nakonec se to zkušenému lodníkovi daří, akorát cestou uvázneme a málem se překlopíme :-) Potom nás nejdříve dovezl ke špatné lodi, tedy spíše k nějakému motorovému člunu. Na druhý pokus už se trefil. Konečně se naloďujeme na správnou loď, kdy musíme překonat dřevěnou lávku z člunu na loď. S batohy nám naštěstí pomohli, jinak by se mohlo lehce stát, že skončí ve vodě. 
 
Chlápek se člunem odjel a nějak zapoměl, že jsme mu nezaplatili. Akorát tedy nevyplouváme v 9 hodin jak jsme měli koupený lístek, ani v 10 hodin, kdy už má plout další loď, ale v 9:45. No prostě thai time. Sedíme na horní palubě, ale hodně to houpe a šplouchá, tak se raději přesouváme dolů do klimatizované části.
 
Plujeme kolem ostrova Adang, ostrova Koh Khai (Koh Kai) se známou skalní formací vytvořenou přírodou - kamenný oblouk (symbol NP Tarutao), kde nám kapitán lodi dokonce zastavil, abychom si mohli udělat nějaké fotografie.
  
Ostrov Ko Khai je malý ostrůvek uprostřed dvou hlavních ostrovů Ko Tarutao a Ko Adang-Rawi. Název Ko Khai znamená  v překladu vajíčkový ostrov (Egg Island) kvůli tomu, že na místní bělounkou pláž chodí klást vejce želvy. Na ostrově je zakázno zůstávat přes noc a není tady ani pitná voda. Dále míjíme po pravé straně ostrov Tarutao, který je největším ostrovem v NP.

Chvíli sedím dokonce v kabině kapitána, tak mám možnost pozorovat plavbu očima kapitána. Cestou míjímé různé ostrůvky vyčuhující z moře. Poblíž Pakbary pozorujeme rybáře jak natahují sítě.
  
Do Pakbary jsme připluli až v 11:45, později než nám řekli. Pakbara (Pak Bara, Pak Barra) není nijak zvlášť zajímavé místo, je to především přístavní molo, odkud vyplouvají lodě na okolní ostrovy v Andamanském moři.

Nachází se 60 km severně od Satunu. Je to trochu hektické místo,kde se nám pořád snaží někdo vnutit lístky na nějakou loď. V přístavišti se rozhodujeme kam pojedeme dál. Žádný cíl jsme zatím vybraný neměli. Nakonec volba padla na ostrov Koh Bulon Lae. Loď odplouvá ve 14:30 a stojí 300 THB na osobu. Délka plavby má být 1,5 hodiny. Kdybychom to věděli, že se vydáme na tentoostrov, mohli jsme využít i přímou linku z Ko Lipe. Loď vyplouvá 1-2 x denně podle období na trase Koh Lipe - Koh Bulon - Koh Muk - Koh Ngai - Ko Lanta.

V přístavišti jsme si hned v cestovní agentuře koupili i ubytování na ostrově na 1 noc za 350 THB v chatkách s větrákem v Panka Bay Resort, aby se nám nestalo, že tam přijedeme a nebudeme mít kam hlavu složit. Ve směnárně měním dalších 100 USD za 3500 THB. V okolí přístavu je spousta stánků s jídlem na ulici, restaurací a malých obchůdků, takže je snadné zabít čas čekáním na loď. V bistru jsem si dal Green curry sweet chicken s rýží za 40 THB a Martin tradičně Pat Thai, smažené nudle s kuřecím masem za 40. Zašli jsme si na 40 minut na internet, 1 minuta = 1 baht. Ještě jsme si s sebou koupili 1,5 litru vody za 20 THB, 2 jogurty, jahodový a jeden s kukuřicí :-) po 15 THB a ve stánku s ovocem sáček ananasu a jeden sáček čehosi, chutí i vzezřením podobné jablku, každé za 10 THB.
Ve 14:55 vyplouváme na menší lodi západním směrem na 20 km vzdálený ostrov Ko Bulon Lae. Celkem nás bylo na lodi 9, z toho 3 Thajci. Místo hodiny a půl jsme pluli pouze 1:15. Míjeli jsme ostrov Tarutao, Koh Bulon Mai Pai, v pozadí vidíme větší ostrov Koh Bulon Don a White Rock (Hin Kao).
   


Koh Bulon nebo také Ko Bu Lon je skupina ostrovů v Národním Parku Phetra Islands, 22 km od mola Pak Bara. Nejnápadnější ze všech je ostrov Ko Bulon Lae, který je nazýván "Perlou Andamanu" uprostřed barevných exotických korálů a druhů ryb jako tygří ryba, hvězdice a další. Pro nadšence, kteří milují podmořský život a potápění, je tu opravdový ráj. Bulon není známý jen pro svou vyjímečnou krásu, ale také pro stinné porosty Casuarií, které lemují krásné a dlouhé bílé pláže a křišťálově čisté pobřežní vody. Pohostinnost zdejších obyvatel, kteří žijí v souladu s klidnou a nezkaženou přírodou je oázou pro ty, kteří hledají samotu a opravdovou krásu přírody.

Jak jsme se sami mohli přesvědčit, je to malý a málo známý ostrov, který přitahuje jen pár cestovatelů, takže jsme si tady připadali trochu jako Robinsoni v porovnání s ostrovem Lipe, který je poněkud více turistický. Ale to už trochu předbíhám.
Loď zakotvila v zálivu Mango Bay (Ao Muang) na jižní straně ostrova na volném moři, kam pro nás připluly long tail boaty a rozvezli nás po jednotlivých místech ostrova. Poblíž zátoky s korálovými útesy se nachází skalní formace White Rock (Bílá skála), vyhledávaná potápěči, jelikož je pokryta překrásnými jemnými korály a nádhernými korálovými rybkami. Za 30 THB na osobu nás odvezli k našemu resortu Panka Bay Resortv zátoce Panka Yai Bay  na severním pobřeží ostrova. Přírodní krása zátoky Panka Bay přitahuje jen pár oddaných návštěvníků Panka Bay Resortu. Pravděpodobně proto, že pláž lemovaná mangrovy je kamenitá a méně vhodná na plavání. Takže je tady méně rodin s dětmi a více těch, kteří zde chtějí pobývat delší dobu a vyhledávají pohodu a klid, protože ubytování je tady levnější než na východní části ostrova.

Resort se rozkládá v kopci a jde o pěkně ztvárněné bungalovy ve stylu apartmánů usazené v zeleni ve dvou řadách.
  
Bungalovy ve druhé řadě od moře jsou nověji přistavené a jsou podstatně větší a lepší než ostatní. Měli jsme štěstí a dostali jsme právě tento větší bungalov, který normálně stojí 500 THB. Pokud zůstanem déle, nabízí nám ho majitelka za 350 THB na noc. Souhlasíme. Ceny jsou mimo sezónu nebo když zůstanete déle smluvní. K bungalovu máme velkou terasu s křesýlky a poprvé s výhledem na moře, kde můžeme relaxovat.
  
Všude se ozývají různé zvuky ptáků. Zahlédli jsme z terasy na stromě zoborožce a nějakou veverku. Uvnitř je zařízený skromně, velká postel s nebesy (moskytiérou), větrák, koupelna se studenou vodou a WC. Na dřevěné podlaze je položný koberec. Nejsou tady ručníky, mýdlo ani toaletní papír. Ty levnější bungalovy jsou stísněné a mají mrňavou koupelnu s tureckým záchodem. Elektřina je na celém ostrově v provozu od 18:30 do cca 23 hodin. V restauraci se nachází jakási výměnná knihovna. Resort jako jeden z mála je otevřený po celý rok, přestože majitel preferuje vrátit se na pevninu v nejhorším období dešťů. 
Po ubytování jsme se šli vykoupat na písečnou pláž na východní straně ostrova. Skrz celý ostrov vede stezka, chodník v bujné vegetaci obklopený nádhernými palmami a květy všech možných barev.
     
Lesy tohoto regionu patří mezi nejstarší, nejbohatší a nejrozmanitější na světě. Je to jeden z nejstarších ekosystémů na světě.
 
Stezka vede místy do kopce a zase z kopce hornatým středem ostrova. Na ostrově nejezdí žádná auta, nejsou tady žádné silnice. Takže je tady naprostý klid. Ticho občas přeruší jen ptáci, kteří jsou spíše slyšet než vidět. Ale máme možnost spatřit některé druhy, zejména krásně zabarvené zoborožce. Zoborožci jsou prý starší než Evropské Alpy. Cesta na východní pobřeží pomalou chůzí nám zabrala tak 15 minut. Je to velmi příjemná procházka. Ostrov není ještě dotčený turismem a doufám, že mu to dlouho zůstane. Na ostrově je jen pár restaurací, několik ubytovacích resortů vhodně zasazených do okolní krajiny, pár obchůdků, kde lze koupit ty nejzákladnější věci.
  
No a škola, kterou navštěvuje kolem 25 dětí z vesnice. Škola se nachází blízko pláže na východním pobřeží. Máme možnost nakouknout přes okno dovnitř. Nejvyšší bod ostrova má 169 metrů. Na západním pobřeží v zátoce Panka Bay stojí rybářská vesnice s chatrnými domky rybářů národa Chao Ley - "mořští cikáni", kterých zde žije asi stovka. Obyvatelé zde žijí hodně jednoduchým způsobem. Domy mají sbité z vlnitého plechu.
 

Každopádně je tady levněji než na ostrově Lipe. Cestou jsme si u jednoho stánku koupili kokosové placičky zabalené v banánovém listě, 6 kusů za 5 THB a celý ananas za 25 THB (1 kg / 15 THB, na Lipe byl za 25 THB za kilo). Paní nám ananas očistila, dala do ledničky a cestou z pláže jsme si ho u ní vyzvedli. Od té chvíle byla naším dvorním dodavatelem ovoce. A navíc byla moc příjemná.
Moře na východní straně ostrova bylo teplé, ale foukal vítr a byly vlny. Ale to nás nemohlo odradit od toho, abychom se nevykoupali. 2 kilometry pěkného bílého písku na pláží Pansand Beach na východním pobřeží je lemované přesličníky. Na pláži nacházíme krásné a zajímavé mušle, které jsem doposud nikde neviděl. Kolem břehu se nachází korálový útes. Někeré druhy korálů nacházející se na útesu patří k nejstarším formám života na světě. Mezi korály se prohání množství korálových ryb. Stačí si vzít šnorchl a hurá pod vodu. 

Pláže jsou pouze na východním pobřeží, na SV výběžku ostrova a v zátoce Mango Bay.
Cestou zpátky jsme si v jednom krámku koupili pivo značky Singha za 40 THB a malý pomerančový džus za 10 THB. Na něm byla cedulka s cenou 3 THB. Ostrovní přirážka :-) Večer jsme si na terase snědli ananas a pozorovali moře a ani jsme nikam nešli na večeři. V koupelně máme na stěně gekona, což je malá ještěrka, která chytá hmyz a pavouka, neškodného. Večer se zvedá vítr.

Pátek 9.2.2007 - ostrov Ko Bulon Lae

Prodloužili jsme si pokoj o další noc za 350 THB. Na terase jsme posnídali jogurt a kocháme se výhledem na moře. Jdeme na druhou stranu ostrova, nejdříve na severovýchodní výběžek ostrova, kde se nachází nějaký resort a odkud vyplouvají trajekty. Pláže je sice písečná, ale s kameny.
  
Pak jsem přešli kousek za roh, na východní písečnou pláž Pansand Beach. Snažíme se šnorchlovat, ale kromě hejna drobných rybek a dvou ježků není nic vidět. Procházíme se po pláži. Všude jsou pěkné mušle, ale většina z nich je rozbitých.
 
Na vzdálením konci pláže Pansand Beach vyčnívají ze země působivé ostře tvarované balvany. Některé jsou černé, jiné mramorové se zlatou purpurovou nebo okrově žlutou barvou.
Na pláži se nachází největší a nejlepší letovisko na ostrově Pansand Resort, které nabízí ubytování v podlouhlých domcích i v luxusních chatách.
V poledne se u jednoho resortu informujeme na jízdní řády lodí. Z Bulonu do Pak Bary jezdí loď denně v 9 hodin a stojí 300 THB, Bulon - Ko Mook za 950 HB, na ostrov Ko Ngai za 1100 a na Ko Lanta za 1400 THB. Je to speedboat, která jezdí obden, tzn. teď 10.2. a pak 12.2. My ovšem chceme odjet 11.2.  V ostatní dny jede na ostrov Ko Lipeh, takže se nemusí přes Pakbaru.
Na oběd jsme si zašli do skvělé restaurace Marina Resort Restaurant, nedaleko pláže a školy. Jsme tady sami a sedíme v bambusové restauraci.

Obsluha je velice příjemná, ostatně jako na většině míst v Thajsku. Objednali jsme si garlic bread, tedy česnekový toast za 30 THB, kokosovou polévku s kuřecím masem za 80 THB. Polévka byla vynikající, byly v tom houby, kuřecí maso, mrkev, květák a nějaké ty jejich bambusové výhonky, které se těžce kousaly. Už jsem zkoušel kokosovou polévku uvařit i doma a myslím, že se mi povedla. K tomu jsem si objednal kuřecí maso se zeleninou a smaženými oříšky kešu za 60 THB. Rýže s masem byla výborná, trochu pálivá. Byly v tom i baby kukuřičky. Martin si objednal Hong Kong nudle s kuřecím masem za 50 THB a na pití pivo Chang v plechovce za 40 THB. Myslel si, že to bude mít smažené nudle, ale ve skutečnosti to byla vlastně polévka s kuřecím masem, houby, hrášek, kukuřice, pórek a tenké hnědé nudle. Chuťově mi to připomínalo zeleninovou polévku. Od stolu jsme zaslechli češtinu. Nejdříve jsme si mysleli, že se nám to zdá. To by musela být náhoda, aby tady byli nějací Češi. A opravdu, v jednom bungalovu v Bulon Marina Resort, který patří k restauraci, byla ubytovaná jedna česká rodinka s dítětem. Tak jsme za nimi zašli a prohodili pár slov. A dozvěděli jsme se, že už jsou na Bulonu podruhé a bez cestovní kanceláře. Že jezdí také na vlastní pěst. Bungalovy jsou velké, s doškovými střechami a postavené na kuřích nožkách na úpatí kopce, poblíž hlavní pláže.

Odpoledne už ležíme ve stínu. Martinovi se do batohu pustili mravenci na sladké krekry, které jsme měli na svačinu. Tak jsme jimi nakonec nakrmili ryby. Pozorujeme lodě jak přiváží a odváží turisty. Po 16 hodine odcházíme z pláže. V "marketu" kupujeme 2 jogurty po 20 THB, dvě 1,5 litrové vody po 20 THB, neloupané burské oříšky v sáčku za 30 THB a bagetu za 20 THB. Trochu mi to připomíná obchod vše za 20. U naší ovocnářky jsme si zase koupili celý ananas za 20 THB, samozřejmě nám ho očistila, nakrájela, 5 mandarinek a za 15 THB trs longanu, kterému se taky říká "dračí oko". Jsou to takové malé kuličky, jí se ta dužina, která se dá dobře vyloupnout. Uvnitř je pecka. Má sladko kyselou chuť podobnou liči, mi trochu připomínal grep. Večer sedíme na terase, pojídáme ovoce a hrajeme kostky.  

Sobota 10.2.2007 - ostrov Ko Bulon Lae

Snídáme jogurty. Martin má jogurt s kukuřicí a dokonce je v tom i fazole :-)
Vydali jsme se skrz ostrov lesní stezkou na jižní stranu ostrova do zátoky Mango Bay. Podél této stezky se nachází několik kaučukovníkových stromů, na kterých jsou nařezané kůry a pod nimi nádobky, do kterých stéká bílá tekutina, kaučuk. V okolí se nachází i jednoduché manufaktury na zpracování kaučuku a výrobu latexu. Mají tady dva lisy, na kterých vylisují kaučukové pláty, které se potom suší na slunci. Na omak to vypadá jako gumová rohož do koupelny. Zpracování kaučuku jedním z mála druhů obživy místních lidí.
   
Cestou potkáváme velkého ještěra. Měl asi 1 metr, nejspíš to byl nějaký druh varana. Ale když jsem se ho snažil vyfotit a trochu jsem se přiblížil, rychlým tempem zmizel v houštinách a už jsme ho neviděli.
V zátoce Mango Bay také žijí rybáři národa Chao Ley, kteří tady loví převážně olihně. Pláž je kamenitá a je zrovna odliv, takže se tady nedá koupat.
  
Jdeme tedy na východní pláž. Z moře je na břeh vyplavena mrtvá nafouknutá ryba s ostny. Je to čtverzubec, anglicky se mu říká Pufferfish. Známá je také pod názvem Fugu, kterou konzumují Japonci. Ovšem jeho kůže, ale také některé orgány obsahují silný neurotoxický jed - tatradotoxin. Sbírám na pláži mušle zajímavých tvaru, jakoby zkroucených do spirály. 
    
Stále nám nad hlavami krouží orli mořští. Martin se je pokusil zachytit na kameru.
 
Na hřišti si malý chlapec hraje s "autíčkem" vyrobeným z PET lahve. Našim dětěm se kupují drahé hračky a tady si děti vystačí s obyčejnou PETkou.

Na oběd jsme si dali ovoce longan a müsli sušenky. Ve 4 hodiny odcházíme z pláže. Cestou jsme se zase zastavili zase u naší ovocnářky, už z dálky na nás volala. Koupili jsme trs banánů 6 ks za 20 THB a mandarinky za 15 THB, jednu nám dala navíc. Na pokoji balíme věci, protože zítra ráno bohužel odjíždíme. V jedné restauraci jsme si dali hranolky za 50 THB a pivo Singha v plechovce za 50 THB. Pak jsem zašli do druhé restaurace, která patří mladší sestře naší ovocnářky. Dali jsme si velké pivo Chang v láhvi za 80 THB. Tady nemají 0,5 l jako u nás, ale 640 ml. Martin si dal něco jako rizoto s kuřecím masem, k tomu okurky a limeta za 50 THB.

Já jsem si vybral rybu. Nevím co to bylo za druh, vytáhli ji z mrazáku, kde ji měli uloženou na ledu, nakrojili ji napůl a upekli na grilu jako BBQ s česnekem a pepřem. Stála 180 THB. K tomu jako přílohu jsem si dal 2 brambory ve slupce také jako BBQ za 80 THB :-( Poprvé jsem za celou dobu na dovolené jedli klasické brambory.
 
Trochu rybího masa jsem dával kočce, která posedávala vedle, až si jednou sama stáhla ze stolu celou páteř ryby a začala se dusit. A ještě ke všemu mi zašpinila kalhoty, takže jsem večer na pokoji ještě pral.

Restaurace se celkem zaplnila, ani jsem netušil, že je na ostrově tolik lidí. Cestou na hotel jsem šli víceméně po tmě, zapoměli jsme si vzít baterku. V každé restauraci bylo tak 6-10 lidí. Na pokoji jsme si ještě na spirále uvařili čaj a šli jsme si lehnout.

Neděle 11.2.2007 - plavba z ostrova Bulon do Pakbary, La-ngu, Trang, Pak Meng, ostrov Ko Ngai

Vstáváme v 7 hodin. Dobalujeme poslední věci. Snídáme tradičně jogurt a ovoce. V 8:15 jdeme na loď do Pakbary (300 THB), která má plout v 9 hodin z východní pláže. Ale na recepci čekají 2 němci a paní majitelka nám nabízí odvoz jejím synem long tail boatem do Pakbary za 250 THB na osobu. Souhlasíme. Nemusíme aspoň jít přes celý ostrov s báglama pěšky. Je odliv a tudíž je málo vody, takže kráčíme po kamenech k loďce. Martinovi se podařilo při nastupování do loďky upustit svůj batoh do vody. Vyplouváme v 8:30, o půl hodiny dříve než trajekt. Ze začátku to dost šplouchá, ale pak se moře trochu uklidnilo. Long-tail boat, v překladu dlouhoocasá loď je úzká loďka, na konci má motor a dlouhou tyč spuštěnou do vody na jejímž konci je vrtule. To současně slouží jako kormidlo. Lodník ovládá místrně loď nohou. Cestou průběžně vyléváme z lodi vodu.
   
V 9:45 přistáváme u mola v Pak Baře, kde jsme chytli červenou linku dodávky songthaew, což je takové místní MHD, a za 20 THB na osobu jsme se dopravili do městečka La-ngu (Langu).

Vysadil nás přímo na autobusové zastávce, odkud jezdí autobusy do Trangu, Satunu a Hat Yai. Ovšem nikde nevisí jízdní řád. Řidič nám říká, že byl měl autobus jet za cca 10 minut. Vypadá to, že to bude pravda, protože místní se začínají pomalu scházet. V supermarketu 7eleven jsem si koupil nanuk s oříškama za 12 THB, 2 jogurty po 15 THB, velký chleba za 20 THB a oplatky za 5 THB. V 10:40 skutečně přijíždí autobus do Trangu. Přímo v autobuse kupujeme u průvodčího lístky za 55 THB do Trangu. V autobuse byl dokonce i revizor. Tak toho bych tady fakt nečekal. V městě Trang nás autobus vyložil ve 12:25 na autobusovém terminálu. Odtud jsme se museli tuk-tukem nechat odvést za 30 THB na stanoviště minibusů na ulici Tha Klang Road (severozápadní pokračování ulice Ratchadamnoen Road), odkud jezdí každou půlhodinu minibusy do přístavu Pak Meng. Ulice jsou poseté rozpadajícími se domy. Za 60 THB jsme si koupili lístky. Klimatizovaný minibus odjížděl ve 13 hodin. Máme namířeno na ostrov Ko Ngai, a jak už víme na ostrovech je stravování o něco dražší než na pevnině, tak jsme ještě v mezičase vyrazili do supermarketu koupit pár věcí, vodu, 2 piva Chang za 20 THB, sladká kolečka za 10 THB, 2 jogurty, sladké keksy s burskými oříšky za 13 THB.

Ve 13 hodin odjíždíme minibusem do 40 km vzdáleného přístavu Pak Meng. Cesta zabrala asi hodinu. Minibus zastavil přímo u pláže s vyhlídkou na skalnaté mysy a ostrovy na západní straně. Pláž Pak Meng Beach je dlouhá několik kilometrů. Pak Meng je také oblíbené místo víkendových pikniků. Nás ovšem více než pláž zajímá, jak se dostaneme co nejdříve na ostrov Ko Ngai (Ko Hai). Většina ostrovů v pobřežních vodách je vyhlášena díky svým krásným bílým plážím, fantastickým korálovým útesům  a hojnému výskytu mořských živočichů. Na každém ostrůvku, ať už si vyberet právě jako my Ko Ngai, nebo Ko Mook či Ko Kradan, se nachází jen malý počet ubytovacích kapacit, takže ostrovy nejsou nijak zvlášť přeplněné turisty. Lodní linky z pevniny, z přístaviště Pak Meng na ostrovy jezdí velmi nepravidelně.
 
V jedné "CK" nám řekli, že loď na ostrov Ko Ngai jede až druhý den v 11:30. Nebo že si můžeme najmout long tail boat za 1200 THB. Šli jsme se tedy zeptat přímo na přístavní molo, kde kotvily lodě. Není přece boha, aby něco nejelo. A ejhle. V 17 hodin jede za 450 THB na osobu trajekt. Ale oslovila nás jedna Francouzka, že nakládají potraviny na long tail boat a vezou je ostrov Ko Ngai, tak že pokud chceme tak že nás za 300 THB na osobu svezou. Tak jsme si plácli. Neměli jsme sice zajištěné žádné ubytování, ale věříme že něco seženeme. Aspoň je vidět, že nemůžete věřit všemu co Vám kdo navykládá. Ta baba z "CK" nám zkrátka chtěla ještě vnutit nějaké ubytování na jednu noc a proto nám řekla, že dneska už nic nejede. Plujeme asi 40 minut. Od Francouzky se dozvídáme, že pracuje v jednom resortu a právě byli pro potravinové zásoby na pevnině.
 
Ze všech příbřežních ostrovů provincie Trang nabízí ostrov Ko Ngai, nebo také Ko Hai ležící 16 km JZ směrem od přístavu Pak Meng v Andamanském moři,  tu nejlepší kombinaci dobrého ubytování, krásných scenérií, dlouhou pláž s bílým pískem a průzračné křišťálové moře s tyrkysovou vodou. Koh Ngai je téměř celý obklopený korálovým útesem, domovem rozmanitých tropických ryb. Vhodné pro šnorchlování. Jedná se o nedotčený tropický ostrov s vlastním národním parkem s bujnou džunglí a rozmanitými druhy ptáků a plazů.

Ubytováváme se v letovisku Koh Ngai Villa (Koh Hai Villa) na východní straně ostrova, což je nejlevnější ubytování na ostrově. Letovisko má pro sebe velkou část pláže. Nachází se zde jednoduché bambusové bungalovy rozložené po pěkném travnatém pozemku v tropické zahradě mezi kokosovými palmami. Bungalovy mají verandy, velkou postel, větrák, sprchu a zalévací WC. Elektřina je k dispozici od 18 hodin do 6 hodin do rána. Bereme si ubytování na 3 noci za 500 THB na noc. Mají ještě dražší typ ubytování za 800 THB s výhedem na moře a na pláž. A pak nabízí ubytování v dlouhé betonové budově. K resortu patří i restaurace s terasou na pláži pod širým nebem s výhledem na moře, ale menu je dost omezené. Nabízí tradiční thajskou kuchyni, mořské plody i evropská jídla.
  
Hned jsme vyrazili na pláž, která je dlouhá s bílým pískem a hlavně není vůbec plná lidí jako třeba na Phuketu. Opravdu se tady cítíme jako v ráji. Moře je čisté a teplé,odhaduji tak 26 stupňů. Z pláže je pěkný výhled na okolní ostrůvky tyčící se z moře blízko pláže, Koh Ma neboli Ko Maa (3 km), Koh Cheuak - Koh Cheuk (4 km), Koh Wan (Ko Waen), vzdálenější a větší ostrov Koh Mook  - Ko Muk (14 km) se smaragdovou jeskyní Emerald Cave a ostrov Koh Lanta vzdálený 23 km.
   
Na východní straně ostrova, kde jsme ubytováni, se nachází snad jen 4 ubytovací komplexy. Luxusnější Koh Ngai Resort s nabídkou ubytování v jednoduchých chatách až po kamenné klimatizované bungalovy na pláži s dřevěnými verandami, venkovním bazénem, restaurací a plážovým barem.
    
Dále CoCo Cottage (mají ještě jedny stránky), Koh Hai Fantasy Resort a jedna restaurace, Toť vše. Na druhé straně ostrova se nachází ještě ubytovací komplex Koh Hai Paradise Resort. Není tady žádný market, takže není kde co nakoupit. Všechno je tady poměrně dost drahé.
Navečer jsme se šli projít po pláži a pozorovali krásný, aý kýčovitý západ slunce.
     
Večer jsme si dali v jedné restauraci 9 kousků marinovaného kuřecího masa na špejlích BBQ - kuřecí saté, k tomu byla pálivá omáčka, okurkový salát s chilli a trocha zeleniny za 120 THB.

Večer se začíná zvedat vítr. U nás v restauraci jsme si ještě dali Fantu za 20 THB a kuřecí bagetu (kuře bylo smažené) a k tomu jsou hranolky. Komplet za 80 THB. Pozorujeme gekony, malé neškodné ještěrky, které lezou po zdech i v bungalovech a loví hmyz. Takže jsou pro člověka v podstatě užiteční.

Pondělí 12.2.2007 - ostrov Ko Ngai

Martinovi od včerejška nefunguje mobil, poté, co mu batoh spadl do vody při nastupování na loď na ostrově Ko Bulon. Ráno před našimi chatkami borci otrhávají kokosy ze stromů speciální tyčí s hákem a potom dokonce jeden místní borec šplhá bosýma nohama na jednu z palem. Každému nám dali jeden kokos. Dneska dokonce i dopoledne šla nějakou dobu elektřina i když by měla být pouze do 6 hodin.
Celý den jsme na pláži. Je krásné počasí, málo lidí, pláž s bílým pískem. Dopoledne šnorchlujeme v okolí pláže. Je tady spousta velkých ježků a různých barevných ryb.
 
V poledne jsme si u nás v restauraci dali na oběd široké nudle s kuřecím masem, zeleninou a vajíčkem za 60 THB. Ptáme se na možnost zapůjčení kajaku. U nás v hotelu chtějí 100 THB na hodinu. Hrajeme v restauraci kostky. Po obědě jsme se šli projít po pláži. U nás v resortu jsme museli dokoupit 3 vody po 30 THB. Žádný supermarket tady není. Nejsou na ostrově ani žádné silnice, proto zde nejezdí žádná auta, motorky a tak je tady opravdu božský klid.
Večeři jsme si dali opět u nás v restauraci a k tomu hrajeme kostky a pozorujeme západ slunce. Dal jsem si smažené kuře, v podstatě nakrájený řízek, k tomu hranolky a obloha za 130 THB, na pití Sprite za 20 THB. Martin si objednal nudle Pat Thai s kuřecím masem za 60 THB a Coca Colu za 20 THB.

Úterý 13.2.2007 - ostrov Ko Ngai

Dnešní dopoledne opět trávíme sluněním a koupáním na pláži. V poledne si dáváme smaženou rýži s kuřecím masem za 60 THB. Ve 13:45 jsme se rozhodli půjčit si ten kajak za 100 THB na hodinu. Počítá nám to až od 14 hodin. Měl jsem představu že si zajedeme k jedné z atrakcí v okolí, ke krásné a tajemné jeskyni Tham Morakot - Emerald Cave (Smaragdová jeskyně) s otevřeným stropem, která se nachází na západním pobřeží ostrova Koh Mook (Ko Muk), který je na dohled od naší pláže. Ve skutečnosti je ovšem vzdálenost asi 14 km. Přístup k jeskyni je pouze lodí nebo právě na kajaku. Pouze při odlivu mohou loďky vplout temnou jeskynní chodbou až do jeskyně (jinak se musí kousek doplavat), kde se z vody vynořuje pláž pokrytá pískem proti nebi. Pláž leží hned při patě přírodního komínu, jehož stěny jsou pokryté bujnou vegetací. Jedná se o ohromnou propast typu naší Macochy. Kdysi jeskyně sloužila pirátům jako úkryt jejich pokladu. Pokud člověk propásne odliv, musí počkat na další jinak se z jeskyně nedostane ven. Kromě jedné domorodé vesničky je ostrov prakticky neobydlený. Většinu povrchu tvoří původní pralesy a porosty kaučukovníku. Bylo mi líto dát za lodní výlet peníze a taky na kajaku jsme na moři ještě nejeli, tak jsme se rozhodli k jeskyni zajet na kajaku. Jak se později ukázalo, tak to nebyl zrovna ten nejlepší nápad a už bych na kajaku na moři nejel. Byla to taková fuška, navíc jsem necítil záda od batohu. Ze začátku to byla pohodička, žádné vlny, klidné moře.

Pluli jsme kolem ostrůvku Koh Ma (Ko Maa) - Horse Island, který se tyčí přímo naproti pláže. Pojmenování Horse Island (koňský ostrov) získal podle toho, že svým tvarem připomíná koně. 

Dopluli jsme až k ostrůvku Koh Cheuk - Koh Cheuak (4 km) - Rope Island. V podstatě se jedná o dva ostrůvky. 
 
Mořské proudy jsou mezi ostrůvky natolik silné, že potápěči musí být dokonce přichyceni lanem, proto ten název Rope Island (z angličtiny roap je provaz). Byly tam krásné různobarevné měkké korály a korálové rybky, nicméně moře bylo v určitých místech dost silné a stále nás to házelo ke skalám.  Tak jsme se raději rozhodli vrátit zpátky.
 
K ostrovu Ko Mook to byly ještě 10 km a to nemluvím o cestě zpátky. To bychom nedali ani časově ani silově. Já už jsem neměl vůbec sílu, tak ke břehu celé ty 4 kilometry dovesloval Martin, ale měl toho plné zuby. Se mu vůbec nedivím. Není to taková sranda jak to vypadá ze břehu. Už se nedivím, že k jeskyni všichni jezdí na výlet motorovou lodí. Tak kdyby jste někdo dostali stejně hloupý nápad jako já, plout k jeskyni na kajaku, tak si to hodně dobře rozmyslete. Byli jsme na moři 2 hodiny, takže jsme zaplatili 200 THB, ale dali jsme si pěkně do těla.

Hned na 16 hodin jsme si objednali thajskou masáž za 250 THB na hodinu. Leželi jsme v bambusových přístřešcích s krásným výhledem na moře. Začínalo se masáží v leže na břiše, zadní část nohou, záda, potom nohy zepředu, ruce, hlava, masáž vlasů a nakonec v sedě masáž zad. Různě nás masérky natahovaly, křupali nám prstama, masírovali nás i nohama. No řeknu Vám, že jsem byl ještě více dolámaný než když jsem tam šel. Hodina stačila až nad hlavu. Ale byla to zase zajímavá zkušenost. Daly si záležet. Pak jsme ještě skočili se zvlažit do moře.
Zítra máme v plánu jet na ostrov Ko Lanta Yai. Trajekt na ostrov Koh Lanta Yau stojí 450 THB a jede ve 14:30 do přístavu Sala Dan. Jedna paní nám nabízí odvoz long-tail boatem v 10 hodin dopoledne, že už má 4 lidi. A že za cenu 400 THB nás loďka dopraví na jih ostrova Lanta, kde bude čekat minibus, který nás odveze do Sala Danu. Přeprava autem je již v ceně. Tak jsem si řekli, že to prubnem.
Večer hrajeme zase v restauraci kostky. Martin si dal za 80 THB velké pivo Chang a široké nudle s kuřecím masem za 60 THB a já Sprite za 20 a špagety s tuňákem a bazalkovými lístky za 120 THB.

Středa 14.2.2007 - plavba na ostrov Ko Lanta Yai

Na snídani jsme si u nás v resortu dali nezvykle hranolky a k tomu dva kuřecí sendviče za 80 THB. Vracíme klíče a na 8:30 jdeme na loď, long-tail boat, platíme dohodnutých 400 THB na osobu s tím, že ve Fantasy Resortu nabíráme ještě jednu německou rodinku s dítětem. Vyplouváme v 8:50 a už v 9:30 kotvíme na ostrově Ko Lanta Yai, na východním břehu, v přístavu Lanta Pier ve starém městě Lanta Village (Lanta Old Town), které je hlavním městem ostrova a rybářskou obcí. Trajekty zajíždí na sever do vesnice Ban Sala Dan.

Mořský národní park Mu Ko Lanta (134 km²) se skládá ze 70 korálových ostrovů a ostrůvků v Andamanském moři. Hlavním ostrovem parku je právě ostrov Ko Lanta Yai, neboli Velký ostrov Lanta, kde se na jihu ostrova nachází i Kancelář NP. Obecně se používá jen zkrácený název Ko Lanta. Druhým největším ostrovem je potom Ko Lanta Noi, neboli Malý ostrov Lanta, který leží mezi pevninou (městečko Ban Hua Hin) a ostrovem Lanta Yai, od kterého ho odděluje jen úzký průliv. Mezi pevninou, ostrovem Lanta Noi a Lanta Yai jezdí malé trajekty pro auta. Oba ostrovy by měly být brzy propojeny mosty. Ostrov Lanta Noi ovšem nemá žádné pláže a hotely, takže všichni turisté jezdí právě na ostrov Lanta Yai. Ostrov je jedním z posledních nedotčených přírodních rájů v Andamanském moři, kde je ještě možnost si užít poklidnou dovolenou na rozdíl od blízkých ostrovů Phi Phi nebo Phuket. Nabízí pěkné písečné pláže po celé délce západního pobřeží. Mají jemný písek a krásně čistou vodu. Místní název lidu chao ley pro ostrov je Paulao Satok - Pulau Satak neboli "Ostrov dlouhých pláží". Ostrov Lanta a okolní ostrůvky jsou hodně vyhledávané potápěči a na ostrově se nachází množství potápěčských center. Ostrov měří na délku 27 km a na šířku asi 6 km. Centrální a východní části pak dominují zalesněné hřebeny hor, které na jihu dosahují nadmořské výšky 500 metrů. Hory v severní části ostrova a na jižním výběžku jsou stále pokryté panenským deštným lesem, který byl hlavním důvodem k vyhlášení NP v roce 1990. Nejlepší doba pro návštěvu je od listopadu do února.
Většinu místních obyvatel tvoří poloviční Muslimové, potomci Malajců, asi 95%, 4% jsou Buddhisti a zbývající 1% tvoří mořští cikáni - Chao ley, kteří se živí převážně rybolovem, udržují starý způsob života a mají své vlastní tradice.

V přístavu Lanta Pier už nás na molu čekal chlápek s klimatizovaným pick-upem. Martin s batohy a malým Němcem museli sedět na korbě auta, protože uvnitř nebylo pro všechny místo. Němce měli rezervované ubytování v luxusním hotelu Rawi Warin Resort & Spa, který se nachází na západním pobřeží mezi plážemi Khlong Nin a Khlong Khoang za 14,000 THB na noc. Vypadalo to opravdu nádherně, ale to jsme si bohužel nemohli dovolit. Strašně se divili, že nemáme v hlavní turistickou sezonu rezervované žádné ubytování. Že oni když hledali, tak už bylo všechno obsazené. Tak že museli vzít tento drahý hotel. To netušili, že my hledáme ubytování úplně jiná. Řidič se nás zeptal, kam chceme odvézt my, kde máme ubytování. Řekli jsme mu že nemáme nic a jestli by nám nepomohl sehnat něco levného. Jeli jsme dále na sever směrem k Saladanu. U prvního resortu, kde nám zastavil a šel se s námi zeptat, tak sice by to odpovídalo naší představě, ale bohužel bylo plno. Nakonec jsme našli ubytování na pláži Ao Phra Ae Beach, které se také říká Long Beach nebo Palmová pláž. Nachází se 5 km jižně od trhu v Sala Danu. Je nejdelší ze všech pláží na ostrově. Táhne se v délce 2 kilometrů. Pláž s hnědočerveným pískem je lemovaná kokosovými palmami a píniovými stromy. Ubytovali jsme se ve Funky Fish Bungalows and Bar vedle Blue Sky Resort, hned u pláže. Byla to obyčejná bambusová chýše s jednou postelí, stojacím větrákem, sprcha se studenou vodu a zalévací toaleta a po dlouhé době zase umyvadlo. Podlaha v koupelně, do které se sešlo z chatky po dvou schůdcích byla ze štěrku a mušlí a mezi tím kamenné ostrůvky. Vypadalo to zajímavě. Nad postelí byla zavěšena moskytiéra. A cena? Pouhých 200 THB za pokoj a noc. Zaplatili jsme si hned ubytování na 3 noci za 600 THB. Pokoj ještě musí uklidit, takže máme do 13 hodin čas.
  
Batohy jsme si nechali na recepci a vyrazili jsme do Saladanu na nákup. Jako doprava tady fungují mototaxi, motorka se sajdkárou. Tedy celkem na třech kolech. Jezdí každou chvíli. Smlouvání o ceně začínáme na 50 THB za osobu a končíme na 30. Jsou to asi pouhé 2 kilometry. V pohodě by se to dalo dojít i pěšky, ale v tom horku se nám moc nechtělo.
 
Ze všeho nejdříve musíme vyměnit peníze, já 100 a martin 200 dolarů. Kurz byl 35,03 za dolar.
Vesnice Ban Sala Dan (Saladan) je hlavní osadou na ostrově, malá muslimská vesnice na nejsevernějším výběžku ostrova. Nachází se tady množství obchodů, restaurací a hlavním zdrojem příjmů místních obyvatel je rybolov. Taky se zde nachází přístavní molo Saladan Pier (Laem Tueng), které je vstupní branou na ostrov. Přijíždí sem lodní linky z ostrovů Phi Phi, Phuketu, z Krabi a dalších. Informujeme se na ceny a časy lodí na ostrv Phi Phi, který bude naší další destinací. Lodě jezdí v 8 a ve 13 hodin , akorát se liší v cenách. Někde nám tvrdí že oba spoje stojí 350 THB, v jiném že dopolední 350 a odpolední snad 650 THB. Že by takový rozdíl? Takže jsem se rozhodli pro ten ranní spoj. Vyzvednou nás pick-upem až u resortu, doprava do přístavu je již zahrnuta v ceně. Za 5 THB jsme koupili pohled, který posíláme našemu kamarádovi Zbyňkovi. Snad o dojde, protože neznáme přesnou adresu, resp. číslo domu. Teď už můžu zpětně říct, že to přišlo. Pořešili jsme ještě internet (1 minuta = 1 THB), u nás na pláži chtějí za net 2 THB za minutu. Náš známý Tomáš, který žije v Singapuru a u kterého jsme měli bydlet nám rezervoval a zaplatil ubytování v Singapuru v hotelu Crystal, který spadá do sítě Fragrance Hotel. Dvojlůžkový pokoj se sociálním zařízením na 3 noci za 12 singapurských dolarů. Nejlevnější co se dá v Singapuru sehnat. Měli jsme bydlet u nich, ale od povodní ještě nemají opravený pokoj, takže bydlet 4 osoby v jednom pokoji je trochu moc. V supermarketu 7eleven jsme ještě udělali nákup, 4 jogurty po 14 THB, 4 vody po 14 THB (započítala nám jen 2), dva nanuky Cornetto, nějaké keksy a zápalky, celkem za 127 THB. Procházíme pár obchůdků s oblečením, koupil jsem si žluté šortky. Většina je tady nosí jako plavky. Cena 300, ale sama od sebe bez smlouvání mi je slevnila na 250 THB. V jiném obchodě za ty samé šortky chtěl 450 THB. Na cestu zpátky si bereme zase mototaxi. Chtějí 70-50 THB za osobu, až jeden potom uhandlujeme zase na 30 THB na sobu. Vysadil nás sice o trochu dříve, ale už jsme to došli pěšky. Nevěděli jsme přesně název toho našeho ubytování :-) Pokoj už byl uklizený, takže jsme se ubytovali a vyrazili na pláž. Chatky máme hned u pláže. Na pláži je o poznání více lidí než dosud, ale na druhou stranu je tady větší výběr služeb, jídel, masáží. Ceny jsou zde nižší než na ostrově Koh Ngai. Přímo na pláži provozují různé typy masáží, thajská masáž 250 THB, masáž chodidel nebo olejová masáž za 300, dvouhodinová čistící masáž těla 550, čistící masáž pouze obličeje, která trvá 15-20 minut je za 150 THB a nějaká Samsee masáž je za 400 THB. Pláž Phra Ae (Long Beach) má krásný bílý písek, moře je pěkné s čistou vodou, jsou sice trochu vlny, ale to nám nevadí. Kdysi to byly dvě samostatné pláže, ale dnes jsou jedna a ta samá. Přímo u pláže se nachází několik komplexů bungalovů. Pláž navazuje na severněji položenou pláž Hat Klong Dao.
   
Vrátili jsme se na pokoj. Něco málo jsme vyprali v umyvadle, zbytek věcí si necháme zítra vyprat. Cena se pohybuje mezi 30-40 THB za kilo a je to běžné po celém Thajsku. Večer se jdeme projít po pláži a najíst se. Všude je spousta barů, restaurací, stánků. Nejdříve si dáváme u jednoho stánku palačinku s banánem a čokoládou za 25 THB a k tomu nápoj Lassi z míchaného ovoce za 45 THB. V mixéru smíchali bílý jogurt, mléko, banány, nějaké ovoce asi papája nebo mango, přesně nevím a led. Je to osvěžující koktejl. Martin si dal palačinku se sýrem.
Poté jsme si sedli v baru na pláží, který se jmenuje Klapa Klum Bar and Restaurant (Lost Turtle) neboli Ztracená želva. Každou středu, což je právě dneska, tady pořádají Beach party. Dneska má být nějaká ohňová šou. Na pláži plápolají různé ohně a pochodně, sedí se na bambusových rohožích a v přístřešcích, kde jsme opřeni o takové speciální polštáře poskládané do jehlanu. Od 17 do 20 hodin mají tzv. happy hour, tedy šťastnou hodinku, kdy všechny koktejly mají za 100 THb, normálně stojí 130-140 THB. Já jsme si dal Mai Tai. Nápoj obsahoval bílý a tmavý rum, Curacao a Contreau a ananasovo limetkový džus a Martin Deep blue sea - modré Curacao, Tequila a myslím ananasový džus po 100 THB. K večeři jsme si dali Pad Thai, tedy smažené nudle s kuřecím masem za 60 THB a já jsem si dal smažené kuře s ananasem, zeleninou a sladkokyselou omáčkou sweet and sour za 90 THB a k tomu rýži za 15 THB. V rámci akce byl ještě zdarma thajský punč. Každý si mohl nabírat kolik chtěl. Byl v tom nějaký alkohol a ovoce meloun a něco žlutého. Spát jsme šli o půl 10, takže jsme se ohnové šou ani nedočkali. Byli jsme docela unavení. Ale i tak to byla fajn akce.

Čtvrtek 15.2.2007 - okruh po ostrově Lanta

Na snídani jsme si tradičně dali jogurty.

Dnešní den jsme se rozhodli prozkoumat ostrov Lanta na vlastní pěst. Kolem všech pláží západního pobřeží vede cesta, stejně tak jako podél východního pobřeží a na pár místech jsou spojeny silnicemi vedoucími středem ostrova. Na ostrově nejezdí žádné pravidelné linky dodávek songthaew, takže jedinou možností jak prozkoumat krásy ostrova je pronajmout si motorku jako jsme to udělali my. Mez vesnicí Ban Sala Dan a plážemi je možno si najmout také mototaxi. Vedle našeho guesthousu jsme si vypůjčili na jeden den motorku, Hondu 110. Vypadalo to tak, jako že nám půjčuje svou vlastní. Ještě nám ji předtím umyl. Za půjčení jsme zaplatili 300 THB na den a za 60 THB jsme koupili benzín. Něco kolem 2 litrů a to nám stačilo na celý ostrov, ještě jsme mu vrátili více než jsme měli ráno. Do zástavy si vzal náš cestovní pas. Ze všeho nejdřív jsme si zavezli do prádelny věci. Něco jsme si nechali vyprat i vyžehlit za 40 THB / kilo a ručníky na pláž jen vyprat za 30 THB kilo. Bude to hotové v pátek v 15 hodin. Vyrazili jsme na obhlídku pláží západního pobřeží. Projíždíme kolem místní školy.

Celou dobu řídil Martin, protože já se těch strojů na dvou kolech fakt bojím.


První zastávku jsme udělali na pláži hned vedle nás, která navazuje na Long Beach a to byla pláž Ban Phu Klom Beach ve vesnici Ban Phu Klom. Zastavili jsme u Green Garden Resort. Bylo ještě brzo ráno, všichni dospávali, takže na pláži bylo jen pár lidí. Okoupali jsme se a pokračovali dál.
  
Další pláž, kde jsme se zastavili byla pláž Khlong Khoang Beach (Klong Khong Beach). Skalnaté pobřeží na pláži není dobré pro plavání ani opalování. Takže jsme se nijak zvlášť nezdržovali. 
Odbočili jsme k vesnici a pláži Khlong Toab Beach. Je určená spíše pro rybáře. Na pláži měli klece na rybí úlovky. K pláži se muselo přejet mostek nad říčkou obklopenou bujnou zelení. Kolem pláže rostly palmy.
  
Projeli jsme kolem resortu Rawi Warin, kde jsme vysazovali včera Němce a zastavili jsme v 7eleven na svačinu. Dali jsme si za 20 THB hot-dog, hamburger se sýrem taky za 20 a za 25 THB pivo Chang. Poté se cesta odděluje na východní stranu ostrova a dále na jih na pláž Hat Khlong Nin (Klong Nin Beach), které se říká Blažená pláž. Je to dlouhá písečná pláž v jihozápadní části ostrova. Pokračujeme podél západního pobřeží dále na jih až na samotný konec ostrova, až cestou zpátky se zastavujeme na dalších plážích. Od zálivu Ao Kantiang se pobřežní cesta stává horší a horší až se nakonec promění v pouhou stezku. Poslední asi 6 kilometrový úsek cesty byl neustálé stoupání a klesání po prašné cestě, kdy jsem v jednom úseku musel za jízdy seskočit z motorky, protože jinak bychom to nevyjeli. Potom zase následovalo klesání až na samotný jih ostrova Lanta po červeném prachu. Byli jsme od prachu jak my, tak boty, batohy prostě všechno. Večer jsme museli na pokoji batohy vyprat. Poslední úsek cesty jsme už došli raději po svých, abychom se nemuseli na motorce trápit. Došli jsme až k bráně a centrále národního parku Mu Koh Lanta Marine National Park. Cestou jsme viděli opice a ztratil jsem mapu. Za vstup do NP se platí vstupné pro dospělého (cizince) 400 THB a vstup je platný 5 dní po všech národních parcích v Thajsku. Nám by se to neoplatilo. Dostali jsme se až k mysu Laem Tanod - Tanod Cape (Ta Noad). Mys se nachází již v oblasti parku. Na mysu se nachází strmý kopec s majákem poháněným sluneční energií. Po obou stranách kopce jsou pláže, jedna písečná a druhá kamenitá a je možné zahlédnout okolní ostrovy Koh Rok Nok a Koh Rok Nai. Kopec je porostlý palmami. Vede zde 2,5 km dlouhá přírodní naučná stezka s nádhernými výhledy. Bylo to moc hezké, až na tu cestu. A stejnou cestou jsme se bohužel museli vrátit zpátky.
  
Ze všeho nejdříve jsme zastavili u pláže v zálivu Mai Pai Bay (Mai Phai Beach), která je uplně nejníž ze všech pláží na západním pobřeží. Tady jsme z těla smyli hlavní špínu a prach. Pláž je místy kamenitá, takže tady byli asi jen 4 lidé a my.
Další pláží kde jsme udělali přestávku byla Khlong Jaak Beach (Klong Jaak, Klong Jark). Je jednou z nejhezčích malých pláží na ostrově s pěkným bílým pískem, nízkými skalisky, křišťálově čistou vodou ideální na plavání. Pláž je ideální k odpočinku. nachází se tady i malá plážová restaurace.
 
Pokračujeme dál. V jednom malém obchůdku jsme dokoupili za 20 THB vodu. Udělali jsme malou odbočku z hlavní cesty směrem do vnitrozemí k vodopádu Klong Jaak (Klong Jark Waterfall) asi 3 km, kde pořádají terky na slonech. Za parkování auta chtějí 40 THB a za motorku 20 THB, tak jsme ji nechali zaparkovanou stranou mimo parkoviště. Nikde nebylo žádné značení, tak jsme se ptali jedněch cizinců na cestu. Prý je to 30 minut pěšky jedna cesta, ale je tam údajně málo vody, takže to nestojí v tom horku za námahu. Vrátili jsme se na "hlavní" silnici a zastavili se raději na pláži Nui Beach v zálivu Nui Bay. Museli jsme po strmé cestě sejít od silnice k pláži, kde byly pouze 3 páry. Byla to malá, písečná pláž skrytá od lidí. Na kopci u silnice se nachází malá bar s krásným výhledem na pláž pod ním.

Poslední zastávku u moře jsme udělali na údajně jedné z nejkrásnějších pláží Kantiang Beach. Písečná pláž je poměrné dlouhá, moře krásně čisté. Ve stráních se nachází bungalovy a resorty k ubytování a apartmány ke koupi. Oba konce pláže jsou za odlivu skalisté.
 
Vypravili jsme se k jeskyni Khao Mai Kaew (Tham Mai Kaew, Mai Kaeo Cave), která se nachází v srdci ostrova mezi kaučukovníkovými plantážemi. Vede k ní odbočka z hlavní silnice od pláže Klong Nin Beach. Prohlídka s průvodcem a baterkami začínala za 20 minut. Celkem prohlídka trvá 2 hodiny i s 1 km cestou do kopce k jeskyni a vstupné je 200 THB za osobu. Cena nám přišla hodně vysoká, takže jsme se vrátili. Zajímavé je, že v Thajsku se většina jeskyní nachází na kopci. Prohlídku provádí členové muslimské rodiny, která žije poblíž jeskyní a jsou současně stážci a průvodci jeskyní. Jeskyně jsou podle obrázků krásně zdobené stalaktity a zajímavými kamennými útvary, jezírkem a netopýry. Ovšem nějaké jeskyně jsem v Thajsku již v minulosti navštívil a vždy jsem byl zklamán.
Zastavili jsme v jednom bistru na jídlo, kde měl na tabuli super ceny, nicméně nic nevařil. Takže jsem si dali jídlo až u pláže Klong Nin v jednom bistru. Já nudle Pat Thai za 40 THB a Martin palačinku se sýrem za 25 THB, kterou mu baba posypala cukrem a pořád mu ktomu nutila ovoce nebo čokoládovou polevu. Nechápu kombinaci sýr a sladké. Pak jsme nakoupili v 7eleven, což je síť supermarketů po celém Thajsku. Martin si tam dal ještě za 19 THB hamburger, koupili jsme dvě vody po 13 THB, arašídy pražené v kokosovém těstě za 10 THB a dva jogurty po 14 THB. Přijeli jsme k nám do chatky, kde jsme si dali sprchu. Koupil jsem lístky na sobotu 17.2. na 8 hodin ráno na loď na ostrov Phi Phi za 350 THB na osobu. V 7:30 nás vyzvednou u hotelu a odvezou do přístavu. Paní mi dala novou mapu ostrova, místo té, kterou jsem dnes ztratil. Využili jsme ještě půjčené motorky a zajeli jsme do Sala danu, kde jsme se zastavili na místním tržišti. Martin si dal opečené BBQ kuře za 30 THB, asi kuřecí prso na špejlích, saté. Vedle u stánku prodávali sladké cukroví. Na zkoušku jsem za 2 bahty zkusil jeden kousek. Celý sáček za 20 jsem nekupoval, nebylo to až tak skvělé.
  
Koupil jsem si děrované černé triko za 190 THB. Chtěl jsem dvě, i v bílém provedení, ale baba nedala větší slevu, tak nic. V obchodě, kde měli všelico, jsme Zbyňkovi za 39 THB koupili puzzle a 2 thajské omáčky v sáčku po 15 THB. Chtěli jsme zajít na internet, ale nikde nefungoval, asi nějaký výpadek. Prý až zítra. Snad. Ještě jsem koupil jeden kokosový olej za 50 THB. Prý ho vyrábí sestra té, co ho prodávala. Měli tady hezké sošky Buddhy. Když jsme se ptali na cenu, řekl nám 550 THB a o pár stánků vedle za 50. Na chuť jsem si koupil u jednoho pojízdného stánku u muslimky palačinku s banánem, ananasem a čokoládou za 35 bahtů. Ovoce tam bylo hodně, nakrájený celý banán.

V 7elevenu jsem si na zapití koupil jedno chlazené kakao za 21 THB, které jsem hned vypil, litrovou Fantu za 28 THB a 3 plátky vánočky s rozinkami za 10 THB, piva Chang po 25 THB. U stánku s ovocem kupujeme celý ananas. Cena 15 THB. S oloupáním a nakrájením 25 THB za kus a pomelo za 20 THB. Je to velký citrusový plod a chutná jako grep, ale je to méně hořké. Vrátili jsme motorku. N apokoji jsme snědli ananas, Martin vypil dvě piva já píšu deník. Je asi 21 hodin.

Pátek 16.2.2007 - ostrov Lanta

Batohy přes noc uschly. Snídáme jogurty a vánočku a jdeme k nám na pláž Long Beach. Ráno není moc lidí a tak jsme si zabrali dvě lehátka. Na svačinu jsme snědli na osvěžení pomelo.

V poledne jsme se schovali do stínu. Natrefili jsme na docela zajímavý strom, který mi svým tvarem připomínal dámské přirození. Posuďte sami.
 
Na oběd jsem dostal chuť na bagetu s tuňákem, vajíčkovou omeletou a oblohou za 60 THB. Martin si dal za 25 THB palačinku se sýrem. Dozvídáme se recept na těsto na palačinky (pancakes): mouka, voda, vajíčko, sladké mléko. Snad nechat 5 hodin uležet. Nadělat bochánky. Těsto se nelepí, netrhá a při práci s ním je zapotřebí vlhčit ruce vodou. Chytá mě průjem tak běžím na pokoj. Když mi bylo líp, zašel jsem do prádelny pro vyprané věci. Už je to nachystané a všechno je v pořádku. Měl jsem strach, aby nebyly nějaké věci zaprané. Celkem jsem zaplatil podle váhy a podle toho, co se žehlilo a co ne 106 THB. Odpoledne jsme byli na pláži krátce. Martina taky chytil průjem. V 16:30 jsme se vydali pěšky do Sala Danu, přece jenom je tam levněji než v letoviscích. Je to asi 2,5 km. Cestou jsme se zsatavili na 40 minut na internet (1 minuta 1 baht). Ve městě jsme na tržišti koupili 2 hrnky neloupaných buráků za 10 THB, ochutnali jsme nějaké ovoce,které prodávali přímo z nákladního auta. Připomínalo to kokos, ze kterého vyndával dužinu, která chutnala jako liči. Za 6 THB jsme koupili dva banány, přitom celý trs měl za 30 THB, ale co bychom s tolika banány dělali a 5 mandarinek (půl kila za 8 THB). Na trhu jsem sehnal bílé triko s límečkem za 190 THB u stejné báby jako včera to černé, pamatovala si mně. U dalšího stánku jsem neodolal a koupil si bílé korála z mušlí za 120 THB, původně chtěl 150. U jedné muslimky ochutnáváme velké kulaté pláty, které svým vzhledem připomínají pogumované prostírání na stůl. Chutná to jako karamel s cukrovou vatou. Trhá se to rukama a má se to ještě posypat cukrem, ale už tak je to dost sladké. Vyslovuje se to Laa. Za dva pláty chce 10 THB. Hned jsme to snědli tak večer cestou zpátky jsme ještě dva pláty koupili.

V informačním centru jsme si vzali ještě jiné mapky ostrova a informujeme se na možnosti ubytování na ostrově Phi Phi. Prý je všechno obsazeno zní odpověď. A na Phuketu nám nabízí ubytování od 2 do 3000 THB za noc.
Podél moře je řada restaurací, které mají poklidnou atmosféru a většinou výhled na moře. V jedné restauraci u moře, kde je úplně plno, stejně jako ve čtyřech dalších jsme si dali večeři. Martin kuřecí maso se zeleninou za 60 THB a k tomu hranolky za 40 THB, které mu přinesli o 10 minut později než jídlo a malé pivo Chang v láhvi za 35 THB. Já jsem si objednal stejné jídlo, ale s rýží za 10 THB a k tomu konvičku výborného čínského čaje za 20 THB. Celkem jsme platili 225 THB. V 7elevnu jsme ještě koupili pivo v plechovce za 25 THB. U jedné muslimky jsme si domluvili odvoz mototaxi až k bungalovu za 30 THB na osobu. Dobalujeme věci, pojídáme Laa a je skoro 10 hodin.

Sobota 17.2.2007 - plavba na ostrov Ko Phi Phi Don

Vstáváme v 6:30. Balíme poslední věci, snídáme jogurt a v 7:30 nás vyzvedává pick-up, který nás na korbě odváží do přístavu Sala Dan. Spolu s námi cestuje ještě jeden pár.
 
Tady jsme všichni dostali na nálepku, kterou jsme museli mít na sobě přilepenou a z ní bylo patrné kdo pluje na Phi Phi a kdo pluje dále na ostrov Phuket. Vyplouváme přesně v 8 hodin. Plujeme lodí společnosti Phi Phi Cruiser. Jsme na horní palubě. Plavba trvá 1:15 hod. Než připlujeme na phi Phi, loď zastavila na moři a lidi, kteří plují dále na Phuket přestupují z lodě na loď.
Již z dálky nás vítá, mě již dobře známá scenérie ostrova Phi Phi Don s vápencovými krasovými útvary. 
  
Souostroví Mu Ko Phi Phi - Národní park Hat Noppharat Thara - je dnes nejoblíbenější destinací jižního Thajska a nachází se 48 km od ostrova Phuket a 40 km jižně od Krabi. Souostroví se skládá ze 6 ostrůvků, z nichž dva ostrovy jsou hlavní. Větší Ko Phi Phi Don, kde se soustřeďuje veškerý život a menší (6,6 km²), neméně krásný, ovšem neobydlený ostrov Ko Phi Phi Leh, jehož strmé útesy jsou pod ochranou národního mořského parku. Zde se natáčel známý film Pláž (Beach) s Leonardem di Capriem, záliv Ao Maya na jihovýchodní straně ostrova. Na tento menší ostrov se dá dostat pouze z většího ostrova za 20 minut v rámci nějakého organizovaného výletu. Ostrov je domovem mořských vlaštovek - salanga - z čeledi rorýsovitých, jejichž ceněná hnízda jsou sbírána sběrači z národa chao ley v jeskyních, např. Viking Cave v ohromnývh výškách na vratkém bambusovém lešení a následně je prodávají do čínských restaurací, kde z nich připravují předražené polévky. A lidé je kupují pro své údajné afrodisiakální účinky. Přitom hnízda jsou postavena pouze z malinkých větviček a ptačích slin.
Ostrovy Phi Phi jsou vyhledávaným tropickým rájem díky úžasným plážím, smaragdově zelenému moři, korálovým útesům, bohatému podmořskému životu a nádhernou scenérií vápencových krasových útvarů, tzv. mogotů.

Větší z ostrovů, ostrov Ko Phi Phi Don, který má na délku 8 km a na šířku 2,5 km, tvoří vlastně dva ostrovy spojené malou úžinou lemovanou palmami, spojující parhokaté ostrůvky a oddělující symetrické, zrcadlovitě položené zálivy Ao Loh Dalum (Loh Dalam) na severu a Ao Ton Sai na jihu. Většina ubytování, restaurací, obchůdků, potápěčských center a zkrátka všeho dění na ostrově se nachází právě na písečné úžině spojující oba zálivy ve vesničce Ao Ton Sai. Některá letoviska se nachází i na útesech nebo ve svazích a na úpatích pahorků.

Loď kotví v přístavu v zálivu Ao Ton Sai, nejrušnější zátoce na ostrově. Odsud vyplouvají jak trajekty na ostrov Phuket, Lantu a Krabi, tak malé lodě, které vás dovezou na kteroukoliv jinou pláž na ostrově, pokud nechcete jít pěšky případně na okolní ostrůvky. Voda je tak čistá, že i z přístavního mola pozorujeme různobarevné rybky. Na ostrově nejsou žádné silnice pro auta, takže místní se zde pohybují pouze na motorkách nebo pěšky.
  
Hned jsme se vydali hledat ubytování. Je to o rychlosti, než se všichni rozeběhnou a ta levná ubytování pro baťůžkáře budou hned pryč. Ani jsme se nezdržovali v přístavu, kde stojí spousta naháněčů, kteří za dohozené ubytování inkasují od hotelů provize. Všechno se tady od mé poslední návštěvy na konci prosince 2005 hodně změnilo. Je to jedno velké staveniště. Přibyly nové hotely, parky, kde ještě minule byly močály. Opravily se ubytovny a hotely nebo je vylepšili. Úžina spojující oba zálivy na ostrově je poseta pahýly palem, které tady zůstaly po ničivém tsunami v roce 2004, kdy byla veškerá infrastruktura ostrova úplně zničena. Podle nich je vidět, do jaké výšky sahaly vlny, které ostrov zasáhly, až 6,5 metru.
 
Šli jsme na jistotu tam, kde jsem byl ubytovaný minule za 800 THB. Jenže proběhla rekonstrukce a modernizace hotelu a měli pokoje již za 1600 THB s klimatizací a teplou vodou. Opravuje se, nebo staví nový Charlie Hotel. Jsem z toho dost zhnusený, všude se jenom staví. Samí dělníci, hluk. Hodně je toho obsazeného nebo mají jedno lůžko za 400 THB, bungalov za 1,100 ThB. Nakonec jsme se ubytovali, poměrně rychle, u jedné báby poblíž kopce, kde je vyhlídka na záliv. Jmenuje se to Phi Phi New Wave Bungalow. Byl to obyčejný pokoj s jednou postelí, ručníky, WC, sprcha. Sice trochu zatuchlé, ale dalo se to dvě noci přežít. Normálně chce 800 THB, ale na dvě noci nám dává slevu na 750 THB.
 
Posíláme domů pohled. Ceny jsou srovnatelné s jinými ostrovy, občas dokonce nižší. Dokonce už i tady postavili supermarket 7eleven, kde si Martin hned koupil pivo Singha za 35 THB. I ceny v 7elevnu jsou tady vyšší než byly ve stejném supermarketu dosud, třeba na Lantě.

Pláž v zálivu Ao Loh Dalum (Loh Dalam) je v obležení turistů, celá je pokryta lehátky a slunečníky, zajíždí sem spousta člunů a long-tail boatů, což tady loni nebylo. Moře má ovšem nádhernou křišťálově čistou vodu. Voda je zde plytká, takže než dosáhnete potřebné hloubky pro plavání tak se někdy pěkně projdete. Za odlivu se můžete brodit i několik set metrů.
  
Na pláži si od prodavačky, která celý den chodí po pláži, kupujeme vynikající koblihy za 10 THB kus. Dva vanilkové, jahodový a borůvkový. Ještě má čokoládový. Jsou jiné než u nás, a musím uznat že lepší. Strom u pláže, kde předloni byly fotografie obětí Tsunami, které ostrov zasáhlo 26. prosince 2004 dopoledne, květiny a svíčky, tak strom sice stojí, ale bez fotek, květin, jako by se nic nestalo. Zato je hned u něj postavený stánek s občerstvením. Jsem z toho fakt v šoku.

Dokonce i nejluxusnější hotel Phi Phi Island Cabana, který byl ještě v roce 2005 v dezolátním stavu je v novém kabátě a už je v provozu. Dokonce i nemocnici opravili. Je fakt, že Thajsko má mnohem více financí než třeba podoběn postižená Srí Lanka a může si tuto investici dovolit. Ví, že z cestovního ruchu žije a bez infrastruktury by jim tady turisti nejezdili. Idyla nádherného ostrova je ta tam. Proto jsme se rozhodli zde nestrávit déle než 2 dny. Já jsem ostrov ještě zažil sice po Tsunami, ale zato pláže byly bez lidí, všude klid.
  
Odpoledne ležíme na pláži na západním konci zálivu Ton Sai, ukryté pod vápencovými krasovými útvary, na které lezou horolezci. Jeden místní člověk má na stromě postavený přístřešek. Pobíhají tady opice. Při pokusu o šnorchlování se mi ulomil držák na šnorchlu k přichycení k masce.
      
Po 15 hodině jsme šli z pláže, koupili jsme si každý opečenou bagetu, já kuřecí se sýrem za 60 THB a Martin jen kuřecí za 50 THB. Zatím nejlepší co jsem jedl. Na pokoji jsme se okoupali a vyrazili jsme na vyhlídku na kopci na západ slunce. Nahoru vede spousta schodů a strmá cesta vedoucí vnitrozemím zabere asi 25 minut. Zastavili jsme se na vyhlídce view point č. 1, v nadmořské výšce 186 metrů, kde již čeká spousta lidí a další a další stále přichází. Nahoře je obchůdek, kde lze koupit suvenýry a občerstvení po celkem namáhavém výstupu. Je veliký odliv. Odliv v zálivu Loh Dalum sahá až několik kilometrů od pobřeží a zanechává za sebou dlouhý pás pokrytý vodou nasáklým pískem. Je odsud výhled na pár set metrů širokou písečnou šíji spojující oba zálivy Ao Ton Sai na jihu (vlevo) a Ao Loh Dalum na severu (vpravo). Západ slunce je v tomto období mezi 18-18:45 hod.
    
Když jsme se nabažili výhledu, sešli jsme zase stejnou cestou dolů. Prošli jsme večerní město. Část u pobřeží byla vyhořelá. Martin si dal 3 piva po 35 THB a já jsem si dal výborné kakao za 25 THB. Ve většině restaurací mají televize, kde vysílají filmy, převážně v angličtině a fotbalové zápasy, na které se snaží nalákat turisty. V restauracích mají různé happy hour, tedy šťastné hodinky, kde mají různé akce na alkohol, piva, jídla apod. Poprvé jsme zahlédli i maséry chlapy, dosud jsme se setkali pouze se ženami. Každý jsme si dali jedno ražniči BBQ za 30 THB (kuřecí kousky, ananas, šíleně pálivá paprika, na špici bylo rajčátko a celé to bylo potřené nějakou omáčkou). V supermarketu jsme si na snídani koupili 2 kokosové jogurty po 20 THB, 2 vánočky po 10 THB a za 10 THB mini pizzu (párek a sýr). Internet mají téměř všude za jednotnou cenu 2 THB za minutu. Cestovní kanceláře nabízí lodní výlety kolem ostrova Phi Phi Don a na ostrov Phi Phi Leh, a dokonce pozorování žraloků, údajně neškodných, vždy ráno od 6:30 do 9:30. A když prý žádného neuvidíte, tak Vám vrátí zaplacené peníze. Už dlouho uvažuji o potápěčském kurzu, tak jsem se v jednom potápěčském centru byl informovat. Pořádají kurzy PADI a SSI, ale víceméně jsou stejné. Kurz je zakončený testem abc a vydáním licence s mezinárodní platností. 3 denní kurz včetně učebnice, veškerého vybavení, lodi, jídel,... stojí 12,700 THB. První den promítají instruktážní videa, potom následuje 3 hodinové povídání a odpoledne zkoušení základních technik dýchání na pláži. Druhý den se absolvují dva ponory do hloubky 12 metrů + výuka a třetí den 2 ponory do 18 metrů. Instruktoři jsou z různých zemí, takže není problém si vybrat někoho, kdo mluví Vašim jazykem, dokonce jsme natrefili i na Čecha a Poláka. Výhodou je, že při ponorech již můžete pozorovat krásy podmořského světa, což v našich podmínkách dost dobře nejde. Ale i přesto jsme se rozhodli absolvovat potápěčský kurz doma v češtině.

Neděle 18.2.2007 - ostrov Ko Phi Phi Don

Dneska nikam nespěcháme, tak vstáváme až v 8:30. Celou noc jsem probděl, nějak jsem nemohl spát. Ráno jsme zašli do 7elevenu a koupili vodu za 20 THB, kávové mléko za 26 THB a oplatek v čokoládě. Na snídani jsem si chtěl dát hot-dog, ale neměli rajčata ani pečivo, tak jsem si řekl, že si dám burger, ale taky neměli.
Podél moře a přes úbočí kopce se stromovým porostem jsme prošli na pláž Long Beach (Hat Yao), což nám zabralo asi půl hodiny. 

Procházíme kolem ostrovního mysu Laem Hin, za nímž se nachází také kousek pláže.  Na pláž se dá dojet taky long-tail boaty z přístaviště Ton Sai za asi 10 minut. Long Beach neboli Dlouhá pláž je pokryta jemným krásným pískem a moře je nádherně čisté a hemží se pestrobarevnými rybkami a jinými živočichy, pouhých 20 metrů od pobřeží. Akorát lodě sem přiváží stále více turistů.
   
Na pláži snídáme jogurt a vánočku. Ptám se loďařů, za kolik by nás odvezli na pláž May Bay na ostrově Phi Phi Leh, kde se natáčel film pláž. Výlet trvá 3 hodiny a nekompromisně trvají na ceně 1000 THB za 2 osoby. Paradoxně, kdybychom byli na lodi 4, tak si účtují 1200 THB, přitom s tím stráví stejný čas i benzín.
Posuváme se k jižnímu konci pláže, kde se asi 300-400 metrů od břehu nachází Shark Island, žraločí ostrov neboli Hin Phae. Skála v moři, kde se nachází krásné korálové útesy.
 
Název získala podle toho, že se zde běžně vyskytuje žralok černoploutvý Blacktip reef shark (Carcharhinus melanopterus). Je to velice běžný útesový žralok, který dorůstá délky 2 metrů a má typické černé zakončneí na ploutvích. Údajně jsou neškodní, i když jsem se následně dočetl, že i tento druh žraloka pokousal člověka. I když je to prý vzácné. Dokonce sem pořádají pro šnorchlaře výlety lodí na pozorování žraloků mezi 7:30 a 9:30 a slibují 100% úspěšnost, že jej spatříte. Je velice podobný žraloku černocípému Blacktip shark (Carcharhinus limbatus).

Beru si brýle a šnorchl, který mi Martin opravil a on plave se mnou bez masky a šnorchlu. Plaveme směrem ke skále. Pode mnou je spousta nádherných korálů a prohání se množství barevných ryb všech možných druhů a velikostí už asi 10 metrů od břehu, ale žralok žáden. Je 12 hodin. Asi jsou teď někde zalezlí. Jeden pán co tam taky šnorchloval viděl hned tři. Nedá mi to. Být tady a nevidět žraloka. Vydávám se tam ještě jednou při odlivu kolem 15 hodiny. Martin zůstal na břehu a hlídal. Nejsem sám kdo se vydal za žraloky a vyplatilo se. Viděl jsem 3 kousky, jeden mohl mít odhadem tak 1,5 metru a ti další byli o něco menší. Kroužili kolem. Všichni jsem se upozorňovali, kde ho kdo zahlédl a všichni se tam potom vydali. Srdce mi tlouklo. Byl to hodně zajímavý adrenalinový zážitek. Pomalu mi docházely síly, tak jsem se vydal ke břehu.
V 16:15 jsme šli z pláže a díky odlivu jsme šli po moři podél pobřeží. Občas jsme museli šplhat přes vlhké kameny.
Na pokoji jsme se umyli a šli jsme si na ráno koupit lístky na loď na ostrov Phuket se společností Andaman Wave Master. Loď vyplouvá v 9 hodin a příjezd 11 hodin a stojí 350 THB na osobu. Pak pluje ještě odpoledne ve 14:30-16:30. Cena je všude stejná, akorát se liší potom odvoz minibusem z přístavu na jednotlivé pláže. Na pláž Patong Beach si účtují 100-150 THB na osobu. V cestovce Paradise Complex jsme sehnali odvoz za 100 THB, takže nás doprava každého stála celkem 450 THB. Hned jsme si zde zajistili i ubytování na pláži Patong Beach. Pokoje s větrákem jsou všechny obsazené, nabídla nám jeden za 1,200 THB na noc s klimatizací, televizí, lednicí, sejfem a potom levnější za 1,000 THB pouze s klimatizací, dvojlůžkem a horkou sprchou v Budget Guest House Patong Beach, tel. 083 509 3729. Celkem na 3 noci za 3,000 THB. Martin musel zajít na pokoj pro peníze, abychom to mohli všechno zaplatit. Cestou koupil dva jogurty po 15 THB, 2 vody po 20 THB a dvě vánočky po 10 THB. Na večeři jsme si zašli do thajsko-japonské restaurace, kde nabízeli bufetový systém BBQ and Japanesse buffet - Hibachi, kde za 222 THB na osobu můžete sníst kolik chcete. Bylo tady spousta Japonců. Na výběr bylo několik druhů sushi a sashimi, které neustále doplňovali, k tomu křen Wasabi, sojová omáčka, saláty, zálivky, chilli omáčka, sweet and sour omáčka. Snědl jsem asi 15 kusů. U nás bych se za to nedoplatil. Potom měli hotové spring roll, neboli jarní závitky, smažené závitky plněné asi nudlemi, potom různá thajská jídla, nudle Pat Thai, vařenou rýži, hovězí pečené maso s omáčkou. A dále BBQ, kde sikaždý nabral do mističky co chtěl (mořské plody - mušle, olihně, krevety, různé druhy masa - kuřecí, hovězí, kuřecí špízy, tuňák, cibule), k tomu dosatal kartičku s číslem a kuchaři nám to připravili na grilu. Málokdy jsme dostali přesně to, co jsme si nabrali do misky, naštěstí jsme si mohli jít nabrat znova. Za ten večer jsme toho spořádali hodně a za tu cenu se to každopádně oplatilo. Na pití jsem si dal konvičku jasmínového čaje za 35 THB a Martin Coca Colu za 30 THB. Pak se spustil silný déšť, první, který nás v Thajsku zastihl. Dosud jen svítilo sluníčko. Cestou na pokoj si Martin ještě v marketu koupil za 34 THB pivo Chang.

Pondělí 19.2.2007 - plavba na ostrov Phuket

Vstáváme v 7:30. Svým řevem nás budili kanárci paní domácí. Celou noc jsem nespal.  To už je druhá noc. Najednou přestala téct voda a párkrát vypla elektřina. Je na čase odjet. Snídáme jogurty a vánočku. Počasí se po včerejším dešti vyčasuje. Před půl devátou opouštíme pokoj. Paní domácí se s námi loučí a jdeme pěšky do přístavu Ton Sai na loď. Na základě koupeného lístku dostáváme barevnou nálepku na tričko, kde je napsáno kam plujeme a fixem dopsána zkratka místa, kam kdo má zajištěnou dopravu minibusem na Phuketu. V našem případě PT znamená Patong Beach. Loď společnosti Andaman Wave Master je úplně plná. Vyplouváme přesně v 9 hodin, nicméně kousek od Žraločího ostrovu zastavujeme na moři a čekáme na loď z ostrova Ko Lanta Yai, kde opět k nám přestupují lidé mířící na Phuket. Takže ve skutečnosti vyplouváme v 9:40.
 
Na ostrově Phuket jsme místo v 11 hodin až v 11:30. Kotvíme na jihovýchodním pobřeží ostrova ve městě Phuket Town v přístavu Rassada Harbour (Rassada Port, Rassada Pier).

V přístavu nastal zmatek při rozdělování do mikrobusů, nevěděli kam nás mají dát, i když jsme to měli na nálepkách. Chtěli po nás lístek, který jsme odevzdali při nastupování na loď. Nakonec ho našli a jelo se. Samozřejmě řidič nevěděl, kde náš guest house je. Naštěstí tam paní v cestovce napsala telefonní číslo, takže tam řidič zavolal, a paní z penzionu si pro nás přišla k hlavní silnici. Bydlíme v letovisku Patong (mapa) u pláže Patong Beach na západním pobřeží ostrova kousek od hotelu The Royal Paradise Hotel ve čtvrti, kde se nachází samé gay podniky. Aby toho nebylo málo, tak náš penzion Budget Guest House Patong Beach má růžovo fialovou barvu fasády. Na recepci nikdo není. Konečně zase trochu slušné ubytování. Jen doufám, že tady bude v noci klid, protože Patong je nejhlučnější letovisko na ostrově. Dostali jsme prostorný pokoj s klimatizací, velkou postelí, nábytkem, prostornou koupelnou pouze se studenou vodou. Ještě nám paní domácí donesla ručníky a mýdlo. Jelikož máme ubytování zaplacené již z ostrova Phi Phi (1,000 THB na noc) tak při check-outu, který je ve 12 hodin máme nechat klíč v pokoji a jen zabouchnout dveře. Nakonec jsme zjistili, že GH slouží i jako hodinový hotel.
  
Není pěkné počasí, je pod mrakem a po dešti, takže se jdeme projít po okolí. Je zde spousta barů, diskoték, striptýzových barů, obchodů, restaurací, hotelů. Zkrátka druhá Pattaya, které jsem se vyhýbal. Nejčastějšími návštěvníky jsou muži ze západu lační levného sexu, kteří si tady za pár peněz najímají mladé Thajky a Thajce jako společníky, vodí se s nimi za ruce po ulici. Je to prostě centrum zábavy a bohatého nočního života. Patong je nejpopulárnější a nejrozvinutější ze všech phuketských pláží. V 7elevnu kupujeme hot dog a hamburger za 17 THB a pivo Chang za 25 THB. Informujeme se na půjčení motorky, v jedné půjčovně chtějí 250 THB na den + pas a jistinu 3,000 THB. Ale našli jsme další půjčovnu, kde má motorky za 200 THB na den a do zástavy chce jen pas. Ve msěnárně jsem vyměnil dalších 100 dolarů za 3,539 THB (mimochodem nejvyšší kurz jaký jsme viděli).

Došli jsme až na pláž Patong Beach, asi 3 km dlouhý široký písečný pás, přecpaná slunečníky, lehátky (80 THb/den) a množstvím turistů. A to má být jedna z nejhezčích. Pokud si chcete užít klid, tak určitě nejezděte sem. Samozřejmě se zde vyskytují spousty vodních atrakcí, vodní skútry a další. Voda má hnusnou hnědou barvu, no děs.

Souběžně s pláží se táhnou dvě hlavní silnice spojované mnohými uličkami. Tady se nachází spousta restaurací, kaváren, barů, obchůdků, pouličních stánků, potápěčských center a hotelů. Procházíme se po obchodech, ale mají tady dost vysoké ceny.
   
Taxi na letiště stojí 500-700 THB. Koupili jsme jeden pohled, ale v obchodě nikde nikdo tak jsme tam nechali 10 THB a šli jsme. Narazili jsme na poštu, kde mají známky do sbírky, různé série, tak si Martin jako sběratel známek koupil celou sérii známek thajského krále, 6 ks po 5 THB. Následně jsme koupili ještě dva pohledy po 10 THB a posíláme s razítky přímo z pošty. V jedné pakárně jsme koupili 6 baget za 30 THB. Natrefili jsme na obrovské nákupní centrum (200,000 m²) na několika patrech nazvané Phuket Jungceylon. Jungceylon byl název používaný pro ostrov Phuket v roce 1511. Nachází se tady množství obchodů, restaurací, kaváren a Carrefour. Je tady ještě levněji než v 7elevnu a velký výběr všeho možného včetně hotových jídel, sushi, které na místě připravují. Místo večeře jsme si nakoupili potraviny, 3 piva Chang po 17,50 THB, které nám u pokladny nechce prodat až v 17 hodin, což je za 10 minut, takže jsme to nechali u pokladny a platíme až v 5. Dále jsme koupili Sprite, kakao, dietní salám s chilli, ale je pekelně pálivý, půlku grilovaného kuře za 49 THB, arašídy, čokoládu, müsli tyčinky, croissany, sýrovou bagetu, ale ve skutečnosti byla sladká, mandarinky, muffiny, jogurty. Asi největší náš dosavadní nákup za 300 THB. Zašli jsme na internet, kde mají minutu za 1 THB, jinak se pohybuje 1-2 THB, je naštěstí rychlý, takže jsme všechno zvládli za 20 minut.

Večer jsme vyrazili za zábavou. Noční život se soustřeďuje především do oblasti neóny ozářených barů zejména kolem uličky Soi Bangla, kde je k dispozici spousta go-go barů, nechvalná to část letoviska. Přímo u našeho ubytování, před hotelem Paradise Complex se nachází centrum zábavy pro gaye, kde se nachází spousta gay barů, diskoték, obchůdků s oblečením pro gaye, sex shopy v přilehlých uličkách a nabídky travesti vystoupení například v klubu My Way, kde na balkoně tančí tanečnice. V uličkách nabízí masáže, lákají v neuvěřitelně okázalých a barvami hýřících kostýmech převlečených za ženy na travesti show, které se konají několikrát za noc. Pózují a nechávají se fotit za peníze. Jsou k nerozeznání od žen a tak pěkné holky, jako jsou thajští kluci jsem ještě neviděl. Většinou se neplatí vstupné, kromě Simon Cabaret, které je spíše pro turisty jako zábavná show než pro samotné gaye a chtějí za to 500 THB, ale za to je uvnitř potom dražší pití. Nakonec jsme se nechali nalákat na jednu travesti show (CU Tonight Patong). Bylo nás tam asi jen 6. Nalákají Vás, že show začíná za pár minut, přitom začně třeba za půl hodiny a snaží se Vám vnutit předražené pití. Je to výměnou za to, že se neplatí vstupné na show. Dali jsme si pivo Heineken, za které tady chtěli 100 THB. Cena všech piv, ať už thajských nebo zahraničních, byla stejná. Raději jsme hned zaplatili, abychom po show mohli hned zmizet než začne někdo otravovat. Nejdříve se asi 8 kluků předvádělo v bílém spodním prádle. Každý měl na sobě číslo, aby si návštěvníci mohli vybrat po show svého kluka na další placené služby. Připadalo mi to jako na trhu s otroky. Většina jich působila otráveně, znaveně, jenom zívali a téměř vůbec se nepohybovali. Ani se jim nedivím dělat to celou noc pro 6 lidí. Potom začala samotná show, která trvala asi hodinu. Kostýmy měli fakt pěkné, hezcí byli taky, ale jinak show jako celek byla celkem ubohá. Ale zase to bylo takové zpestření večera.

Úterý 20.2.2007 - okruh ostrovem Phuket

Ráno, když jsme se probudili, to vypadlo, že bude hezké počasí. Vydali jsme se tedy pro motorku za 200 THB na den. Ale paní, se kterou jsme včera mluvili tam nebyla, tak jí druhá zavolala a ona do 10 minut přijela. Do zástavy si vzala pas. Měli jsme motorku Hondu CC115. Vyžádali jsme si helmu, neboť mít helmu je povinnotí a v Phuketu je přestupek přísně trestán. Nádrž byla prázdná. Nalila tam jen jednu PET flašku benzínu, takže první zastávka byla na "benzínce". Benzín čepoval z barelu, kde měl udělané rysky a ceny v bahtech. Vzali jsme za 120 THB a nádrž byla plná. Dnes jsme měli v plánu procestovat ostrov na vlastní pěst kolem dokola. Mapa Phuketu.

Phuket je největším thajským ostrovem o rozloze 543 km². Dlouhý je 48 km a široký asi 22 km a je nejbohatší provincií v Thajsku. Je druhou nejpopulárnější destinací po Pattayi. Hlavním městem provincie Phuket je Muang Phuket, neboli město Phuket (Phuket Town). Ostrov je spojený s pevninou Sarasinským mostem.
Pláže se táhnou v podstatě po celém západním pobřeží. Jedeme po silnici podél západního pobřeží směrem na jih. Cestou potkáváme pro nás docela komické dopravní značky, jako například pozor sloni :-)

Zastavili jsme na druhé největší pláži Phuketu, pláži Ao Karon asi 5 km od Patongu. Na rozdíl od ní není tak přeplněná turisty, jinak je ji hodně podobná. Je to dlouhá písečná pláž. Během monzunového období, kdy je hodně silný spodní proud, je zde koupání docela nebezpečné. Kolem pláže vede pobřežní silnice. Na pláži jsme posnídali jogurty, kakao, okoupali jsme se a pokračovali dále směrem na jih na pláž Ao Kata Yai neboli Velký záliv Kata. Pláž je z obou stran chráněna skalnatými výběžky, takže je bezpečná pro plavání. Na tuto pláž navazuje mnohem menší a také klidnější pláž Ao Kata Noi (Malý záliv Kata). Tyto pláže jsou ze všech tří (Patong, Karon, Kata) nejklidnější a nejméně zkažené. Mapa.
  
Potom jsme vyjeli k vyhlídce Kata View Point - "Khao Sam Haad" - Kho Saam Haad, neboli taky kopec tří pláží, odkud je krásný výhled na pláže Kata Noi, Kata Yai, Karon a ostrov Ko Poo (Ko Pu). Pouliční prodavači tady prodávají pití, jídlo a suvenýry, protože se tady zastavuje spousta turistů, protože výhled je opravdu úchvatný. Dokonce máte možnost se tady nechat vyfotit s orly mořskými.
   
Další zastávku jsme udělali v zálivu na pláži Hat Nai Harn, která je považována za nejpěknější a nejmilejší ze všech ostrovních pláží. Cesta vedla kolem pěkného jezera.

Poblíž pláže se nachází chrám Wat Nai Harn, ale je v rozestavěné fázi. Stály pouze menší chrámky.
 
Okoupali jsme se a pokračovali po příbřežní cestě na samý jih ostrova. U místní "benzinky", kde prodávají benzín v lahvích od nápojů jsme dočepovali benzín a pokračujeme dále na jih. Cestou jsme se kochali výhledy na skály čnící z moře.
 

Dorazili jsme k nejjižnějšímu cípu ostrova Phuket, ke strmému mysu Laem Promthep s pěkným scénickým výhledem. Je jedním z nejkrásnějších míst na ostrově vůbec. Zejména je vyhledávaný kvůli západům slunce, kde sem přijíždí davy turistů. "Phrom" je thajské slovo pro hinduistického "Brahmu", což znamená "čistý", a "Thep" znamená "Bůh". Zaparkovali jsme na poměrně velkém parkovišti obklopeném spoustou stánků se suvenýry u památníku, kolem kterého se nachází sošky slonů nejrůznějších velikostí.

Phromthep je pevnina vystupující do Andamanského moře a vytváří jižní výčnělek Phuketu. Bylo to oblíbené místo pro námořníky, kteří se plavili podél západního pobřeží Malajského poloostrova. Mys má vysoký útes a dříve byl místními vesničany nazýván "Laem Jao" (Božský mys). Šli jsme pěšky až na samotnou špici mysu. Z útesu ke kamenům u moře je palmový háj. Smaragdově zelené proudy vody krouží v hluboké vodě a sami sebe vrhají proti kamenům. To je jedna z nejpůsobivějších podívaných na Phuketu.
  
Kochali jsme se překrásnou scenérií, burácejícím mořem narážejícím na skalnaté útesy pod námi. V dáli byly vidět ostrůvky Ko Kaew Yai a Ko Kaew Noi.

Sjíždíme k nejjižněji položené pláži ostrova, pláži Hat Rawai. Kdysi, než se turisté přesunuli na pláže Patong, Kata a jim podobné, byla první turistickou pláží. Dnes se zde nachází převážně původní obyvatelé národa Chao ley, i když několik ubytovacích komplexů se tady ještě nachází. Mořští cikáni, jak se jim také někdy říká, se živí převážně rybolovem. Podél pláže se nachází spousta rybích restaurací. My jsme si zde udělali přestávku na oběd. V jedné místní restauraci jsme si dali nudle s kuřecím masem za 50 THB, k tomu nám přinesli vodu s ledem, kterou jsme samozřejmě ze zdravotních důvodů nepili. Na pláži si můžete najmout loď a vydat se k několika okolním ostrůvkům, které nabízí krásné šnorchlování a některé dokonce jako např. ostrůvek Ko Racha i ideální podmínky pro potápění díky skvělé viditelnosti a rozmanitosti korálových útesů. Od břehu je nejblíže ostrov Ko Bon.U přístavního mola se má nacházet 12 metrů dlouhá loď, památník upomínající na událost z června 1987, ale molo je bohužel zničeno, asi následkem tsunami, které ostrov Phuket také v roce 2004 zasáhlo.
Posouváme se směrem k východnímu pobřeží. Projíždíme kolem muzea mořských korýšů s nádhernou sbírkou lastur - Phuket Seashell Museum, kde mají otevřen denně ovšem vstupné je 200 THB. Míjíme pláž Ao Chalong, ale je zde přístav, takže moře je špinavé, pláž není není vhodná ke koupání a tudíž nestojí za návštěvu, jako téměř nikde na východním pobřeží v okolí města Phuket, kde se nachází cínové doly a přístavní doky.
Zastavujeme se v buddhistickém chrámu Wat Chalong asi 8 km od města Phuket. Je třeba jet po silnici Vichit Songkram Rd., do By Pass Rd. a zahnout vlevo a jet asi 10 minut. Chrám budete mít po levé straně. Kolem chrámu je spousta stánků jako na pouti. Na výběr jsou různá jídla, vč. pražených kobylek, housenek. Dali jsme si nudle Pat Thai s oříšky, k tomu zelenina za 30 THB.
 
Je nejuctívanějším chrámem na ostrově a proto je hojně navštěvovaný věřícími. Martin jednomu žebrákovi, který měl místo rukou jen pahýly dal nějaké drobné bahty. Lidé se v chrámech modlí, lepí tenké plátky zlata na sochy Buddhy, štěrkají tyčinkami pro štěstí. Navštívili jsme několik chrámů, které jsou bohatě zdobené.
    
Mapa oblasti Chalong - Rawai.
Pokračujeme dále na sever. Hlavní město ostrova, město Phuket neboli Muang Phuket, pouze projíždíme - mapa. Na jedné křižovatce asi 12 km severně od Phuketu se nachází Památník hrdinů připomínající odražení barmské armády vdovou po guvernérovi Phuketu a její sestrou v roce 1785.

Asi 8 km severně od Památníku se nachází městečko Thalang, kde se nachází klášter Wat Phra Thong, jeden z phuketských nejuctívanějších klášterů vůbec, který ukrývá polozasypanou zlatou sochu Buddhy, napůl pohřbenou v zemi. Říká se, že ti kteří se pokusili někdy sochu ze země vydobýt, zahynuli již při samotných pokusech. Klášter byl vybudován za účelem sochy.
 
Nedaleko odtud, asi 4 km, se nachází lesopark Khao Phra Taew NP (vstup 200 THB), kde můžete pozorovat opice makaky, navštívit vodopády Ton Sai Waterfall a Bang Pae Waterfall a Rehabilitační Centrum projektu navrácení gibbonů do volné přírody - Gibbon Rehabilitation Project. Ale bohužel neměli jsme dostatek času.
Křižujeme ostrov zpět k západnímu pobřeží. Zastavujeme u cesty, kde si kupujeme ovoce longan za 40 THB půl kila. Vedle u stánku dělají palačinky, ale jiné než všude, už jsou více podobné našim, na které jsme zvyklí. Těsto rozlije na pánev a takovou stěrkou ho rozetře, opeče. Dali jsme si na to čokoládu, borůvkový a banánový krém, přeložil to a dal do kornoutu. Za 15 THB. Taky to dělala na slano s tuňákem , salámem a krabími tyčinkami.
Zastavili jsme se na pláži Hat Bang Thao (BangTao). Pláž je přístupná pouze po postranní cestě dlouhé 4 km. Je pod mrakem. Moře nic moc. Pozor na silný spodní proud. Jen jsme se okoupali a jeli dál.

Benzínová nádrž se zdala být prázdná, tak jsme za 30 THB ještě dokoupili něco přes litr. Projíždíme kolem pláže Hat Surin, které se přezdívá pláž milionářů, protože tady vyrostal řada luxusních hotelů a soukromých vil. Zastavujeme se ještě u pláže Hat Kamala, která byla roku 2004 postižena tsunami. Pláž má svoji promenádu lemovanou obchůdky, bary a restauracemi.
 
Mapa oblasti Bang Thao - Surin - Kamala. Mapa severu ostrova.
A pak už rovnou domů. Na Patongu automobilový provoz sílí, ale Martin to zvládá perfektně. Vracíme motorku. V 7elevnu kupujeme dvě vody. Zatím co já jsem se koupal a vařil čaje, Martin zašel do Carrefouru nakoupit něco k večeři a na další dny. Zase polovinu grilovaného kuřete za 49 THB, z toho se najíme oba dva, bagetu, arašídy, müsli tyčinky, mandarinky, vánočku, koblihy, sýrové tyčinky, kakao, pivo Singha a Chang v láhvi, celkem za 246 THB. Večer jsme ještě zašli na internet na 43 minut za 43 THB, hlavně ověřit, zda se nic nezměnilo na našem přeletu do Singapuru. Dneska jsme šli spát dříve, protože jsme toho měli po celém dni dost.

Středa 21.2.2007 - Phuket

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Šli jsme na pláž Patong.
 
Cestou jsme zjistili, že autobusy (songthaew) do Phuket Town jezdí od hotelu Holiday Inn a potom zastavují na mávnutí. Jezdí každých 20 minut a lístek do Phuket Town stojí 20 THB a na autobusové nádraží Bus station 30 THB. Další dopravu mezi plážemi zajišťují tuk-tuky, ale ty jsou nehorázně drahé. Na pláži není žádný stín a moře je špinavé zvířeným pískem. Na oběd jsme si koupili v 7eleven hot dog za 20 a hamburger za 17 THB a pivo Chang za 25. Cestou z pláže jsme si koupili za 35 THB štrůdl. Byly v tom kousky jablek, rozinky a celé to bylo polité čokoládou. Okoupali jsme se a vyrazili na nákupy. V jednom obchodě si Martin zkoušel nádhernou červenou košili, styl Valentino za 2,000 THB (místo původních 3,000), kterou by mu do druhého dne upravili. Ale zdála se mu drahá, tak jsem si ji koupil já v jiné velikosti, ale stejně mi museli velikost do druhého dne do 11 hodin upravit, samozřejmě zdarma. Majitel obchodu Wiwat si navrhuje a šije oblečení sám a pro něho pracuje ještě asi 10 lidí. Má svoji vlastní značku Wiwat Wis Haute Couturea zaměřuje se na pánskou módu. Byl strašně milý. Ještě jsem si u něj koupil jedno bílo-černé síťované tričko za 500 THB, jedno triko na šňůrky za 1,000 THB. Celkem za 3,500 THB a jako dárek mi dal plavky nebo spodní prádlo, které v akci prodával za 500 THB, ale běžná cena byla 1,000 THB. Musel jsem si od Martina půjčit peníze, protože s takovým nákupem jsem nepočítal. Zanesli jsme nákup na pokoj a šli jsme do Carrefouru na další nákup. Cestou jsem vyměnil dalších 50 USD za 1,770 THB. Carrefour se nachází v komplexu Phuket Jungceylon. Probíhala zde akce s Heinekenem, kde jsme si za 50 THB dali 2 kusy smaženého kuřete, k tomu hranolky a kečup. V Carrefouru jsme koupili zase 1/2 grilovaného kuřete za 49 THB, bagetu, která byla ještě teplá, jogurty, müsli tyčinky, koblihy, croissany, piva Chang, celkem za 198 THB. Před komplexem se nachází náměstí s vodní nádrží a fontánou. Tady jsme si snědli kuře a čekali na zvukovou a světelnou show fontány Jungceylon Musical Fountain, která probíhá několikrát denně, teď večer v 19 a ve 21 hodin. Byla tam i speciální multimediální projekce na vodní obrazovku a v pozadí je replika lodi čínské džunky, dlouhá 20 metrů. Bylo to nádherné. Potom jsme se vrátili do nákupního centra. V přízemí jsme navštívili obchůdky s thajským zbožím, měli tam i perly. Některé pěstují v moři a jsou dražší, třeba korále za 13,000 THB a potom levnější, které pěstují ve sladké vodě, třeba korále za 1,800 THB. V krámku Katawaa, kde paní prodávala přírodní produkty a mořské výrobky, jako mýdla, masážní oleje, šampony, svíčky,... jsme koupili svíčku za 65 THB a sadu 6 mýdel za 150 THB s různými vůněmi (káva, růže, mangostan, mango, levandule a skořice). A byli jsme zase bez peněz. Na pokoji jsme si ještě ve spirále uvařili čaj a šli jsme spát.

Čtvrtek 22.2.2007 - Phuket, přelet do Singapuru

Po ránu hrajeme karty, balíme věci a jdeme na 15 minut internet za 15 THB. Tady jsme zjisili, že nám jdou hodinky o hodinu nazpět. Cestou na pokoj jsme se zastavili v obchodě pro upravenou košili, ale je 10:45 a má ještě zavřeno. Tady většina obchodů otevírá až v 11 hodin. Vyzvedli jsme na pokoji batohy a vrátili si do obchodu znova. Košili měl připravenou, takže jsme mohli vyrazit na autobus k hotelu Holiday Inn. Za 20 THB jsme si koupili lístky do hlavního města Phuket Town. Vystoupili jsme na autobusovém nádraží. Batohy jsme si na 2 hodiny za 20 THB za kus nechali v jednom bufetu na autobusáku a šli jsme se projít do města. Dali jsme si oběd, Martin Pat Thai za 35 THB a já široké nudle s kuřecím masem, spíš to bylo jako polévka za 35 THB a spoelčně jednu Pepsi za 15 THB.
Navštívili jsme neuvěřitelně rušné tržiště na ulici Ranong Road. Tady jsme koupili 6 buchet za 12 THB, dva sáčky koření po 15 THB (kurkumu neboli indický šafrán a nějaké kari koření na rýži či kuře).
  
V 7elevnu jsme si za 13 THB koupili vodu a malou pomerančovou Mirindu za 17 THB. Na prohlídku koloniálního města jsme moc času neměli. Vrátili jsme se na autobusové nádraží, kde jsme za 2 THb navštívili místní toaletu, vyzvedli jsme si batohy a jdeme na autobus, který jede na Phuketské mezinárodní letiště (Phuket International Airport (HKT), které se nachází na severozápadním pobřeží ostrova, asi 32 km od Phuket Town. Cena pro turisty je 85 THB, ale pořád je to mnohem levnější než taxi. Autobus jede ve 14:30 a cesta zabere asi hodinu. Tomáš, náš známý ze Singapuru nám píše SMS, že nás budou čekat na letišti v Singapuru. Před vstupem do letištní budovy kontrolují jak osoby tak zavazadla rentgenem. Hned jsme si nechali odbavit zavazadla, jedno váží 13 a druhé 18 kg, tedy celkem 31,6 kg, trochu nad limit, ale pustili nás. Každý musíme zaplatit mezinárodní odletovou taxu, která činí 700 THB. Letíme se společností Tiger Airways, let TR 155.

Odlétáme kupodivu načas v 17:35 a v Singapuru máme být ve 20:25 singapurského času.

Letenka nás každého stála včetně poplatků 1,605 THB, což je 930 Kč. Letenky jsme kupovali už doma začátkem října 2006. Ranvej na Phuketu je hned vedle moře, takže piloti musí mít dost zkušeností, aby neskončili v moři.  Příjemný let trval 1:40 hod a v Singapuru přistáváme ve 20:15 místního času (časový posun + 1 hodina) na Singapore Changi Airport na Budget Terminal, kde přistávají pouze 4 letecké společnosti. Nachází se poblíž Terminálu 2. Společnosti Air Asia a Jet Star, se ketrou poletíme za pár dní do Kambodžského Siem Reap, přistávají na Terminálu 1. Vyplňujeme imigrační kartu (tzv. Disembarkation/Embarkation Card), jejíž polovina je odebrána při vstupu a druhá polovina při odjezdu ze země. Formulář obsahuje kromě běžných údajů o cestujícím také délku a místo pobytu v Singapuru. Jiná přihlašovací povinnost neexistuje. Procházíme kontrolou a jak na potvoru zrovna můj pas jim nešel naskenovat, takže to posléze museli naťukat do počítače ručně. Rodičům od Tomáše, když za nimi letěli to taky nešlo naskenovat a museli se podrobit nějakému výslechu. To mě naštěstí minulo. Občané ČR mohou cestovat do Singapuru bez víza a zůstat v zemi po dobu 30 dnů. Stačí mít platný cestovní pas, jehož minimální doba platnosti je 6 měsíců. Povolení pobytu vydané imigračními úřady je v tomto případě označováno jako tzv. "Social Visit Pass". Toto povolení neopravňuje k získání zaměstnání v Singapuru ani k provádění jiné výdělečné činnosti na území státu. Další uváděnou podmínkou pro vstup do země je potvrzená zpáteční letenka ze země nebo letenka do dalšího místa pobytu v případě průjezdu zemí, případně platné povolení ke vstupu do země, do které osoba přes Singapur cestuje. Poslední podmínkou pro vstup je zajištění dostatečných finančních prostředků pro pobyt, jejichž výše však není přesně stanovena. Není vyloučena namátková kontrola dostatečného finančního zajištění pobytu v zemi.
Singapur, což v překladu znamená Lví město, je složen z hlavního, nízko položeného ostrova a 58 menších ostrovů, včetně teritoriálních vod. Nachází se jižně od Malajského poloostrova, zhruba 137 km na sever od rovníku. Ostrov Singapur je 42 km dlouhý a 23 km široký a společně s ostatními ostrovy leží na ploše o velikosti 646 km² (plocha se neustále zvětšuje v důsledku zabírání nové půdy). K dalším ostrovům patří: Pulau Tekong (24,4 km²), kde se nachází vojenský prostor, ovšem uvažuje se o částečné přestavbě na obytné území, Pulau Ubin (10,2 km² ), který se stal zemědělskou oblastí a ostrov Sentosa (3,3 km), zábavní park. Zastavěné plochy zabírají asi 50 % celkové rozlohy, parky, zahrady a rezervace 40 % a lesy 4 %. Bukit Timah neboli Cínový vrch je nejvyšším vrcholem na ostrově Singapore, který dosahuje výšky 162 m. n. m. Střední část ostrova, pokrytá z velké části lesy, má sopečný původ, západní část sedimentární s nízkými kopci a mělkými údolími a jihovýchodní část je většinou plochá a písčitá. Singapur spojuje s poloostrovní Malajsií 1 km dlouhá hráz a novější most v západní části ostrova. Neustálé rozšiřování a zabírání půdy na výstavbu průmyslových komplexů a obytných domů povede k dramatickým změnám v celkové podobě Singapuru.

Tomáš a jeho žena Gabka nás čekali v příletové hale. Bylo to milé shledání po tolika letech co jsme se neviděli. Měli už pro nás připravené různé materiály, plánky, mapky, které nám můžou být užitečné. Sedli jsme si na letišti do jedné restaurace na čaj, na který nás pozvali a debatujeme o tom co stojí za to navštívit. Auto nemají, protože jsou zde hodně drahá, tak využívají městskou hromadnou dopravu. Například Škoda Superb se tady prodává za 100 tis. SGD. Ke každému autu se vydává licence s platností 10 let a poté se auto musí zničit. Tím se brání tomu, aby jim tady nejezdily staré krámy, které by znečišťovaly město. Martin na letišti vyměnil 100 USD za 151 SGD. Tzn. že 1 SGD (singapurský dolar) se v době naší návštěvy rovnal 13,7 Kč. Nejdříve jsme se shuttle busem přesunuli z jednoho terminálu na druhý, kde nastupujeme na místní metro, které má poměrně pro nás zvláštní název SMRT (Singapore Mass Rapid Transit). Pro nás je to legrační, když v metru čtete nápisy jako "Welcome on board SMRT", či "Dream journey with SMRT" apod.). Místním metrem (ať už MRT či LRT) se dostanete v Singapuru snad skoro kamkoliv, a kam se nedostanete, tam jezdí autobusy... Prostě MHD je vyřešena fakt dokonale. A ten komfort cestování. O tom si můžeme nechat u nás jenom zdát. Jízdenky se kupují v automatech, kde se zadá cílová stanice, v našem případě Aljunied za 1,50 SGD + záloha na kartu 1 SGD. Tady se totiž lístky netisknou na papír, aby se potom nepovalovaly po zemi a aby se šetřilo papírem, ale tisknou se na plastové karty. Při vystupování Vás brána nepustí nikde jinde ven než na zastávce, kde je vystavená jízdenka. Ve stejném automatu, kde se jízdenky prodávají se hned vrací zase záloha na kartu. Musí to být v tom daném dni, jinak Vám už peníze nikdo nevrátí. Cena za jízdné je dle vzdálenosti. Bylo fajn, že byli s námi, aspoň jsme se hned něčemu přiučili. A ještě jedna zajímavost. V metru visí tabule, kde je napsáno že v metru se nesmí jíst ani pít, kouřit a nosit smradlavé ovoce durian, které smrdí. Za všechno jsou poměrně vysoké pokuty. V Singapuru se nesmí přecházet silnice na červenou, odhazovat žvýkačky na zem, plivat, odklepávat cigareta na zem. Určitě je to nejčistší asijské město, jaké jsem doposud viděl a určitě i my bysme se mohli z něčeho poučit. Díky až určité paranoi místní vlády ze znečišťování tu mají například odpadkový koš snad doslova na každém rohu. To není ani u nás. A je to docela příjemné, když potřebuje člověk něco vyhodit, tak nejpozději za okamžik obvykle fakt na nějaký odpadkový koš narazí... 

Nacházíme se 100 km od rovníku, vlhkost vzduchu je mezi 70-80% a tudíž se doporučuje hodně pít. A když se hodně pije, tak se taky chce často na WC, tudíž jsou všude veřejné toalety - a navíc zdarma. Podnebí Singapuru je tropické – během celého roku je horko a vlhko, což mnozí, převážně turisté, snášejí velice špatně. Ovšem, když si jednou na tropy zvyknete, už vám to nikdy nepřijde nesnesitelné či únavné. Teplota vzduchu téměř nikdy neklesá pod 20° C, a to ani v noci, většinou dosahuje až 30° C, někdy dokonce i více. Deště jsou krátké, ale za to pořádně silné a prudké. Může se stát, že vás během návštěvy Singapuru zastihne déšť každý den (o tom jsme se přesvědčili na vlastní kůži), prší zhruba ob den. Nejvíce srážek spadne od listopadu do konce ledna, nejméně od května do července, ale tyto rozdíly nejsou až tak dramatické, a v podstatě zde prší každý měsíc. Jelikož Singapur leží téměř na rovníku, den trvá 12 hodin – slunce tedy svítí zhruba polovinu dne (méně v období mezi listopadem a lednem). Sluneční svit prochází sice hustými mraky na obloze, ale i přesto může být velice intenzivní.
Vystupujeme z metra a jdeme k našemu hotelu, který se nachází v takové chudší čtvrti nazvané Geylang. Geylang Serai, oblast, kde žije obyvatelstvo převážně malajského původu, se nachází dále ve vnitrozemí na East Coast. Nenajdete zde tradiční atap, stavby s doškovými střechami, ani klasické domy, obývané průmyslovými dělníky, ale spíše nové, moderní budovy; ačkoli pár starších byste tu přece jen najít mohli, a to především nedaleko Geylang Road. Zde se nachází též jedna z nejaktivnějších singapurských „red – light" oblastí a je také oblíbeným nákupním centrem. Ve čtvrti, která vypadala celkem normálně, žádný náznak ničeho podivného, spousta hotelů, jídelen, metro, ..., tak je ulička lásky. Bydleli jsme přímo v ní. Večer se tam začaly hromadit podivné existence a setrvávaly až do rána. A co víc, ty lehké děvy a jejich pasáci pracovali i přes den. Tak v tomhle městě se v okolí hotelu Fragrance šlape o sto šest. Ženské tu stojí jedna vedle druhé. Proto možná ubytování v této čtvrti není tak drahé.
 
Mapka čtvrti Geylang.
Tomáš nám rezervoval ubytování v hotelu Fragrance Hotel - Crystal na 3 noci jeden dvojlůžkový pokoj za 126 SGD celkem. Chceme jim to zaplatit, ale oni nechtějí, protože jsme měli být ubytováni u nich doma, ale jelikož to z jejich strany nebylo možné, tak se nám revanžovali tímto. Bylo nám to trapné. Tak jsme se domluvili, že když přijedou do Ostravy, že je pozveme někam na večeři. Byli zvědaví jak pokoj vypadá, tak se šli s námi ubytovat, aby mohli případně ubytování v tomto hotelu zajistit, až jim přijede zase nějaká návštěva. Na to, že čtvrt nic moc, pokoj nás mile překvapil. Měli jsme klimatizaci, TV, skříně, dvě postele, fén, k dispozici byly vody, káva, oplatky, ručníky, koupelna s teplou vodou.

Zašli jsme se společně ještě najíst. Stánky s občerstvením zažívají ten pravý ruch teprve až po setmění. V jednom bistru si dáváme indickou placku roti prata se sýrem a k tomu pálivou kari omáčku za 2 SGD. Opět to zaplatil Tomáš. Je tady spousta Indů, i když většinu z celkového počtu 4,8 milionu obyvatel tvoří číňani. V Singapuru najdete kuchyně snad ze všech koutů světa. A domnívám se, že snad typická singapurská kuchyně ani neexistuje. Zrovna 18.-20.2. byl Čínský Nový rok, takže vše je ještě nazdobené červenými lampiony. Potom jsme se rozloučili a oni jeli domů, dokud ještě jezdilo metro. Zašli jsme ještě do potravin, je tady i 7eleven, ale všechno je 2x tak dražší než v Thajsku. Voda cca 1,50 SGD, pivo Chang 2,20 SGD. Vrátili jsme se na hotel kolem 1 hodiny ráno a hned jsme šli na kutě.

Pátek 23.2.2007 - Singapur - ostrov Sentosa, Chinatown

Ráno před 8 hodinou vyrážíme na metro. Kupujeme si lístek za 1,70 SGD a jedeme na zastávku Harbour Front. Užitečnými webovkami při návštěvě Singapuru můžou být www.visitsingapore.com. Nám se velmi osvědčily brožurky, které nám dala Gabka. Jsou rozdělené podle jednotlivých oblastí na indickou čtvrť, čínskou čtvrť, arabskou, čtvrť kolem řeky apod. V každé je mapka, různé trasy prohlídek s nejdůležitějšími pamětihodnostmi, nabídka restaurací,... Hodně nám to pomohlo při prohlídce města.
První co nás oslovilo byl všudepřítomný pořádek, krásně střižené trávníky, barevné záhony květin. Singapur je též nazýván „Město zahrad" – a myslím, že zcela právem. je zelené, plné lesů a parků, které se nacházejí doslova na každém kroku.
Vystoupili jsme na zastávce Harbour Front, odkud máme namířeno na místní ostrov Sentosa. Ostrov Sentosa o rozměrech 3x1 km, ležící u jižního břehu Singapuru, patří k nejoblíbenějším zábavním parkům, který o víkendu navštěvují převážně místní obyvatelé. Atrakce jsou rozprostřeny po celém ostrově – nachází se zde muzea, akvária, pláže, sportovní centra, apod.

Na ostrov Sentosa se dá dopravit buď  pěšky lávkou pro pěší, Sentosa Boardwalk, lanovkou Singapore Cable Car, která jezdí z protějšího kopečku, autobusem nebo jako my nadzemní dráhou monorail Sentosa Express, která jezdí sama bez řidiče. Zpáteční lístek stojí 3 SGD včetně 2 SGD jako vstupné na ostrov a veškeré dopravy autobusy a vláčkem po ostrově. Což mi přijde na zdejší poměry docela levné.
   
Nástupní zastávka Sentosa Station se nachází ve 3. poschodí Vivo City, kam se pohodlně projde ze zastávky metra Harbour Front. Nadzemní dráha má celkem 4 zastávky. Projíždíme kolem přístavu, který je jedním z největších na světě.

Vystupujeme až na konečné, na zastávce Beach Station. Jinak jezdí po ostrově kyvadlově vláček a různobarevné autobusové linky z atrakce na atrakci, na které se dá libovolně nastupovat a vystupovat. Info zde. Sentosa je rozdělena do 4 barevných zón podle atrakcí. A těch je tady na tak malé ploše až až.

Nejdříve jsme se vydali na pláž Siloso Beach. Martin se dokonce odhodlal v moři vykoupat, i když bylo poněkud studené.Je to všechno takové dost umělé. Včetně pláží. Jsou uměle zakroucené, uměle vysázené palmy, uměle navezený bělostný písek. Neříkám, že to vypadá špatně a umím se celkem dobře vžít do situace coby obyvatele Singapuru, který tu prchá na víkendy a státní svátky, ale zcela jistě jsou pěknější místa na Zemi. Všude je personál, který se vším ochotně poradí. A ještě jedna zajímavost. Na pláži Palawan, poblíž delfinária, se nachází nejjižnější bod na Asijském kontinentě.
  
Autobusem jsme se přesunuli na zastávku Imbiah Station.

Zrovna probíhá v termínu od 18. do 25.2. výstava Sentosa Flower 2007, kde jsou všude nádherně upravené zahrady, květiny, stromy, produkty z květin, sochy z květin a pod. Každý dostal plánek oblasti, který současně sloužil jako vějíř. Velice praktické a nápadité.
  
Největší pozornost zde poutá 37 metrů vysoká socha Merliona - The Merlion, symbol Singapuru chrlící vodu. Je to z poloviny lev a z poloviny ryba. Jejím vnitřkem se dá vylézt nahoru.

Aby se turisti moc nenachodili, tak můžou využívat v parku eskalátorů. Nachází se zde spousta atrakcí, ale na každou se platí zvlášť vstupné, které je poměrně vysoké. Zajímavá je Tiger Sky Tower, vyhlídková věž, která jezdí nahoru a dolů do výšky 131 metrů a současně se přitom otáčí o 360°.
 
Martin navštívil 4D kino - 4D Magix, kde promítali film něco jako Piráti z Karibiku. Představení trvalo 20 minut a stálo 12,80 SGD. A to ještě na základě palubního lístku Tiger Airways měl 20% slevu z normálního vstupného, které je 16 SGD. O slevě jsme se dočetli v časopise v letadle.
Já jsem se mezitím autobusem dopravil Podvodnímu světu - Underwater World, kde vstupenka za 19,50 SGD zahrnuje i vstup do delfíní laguny, kde probíhá 20 minutová show růžových delfínů. Podvodní svět patří k nejoblíbenějším atrakcím na Sentosa Island, kde je možné vidět rozmanité druhy živočichů podmořského světa, např. želvy, útesy s korály, apod.
 
Můžete navštívit i kino, v němž se promítají filmy. Nejvíce mě zaujal prosklený tunel, kterým se dá jít buď pěšky na pojízdném pásu a nade mnou plavaly snad všechny druhy ryb, které jsou opravdu nádherně zbarvené, včetně žraloků, mant, murén a jiných. 
  
Měl jsem štěstí i na krmení ryb, kdy potápěči vlezli přímo do vody a krmily jednotlivé ryby včetně mant a žraloků. Z blízka jsem si prohlédl dugonga, neboli běluhu. Přístupné jsou bazénky, kde jsem měl možnost si pohladit žraloky, tzv. Bamboo shark a rejnoky, které lze v určitou dobu i krmit. Rejnoci měli neuvěřitelně hladkou a na dotek příjemnou kůži. Poslední částí je návštěva výstavy, kde uvidíte ty „nejošklivější" tvory, jako např. obří chobotnici, pavoučího kraba, apod. Zajímavá byla také ryba někde z Amazonie, arapaima velká, živoucí fosilie. A čelist žraloka bílého. Z návštěvy podmořského světa jsem byl fakt nadšený. O to více jsem byl zklamaný z delfíní show, kam jsem se zase přepravil autobusem červené linky, poté co jsem se dokochal krásami podmořského světa. Jak mám delfíny rád, tak tahle show nebyla nic moc. Cvičitelé předváděli, co se delfíni naučili, skákat, synchronizovaně pllavat, tleskat ploutvema apod. A v závěru vybrali tři lidi, kteří měli šanci si delfíny pohladit. Když lezli k delfínům do nádrže, zaujalo mě, že si museli omýt ruce. Hlasatelka něco vykládala, že mají citlivou kůži. Docela jsem těm lidem záviděl, co si mohli delfíny pohladit. Dokonce za nějaký nemalý polatek je možné v určitou denní dobu i plavání s delfíny.
Dali jsme si hot dog 1+1 zdarma za 1,50 SGD, malou vodu za 1,50 SGD a opět Sentosa Expressem jsme se přepravili na VivoCity, zastávku metra Harbour Front, kde jsme navštívili supermarket a nakoupili pár potravin, levné. 2 vody po 0,64, pivo Chang za 1,75, dva jogurty, vanilkový věněček chuťově jako koblih, koláč se šunkou a sýrem, ovšem byl sladký a 5 ks čerstvě upečených ciabatt, celkem jsme utratili 8,10 SGD. Nástupní stanice monorailu začíná totiž v nákupním centru VivoCity, kde se nachází množství obchodů, restaurací, barů, kina apod. 
Fialovou linkou metra, která jezdí dokonce bez přítomnosti řidiče jsme se za 1,10 SGD přepravili na zastávku Outram Park. Jelikož jsou i zastávky metra klimatizované, jsou na nástupištích prosklené dveře, které se otevírají až když přijede metro, aby ochlazený vzduch neunikal do tunelu. Prostě mají tady vymakané úplně všechno. V metru i autobuse si pohodlně opřete hlavu o polstrovanou sedačku.

Ze zastávky Outram Park jsme se vydali do Čínské čtvrti - Chinatown. Všude jsou ještě zbytky výzdoby oslav čínského nového roku. Číňané tvoří většinu obyvatel Singapuru. Zní to docela zvláštně, že převážně čínské město má též svoji čínskou čtvrť, ale je to tak. hinatown – kulturní centrum, známé svou bohatou historií, se nachází poblíž Central Business District, jižně od řeky. Po celá staletí přicházeli do těchto míst čínští emigranti, postupně se zde usazovali a byli to právě oni, kteří navrhli a vybudovali moderní část Singapuru. Během posledních 30 let bylo množství staveb v této oblasti zbouráno nebo přestavěno, i přes četné změny, které se odehrály od roku 1990. Některé čínské koloniální obchody, podobné těm, jenž stojí na malajském poloostrově, prošly rekonstrukcí, další se raději strhly a znovu postavily v tom samém stylu. Chinatown tak získalo úplně nový vzhled, s množstvím luxusních restaurací a drahých obchodů.
  
Singapur je místem tolerance a tak se zde mísí kultury čínské, indické, malajské. Své modlitebny tady mají hinduisté, buddhisté, muslimové i křesťané a často jsme se setkali s tím, že v jedné ulici se nachází vedle sebe několik svatyň různých náboženství. V oblasti čínské čtvrti se nachází půvabné kupecké domky, které odolaly stavebnímu boomu. Nachází se tady klasické čínské obchůdky s tradiční čínskou medicínou a čínskými cetkami, restaurace s čínskými dobrotami za rozumné ceny a několik zajímavých chrámů.
 
Koupili jsme 2 pohledy za 1 SGD a 2 známky za 1 SGD, které jsme hned napsali a poslali. Na ulici potkáváme muže jak hrají nějaké čínské hry na způsob domina. V jednom krámku jsme koupili 3 ks "oblečků", které se navlékají na láhve od vína za 10 SGD. Mapka Chinatown.
Jak už jsem se zmínil, že se vedle seba nechází svatyně různých náboženství, tak právě v samém srdci čínské čtvrti na ulici South Bridge Road se nachází nejstarší hinduistická svatyně v Singapuru postavená roku 1827, chrám Sri Mariamman. Později v roce 1862 byl přestavěn. Nejdříve nás upoutala krásně zbarvená věž nad vstupní branou, tzv. gopuram, což je typický znak drávidského stylu jižní Indie. Zdobí ji sbírky hinduistických, barevně malovaných sošek. Každý rok, někdy kolem října a listopadu, je Sri Mariamman Temple dějištěm festivalu Theemidhi, během něhož tu věřící chodí bosí po rozpálených uhlících. Vstupné se zde neplatí, ovšem fotit se může jen za poplatek. Do svatyně se vstupuje bez bot. Ve svatyni jsou vymezené prostory, kam nevěřící nemohou vstoupit. Zrovna probíhala nějaká bohoslužba. Dveře svatyně jsou zdobeny mnoha zvony a uvnitř se nachází různé kovové sochy.
  
Další zastávkou je mešita Nagore Durgha postavená muslimy z jižní Indie v letech 1829-1830 v Boon Tat Street. Ale bohužel se zrovna opravuje a není přístupná.
  
Zajímavá byla barevná svatyně Thian Hock Keng, neboli „Chrám nebeského štěstí", která se nachází na Telok Ayer Street v Chinatown. Jedná se o nejstarší a také o nejbarevnější svatyni v Singapuru, která byla postavena v roce 1840. Je zasvěcena Mao – Cho – Po, královně nebe a ochránkyni námořníků. V době, kdy k singapurským břehům začali přijížděli čínští usedlíci, bylo nevyhnutelné, postavit zde svatyni, kde mohli vzdát díky za úspěšnou plavbu. Nezapomeňte si povšimnout draků, které uvidíte na vrcholu střechy, nádherně zdobených trámů, výplní se zlatými listy a především krásně malovaných dveří.
    
Hned vedle ve stejné ulici se nachází mešita Masjid Al - Abrar postavená v roce 1827. V letech 1850 – 1855 byla přestavěna do současné podoby. Před vstupem jsme se museli zout. Výzdoba uvnitř je velice strohá. Muži se ve speciálních lavorech umývali.

Začíná silně pršet, dnes poprvé. Déšť trvá jen asi 30 minut. Procházíme ulicí Amoy Street, která se nachází v blízkosti Al – Abrar Mosque, nedaleko Telok Ayer Street. V minulosti sloužila především námořníkům a obchodníkům, kteří se plavili na moři, ale dnes je velice moderní a reprezentuje nový vzhled Chinatown. Ann Siang Hill má jedny z nejkrásnějších terasovitých domů, z nichž některé byly již opraveny, ale mnohé ještě zůstaly netknuty. Zde žilo převážně čínské obyvatelstvo. V ulici Telok Ayer navštěvujeme čínský chrám Fuk Tak Chi, kde se nachází model čínské čtvrti, jak vypadala v minulosti. Je to jeden z nejstarších čínských chrámů v Singapuru postavený v roce 1820.
 
Nedaleko ve Philip Street  se nachází čínská, taoistická svatyně Wak Hai Cheng Bio Temple - Yueh Hai Ching Temple, obklopená moderními mrakodrapy. Uvnitř jsou zobrazeny velice zajímavé náboženské scény a výjevy. Uvnitř se bohužel nesmělo fotit.

V jednom čínském bistru jsme se zastavili na večeři. Já jsem si dal menu za 5 SGD a to polévku (jen vývar), rýži, pečenou kachnu a vepřové maso na kousky se zeleninou a opraženou cibulkou a Martin si dal kuřecí maso s rýží a k tomu polévku, i když si ji neobjednal, taky za 5 SGD. K tomu měl sladko-kyselou omáčku a singapurské chilli. Když jsem polévku dojedl, přinesli mi další.
 
Pak si k našemu stolu přisedla "kuchařka" a namíchala nám indonéské chilli, které bylo ještě pálivější. Potom ji, nejspíš to byl manžel, přinesl z vedlejší restaurace 2 placky roti prata, k tomu cukr a jednu kari omáčku. Podělila se s námi.

Potom jsme si taky do onoho indického bistra došli pro placky roti prata. Je to indický chleba, chuťově jako palačinka, já jsem si to dal s cukrem, jeden cukr byl dokonce oranžový, protože byl smíchaný s bůh ví čím a Martin si dal s kari omáčkou. Každý stál 0,60 SGD. A ještě jsem si k tomu dal Teh Tarik, neboli čaj s mlékem za 1 SGD.

A honem domů, než budu muset na toaletu.

Ze zastávky China Town jsme za 1,40 SGD jeli metrem na hotel. V obchodě jsme si cestou ještě koupili za 2,20 pivo Chang a malou čokoládu za 1,20 SGD. Pokoj byl uklizený, byly nachystané nové ručníky a dokonce nové pití, instantní kávy a oplatky. Uvařili jsme si kávu a v 10 hodin jsme šli spát.

Sobota 24.2.2007 - Singapur - čtvrť Singapore River, Arabská čtvrť, čtvrť Little India, Chingay Parade

Dneska jsme opět kolem 8 hodiny vyrazili, abychom toho stihli co nejvíce. Dneska máme v plánu navštívit čtvrť kolem řeky Singapore, Arabskou a indickou čtvrť. Metrem SMRTi jsme se za 1,40 SGD dopravili na zastávku Raffles Place a vydali jsme se do Colonial District, tedy Koloniální čtvrti, která se rozkládá kolem řeky Singapore River. Mapa oblasti Singapore River.
V roce 1819 Sir Stamford Raffles vybudoval v Singapuru britskou základnu a podle svých vlastních městských plánů přesunul administrativní centrum severně od řeky a obchodní centrum jižně – tímto vznikl tzv. centrální Singapur, který tak prošel desítkami let koloniální nadvlády a republikánské samostatnosti. Dnešní Singapur je velice moderní, krásné město, ale i přesto si tu stále můžete prohlédnout množství památek a pozůstatků z dávných časů. Colonial Singapore – administrativní centrum, se rozkládá severně od řeky. Najdete zde mj. úchvatné odkazy z období britské nadvlády – kamenné, šedé stavby městské radnice, parlament, muzeum, kostely a viktoriánskou architekturu – většina z nich i nadále slouží původním účelům. The Central Business District (CBD)– komerční, obchodní střed města, leží jižně od řeky. Dle názvu je jasné, že to je obcodní centrum Singapuru a podle toho to tam taky tak vypadá. Jedna výšková budova na druhé. Kkaždá budova je trošku jiná a působí to na mně dobrým dojmem, i když je tu, pochopitelně, docela rušno, ale to je tu všude... Nachází se zde především obrovské mrakodrapy, které se tyčí k nebi a snaží se zaujmout nejrůznějšími tvary, a moderní finanční budovy. Tyto dvě oblasti, Colonial Singapore a Central Business District odděluje řeka, která vždy tvořila střed města – bývala hlavní a velice důležitou tepnou singapurského obchodu a místem, kde přistávali Britové.
Zamířili jsme k riverside, k okolí řeky Singapur, což je v centru asi nejpůsobivější oblast. Čtvrť Singapore River byla v minulosti jedním z nejrušnějších center města, v současnosti je označována za velice klidné a příjemné místo, kam si lidé chodí odpočinout. Podél řeky se nachází spousta restaurací, barů, apod. K nejznámějším takovýmto místům patří Boat Quay na jižním břehu a Clarke Quay, kam se dá dostat po nábřežní promenádě buď pěšky nebo "říčním taxi". Kolem nábřeží se rozkládají malebné barevné domky a za nimi se tyčí k nebi moderní prosklené mrakodrapy. Kombinace řeka, původní a moderní zástavba vypadá velmi zajímavě.
 
Přes most Cavenagh Bridge, postavený v roce 1868, který se nachází u majestátního hotelu Fullerton, a patří k nejluxusnějším ve městě jsme došli na náměstíčko Merlion Park, kde ústí řeka Singapur do zálivu  Marina Bay. 
 
Tady stojí singapurský symbol Merlion, nejvíce fotografovaná socha, z poloviny lev a z poloviny ryba, přesněji lví hlava a rybí tělo, chrlící neustále proudy vody. Přes řeku vede působivý most Esplanade Bridge a za mostem je moderní budova ve tvaru ovoce durianu, zvaná Esplanade - Theatres on the Bay, která slouží jako kinosály, divadla, zábavní centrum, koncertní hala, výtvarná galerie. Oficiální stránky zde. Za zálivem Marina Bay se tyčí do nebe moderní mrakodrapy čtvrti CBD.
 
Přes Anderson Bridge, most, který se v Singapuru řadí k nejstarším (1910) jsme se dostali k Empress Place, nejstarší promenádě, která dostala své jméno po slavné a uctívané královně Viktorii. Nachází se zde též stejnojmenná budova Empress Place Building, postavená v roce 1867 v georgiánském stylu, v níž se dříve nacházel soud a později i mnohé vládní úřady a kanceláře. Dnes zde sídlí muzeum asijských civilizací - Asian Civilisations Museum.

Opodál nás upoutala socha známého Sira Stamforda Rafflese, zakladatele moderního Singapuru, která prý byla umístěna poblíž místa, kde Sir vystoupil, když připlul v roce 1819 k ostrovu. Dále Dalhousie Obelisk, věnovaný Markýzi Dalhousie, generálnímu guvernérovi Indie, který navštívil tento ostrovní stát v roce 1850.
 
Nachází se zde spousta úchvatných koloniálních budov, např. Victoria Theatre and Concert Hall, postavená v roce 1862 jako radnice. Nyní se využívá k mnoha kulturním a společenským akcím a je domovem Singapore Symphony Orchestra.

The Old Parliament House (Starý parlament) je nejstarší koloniální budovou v Singapuru z roku 1827. Původně byl soukromým domem, poté byl přestavěn v soud, zákonodárné shromáždění koloniální vlády a dnes zde sídlí The Arts House.

Kolem starého Parlamentu jsme prošli zase k řece na nábřeží a kolem mostu Elgin Bridge jsme došli k mostu Coleman Bridge, u kterého se nachází adrenalinová atrakce G-Max Reverse Bungy Jumping. Prošli jsme se po nábřeží Clarke Quay.
    
Pokračujeme kolem parku Fort Canning Park. Fort Canning Hill, dříve nazývaný Forbidden Hill, z něhož se naskýtá jeden z nejkrásnějších pohledů na Singapur. Archeologické vykopávky, které zde byly prováděny, odkryly jávské artefakty z říše Majapahit ze 14. století. Najdete tu i svatyni Iskandera Shaha, posledního vládce starověkého království Singapura. Raffles si na vrcholu Fort Canning Hill nechal postavit dům, kde později zasedala vláda, než byl v roce 1860 založen stejnojmenný přístav. Historických staveb, které se zde dříve nacházely, se již moc nedochovalo, ale za to je Fort Canning oblíbeným parkem, kde se můžete jen tak procházet nebo odpočívat. Najdete tu křesťanský hřbitov a množství náhrobků s příběhy nadějných osadníků, kteří zemřeli v mladém věku. Na vrcholu se nachází Fort Canning Centre, kde sídlí Singapore Dance Theatre.
Došli jsme až k Filatelistickému muzeu - Singapore Philatelic Museum, které Martin, jako filatelista, chtěl navštívit. Nachází se v překrásné koloniální budově, postavené v roce 1908. Uvnitř si můžete prohlédnout vzácné, ale i docela obyčejné známky, pocházející ze Singapuru a celého světa. Také je tu k vidění proces, v němž se známky vyrábí, od umělecké práce až po tisknutí. 

V nákupním středisku Funan jsme koupili vodu za 1,10 SGD, protože se má hodně pít, jednu bílou čokoládu a žvýkací bonbony. Kolem budovy Nového Parlamentu (Parliament House) jsme se dostali zpátky na ulici St. Andrew´s Road, která vede podél Padangu.

Padang je největším symbolem koloniálních let v Singapuru. Byl centrem společenského života a místem, kam lidé chodili v odpoledních a večerních hodinách na promenády. Dnes se zde v tropickém horku pořádají neprofesionální zápasy v kriketu, podporované členy Singapurského kriketového klubu - Singapore Cricet Club, nacházejícího se na jedné straně rozlehlého otevřeného prostranství a Singapurského rekreačního klubu - Singapore Recreation Club na straně druhé. Padang zažil i začátek konce britské nadvlády, když tu japonské vojsko přemohlo evropské obyvatelstvo a nakonec jej uvěznilo ve vězení Changi.
   
Na ulici St Andrew´s se vedle sebe nachází další dvě koloniální stavby postavené roku 1939. Ústavní soud (Old Supreme Court) nahradil bývalý Grand Hotel de L’Europe, který tenkrát předstihl dnes nejluxusnější Raffles Hotel. Hned vedle se nachází Městská radnice (City Hall), v níž se Lord Louis Mountbatten vzdal roku 1945 Japoncům.
 
Prošli jsme kolem Raffles City Shopping Centre, u kterého jsem napočítal 66 pater, dnes nejluxusnějšího hotelu Raffles k památníku Civilian War Memorial, který se nachází v parku War Memorial Park. Je odsud pěkný výhled na město.
   
Hodně mě okouzlila moderní část Suntec City, kde se k nebi tyčí 5 stejných věží Suntec Tower 1-5. Suntec City je navržený jako město ve městě.
 
Ve věži Suntec Tower 1 se nachází Česká Ambasáda. Vyvezli jsme se výtahem do 43. patra, kdy nám během té rychlé jízdy zaléhalo v uších.
 
Chtěl jsem z nějakých kanceláří udělat pár snímků z výšky, ale nedovolila nám fotografovat a poslali nás do věže č. 4,kde je vyhlídka, ovšem tam se platí vstupné 10 SGD. Všechny věže jsou propojené a ve společných prostorách se nachází luxusní obchody, nákupní centra - Suntec City Mall. Jakoby uprostřed všech těch věží se nachází zajímavá fontána Fountain of Wealth, neboli fontána hojnosti, bohatství. Je to největší fontána na světě a prý se má sáhnout do vody. Asi by byl člověk bohatý.
 
V místním Carrefouru jsme udělali nákup. Cenovky u regálů byly digitální, takže nemusí je při změnách cen přepisovat jen to asi nějak dálkově přes počítač upraví. Koupili jsme pečivo, nějaké pitíčko, ovoce, jogurty, sýry a salámy za 14 SGD.
Pěšky jsme přešli do nedaleké muslimské nebo chcete-li Arabské čtvrti Kampong Glam. Nachází se podél Arab Street, která je přirozeným centrem singapurských muslimů, dále North Bridge Road a postranních ulic s malajskými názvy, např. Jalan Pisang, Jalan Sultan, Pahang St, Aliwal St, atd. Mapka arabské čtvrti. Najdete zde množství obchodů s batikovaným či hedvábným oblečením, sarongy, výrobky z rákosu, vodními dýmkami, květinovými esencemi, apod.

Navštívit zde můžete i četné muslimské mešity. První z navštívených byla mešita Hajjah Fatimah postavená roku 1845, Hajjah Fatimah, ženou, která pocházela z oblasti Melaka, v západní části poloostrovní Malajsie. Nachází se v místě, kde v minulosti stál její dům. Najdete ji v Beach Road, u Haji Lane.

Za 1,1 SGD jsme si koupili v jednom stánku koblih plněný borůvkami. Další zastávkou byl palác Istana Kampong Glam, který se nachází v Sultan Gate, poté, co zahnete doleva z Baghdad Street. Sídlil zde sultán Ali Iskander Shah. Palác byl postaven roku 1840. Před tím, než do těchto míst dorazil Stamford Raffles, býval rezidencí malajských králů a poté byl přidělen též Jávanům, obchodníkům z Arab a Bugis Street, apod. Palác není otevřen pro veřejnost. Nachází se zde Malay Heritage Centre, kde se můžete dozvědě zajímavé informace o malajcích žijících v Singapuru a jejich kultuře. Zrovna zde probíhaly ukázky silat pengantin, které jsou k vidění při malajských svatebních obřadecha další ukázky z malajské kultury hudby, umění. Oficiální stránky najdete zde.
 
Martin si za 2 SGD dal na špagety s rybou, ale bylo to hodně páivé.
Nedaleko ulice Arab Street, na rohu North Bridge Road jsme navštívili Sultánskou mešita Masjid Sultan (Sultan Mosque). Jedná se o největší mešitu v Singapuru. Byla postavena v roce 1825 z daru, který udělil Stamford Raffles a společnost East India Company, na základě společné úmluvy s johorským sultánem. O sto let později byla ovšem nahrazena úchvatnou budovou se zlatou kupolí. Mešita je pro veřejnost otevřena denně od 5. 00 do 20. 30, nejlepší dobou k její návštěvě je tehdy, konají – li se náboženské obřady. Před vstupem do mešity jsme si museli zapůjčit speciální oděv, něco jako nemocniční župan, abychom byli zahaleni.
   
Hned vedle se se nachází malebná, postranní ulička Haji Lane, kterou zdobí dvoupatrové obchody s textilními výrobky, látkami, květinovými esencemi, apod. Najdete zde tradiční parfumérii, nazvanou Kazura, v níž si můžete koupit parfémy s takovými názvy, jako např. Ramadan nebo Aidal Fitri, který je určen pro věrné a spolehlivé.

Pokračovali jsme pomalu dále do Indické čtvrti zvané Little India. Cestou jsme natrefili na bleší trh, kde se dalo sehnat opravdu všechno. Začíná pravidelný půl hodinový liják, všichni stánkaři bleskurychle zakryli své stánky igelitovými sáčky a zalezli se schovat stejně jako my. Po půl hodině bylo po dešti, odkryli plachty a pokračovalo se v obchodování.

Little India je patrně jedna z nejpůvodnějších čtvrtí Singapuru, kterou ještě nezasáhla tolik zástavba, ale výškové budovy tu taky vykukují z každé strany, takže úplně cizí si tu připadat nebudete, pokud jde tedy o srovnání se zbytkem Singapuru. Ale je pravdou, že tu něco zůstalo zachováno. Ačkoli v Singapuru žije převážně čínské obyvatelstvo, přece jen se zde vyskytují i menšiny, z nichž k nejpočetnějším patří Indové – obývají především malebné, romantické uličky čtvrti Little India podél Serangoon Road. Najednou máte pocit jako by jste zabloudili někde uprostřed Kalkaty. Jistě zde neodoláte vůním indických koření a bylinek, uvidíte spoustu pouličních kuchařů a též množství vegetariánských restaurací, které jsou stále oblíbenější a vyhledávanější. Pokud si chcete koupit indické sandály, vydání Indian Today nebo Indian Movie News, kompakt s indickou hudbou či zarámovaný portrét hinduistického boha, pak je Little India tím pravým místem. Mapka Little India.
   
Nejvíce mě asi zaujala mešita Masjid Abdul Gaffoor. Zajímavá, velice netradiční směs arabské a viktoriánské architektury. Má zeleno - žlutou barvu. Při vstupu do mešity se nachází sluneční hodiny, jediné v islámském světě. Před vstupem do mešity jsme si museli zout boty. Okouzlila mně jak zvenčí tak zevnitř.
 
Prošli jsme pasáží Little India Arcade, nacházející se u Serangoon Road. Tvoří ji zrekonstruované obchody, které nabízejí jak suvenýry pro zahraniční turisty, tak i nejrůznější výrobky z Indie, převážně se jedná o textil, dále květiny, a mnoho dalších. Tím se alespoň trochu snaží udržovat tradiční atmosféru Little India. Pokud se budete procházet zadními uličkami, narazíte opravdu na to pravé srdce Indie s obchody prodávajícími koření, hudební nahrávky, náboženské předměty, zboží, které denně potřebuje typicky indická rodina, apod. Dunlop Street si i nadále uchovává svůj osobitý „staromódní" nádech a je také nejlepším místem, kde se v Little India můžete najíst – ovšem za předpokladu, že jste vegetariáni. Pověstná jsou též místní zlatnictví.
  
Za 1 dolar jsme si koupili sáček s murukku neboli chakli, což jsou tradiční indické pálivé, kořeněné krekry stočené do spirály. Pomohla nám to objednat jedna Indka. Na zapití jsme si koupili holandské pivo Breda za 2,20.
Přešli jsme k nedaleké svatyni Sri Veeramakaliamman. Ja zasvěcená hinduistické bohyni Kali, bohyni moci a hrůzu nahánějící vtělení manželky hinduistického boha Šivy. Tento chrám je prý první svého druhu v Singapuru, který ji uctívá. Svatyně vždy byla oblíbená u vyznavačů hinduismu, kteří sem přicházejí většinou za soumraku. Poprvé byla postavena již v roce 1855, později byla rozšiřována. Věřící při vstupu do chrámu zvoní na množství zvonků na jejích dveřích doufajíc, že budou vyslyšeny jejich prosby. Chrám je zavřený denně od 12:30 do 16 hodin. Dovnitř se opět vstupuje naboso. Snad nám nikdo zatím neukradne boty. 
 
Uvnitř je strop lemovaný sochami mnoha hinduistických bohů. A samozřejmě v hlavní svatyni chrámu je černá socha bohyně Kali, po boku svých synů Ganeshi a Murugana. Kali poznáte podle množství zbraní, kterými je vyzbrojena, Ganesha je sloní bůh a Murugan je často zobrazena jak jede na pávovi. Mě ovšem nejvíce zaujala vstupní věž gopuram. Většina hinduistických chrámů má propracovaný gopuram, neboli věž, která je až kýčovitě zdobena barevnými plastikami nad vstupem, které zobrazují vyřezané bohy, bohyně a mytologická zvířata, která vidíte už z dálky, takže věřící mohou říct své modlitby bez toho, aniž by vstoupili do chrámu.
  
V jedné místní indické vývařovně, kde je spousta místních, což většinou znamená, že zde dobře vaří, jsme si dali 3 indické placky chapati po 0,60 SGD. Placky se dělají z celozrnné mouky a pečou se na takové ploché pánvi. K tomu jsme si z nabídky jídel v hrncích, o kterých jsme pořádně ani nevěděli co je co, dali mutton masala což byla směs skopového masa a nějaké zeleniny a koření za 2,80 SGD a nějaké mleté maso, Kima nebo tak nějak za 2,20 SGD a k tomu okurky s cibulí a velké pivo Tiger za 6 SGD.

Ve vedlejším bistru jsme si ještě koupili dva indické chleby naan, které se pro změnu pečou v peci tandoor přilepené na její stěně uvnitř. Jeden jsme si dali česnekový za 1,50 a jeden sýrový za 3 SGD. Česnek a sýr vmíchal do těsta a potom to pekl přilepené na stěně hliněné pece. Mňam.
Zastavili jsme se v nákupním centru Mustafa Centre, kde je množství obchodů, zboží za přijatelné ceny a mají otevřeno 24 hodin. Nachází se v modernější budově na několika patrech Ve směnárně jsme vyměnili ještě 20 USD v kurzu 1,515, abychom ještě mohli do zítřka než odletíme nějak existovat.

Pokračujeme k mešitě Angullia Mosque, která je místem uctívání indických muslimů. Není tak pěkně ornamentálně zdobená jako byla mešita Abdul Gaffoor, spíš taková strohá. Byla postavena v roce 1898. Před vstupem opět musíme zout boty.

Pokračujeme po ulici Serangoon Road až k místu, kde se blízko vedle sebe nachází 4 chrámy různých náboženství. Sakya Muni Buddha Gaya Temple, neboli Temple of 1000 Lights - Svatyně 1000 světel. Jedná se o buddhistickou svatyni, které dominuje zářivý, 15 m vysoký a 300 tun těžký sedící Buddha v hlavním sále, obklopený stovkami elektrických světel, podle nichž byla svatyně pojmenována. Dále zde můžete obdivovat voskovou figurínu Gandhího a hinduistického boha s hlavou slona, Ganeshe. Svatyně byla inspirována mnichem, který pocházel z Thajska a jmenoval se Vutthisasar. Ačkoli zde jistě najdete více prvků, které jsou typické spíše thajskému stylu, některé, především barevné dekorace, jsou ryze čínské. Mohutný, zdobený otisk chodidla, doplněný 108 krásnými označeními, které jej odlišují od druhého Buddhova chodidla, je prý replika otisku chodidla, který byste nalezli na vrcholu Adam's Peak na Srí Lance. Za a uvnitř obrovské sochy najdete vyobrazení Buddhy ve stavu nirvány. Na podstavci se můžete dozvědět něco z Buddhova života.
   
Naproti přes cestu se nachází buddhisticko taoistická svatyně Leong San See, jehož střechy zdobí plastiky hliněných draků. Uvnitř se má nacházet množství úchvatných keramických předmětů a řezeb. Ale bohužel byla zavřena.
 
O kousek vedle je pro změnu hinduistický chrám Sri Vadapathira Kaliamman Temple, navštěvovaný převážně jižními Indy. Je zasvěcený božstvu Kaliamman, ochranný mateřský duch ze severu, který je tak čistý jako oheň. Hlavní chrámová svatyně je zasvěcena bohyni ničitelce Kali, jejíž vyobrazení v bohatých barvách zdobí fasádu. Měli jsme možnost, opět bosí, nahlédnout do chrámu, kde se místní modlili. Před vstupem si kromě zutí bot ještě umývali nohy.
   
Posledním z chrámů, který jsme dnes navštívili byla obrovská svatyně Sri Srinivasa Perumal Temple zasvěcená hinduistickému bohu Višnovi. Uvnitř jsme obdivovali sochu boha Višny, nazývaného též Perumal, který je ochráncem světa a bohem milosrdenství a dobroty, a jeho manželky Lakshmi a Andal. Byl postaven v roce 1855 jako jednoduchá svatyně,  ale rostoucí počet vyznavačů víry, vedl k současné propracované konstrukci z roku 1960. Gopuram neboli vstupní věž vysoká 20 metrů zobrazující příběhy boha Višnu byla přidána teprve v roce 1975. 
  
V tom množství bot, které se před chrámem povalovaly, jsem měl strach, abychom ty naše následně našli. U této svatyně začíná o festivalu Thaipusam 3 kilometrový pochod věřících k Chattiar Hindu Temple, nedaleko Orchard Road. Při tomto festivalu mají věřící různé probodnutá těla a tváře různými jehlicemi, háky apod.
 
Procházku indickou čtvrtí jsme zakončili na zastávce metra Farrer Park, kde jsme si koupili lístek za 1,10 SGD a zamířili ještě večer na zastávku Orchard, kde se nachází ulice Orchard Road. Jednu z nejhonosnějších částí Singapuru tvoří moderní hotely, v nichž bývá ubytována převážně bohatší klientela z celého světa, a úchvatná sídla z koloniálního období, kde bydlí zámožní lidé. V luxusních nákupních centrech lze koupit vše od posledních technických výstřelků z Japonska až po starožitnosti z východu. Najdete zde též množství restaurací, nočních klubů, barů, apod. Je to prostě vyhlášená nákupní zóna v Singapuru. Kolem silnice jsme viděli zajímavé, krásně osvětlené vodotrysky. Radost pohledět na tu kombinaci světel a tryskající vody.
Ale hlavní důvod proč jsme sem ještě dnes večer vyrazili, byl Chingay Parade of Dreams, o kterém jsme se dočetli, že se koná 23.-24. února, v nějakém volně přístupném průvodci, který jsme měli k dispozici a kde byly psané jaké akce se kde konají. Chingay se koná každý rok a tradičně během Lunárního Nového roku. Je to multikulturní a kosmopolitní průvod chránící tradice slavností Čínského Nového roku, zatímco ukazuje bohatou multikulturní rozmanitost a bohatství Singapuru. Je největší svého druhu a největší slavnostní průvod v Asii.
  
Přímo na ulici Orchard Road, před hotelem Marriott probíhal průvod nádherně nazdobených alegorických vozů, spousty tanečníků z různých zemí v pestrobarevných kostýmech. Hlavní představení vždy probíhalo před nejspíš placenou tribunou, ale účastnící své kousky předváděly již během pochodu ulicí. Akorát všude bylo množství lidí, ale přesto jsme viděli dá se říct většinu. Byl jsem z toho úplně unešený. To množství barev, efektů, tanců, hudby. Tancující čínští draci. No a nakonec ohňostroj. Prostě paráda.
   
Když se zábava blížila ke konci, vydali jsme se na SMRT, abychom se vyhnuli největšímu náporu lidí. Za 1,40 SGD jsme si koupili lístek domů. V 7elevnu jsme koupili pivo Breda za 2,20 a dvě čokolády Mars. Když jsme se vrátili na hotel a zapnuli televizi, tak zrovna končil přímý přenos z průvodu. Uvařili jsme si kafe a dali jsme se do balení věcí. Martina trápí nějak zažívací problémy, nejspíš z těch dnešních indických jídel, na které náš žaludek není zvyklý.
Musím říct, že Singapur mě nadchnul a dokonce si dovedu představit, že bych tady žil. Bylo to zase trošku něco jiného. Jistě, je to město, rušné město, spousta hluku, doprvy, samé budovy, ale má to něco do sebe.

Neděle 25.2.2007 - přelet ze Singapuru do Kambodže (Siem Reap), chrámy Angkor 

Vstáváme ve 3:20 a bereme si od hotelu taxi na letiště, protože tak brzo ráno ani jiná možnost jak se tam dopravit není. Platíme 17 SGD včetně nějakého příplatku 5,90 SGD, asi noční :-) Dopravili jsme se na letiště Changi Airport, Terminal 1. V noci byl provoz plynulý, takže jsme tam byli za celkem rychle. Již ve 4:14 jsme byli i odbaveni. Chtějí po nás vidět i následující letenku z Kambodže, nevím teda proč. Ale naštěstí máme koupenou letenku do Bangkoku. Již z domu máme koupenou letenku ze Singapuru do Kambodžského města Siem Reap se společností Jetstar, let č. 3K595. Každého nás letenka stála 139 SGD, což bylo 2.021 Kč. V letištním bistru jsme si dali ranní teplý čaj za 1,80 SGD a palačinku plněnou ořechy za 0,70 SGD. Na letišti je k dispozici internet zdarma, tak jsme toho hned využili, protože jsme teď dlouho na netu nebyli. Když jsme šli ke Gatu C15, tak jsem si ještě za poslední singapurské dolary koupil kakao. V letadle jsou kožené sedadla. Z celkového počtu 174 míst je obsazených pouze 85. Odstartovali jsme přesně v 6 hodin. Pod sebou máme noční nasvícený Singapur. V letadle jsme měli k dispozici noviny. Během letu jsme zase museli vyplnit arrival/departure card (po celou dobu pobytu ji musíte mít v pase a při odjezdu ze země se odevzdává imigračnímu úředníkovi), žádost o vízum a věci k proclení pro vstup do Kambodže. Let trvá 1:50 hod. Zajímavé stránky o turistice v Kambodži s různými informacemi najdete zde. 

V 7 hodin místního času přistáváme na letišti Siem Reap International Airport v Kambodži.
 
Časový posun oproti Singapuru je tady - 1 hodina. Na letišti se stavíme do jedné řady, kde dáváme pas + vyplněnou žádost o vízum s jednou fotkou. Vízum na 30 dní stojí 20 USD. Není třeba jej vyřizovat předem, v pohodě ho dostane při příletu na letiště. Čekáme dále ve frontě na vydání víza. Jedněm Kanaďanům nabízí vyřízení víza za 25 USD, aby nemuseli stát ve frontě. Korupce bují všude, ale tady obzvlášť. Vždyť Kambodža je jednou z nejchudších zemí na světě, stále ještě trpící důsledky zničení během války ve Vietnamu, občanské války a především drastické vlády Rudých Khmerů. Dosud jsou rozsáhlá území zaminována. V důsledku toho je v zemi obrovské množství zmrzačených lidí, jejichž často jediným zdrojem obživy je žebrání hlavně v turistických oblastech. Ale nemusíte mít strach, že by jste na nějakou minu šlápli, turistická místa a hlavní trasy kam se jezdí jsou již dávno vyčištěná. Ale to jsem trochu odbočil. Potom všechny pasy putují na orazítkování a potom nám je vydávají s nalepeným krásným vízem. Až všichni prošli, tak jsem si všiml, jak si úřednící rozdělují peníze po cca 3 USD. Musíme projít pasovou kontrolou, kde naskenují pasy a pořídí si naši fotografii. Konečně jsme vpuštěni do země.
Jako nejlepší období pro návštěvu se doporučuje prosinec až únor, kdy jsou přijatelné teploty a nemělo by pršet. V tuto dobu je tady ale samozřejmě také nejvíce turistů. Oficiální měnou je tady americký dolar a kambodžský riel. Ale většina cen je udávaná pouze v dolarech, hlavně vstupné, hotely, doprava,suvenýry. Jinak 1 USD = 4000 Rielů, tedy v době naší návštěvy byl dolar asi 22 Kč. Lze platit i thajskými bahty, ale to vyjde trochu dráž.
U východu z letiště je taxislužba, kde dostáváme mapu a bereme si taxi za pevně stanovenou cenu 5 USD do města, s tím, že s nám pomůže najít ubytování. Ubytováváme se v The King Angkor Villa na 2 noci, cena je 10 USD/pokoj/noc. Je to nově postavená budova poblíž centra města. E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Máme velký pokoj s větrákem, 2 postele, TV, koupelnu se studenou vodou a ručníky. Personál je velice příjemný.
Taxikář nám nabízí svého bratra jako taxikáře s motorikšou na celý den za 10 USD pro oba, s tím, že nás zaveze v rámci archeologického parku Angkoru kamkoli budeme chtít. Prý pracuje do západu slunce. V 8:45 už čeká připravený u hotelu. Byl moc fajn, jen bohužel nemluvil anglicky. Takže jsme mu vždy ukázali na mapce kam chceme jet a on nás tam zavezl. Počkal než jsme si památku prohlédli a pokračovali jsme k další. Motorikša v Siem Reap je další způsob dopravy v Asii. Je to vlastně motorka a za ní je přívěsný krytý vozík pro 4 osoby. Původně jsme uvažovali si půjčit kolo a projet park na kole, ale dobře jsme udělali že jsme si vybrali motorikšu, protože v tom horku by jsme byli úplně zničeni a rozloha areálu je obrovská. Už tak jsme byli vždycky vyřízení, než jsme si památku prošli, natož abychom pak k další se posouvali na kole. A cena 10 USD na celý den, to je za hubičku.

Městečko Siem Reap je turistickou základnou pro návštěvu Angkoru. Leží 320 km od hlavního města Phnom Penhu.
Přijíždíme k hlavnímu vstupu do komplexu Angkor, asi 3 km od Siem Reap, kde se kupují vstupenky neboli pasy. K dispozici jsou 1, 3 nebo 7 denní pasy. Cena na 1 den je 20 USD, na 3 dny 40 USD. Jenom pro doplnění, v roce 2017 jsem četl článek, kde je uvedeno již nové vstupné a to poněkud vyšší. Jednodenní vstupenka vyjde na 920 korun, týdenní pas stojí dvojnásobek a třídenní lístek vyjde v přepočtu na 1500 korun. Ceny jak vidět jdou stále nahoru. Ještě že jsme to stihli celkem za levno :-) Jelikož máme v plánu zde strávit dva dny, koupili jsme si vstup na 3 dny. Dva dny pro návštěvu všech zajímavých památek je naprosto dostačující. Je nutné mít s sebou fotku a oni Vám vyrobí zalaminátovanou kartičku s fotografií, kterou kontrolují při vstupu do každého chrámu. Otevřeno je od 5:30 ráno do 17:30 večer.

Chrámové město Angkor, zapsané na seznamu UNESCO, je jednou z nejnádhernějších historických památek na světě. Nejpodstatnější část velkolepého hlavního města Khmerské říše byla vybudována během jejího největšího rozkvětu ve 12. století, kdy byl Angkor největší metropolí na světě. Chrámy rozsáhlého města byly znovuobjeveny zapomenuté v džungli až v 19.století.
Angkor je vůbec největší archeologický areál na světě, rozkládá se na ploše neuvěřitelných 230 km² a obsahuje kolem 200 chrámů. Od 9. do 15. století byl Angkor hlavním městem a srdcem Khmerské říše. Většina jeho velkých chrámů byla postavena ve 12. století, v období největšího rozkvětu říše. Angkor byl vybudován na místě, o kterém se věřilo, že je domovem hinduistických bohů. Jsou to vlastně největší a také nejkrásnější hinduistické památky mimo území Indie. Ve své době byl Angkor s půl milionem obyvatel největší metropolí na světě. Když byl v 15. století Angkor opět dobyt Thajci, byl opuštěn a hlavním městem říše se stal Phnom Penh. Důvody úpadku Angkoru byly však zřejmě složitější a komplexnější, svou roli zde sehrály také ekologické problémy a s tím související nedostatek potravinových zdrojů. Zřejmě nejzávažnějším z těchto problémů bylo rozsáhlé odlesnění, narušení křehkého vodního systému kanálů a nejspíš také přílišný výlov ryb v jezeře Tonlé Sap. Angkor pak ležel zapomenut a pohlcen džunglí až do svého znovuobjevení v 19. století.
Jako "Angkor" se nyní označuje celá lokalita v okolí chrámu Angkor Wat a města Angkor Thom. Chrámy jsou různě velké a mají různě složité půdorysy. Khmérská architektura vycházela z hinduismu i buddhismu.

První den jsme zvolili kombinaci Malého okruhu (na mapě označen červeně) a Velkého okruhu (na mapě označen zeleně), kromě samotného chrámu Angkor Wat,který jsme si nechali na další den společně s několika vzdálenějšími chrámy, které se nachází mimo archeologický park, ale jsou zahrnuty do ceny vstupného. Podorbného průvodce Angkorem, sice v angličtině, najdete zde.

Nejdříve přijíždíme ke vstupní bráně South Gate, kterou vjíždíme do areálu města Angkor Thom. Brána je ozdobena 20 metrovou věží s hlavou, která má tvář na všechny čtyři světové strany a představuje bodhisattva Avalokitešváru.
 
Angkor Thom je rozsáhlé opevněné chrámové město postavené kolem roku 1200 na ploše více než 10 km² jako náboženské a politické centrum. Čtvercový půdorys města Angkor Thom obklopuje vodní příkop a 12 km hradby s mohutnými vstupními branami, s vytesanými obřími obličeji a po stranách střeženými 54 bohy a 54 monstry. Jižní brána je často právě první zastávkou na prohlídce chrámů. U ní se nachází kamenný most přes vodní příkop, kterým je město Angkor Thom obehnáno. Na každém mostě je zábradlí s kamennými sochami. Na jedné straně sochy představují bohy a na straně druhé démony, tzv. asuras.
  

Všude je spousta lidí a hlavně dětí, které se snaží prodat úplně všechno a za pár peněz. Navíc se dá všechno usmlouvat. Nabízí strašně levné průvodce Lonely planet všech zemí, které jak jsme se dozvěděli dostali ze Švýcarska, aby si jejím prodejem přivydělali nějaké peníze. Dále nabízí knihy o Angkoru, vody na pití, Coca Coly v plechovkách (což v tom horku přijde vhod, různé drobnosti, pohlednice, suvenýry. Je to hodně otravné, jak se na Vás každou chvíli vrhne houf dětí a snaží se prodat co se dá. Dostal mě jeden chlapeček, který mi nabízel sadu pohledů. Říkám mu, že nemám zájem, že co chci si vyfotím. A on mě dostal svou odpovědí: ale Angkor Wat v dešti nemáš. Což měl teda pravdu, protože svítilo slunce a nevypadalo to, že by v nejbližších dnech mělo pršet. Správný obchodník. Koupil jsem si barevného průvodce Angkorem v angličtině (dobře propracovaného) a k tomu mi ještě dal sadu pohledů, to vše za 10 USD. Kromě dětí jsou všude skupinky lidí bez končetin, které hrají na hudební nástroje a snaží se zíkat peníze pro oběti postižené nášlapnými minami, které v Kambodži potkáte na každém rohu.

Prvním z navštívených chrámů byl Bayon, který je nejnádhernějším chrámem města Angkor Thom. Jeho vzhled je totiž unikátní v celém komplexu Angkoru.
  
Legendární král Džajavarman VII. zde vytvořil dílo, které nemá obdoby. Pro Bayon je typický jeho les věží. Do výše se zde tyčí 54 věží a na každé z nich jsou vytesány na všech čtyřech stranách obrovské několikametrové obličeje boha Avalokitéšvary, jejichž pozadí tvoří zelené stěny džungle. Každou hlavu zdobí milý úsměv jakoby samotného panovníka. Při procházce kolem chrámu vás tak bude kontrolovat 216 úsměvů a 532 očí.
  
Chrám je nádherně zdobený vyřezávanými postavami, zajímavými okny.
  
Za hradbami Bayonu je několik dalších chrámů, paláců, věží, knihoven, vodních příkopů a visutých teras pro veřejné ceremonie. 
Dalším navštíveným chrámem byl Baphuon, který byl bohužel v rekonstrukci. Baphuon byl druhým hlavním městem po Phnom Bakhengu. Baphuon postavil v 10. století král Udayadityavarman a původně byl celý pokrytý zlatem. Baphuon byl vybudován jako vládní chrám. V té době šlo o největší pyramidový chrám a znázorňoval touhu panovníka vybudovat větší dílo nežli jeho předchůdci.

  
Přicházíme ke královskému paláci Phimeanakas se 2  vodními nádržemi. Byl postaven v 10. století, ale bydlel tady až Jayavarman VII. ve 12. století. Jeho hosté mu přinášeli zlatý prášek a tady ho rozsévali. Součástí paláce byly i bazény, kam v dalších stoletích prý chodívali lidé rýžovat zlato.
  
Další zastávku jsme udělali u Terasy malomocného krále. Jedná se o dvojitou terasu, tedy sestavenou ze dvou zdí, s vyřezávanými hady nágy, démony a dalšími mytologickými bytostmi. Terasa byla nazvána podle sochy malomocného krále, která je na vrcholu. Tato terasa pravděpodobně sloužila k pohřebním obřadům a kremacím královské rodiny. Král Džajavarman VII. údajně trpěl leprou a odtud i název místa.
 
Na ni navazuje z jihu nádherná Terasa slonů. Jedná se o 2,5 metru vysokou stěnu, kterou zdobí vyřezávaní sloni a obrovští mýtičtí hadi garudové. Terasa sloužila jako místo, odkud se panovníci dívali na slavnostní procesí před svým palácem. Nejlepší světelné podmínky pro fotografování obou teras jsou ráno, před polednem.
   
Severní bránou North Gate opouštíme město Angkor Thom a vydáváme se na velký okruh. Bran do Angkor Thomu bylo celkem 5. Z každé světové strany jedna a jedna tzv. Victory Gate. 

Zastavujeme u chrámu, nebo spíše klášterního komplexu Preah Khan. Kláštery jsou tvořeny menšími svatyněmi, galeriemi a dalšími stavbami, členěné na menší "okrsky" a chráněné několikanásobnými obvodovými zdmi. Za 1 USD jsme si koupili připravené, oloupané dva anasy a vydali se na prohlídku chrámu. Do chrámu vstupujeme západní věží neboli gopurou. Přístupovou cestu lemují hraniční kameny a přecházíme most nágů (hadů).
   
Tento chrám společně s chrámem Ta Prohm, který navštěvujeme později, budí úžas symbiózou architektury a přírody. Kořeny obrovských stromů drží stavby pohromadě a současně je drtí. Archeologové nechali kláštery částečně v zajetí džungle, aby si turisté udělali představu, co se s místy dělo po jejich opuštění.
   
Uprostřed chrámu, v hlavní věži, je ukryt lingam, vztyčený Šivův falus, což je kámen ve tvaru penisu, který se při slavnostních příležitostech zasouval do otvoru v oltáři a poléval se vodou. Tento akt byl symbolem plodnosti.
  
Další zastávkou je Neak Pean. Zajímavý malý chrám, který tvoří jakýsi ostrůvek uprostřed poslední umělé vodní nádrže (baray), ve které bývá voda (podle počasí). Bohužel nyní jsou od horka úplně vyschlé. Název Neak Pean, znamená v překladu svinutí hadi, podle svinutých hadů nágů, kteří obepínají chrám.
 
Naproti chrámu se nachází socha koně Balaha (Lokešvára v podobě koně), který zachraňuje topící se námořníky.
 
Zajímavější je určitě návštěva v období dešťů, kdy jsou nádrže plné vody. Ale zase máme výhodu, že si můžeme prohlédnout kamenné chrliče vody ve tvaru zvířat, kterými vytékala svatá voda. Když jsme do jednoho nalili vodu z láhve, tak teče. Potkáváme tady zájezd českých turistů.
 
V jednom bistru si dáváme společně i s našim řidičem oběd. Smažené kuřecí maso s rýží za 2,5 USD. Řidič mi dává ochutnat mango a k tomu něco co vypadalo jako cukr, ale bylo to chilli se solí, brrr. A už je kolem nás zase spousta dětí. Děti mají naučené fráze v různých jazycích. Od jednoho kupujeme dvě bambusové píšťalky v obalu z rákosu za 1 USD.
Další zastávkou byl chrám Ta Som. Jedná se o malý a nejvzdálenější chrám na velkém okruhu. Na vstupní bráně ve zdi, která obklopuje chrám (gopura) se nachází obří obličeje, jaké jsme viděli v Bayunu.
   
Z vrcholu východní gopury vyrůstá obří strom. Sice ničí tuto bránu, ale je to velice fotogenické.
 
Pokračujeme k chrámu East Mebon. Chrám je zasvěcený Shivovi. Jedná se o jakousi svatyni na kopci. Nahoru vede docela dost schodů. Schodiště mívají sklon až 70 stupňů a jednotlivé schody jsou i přes půl metru vysoké a ani ne 20 cm široké. Vybudoval jej Radyavarman II. v 10. století a zdobí jej v každém z rohů jednotlivých teras sochy slonů. Tady prodával jeden dědek tak pěkné sošky slonů z červeného dřeva, ale nechtěl nic slevit, tak jsem nic nekoupil. Ale mrzelo mně to.
   
Chrám Pre Rup je také pyramidální chrám podobný chrámu East Mebon, architektonicky založený na mytologické hoře Meru. Je postavený z pískovce. Na horním stupni se nachází nádherné vyřezávané nepravé dveře a je odsud nádherný výhled na okolí.
    
Pokračujeme po velkém okruhu k umělému jezeru Srah Srang. Je to dobré místo pro pozorování východu slunce a není tak přeplněné jako Angkor Wat. Nejlepší světlo pro focení je opět v ranních hodinách.  Pitoreskní baray, což je starodávná vodní nádrž, se nachází naproti chrámu Banteay Kdei, kam se vydáváme posléze. Původně byl postaven stejným architektem jako chrám Pre Rup. Velice rozptýlené pozůstatky ostrovního chrámu můžete vidět během období sucha, kdy je nízká hladina vody. Nachází se zde přístavní molo se strážnými lvy a balustrádami s hady nágy.
  
Místní děti se koupou nahé v jezeru a pobíhají kolem. U jedné holčičky kupujeme velkou vodu v PET láhvi a Colu v plechovce za 1 USD. Jiná holčička mi dává zadarmo náramek pro štěstí. Nechce se mi věřit, že za to nic nechce. Ale bylo tomu tak. I v tak chudé krajině, kde sami nic nemají, tak se můžete setkat s něčím takovým.

Přímo naproti se nachází východní vtup do chrámu Banteay Kdei (banteay = pevnost). Je to klidné místo, chrám se poněkud rozpadá, ale nachází se mezi stromy. Je to rozlehlý mnišský komplex v podobném stylu jako chrám Ta Prohm. Dal jej postavit Jayavarman VII. pro svého učitele.
    
Jedním z nejznámnějších a nejfotografovanějších chrámů v komplexu je Ta Prohm. Jedna z největších khmerských impozantních staveb. Je skutečným "chrámem džungle". Byl totiž na rozdíl od ostatních památek ponechán stejně jako chrám Preah Khan v původním stavu, zcela pohlcen džunglí, tak jak byl nalezen francouzskými badateli v 19. století. 
     
Ruiny stavby jsou prostoupeny mohutnými propletenci kořenů stromů, které jako chapadla obepínají lišeji porostlý kámen. Náruč džungle dodává chrámu neopakovatelnou atmosféru mystiky dávno ztraceného světa.
    
Ta Prohm je buddhistický chrám, postavil jej Jayavarman VII. pro svou matku na přelomu 12. a 13. století. Chrám zabírá plochu 1000 x 700 metrů. Chrám doporučuji navštívit brzo ráno, kdy zde není ještě tolik turistů.
Když jsme se vrátili k naší rikše, řidič koupil 2 sáčky nějakého ovoce a jeden nám dal. Poslední památkou dnešního dne je chrám Phnom Bakheng, který je hojně navštěvovaný kvůli nádhernému západu slunce nad Kambodžskou krajinou. Západ slunce nastává v tomto období v 18 hodin.
  
Chrám se nachází u jižní brány města Angkor Thom na kopci. Chrám samotný moc zajímavý není. Snad až na to, že to byl vůbec první chrám v Angkoru vybudovaný v roce 889 Yasovarmanem I. Nahoru na kopec se žene celé procesí lidí, kteří chtějí vidět západ slunce. Nejdříve je třeba se vyšplhat do kopce a potom ještě zdolat prudké a úzké schody na chrámu. Nahoru je možné vyjet za 15 USD i na slonovi. Je odsud nádherný výhled na okolní džungli a chrám Angkor Wat.
 
Vracíme se zpátky k našemu dopravnímu prostředku a řidič nás zavezl k hotelu, kde jsme se domluvili, že nás zase ráno v 8 hodin u hotelu vyzvedne a pojedeme navštívit chrám Angkor Wat a další vzdálenější ale o to krásnější chrámy.
Vyrazili jsme do města. Chceme koupit chleba, ale je problém sehnat supermarket. Nakonec jsme koupili 4 housky po 0,70 USD, 2 piva jeden Heineken za dolar a jedno místní značky Crown za 0,5 USD a 6 vod za 2 USD. Na večeři jsme si dneska dali na pokoji housky s mazacím sýrem a salámem. Díváme se na telku a kolem 21:30 jdeme spát. Dnešní den byl hodně náročný a únavný.

Pondělí 26.2.2007 - Angkor Wat, Banteay Srei, Banteay Samre

V 8 hodin ráno nás před hotelem vyzvedává drožkář jak jsme se dohodli. Nejdříve jedeme k nejslavnějšímu, nejpůsobivějšímu, nejimpozantnějšímu a zaslouženě také nejnavštěvovanějšímu z angkorských chrámů, chrámu Angkor Wat. Je nepochybně vrcholným dílem khmerského stavitelství a je považován za největší náboženskou stavbou na světě. Jeho typická silueta, pět věží ve tvaru lotosových poupat, je téměř synonymem pro celý Angkor. Je sice trochu zamračeno, ale to mu v žádném případě neubírá na jeho majestátnosti.

Angkor Wat byl určen k uctívání božstva (je zasvěcen Višnuovi) a současně sloužil jako mauzoleum pro panovníka. Kromě několika dlouhých galerií a menších staveb ho tvoří tři vnitřní platformy s 5 věžemi. Impozantní hlavní věž se tyčí 42 metrů nad nejvyšší platformou. Angkor Wat je často navštěvován pro pozorování východu a západu slunce.

Byl postaven v letech 1112 - 1152 králem Súrjavarmanem II. jako pocta bohu Višnuovi, za jehož inkarnace se khmerští králové považovali. Stavbou chrámu si tak Súrjavarman II. zajistil nesmrtelnost. Pracovalo na něm 300 000 dělníků a 6 000 slonů. Samotný chrám Angkor Wat je obehnán vnější zdí, podél které je 190 metrů široký vodní příkop. Všechny chrámy v Angkoru se dívají na východ, kromě jediného Angkor Watu, který je otočen k západu, aby směřoval k hlavní cestě a aby využil řeky k obranným účelům. Proto je Angkor Wat obehnán širokým vodním příkopem. Na jeho hladině plují místní na loďkách.
 
Po kamenném mostě z masívních bloků pískovce jsme se dostali do hlavní brány a k první vnější galerii, která je zdobena reliéfy. Je možné vidět tančící apsary. Nebeské tanečnice z hinduistické mytologie. Tyto tanečníce bavily Bohy a byly věnované jako odměna válečníkům jenž zemřeli hrdinnou smrtí. V khmérské architektuře byl tento prvek používán často. Byl charakterizován důrazem na lehkost pohybu tanečnic bohatě zdobených šperky a s ukázkou jejich účesu. V západní vstupní věži gopuře se nachází socha boha Višnu.
     
Odsud se nám otevírá hlavní pohled na pověstný chrám. Do výše cca 70 metrů se tyčí hlavní věž uprostřed, kterou obklopují čtyři další o něco menší věže. Vytváří se tak krásný symetrický obraz, který má zpodobňovat bájnou horu Meru, sídlo bohů. Tvar věže pak připomíná lotosový květ.
  
Od hlavní brány následuje další téměř 500 metrů dlouhý chodník k samotnému vchodu do chrámu. Přístupová cesta je dvakrát delší než průčelí chrámu. Byla schválně vybudována tak, aby z hlediska perspektivy ještě více vynikla impozantnost chrámu a příchozí spatřil chrám v jeho plné kráse. V okolí se nachází další stavby, např. knihovna.
 
Chrám má rozlohu 235 m² a chrámové průčelí dosahuje šíře 187 metrů.
   
Samotný chrám je tvořen třemi vysokými stupni, na jejichž obvodových zdech jsou pečlivě vytesané basreliéfy - série výjevů z eposu Mahabharata i Rámajána, triumfální bitvy královského vojska, vyobrazení nebe a pekla, bitva bohů a démonů a další bohové v jiných příbězích. Téměř každičký centimetr čtvereční byl vyzdoben pečlivě tesanými skulpturami, abstraktními vzory nebo výjevy z bájného eposu Rámajána a většina tesaných reliéfů je velmi dobře zachována. Projít celý chrámový komplex během jediné návštěvy je dost vyčerpávající. Zvlášť pokud máte zájem si detailně prohlédnout všechny reliéfy. Přicházíme na první galerii Angkor Watu, po jejímž celém obvodu je zobrazena Ramayana, příběh prince Rámy a jeho manželky Sity. Tu v další části vystřídá příběh Mahabharata.
   
Nyní se již dostáváme k samotnému chrámu, jeho věžím a nádvořím. Chrám se rozkládá na několika stupních. Šplháme na některé věže chrámu. Schody jsou hodně strmé, naštěstí je zde většinou kovové zábradlí nebo provazy. Z vrcholků se naskýtají nádherné výhledy po celém komplexu.
       
Opět vše je krásně zdobené. Zejména vyřezávané sloupy, reliéfy např. tanečnic apsar.
  
V křížovité arkádě se nachází nádrže, ve kterých předpokládám byla kdysi voda.
  
Po vyčerpávající prohlídce chrámu nám docela vyhládlo tak jsme si v jednom bistru dali oběd. Dvoje smažené nudle s kuřecím masem (byly to nudle z čínských polévek) za 3 USD. I tady jsme to usmlouvali z původní ceny 2 USD za jedny nudle :-) A na pití dvě plechovky Fanty za 1 USD. Stánků s občerstvením je po celém areálu spousta.
Už nás tady čekal náš řidič. Chtěli jsme navštívit údajně jeden z nejkrásnějších a nejpropracovanějších chrámů, chrám Banteay Srei, který se ovšem nachází již mimo hlavní areál a je vzdálený odsud 30 km. Všichni řidiči si za cestu ke vzdálenějším chrámům (mimo centrální park Angkoru) účtují k základní ceně za den příplatek. Původně chtěl 10 USD navíc. Nakonec jsme se dohodli na 7 USD a že nás zaveze ještě k jednomu dalšímu chrámu. Benzín se prodává podél cest přímo z barelů nebo už rozlitý do lahví od pití.
  
Cesta byla dlouhá, trvala asi 1 hodinu. Cesty jsou hodně zničené. Sice se opravují, ale jak jsme si všimli, tak na stavbách pracují většinou jen ženy. A chlapi odpočívali na parním válci.
 
Aspoň jsme měli možnost během jízdy pozorovat kambodžskou krajinu, místní vesnice, život místních lidí v obyčejných chatrčích. Podél cest na polích chovají krávy a prodávají proutěné věci. Většinou domy stojí na vysokých kůlech kvůli vodě i teplu.
    
Po hodině jsme se konečně dokodrcali k chrámu Banteay Srei(volně přeloženo Ženská citadela) a musím říct, že jsme ani chvíli nelitovali, že jsme vážili v tom horku takovou cestu. Je postavený z červeného pískovce a slavný je hlavně svými precizními reliéfy z hinduistického eposu Rámájana a bohatou florální výzdobou. Díky svým nádherným propracovaným reliéfům je považován za nejkrásnější v Angkoru. Není příliš velký, ale je přenádherný a určitě stojí za to se sem vypravit. Je jedním z nejlépe dochovaných angkorských chrámů, který byl po odminování oblasti nedávno konečně zpřístupněný. Stěny chrámu jsou hustě pokryté jedněmi z nejkrásnějších, hlubokých a složitě vyřezávaných reliéfů ze všech angkorských chrámů. Tím že je postavený z červeného pískovce, tak za slunečných dní úplně září. Nejlepší barvy jsou před 10:30 a potom po 14 hodině.
       
Odpoledne je tady méně turistů. Chrám byl objeven francouzskými archeology relativně pozdě až v roce 1914.  Chrám zavírá v 17 hodin a platí do něj stejný pass jako do ostatních chrámů, takže není nutné kupovat žádné další vstupenky. Připletli jsme se k jedné skupině turistů a poslouchali jsme jejich průvodce. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že chrám byl postavený v roce 967 n.l. brahmínem (hinduistickým knězem), poradcem krále Rajendravarmana, protože králi bylo teprve 5 let  a později pak za vlády krále Jayavarmana V. V chrámu se nikdy nebydlelo, sloužil pouze k ceremoniím.
Do areálu chrámu vstupujeme bránou ve východní věži zvané gopura, odkud vede k dalším objektům dlážděný chodník lemovaný hraničními kameny. Tento chodník byl v minulosti krytý.
   
Chrám se skládá z několika svatyň, knihoven, nádvoří a galérií obklopených vodním příkopem.
  
Tři svatyně věnované bohům Višnu a Šiva jsou téměř na úrovni země, nejde tedy o pyramidový typ chrámu, obklopené na každé straně knihovnami a několika budovami. Rytiny na knihovnách popisují scénky z hinduistické epické básně Mahabharata napsané mezi 400 př.n.l. a 200 n.l. Vše je propracované do naprostých detailů.
      
Než jsme se vydali k poslednímu chrámu vyfotili jsme se s naším řidičem. Za půl dolaru jsem si koupil nanuk a Martin usmlouval 2 bílé plátěné košile za 8 USD.

Poslední chrámovou zastávku děláme u Banteay Samre, také mimo hlavní areál asi 4 km východně od East Mebon. Je to dobře zrestaurovaný a docela zajímavý chrám a není tady tolik turistů. Pochází z počátku 12. století n.l. z doby krále Suryavarmana II. a je rovněž z červeného pískovce. Je to hinduistický chrám zasvěcený bohu Višnuovi.
      
Cestou k hotelu chceme koupit bagety, které jsou tady pozůstatkem francouzské kolonizace a prodávají je přímo na ulici Siem Reap (1 kus za 1000 rielů), ale jsou tvrdé. Možná jsou opravdu ještě z doby francouzské nadvlády :-) Řidič nám zastavil v jednom supermarketu, ale chleba bohužel nemají. Koupili jsme jen 2 jogurty po 0,40 USD a pivo Chang v plechovce za 0,70 USD. Potom námještě zastavil na poště, kde jsme koupili známku za 2200 rielů a posíláme si domů pohled. U hotelu jsme zaplatili našemu řidiči za celý den 17 USD i s příplatkem za vzdálenější chrámy. Na recepci jsme si koupili lístky na ráno na autobus do hlavního města Phnom Penh. Jezdí i loď, ale chtějí nehorázných 25 USD pro cizince, místní jezdí samozřejmě za nižší ceny.  Autobusy jsou za 6 USD s klimatizací, za 8 USD s klimatizací, toaletou a občerstvením a za 10 USD včetně průvodce. Vybrali jsme si ten za 8 USD. Ještě telefonicky ověřuje zda mají volné místo. Máme sedadla 21 a 22. Autobus vyjíždí v 7:30 a v 6:30 nás na recepci vyzvedne pick-up, který nás odveze na autobusové nádraží. Vzdálenost do Phnom Penhu je 360 km a cesta trvá mezi 5-7 hodinami.
I když jsem byli unavení, vyrazili jsme ještě do města. V jednom obchodě jsem viděl moc pěkné rifle za 15 USD a nechce mi nic slevnit, tak s pláčem obchod opouštím. Nakonec jsem se tam přece jenom vrátil a usmlouval jsem to aspoň na 14 USD. Martin si koupil v jiném obchodě příruční batoh za 5 USD. V obchodech to bylo se smlouváním horší. Ještě koupil 10 sošek slonů jako suvenýry. Původně chtěli za jednoho slona 5 USD, nakonec zaplatil za všechny slony 10 USD. Pěkně nás chtěli natáhnout. Měli jsme už hlad, moc jsme toho přes den nejedli, tak jsme vešli do jedné pizzerie. Venku píšou happy hour 2 za cenu 1. Tak jsme si objednali každý pizzu medium za 7 USD a k tomu dvě piva, každé za 0,5 USD. Pizza byla fakt dobrá, jedna se 4 druhy sýra a druhá se saláme, sýrem, houbami,... Překvapení nás ovšem čekalo při placení, když číšník po nás chtěl 16 USD. Ona ta akce happy hour se nevztahovala na pizzu ale na pivo či co. U jednoho stánku jsme si na zítra na cestu a na snídani koupili 4 bagety po 500 rielech (tedy celkem 0,50 USD) a plněné borůvkové caky, 10 ks za 1,20 USD. U jiného stánku jsme neodolali a koupili si ještě hroznové víno za dolar (kilo za 2,5 USD). Večer jsme si sbalili věci a o půl 11 odcházíme spát.

Úterý 27.2.2007 - Phnom Penh

Budík máme na 5:45. V 6:30 nás u hotelu vyzvedává minibus, který nás odvezl na autobusové nádraží. V hotelu se nás ještě ptal, zda máme v Phnom Penhu již zajištěné ubytování. Nabízí nám nějakého známého u u královského paláce za cenu od 6 USD, s větrákem a koupelnou. A že nás bude čekat u autobusu s cedulí s našim jménem. No proč ne, aspoň nás odveze do města, když už nic. Na autobusovém nádraží už je pěkný frmol. Všude pobíhají prodavači všeho možného, baget, ovoce, pití. Za dolar jsme si koupili 4 vařené kukuřice ve slupce.
 
Nastupujeme do poschoďového moderního autobusu, sedíme nahoře, dole jsou jen zavazadla a motorka. Podle typického kambodžského stylu všechny autobusy vyjíždí ve stejný čas v 7:30 a jedou v jedné koloně po dálnici směr Phnom Penh každé ráno. Některé společnosti přidaly ještě autobusy v 8:30 a ve 12:30. Stejně místo v 7:30 jsme vyjeli až v 8 hodin. Pořád někdo nastupoval. Autobus byl skoro plný. Občas jsme cestou měli 10 minutové zastávky a ve 12 hodin, do Phnom Penhu zbývá 75 km, stojíme 20 minut u jednoho "motorestu" asi 20 minut. Za 2000 rielů jsme si koupili celý ananas. Krajina podél cesty byla monotónní, všude samá bída. Míjíme jednoho chlapa na motorce, který vezl v ruce špagátem ovázané dva kvádry ledu.

Do Phnom Penhu jsme konečně dorazli ve 14 hodin. U konečné autobusu už čekala spousta naháněčů dopravy po městě a ubytování. S cedulí s mým jménem tady skutečně čekal chlapík domluvený ze Siem Reap. Dovezl nás do The King Guest House v centru města, poblíž všech památek u ulice Sihanouk Blvd. Ubytovali jsme se ve dvou lůžkovém pokoji s větrákem, televizí, oknem, koupelnou se studenou vodou, klasickým WC, ručníky, mýdlo, toaletní papír a dokonce i zubní kartáčky s pastou byly připarvené a to vše za 6 USD na noc za pokoj. Hned jsme si na ráno na 6:30 domluvili a zaplatili za 5 USD tuk-tuk, který nás zaveze na 13 km vzdálené letiště, odkud letíme do Bangkoku. Teď jak tak nad tím přemýšlím, tak je to vlastně jedna společnost, The King Hotel, Travel and Tours. Nabízí ubytování, dopravu, výlety, letenky, všechno. Hotel v Siem Reap, kde jsme byli ubytováni spadá do jedné skupiny, proto nám to nabízel. Ale to je jedno, aspoň nám to ušetřilo čas při hledání ubytování. Trochu jsme si na pokoji odpočinuli a vyrazili jsme aspoň na chvíli do města.
Phnompenh je hlavní město Kambodže. Mísí se tady asijská exotika a ráz vtisknutý koloniální francouzskou Indočínou. Panuje tady jako všude v Asii čilý ruch a hektická doprava. Populárním městským dopravním prostředkem je tady kolorikša.

Oficiální stránky města najdete zde. Informace o Phnom Penhu najdete i zde.
 
Procházíme kolem Národního muzea s bohatou sbírkou kambodžského umění. Ukrývá více než 5000 exponátů, zejména z období Angkoru. Budova samotná postavena v národním stylu je umělecké dílo a nachází se poblíž královského paláce.

Z mnoha památek, které se ve městě nachází jsme navštívili asi to nejdůležitější a to je areál Královského paláce se Stříbrnou pagodou, Royal Palace and Silver Pagoda(Wat Preah Koh Morokat). Celý areál je obehnán žlutou zdí poblíž nábřeží řeky Tonle Sap. Přesto, že zde kambodžský král stále bydlí, většina paláce, včetně trůnního sálu a slavné Stříbrné pagody je otevřena veřejnosti. Vstupné je 3 USD a platí i pro Stříbrnou pagodu. Za focení chtějí navíc 2 USD a za kameru 5 USD, to jsme nezaplatili a přesto jsme točili. Uvnitř pagody a interiérů fotografování a natáčení stejně není dovoleno. Při vstupu musí být zahalena ramena a nesmíte mít na sobě šortky, resp. nesmí být odkryta kolena. Otevřeno je každý den od 8 do 11 a potom od 14:30 do 17 hodin. Přes oběd mají zavřeno. Celý komplex byl dokončen v roce 1866 králem Norodomem.
 
Otevřený vzdušný pavilon Preah Thineang Chan Chhaya nazývaný Moonlight Pavilion, se nachází u vnější zdi a sloužil v minulosti i v dnešní době pro představení khmérských klasických tanců.

Další stavbou je taneční sál Phochani Pavilion. 
 
Hlavní budovou nalevo od vstupu je Trůnní sál postavený v roce 1917 v khmérském stylu. Ukrývá královské trůny a posvátný gong. Zdi jsou pomalovány výjevy z eposu Ramayana. Budova se žlutou střechou s portrétem krále, bývá nazývána altán měsíčního světla a slouží jako místo, kde se konají bankety, taneční představení a odkud král oslovuje veřejnost.
 
Vila Napoleona III zde byla dopravena a znovu sestavena. Byla postavena v Egyptě v roce 1866. O rok později ho Napoleon III daroval Kambodžskému králi. Proto v porovnání s ostatními stavbami v areálu khmérského stylu působí spíše evropským dojmem.

Stříbrná pagoda (Wat Preah Keo) neboli Chrám smaragdového Buddhy vedle královského paláce je jednou z několika památek ztělesňujících nádheru a bohatost khmérské kultury, která přežila řádění Rudých khmérů, i když pouze 40% její původní krásy zůstalo dochováno. Hlavní budova svůj název získala podle více než 5000 stříbrných dlaždic, které pokrývají její podlahu. Venkovní zdi pagody zdobí fresky a výjevy z Ramajány. Uvnitř jsou vystaveny stovky královských dárků, které královská rodina obdržela během několika stovek let. Nejvýznamnější je 90 kg vážící zlatý Buddha pokrytý šperky a drahokamy (9 584 diamantů) a malá soška Smaragdového Buddhy ze 17 století. 
   
Strávili jsme tady skoro dvě hodiny. Pořád se bylo na co dívat. Celý areál je krásně udržovaný, místní zahrady jsou rozkvetlé. V komplexu se nachází také několik stup, svatyní a dalších budov.
   
V okolí paláce je dnes hodně živo a plno policistů. Zrovna zde probíhalo Kambodžsko - Vietnamské setkání. Právě projížděla kolona vozidel a na okamžik se nám podařilo zahlédnout v jednom autě Vietnamského prezidenta. Procházíme kolem kambodžsko-vietnamského památníku.
    
Zašli jsme se ještě podívat na nábřeží odkud je výhled na soutok řeky Mekong a Tonla Sap.

V jednom stánku si za 2000 rielů kupuji koláč plněný nějakou ořechovou náplní. V jiných stáncích si pro změnu můžete koupit pražené červy, kobylky, šváby a dokonce i pražené pavouky - smažené tarantule, kteří jsou v Kambodži pravou delikatesou. Chvíli stánek pozoruji a nestačím se divit jak jdou pavouci na odbyt. Lidé si vybírají kterého pavouka chtějí (jako my na trhu zeleninu) a už si ho odnáší v sáčku domů. Na tohle bych ale žaludek neměl. A navíc jsem někde četl, že by si to cizinci měli odpustit, protože na to není náš žaludek zvyklý a přece jenom ti pavouci mohou obsahovat různé látky, které by nám nejspíš nesedli. Kambodžané dokážou sníst všechno co běhá, létá, leze. Tedy v podstatě vše z živočišné říše včetně hadů, pavouků, brouků a ptáků. Naučil je to polpotovský režim, kdy byla bída a dokonce i rýže byla na příděl.
Místo toho jsem si raději v parku dal khmérské nudle se zeleninou a vaječnou omleteou za 1000 rielů, tedy asi 5 korun a chlazený pomerančový džus, spíš tříšť taky za 1000 rielů. Martin si dal jiné nudle, byly studené a pálivé. Taky za 1000 rielů. Tak nějak mi to tady přijde, že všechno stojí 1000 rielů. Dokonce i vařená kukuřice, kterou si koupil u dalšího stánku. Ale bohužel neměli sůl.
 
Procházíme kolem Památníku nezávislosti - Vimean Ekareach zrovna při západu slunce a současně už svítí i měsíc. Památník se tyčí na kruhovém objezdu spojujícím bulváry Norodom a Sihanouk. Monument odkazující k tradici Angkoru zdobí hlavy nágů. Byl slavnostně otevřený v roce 1958 na počest kambodžské nezávislosti na francouzské nadvládě a dnes slouží de facto jako i válečný památník. V noci je tento památník osvětlený.

Mrzí mně že nám nevyšel čas navštívit Muzeum genocidy - Tuol Sleng, bývalé vězení S-21 za režimu Rudých Khmerů. Je to místo, kde lidi krutě mučili a barbarsky zabíjeli. Ti kteří nebyli umučeni k smrti hned ve vězení, putovali do likvidačního tábora nazývaného Vražedná pole (Killing Fields) neboli Choeung Ek, vzdálená 9 km jihozápadně od města. To se dá také navštívit. Nachází se zde hromadné hroby, kde bylo zavražděno  na 17 000 lidí. V pamětní stúpě je za sklem vystaveno více než 8 000 lebek seřazených podle pohlaví a věku. 
V supermarketu jsme si koupili dvě piva Crown po 0,40 USD, 2 vody za 0,90 USD, 2 jogurty po 0,45 USD. Všude v obchodech jsou ceny uváděny v dolarech. V jedné optice jsem si koupil roztok na kontaktní čočky Complete za 6 USD.

Středa 28.2.2007 - Přelet z Phnom Penh do Bangkoku, Wat Arun, Wat PHO, Chinatown

V 6:30 nastupujeme do objednaného tuk tuku, který nás veze asi 13 km na mezinárodní letiště Phnom Penh International Airport, jeho dřívější název byl Pochentong International Airport. Oficiální stránky letišť v Kambodži. Provoz je na cestách šílený, každý se cpe jak se dá, někteří si cestu zkracují po chodnících. 
 
Hned při vstupu do letištní haly kontrolují letenky. Kromě letadel zde lítá spousta komárů. Letenky máme koupené již z domova přes internet opět u osvědčené společnosti Air Asia, let č. FD3613 do Bangkoku v Thajsku. Každého nás stála letenka vč. letištních poplatků 20,5 USD, tedy směšných 451 Kč. Zavazadla váží 17 a 14,8 kg, přičemž limit je 15 kilo, ale naštěstí paní po mně nechce nic navíc doplatit. Zato si musíme koupit odletovou taxu, která stojí 25 USD na osobu, což je více než stála samotná letenka. Snídáme jogurt s ličim, bagetu a kakao a při tom vyplňujeme imigrační kartu pro vstup do Thajska. Nezvykle na místní poměry odlétáme přesně v 8:40.

V Bangkoku přistáváme v 9:50 na letišti Suvarnabhumi International Airport.

Vyměňujeme 80 USD v kurzu 34,83 a dostáváme 2786 THB. To by nám mohlo na dva dny stačit. Jelikož vízum pro dva vstupy, které jsme měli vyřízené z domova jsme již vyčerpali, protože jsme neplánovaně zamířili do Malajsie na ostrov Langkawi, musíme si na letišti vyřídit vízum po příletu, tzv. visa on arrival za 1000 THB na osobu. K žádosti se přikládá cestovní pas, jedna fotografie, zpáteční letenku a doba pobytu nesmí přesáhnout 15 dní. Tato turistická víza se vydávají pouze občanům 19 zemí a mezi nimi je i Česká republika. V době naší návštěvy bylo 100 THB cca 60 českých korun.
V bankomatu vybírám ještě 5000 THB. Chceme si nechat batohy v úschovně na letišti, ale účtují si 140 THB na den, takže jsme se rozhodli vzít si je s sebou do města. Martin ještě vyměnil 10 SGD, které mu zůstaly na 229 THB.
Nejlevnějším způsobem jak se dostat do města je shuttle bus, který jezdí 24 hodin denně zdarma od příletové haly, level 2, u východů 3 domácí terminál, 5 a 8 mezinárodní terminál a dopraví nás na autobusový terminál  Public bus station a odtud nám hned jede autobus č. 556, který jede až do centra Bangkoku k památníku Demokracie. Je to druhá zastávka, jsou zde dvě zastávky krátce po sobě. Je to jen kousek od ulice Khao San Road, kde se chceme ubytovat, jako většina batůžkářů. Cena lístku, který se kupuje v autobuse je 34 THB.

Tam, kde jsem bydlel minule se to rekonstruuje, některé pokoje byly malé, jiné bez toalety. Nakonec jsme se ubytovali v Orchid House za 380 THB na noc za pokoj. Potřebovali jsme pouze jeden nocleh. Na pokoji je velká postel, větrák, koupelna s WC a umyvadlem, ručníky. Je to obyčejné ubytování na ulici Thanon Rambuttri, která je souběžná s ulicí Khaon San. Máme ještě poslední známku, která nám zůstala, tak jsem koupil ještě jeden pohled za 5 THB. Jelikož už máme hlad, dali jsme si každý oblíbené smažené nudle Pad Thai s vajíčkem za 20 a bez vajíčka za 15 THB a dva kusy smaženého kuřecího masa po 10 THB.
Vypravili jsme se k řece Chao Phraya, která protéka Bangkokem a která je hlavní dopravní tepnou pro obyvatele města i návštěvníky. 

Na řece suprově funguje lodní doprava jako druh městské hromadné dopravy. Výhodou je, že zde nejsou zácpy jako na silnicních a tak je hodně rychlá. Fungují zde expresní lodě dvou společností, ale výhodnější je Chao Phraya Express. Přístaviště jsou na obou březích řeky a lodě tak křižují město. Vodní autobusy jsou očíslované a označeny barevnými praporky podle trasy, respektive zastávek, kde zastavují. A zase na příslušných zastávkách jsou odpovídající praporky. Takže ne všechny lodě zastavují u každého mola. Jezdí poměrně často a navíc můžete pozorovat město z její paluby.

Lístky se kupují buď na molu (pokud je tam prodejna) nebo přímo na lodi. Za 13 THB si kupujeme lístek na zastávku Tha Tien (u chrámu Wat Po) a odsud se přepravujeme přívozem na druhou stranu řeky k chrámu Wat Arun. Přívoz stojí 3 THB a je doplňkem k lodní dopravě, převáží cestující z jednoho břehu na druhý.

Přímo na břehu řeky se nachází krásný chrámový komplex Wat Arun, nazývaný také Chrám jitřního úsvitu. Nejhezčí pohled na chrám s pěti věžemi neboli prangy je právě od řeky.

Martin si kupuje za 20 THB vstupenku a jde si chrám prohlédnout. Já jsem ho již navštívil při minulé návštěvě Bangkoku a tak na něj čekám venku. Chrám zde stojí od dob ayutthajské říše. Sloužil jako královská svatyně a několik zde byl uložen dokonce Smaragdový Buddha, než ho přemístili do chrámu Wat Phra Kaeo, kde je uložen dodnes. Chrám symbolizuje horu Méru, sídlo bohů z khmerské mytologie a dosahuej výšky 104 metrů. Chrám je zajímavý tím, že je zdobený složitými ornamenty z barevných porcelánových střípků. Nachází se zde sochy mytických postav a sochy Buddhy.

Přívozem se vracíme zase za 3 THB na druhý břeh a navštěvujeme chrám Wat Pho, nejstarší chrám v Bangkoku, kde se nachází mimo jiné 45 metrů dlouhá pozlacená socha ležícího Buddhy. Chrám byl vlastně první thajskou univerzitou  a dodnes je významným centrem tradiční medicíny, především thajských masáží, které si tady můžete jak dopřát, tak se jim naučit, jelikož zde funguje i škola thajských masáží.
   
Ale platí se vstupné 50 THB, já chrám již viděl a Martin tam za ty peníze jít nechtěl. A měl, protože od 1. ledna 2012 zvýšili vstupné už na 100 THB. Pro štěstí jsme si zaštěrkali tyčinkami označenými čísly v takové nádobě a podle toho, která tyčinka Vám vypadne, si z příslušné přihrádky vytáhnete lístek, na kterém je v thajštině, čínštině a naštěstí i v angličtině napsáno jakési proroctví, co Vás čeká a nemine. Oběma nám vyšly samé pozitivní zprávy. Tak doufáme, že se na to můžeme spolehnout. Já si vytáhnul číslo 29 a Martin číslo 15.

Za 20 THB jsme si koupili svíčku s vonnými tyčinkami, plátkem zlata a lotosovým květem. Plátky zlata jsme jako místní nalepili na sochu Buddhy, zapálili svíčky, vonné tyčinky a položili i květinu.
Na rybím trhu jsme za 20 THB koupili nějaké sušené ryby, vypadá to jako nudle, jí se to jen tak, místo chipsů. Pěšky pokračujeme do rozsáhlé Čínské čtvrti (Chinatown), bludiště ulic, chrámů, obchůdků a tržnic.
 
Nechávám si vyměnit baterku do hodin a chce za to 100 THB, u nás v Čechách chtějí Vietnamci 10 korun. Nakonec jsem to usmlouval na 30 THB i s výměnou. Martin si za 40 THB koupil sluneční brýle. Celou dobu sháníme pro něj peněžku. Už máme uchozené nohy. Byl to celkem problém, protože rozměrově nebyly dělané na naše občanské průkazy. V prodejně pro holiče kupuji za 35 THB nůžky na manikúru, jako náhradu za ty co mi zabavili na letišti v Phnom Penhu. Za 180 THB jsem si koupil černý kožený pásek se stříbrnou sponou. Vyznat se v čínské čtvrti to Vám zabere nějakou dobu. Jsou tady ulice, kde se prodávají jen látky, nebo pro změnu motory a sekačky, v jiné zase pouze boty, kožené věci, hračky, zlato,... Prostě každá ulice, zde se jim říká trok, je zaměřena na jiný druh zboží. Tím běháním od stánku ke stánku nám trochu vyhládlo, tak jsme si na chuť za 10 THB koupili takové kokosové placičky.

Vlezli jsme do supermarketu, kde jsme koupili dva jogurty, pivo a jahodové mléko, velkou housku se slaninou, ale byla sladká za 22 THB a dvě něco jako vánočky. Ve 3. patře jsou toalety za 5 THB. Vyrazili jsme na potravinový trh, ale číňani už pomalu zavírají své krámky a spíš prodávají vše ve větším množství. Pokud toho chcete koupit méně, zaplatíte více. U dvou stánků jsme koupili 5 druhů sypaných čajů po 100 gramech za 190 THB. Kilo čaje se pohybovalo od 220 až po 2000 THB. Dále ústřicové omáčky po 15 THB, švestkovou, sweet chilli a sezamový olej, celkem za 60 THB. Jedny nudle bílé, rýžové za 22 THB a žluté za 20 THB, kešu oříšky 100 gramů za 26 THB a pivo za 20 THB.

Nakoupeno a jedem lodí zpátky za 13 THB na Khao San. Martin se cestou na hotel nechal za 100 THB ostříhat. Na jeho hlavě si myslím, že není co pokazit.
U jednoho stánku nás oslovily zarámované fotografie, kombinace černé a oranžových mnichů. Mají různé rozměry a různé motivy. Původně chtěl za 6 kusů, které jsme vybrali 1050 THB, nakonec jsme to usmlouvali na 900 THB, ale i tak mi to přišlo hodně drahé (540 Kč). Ale na oranžové stěně v obývacím pokoji vypadají fakt úžasně.

Za 45 THB jsem si koupil kebab, ale nebyl nic moc. Stejně jako Martinové kuřecí kousky BBQ na špejli za 10 THB. V 7elevnu, což je nejen v Thajsku velice rozšířená síť obchodů s potravinami jsme koupili na zapití pivo Tiger za 25 THB. Za 25 THB jsem si koupil větší džus z čerstvě vymačkaných mandarinek. Takové freshe z různých ovocí prodávají všude, stejně jako jako naporcované kousky různých druhů ovoce. Vracíme se na pokoj. Z ulice je pěkný hluk. Zašli jsme ještě na internet (hodina 30 THB) ověřit si, že nezměnili náš zítřejší let. Vedle počítače je přístroj, něco jako automat na mince, kde se hodí 10 THB a internet jede 20 minut. Před odesláním poslední SMS se nám to vyplo, tak jsme museli vhodit dalších 10 THB a ještě 20 minut pobýt na netu.

Čtvrtek 1.3.2007 - Bangkok - Chinatown, Wat Suthat, let do Ammánu

Ráno jsme vyklidili pokoj, batohy jsme si nechali zdarma dole v úschově, jinde si účtují i 20 THB. Za 13 THB jsme koupili jednu vodu a za 20 THB jsme si každý dali na snídani výborné smažené nudle Pad Thai s kuřecím masem. V jedné lékarně jsem si koupil dva roztoky na kontaktní čočky, 350 ml za 330 THB. Opět lodí po řece Chao Phraya jsme se dopravili do Čínské čtvrti a vydali jsem se po nákupech. Za 25 THB jsme si na cestu koupili pivko. Ve spleti uliček místních trhů, jsme našli chlápka, který měl včera peneženku, která Martinovi vyhovovala, tak si ji za 250 THB koupil. Zavítali jsme do čínské lékárny s tradiční čínskou medicínou, kde Martin vybíral nějaké léčivo pro rodiče. V nádobách zde měli mim jiné naložené hady, štíry a jiné potvory. Některé byly zase pro změnu sušené. Nakonec za 250 THB koupil roztok ženšenu, který se podává v kombinaci s medem a horkou vodou. Koupili jsme ještě pravý ženšen z Kanady, kdy 37 gr stojí 500 THB, tak jsme vzali jen 7 gr za 100 THB. Používá se 1 plátek do kávy, nebo nechat 4-5 plátků vyluhovat v horké vodě. Nebo když člověk v noci nespí a ráno je unavený, tak aby byl fit tak se má nechat volně v ústech rozpustit 1 plátek. Zavítali jsme na potravinový trh. Koupili jsme několik druhů rýže (kilo za 20-40 THB), omáčku ze sojových bobů za 20 THB. Chtěl jsem i další omáčky, ale všechny prodávali jen ve velkém množství.

Navštívili jsme jeden čínský chrám Wat Leng Noi Yee (Wat Mangkon Kamalawat), v překladu Dračí květinový chrám, ktrý je vynikajícím příkladem duchovních praktik čínské komunity. Věřící sem neustále přináší obětiny na jeden z oltářů uvnitř tohoto významného chrámu mahájánového buddhismu, který se prolíná s taoismem a konfuciánstvím. Chrám je zdobený barevnými mozaikami, čínskými draky, sochami vousatých mudrců v nadživotní velikosti. Samozřejmě všude visí tradiční červené lampiony.
 
Vracíme se zpátky na další potravinový trh, kde jsem koupil 100 gr jasmínového čaje za 30 THB, jednu švetskovou omáčku za 23 THB, čerstvé chilli papričky za 10 THB, 2 balíky nudlí na Pad Thai po 30 THB, kokosový krém v plechovce za 28 THB, 10 párů dřevěných hůlek na jídlo za 20 THB, vodu za 13 THB a pivo za 25 THB, které v potravinách 7eleven prodávají mezi 11-14 a potom až od 17 hodin. Stejně to je zajímavé, v jednom obchodě nám ho před 17 hodinou prodali a v jiném ne. Lodí plujeme za 13 THB zpátky. Věci jsme zanesli do hotelu a uložili do batohu a šli jsme se ještě projít v okolí ulice Khao San. Za 10 THB jsme si koupili 10 kusů sladkých smažených kuliček, něco jako koblížky bez náplně. Pěšky jsme došli až k obří houpačce Sao Ching Cha (Giant Swing), která se nachází před chrámem Wat Suthat. Je vyrobena z červeného teakového dřeva a používala se při zvláštním rituálu zasvěceném Šivovi, jenž prý každý rok sestupuje na zemi. Při obřadu se mladíci rozhoupávali až do výše 25 metrů a pokoušeli se zuby uchopit vysoko zavěšený váček se zlatem.
Potom navštěvujeme protější chrám Wat Suthat. Martin šel za 20 THB dovnitř a já jsem si mezitím dopsal deník, protože i tento chrám jsem již navštívil. Ale je opravdu moc pěkný a krásně udržovaný. Mramorová podlaha se jen leskne a keře a stromky jsou krásně zastřižené. Vládne zde naprostý klid a pohoda.
   
Tento chrám má nejvyšší svatyni (viharn) v Bangkoku, která byla vybudována pro 8 metrů vosokou sochu meditujícího Buddhy přivezenou ze Sukhothaje. Stěny jsou zdobeny nástěnnými malbami.
 
Na nádvoří se nachází množství čínských soch dovezených z Číny za vlády Ramy I. jako zátěž v lodích s rýží. Okolo nádvoří jsou kryté arkády, kde se nachází množství různých Buddhů.
   
Až si Martin chrám prohlédl, šli jsme směrem ke Khao San. Na chodnících podél cesty, lze koupit různé jídlo a uvázané kytičky, které lidé přinášejí do chrámů.
    
Je zajímavé pozorovat provoz na ulicích. Mezi hlavní dopravní prostředky patří tuk-tuk, jakási motorikša. V ucpaných ulicích města je naprosto ideální, protože se vejde všude, ale nevýhodou je, že hodně smrdí a člověk musí všechno dýchat. Ale jde se přepravovat i jinak,jako například jedna rodinka, která má před motorkou připevněný drátěný vozík a v tom posazené dítě. A o elektrickém vedení ve městě ani nemluvím. Taková spleť nezabezpečených drátů je teda hazard se životem. Zajímavé je, že jim to vůbec funguje.
   
Zastavili jsme se v jedné optice, kde se ptámna kontaktní čočky Accuvue 2, které používám. Kupodivu je prodavač zná, ale nemají je, v Asii používají spíše značku Duna, ale je schopen mi je do 30 minut zajistit. Někam volá a ověřuje, zda je mají. Prý ano, že máme počkat. Opravdu do půl hodiny taxikář s rikšou, kterému optik zaplatil 30 THB, dovezl 6 balení kontaktních čoček, které jsem chtěl. Jedno balení, tzn. 3 páry měli za 630 THB, o polovinu levnější než u nás. Vzal jsem si všech 6 balení, protože mají dlouhou expiraci. Zaplatil jsem kartou a ještě nás prodavač uctivě vyprovází. Tak se dělají obchody. Z toho by si měli naši obchodníci vzít příklad.
Za 20 THB jsem si v 7elevnu dal hot-dog a Martin Cheesburger za 17 THB. Každý si ho nazdobí dle své chuti. Koupili jsme dva krabicové kokosové krémy po 15 THB, domů na ochutnání 2 plechovky piva Chang za 25 THB a Singha za 30 THB a na cestu jednu vodu za 13 THB.

U autobusové zastávky se anglicky ptám turistů, v kolik jede autobus na letiště. Lámanou angličtinou mi říkají, že už tady čekají 30 minut. Nakonec se ukázalo, že to jsou Češi. V hotelu jsme vyzvedli batohy a šli jsme zpátky na autobusovou zastávku, na hlavní silnici u ulice Khao San. Autobus jezdí každou hodinu, takže ještě 10 minut čekáme. Průvodčí v autobuse se mi snaží prodat 2 lístky za 100 THB, místo 64, ale neuspěl, jelikož už jsme autobusem jeli a vím kolik to stálo. Cesta na letiště utekla rychle. Na Public Bus terminálu zase přestupujeme na Shuttle bus, který nás zdarma dopravil na letiště Suvarnabhumi a vysazuje nás přímo u mezinárodních odletů ve 4. levelu. Jiné zajímavé stránky letiště zde. Už se odbavuje. Na toaletě jsme se ještě převlékli do jiného oblečení do letadla. Martin vyměnil ve směnárně zpátky 357 THB na dolary. Odbavení trvá neskutečně dlouho. Každý máme batoh cca 17 kilo. Máme dvě letenky Bangkok Amman a Amman Vídeň opět se společností Royal Jordanian Airlines. Za 700 THB ještě kupujeme odletovou taxu z Thajska, která již byla naštěstí zrušena. Musíme ještě projít imigrační kontrolou. Za posledních 25 THB jsem si koupil jablkový džus v plechovce. Ve 22:35 otevírají gate a pouští do letadla. Máme stejné letadlo jako při cestě sem. Do Bangkoku do Ammánu máme let č. RJ 181. Startujeme přesně ve 23:15. Chvíli po startu dostáváme jídlo, kuřecí maso s rýží, zeleninový salát, housku, máslo, sýr, kávový zákusek, čaj, červené víno a džus, Johny Walker. Po jídle jsme naštěstí usnuli. Hodinu před přistáním dostáváme snídani, opět čaj, džus, jogurt, croissant, houska, máslo, džem, sýr, ovocná plundra a ovocný salát.

Pátek 2.3.2007 - Ammán, Vídeň, Ostrava

V Ammánu přistáváme ve 4:20 místního času na letišti Queen Alia International Airport po téměř 10 hodinovém letu.  Let do Vídně máme až v 10:05, takže máme spoustu času. Vyzvedáváme si poukaz na jídlo, na které máme při delším tranzitu nárok a odpočíváme v tranzitní hale. O půl sedmé jsme si vyzvedli snídaňový balíček, který obsahuje krabicový pomerančový džsu, toust se salámem, toust se dvěmi druhy plátkového sýra a buchtu. Martin a letišti kupuje 12 letou Balantinku za 23 USD. Z Ammánu letíme s 10 minutovým zpožděním v 10:15, let č. RJ 127. Nyní máme jiné letadlo než bylo předtím a bohužel bez televizních obrazovek u každého sedadla. Sedíme 2-4-2. Každý sedíme jinde, přes uličku. Nejdříve jsem dostali nějaké slané krekry a pití a potom hned jídlo, kuře s bramborem a zeleninou, salát, housku, máslo, sýr, zákusek, pivo a čaj. Ve Vídni přistáváme ve 13:05 místního času. Odbavení probíhá naštěstí rychle, čekáme na zavazadla. Autobus do Brna jede ve 13:10, ale je už 13:30, ale přesto jsme se šli podívat ven, ale už byl bohužel pryč. Máme otevřený zpáteční lístek, takže nejsme odkázáni na konkrétní autobus. Další nám jel až v 16:45, takže zase trčíme na letišti. To čekání je nekonečné. V Brně nás čeká kamarád Jarda, kupujeme české pečivo a minerálky a lístek na vlak za 143 Kč. Doma v Ostravě jsme konečně ve 23:30. Na nádraží nás autem čekal kamarád Zbyněk, který nás odvezl domů. A zase zpátky do běžného života.