LETEM SVĚTEM

Pondělí 27.1.2014 - Península de Zapata, Playa Girón

Snídani máme podobnou jako včera. Martin si dal místo vajíčka palačinku navíc, já jsem měl výbornou omeletu se šunkou a zapečeným sýrem. Zaplatili jsme ubytování a mojita po 3 CUCech, za kávu a karamelové dezerty nic nechtěla. Věnovala nám také jednu "arašídovou kostku" mani. My jsme ji na oplátku dali české CD, přívěsky na klíče a zapalovač. Majitelka je velice příjemná a její ubytovaní mohu doporučit, hlavně pro její úslužnost. Po snídani se přesouváme na poloostrov Península de Zapata - Ciénaga de Zapata (mapa) přes město Yaguaramas až do Playa Girón v Zátoce sviní (Bahía de Cochinos) ve které se v dubnu r. 1961 neúspěšně pokusilo během invaze vylodit 1500 vojáků podporovaných Spojenými státy. Během 72 hodin si Castrovy milice s tímto nešťastným pokusem o destabilizaci poradily. Šlo o neúspěšný pokus o svržení Fidela Castra kubánskými emigranty financovaný americkou CIA.
Playa Girón se nachází také na pobřeží Karibského moře. Ubytování máme zajištěné v Casa Ronel and Ivette (Ivette and Ronel Coba), Phone: +53 45 984129 /Mobiles +53 53118699 / +53 53117389, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Rezervace přes BBInnVinales.com, 2 noci po 25 CUC, tzn. 50 CUC, snídaně jsou možné za 4 CUC, večeře 10 CUC, potápění s majitelem za 25 CUC, cena pokoje zahrnuje i půjčení kola a internet.
V podstatě bydlíme ve vedlejším domě než je Ivette, Casa de Lidia and Julito. Ivette a Ronel Coba pronajímají ve svém domě 2 pokoje a sousedi pronajímají jeden pokoj, ale vše organizuje a zajišťuje Ivette, protože má přístup k internetu, případně to mají v agentuře Cubantouristcenters. Ale můžete je kontaktovat přímo na telefonu 53-45-984135 nebo přes webové stránky Ivette, aby nemuseli platit zprostředkovatelské poplatky. Když má Ivette obsazeno, jako bylo i tentokrát, dohodí kšeft Lidii. Říkala, že pouze 3 casy z celkem 33 které jsou ve městě mají doma internet. Ještě nedávno mohl mít doma internet pouze cizinec žijící na Kubě. Naši domácí se jmenují Lidia a Julio Ruiz Rodríguez .

Lidia pracuje v hotelu Girón a Julio je instruktor potápění stejně jako Ronel. Ronel pracuje jako instruktor v potápěčském centru vedle hotelu Playa Girón. Ještě mají pomocnici v domácnosti a kuchařku v jedné osobě Zenaidu. Navzájem si obě rodiny pomáhají a jsou jako jedna rodina.

Ubytování se nachází hned u silnice, ale není tady žádný hluk. Je to první a druhý dům po levé straně za cedulí "Welcome to Playa Girón" při vjezdu do Playa Girón ze směru od Play Larga. Na první křižovatce se dáte doleva (nepojedete rovně k hotelu Playa Girón) a je to hned první dům. V domě má Julio i vlastní kompresor na plnění potápěčských lahví a kompletní potápěčské vybavení. Máme pokoj v přízemí. Byl s jednou postelí, ale hned jak jsme přijeli tak je rozdělili a přestlali na dvě postele. Dále tady máme klimatizaci, ledničku, televizi a velkou koupelnu s poloviční vanou, ovšem sprcha probíjí. Jsou připravené ručníky, mýdlo i tekuté, toaletní papír. Před domem jsou dřevěná lehátka a dvě houpací křesla k odpočinku.

Na uvítanou jsme dostali zdarma ovocný salát, což nás osvěžilo a na chvíli i nasytilo. Kdysi se státu platilo za každý pokoj, který se pronajímá 200 CUC měsíčně bez ohledu na obsazenost. Teď prý je to o něco lepší říkala Ivette. Platí se 45 CUC za pokoj + 10% ze zisku. Majitel nám půjčil zdarma i ploutve a boty do ploutví. Masku a šnorchl máme vlastní. Sedli jsme do auta a jeli na jím doporučované místo nazvané "El Tanque". Jedeme asi 8 km směrem na Playa Larga, u silnice která lemuje moře, je po levé straně restaurace ve tvaru lodi a u ní rekreační areál Punta Perdiz. Jede se ještě asi o kilometr dále, kde je i dřevěný ukazatel. Jsme tady sami. Jsou tady opuštěné budky. Moře je průzračné. Šnorchlujeme na blízkém korálovém útesu, kde je spousta ryb. Žádní lidé a voda je nádherná. Pokud chcete šnorchlovat tak určitě se oplatí si tady zajet. Dá se tu dojet i na kole.

Kolem silnice je spousta míst, kde se dá zastavit a koupat se či šnorchlovat v průzračné vodě. Zastavujeme se v Punta Perdiz. Normálně se platí 15 CUC za celý den za all inclusive, ale nevím co zahrnuje. Je tady i potápěčské centrum. Kolem třetí hodiny si dávám ve městě sýrovou pizzu za 6 CUP a jedeme 9 kilometrů na druhou stranu do Caleta Buena. Taky se tady platí 15 CUC za all inclusive, ale je už čtvrt na čtyři, tak nám říká, že je možnost za 2 CUCy na osobu včetně jednoho drinku nebo za 5 CUC včetně neomezené konzumace nápojů. Ale vzhledem k tomu, že v 5 zavírají bar, tak jsme zvolili první možnost. Martin si dal pivo a já míchaný nápoj. Jde o uzavřený areál, nicméně by se tam dalo dostat i bez placení, kamenný plot je nízký. Je tady nádherná laguna, ve které se dá koupat a šnorchlovat, jsou tady lehátka, restaurace a taky potápěčské centrum. Je tady i malá asi zatopená jeskyně, vypadá jako mexický cenote a v ní plavé množství ryb. Martin dokonce mezi ně vlezl a krmil je pečivem. Na šnorchlování to tady sice dle mého moc není, ale na koupání to je super. Hladina je úplně klidná, protože je zátoka chráněna od moře korálovým útesem. Za parkování po nás kupodivu nikdo nic nechtěl.

Před pátou hodinou se zastavujeme ještě u Museo Girón (Museo de la Intervención). Před budovou se nachází jedno z bojových letadel, které chránilo ostrov před útočícími americkými loděmi a dva tanky. Uvnitř jsou dvě místnosti, které dokumentují pokus o vylodění v Zátoce sviní.

Vracíme se na pokoj. Osprchovali jsme se a sedli si venku do houpacích křesel. Na 6 hodin máme objednanou večeři za 10 CUC, já krevety a Martin rybu. Byla to velká porce. K tomu rýže, zeleninový salát, nějaká dýně, ale ta nám vůbec nechutnala, předtím ještě zeleninová polévka, pečivo a máslo. Po jídle nám přinesli ovocný talíř a ptali se jaký chceme dezert. Nabízeli zmrzlinu nebo kokosovou marmeládu v kombinaci se sýrem.

Potom přišel Ronel, abychom se domluvili na zítřejším potápění. Pracuje jako vedoucí potápěčského centra "Blue" vedle hotelu Playa Girón. Máme tam být ráno v 8:30, abychom si vybrali výstroj a v 9 hodin se vyjíždí jejich speciálním autobusem na nějakou lokalitu. Potápí se ze břehu, bez lodě, korálové útesy jsou v blízkosti břehu, 1 sestup vč. zapůjčení kompletní výstroje stojí 25 CUC. Neví, který instruktor s námi půjde, on asi bude muset zůstat na bázi. Měla by s námi jít se potápět ještě jedna Kanaďanka. Dopisuji v jídelně deník a Martin luští sudoku.

Úterý 28.1.2014 - Playa Girón

Snídáme o půl osmé. Připravena je káva, čaj, mléko, máslo, marmeláda, med, talíř s ovocem, pomerančový džus, vaječná omeleta, sýry, salám, sladké krekry, chleba. Po snídani jdeme do potápěčského centra International diving center "Blue" - Azul, které se nachází na levé straně hotelu Playa Girón. Informace o potápění. Už tady nějací potápěči jsou. Martin se rozhoduje raději pod vodu nejít protože už od minulého ponoru ho zlobí uši. Nikdo nechce vidět potápěčskou licenci, jen se zapisujeme na nějaký papír hromadně. Vybíráme si výstroj, platíme předem 25 CUC za ponor. Jeden mi bude bohatě stačit. Čekáme na starý modrý potápěčský autobus, který nás i s věcmi převeze na potápěčskou lokalitu, protože na Playa Girón se všude potápí ze břehu bez lodě. Martin jede za námi autem. Jedeme na lokalitu s názvem "El Coral". Autobus zajel až k moři. Oblékáme výstroj, Martin mi pomáhá. Hladina je klidná a krásně modrá.

Ve skupině jsme tři potápěči a jeden divemaster Pepe. Mým buddym je holka z Kalifornie, Samantha Stevens. Skáčeme do vody a postupně se zanořujeme až do maximální hloubky 28,7 metrů, ale průměrná hloubka ponoru byla 11,6 metrů. Potápíme se kolem korálové stěny se spoustou korálů a rybek, viditelnost je perfektní a voda má 27° C. Vidíme velkého kraba a dva perutýny. Jinak nic až tak zajímavého pod vodou kromě korálů nebylo. Ale útes není poničený. Vidíme jiné potápěče, kteří na harpunu napichují perutýny a nůžkami jim ostřihávají jedovaté ostny a hází je do vaku a vytahují na břeh. Jsou to škůdci, kteří nemají nepřítele a tak se je tak snaží hubit. A navíc prý jsou dobří i k jídlu. Ponor trval 50 minut. Martin mezitím na stejném místě šnorchloval. Viděl trnuchu ležící na dně a požahala ho medůza. Někteří jdou ještě na druhý ponor, ale tím, že jsme si vzali svoje auto, tak na ně nemusíme čekat. Zastavujeme se u krásné zátoky s názvem Punta Perdiz, která je také potápěčskou lokalitou a nachází se hned za restaurací Punta Perdiz ve směru na Playa Girón. Je označena hnědou cedulí jako všechny potápěčské lokality. Voda má azurovou barvu. A nejsou tady žádné vlny, narozdíl od El Coral, kde se začaly tvořit když jsme se dopotápěli. Zaplavali jsme si v křišťálové vodě a jeli jsme na pokoj. Je poledne.

Zjišťujeme že nám nejde zavírat kufr od auta. Martin se to pokouší opravit, pak se nabídl s pomocí majitel Julio, který nakonec zavolal sousedovi, automechanikovi, kterému se to nakonec podařilo opravit. Martin mu dal za to jedno pivo z ledničky za 1,50 CUC. Lidia nám nabídla pomerančový džus. Objednali jsme si večeři. Jednou kuřecí maso a jednou paellu s kuřecím masem a mořskými plody. Bude fazolová polévka a objednal jsem si oblíbený Flan, neboli karamelový krém (creme caramel). Lidia mi ukázala jak se připravuje. Dělal jsem si poznámky: Na pánev dáme 8 lžic cukru a necháme zkaramelizovat. Potom ho nalila do rendlíku (hliníkového ešusu) a oblila jím všechny strany. Do mixéru dala 1 plechovku (397 gr) kondenzovaného mléka, 4 celá vejce, obyčejného mléka 2x tolik jako plechovka kondenzovaného mléka (dá se nahradit 4 lžičkami sušeného mléka smíchaného s vodou), a vanilkový extrakt. Promíchat v mixéru, nalít na karamel, rendlík uzavřít a dát do hrnce s vroucí vodou sahající do poloviny rendlíku a vařit 30 minut. Potom dát ztuhnout do ledničky. Dali jsme si pizzu se sýrem, šunkou a cibulí za 10 CUP každý, ale už nemáme tolik kubánských pesos tak ji dáváme jedno konvertibilní peso. Jdeme na pláž u hotelu Playa Girón. Zastavil jsem se v potápěčském centru pro razítko. Uvelebil jsem se pod slunečníkem a do vody jsem nevlezl ani jednou, byť byla hodně teplá. Necítím se nějak dobře. Pláž je celkem pěkná s palmami, moře hezké a klidné, ale jen díky vlnolamu, který jej odděluje od divokého moře. Je volně přístupná i pro neubytované hosty.

Kolem páté hodiny se vracíme na pokoj. Sprchujeme se. Voda teče z kohoutků slanější. Vzal jsem si tablet do houpacího křesla a psal deník. Majitelé mají sice doma počítač, ale bez přístupu na internet. K internetu mají přístup pouze lékaři, novináři. A tím, že matka Ivette byla doktorka, mají doma internet. Mezitím přišli borci a nabízeli majitelům zboží z černého trhu, nějaké salámy, olej, sýr. Jsou to věci z hotelů na Varaderu. Dnes na celé Kubě platí heslo: "pomož si jak můžeš". Lidia koupila tyčku salámu a tyčku sýru. Nejnižší mzda na Kubě činí 250 kubánských pesos, což je asi 10 CUC (to je cena jedné naší večeře). Inženýr nebo lékař specialista s třicetiletou praxí vydělává měsíčně kolem 320 pesos, to je v přepočtu asi 15 dolarů. Učitel má mzdu kolem 11 dolarů a prodavačka asi 5 dolarů za měsíc. Dům tady stojí kolem 100 tis. CUC. Stejně tak auta jsou na Kubě hodně drahá. Proto tady jezdí tolik starých amerik a nová auta tady vidět téměř nejsou, pominu-li autopůjčovny. Jeden Kubánec může vlastnit jen jeden dům a jen jedno auto, aby mu ostatní nezáviděli. Podle statistik, což se mi zdá neuvěřitelné, vlastní motorové vozidlo méně než 5% Kubánců. V 6 hodin jsme si dali polévku. Výbornou fazolovou. O půl sedmé jsme pokračovali hlavním chodem. Martin měl paellu s kuřecím masem, krevetami, krabím masem a humrem a já kuřecí maso na přírodno s cibulí a rýži a opět jsme dostali zeleninovou přílohu. Pak jsme poprosili o čaj. Zaplatili jsme za ubytování a za jídla. Nakonec jsme si dali dezert, karamelový krém. Bohužel se ji ale nepovedl, vůbec neztuhnul, tak to byla taková zdrclina. Není každý den posvícení.