LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 29.3.2018 - Mandalay - Mingun

Vstáváme v 6:15. Na snídani jdeme před sedmou hodinou. Už uklízí bazén a okolí. V 8 nás vyzvedává Tun. Jedeme jen kousek k přístavišti Mingun Jetty, které se nachází naproti City Park s tobogány, kolotoči a bazény. Kolem jen špína. Prádlo suší v tom prachu pověšene na plotě mezi dvěmi pruhy silnice případně rozložené přímo na špinavé zemi. Auto parkuje u aquaparku a jdeme k lodi. Kolem jsou chatrče pro chudé, jednoduše slum a špína. V řece perou, koupou se i myjí nádobí.
   
Nastupujeme na jednu ze soukromých menších lodí, která má dvě patra. Na palubě jsou ratanová křesílka a nabídka vody, horké vody, Nescafe na zalití a v druhé termosce snad čaj. Raději to nezkoušíme. Kromě kapitána jsou v kapitánské budce ještě další dva dospělí a dvě děti. Paluba je krytá síťovou střechou. Jsme tady sami s Tunem. Vyplouváme v 8:10. Takových lodí tady je hodně. Najímá si je vícero lidí a nečekají na státní loď, která vyplouvá v 9 hodin. Nevím ale kolik to stojí. Platil to Tun.
 
Velká loď vyplouvá z přístavního mola Myan Gyan Jetty (Mayan Chan Jetty) na západním konci 26th Street, kde se nachází i prodejna lístků. Doporučuji přijít 30 minut před odjezdem, protože papírování při koupi lístků zabere dost času. Musíte mít u sebe pas nebo aspoň číslo pasu!!! Mototaxi k přístavišti trajektů stojí cca 1500 MMK.
Do Mingunu jezdí státní i soukromé lodě. Státní lodě vyplouvají v 9:00, plují 1 hodinu, cena za zpáteční jízdenku je 5000 MMK a zpět z Mingunu plují ve 12:30-13:00 (informace se dozvíte při koupi lístku) a plavba trvá 40-45 minut. Soukromé lodě společnosti MGRG (Myanmar Golden River Group) vyplouvají v 9:30 a ve 14:30 (pouze od ledna do dubna), v Mingunu kotví 3 hodiny a zpáteční jízdenka stojí 8000 MMK.

Čeká nás 1/2 denní výlet lodí do města Mingun. Plavba lodí proti proudu po široké řece Iravádí (Irrawady, Ayeyarwady), hlavní dopravní tepně Barmy, podél kopců posetých mnoha desítkami pagod do města Mingun. Je to 12 km a plavba zabere zhruba 1 hodinu. Řeka je široká přibližně 750 metrů a kalná. Břehy jsou osídlené chatrčemi rybářů, které jsou většinou postavené na kůlech. Plavba je poměrně stereotypní. Plují tady rybářské lodě, nákladní lodě, bambusové velké rafty které splavují bambus po řece. Některé táhnou lodí, aby pluli rychleji. Rybáři na malých kánoích se sítěmi, místní na kánoích kdy musí jeden neustále vylévat vodu z lodi. Na vedlejší lodi jeden provádí ranní očistu.
 
Majestátní barmský veletok, řeka Iravádí, největší barmská řeka, pramení v Himáláji a po 2151 km se vlévá do Andamanského moře v Indickém oceánu. Řeka slouží jako důležitá dopravní tepna, odvodňuje oblast o rozloze 255,081 km² a poskytuje obživu velkému množství lidí. Během každého monzunu se ale řeka rozvodní, a mnohdy způsobí i ztráty na lidských životech. Při velkém štěstí se můžete v řece setkat s endemickým říčním delfínem, který se jmenuje orcela tuponosá nebo také delfín tuponosý.

Do Mingunu připlouváme v 9 hodin. Ještě tady není tolik turistů, hodně jich připluje až lodí v 10. Vše na nás působí venkovskou atmosférou. Lidé perou v řece. Z paluby lodě je výhled na Velkou pagodu a bílou pagodu Settawya Paya (Sat Taw Yar Pagoda) a vedle ní maketu Velké pagody Pondaw Paya.

Hned u přístaviště lodí je množství trhovců a stánky s tretkami. Prodejci jsou dost otravní, kus jdou s námi. Tun nás doprovází. 

Míjíme ruiny obrovských lvích soch chinthe z roku 1799. Obří 30-metroví napůl lvi a napůl draci hlídající vstup k Mingunské pagodě byli postaveni, aby děsili zlé síly. Při zemětřesení v roce 1838 byli silně poškozeni a dnes jsou tady jen obrovské balvany. Na zemi leží velké oko.

Hned je pokladna, kde se platí vstupné. Musíte si koupit vstupenku do archeologické zóny Mingun (Mingun - Sagaing Archeological Admission Fee) za 5000 MMK (pokud ji již nemáte). Průkazka Sagaing-Mingun platí pro obě města. Neplatí tady ale vstupenka pro Mandalay. Vstupenky kupuje Tun. Všichni jsme ještě dostali samolepky na triko. Nikde to nekontrolovali, ale kdo ví. Pas nikdo vidět nechtěl.

Prohlídka posvátného města MINGUN (také Min Kun) zabere přibližně 3 hodiny. Město si lze prohlédnout i volským povozem.

Jako první nás čeká Velká královská stúpa Mingun Pahtodawgyi Paya (Pa Hto Taw Gyi, Mantalagyi Stupa, Mingun Pagoda, Mantara Gyi, Mingunská pagoda, Mingun Min). Jde o pozůstatky největší plánované pagody světa, která měly být vysoká 150 metrů, jak je vidět na jejím modelu. Na obří terase stojí velkolepá cihlová "krychle", kterou vidíme už z lodi. Chrám začal budovat král Bodawpaya, který vládl v letech 1790 až 1819. Bohužel nebyla nikdy dostavěna, protože po jeho smrti již nikdo ve stavbě nepokračoval, a tak je vysoká pouze 50 metrů. Je veřejnosti přístupná i přes četné praskliny a trhliny, které způsobilo zemětřesení v roce 1838. Samozřejmě bez bot a ponožek, jak upozorňuje tabule. Z horní plošiny je nádherný výhled na údolí řeky Iravádí a na další dvě významné památky, Pagodu princezny a chrám, kde je umístěný Mingunský zvon. Pagodu jsme obešli ze všech stran. Schody a zábradlí jsou udělané až nahoru, ale v polovině je branka a dál se nedá. Vystoupat se dá pouze na spodní terasu, horní není z bezpečnostního hlediska přístupná. Zajímavé jsou chrliče vody ve tvaru krokodýlí hlavy. Ke konci výletu v Mingunu jsme vylezli po schodech k východnímu portálu, kde se nachází malá svatyně s Buddhou. Před ní jsou dva zvony. Všude prodávají květiny, jasmínové věnce a lotosové květy, které věřící kupují jako obětiny.
 
Kousek odtud stojí malá pamětní pagoda Molmi Paya nebo taky Sayadaw Pagoda postavená r. 1994, kolem které rostou hezké kvetoucí keře. V tomto novém pavilonu je umístěna bronzová socha slavného opata Molmi Sayadaw v životní velikost, který žil v klášteře v nedaleké vsi Molmi.

Určitě nesmíme vynechat Mingunský zvon - Mingun Bell přístupný zdarma denně 5:30-17:30. Do roku 2000 byl nejtěžším a největším funkčním zvonem na světě, než ho překonal 116 tun těžký a 8 metrů vysoký Bell of Good Luck v chrámu Foquan v Číně. Mingunský zvon je vysoký 3,66 metrů, váží 90,718 tun (55555 vissů což je barmská jednotka váhy známá také jako peittha, 1 viss = 1,63293 kg). Proto bílý text na zvonu v barmském skriptu má nápis “55555“. Průměr zvonu u základny je 5 metrů. Barmské zvony nemají srdce, ale tluče se na ně zvenčí klacky. Jeho zvuk má opravdovou sílu. Původně měl být zavěšen na vrcholu velké pagody (Mingun Min). Nechal ho odlít král Bodawpaya. Dokončený byl roku 1810. Je ukrytý ve složitém pavilonu v barmském stylu s vícestupňovou střechou. Je tady hodně lidí a mnichů. Dokonce lze pod něj vejít a prohlédnout si ho zevnitř.
 
Severně od zvonu jsme zabočili do uliček s tradičními domy. Trhovkyně se vydaly za námi aby nám něco prodali. Ženy překládají seno.

Tun koupil malované pravítko z bambusu za 1000 MMK a Martin tričko za 4000. Tun ho tady kupuje pokaždé když tady je, protože ta paní je prý těžce nemocná.

Kousek vedle se nachází menší klášter, pagoda a další stavby. Pagoda je bílá s vlnkovitými vrstvami, podobně jako mnohem větší pagoda Hsinbyume, ke které jsme došli následně. Jsou tady mniši a hlídají ji psi.

Hsinbyume Paya nebo se ji taky říká Mya Thein Tan Pagoda (Myatheindan) - Pagoda princezny je přístupná 24 hodin denně. Vstup je povolen s průkazkou Sagaing-Mingun. Tato velká, sněhově bílá pagoda se nachází severně od zvonu. Pagoda má celkem 7 vlnkovitých vrstev a reprezentuje horu Meru. Roku 1816 ji dal postavit prince Bagyidaw, nástupce krále Bodawpaya, který postavil Mingunskou Pagodu. Byla dokončena 3 roky předtím, než nastoupil na trůn. Pagoda byla věnována jeho první manželce, princezně Hsinbyume, která se doslova překládá jako "Bílá sloní princezna" (White Elephant Princess), která zemřela při porodu. Během velkého zemětřesení v roce 1838 byla pagoda Hsinbyume těžce poškozena. Roku 1874 byla zrekonstruována následujícím králem. Vystoupali jsme nahoru a naskytl se nám pěkný pohled na Mingun, okolí i řeku Iravádí. Nahoru vede venkovní i vnitřní kryté schodiště. Před výstupem Martin koupil jasmínové věnce, 8 kusů za 200 MMK. Krásně voní. Pověsil je nahoře u sochy Buddhy. Je jich tady již pověšených mraky. Současně zde lidé kladou lotosové květy.
  
Severně od chrámu Hsinbyume Paya leží malá rezidenční část s malebnými uličkami a několika čajovnami.

Kolem Mingunského zvonu a Velké pagody se vracíme směrem k přístavišti. Cesta je lemována po obou stranách stánky se suvenýry, občerstvením, holičstvím, benzínovou pumpou a podobně.
 
Vedle přístaviště stojí u řeky bílá pagoda Settawya Paya (Sat Taw Yar, Settaya Paya), která je přístupná zdarma 24 hodin denně. Sedm jejích okruží symbolizuje sedm částí posvátné hory Meru. Věřící zde Buddhovi symbolicky obětují svou obuv. Z teras je výhled na řeku. Vede odtud schodiště k řece.

Na břehu řeky stojí ještě 5 metrů vysoká pagoda Pondaw Paya (zdarma, 24 hodin denně), replika nedokončené Mingunské pagody, kde si můžeme udělat představu, jak pagoda měla vypadat.

Vedle je výrobna cihel, kde ručně vyrábí cihly i s dítětem. Za 1000 MMK si kupujeme dva nanuky.

V 11:30 odplouváme stejnou lodí zpátky do Mandalay. Máme nachystané mandarinky a arašídy. Některé mandarinky mají úplně jinou chuť než která známe od nás, jsou malé a hodně sladké. Pozorujeme domy kolem řeky.
 
Do Mandalay připlouváme ve 12:15. Plavba je kratší, protože se pluje po proudu. Tun platí něco za parkovné.

Odtud se vydáváme na prohlídku města MANDALAY. Město si můžete prohlédnout ideálně na kole nebo taxíkem 300-350 MMK/km (event. mototaxi 200-300 MMK/km). Půjčení kola stojí přibližně 1500 -2000 MMK na den, skútr s automatem 6000 MMK/den + benzín. Taxíků je tady kupodivu málo.
5-denní Mandalajská průkazka (Mandalay Fee Zone ticket) stojí 10 000 MMR (10 USD). Je nepřenosná, na všech místech, kde platí Vám ji označí razítkem. Koupit se dá u všech památek, kde platí. Platí pro Royal Palace, Amarapura, Innwa, Pinya, Paleik, Shwenandaw Kyaung, Sandamuni Pagoda, Kuthodaw Pagoda, Kyaukdaw Gyi Pagoda, Mandalay Hill a další.

Jedeme autem k továrně na zlaté plátky King Galon Gold Leaf Workshop (36th St, mezi 77th St a 78th St, vstup zdarma). Je to nejlepší z několika zlatnictví na 36. ulici. Pokud by tady bylo zavřeno, můžete případně navštívit obchod Golden Rose.   

Gold leaf workshops neboli dílny na výrobu zlatých plátků se rozkládají kolem ulice 36th St. Sídlí jich zde přibližně 50. Zlaté lístky se vyrábějí pouze v Mandalaji, a to v jedné ulici (36th St.). V nenápadných dílničkách se vytepávají lístky, které putují do malých obchůdků u pagod po celé zemi. Vyrábí se středověkým způsobem. Pomocí tříkilových kladiv roztloukají dělníci zlato na tenké plátky o tloušťce několika setin milimetru (mikronů) do finální podoby až 6 hodin. Jako mezivrstva při vyklepávání se používá bambusový papír nebo kůže.

Anglicky mluvící pracovníci nám ukáží celý výrobní proces, respektive ukázku otrocké práce. Popisují nám jak výrobu zlatých plátků, tak i bambusového papíru, mezi které se to vkládá a roztlouká. Dílna je malá. Uvnitř vidíme sehnuté polonahé mladé muže, bušící tříkilovými kladivy do čehosi, co připomíná malou knihu v kožených deskách. Jediným oděvem je longy, široký pruh látky omotaný okolo pasu, typický oděv barmských mužů. Několik tepců se střídá v hodinových intervalech. Práce je to nesmírně náročná, protože hodinu tepat těžkým kladivem vyžaduje hodně síly. Jde o monotónní namáhavé bušení, na které je třeba se soustředit, aby se kladivem nepraštili jinde. Muži opření o zeď mají svůj rytmus, který nepřeruší, ani když je rozptylují zvědaví návštěvníci. Málokterému muži zdraví dovolí pracovat více než dvacet let. Jde o novodobé galeje. Pro povzbuzení v práci užívají mladíci betelové oříšky, oříšky arekové palmy zabalené v palmových listech. Trochu organismus nabudí a zahánějí pocit hladu a žízně.
Pracovní doba v dílnách začíná v 7 hodin ráno a končí po dvanácti hodinách. Denně to znamená 6 hodin úderů kladivem. A to vše za přibližně 4 dolary denně. Vše závisí na ceně zlata na trhu. Nepředstavitelně malá almužna za celodenní dřinu v Myanmaru představuje docela slušnou jistotu. Průměrná mzda státních zaměstnanců ve školství či zdravotnictví se pohybuje okolo 15 dolarů měsíčně, což nestačí na živobytí, a lidé si musejí najít další práci. Ve srovnání s tím tak jsou zlatotepci movití a uživí rodinu.
  
Výroba zlatých plátků zahrnuje několik procesů. Na počátku je malá hrudka zlata. Ta se roztluče a protáhne jakýmsi lisovacím strojem, jediným technickým zařízením v dílně. Výsledkem je slabý zlatý pásek dlouhý asi 6 metrů. Ten se nastříhá na 4,5 metrů dlouhé pásky. Každý se dále rozstříhá na 200 malých kousků a ty jednotlivě umístí listy ručně vyráběného bambusového papíru a celá taková hromada se vloží do jakéhosi koženého, pevně staženého, pouzdra. Nejdříve se prvních 30 minut kladivem těžkým 3 kilogramy roztloukají pláty 24 karátového zlata umístěné mezi bambusové papíry až se zvětší jejich rozměr na určitou danou velikost. Každé tři minuty se musí kladivo polít vodou z kokosové skořepiny, aby se nepřehřálo. Po půl hodině se zvětšené a ztenčené lístky vyjmou z desek, každý plátek se rozstříhá na dalších šest kusů, opět se proloží jednotlivě bambusovým papírem a následuje druhá fáze mlácení kladivem opět 30 minut až se zase zvětší jeho velikost. Lístky se pak různě poskládají, a následuje třetí mlácení kladivem, které už trvá neuvěřitelných 5 hodin, než se velikost plátků opět zvětší a ztenčí. Každý z těchto plíšků se na závěr zaregistruje. Pak se vyjmou a ženy klečící u nízkých stolečků je malou špachtlí vyrobenou z buvolího rohu opatrně nalepují na malé slaměné papírky ve tvaru čtverce a balí je do malých igelitových sáčků, které jdou potom do prodeje. Práce je to titěrná, lístky jsou tak slabé, že se trhají, drolí. Nakonec se zabalí do balíčků, balíčky do svazků a ty se posílají do obchodů po celém Myanmaru. Následně si tyto zlaté plátky kupují věřící a lepí je na sochy Buddhy či pagody a ty vytvoří za roky pěkně tlustou vrstvu zlata. Zlaté plátky se obvykle prodávají balené ve svazku deseti lístků ve velikosti dvakrát dva centimetry, hodnota jednoho svazku činí 3500 kyatů. Je ale možné koupit i lístek samostatný. Za 1000 MMK si můžeme v prodejně koupit popis práce a malý plátek zlata.
  

Výroba bambusového papíru: Nejdříve se bambus nakrájí. Používá se tzv. "železný" bambus Dendrocalamus Strictus (jeho kmen je nejsilnější mezi všemi ostatními druhy bambusu). Potom se z něj odstraní pouzdro a hrbolky. Pak se rozštípe na tenké pásky. Následně se 3 roky namáčí ve vodě z “lime” (což znamená limetka, ale i vápno). Pak se rozdrtí na vlákna. Potom se z něj udělá buničina a nařežou se kousky o velikosti 6" x 6" (15,24 x 15,24 cm). Následně se 30 minut roztlouká na mosazné desce palicí "pa shu pin" až dostaneme výsledný produkt.

Ve 13:10 jsme si zašli na oběd do restaurace Unique Myanmar Restaurant (roh 27^th a 65^th Street). Na uvítání nám podali ručníky s vůní jasmínu, chlapík tvrdí že je to citronová tráva. Je tady hodně lidí, ale jsou to jen turisti. Také jeden slovenský zájezd. Kuchyně je myanmarská a čínská. Vše je připravované jak píšou v menu z lokálních surovin a bez glutamátu. Například devítichodové menu s masem a rybou stojí 9000 MMK, nebo 12 000 za krevety a skopové maso. Martin si dal lahvové pivo Myanmar za 3000, já konev jasmínového čaje za 2000, Martin smaženou rýži s kuřecím masem, malou porci za 4000 (mají vždy malou nebo velkou porci). Malé porce jsou tak porce pro dva lidi. Já jsem si dal malou porci čínského kuřecího s ananasem za 4500 a k tomu za 500 rýži. Já sladké, ananas, mrkev, paprika. Martin říkal že nejlepší rýže co tady měl, byly tam i kešu oříšky. Přinesli jejich velké smažené preclíky a k tomu omáčku. Hodně česneku, chilli a sójovka. Voní tady vonné tyčinky a hraje myanmarská hudba. Po jídle přinesli každému talířek s ovocem a místním mini koláčkem.

Dokoupili jsme jednu vodu za 500. Taxy jsou zahrnuty v ceně. Šok jsem zažil na toaletě, nejen že byly celkem čisté, ale když jsem se přiblížil k umyvadlu přiskočila paní, pustila kohoutek, zmáčkla tekuté mýdlo, vodu vypla a ruce mi otřela do papírových utěrek. Mezitím už dalšímu pánovi pustila vodu a mýdlo. Poprosil jsem je jestli by mi neprodali jasmínový čaj, že zítra odjíždím a nesehnal jsem ho, že všude prodávají jen černý nebo zelený. Říkal že zajedou do marketu koupit, ať počkám 15 minut. Říkám, že mi může odsypat z jejich, ale říkal že taky nemají. Ani ne za 15 minut byl zpátky s krabičkou jasmínového čaje za 5900 MMK, dal nám i účet. Je toho 227 gramů a nepochází z Myanmaru, nýbrž z Číny.

Pokračujeme do královského paláce Mandalay Palace - Royal Palace (Myanansankyaw (Mya Nan San Kyaw) - Zakázané město (denně 8-17:00 (7:30-16:30), vstupné v rámci Mandalay Fee Zone ticket). Je to replika královského paláce z konce 90. let 20. století obklopeného 65 metrů širokými vodními příkopy a 8 metrů vysokými a tlustými hradbami v délce 2 km na každé straně se 48 věžičkami a 12 branami. Původní stavby v areálu Královského paláce padly za oběť 2. sv. válce, když sloužily jako kasárna Japoncům i Britům a následně prakticky kompletně lehly popelem při bombardování města v roce 1945. Současný "Palace City" založil král Mindon Min v roce 1858. Předtím býl znám jao Yadanabon nebo "The City of Gems". Nachází se zde i jeho hrob (mauzoleum).

Pevnost, kde palác leží, je přísně chráněným místem, stále totiž částečně slouží jako velká vojenská základna a sídlí tady armáda. Velká část je tedy turistům nepřístupná. Turisté smí do areálu vcházet pouze z východní strany ze 66^th Street, u Hielk Gate, kde se nachází i pokladna a můžete být požádání předložit nějaký osobní doklad. Před vjezdem do rozsáhlého areálu Tun jde nechat označit vstupenku. Vjezd hlídají vojáci. Od vstupu je přes vodní příkop výhled na kopec Mandalay Hill.

Ještě pokračujeme autem poměrně dlouhý kus cesty v areálu a parkujeme před Hlavní audienční síní. Je tady hodně místních i turistů.

Dříve zde sídlil nejen král, ale celý dvůr. Je to takové město ve městě. Jde o soubor paláců a funkčních budov, několik audienčních sálů, čajovna, pokladnice, modlitebny, obřadní pohřební síň krále Mindona, kryté pasáže a chodby, budovy pro služebnictvo a další. Celkem 130 budov.

Audienční síně jsou přehlídkou vrcholného řemeslnictví - vysoké stropy, které podpírají bohatě vyřezávané sloupy, ornamenty lemující okna a dveře, vyřezávané nebo tepané podstavce trůnů (v jednotlivých síních je rozmístěno celkem 8 trůnů, nejvýznamnější z nich je Lví trůn, jehož podstavec leží na hlíně dovezené z několika indických svatých měst a je zdobený rytinami lvů a dalšími ornamenty), vše převážně ve zlaté a karmínové barvě v kombinaci s tmavým dřevem. 

Prohlídku začínáme u Velké audienční síně (Great Audience Hall), která je velmi atraktivní, složitě zdobená budova. Hala je dlouhá asi 75 metrů a síň završuje velká sedmistupňová střecha s názvem Mye-Nan Pyathat. Před ní je několik starých kanónů. Uprostřed síně se nachází velký Lví trůn (Sihasana) ozdobený sochami lvů. Celý je vyrobený ze vzácného světlého dřeva stromu Yamanay (Gmelina arborea). Ze všech trůnů, které se nachází v 8 trůnních sálech je tento největší, nejvyšší a nejvelkolepější. Plošina, na které se trůn nacházel, byla postavena na hromadě hlín dovezených z různých velkých buddhistických měst v Indii jako je Varanasi, Vesali a Sarvasti. Na trůnu sedí král a královna.
 
Po obou stranách byly menší síně. Na východní straně najdeme přijímací sál Mye Nan audience Hall, kde si můžeme prohlédnout, jak areál v minulosti vypadal. 

Hall od Victory.

Obcházíme areál zprava doleva. Následovala bílá budova Council Hall. Vpravo Northern Hall of musceteers.
Nechybí ani čajovna, Tea Room, kde si král každé ráno dával čaj, když byl v paláci.
Centrální palác včetně postele a soch King Thibaw and Queen Suphayalat.

Úplně vzadu se nachází Skleněný palác, který je jednou z největších a nejkrásnějších budov paláce. Tato budova byla používána pro bydlení krále Mindona. Obsahuje dvě velké místnosti, z nichž jedna obsahovala Bee Throne (Včelí trůn), druhá byla rozdělena do několika menších místností, které byly královým obývacím pokojem a ložnicí, stejně jako řada místností pro jeho královny. Ve Skleněném paláci se nachází malé muzeum MyaNanSanKyaw Golden Palace Cultural Museum v bývalé Chief Queen's Audience Hall. Otevřeno je 9:30-16:30 kromě pondělí a oficiálních svátků. Určitě stojí za návštěvu. Nic se navíc neplatí. Vystaveno je oblečení, vyřezávané sochy, truhlice, fotografie, zbraně, a také skleněná postel, kterou si král Thibaw nechal dovézt z Francie.

Budova Nejvyššího soudu je impozantní stavba s vícestupňovou střechou, kde král vydával rozsudky. Budova i střecha mají tmavě načervenalou barvu.

Southern entrance Hall. 

Nakonec jsme vystoupali na červenohnědou válcovou strážní věž Watch Tower vysokou 33 metrů. Kolem věže vede nahoru schodiště. Zeshora se nabízí krásný výhled na celý Královský palác i město za hradbami včetně kopce Mandalay Hill. Věž je zakončena zlatou, sedmi stupňovou střechou Pyatthat. Věž je jedna ze dvou původních budov, které se zachovaly. Druhou je královská mincovna.
 
Autem jsme se přesunuli ke starému dřevěnému klášteru Shwenandaw Kyaung - Golden Palace Monastery (denně 9-17:00, vstupné v rámci Mandalay Fee Zone ticket) je postavený z týkového dřeva. Název pochází z jeho minulosti, kdy býval pokrytý zlatou vrstvou, kterou mu vzaly během staletí povětrnostní vlivy, takže zlatý zůstal jen interiér. V bohatě zlaceném sále najdeme pozoruhodné dřevořezby ztvárňující jednotlivé Džátaky, tedy příběhy ze života Buddhy. Právem je tedy chrám absolutním vrcholem Mandalaje. Chrám býval původně součástí komplexu Královského paláce a hlavním sídlem krále Mindona, ale po jeho smrti jej král Thidaw přestěhoval na současné místo, věnoval buddhistickým mnichům, a díky tomu zůstal palác uchráněn před požárem. Jde tak o jedinou, plně zachovanou památku na původní Královský palác. Vstup je povolený pouze bez bot.
  
Jen přes ulici stojí chrám Atumashi Kyaung (denně 9-17:00, vstupné v rámci Mandalay Fee Zone ticket) s krásnou netradiční stupňovitou střechou, která je vidět z mnoha míst ve městě a základnou zdobenou motivy páva. Jedná se opět o repliku z roku 1996. Původní chrám z roku 1857 byl postaven z týkového dřeva pokrytého tenkým zdivem a ukrýval sochu Buddhy s velkým diamantem na čele. Nicméně když Britové převzali moc roku 1885, tak byla socha ukradena a pět let na to chrám podlehl požáru. Pro vstup je opět nutná mandalajská průkazka, byť uvnitř nic není. Jsou to dvě patra a obě jsou uvnitř prázdné. V 1. patře jen socha Buddhy jakých už jsme viděli tisíce. Tento chrám nestojí za návštěvu.

Autem jsme popojeli k nedaleké “knihovně pod otevřeným nebem” Maha Lokamarazein (Mahalawka Marazein) pagoda Kuthodaw Paya (denně 6-21:00 (24 hodin), vstup je volný). Pagoda byla postavena králem Mindonem roku 1859. Svatyně obsahuje „největší knihu na světě“. Všech patnáct knih buddhistického pálijského kánonu Tripitaka (nejvýznamnější buddhistický spis) je vytesáno do 729 mramorových desek umístěných v malých bílých stúpách (chrámcích) vztyčených nad nimi, které chrání stránky před horkými slunečními paprsky i silnými monzuny. Stúp je ve skutečnosti 730, v té poslední je popsána její historie a myšlenka, která se zrodila opět v hlavě krále Mindona. Rozkládají se na ploše 13 akrů. Je to velmi fotogenické místo. Tesání textů do 729 mramorových desek bylo započato roku 1860 a dokončeno 1868. Ústředním motivem je zlatá pagoda Kuthodaw uprostřed celého areálu, které dělá společnost údajně až 1000 let starý strom Starflower tree. 
   
Na pagodu Kuthodaw Paya navazuje mnohem působivější pagoda Sandamuni Paya (denně 6-21:00 (8:30-17), vstup zdarma). V řadách tady stojí 1774 sloupů s vyrytými komentáři textů Tripitaka. Spolu s kamennými deskami v pagodě Kuthodaw jsou tyto kamenné desky často považovány za "největší knihu světa".

Autem pokračujeme na kopec Mandalay Hill. Při výjezdu nahoru zastavil Tun na místě, o kterém se moc neví, neznají ho mnohdy ani místní z Mandalay a ne vždy je otevřeno (pokud ano, tak 9-17:00). Jedná se o klášter Kusinara Ingyin Tawya Phaya (Ku Si Nara, Ingyi Taw Ya Monastery). Najdeme ho téměř na začátku Mandalay Hill Street (na úpatí kopce) po pravé straně při výjezdu nahoru z 12^th Street v nenápadné budově. Zvenku to nevypadalo hezky, ani zajímavě a hlavně nenápadně, ale uvnitř to bylo jiné. V jeskynní hale se nachází krásná socha zlatého odpočívajícího ležícího Buddhy s pěknou čelenkou a oblečením. Kolem jsou další hezké sošky. Ale hlavně nás zaujaly květinové vzory nazvané "Sal Flowers", které zdobily všechny pilíře, stěny a strop pagody. Bílé stěny a oblouky vypadají jako stromy zdobené lístky a ptáky. “Sal Flower” jsou prastaré indické květiny. „Sal“ je severo indický strom, který produkuje teakovité dřevo a damarovou pryskyřici. Je to komerčně nejdůležitější zdroj dřeva v Indii. Toto místo imituje posvátné místo, les v Kusinagara v Indii, kde ležící Buddha vstoupil do nirvány. A Sal (Sala) strom z jeho obou stran. Klášter je financován bohatými thajskými rodinami. Určitě toto místo stojí za návštěvu.
  
Odtud už pokračujeme až na vrchol kopce Mandalay Hill (Mandalajská hora). Vstup je možný 24 hodin denně. Na 236 metrů vysokou horu můžete vyjet shuttle busem, autem, výtahem nebo za 45 minut vystoupat pěšky po zastřešeném dlouhém schodišti s mnohými buddhistickými chrámy, sochami Buddhů a stánky se suvenýry po cestě (nejlépe je jít po jižním schodišti). Schodiště i nástupní stanoviště dopravních prostředků je na rohu ulici 10^th St a 68^th Street, vlevo od soch lvů chinthe. Jednosměrná silnice Mandalay Hill Street vede k parkovišti. Pick-up na vrchol stojí 1000 MMK, mototaxík 4000 MMK vč. čekání (mýtné pro výjezd nahoru činí 200 MMK a parkování na vrcholu také 200 MMK). Cestou nahoru narazíme na obrovské sochy lvů chinthe, chrám Byar Deik Paya a velkou sochu stojícího Buddhy s nataženou paží směřující zpět na Mandalay. Legenda říká, že když se Buddha poprvé postavil na toto místo, ukázal na místo, kde je nyní Mandalay, a řekl, že v roce 2400 v buddhistickém kalendáři (1857AD) vyroste velké město na úpatí Mandalay Hill. A to se skutečně stalo. Král Mindon založil město Mandalay v roce 1857, když přestěhoval hlavní město z Amarapury do Mandalay. Toto místo prý navštívil sám Buddha Gautama a prorokoval vznik královského města. 

U hlavního přístupu na kopec najdeme malý chrám Kyauktawgyi Paya nazývaný také Maha Sakka Ramsi Pagoda nebo Taungthaman Kyauktawgyi (denně 5-19:00, zdarma) z roku 1847 s obří 12 metrů vysokou Buddhovou sochou vytesanou z jediného kusu mramoru. Váží 900 tun, je oblečena v královském oděvu.
Zhruba v polovině cesty dojdete ke svatyni, v níž jsou uloženy tzv. Péšávarské relikty, které poslal původně velký indický král Ašóka do Péšávaru v dnešním Pákistánu. Po zničení tamního chrámu se dostaly do Barmy. Tyto relikty nejsou nic jiného než tři kosti samotného Buddhy.
Tun platí za parkování. Dal nám každému 1000 MMK na poplatek za focení, které se platí až nahoře. Vstupné je v rámci Mandalay Fee Zone ticket, ale na nejvyšší vyhlídkové terase se platí poplatek za focení 1000 MMK nebo 1 USD. Boty se nechávají dole. Nahoru k pagodě Su Taung Pyae Pagoda (Su Taung Pyi Paya, Sutaungpye Pagoda) se jede 3 eskalátory umístěnými ve velké nevzhledné budově po levé straně. Když se budete vracet zpátky dolů na parkoviště, můžete jet výtahem s obsluhou, který je umístěný vlevo od eskalátoru, event. po západu slunce pustí eskalátor směrem dolů. Za denního světla jezdí pouze nahoru. Výtah je s vyhlídkovou terasou spojený mostem.

Po výstupu z pojízdných schodů hned platíme jako turisté každý 1000 MMK za foťák.
Nahoře je to moc hezké. Na vrcholu kopce stojí bohatě zdobená nádherná pagoda Su Taung Pyi Paya (Sutaungpyae) "Chrám splněných přání". Chrám je hodně barevný se spoustou krásných mozaikových stěn. Místní polévají sochy vodou. Pohybují se tady i mniši. Najdeme tady i sochy 2 velkých hadů Mwegyi hnakaung. Lidé jim do úst vkládají peníze. Kupujeme si dva energetické nápoje 100plus po 650 MMK.
   
Z Mandalajského kopce, ale i cestou nahoru, se naskýtají nádherné výhledy na město a řeku Iravádí. V krásném počasí jdou na východě vidět i namodralé obrysy šanských hor. Dneska výhledy bohužel nic moc, vše je v oparu. Zeshora se můžete při jasné obloze kochat pohledem na kouzelný východ i západ slunce které pomalu mizí za řekou Iravádí. Pomalu zapadá slunce. Nečekáme ale až na západ slunce a jedeme dolů výtahem.

Vracíme se na hotel. Kvůli dopravě jsme opět nestihli bezplatný koktejl na terase. Loučíme se s Tunem. Doplácíme mu zbývající dohodnutou část peněz 500 USD. Bohužel dvě stovky nejsou úplně v nejlepším stavu, vyměnili jsme mu je za další co jsme měli. Ale taky říkal, že za tu jednu stodolarovku dostane v Yangonu jako za 90. Ale bohužel další už nemáme. Je mi to líto, že už to končí. Hrnou se mi trochu slzy do očí. Je vidět, že i jemu je to líto, přece jenom jsme spolu byli 15 dní. Nic za to navíc nechtěl, byť dneska už s námi být neměl. Možná to bral jako kompenzaci za tu jednu noc v Loikaw, kterou měl platit on a platili jsme my, nebo prostě neměl co dělat, protože na sever jede až popozítří. Ptal se nás co máme v plánu ještě zítra. Že kdybychom potřebovali odvoz na letiště nebo cokoli máme se ozvat. Martin zašel do obchodu vedle hotelu, na večer koupil ještě jednu menší whisky 175 ml za 1900 MMK, a s sebou domů větší 350 ml Grand Royal Special za 3500 MMK. Na večeři jsme dneska nešli. Dojedli jsme croissanty od snídaně, uvařili si čaj na pokoji. Zašli jsme se naposledy okoupat v bazénu. Dneska se nám voda zdá nejstudenější. Hotel venku hlídají dva strážní, přece jenom jsou kolem různá individua a Tun říkal že tady hrozí, že by nás mohli okrást kapsáři, tak raději ani nikam v okolí sami nechodíme jen do obchůdku hned vedle. Sbalili jsme kufry. Spát jdeme po 21 hodině.