LETEM SVĚTEM

Pátek 16.3.2018 - Monský stát (Kyaiktiyo neboli Golden Rock) - Kayinský stát (Hpa-An)           

Vstáváme na budík v 5:45. Snídaně 6:20. Fakt velký výběr hlavně teplých jídel. Místních. Černý i zelený čaj. Pořád něco nosili. Jsme tady sami. Bufet. Nečekejte sýr, šunku.
 
Check-out a kontrola pokoje. Tun přijel přesně v 7. Kufry nám zanesli do auta. Žabky, které jsem si včera koupil, a které mě tlačily, jsem dal Tunovi. Nejhorší je vymotat se ven z města. Samé zácpy. Na křižovatce koupil dva jasmínové věnce do auta. Krásně to voní v celém autě. Tankuje benzín. 820 MMK stojí litr benzínu 95, a nafta stojí 805 MMK.

Čeká nás přejezd do jihovýchodní části Myanmaru (cca 4 hodiny, 200 km) do MONSKÉHO STÁTU (MON STATE), konkrétně do městečka Kinpun (Kin Pun, Kin Mon), které je jakousi základnou pro výpravy ke Zlaté skále.
Monský stát pokrývá horní část poloostrova Tanintharyi. Hlavním městem Monského státu je Mawlamyine, čtvrté největší město Myanmaru. V minulosti byli Monové nejpočetnější a nejmocnější etnikum jižního Myanmaru, ale v současné době jsou silně ohroženou okrajovou skupinou. Monové patří k nejrannějším obyvatelům Myanmaru. Jsou považováni za zakladatele civilizace. Barmánci převzali od Monů mnoho uměleckých a architektonických prvků. Byli prvními obyvateli, kteří v Myanmaru vyznávali théravádský buddhismus.

Hodně často platí Tun mýtné a další poplatky během jízdy. Všechny doklady si nechává. Zastavuje na pauzu u jednoho motorestu. Toalety jsou tady zdarma, k dispozici mýdlo tekuté, papírové ručníky. V restauraci funguje obsluha s tabletem, ale v kuchyni bída. Plno lidí co myje nádobí.

Mění se ráz krajiny. Vjíždíme na venkov. Ubylo i aut. Cesty jsou v různém stavu. Někdy málem metr nadskočím. Přejíždíme velkou řeku přes nový most. Vedle jsou sloupy starého mostu, zničeného za 2. světové války. Cestou narážíme na různé festivaly, lidé jsou slavnostně oblečení, kolem dokola pěkná výzdoba, průvody.

Do “base camp” ve městě Kinpun jsme přijeli v 10:40. Na "autobusovém" stanovišti Truck Station stojí nákladní auta a plní se lidmi. Ani jedno místo nesmí zůstat prázdné. 7 řad po 6 lidech. Jsem úplně vepředu, kde je nejvíce místa. Nastupujeme z připravených ramp. Mačkáme se jak sardinky. Jede plně naložený. Projíždí kontrolním stanovištěm, kde kontrolují počet lidí.
 

Z Kinpunu se jede přibližně 45 minut na otevřené korbě nákladního auta šílená jízda na zastávku Rathi Taung (Rathetaung, Yathetaun, Yathaetaung). Jednosměrná cesta 2000 MMK. V ceně jízdného je i pojištění. Doprava funguje denně od 5 do 18 hodin.

Nejdříve je cesta obousměrná. Po čase zastávka. Čeká se na další, které jedou za námi, a taky až projede konvoj z opačného směru. Tady teprve vybírá jízdné až nahoru 2000 MMK / osoba místní i cizinci, jeden směr. Jízdné máme zahrnuté v ceně "zájezdu". Kdo chce sedět v kabině u řidiče, je tam 5 míst, platí 15 000. Potom už se jede pouze jedním směrem, a na určitých místech se vyhýbají. Vždy když zastavíme, nahrnou se kolem aut prodavači všeho možného, i jídla. Jede se do prudkého kopce, serpentiny, domy místních. Zatáčky o 90 stupňů.
Další zastávka je u spodní stanice nové lanovky Kyaik Hti Yoe Cable car. Zpáteční jízda pro cizince 14 000 MMK, jedna jízda cizinci 10 000 MMK a místní 5000 MMK (zpáteční 7000 MMK), v ceně lanovky je zahrnuto i pojištění. Někteří tady vystupují. To nevím kolik platili za autobus. Lanovka jede jen kousek, je odtud vidět horní stanice. Nemá to smysl. Snad jen pro místní, protože to je první kabinová lanovka v zemi. Lanovku stavěla korejská společnost Sky Asia za 21 mil. USD a slavnostně byla uvedena do provozu 17. prosince 2017. Ovšem vzápětí (v den zahájení provozu) byla kvůli závadám uzavřena. Jízda trvá 10 minut, celkem je 44 kabinek a každá pojme 8 cestujících.

Pokračujeme na korbě náklaďáku k horní stanici lanovky. Tady končí i náklaďáky. Eventuálně můžete jít pěšky celou turistickou trasu už z Kinpunu, přibližně 11 km (4-5 hodin).

Odtud se už musí pokračovat pěšky po stezce, kterou lemují krámky s občerstvením a různými druhy upomínkových předmětů, talismanů a léčivých předmětů jako jsou různé kůry a kořeny, lektvary, sušení nebo dušení hadi, medvědí tlapy, zvířecí rohy, lebky a kůže a mnohé další podivné předměty o jejichž původu nebo dokonce užití nemáme sebemenší představu. Mystický viklan chce totiž alespoň jednou v životě spatřit každý obyvatel Myanmaru. Proto jsou tady davy lidí. Pokud se Vám nechce šlapat po svých, můžete se nechat vynést na bambusových nosítkách za necelých 5 USD (20 000 MMK) pro všechny 4 muže. Platí se podle váhy. Eventuálně mají připravené koše na náklad a ten Vám taky vynesou. Hodně lidem nesli kufry, protože jsou nahoře ubytováni. Vše vynesou až nahoru. Jde se do kopce a určité úseky dokonce i po schodech.

Poutní místo Kyaikhtiyo (KyeikTiYoe, Kyaik Htee Yoe, Kyite Htee Yoe, Kyaiktiyo) vyslovuje se to Tcha-tee-o. Monský název Kyaiktiyo v překladu znamená "pagoda na poustevníkově hlavě". Jde o 3. nejvýznamnější buddhistický chrám v Barmě (na 1. místě je Šweitigoumská pagoda v Yangonu a druhá je pagoda Mahamuni v Mandalay) a zejména v hlavní sezóně od listopadu do března tady může být hlava na hlavě. Což byl i náš případ.

Je to velmi zajímavé místo. Ale jsou tu i hotely, restaurace. Ale kdo nemá na hotel, tak spí na karimatce. Tahají s sebou věci na spaní i množství jídla a pořádají nahoře pikniky. Je tady plno lidí, protože jsou prázdniny a zkouškové období. Zastavujeme se u sochy bojovníka, odkud je pěkný výhled do krajiny a na lanovku. Martin si ovázal kolem sebe sarong, čímž vzbuzoval u místních zájem. V tom dobrém slova smyslu. Já jdu v kraťasech pod kolena a v pohodě. Jeden kluk si mě chce vyfotit na mobil. Potom jedna rodina a fotí se s námi každý člen rodiny zvlášť. Ale to byli asi Japonci.
Ještě než se zouvají boty je pokladna (7-21 hodin) a velká cedule, že turisti mají zaplatit vstupné 10 000 MMK, snad je to platné 2 dny. Vstupné hradí Tun. Dostáváme visačky na krk.

U zdobné vstupní brány do chrámového komplexu je potom bezpečnostní kontrola a také se tady musíme zout a sundat ponožky. Boty odevzdáváme do úschovy za 200 MMK. Platí Tun. Slunce pere, a kameny jsou horké. Lépe je jít po světlých.

Zlatá stúpa Kyaiktiyo měřící na výšku 7,3 metru s Buddhovým vlasem je umístěná na pozlaceném viklanu Golden Rock (Zlatý balvan, Zlatá skála) balancujícím na rohu žulového útesu ve výšce 1180 m n.m. ve východní části pohoří Yoma. Skála i pagoda jsou na vrcholu zalesněné hory Mt. Kyaikhtiyo. Viklan vysoký asi 10 (7,6) metrů jako by popíral zemskou přitažlivost, vypadá že se každou chvílí zřítí dolů. Rovina, na které stojí, je nakloněná a samotný viklan se dotýká skály jen na velmi malé ploše. Z blízka je vidět, jak se kámen nepatrně pohybuje a proutek, který muži umisťuji do prostoru mezi skálu a viklan, ohýbá či narovnává. Ovšem umístění správně vyváženého Buddhova vlasu prý zajistilo jeho rovnováhu. Je zajímavé, že skála přečkala několik silných zemětřesení. Ke kameni se lze dostat přes malou lávku, kam je však povolen vstup jen mužům a také dotknout se kamene mohou pouze muži. Ženy musí zůstat v dostatečné vzdálenosti a můžou se pouze modlit směrem k viklanu. Kámen i pagoda jsou pokryté pravým zlatem. Buddhisté mohou přilepit zlatý plátek přímo na viklan. Zlacením věřící projevují úctu buddhistické památce a bohům. Pagoda byla podle legendy postavena roku 574 před Kristem. Lidé kolem zapalují spoustu svíček, modlí se a přináší různé obětiny. Fotím se s mnichy. K viklanu se může jen bez foťáku či mobilu. Taky jsem si šel přilepit na viklan zlatý plátek. Dá se údajně pod viklannem prostrčit skrz bambusový proutek. Je to opravdu magické místo a každopádně stojí za návštěvu.
  
Stejnou cestou se vracíme zpátky. Nastupujeme do náklaďáku. Bohužel stál tak blbě, že bych se se svými koleny nedostal do první řady, kde Tun držel místo. Martin ano. Sedl jsem si do jiné řady hned na kraj. Cesta dolů byla šílená. Ještě šílenější než nahoru. Místa na nohy tak málo, že paní přede mnou měla moje kolena v zadku. Aspoň mě netlačily. Vždy když zastavil, při střetu s protijedoucím náklaďákem, jsem se musel postavit. Modlil jsem se, aby měl v pořádku brzdy. K lanovce už nezajíždí protože je plný. Strastiplná cesta. Pak zastavují v jednom místě kdy k autu přijde chlápek s kovovou nádobou, pořád něco mluví dokola, asi nějakou modlitbu. Možná, že jsme už skoro dole a bez nehody. Nevím. A čeká na peníze. Mluví tak dlouho, dokud asi neusoudí, že už má dost. Projíždíme check pointem. Předtím ještě vybrali samozřejmě jízdné. Na Check pointu odevzdava peníze a hlásí počet lidí, tady se to počítá a o kousek dál dostává nějaké potvrzení, asi kolik lidí odvezl, ať ví jakou dostanou provizi. Možná dostávají hned při průjezdu. To jsem nepostřehl. Je to celé soukromý byznys.
Jízda končí ve městě Kinpun u autobusového nádraží. Tady ovšem nejsou nástupní rampy, ale pouze kovové schody, ke kterým náklaďák přistaví. Naštěstí jsou hned u mně. Ostatní musí přelézat v botech po sedadlech. Schody mají zábradlí jen na jedné straně. No byl to zážitek, ale jízda hrůzy.

Je 14:05. Jdeme na oběd do restaurace Mya Yeik Nyo, hned vedle autobusového terminálu. Martin si dal kuře sweat & sour za 3500 MMK, já za stejnou cenu kuřecí maso na medu s česnekem, k tomu každý misku rýže upravené do tvaru srdce. Pivo lahvové Myanmar a jednu láhev vody. Tun si dal pouze rýži a na tom vajíčko. Že prý moc nejí, protože by se mu chtělo spát. A plechovku Coly. Platíme celkem 16 000 MMK. I za něj za včerejšek, kdy nás pozval v Rangúnu na snídani.

Na toalety mě posílá dozadu. Nápis toilet, ale oba jsou zavřené na kladku. U toho umyvadla s mýdlem. Jdu ještě dál, tam je nějaký turecký záchod. Ale nejsem si jistý jestli je od restaurace, protože z vedlejších dveří vyšla paní a šla domů vedle do dveří. Naproti ale jsou taky umyvadla, mýdlo a toaletní papír. A pračka. Možná to všechno patří jim. U autobusového terminálu byly taky toalety, turecké, zdarma, voda studená bez mýdla a toaletního papíru.

Odjíždíme po 15 hodině, směr Hpa-an. Před námi je nějakých 116 km. Hned za městem se staví nová silnice, ale jen kousek. Neustále se střídají budky, kde vybírají mýtné. Jednou jsem viděl, že platil 700, ale nevím za jaký to je úsek. V dalších budkách vybírají poplatek za municipality nebo něco takového. Asi příspěvek obcím.

Hpa-An (Pchaam, Pa-An) - hlavní město KAINSKÉHO STÁTU (KAYIN STATE) známého také jako KARENSKÝ STÁT, kde se rýžová pole střídají s úchvatnými vápencovými kopečky s divočinou, a krasové okolí ukrývá řadu jeskyň. Leží 270 km východně od Yangonu, na levém břehu řeky Thanlwin (Salween, Salwin).

Karenský stát leží východně od Monského státu v jižní části země a byl nechvalně proslulý jedněmi z nejkrvavějších etnických konfliktů na území Mynamaru. Kayinové, také Karenové, jsou 3. nejpočetnější etnickou skupinou v Myanmaru. Čtvrtina myanmarských Kayinů se hlásí ke křesťanství a ostatní vyznávají buddhismus, často s výraznými prvky animismu. Tisíce Karenů dodnes žije v uprchlických táborech v sousedním Thajsku. Teprve nedávno byla tato oblast odstraněna ze seznamu omezených destinací pro cestování. Pravděpodobně pocházejí z jihozápadní Číny nebo jihovýchodního Tibetu. V Barmě dnes žijí asi 4 mil. Karenů, v Thajsku jsou nejpočetnějším kmenovým etnikem (odhadem 350 tis., ale skutečný počet bude daleko vyšší). Dělí se na Rudé a Bílé Kareny. K Rudým patří kmeny Padaungů, jejichž ženy jsou proslulé navlékáním železných kruhů na krk již od útlého dětství. Velká část Karenů ještě vyznává buddhismus či tradiční animismus.Jsou matriarchální společností. Karenové jsou zručnými tkalci.

Tun nejdříve zamířil k pagodě Kyauk Kalat (Kyaukalat, Kyauk Kalap). Nachází se poblíž hory Zwegabin mezi karenskými vesnicemi Taw Bon a Kaw Kyaik. Pagoda se tyčí na malém ostrůvku na strmé skále vysoko nad umělým jezerem odkud je krásný výhled po okolí a na horu Mount Zwegabin. Hodně lidí odtud chodí pozorovat západ slunce. My jsme sem přijeli těsně před ním. Pagoda je součástí funkčního kláštera Kyauk Ka Lat Mountain Monastery. Ostrůvek s klášterem a pagodou jsou přístupné zdarma, ale pouze bez bot a jen vegetariánům, od svítání do setmění, kromě doby oběda 12:00-13:00, kdy je uzavřena, aby v ní mohli mniši v klidu meditovat. V polovině výšky skály je oltář, kam se často chodí lidé modlit. K vyšší svatyni už mohou jen domácí mniši, a to i z bezpečnostních důvodů, protože se tam leze už jen po žebříku. I přes cedule, které upozorňují na něco jiného, je vstup ženám povolen.
 
Nešli jsme nahoru protože Tun spěchal, abychom stihli západ slunce ve městě Hpa-An v chrámu Shwe Yin Myaw Pagoda podle program, který jsme si schválili přes emaily, ale já jsem to měl logicky upravené jinak, že jsme k pagodě Kyaukalat měli jet až další den, abychom stihli západ slunce u pagody Shwe Yin, který jsme pochopitelně dnes kvůli tomu nestihli. Přišli jsme tam už po západu. Neviděli jsme tady další den ani východ slunce. Ráno a dopoledne je totiž mlha. Přes letní měsíce březen a duben mají ve školách prázdniny, takže je všude spousta místních, i ze vzdálených oblastí země, klidně i 700 km.

Chrám Shwe Yin Myaw Pagoda (Shweyinhmyaw Paya) v Hpa-An (denně 5-22:00, zdarma) se rozkládá na břehu řeky Than Lwin (nebo také Thanlyin). Dovnitř se samozřejmě musí bez bot. V ústřední svatyni sedí Buddha s velkým diamantem uprostřed čela. Prohlédli jsme si i sochu obří zelené žáby. Žáby jsou totiž v Karenském státě významným symbolem. Z venkovní terasy je nádherný výhled na řeku a vápencovou horu Hpar-Pu, ke které se musí trajektem přes řeku. Vyplouvá přímo od tohoto chrámu a potom Vás ještě čeká poměrně náročný výstup. Nejúchvatnější je pohled na večerní slunce mizící za řekou - západ slunce, který jsme bohužel nestihli. Během západu slunce se dá za 5 USD absolvovat plavba po řece Thanlyin.
 
V 18:45 přijíždíme ke Galaxy Motel Hpa-An, Corner of Thitsar & Thida Road, 111111, Hpa-An, Myanmar, Telefon: +95 9 566 1863, webovky ani email nemají, ale mají Facebook: Galaxy Motel Hpa An, rezervace přes www.booking.com. Máme zde rezervaci na 1 noc. Check-in od 14:00, check-out do 12:00. objednali jsme si dvojlůžkový pokoj standard s manželskou postelí, cena za pokoj s kontinentální snídaní pro 2 osoby 25 USD vč. daně 15 % (546 Kč), platíme hotově přímo v ubytování v USD, dá se i v místní měně.

Velmi milá a ochotná rodina, která hotel vede, ale to je tak vše kladné na tomto ubytování. Rozhodně ho nedoporučuji. Byť lidé psali velmi pěkné ubytování za rozumnou cenu a bylo velmi dobře hodnocené.

Od paní majitelky jsme dostali mapu města a okolí s doporučením dvou hospod.

Pokud bychom chtěli na noční trh, organizují v 19:30 přepravu a můžeme se přidat. Před vstupem do domu se odkládají boty do regálů. Synové nám odnesli kufry. Ještě že tak. Nahoru vede úzké prudké schodiště. Náš pokoj standard se nachází v 1. Patře.

Pokoj jedním slovem děs a hrůza. Všechno staré, zničené, špinavé, nefunkční. Malý pokoj, podle mně určitě neměl těch 25 m², lehce zatuchlý, plný komárů. Martin je začal zabíjet, ale nemělo to konce. Než vůně do pokoje, mohli mít raději něco proti komárům. Syn pak přinesl elektrickou “tenisovou raketu” na komáry. Klimatizace funguje. Zdi jsou špinavé od zabitých komárů. Do žabek připravených v koupelně bych nevlezl. Obyčejná koupelna společná s WC, sprcha stará, není sprchový kout vše teče na zem, a odtíka dírou ve stěně. Větrák je nefunkční, zlomený. Záchod klasický, ale není místo na nohy při sednutím. Hnusné kachličky. Voda v umyvadle skoro neteče. K tomu je nízko polička, nepraktické. Světlo svítí málo, takže je tady tma. Papír je. Teplá voda kupodivu teče. Jsou tady připravené dva malé šampony, kartáček na zuby, tekuté mýdlo na vše v jedné velké nádobě. Ručníky jsou. Chybí jakákoliv skříň nebo odkládací prostor. Pouze věšáky a věšáky na ručníky. Staré dveře a okna. Dva hrnky keramické. RAID jsme dali do zásuvky a vystříkal pokoj sprejem na komáry a na sebe. Dva malé plastové stolky. A dvě postele. Rozhodně ne prostorné čisté pokoje jak se píše na internetu.
 
V celém hotelu by mělo být wifi zdarma. Ani jsme to nezkoušeli. Za poplatek nabízí půjčení kol.

Těšil jsem se na snídani jak všichni píšou, že je to úžasné ubytování, milí majitelé a excelentní snídaně, kterou denně obměňují. Ta se podává v místnosti, kde nyní mají sušárnu prádla a složené stoly a židle. Snídaně spočívá v tom, že dostaneme každý 1 banán, meloun, 3 mastné palačinky nebo nějaké omelety nebo co to bylo a malou misku pálivé polévky s bramborem. Tu jsem ani nezkoušel. Palačinky jsem od oleje utíral ubrouskem. Melouny nejím. K tomu káva, černý nebo zelený čaj.

Nikdy více toto ubytování. Těžko říct jestli vůbec odpovídá ceně.

Hodně rychle jsme odtud vypadli. O půl osmé jsme vyšli z hotelu. Zrovna naplnili tuk tuk na noční trh. Majitel se ptá jestli chceme jet taky. Máme chvilku počkat. Za chvíli přijel Toyotou limuzínou s koženými sedadly a ve dřevěném dekoru a odvezl nás tam. To bylo od něho bezvadné. Na druhou stranu kdyby raději investoval do rekonstrukce motelu by udělal lépe, než se vozil v luxusním autě. Jsou to tak dva kilometry. Noční trh s jídlem se rozkládá na severní straně jezera Kan Thar Yar. Tady je plno stánku s jídlem. Osvětlené. Prodávají šťávu z cukrové třtiny. Nejdříve jsem vyzkoušel buchtu na páře s kokosovou naplní – “Pauk see” za 300 MMK. Ta byla moc dobrá a na teplo. Měl i knedlíky plněné masem, ale ty se jí nastudeno. Plní se vepřovým a vajíčkem nebo sladkou fazolovou pastou. U většiny stánků jsou plastové židličky na sednutí. U dalšího stánku jsme si dali smaženou tenkou placku se zeleninovou naplní a vajíčkem za 1000 MMK. Ale bylo to dost mastné. Vzdáleně to připomínalo bramborové placky. Nakonec jsem si dal ještě 3 špízy po 100 MMK. Jeden vepřový a dva kuřecí, ty byly i s kostí. Místní specialitou jsou bein moun - křupavé rýžové placky potřené sirupem z palmového cukru a posypané kokosem. Prošli jsme se po osvětleném mostě přes jezero Kan Thar Yar. Z jezera je přes den pěkný výhled na horu Zwegabin.
  
Vracíme se pomalu k ubytování. Taxíky tady nejezdí jen mototaxi případně tuk tuky a jemu podobné. Ale zrovna nic nejelo. Jdeme pěšky. Jdeme kolem osvětlené hodinové věže.

Večer jsme zakončili v restauraci Lucky1, kterou doporučili majitelé motelu, ale věděl jsem to i z internetu. Je dobrá na pivo. Sice tady i vaří, ale na jídlo pro změnu doporučili hospodu hned naproti. Žáby, úhoře, kraby, krevety mají za 5500, ostatní jídla 2500-4000 MMK. Většinu hostů tvoří cizinci, ale je tady i pár místních. Martin si dal dvě čepovaná světlá piva Myanmar po 800 MMK a já tmavé čepované Black shield stout za 1100 MMK. Vyzkoušeli jsme i místní whisky grand Royal special reserve, dobrá lehká. A levná. 0,04 za 8 korun (500 MMK). Obsluhuje tady i malý kluk, který čepuje i pivo. To by se u nás nestalo.

Vracíme se na pokoj ve 21:45. Pozabíjíme zbývající komáry. Sprcha, teplá voda teče, ale jinak se tady štítím něčeho moc dotýkat.