Cestopis Nový Zéland

Úterý 25.01.2011 - Cesta z Ostravy do Zurichu

Tak a je to tady, po 3/4 roce příprav a plánů dnes odjíždíme. Ani se mi moc nechce, protože mě chytly záda. Tři týdny chodím na obstřiky, beru všemožné tablety a nic nezabírá. Den před cestou jsem byl ještě u fyzioterapeuta. Jsem zvědav jak tu cestu v letadle a túry po horách přežiju. Říkám si, že to bude moje nejhorší a nejdražší dovolená. Po deváte hodině ráno jsme dojeli k Petrovi a Radkovi mým autem do Vřesiny u Hlučína, kde byldí v rodinném domě, abych si dal auto do garáže, nechtěl jsem ho nechat měsíc na sídlišti. Ještě jsme dobalili poslední věci, omotali kufry folií proti poškození a v 10:15 odjíždíme z Vřesiny směr Mikulov a dále do Vídně na letiště. Ještě před odjezdem se Petrovi na botě urvala tkanička a on to hned viděl jako zlé znamení. V druhém kole ho cestou omylo když zjistil, že všechny oplatky a sladkosti na cestu zapoměl ve špajzu. Cestou jsme před dvanáctou hodinou sjeli z dálnice u Rousínova na oběd. Ve 13:35 jsme projeli hraničním přechodem Mikulov a pokračovali dále do Vídně na Mazur Parken, kde jsme dojeli v 14:45. Tady jsme zaparkovali auto, je to venkovní parkoviště o "neomezené kapacitě", přímo ze středu parkoviště jezdí shuttle bus na letiště v intervalu 15min. Je to asi nejlevnější možnost parkování u vídeňského letiště.

Na letiště jsme dojeli v 15 hod a šli hledat odbavení, toto nám zabralo cca 20 min a dalších 20 min jsme museli čekat na otevření odbavovacích pultů Korean Air, odbavení začalo v 15:40 a my byli mezi prvníma. Zbavili jsme se kufrů, dostali jsme letenky a šli jsme projít letiště. Na Vídeňském letišti je free wi-fi a dá se poměrně slušně chytnou ve všech částech letiště. Jelikož jsme netušili jak to bude probíhat v letadle, tak jsme si zašli koupit vodu, kterou nám v obchodě zapečetili do plastového pytlíku, přijde mi to stejně celé jako fraška, protože svou vodu musím vyhodit, ale se zapečetěnou vodou mi dovolí projít kontrolou. Došlo ke změně a tak místo Gate D22 letíme z D25. Brána se otvírá v 17:30. Při kontrole, kdy jsme museli nechat projet batohy skenerem, sundat bundy a vytáhnout vše z kapes, tak Patr a Martin B. pípali. V Petrově případě šlo asi o šněrovadla na botech. Po projití kontrolou jsme čekali v prosklené čekárně na vstup do letadla, to jsme už byli v čekárně ze které nebylo úniku, každá brána má svou skleněnou čekárnu. Ven byl výhled na letadlo, bohužel jen na modrobílý ocas. V čekárně jsou mezi cestujícími samí Korejci či asiati, je nás tu snad jen 10 bělochů. Dva kluci letí dále do Austrálie a zbytek netušíme. V 18:20 povolili nástup do letadla a za dalších deset minut již sedíme na svých místech. Je to přesně tak, jak Petr našel na netu, v sedadle před náma jsou zabudované obrazovky, já jsme mu pořád nevěřil. Letíme Airbusem A330/200. Sedíme 2-4-2.

V 18:45 letadlo začíná couvat od odletové haly a jede na ranvej a Petr se začíná modlit. Uklidnili jsme ho, že většina leteckých neštěstí se stává při startu a při přistání. Takže se modlil v každém letu min. jednu hodinu, aspoň zabil čas. V 18:59 jsme se odlepili od země a letěli směr Zurich, kde máme mezipřistání. Stewardky byly korejky (jak jinak v korejském letadle), základem byla béžová sukně nebo kalhoty a zelená nebo bílá halenka. Ve vlasech měly uvázanou většinou nějakou pevnou stuhu, nebo to byl nějaký drát obalený látkou. Obrazovky v letadle byly skvělé. Bylo v nich osm kategorií filmů, od dokumentů, přes novinky až po pořady pro děti, plno hudebních cédeček, plno různých her které šly hrát proti PC popř. proti spolucestujícím, dále v obrazovkách bylo info o letu, kamera před a pod letadlo, mapy, zprávy, prostě paráda. Jedině co mne štvalo, že když spustili nějaké hlášení tak se obrazovky sekly a bylo na nich upozornění že je hlášení. I když letíme jen do Zurichu, tak přesto jsme letěli ve výšce nad 10 km. K jídlu byl salát s kusem lososa a bagetka, jako moučník byl puding.

V Zurichu nás vykopli z letadla, letadlo totiž přiletělo ze Soulu, nás pouze přibralo ve Vídni. Takže jej celé uklidili a připravili na dlouhý let. My však museli projít novou kontrolou s příručním zavazadlem, boty sundat, bundu sundat, přitom jsme byli odbavení až do Soulu a kontrolama jsme prošli. Nikam bokem nás stejně nepustili, byli jsme v odbavené části, tak mi přijde tato procedura jako zbytečná. Letiště v Zurichu je malé, ale hezké, jediná věc to ale kazila a to wi-fi za prachy. Ve 21:10 se otevřela Gate E42 a my nastupujeme do letadla.

Místa máme pořád stejná, sedíme po dvou hned v řadách za sebou. Ve 21:35 couváme na ranvej, ale odstavují nás kvůli úklidu sněhu na 30 min, kousek jsme popojeli a odmražují nám křídla a motory. V Zurichu totiž začala chumelenice. Ve 22:00 odjíždíme a za šest minut jsme ve vzduchu. Hned po startu letušky začaly nosit oříšky v medu a džus, rozvážet sluchátka, papuče, zubní pasty a kartáčky. Na sedadle měl každý čistou zabalenou deku, polštářek a vodu v pet láhvi. Cestou jsem sledoval mapu a prolétali jsme nad ČR, mohli nás tady klidně naložit, vzdušný prostor ČR jsme opustili ve 23 hod a potom nás čekala večeře. Já jsem vyzkoušel korejské jídlo Bibimbap, což je polévka z mořských řas a potom rýže s mletým hovězím masem, hřiby, zeleninou, mořskými řasami, sesamový olej a pálivá korejská omáčka gachujong. To vše se smíchá dohromady. Pro nekorejce dokonce měli připravené barevné návody, jak si toto jídlo připravit :-) Dále byl zákusek a něco jako žlutá ředkev. Někteří si dali evropské jídlo, nějakou rýži s masem. K jídlu jsme si dali víno. Po večeři začali zhasínat a my se chystali na spaní. Podařilo se mi najít volné 3 sedadla vedle sebe v letadle a tak jsem se přemístil a mohl se i trochu natáhnout. Vzdálenost mezi Zurichem a Soulem byla 8500 km. Letěli jsme z Zurichu přes Prahu, Waršavu, Jekatěrinburg, Krasnojarsk, Irkutsk, Ulanbaatar v Mongolsku, přes Čínu kolem Pekingu až do Soulu v Jižní Koreji.