Cestopis Nový Zéland

Neděle 30.01.2011 - Waihi, McLaren Falls, Tauranga, Mount Maunganui

Ráno Petr s Radkem vstali v 6 hod a vyrazili na pláž fotit se stativem svítání. Slunce se dočkali v 6:28. Radek pořídil celou serii snímků, použil různé filtry a nastavení. Na pláži v tuto hodinu ještě nikdo nebyl. Po snídani na zahradě, která byla v ceně, jsme se šli podívat znovu na pláž. V tuto dobu už po pláži běhalo plno sportovců, jezdli tady lidé na kolech, chodili na vycházky, na procházky se psy. 
 
V 10 hod opouštíme bydlení a jedeme dál. První naší zastávkou je městečko Waihi, kde bylo nejbohatší naleziště zlata na Novém Zélandu. Zlatá horečka tu začala roku 1878, kdy bylo poprvé objeveno zlato. Městečku dominuje renovovaná historická těžební věž a celé městečko vyzařuje zlatokopeckou atmosféru. Mapku města najdete zde. Důl Martha Mine, ke kterému se dá dojít za 5 min od informačního centra, byl znovu otevřen v roce 1988 a zlato je zde stále těženo. Z jedné tuny horniny se zde vytěží 3-6 g zlata. 

Zaparkovali jsme u dolu Martha Mine. Je to obrovský povrchový důl na zlato. Důl Martha si můžeme obejít sami dookola. Z vyhlídkových míst je vidět do ohromného kotle lomu a obrovské transportéry v dvousetmetrové hlubině vypadají jako angličáky. My jej obešli cca z 1/4, protože důl by mohl mít podle mapy obvod cca 4 km. Jenže bychom neviděli nic jiného než z vyhlídky, ke které jsme došli. 
  
Další zastávkou ve Waihi bylo historické nádraží Goldfields Railway odkud jezdí historický vyhlídkový vlak do Waikino. Vlak jezdí 3x denně a trať ujede za 40 min. Jde o původní vozy, které zde opravují a o vše se starají místní nadšenci důchodového věku. Jeden stařík nás vzal do depa, kde nám ukázal vozy které momentálně opravují. Byl zde například jídelní vůz, dvě lokomotivy ale ty díky nedostatku peněz už nikdy nevyjedou. Chtěl nám dát suvenýr, jednalo se o hřeb do pražců. Šlo o kus železa, pro nás bez nějaké historické hodnoty a těžko by nám to asi prošlo na letištní kontrole. Počkali jsme na příjezd vlaku, přepřažení lokomotivy a pokračovali dále směrem do Tauranga.
 
Kolem poledne jsme podnikli nákup v supermarketu a zastavili jsme neplánovaně u McLaren Falls, 11 km jižně od městaTauranga. Byl vodopád, u kterého byla divoká řeka Wairoa River, na které se jezdilo rafty a kajaky. Tento desetimetrový katarakt stojí za vidění pouze v neděli, kdy se upouští voda z přehrady položené nad ním. Asi 1 km od vodopádu se nachází McLaren Falls Park, kde na jezeře půjčovali kajaky. Součásti parku je kemp a místa k táboření. Tady jsme poobědvali grilované kuře ze supermarketu.
 
Od McLaren Falls jsme jeli do přístavního města Tauranga, které je přirozeným centrem západní části provincie Bay of Plenty. Zastavili jsme u bohatě zdobené tradiční maorské válečné kánoe - Te Awanui. Červená dlouhá úzká loďka je schovaná pod střechou a za pletivem. Dodnes je používaná k obřadním účelům.
 
Bydlíme kousek severně od Tauranga v letovisku Mount Maunganui v motelu Blue Haven, což je čistý a udržovaný motel v centru městečka. Bydlíme společně v jedné buňce která se skládá ze dvou lůžek v obýváku, ložnice, vybavená kuchyně a sociálky. Za pokojem venku na zahradě je stůl a gril. Celková cena 170 NZD. V celém komplexu je zdarma wi-fi připojení, pračka zdarma, prací prášek zdarma, pouze sušička za 3NZD. Takže hned necháváme prát první várku a vyrážíme na obhlídku města.
Dominantou města je 232 metrů vysoká vyhaslá sopka Mount Maunganui. Mětečko působí takovým turistickým centrem u moře, a tomu odpovídají i ceny. Ve městě je pěkná 20 km dlouhá pláž Ocean Beach, plno mladých, vodních atrakcí, beach volejbal, termální lázně .... My se vydáváme na vrchol sopky. Máme však smůlu, jelikož po deštích část kopce ujela a obě cesty jsou nepřístupné. Zašli jsme se tedy alespoň podívat k přístavu, já s Martinem jsme si zašli zaplavat a Petr s Radkem šli na zalesněný skalnatý výběžek do moře. Večeřeli jsme doma vejce se šunkou a tousty. Zavolali jsme domů přes Skype a hráli jsme karty.
 
Za den jsme najeli 126 km.