Cestopis Nový Zéland

Úterý 01.02.2011 - Wai-O-Tapu, Kerosene Creek, Huka Falls, Taupo, Turangi

Ráno vstáváme v 6:30 a v 8 hod vyjíždíme za dalšími zážitky. Podle fotek z netu by dnešní den měl stát za to. Cestou nakupujeme jídlo na celý den a pak se vydáváme dolů na jih asi 27 km od Rotorua do Wai-O-Tapu Thermal Wonderland. Otevřeno je od 8:30 do 17 hod. Doporučuje se přijet do parku 30 min před erupcí gejzíru Lady Knox, koupit si lístek v návštěvnickém centru do parku a potom autem se přesunout asi o 2 km zpět ke gejzíru, který se nachází mimo areál parku. Venku je krásné slunečné počasí, ale teploměr v autě ukazuje pouhých 14°C. Jelikož velkou atrakcí je gejzír Lady Knox, který je aktivní pouze 1x denně v 10:15, tak jsme si dali pro jistotu trošku časovou rezervu. Prvně kupujeme lístky (32,50NZD) a jedeme se podívat na rozlehlé Boiling Mud pool (bahenní jezírko mimo areál parku).
 
Odsud již jedeme na parkoviště ke gejzíru Lady Knox. U gejzíru je vybudovaná vyhlídková plošina s lavicemi pro pohodlí diváků. Gejzír byl objeven počátkem dvacátého století vězni, kteří poblíž zakládali borový les. Když si šli vyprat své oblečení do blízkého termálního jezírka, voda na mýdlo prudce reagovala a vzniklý gejzír prádlo vymrštil na nedaleké keře. Roku 1903 guvernérova dcera lady Knox gejzír oficiálně pokřtila a od roku 1933 byl denně vyvoláván pomocí mýdla. Dnes je pouze o kousek posunutý a uměle je kolem něj vyroben komín ze kterého voda tryská. Výška gejzíru je proměnlivá, je něco mezi 10-20 m, záleží na tom, kolik vody se nasbírá během dne v kapse pod gejzírem. Celé to je pojato jako představení. Prvně zaměstnanec parku popíše jak to bylo objeveno, jak to stříká, o tom, že voda je studená a ne teplá a pak vysype ze sáčku mýdlo do komínku a gejzír začne. Začíná pozvolným bubláním a vytékáním pěny, postupně se voda zvedá až stříká vysoký gejzír. Když fouknul vítr tak byly oroseny nejen první řady, ale i lidé ve středu hlediště.
 
Po shlédnutí gejzíru se vracíme na původní místo kde jsme zakoupili vstupenky a jdeme do vlastního geotermílního parku který má 25 atrakcí spojených udržovanými stezkami. Jsou to jezírka, propadliny a vřídla. Každá atrakce má svůj název, každá vypadá jinak.
Vyšlo nám super počasí a vypadalo to celé jako na netu. Strašně se mi tento park líbil a musím říct, že byl ze všech parků zatím nejzajímavější. Champagne Pool je obrovské termální jezírko s vroucí vodou a nádherně probarveným okrajem. K jeho názvu mu pomohly miliony bublinek CO2, probublávající z hlubin až ke kouřící hladině. Horká voda při okrově zbarvených březích jezírka Champange Pool bublá jak naplněná sklenička šampaňského, až 100 metrů hluboké, v průměru dalších 100m široké jezírko se sytě zeleně zbarvenou vodou a impozantním oranžovým okrajem. Průřez jezírkem připomíná trychtýř nebo také skleničku na sekt. Dále zde můžete vidět kouřící krátery Devil's Home, Devil's Bath nebo Rainbow Crater, Mud Pool, termální jezírko Artist's Palette (Malířova paleta), které je proslulé tím, že barva jeho hladiny se neustále mění.
   
V průvodci jsem našel potok Kerosene Creek, nedaleko Wai-O-Tapu (Kerosene Creek Rd, Old Waiotapu Rd), blízko jezera Lake Ngahewa. Těžko se to hledá. Z hlavní silnice z Rotorua směr Taupo minete asi po 30 km odbočku do Murupara, po pravé straně minete jezero Hgahewa a asi 1 km za odbočkou do Murupara odbočte doleva na malou cestu Waikaremoana Rd kolem jezera Rotowhero a ta Vás dovede až na parkoviště u Kerosene Creek. Nenechávejte nic cenného v autě, viděli jsme tady na plno místech rozbité sklo z vymlácených aut. Bylo to úžasné koupání zadarmo v lese u splavu v teplé vodě, skoro bez lidí. Byli tam čtyři japonci a další asi čtyři lidé. Voda měla přes 37°C a byl to ráj na zemi. Proud vody byl tak silný, že rozvířený písek a malé kamínky se draly pod plavky a když se člověk dobře nezapřel, tak voda měla snahu ho vybulit. Vydrželi jsme tady 45 min. Dnešek se zatím opravdu moc vydařil. Cestou k hlavní silnici zastavujeme nejen na focení, ale i na ostružiny, kterých bylo u cesty plno. Je 13:40 a venku je 23°C a slunce neuvěřitelně peče.

Další zastávkou byly vodopády Huka Falls na řece Waikato, která vytéká z jezera Taupo a je nejdelší řekou na NZ (425 km). Huka Falls jsou více než 100 m dlouhé a 20 m široké. Postupně padají o 20 m níže. Objem protékající vody je skoro 220 000 litrů za sekundu a činí z něj jeden z nejpůsobivějších vodopádů NZ. Vodopád vznikl v místě, kde řeka protéká úzkou skalnatou průrvou a poté se řítí do hloubky 10 m, kde vytváří malé přírodní jezero plné zpěněné vody. Kolem vodopádu vede přírodní stezka až do města Taupo. Z mostu nad řekou jsme zírali na mohutný proud valící se vody.
  
Odsud jedeme do města Taupo na severním břehu stejnojmenného jezera Taupo, největšího jezera NZ, které vzniklo následkem mohutného výbuchu sopky. Je odsud nádherný výhled na sněhem pokryté vrcholy sopek v NP Tongariro. Ve městě děláme nákup a dále pokračujeme do města Turangi (50 km jižně od Taupo), kde dnes bydlíme. Je to malé nezajímavé městečko, které slouží spíš jen jako základna pro turisty směřující jako my k NP Tongariro.
 
Bydlíme v malém Riverstone Backpackersu Olafa a Jessiky. Internet zde stojí 2 NZD za 25min. Pokoje jsou většinou bez wc, my máme koupelnu i s WC, kluci mají jen koupelnu. Některé pokoje jsou i pro cca osm lidí. Večeřeli jsme venku na terase, kde byl i gril. K dispozici je pěkně zařízený obývací pokoj s krbem a televizí a plně vybavená kuchyň. Cena za pokoj byla 68 NZD.
  
Začal se zvedat vítr. Moc nám nikde nedoporučují jít na zítřejší trek Tongariro Alpine Crossing, protože vítr má dosahovat 80-100 km/hod. Máme tedy obavy, že Tongariro neuvidíme a to by nás hodně mrzelo, protože jsme se na to těšili už z domova.

Najeli jsme 160 km.