Cestopis Nový Zéland

Čtvrtek 17.02.2011 - Auckland

Dnešní celý den jsme prožili v Aucklandu. V Aucklandu budeme spát ještě jednu noc a tak máme dost času i na lenošení. Jenže v 7:30 jsme stejně vzhůru a tak je škoda být na pokoji, když je venku nádherné počasí. Snídáme v hotelu na pokoji, ke snídani jsou tousty, máslo, marmeláda, juice a burizony v pytlíku. Není to sice žádný luxus, ale máme to v ceně a zasytilo nás to. V 8:30 vyrážíme s Martinem ven a jdeme ke Sky Toweru. Nahoru jsme nejeli, vstupné je 25-28 NZD, což nám přišlo celkem dost za vyhlídku na město. Obloha je modrá a je krásně teplo. V informačním centru pod Sky Tower jsme se zeptali na možnosti dopravy po městě. Jezdí tady turistické autobusy Auckland Explorer Bus, ale ty stojí 35 NZD / den. Můžete libovolně po trase nastupovat nebo vystupovat. Městskou dopravu zajišťuje společnost MAXX. Mapu dopravy v centrálním Aucklandu najdete zde. Jednou z možností je zdarma autobus City Circuit Free  Bus, který jezdí menší okruh v centru. Poradili nám, a toho jsme i využili zelený LINK Bus, který jezdí po přesně dané trase oběmi směry, každých 10-15 minut a jízdné je 1,80 NZD. Tohle bylo v současnou chvíli pro náš účel nejvýhodnější.
Tímto autobusem jedeme do čtvrti Parnell.  Parnell je nejstarší městská část Aucklandu (nejstarší předměstí), ležící 2 km východně od Queen Street a je jednou z nejnavštěvovanějších částí Aucklandu. Mapku čtvrti uvádím v tomto odkazu. Parnell na Vás dýchne atmosférou starého Aucklandu. Jsou zde původní dřevěné domy, přepychové pseudoviktoriánské vily postavené ze dřeva damaroně australské (strom kauri), luxusní obchody a restaurace, které lemují především hlavní třídu Parnell Road. Nejdříve jsme navštívili Cathedral Church of St Mary, postavený v roce 1886. Je to jeden z největších dřevěných kostelů na světě. Na současné místo byl přestěhován z původního místa přes ulici. Sousedí s moderním kostelem Auckland Cathedral of the Holy Trinity. O kousek dál stojí Kinder House postavený z nahrubo otesaných kvádrů sopečného původu. Kousek od něj stojí jedna z prvních staveb ze dřeva damaroně australské tzv. Ewelme Cottage, z roku 1864. Dovnitř jsme se nedostali, ale má tam být původní zařízení připomínající původní majitele.
  
Po hlavní třídě se vracíme k části nazvané Parnell Village, je krásně opravená a je zde spousta restaurací, kaváren, malých galerií a obchůdků. Je odsud vidět i kopec The Domain, na kterém se nachází Auckland War memorial Museum. Původně jsem jej chtěl navštívit hlavně kvůli nejrozsáhlejší expozici maorského a polynéského umění na světě. Ale neměli jsme tolik času a nechtěli jsme být půl dne zavřeni v budově, když venku je tak hezky. Dobrovolné vstupné je stanoveno na 10 NZD (Aucklanďané mají vstup zdarma). Raději jsme si zašli na oběd. Našli jsme zde stejnou italskou restauraci La Porchetta, kde jsme byli včera na večeři a vzhledem k tomu, že nám tam chutnalo, neváhali jsme. Dali jsme si pizzu za 11,90 NZD.
   
Stejným zeleným LINK autobusem za 1,80 NZD jsme se svezli k přístavu. Dominantou nábřeží je neoklasicistní budova Ferry Building z roku 1912. Navštěvujeme přístavní mola (doky) Queens Wharf a Pinces Wharf. U ní kotví obří zaoceánská loď Queen Elizabeth. Tak velkou loď jsem v životě neviděl. Přišlo se na ni podívat spousta lidí, protože zde kotví jen pár dní a pak vyplouvá na cestu kolem světa až do Velké Británie. Právě nakládájí zboží. Molo je propojeno s hotelem Hilton. Z přístavu vyplouvá spousta výletních lodí po zálivu Hauraki Gulf a na okolní ostrovy a ostrůvky. Je odsud pěkně vidět Harbour Bridge.
   
Ve směnárně jsem vyměnil zbývající NZ dolary na eura. Vrátili jsme se na hotel, kde jsme potkali kluky na recepci u internetu. Chystali se tak jako my na Mount Eden. Kolem 15 hodiny jsme se vydali opět městskou dopravou k sopce Mount Eden. Zelená linka tam nejezdí, takže jsme museli klasickým busem (č. 274). Naštěstí řidička byla ochotná a řekla nám kde vystoupit a kde zase nastoupit při cestě zpátky. Jízdenka zase stála 1,80 NZD. MHD nejezdí na rozdíl od výletních autobusů až na sopku, ale stojí dole u parkoviště. Takže jsme na vrchol museli vysupět pěšky. Mount Eden (Maungawhau) je se svými 196 metry nejvyšší sopkou ve městě. Auckland je totiž postavený na více než 50 vyhaslých sopkách. Nahoře byl kráter a celá sopka byla porostlá trávou a byla krásně zelená. Nějací vtipálci dole v kráteru z kamenů složili srdce. Rozhled ze sopky byl na celý Auckland, zálivy i okolní ostrovy a opravdu cesta stála zato.
   
Busem jsme dojeli zpět do centra. Zašli jsme si na pivo do Shakespeare pub, já jsem si dal nějaké místní malinové za 5 NZD a Martin Gold Export taky za 5 NZD. Na poslední večeři jsme si zašli do restaurace Albion Hotel, kousek od našeho hotelu, na stejné ulici Hobson Street. Měli akci 1+1 zdarma. Tzn. že to dražší jídlo se platí a druhé bylo zdarma. Martin si dal kuřecí prsa se sýrem, BBQ, salát a česnekovou bagetu a já 300 gr Albion Steak s pepřovou omáčkou, salátem, hranolkami. Jídlo bylo fakt výborné a obrovské porce. Salát si každý nabíral formou švédského stolu a mohl jej sníst kolik chtěl. Oba nás večeře vyšla na 24 NZD. K tomu si Martin dal ještě pivo Lion Red za 7,50 NZD.
 
Bydlíme ve stejném hotelu jako včera. Na 7:15 jsme si na recepci objednali shuttle bus na letiště.