Cestopis Nový Zéland

Pondělí 14.02.2011 - vodní elektrárny Waitaki, Aviemore a Benmore, jezero Pukaki, NP Mount Cook - Tasmánský ledovec, Hookerův ledovec

Ráno vstáváme v 7 hod a v 8:15 odjíždíme zase dál. Přes noc pršelo, ale ráno už je krásné slunečné počasí, 13°C. Jedeme po silnici SH 1 směr Christchurch, ale za chvíli odbočujeme na silnici SH 83 do Omarama. První naši zastávkou jsou po hodině jízdy maorské skalní kresby Takiroa Maori Rock Art, 3 km západně od města Duntroon. Ale jsou bohužel ohrazeny pletivem a kvůli padajícímu kamení jsou nepřístupné. Byla to škoda. Druhé místo Maerewhenua, které se má nacházet na Duntroon-Livingston Rd přibližně 1 km od odbočky ze silnice SH 83 jsme podle průvodce nenašli. Mapku a popis cesty najdete zde.

Projíždíme údolím Waitaki Valley. Od půl desáté děláme tři zastávky v následující hodině u 3 vodních elektráren. Waitaki Hydroelectric System je tvořeno kaskádou menších přehrad. Celkově je jich tu dvanáct a byly budovány od roku 1925 do roku 1981. V současnosti pokrývají celou třetinu spotřeby elektrického proudu Nového Zélandu. Nejzajímavější a nejvelkolepější jsou přehradní nádrže Benmore, Aviemore a Waitaki, ležící na Waitaki River. Jedeme proti proudu takže první vodní elektrárnou je Waitaki Power Station na jezeře Waitaki. Je to nejstarší část komplexu. Asi 20 km severněji leží Aviemore Dam na jezeře Aviemore a třetí je Benmore Dam na jezeře Benmore. Jsou to hezké a docela zajímavé vyhlídky, zvláště poslední byla zvláštní, protože odpouštěli vodu korytem dolů a ta vytvářela dole pod přehradou duhu. Rozměr vodní hráze byl ohromující. Informační leták o přehradě Benmore najdete zde. Po hrázi jsme přejeli na druhou stranu a pokračovali do města Omarama. Tady jsme udělali krátkou zastávku na občerstvení. Je 18°C a nádherné slunečné počasí.
    
V 11:20 jsme překonali čtyřtisícý kilometr naši dovolené a spotřebu máme 8,75 l/km. Jedeme podél pastvin, mraky jsou strašně nízko, vypadá to, že by šlo na ně dosáhnout. Děláme zastávku na lososí farmě, nic nekupujeme, ale díváme se jak ryby loví a mrazí. Kilo ryby přijde na 15,90 NZD (230kč).
Další zastávku děláme u jezera Pukaki. Jedná se o ledovcové jezero s nádhernou mléčně modrou barvou vody. Pohled z jeho břehu na Mt Cook a Jižní Alpy je považován za jeden z nezapomenutelných zážitků.
Během následující cesty po silnici SH 80, která vede podél jezera Pukaki do vesnice Mount Cook Village, zastavujeme co chvilku na fotky Mount Cooku. Jednou z vyhlídek na jezero Pukaki a horu Mt Cook je Peter´s Lookout 15 km od křižovatky silnice SH 80 a Lake Pukaki.
   
Ubytování máme zajištěno v Glentanner Park Centre, u silnice SH 80 (PO Box 23), Aoraki Mt Cook 7946, 20 km jižním směrem od Mt Cook Village, na konci jezera Pukaki. Jedná se o dobře zařízený kemp s luxusnějšími chatkami i kempovacími místy, vlastní restaurací a heliportem pro vyhlídkové lety. Ubytování v samotné vesnici Mount Cook Village je hodně drahé. Tady sice taky nebylo nejlevnější, ale bylo to moc hezké. Bydlíme v chatičce na konci parku, přímo u jezera Pukaki. Je to naše nejdražší bydlení a přitom spíme všichni čtyři na jednom pokoji, Petr dokonce na rozkládací posteli. Bohužel se tady platí za místo v horách a za jedinečný výhled z pokoje na Mount Cook. Cena za apartmán byla 205 NZD za noc. Hotel se nachází ve výšce 600 m.n.m. V moderní kuchyni je lednice, mikrovlnka, vařič, nádobí. V pokoji máme televizi. Koupelna je se sprchovacím koutem. 
  
Jelikož je teprve půl jedné, tak bydlení ještě není připraveno a tak si pouze na recepci necháváme kufry a jedeme do vesnice Mount Cook Village,která se nachází 20 km od našeho ubytování a je v nadmořské výšce 760 m.n.m. Převážnou většinu staveb tvoří luxusní hotelové komplexy a drahé restaurace, proto se tady ani nezdržujeme.

Národní park Mount Cook se rozkládá na ploše více než 700 km² na svazích hory Mount Cook a 40% tvoří ledovce. Na území parku se nachází 22 vrcholů přesahujících výšku 3000 m a většina horských velikánů NZ. Nejvyšší horou NZ je Mount Cook, její maorský název je Aoraki a měří 3754 m. V národním parku se dá podniknout řada treků. My jsme si na dnešní den zvolili dva a oba byly opravdu velice zajímavé. Informace k trekům včetně mapky uvádím zde a také ještě tady.
Prvním trekem byl Hooker Valley Track. Je to jeden z nejpopulárnějších treků a tak zde bylo poměrně hodně turistů. Přálo nám i počasí takže jsme měli nádherné výhledy. Výchozím bodem treku je White Horse Hill campsite severně od hotelu Hermitage na konci silnice Hooker Valley Rd. Na parkovišti necháváme ve 13:15 auto. Radek s Petrem pomohli nějakým chudákům s autem. Nějak blbě zacouvali a auto jim zůstalo viset na kameni. Tlačilo jich to asi osm. Jelikož my s Martinem máme problémy se zády, tak jsme se pomoci nezúčastnili. Ostatní na nás házeli docela "milé" pohledy. Trek vede údolím Hooker Valley podél ledovcové řeky Hooker river k ledovci Hooker Glacier – délka ledovce je 13 km (jižní strana Tasmanova ledovce, na severní jsou ledovce Fox a Franz Josef). Cesta vedla poměrně bez stoupání a po celou dobu jsme šli na sluníčku. Začátek trasy vedl po kamenité cestě, střední část vedla po dřevěných chodnících a konec trati byl po kamenech.
     
Museli jsme cestou přejít dva závěsné houpací mosty nad řekou Hooker.
  
Procházíme kolem památníku obětem hor (Alpine Memorial), kolem ledovcového jezera Mueller Lake s výhledem na protější rozložitou horu Sefton (3152 m). Cesta byla úplně v pohodě a byl hrozně nádherný rozhled. Před námi zasněžené hory, slunečné počasí a parádní teplo. Skoro celou cestu je vidět Mount Cook. Na konci treku od Hooker Glacier Terminal Lake, ve kterém se koupaly kusy ledu z ledovce, byl výhled na ledovec Hooker. Ledovce v této oblasti jsou shora zasypány kameny a tak jsou vlastně vidět jen z profilu. Ledovce se pohybují cca 20 cm/den. Cesta oběmi směry nám zabrala 3 hodiny a ušli jsme necelých 7 km.
   
Jelikož bylo pěkné počasí a bylo 17 hodin, rozhodli jsme se pro ještě jeden kratší výlet k Tasmanovu ledovci. Cesta začíná na parkovišti u Blue lakes na konci Tasman Valley Road asi 3 km jízdy od vesnice Mount Cook. Z parkoviště vede cesta do kopce kolem 3 zelených jezírek nazývaných Blue Lakes až k vyhlídce na Tasmánský ledovec (Tasman Glacier), ledovcové jezero Tasman Lake, ve kterém opět plavou ledové kry a na údolí Tasman Valley, kterým protéká řeka Tasman River. Ledovec byl hodně špinavý a tak pro hodně lidí nemusí působit atraktivně. Ale přesto to bylo hodně zajímavé.  V nejsilnějším místě ledovec dosahuje tloušťky 600 m a je až 3 km široký. Petr byl utahaný za celý den a tak na nás počkal v autě. Za 40 minut jsme byli zpátky. Mapka s popiskem opět zde. Odkaz na trek je tady.
   


Odsud už jedeme zpět na naše bydlení do Glentanner Park Centre. Večer si Petr s Radkem zašli do restaurace na nějaký zákusek, či spíše buchtu. Seděli jsme na terase a koukali na zasněžené hory v zapadajícím slunci. Strašně fajn místo to bylo, takové na konci světa, tiché, klidné a krásné.

Za dnešní den jsme najeli 292 km.